Odpad by se dal nejsnáze popsat jako "pokus o co nejvěrnější kopii Milionáře z chatrče, ale po všech stránkách méně vydařenou".
31.12.14
Recenze: Odpad [Trash] - 40%
U Ria de Janeira je obrovská skládka, kam každý den náklaďáky svážejí odpad z celého města. Tlupy nejchudších zde odpad probírají a hledají v něm zbytky potravin, nebo případně něco ještě cennějšího. Dva ze zdejších kluků, Raphael a Gardo, zde jednoho dne objeví peněženku, obsahující nejen peníze, ale také klíč (doslova i v přeneseném významu) ke kompromitujícím materiálům, odhalujícím spiknutí na nejvyšších místech.
Odpad by se dal nejsnáze popsat jako "pokus o co nejvěrnější kopii Milionáře z chatrče, ale po všech stránkách méně vydařenou".
30.12.14
Recenze: Sama nocí tmou [A Girl Walks Home Alone at Night] - 50%
Černobílé město a v něm bizarí lidi. A mezi nimi jedno děvče, které je bizarnější, než ostatní. Poněvadž je upírka. A ta si začne s fešným mladíkem, kterého nedokáže vysát, neboť láska.
Tento artfilm dostal nálepku "první íránský upíří spaghetti western", což je především marketingový trik. Natočila ho žena, která nikdy nežila v Íránu (je z íránské rodiny, ale narodila se v Anglii a nyní žije v USA) a studovala filmařinu v San Francisku. Natočila ho za americké peníze, s americkými producenty a s americkým štábem. A byl celý natočen v USA - to "íránské město" je ve skutečnosti Kalifornie. Hrají v něm především íránští herci a mluví z nějakého důvodu íránsky - přestože hráli už dříve v amerických filmech a seriálech, tudíž jistě dobře umí anglicky. Tudíž bych se zdráhal říkat tomu "íránský film" v jakémkoliv smyslu.
Tento artfilm dostal nálepku "první íránský upíří spaghetti western", což je především marketingový trik. Natočila ho žena, která nikdy nežila v Íránu (je z íránské rodiny, ale narodila se v Anglii a nyní žije v USA) a studovala filmařinu v San Francisku. Natočila ho za americké peníze, s americkými producenty a s americkým štábem. A byl celý natočen v USA - to "íránské město" je ve skutečnosti Kalifornie. Hrají v něm především íránští herci a mluví z nějakého důvodu íránsky - přestože hráli už dříve v amerických filmech a seriálech, tudíž jistě dobře umí anglicky. Tudíž bych se zdráhal říkat tomu "íránský film" v jakémkoliv smyslu.
27.12.14
Recenze: Kingsman: Tajná služba [Kingsman: The Secret Service] - 100%
Snažím se netěšit se do kina, protože když se těším, má to pak většinou za následek zklamání. Přesto jsem s opatrným optimismem očekával film Kingsman: Tajná služba, protože se mi zatím všechno od Matthewa Vaughna dost líbilo (Layer Cake / Po krk v extázi, Hvězdný prach, Kick-Ass, X-Men: První třída). Tudíž jsem vyjádřil zájem dělat k němu titulky a poštěstilo se mi vidět nejen tradičně strašlivou low-res verzi pro titulkování, ale také plnohodnotný film v kině (což je při dnešním stylu titulkování opravdu výjimečné)!
A byl jsem unesen. Po dlouhé době jsem viděl film, který je vtipný, akční, chytrý, drzý, se skvělým tempem a všechno v něm do sebe v rámci žánru perfektně zapadá. Nejméně rok jsem v kině neviděl nic tak po všech stránkách výživného.
Co udělal Matthew Vaughn ve Hvězdném prachu pro pohádky a v Kick-Ass pro comicsy, to udělal v tomto filmu pro bondovky!
Jako obvykle, trailery prozrazují až příliš a já se budu také rozepisovat o některých konkrétnostech (neoznačil bych to za "spoilery", ale připraví vás to o jisté překvapivé drobnosti). Úplně nejlepší je jít na film, aniž byste o něm cokoliv věděli a aniž byste sledovali trailery, takže pokud to vydržíte, nejdříve na něj jděte (měly by se konat virální předpremiéry ještě před únorovou premiérou) a až pak čtěte dál...
A byl jsem unesen. Po dlouhé době jsem viděl film, který je vtipný, akční, chytrý, drzý, se skvělým tempem a všechno v něm do sebe v rámci žánru perfektně zapadá. Nejméně rok jsem v kině neviděl nic tak po všech stránkách výživného.
Co udělal Matthew Vaughn ve Hvězdném prachu pro pohádky a v Kick-Ass pro comicsy, to udělal v tomto filmu pro bondovky!
Jako obvykle, trailery prozrazují až příliš a já se budu také rozepisovat o některých konkrétnostech (neoznačil bych to za "spoilery", ale připraví vás to o jisté překvapivé drobnosti). Úplně nejlepší je jít na film, aniž byste o něm cokoliv věděli a aniž byste sledovali trailery, takže pokud to vydržíte, nejdříve na něj jděte (měly by se konat virální předpremiéry ještě před únorovou premiérou) a až pak čtěte dál...
25.12.14
Díky za ty dary
Jsem potěšen, když sleduji, že FFFilm stále slušně finančně podporujete, takže z něj mám něco, co se skoro podobá výplatě a trochu mi to otupuje bolest z íránských artfilmů (recenze dalšího bude v nejbližších dnech).
A mám zde dvě menší změny, co se finanční podpory týče:
A mám zde dvě menší změny, co se finanční podpory týče:
Recenze: Paddington - 80%
"Paddington" je velmi slavný britský medvěd, který naši zemi téměř zcela minul. I když si matně pamatuji, že u nás v televizi v 80. letech dávali tento animovaný seriál. Jinak si ale o medvědovi ani o seriálu naprosto nic nepamatuji, takže vám bohužel nemohu nic říct o tom, jak se tento nový velkorozpočtový film s CGI medvědem liší od knižní předlohy...
Takže: Film začíná tím, jak (hraný) britský cestovatel někdy před mnoha desetiletími objeví v Peru rodinku (CGI) medvědů, naučí je mluvit a také je seznámí s výchovou britského gentlemana.
O mnoho let později medvídě (již dospělé) opouští Peru a vydává se do Londýna, kde se ho na nádraží Paddington ujímá úplně normální náhodná britská rodina (rodiče, 2 děti), pojmenuje ho podle onoho nádraží a poskytuje mu azyl. Zprvu dočasný, ale pak mezi nimi začne klíčit pouto atd...
24.12.14
Neveselé Vánoce
Včera (23. 12.) jsem si domlouval něco jako pracovní schůzku a byl jsem udiven, že "zítra" (24.12.) to "nepůjde, protože je Štědrý den". Žil jsem v domnění, že štědrý den bude až o den nebo dva později.
A to dělá s lidmi láska.
Posledních téměř 10 let celkem veřejně ventiluji své vážné známosti (viz 2007, 2011), protože jsem na ně prostě byl pyšný a protože jim to nevadilo (nebo to aspoň tvrdily).
Takže, i se Zuzanou to začalo, jako už tradičně, přes Internet...
Tedy, jak vidíte, tehdy to ještě nezačalo. A nezačalo to ani v následujících dnech, kdy jsme si sice psali věci, které čím dál tím méně souvisely s filmem, ale trvalo ještě mnoho dní, než jsme se poprvé sešli nepracovně a začali si tykat.
A pak to jelo strašně, brutálně rychle...
22.12.14
Recenze: Hodinový manžel - 40%
Česká komedie Hodinový manžel bohužel není tak dobrá, jak by se mohlo zdát z celkem vydařeného traileru:
Na druhou stranu, česká komedie Hodinový manžel je o dost lepší, než by se mohlo zdát ze strašlivého plakátu a sloganu "Vrtat a bušit".
Hodinový manžel je je o čtyřech kamarádech, kteří spolu hrají vodní pólo a provozují bazén. Pak ovšem díky své laxnosti přijdou o vodu v bazénu a jednomu z nich navíc hrozí exekuce na barák a rozejde se se svou ženou, která mu sebere klíče od domu.
Na druhou stranu, česká komedie Hodinový manžel je o dost lepší, než by se mohlo zdát ze strašlivého plakátu a sloganu "Vrtat a bušit".
Hodinový manžel je je o čtyřech kamarádech, kteří spolu hrají vodní pólo a provozují bazén. Pak ovšem díky své laxnosti přijdou o vodu v bazénu a jednomu z nich navíc hrozí exekuce na barák a rozejde se se svou ženou, která mu sebere klíče od domu.
18.12.14
Recenze: Exodus: Bohové a králové [Exodus: Gods and Kings] - 60%
Bizarní fantasy příběh z alternativní historie vypráví o tom, jako Hebrejec Mojžíš (Christian Bale) vyrůstá na dvoře egyptského faraona, pak začne mít psychické problémy, je vyhnán, začne mít ještě větší psychické problémy a halucinace, nechá si narůst vousy, nesouvisle s tím přijde několik ošklivých pohrom, a pak začne mít psychické problémy 400 000 dalších lidí a protože je zrovna odliv, nechají se Mojžíšem odvést z Egypta...
A je to prý podle slavné literární předlohy, která se asi líbí lidem, co čtou "Twilight"...
A teď o něco vážněji (ale ne o moc).
Pokud náhodou pohádku o Mojžíšovi neznáte, celý tento film vám bude připadat naprosto tripovitý, WTF a bez nejmenšího smyslu.
Pokud pohádku o Mojžíšovi znáte (nebo aspoň filmy Desatero přikázání či Princ egyptský, který se mi velice líbil), pak vám tento nový velkofilm Ridleyho Scotta nabídne neotřelý pohled na tuto klasickou látku. Je to pohled někdy zajímavý, někdy nechtěně směšný, někdy totálně WTF, ale rozhodně je neotřelý.
Příběh začíná nikoliv košíkem v řece, jak bývá zvykem, nýbrž již dospělým Mojžíšem, který se svým nevlastním bratrem Ramsesem (Joel Edgerton) vyvražďuje domorodé kmeny a soupeří o přízeň otce Faraona (John Turturro, takže Jesus!!!).
Těchto úvodních 30 minut ve mně vzbudilo velkou naději, protože byly zajímavé z čistě filmově - dějově - hereckého hlediska. Přestože nikdo z herců nevypadá ani vzdáleně egyptsky, vzájemné pnutí jejich postav je velmi zajímavé a herectví je příjemně civilní, nechávající nás nahlédnout do niter těchto postav, které v tuto chvíli ještě působí sympaticky realistickým dojmem. V tuto chvíli!
Bohužel, pak se objeví Deus ex Machina Ben Kingsley, který Mojžíšovi prozradí, že není pravým faraonovým synem, Mojžíš hned na to zabije dvě nevinné stráže, které mu nic neudělaly, a začne provádět všechen ten crazy shit, který provádí v Bibli, a který nemá nic společného s tou zajímavou, civilní první půlhodinou.
Ridley Scott (a několik scenáristů) se snaží místy být kontroverzní, třeba když Boha ztvární místo tradičního hořícího keře jako malého arogantního chlapečka s britským přízvukem (a hořícím keřem nenápadně v pozadí). Také to nějakou dobu vypadá, jako by tvůrci naznačovali, že se možná Mojžíš jen praštil do hlavy, všechna boží zjevení jsou jeho halucinace a k "ranám egyptským" došlo jen souhrou okolností. Ale časem se to ukáže jako mylná domněnka, protože se pak dějí i bezpochyby nadpřirozené věci...
16.12.14
O dvou pohřbech, které dobře dopadly
Předloni umřel Lukáš Ladra, což byl "mezi námi pařany" legendární člověk. Jednak tím, že vpodstatě založil českou videoherní žurnalistiku (pod zkratkou L.L.G) a jednak tím, jaký byl.
A proč o tom píšu dnes?
A proč o tom píšu dnes?
15.12.14
Recenze videohry: Far Cry 4 - 80%
Ajay Gale se vydává do fiktivní země Kyrat (někde v Himalájích nebo těsném okolí), aby sem odvezl popel své matky, která odsud pocházela. Země je ale zmítána občanskou válkou, kdy dvě frakce povstalců bojují proti psychopatickému diktátorovi a sexy motherfuckerovi Paganu Minovi.
Především musím upozornit, respektive se omluvit, že jsem nikdy na žádné platformě nehrál žádnou plnohodnotnou Far Cry hru (pouze Far Cry: Blood Dragon na PS3). Tudíž je možné, že se budu rozepisovat nadšeně o věcech, které jsou v sérii Far Cry už mnoho let běžné. A naopak...
Růžové kvádro = Podstata zla
Především musím upozornit, respektive se omluvit, že jsem nikdy na žádné platformě nehrál žádnou plnohodnotnou Far Cry hru (pouze Far Cry: Blood Dragon na PS3). Tudíž je možné, že se budu rozepisovat nadšeně o věcech, které jsou v sérii Far Cry už mnoho let běžné. A naopak...
12.12.14
Recenze: Noc v muzeu: Tajemství hrobky [Night at the Museum: Secret of the Tomb] - 30%
Hlídač newyorského muzea (Ben Stiller) má problém: Exponáty, které každou noc ožívaly, a dělaly žerty, začínají blbnout a tuhnout. Zdá se, že kouzlo přestává působit a magická egyptská deska začínát hnít. Co s ní? To ví jen faraon (Ben Kingsley), který je vystaven v Londýně, takže se Stiller vydává za oceán do British Museum a s ním faraonův syn, Stillerův syn a z náhodných důvodů také několik dalších oživlých muzejních postav.
Shawn Levy je asi nejhorší velkorozpočtový režisér, který dnes žije a tvoří. A v tomto už třetím dílu finančně úspěšné (ale nikdy ne moc dobré) série sahá až na dno zoufalství.
11.12.14
Recenze: Příběh Marie [Marie Heurtin] - 40%
Marie Heurtinová se narodila koncem 19. století jako slepá a hluchá. Žila víceméně jako divoké zvíře, až ji někdy v 10 letech jejího života otec odvezl do ústavu, kde se o ni začala starat sestra Markéta. Přesněji řečeno, Marii v ústavu nechtěli, ale sestra Markéta se o ni začala starat proti vůli Matky představené, protože v ní cítila "boží duši", nebo tak něco.
V průběhu několika následujících let Markéta naučila Marii docela obstojně znakovou řeč a celkově ji zkulturnila, což znamená, že ji umyla, ostříhala, oblékla a Marie se tím stala podstatně méně sexy…
Příběh Marie je údajně natočen na motivy skutečných historických událostí, ale pochopitelně nemám tušení, nakolik odpovídá skutečnosti.
V průběhu několika následujících let Markéta naučila Marii docela obstojně znakovou řeč a celkově ji zkulturnila, což znamená, že ji umyla, ostříhala, oblékla a Marie se tím stala podstatně méně sexy…
Příběh Marie je údajně natočen na motivy skutečných historických událostí, ale pochopitelně nemám tušení, nakolik odpovídá skutečnosti.
8.12.14
Recenze: Hobit - Bitva pěti armád [The Hobbit: The Battle of Five Armies] - 70%
(Předpokládám, že znáte knihu "Hobit" a cokoliv, co v ní je, nepokládám za spoiler)
Něco k ději? OK, něco k ději. Film začínám Šmakovým ohnivým útokem na Jezerní město (a jeho prostřelením). Následuje Thorinův "descent into madness", pak megabitva (s odbočkám ke komornějšímu souboji poblíž), a pak překvapivě rychlý konec (vše po bitvě je myslím značně stručnější, než v knize).
Mnohé v ději je samozřejmě opět "vylepšeno", aby to bylo "filmovější".
Například scéna "Bard zastřelí draka" je v knize jen pár krátkých odstavců (zde od "captain was Bard"). Ve filmu je to vlastně samostatné minidobrodružství, kdy Bard (který byl obšírně představen v předchozím filmu) nejdřív střílí, pak mu dojdou šípy, jeho syn za ním nebezpečně leze na věž, aby mu přinesl superšíp, Bard si na věží vyrobí svépomocí supersamostříl, Bard použije syna jako zaměřovač, Bard zpomaleně vystřelí, zasažený Šmak vrazí do věže, Bard a syn spadnou s věží - naštěstí do jezera. Je to hrozný overkill, který znemožňuje, abychom se o postavy jakkoliv strachovali. Hrdinové vždy mají vše tak propočítané, že dopadnou na centimetr přesně, aby se jim nic nestalo, nepřátelské rány je vždy o centimetr minou, uskočí vždy půl sekundy předtím, než něco vybuchne a tak dále, pořád dokola…
Něco k ději? OK, něco k ději. Film začínám Šmakovým ohnivým útokem na Jezerní město (a jeho prostřelením). Následuje Thorinův "descent into madness", pak megabitva (s odbočkám ke komornějšímu souboji poblíž), a pak překvapivě rychlý konec (vše po bitvě je myslím značně stručnější, než v knize).
Mnohé v ději je samozřejmě opět "vylepšeno", aby to bylo "filmovější".
Například scéna "Bard zastřelí draka" je v knize jen pár krátkých odstavců (zde od "captain was Bard"). Ve filmu je to vlastně samostatné minidobrodružství, kdy Bard (který byl obšírně představen v předchozím filmu) nejdřív střílí, pak mu dojdou šípy, jeho syn za ním nebezpečně leze na věž, aby mu přinesl superšíp, Bard si na věží vyrobí svépomocí supersamostříl, Bard použije syna jako zaměřovač, Bard zpomaleně vystřelí, zasažený Šmak vrazí do věže, Bard a syn spadnou s věží - naštěstí do jezera. Je to hrozný overkill, který znemožňuje, abychom se o postavy jakkoliv strachovali. Hrdinové vždy mají vše tak propočítané, že dopadnou na centimetr přesně, aby se jim nic nestalo, nepřátelské rány je vždy o centimetr minou, uskočí vždy půl sekundy předtím, než něco vybuchne a tak dále, pořád dokola…
7.12.14
Recenze: Dva dny, jedna noc [Deux jours, une nuit] - 70%
Sandra (Marion Cotillardová) se dostala do nezáviděníhodné situace. Má být propuštěna z továrny, kde byla dosud zaměstnána. Zachránit se může jen tím, že při hlasování, které proběhne za dva dny, musí aspoň polovina z tuctu spolupracovníků zvednout ruku proti jejímu odchodu - ale přijdou tak každý o bonus 1000 Euro. (Je to ještě trošku komplikovanější, ale toto je základní myšlenka.)
Takže Sandra dva dny objíždí všechny kolegy a přemlouvá je, aby si nechali vzít prémie a zabránili jejímu propuštění...
Film natočili stejní bratři, Dardenneové, jako předloňského Kluka na kole. A v ledasčem se mu podobá. I tentokrát absentuje hudba a celý film se snaží vypadat velmi civilně, až dokumentárně. A je to art jako Brno.
Takže Sandra dva dny objíždí všechny kolegy a přemlouvá je, aby si nechali vzít prémie a zabránili jejímu propuštění...
Film natočili stejní bratři, Dardenneové, jako předloňského Kluka na kole. A v ledasčem se mu podobá. I tentokrát absentuje hudba a celý film se snaží vypadat velmi civilně, až dokumentárně. A je to art jako Brno.
4.12.14
Recenze: Hledání Vivian Maier [Finding Vivian Maier] - 60%
Před pár lety jistý John Maloof víceméně náhodou koupil v aukci pozůstalost zcela neznámé ženy - Vivian Maierové, dětské opatrovatelky. A našel v ní více než 100 000 fotografií v různém stádiu existence: Od nevyvolaných negativů až po hotové fotografie. Velmi kvalitních fotografií.
V tomto dokumentu sledujeme, jak nám Maloof předsavuje dílo Maierové a jak se o ní i o její tvorbě snaží zjistit více.
Maierová žila v ústraní, nestýkala se se svou rodinou, se svými fotografiemi se nikdy nikomu nepochlubila a zjevně trpěla různými psychickými poruchami, které se v průběhu času zhoršovaly.
Vivian Maierová fotografovala jistě objektivně lépe, než třeba já, ale dle mého názoru ne dost dobře na to, aby si zasluhovala celovečerní film o své osobě, nebo aby ji vystavovali ve slavných galeriích (které Maloofovy nabídky výstav opakovaně odmítají). Navíc, život Maierové byl trochu ujetý, ale opět: Nikoliv dostatečně ujetý na to, aby si zasluhoval celovečerní film.
Maloof se samozřejmě snaží Maierovou (jejíž fotografie vlastní, i když se nyní soudí o práva) učinit co nejzajímavější, ale ať se snaží jak se snaží, nedaří se mu to. Protože do značné míry "vaří z vody" a nic šokujícího nebo převratného o ní nezjistí mezi jejími zaměstnavateli ani v jejím rodném francouzském městečku. S tematicky podobným filmem Pátrání po Sugar Manovi se Vivian Maierová co do zajímavosti nemůže vůbec měřit.
Společnost Aerofilms měla velmi dobrý nápad, když film nabídla kromě kin také za rozumnou cenu na webu aerovod.cz. Tam mu to sluší mnohem více, než v kinech.
V tomto dokumentu sledujeme, jak nám Maloof předsavuje dílo Maierové a jak se o ní i o její tvorbě snaží zjistit více.
Maierová žila v ústraní, nestýkala se se svou rodinou, se svými fotografiemi se nikdy nikomu nepochlubila a zjevně trpěla různými psychickými poruchami, které se v průběhu času zhoršovaly.
Vivian Maierová fotografovala jistě objektivně lépe, než třeba já, ale dle mého názoru ne dost dobře na to, aby si zasluhovala celovečerní film o své osobě, nebo aby ji vystavovali ve slavných galeriích (které Maloofovy nabídky výstav opakovaně odmítají). Navíc, život Maierové byl trochu ujetý, ale opět: Nikoliv dostatečně ujetý na to, aby si zasluhoval celovečerní film.
Maloof se samozřejmě snaží Maierovou (jejíž fotografie vlastní, i když se nyní soudí o práva) učinit co nejzajímavější, ale ať se snaží jak se snaží, nedaří se mu to. Protože do značné míry "vaří z vody" a nic šokujícího nebo převratného o ní nezjistí mezi jejími zaměstnavateli ani v jejím rodném francouzském městečku. S tematicky podobným filmem Pátrání po Sugar Manovi se Vivian Maierová co do zajímavosti nemůže vůbec měřit.
Společnost Aerofilms měla velmi dobrý nápad, když film nabídla kromě kin také za rozumnou cenu na webu aerovod.cz. Tam mu to sluší mnohem více, než v kinech.
2.12.14
Recenze: Návrat blbýho a blbějšího [Dumb and Dumber To] - 40%
Přímé pokračování Blbého a blbějšího (které zcela ignoruje divný prequel) se k našim hrdinům vrací po 20 letech a vydává se s nimi na nový road trip. Harry totiž zjistí, že má dvacetiletou dceru a vydává se za ní. A Lloyd ho samozřejmě doprovází...
Film natočili stejní bratři Farrellyovi, jako první díl, a se stejnými hlavními představiteli. Dřív to nešlo, protože Farrelyovi točili spíše lacinější filmy a Carrey byl drahý.
Teď je situace jiná. Carrey na stará kolena už není superhvězda (tudíž je lacinější) a v posledních měsících to vypadá, že není mentálně úplně v pořádku, takže ho do mainstreamových filmů už moc neobsazují. A Jeff Daniels nebyl superhvězda nikdy.
Jedna skorosuperhvězda se ale ve filmu objeví: Bill Murray. Ovšem je ve filmu celkem minutu, řekne 10 slov a má oblečený skafandr, takže mu není vidět do obličeje a nemůžeme ho poznat...
A to je jedna z mnoha, mnoha, mnoha divných věcí na tomto filmu.
Protože jste netrpěliví a koukáte na to číslo "40%" musím nejdříve vysvětli, že Návrat blbýho a blbějšího (distributor bohužel nevyslyšel můj návrh českého názvu "Blbý a blbější dvje") rozhodně není dobrá komedie.
Je v něm asi 5 až 10 vtipů, které jsou tak šílené, nečekané a občas skvěle vypointované, že jsem se od srdce zasmál. Ale opravdu to není více jak 10 vtipů za celý film.
Většina filmu je spíše divná, a místy dokonce nechtěně smutná.
Když jsem viděl ty dva skorostaříky, vrásčité a sešlé, kteří jsou mentálně na úrovni pětiletého dítěte, místy mi jich bylo líto, což téměř jistě nebyl záměr tvůrců. A totéž platí o jejich představitelích: Dva herci, za zenitem své kariéry, kteří se snaží natočit "zaručený komerční hit". Snaží, ale není to úspěšná snaha.
Film je velice laciný, což se projevuje i na některých jeho čistě technických aspektech. Dlouho jsem například neviděl tak špatný střih - v několika scénách dojde k tomu, že postavy (především vedlejší) jsou na začátku záběru nehybné a rozhýbou se až na pokyn režiséra (který samozřejmě neslyšíme, ale přesto výsledek působí velmi amatérsky).
Bratři Farrelyovi, kteří v posledních letech zkoušeli různé bizarní komediální experimenty, se zdají být v nějakém jiném vesmíru a vypadá to, že už úplně zapomněli, jak se točí komedie. Jejich humor (který místy funguje, viz výše) je většinu času nedostatečně vtipný a občas tak bizarní, že jsem zcela vypadával z filmového zážitku a horečně přemýšlel, jak na takovou scénu přišli a proč si proboha mysleli, že bude vtipná.
Takže, abych shrnul těch "40 procent": Návrat blbýho a blbějšího není dobrá komedie. Ale je to tak strašně zvláštní film, že jsem se při něm nenudil a hodně jsem přemýšlel. Neodvážím se říct, jestli jsou bratři Farrellyovi na stará kolena tak strašně neschopní, nebo jestli záměrně ukazují Hollywoodu vztyčený prostředníček a říkají "tohle je budoucnost humoru". Nevím. Ale těch 90 minut v kině jsem nelitoval.
Kdyby mi někdo tvrdil, že to natočil David Lynch jako velmi specifickou artfilmovou poctu prvnímu Blbému a blbějšímu, bez problémů bych tomu uvěřil.
Film natočili stejní bratři Farrellyovi, jako první díl, a se stejnými hlavními představiteli. Dřív to nešlo, protože Farrelyovi točili spíše lacinější filmy a Carrey byl drahý.
Teď je situace jiná. Carrey na stará kolena už není superhvězda (tudíž je lacinější) a v posledních měsících to vypadá, že není mentálně úplně v pořádku, takže ho do mainstreamových filmů už moc neobsazují. A Jeff Daniels nebyl superhvězda nikdy.
Jedna skorosuperhvězda se ale ve filmu objeví: Bill Murray. Ovšem je ve filmu celkem minutu, řekne 10 slov a má oblečený skafandr, takže mu není vidět do obličeje a nemůžeme ho poznat...
A to je jedna z mnoha, mnoha, mnoha divných věcí na tomto filmu.
Protože jste netrpěliví a koukáte na to číslo "40%" musím nejdříve vysvětli, že Návrat blbýho a blbějšího (distributor bohužel nevyslyšel můj návrh českého názvu "Blbý a blbější dvje") rozhodně není dobrá komedie.
Je v něm asi 5 až 10 vtipů, které jsou tak šílené, nečekané a občas skvěle vypointované, že jsem se od srdce zasmál. Ale opravdu to není více jak 10 vtipů za celý film.
Většina filmu je spíše divná, a místy dokonce nechtěně smutná.
Když jsem viděl ty dva skorostaříky, vrásčité a sešlé, kteří jsou mentálně na úrovni pětiletého dítěte, místy mi jich bylo líto, což téměř jistě nebyl záměr tvůrců. A totéž platí o jejich představitelích: Dva herci, za zenitem své kariéry, kteří se snaží natočit "zaručený komerční hit". Snaží, ale není to úspěšná snaha.
Film je velice laciný, což se projevuje i na některých jeho čistě technických aspektech. Dlouho jsem například neviděl tak špatný střih - v několika scénách dojde k tomu, že postavy (především vedlejší) jsou na začátku záběru nehybné a rozhýbou se až na pokyn režiséra (který samozřejmě neslyšíme, ale přesto výsledek působí velmi amatérsky).
Bratři Farrelyovi, kteří v posledních letech zkoušeli různé bizarní komediální experimenty, se zdají být v nějakém jiném vesmíru a vypadá to, že už úplně zapomněli, jak se točí komedie. Jejich humor (který místy funguje, viz výše) je většinu času nedostatečně vtipný a občas tak bizarní, že jsem zcela vypadával z filmového zážitku a horečně přemýšlel, jak na takovou scénu přišli a proč si proboha mysleli, že bude vtipná.
Takže, abych shrnul těch "40 procent": Návrat blbýho a blbějšího není dobrá komedie. Ale je to tak strašně zvláštní film, že jsem se při něm nenudil a hodně jsem přemýšlel. Neodvážím se říct, jestli jsou bratři Farrellyovi na stará kolena tak strašně neschopní, nebo jestli záměrně ukazují Hollywoodu vztyčený prostředníček a říkají "tohle je budoucnost humoru". Nevím. Ale těch 90 minut v kině jsem nelitoval.
Kdyby mi někdo tvrdil, že to natočil David Lynch jako velmi specifickou artfilmovou poctu prvnímu Blbému a blbějšímu, bez problémů bych tomu uvěřil.
29.11.14
Recenze: Jak jsme hráli čáru - 40%
Tento slovenský film je vzpomínkou na druhou polovinu 60. let, kdy desetiletý kluk vyrůstá v příhraničním městečku nedaleko Bratislavy, těsně u hranice s Rakouskem. (Kteroužto skutečnost jsem si odvodil až pomocí Google Maps na základě německé cedule "Marchegg", která se na konci filmu na pár sekund objeví. Ale o tom podrobněji až za chvíli.)
Petr žije se svými prarodiči (Milan Lasica, Libuše Šafránková) a čeká, kdy si pro něj konečně přijedou rodiče, kteří před drahnou dobou emigrovali. Než se tak stane, snaží se chodit do školy, nenechat se zmlátit od kamarádů, nechat se znásilnit od spolužačky, a tak dále...
Prostě něco inspirovaného Knoflíkovou válkou (což sám režisér na tiskovce přiznal).
Prostě něco inspirovaného Knoflíkovou válkou (což sám režisér na tiskovce přiznal).
Film režíroval stejný tvůrce (Juraj Nvota) jako nedávného Konfidenta a výsledné dílo má velmi podobné klady i zápory.
27.11.14
Recenze: Ouija - 30%
"Ouija", vyslovováno "uídža", nebo někdy "uídži", je taková polodementní zábava, při které několik lidí posunuje ukazovátkem po tabulce s písmeny a přesvědčují sami sebe, že ukazovátkem ve skutečnosti pohybuje duch, který jim z písmen skládá zprávy.
Mezi americkými dětmi je to poměrně populární zábava a Oujia je registrovanou obchodní značkou společnosti Hasbro.
Tedy tímto filmem se pokouší Hasbro zopakovat to, co se jim povedlo s Transfomers nebo Battleship. Ovšem se stokrát menším rozpočtem, protože ukazovátko, jezdící po písmenech, se natáčí mnohem jednodušeji, než desetimetroví roboti...
Film je o tom, že je krásné mladé děvče (nějaká neznámá slečna z televize) a jeho přátelé pronásledováno zlými duchy. Což se (kromě pohybujícího se ukazovátka) projevuje tím, že samo od sebe strašidelně zhasíná světlo, zapínají se plynové vařiče, na zdech se objevují nápisy "HI FRIEND", něco bouchá do dvěří a podobné shocking a thrilling věci... Samozřejmě, když se uprostřed tmy a ticha zableskne a k tomu se ozve hlasitý disharmonický zvuk, tak každý nadskočí v sedadle. Ale není to strašidelné, pouze nepříjemné.
Mezi americkými dětmi je to poměrně populární zábava a Oujia je registrovanou obchodní značkou společnosti Hasbro.
Tedy tímto filmem se pokouší Hasbro zopakovat to, co se jim povedlo s Transfomers nebo Battleship. Ovšem se stokrát menším rozpočtem, protože ukazovátko, jezdící po písmenech, se natáčí mnohem jednodušeji, než desetimetroví roboti...
Film je o tom, že je krásné mladé děvče (nějaká neznámá slečna z televize) a jeho přátelé pronásledováno zlými duchy. Což se (kromě pohybujícího se ukazovátka) projevuje tím, že samo od sebe strašidelně zhasíná světlo, zapínají se plynové vařiče, na zdech se objevují nápisy "HI FRIEND", něco bouchá do dvěří a podobné shocking a thrilling věci... Samozřejmě, když se uprostřed tmy a ticha zableskne a k tomu se ozve hlasitý disharmonický zvuk, tak každý nadskočí v sedadle. Ale není to strašidelné, pouze nepříjemné.
26.11.14
Recenze: Šéfové na zabití 2 [Horrible Bosses 2] - 50%
I když jde o pokračování, jehož název se od prvního dílu liší jen přidanou číslicí, nejsou v tomto filmu žádní "šéfové na zabití", ani "horrible bosses" (podobně jako v Madagaskaru 3 není Madagaskar).
Tři hrdinové prvního filmu si založí společnou firmu, začnou vyrábět koupelnovou supersprchu, ale strašlivě je podvede bohatý Christoph Waltz. Naši hrdinové se mu chtějí pomstít, a zdá se, že jim v tom pomůže Waltzův syn Chris Pine, který tatínka nenávidí.
První Šéfové na zabití pro mě byli něco jako zázrak a dost se mi líbili.
Bohužel, zázrak se neopakuje.
Tři hrdinové prvního filmu si založí společnou firmu, začnou vyrábět koupelnovou supersprchu, ale strašlivě je podvede bohatý Christoph Waltz. Naši hrdinové se mu chtějí pomstít, a zdá se, že jim v tom pomůže Waltzův syn Chris Pine, který tatínka nenávidí.
První Šéfové na zabití pro mě byli něco jako zázrak a dost se mi líbili.
Bohužel, zázrak se neopakuje.
Videozáznam mé hudební přednášky z DevFestu 2014
Videozáznam mé "přednášky" (v hodně velkých uvozovkách) na DevFestu 2014. Pozor, okolo 14. minuty je NSFW audio.
S technickou kvalitou záznamu (a se zpožďováním obrazu za zvukem) nemám nic společného.
Předváděné nástroje jsou:
- Otamatone
- Yamaha Tenori-On (laciná umělohmotná verze)
- Beat Thang
- Roland FA-06
25.11.14
Recenze: Je nám spolu dobře - 50%
V tomto českém dokumentu se prolíná několik motivů. Především vypráví o Čechovi, který se s rodinou (manželka, tři děti) přestěhuje dlouhodobě do Číny, aby zde vyučoval češtinu.
Děje se tak v "městečku česko-čínského přátelství", kterému náš stát někdy v 50. letech daroval traktory a oni nás tam dodnes mají velice rádi a mimo jiné tam staví čtvrť, která má vypadat jako stará Praha! Na stavbu tohoto monstra se také podíváme.
To se prolíná s osudy lidí v české vesnici, která se s touto čínskou druží (se kterou nemá hlavní hrdina nic společného).
Přestože je tento film velmi krátký (75 minut), snaží se nám toho sdělit hodně a většinu z toho ne dost pořádně.
Děje se tak v "městečku česko-čínského přátelství", kterému náš stát někdy v 50. letech daroval traktory a oni nás tam dodnes mají velice rádi a mimo jiné tam staví čtvrť, která má vypadat jako stará Praha! Na stavbu tohoto monstra se také podíváme.
To se prolíná s osudy lidí v české vesnici, která se s touto čínskou druží (se kterou nemá hlavní hrdina nic společného).
Přestože je tento film velmi krátký (75 minut), snaží se nám toho sdělit hodně a většinu z toho ne dost pořádně.
24.11.14
Recenze: Tučňáci z Madagaskaru [Penguins of Madagascar] - 70%
Čtyři praštění tučňáci / agenti z trilogie Madagaskar, kteří už mají vlastní televizní seriál, se dočkali celovečerního filmu.
Film je opravdu jen o madagaskarských tučnácích, jiné známé postavy z trilogie se v něm objeví doslova jen na pár sekund. Hlavní postavy jsou zcela nové, včetně chobotnice, která chce ovládnout svět a konkurenčního špionážního týmu, obsahujícího vlka, tuleně, medvěda a sovu. Děj pochopitelně nemá vůbec smysl nějak rozebírat, ale podíváme se do nejrůznějších kusů světa (například padouchova ponorka kotví v Benátkách, což je, zdá se, pár minut letu helikoptérou od Fort Knoxu...)
20.11.14
Recenze: Hunger Games: Síla vzdoru - 1. část [The Hunger Games: Mockingjay - Part 1] - 50%
Především musím upozornit, že nejsem nejvhodnějším recenzentem tohoto filmu, neboť 1) knihy jsem nečetl, 2) předchozí filmy jsem viděl, ale každý jen jednou a už jsem je to značné míry zapomněl. Tudíž tato recenze bude mít značně omezenou praktickou hodnotu.
Takže, s tímto vědomím... Do toho.
Katniss už se neprohání v aréně a nezabíjí divná zvířáta, ale stane se hlásnou troubou odboje (doslova podzemního odboje). Má v pirátském vysílání vyburcovat celý Panem, aby se vzbouřil proti Kapitolu (a Donaldu Sutherlandovi). Její milý Peeta je mezitím brainwashován v Kapitolu a vysílá propagandu proti rebelům.
Takže, s tímto vědomím... Do toho.
Katniss už se neprohání v aréně a nezabíjí divná zvířáta, ale stane se hlásnou troubou odboje (doslova podzemního odboje). Má v pirátském vysílání vyburcovat celý Panem, aby se vzbouřil proti Kapitolu (a Donaldu Sutherlandovi). Její milý Peeta je mezitím brainwashován v Kapitolu a vysílá propagandu proti rebelům.
19.11.14
Recenze videohry: The Evil Within - 70%
"The Evil Within" (recenzováno na PS4) je japonská survival horor videohra. Pokoušet se nějak popisovat její děj nemá valný smysl, protože se její značná část odehrává ve snu, v halucinacích, nebo ve vzpomínkách jiných osob. Co se odehrává kde, o tom se vedou na internetu divoké spory, ale smysl to každopádně žádný nedává.
Hráč ovládá policistu, který je povolán do ústavu, kde má vyšetřit sérii vražd, ale brzy začne skákat bez ladu a skladu z prostředí do prostředí, takže například jde středověkým lesem, najednou obrazovka zabliká a je v současné nemocnici... A mezitím se zbortí velkoměsto, shoří stodola na slunečnicovém poli a všichni spí ve vanách napojeni na Matrix. Je to trochu škoda, protože během hry nemáte VŮBEC pocit, že odněkud někam směřujete. Je to prostě série různých hororových scén, pospojovaná několika velmi volnými motivy (např. typy nepřátel).
Duchovním otcem hry je Shinji Mikami, který má na svém kontě sérii Resident Evil, až do čtvrtého, nejlepšího dílu (ten poslední díl z Afriky už nedělal on). (UPDATE: Ještě je několik dalších Resident Evilů, ale ty jsem po pár desítkách sekund videí zcela ignoroval.) A ten se zjevně rozhodl dát do hry všechny své šílené nápady a za tímto účelem zcela rezignovat na nějaký smysluplný děj. Mnohem více než "The Evil Within" hře sluší její původní japonský název "Psycho Break".
Hráč ovládá policistu, který je povolán do ústavu, kde má vyšetřit sérii vražd, ale brzy začne skákat bez ladu a skladu z prostředí do prostředí, takže například jde středověkým lesem, najednou obrazovka zabliká a je v současné nemocnici... A mezitím se zbortí velkoměsto, shoří stodola na slunečnicovém poli a všichni spí ve vanách napojeni na Matrix. Je to trochu škoda, protože během hry nemáte VŮBEC pocit, že odněkud někam směřujete. Je to prostě série různých hororových scén, pospojovaná několika velmi volnými motivy (např. typy nepřátel).
Duchovním otcem hry je Shinji Mikami, který má na svém kontě sérii Resident Evil, až do čtvrtého, nejlepšího dílu (ten poslední díl z Afriky už nedělal on). (UPDATE: Ještě je několik dalších Resident Evilů, ale ty jsem po pár desítkách sekund videí zcela ignoroval.) A ten se zjevně rozhodl dát do hry všechny své šílené nápady a za tímto účelem zcela rezignovat na nějaký smysluplný děj. Mnohem více než "The Evil Within" hře sluší její původní japonský název "Psycho Break".
Recenze: Leviatan [Левиафан] - 70%
Sever Ruska, současnost. Nikolaj žije s manželkou a dospívajícím synem na sychravém pobřeží sychravého moře, vedle trosek lodí a koster velryb.
Jeho dům byl "vyvlastněn" městem a on se musí odstěhovat, přičemž dostane jen směšnou finanční náhradu. Má v tom prsty zdejší otylý starosta, totální (post)komunistická svině, který si chce místo Nikolajova domu postavit vlastní vilu.
Nikolaj to tak nenechá a pozve si z Moskvy mladšího kamaráda, advokáta Dmitrije, který jednak zná právní kličky a jednak má na starostu kompromitující materiály. Nikolaj ale netuší, že Dmitrij má pletky s jeho ženou...
Leviatan je film o boji jedince s kolosem a jeho naprosté bezmoci, a to na vícero úrovních. "Kolos" je v tomto filmu státní moc, novodobá mafie, byrokracie, iracionální cit, i životní osud jako celek. Kdyby nám to náhodou nedošlo, je to patrné i z názvu filmu a ze záběrů na velrybí kostry.
Jeho dům byl "vyvlastněn" městem a on se musí odstěhovat, přičemž dostane jen směšnou finanční náhradu. Má v tom prsty zdejší otylý starosta, totální (post)komunistická svině, který si chce místo Nikolajova domu postavit vlastní vilu.
Nikolaj to tak nenechá a pozve si z Moskvy mladšího kamaráda, advokáta Dmitrije, který jednak zná právní kličky a jednak má na starostu kompromitující materiály. Nikolaj ale netuší, že Dmitrij má pletky s jeho ženou...
Leviatan je film o boji jedince s kolosem a jeho naprosté bezmoci, a to na vícero úrovních. "Kolos" je v tomto filmu státní moc, novodobá mafie, byrokracie, iracionální cit, i životní osud jako celek. Kdyby nám to náhodou nedošlo, je to patrné i z názvu filmu a ze záběrů na velrybí kostry.
16.11.14
Jak to bylo 17. listopadu 1989
Je nutno se s tím smířit - už nejsem nejmladší.
Kromě mnoha očekávaných nevýhod to má ale také své výhody - například to, že si pamatuju "jaké to bylo tehdy za komunismu" a dokonce "jaké to bylo 17. listopadu 1989 na Národní třídě". Poněvadž jsem tam byl. Bylo mi tehdy 21 let (ano, počítáte správně, už nejsem nejmladší).
To znamená, že kdykoliv někdo napíše "to by se za komunistů nestalo", "za komunistů bylo tak a tak", nebo "17. listopadu to ve skutečnosti bylo takto", tak se mu mohu vysmát, protože vím, jak to bylo.
V těchto dnech se dostávají tato témata znovu na přetřes, například v souvislosti se Zemanovým projevem, nebo i tímto komediálním maďarským videoklipem. A také jsem četl nejedno "svědectví pamětníka", které se velmi zásadně rozcházelo s tím, co jsem na vlastní oči viděl.
Proto mi připadá užitečné, když své vzpomínky sepíšu, abyste vy mladší, kteří mi věříte, že nemám důvod vám něco nalhávat, věděli, jak jsem to tehdy vnímal nejen já, ale většina mých kamarádů (což byli většinou první mladí programátoři našeho socialistického státu, tedy ne zcela normální lidi). A také proto, že paměť mi nebude sloužit věčně a některé podrobnosti již zapomínám...
A slova "jak jsem to tehdy vnímal" jsou velmi důležitá. Samozřejmě jsem nemohl být u všeho a samozřejmě jsem nemohl znát všechny souvislosti. Tudíž když napíšu "nikdo nikoho nekopal do hlavy", znamená to ve skutečnosti "neviděl jsem, že by někdo někoho kopal do hlavy". Neznamená to, že se to nestalo...
Takže:
Během pár let před listopadem 1989 jsem se zúčastnil přibližně pěti protirežimních demonstrací. Nepamatuji si podrobnosti, ale určitě jsem byl na Václaváku, když se stříkalo vodními děly, určitě jsem byl na Staromáku, když se stříkalo vodními děly a najíždělo transportéry do lidí, a určitě jsem byl na velké oficiálně povolené protivládní demonstraci (věděli jste, že taková byla?) na Škroupově náměstí, kde promluvil Havel a vše proběhlo v naprostém klidu.
Kromě mnoha očekávaných nevýhod to má ale také své výhody - například to, že si pamatuju "jaké to bylo tehdy za komunismu" a dokonce "jaké to bylo 17. listopadu 1989 na Národní třídě". Poněvadž jsem tam byl. Bylo mi tehdy 21 let (ano, počítáte správně, už nejsem nejmladší).
To znamená, že kdykoliv někdo napíše "to by se za komunistů nestalo", "za komunistů bylo tak a tak", nebo "17. listopadu to ve skutečnosti bylo takto", tak se mu mohu vysmát, protože vím, jak to bylo.
V těchto dnech se dostávají tato témata znovu na přetřes, například v souvislosti se Zemanovým projevem, nebo i tímto komediálním maďarským videoklipem. A také jsem četl nejedno "svědectví pamětníka", které se velmi zásadně rozcházelo s tím, co jsem na vlastní oči viděl.
Proto mi připadá užitečné, když své vzpomínky sepíšu, abyste vy mladší, kteří mi věříte, že nemám důvod vám něco nalhávat, věděli, jak jsem to tehdy vnímal nejen já, ale většina mých kamarádů (což byli většinou první mladí programátoři našeho socialistického státu, tedy ne zcela normální lidi). A také proto, že paměť mi nebude sloužit věčně a některé podrobnosti již zapomínám...
A slova "jak jsem to tehdy vnímal" jsou velmi důležitá. Samozřejmě jsem nemohl být u všeho a samozřejmě jsem nemohl znát všechny souvislosti. Tudíž když napíšu "nikdo nikoho nekopal do hlavy", znamená to ve skutečnosti "neviděl jsem, že by někdo někoho kopal do hlavy". Neznamená to, že se to nestalo...
Tato moje hardcore fotografie má pravděpodobně nejblíže ke "konci 80. let".
Takže:
Během pár let před listopadem 1989 jsem se zúčastnil přibližně pěti protirežimních demonstrací. Nepamatuji si podrobnosti, ale určitě jsem byl na Václaváku, když se stříkalo vodními děly, určitě jsem byl na Staromáku, když se stříkalo vodními děly a najíždělo transportéry do lidí, a určitě jsem byl na velké oficiálně povolené protivládní demonstraci (věděli jste, že taková byla?) na Škroupově náměstí, kde promluvil Havel a vše proběhlo v naprostém klidu.
13.11.14
Recenze: Get On Up - Příběh Jamese Browna [Get On Up] - 70%
Životopisný film o Jamesi Brownovi, otci funku.
Asi by se slušelo nejdříve trochu nastínit můj vztah k Jamesu Brownovi. Věděl jsem že byl černoch a dělal funk, dokázal bych z hlavy identifikovat pár jeho skladeb, žádné jeho album bych poslouchat nechtěl a nevěděl jsem, jestli ještě žije, nebo ne.
Po shlédnutí filmu jsem se dozvěděl, že už nežije. A také pár dalších věcí.
Asi by se slušelo nejdříve trochu nastínit můj vztah k Jamesu Brownovi. Věděl jsem že byl černoch a dělal funk, dokázal bych z hlavy identifikovat pár jeho skladeb, žádné jeho album bych poslouchat nechtěl a nevěděl jsem, jestli ještě žije, nebo ne.
Po shlédnutí filmu jsem se dozvěděl, že už nežije. A také pár dalších věcí.
11.11.14
Recenze: Železná srdce [Fury] - 60%
Čtyři z tanku a Pitt...
Konec Druhé světová války, americká ofenziva v Německu. Američané mají problém: Jejich tanky jsou příliš zaostalé proti německým tankům. Ale přesto srdnatě znovu a znovu vyrážejí do akce, včetně zjizveného seržanta Colliera (Brad Pitt) a jeho posádky tanku "Fúrie", ve které je mimo jiné i Shia LaBeouf a Michael Peña. A dostanou přiveleného nezkušeného bažanta (Logan Lerman).
Konec Druhé světová války, americká ofenziva v Německu. Američané mají problém: Jejich tanky jsou příliš zaostalé proti německým tankům. Ale přesto srdnatě znovu a znovu vyrážejí do akce, včetně zjizveného seržanta Colliera (Brad Pitt) a jeho posádky tanku "Fúrie", ve které je mimo jiné i Shia LaBeouf a Michael Peña. A dostanou přiveleného nezkušeného bažanta (Logan Lerman).
9.11.14
Recenze videohry: Middle-earth: Shadow of Mordor - 80%
Tato videohra z universa Pána prstenů se točí kolem hraničáře Taliona, který vypadá dost jako Viggo Mortensen, ale ne tolik, aby museli Mortensenovi něco platit. Talion je hned na počátku příběhu přizabit, ale nezemře, protože do něj vstoupí duch dávného elfa (který kdysi ukul prsteny pro Saurona) a nyní se oba v jednom těle vydávají pomstít těm, kteří vyvraždili jejich rodiny. Nebo něco v tom smyslu.
(Tuto hru jsem hrál na PS4. Verze pro předchozí konzolovou generaci vyjde v polovině listopadu a má být podstatně okleštěná nejen co do grafiky, ale i co do herních principů.)
Co se týče herních principů, jde především o směs "Assassin's Creedu" (Talion v otevřeném světě akrobaticky skáče a šplhá po stavbách, neslyšně se plíží a vraždí ze zálohy) a bojových mechanismů ze série "Batman: Arkham" (boje proti davům nepřátel jsou spíše rytmickou a strategickou záležitostí, nejde o rychlé mačkání tlačítek).
(Tuto hru jsem hrál na PS4. Verze pro předchozí konzolovou generaci vyjde v polovině listopadu a má být podstatně okleštěná nejen co do grafiky, ale i co do herních principů.)
Co se týče herních principů, jde především o směs "Assassin's Creedu" (Talion v otevřeném světě akrobaticky skáče a šplhá po stavbách, neslyšně se plíží a vraždí ze zálohy) a bojových mechanismů ze série "Batman: Arkham" (boje proti davům nepřátel jsou spíše rytmickou a strategickou záležitostí, nejde o rychlé mačkání tlačítek).
7.11.14
Too Many Cooks...
Většinou se televizní tvorbě příliš nevěnuji, ale v tomto případě musím udělat výjimku...
6.11.14
Recenze (a spoilery): Interstellar - 80%
Nový velkofilm Christophera Nolana je sci-fi z blízké budoucnosti, a to je asi tak všechno, co byste o něm měli optimálně vědět, než na něj půjdete. Protože se jeho děj ubírá opravdu nečekanými kličkami od samého začátku téměř tříhodinového filmu.
Nežijeme ale v optimálním světě, takže krátce o ději, přičemž se pokusím nenapsat více, než je v presskitech a trailerech (mohutné spoilery jsou označeny na konci článku):
Blízká budoucnost. Země je sužována písečnými bouřemi a nákazou, která napadá a ničí plodiny - tudíž brzy nebude co jíst.
Matthew McConaughey hraje Coopera, kdysi pilota, nyní farmáře, kterému je nabídnut uníkátní úkol: Má pilotovat kosmickou loď, která se se třemi dalšími astronauty vydá skrze červí díru (před pár lety se překvapivě objevivší ve Sluneční soustavě) k jiným světům a pokusí se najít nový domov pro lidstvo.
V tuto chvíli už vás asi napadají různé všetečné otázky, například "jak NASA ví, kam ta červí díra vede?", nebo "Jak chtějí technicky přestěhovat lidstvo do jiné galaxie?", ale ujišťuji vás, že ve filmu se hodně mluví a všechny tyto věci jsou patřičně logicky vysvětleny. Nebo aspoň tak, aby to logicky znělo. Scénář (od Nolana a jeho bratra) rozhodně není hloupý a jsem si jist, že leckterý průměrný americký divák bude místy zcela mimo čistě proto, že neví, kolik rozměrů má náš vesmír nebo jak funguje gravitace.
Nežijeme ale v optimálním světě, takže krátce o ději, přičemž se pokusím nenapsat více, než je v presskitech a trailerech (mohutné spoilery jsou označeny na konci článku):
Blízká budoucnost. Země je sužována písečnými bouřemi a nákazou, která napadá a ničí plodiny - tudíž brzy nebude co jíst.
Matthew McConaughey hraje Coopera, kdysi pilota, nyní farmáře, kterému je nabídnut uníkátní úkol: Má pilotovat kosmickou loď, která se se třemi dalšími astronauty vydá skrze červí díru (před pár lety se překvapivě objevivší ve Sluneční soustavě) k jiným světům a pokusí se najít nový domov pro lidstvo.
V tuto chvíli už vás asi napadají různé všetečné otázky, například "jak NASA ví, kam ta červí díra vede?", nebo "Jak chtějí technicky přestěhovat lidstvo do jiné galaxie?", ale ujišťuji vás, že ve filmu se hodně mluví a všechny tyto věci jsou patřičně logicky vysvětleny. Nebo aspoň tak, aby to logicky znělo. Scénář (od Nolana a jeho bratra) rozhodně není hloupý a jsem si jist, že leckterý průměrný americký divák bude místy zcela mimo čistě proto, že neví, kolik rozměrů má náš vesmír nebo jak funguje gravitace.
5.11.14
Recenze: Pohádkář - 60%
Jiří Macháček hraje chlapíka, který je podvodník a zloděj, je na něj podáno několik želob, ale umí to s ženskými, takže jsou do něj osudově zamilované dvě krasavice: Anna Geislerová a Eva Herzigová. Vlastně, ne. To všechno je flashback.
Ve skutečnosti je film Pohádkář o tom, že policejní kapitán Rott (Matěj Hádek) ověřuje identitu mužské mrtvoly, nalezené v jezu (ležela tam mnoho dní, takže není možné ověřit o mnoho více, než pohlaví). Domnívá se, že je to právě Macháček, takže dochází několik dní za oběma krasavicemi a skládá si (pro sebe i pro diváky) obrázek o tom, jak Macháček obě krasavice vodil za nos.
(Toto je nejvíce erotiky, co v tomto filmu uvidíte)
Film vznikl podle knihy Barbary Nesvadbové, kterou jsem pochopitelně nečetl, takže netuším, jestli je tak slabomyslná, nebo je pouze slabomyslně adaptovaná.
2.11.14
Recenze: Frank - 80%
Mladý irský keyboardista Jon (Domhnall Gleeson) je nečekaně požádán, aby narychlo zaskočil za indisponovaného keyboardistu avantgardní kapely. Záskok se podaří a Jon je následně víceméně unesen na opuštěnou chatu, kde má s kapelou dát dohromady nové album.
Všichni členové kapely (m.j. Maggie Gyllenhaalová) jsou maximálně divní, ale nejdivnější je její frontman Frank (Michael Fassbender), který nikdy nesundává svou velkou papírovou hlavu (ani ve sprše).
Všichni členové kapely (m.j. Maggie Gyllenhaalová) jsou maximálně divní, ale nejdivnější je její frontman Frank (Michael Fassbender), který nikdy nesundává svou velkou papírovou hlavu (ani ve sprše).
Asi snadno pochopíte, že když natočíte plus mínus normální scénu ze zákulisí avantgardní kapely a jejímu frontmanovi dáte na hlavu papírovou masku, výsledek je tak nějak automaticky legrační. A film Frank je legrační.
1.11.14
Dead Snow: Rudý vs. mrtvý [Død Snø 2] - 60%
I když to tak z českého názvu nevypadá, jde o pokračování úspěšné severské zombie komedie, ve které se několik ubohých turistů muselo v zasněžené pustině utkat s rozmraženými nacistickými zombiemi. Pokud jste první film neviděli, budete asi z druhého poněkud více mimo, než by se slušelo.
V tomto filmu sledujeme osudy jediného přeživšího z prvního filmu, který si na pomoc proti stále se rozšiřující nacistické zombie armádě pozve nejen tři nerdy z USA, ale také rozmraženou armádu mrtvých sovětských vojáků. Mimo jiné...
O prvním dílu jsem psal tady a v našich normálních kinech se nikdy nepromítal. Stejný norský režisér (Tommy Wirkola) natočil také amerického splatterového Jeníčka a Mařenku, kteří se u nás promítali.
30.10.14
Recenze: Mapy k hvězdám [Maps to the Stars] - 60%
Do Hollywoodu přijíždí mladé děvče (Mia Wasikowska) s popáleným obličejem a ambicemi. Na doporučení Carrie Fisherové (skutečná Carrie Fisherová, naštěstí ne v kovových bikinách) se stává osobní asistentkou stárnoucí herečky (Julianne Mooreová).
Mezitím, na jiném konci města: Dětská hvězda Benjie (Evan Bird) šňupe koks a líže pohlavní orgány jiným dětským hvězdám. Jeho rodiče, kontrolující matka Olivia Williamsová a self-help guru John Cusack, si dělají starosti o jeho kariéru.
Mezitím na jiném konci města: Mladý řidič limuzíny (Robert Pattinson) nechce milovat Miu Wasikovskou (tedy její postavu) a análně souloží v autě s Julianne Mooreovou (tedy s její postavou)...
Asi vám došlo, že Mapy k hvězdám (český název je skutečně "k hvězdám", ne "ke hvězdám") je značně ujetý film. Bohužel ale není dostatečně hodně ujetý, nebo dostatečně smysluplně ujetý. A už vůbec není tak krásně sofistikovaně ujetý, jak bychom očekávali od mistra Davida Cronenberga, který ho natočil.
Mezitím, na jiném konci města: Dětská hvězda Benjie (Evan Bird) šňupe koks a líže pohlavní orgány jiným dětským hvězdám. Jeho rodiče, kontrolující matka Olivia Williamsová a self-help guru John Cusack, si dělají starosti o jeho kariéru.
Mezitím na jiném konci města: Mladý řidič limuzíny (Robert Pattinson) nechce milovat Miu Wasikovskou (tedy její postavu) a análně souloží v autě s Julianne Mooreovou (tedy s její postavou)...
Asi vám došlo, že Mapy k hvězdám (český název je skutečně "k hvězdám", ne "ke hvězdám") je značně ujetý film. Bohužel ale není dostatečně hodně ujetý, nebo dostatečně smysluplně ujetý. A už vůbec není tak krásně sofistikovaně ujetý, jak bychom očekávali od mistra Davida Cronenberga, který ho natočil.
Recenze: Mezi náhrobními kameny [A Walk Among The Tombstones] - 80%
Matt Scudder (Liam Neeson) je drsňák. Býval policajt (a měl sexy fousy), pak se cosi podělalo, a nyní je soukromý detektiv a ex-alkoholik, pomáhající těm, kteří si to mohou zaplatit.
A právě teď si ho chce zaplatit drogový dealer, kterému někdo unesl manželku a pak ji brutálně zabil, přestože dostal zaplacené výkupné. A hodlá tento postup zopakovat u jiných žen.
Film se odehrává před více než 20 lety a je to z toho prostého důvodu, že vznikl podle knihy z roku 1992. Matt Scudder je hrdinou asi dvaceti knih a ve filmu už ho jednou, kdysi dávno, hrál Jeff Bridges.
A právě teď si ho chce zaplatit drogový dealer, kterému někdo unesl manželku a pak ji brutálně zabil, přestože dostal zaplacené výkupné. A hodlá tento postup zopakovat u jiných žen.
Film se odehrává před více než 20 lety a je to z toho prostého důvodu, že vznikl podle knihy z roku 1992. Matt Scudder je hrdinou asi dvaceti knih a ve filmu už ho jednou, kdysi dávno, hrál Jeff Bridges.
28.10.14
Recenze: Co jsme komu udělali? [Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu?] - 50%
Poměrně zámožní francouzští manželé (manželka je velice podobná Diane Keatonové, manžel Asterixovi) mají čtyři sexy dcery. Tři z nich se postupně prodají za muslima, žida a Číňana, což manželé nesou nelibě a doufají, že aspoň čtvrtá dcera si vezme někoho "normálního".
Ovšem čtvrtá dcera se zasnoubí s černochem...
Chystá se svatba a na ni má přijet černochova rodina odněkud z domorodé země...
Po přečtení předchozích odstavců jste si možná řekli "OK, a v čem tedy spočívá zápletka?"
Zápletka spočívá téměř výhradně v tom, že většina postav filmu jsou rasisti a xenofobové: Konkrétně oba staří manželé, všichni čtyři nápadníci a otec černého nápadníka (otcové těch ostatních ve filmu nevystupují).
Ovšem čtvrtá dcera se zasnoubí s černochem...
Chystá se svatba a na ni má přijet černochova rodina odněkud z domorodé země...
Po přečtení předchozích odstavců jste si možná řekli "OK, a v čem tedy spočívá zápletka?"
Zápletka spočívá téměř výhradně v tom, že většina postav filmu jsou rasisti a xenofobové: Konkrétně oba staří manželé, všichni čtyři nápadníci a otec černého nápadníka (otcové těch ostatních ve filmu nevystupují).
26.10.14
Recenze: Soudce [The Judge] - 70%
Robert Downey Jr. hraje špičkového městského právníka, který jde za soudními vítězstvími jakýmikoliv prostředky. Zemřela mu matka a on se vydává na pohřeb do vidlákova, kde žijí jeho dva bratři (jeden mírně retardovaný) a otec (Robert Duvall). Duvall je venkovským soudcem "ze staré školy", který se snaží být za každou cenu "lidsky férový". No a oba Roberti (Downey a Duvall) se navzájem strašlivě nenávidí kvůli čemusi, co se stalo před mnoha lety (a zpočátku nevíme přesně co).
K dramatickému vývoji dojde, když je těsně po pohřbu Duvall zatčen a obviněn z toho, že autem srazil a zabil chlapíka, se kterým měl shodou okolností nějaké nevyřízené účty z dávných let. I když se důkazy zdají být jasné (krev na autě), Duvall tvrdí, že si na žádné sražení nikoho nepamatuje. Možná je nevinný, možná lže, možná je na stará kolena už tak senilní, že měl výpadek paměti...
Každopádně dojde k tomu, že se sarkastický a nasraný Downey nakonec rozhodne ujmout obhajoby svého otce (téměř proti jeho vůli) a tím začínají nejméně dvě propletená dramata. Jednak klasické soudní drama, a jednak drama otce a syna, kteří si musejí vyříkat jisté staré křivdy a přitom jeden o druhém odhalit věci, které si dříve nestačili nebo nechtěli říct.
K dramatickému vývoji dojde, když je těsně po pohřbu Duvall zatčen a obviněn z toho, že autem srazil a zabil chlapíka, se kterým měl shodou okolností nějaké nevyřízené účty z dávných let. I když se důkazy zdají být jasné (krev na autě), Duvall tvrdí, že si na žádné sražení nikoho nepamatuje. Možná je nevinný, možná lže, možná je na stará kolena už tak senilní, že měl výpadek paměti...
Každopádně dojde k tomu, že se sarkastický a nasraný Downey nakonec rozhodne ujmout obhajoby svého otce (téměř proti jeho vůli) a tím začínají nejméně dvě propletená dramata. Jednak klasické soudní drama, a jednak drama otce a syna, kteří si musejí vyříkat jisté staré křivdy a přitom jeden o druhém odhalit věci, které si dříve nestačili nebo nechtěli říct.
24.10.14
Recenze: Škatuláci [Boxtrolls] - 40%
Divné město, jehož život se točí hlavně kolem sýrů. A pod ním žijí skřeti, kteří místo šatů používají krabice, ukradené ve městě. Říká se jim Škatuláci a jeden z nich je kluk, kterého kdysi dávno unesli jako nemluvně. A ten kluk se nyní dostává z podzemí na povrch, seznámí se se starostovou dcerkou a postaví se zlým červenokloboučníkům, kteří chtějí Škatuláky vyhladit.
I tentokrát platí mnohé z toho, co jsem psal o předchozím filmu studia Laika, Norman a duchové. Vizuální podoba je většinou moc hezká a je zřejmé, že to celé muselo dát strašlivou práci. Opravdu nechápu, proč se tolik piplali s ruční animací (kterou vylepšovali počítačem), když prostřednictvím stoprocentního CGI mohli natočit film, který by vypadal PŘESNĚ STEJNĚ, ale to natáčení by bylo snazší.
I tentokrát platí mnohé z toho, co jsem psal o předchozím filmu studia Laika, Norman a duchové. Vizuální podoba je většinou moc hezká a je zřejmé, že to celé muselo dát strašlivou práci. Opravdu nechápu, proč se tolik piplali s ruční animací (kterou vylepšovali počítačem), když prostřednictvím stoprocentního CGI mohli natočit film, který by vypadal PŘESNĚ STEJNĚ, ale to natáčení by bylo snazší.
23.10.14
Recenze: Intimity - 10%
Tato česká romantická komedie by měla být koláží sedmi (myslím) příběhů o lásce. Přičemž klíčové slovo je "měla". Název filmu není anglicky, nýbrž je to množné číslo od českého slova "intimita".
Možná jste dost staří a nešťastní na to, abyste si pamatovali asi 10 let starou strašlivou komedii Panic je nanic. Intimity režíroval stejný člověk (který od Panice jiný kinofilm nenatočil).
A dopadlo to víceméně podle očekávání. FIlm je opět zcela strašný, ale je o dost víc WTF a nechtěně zábavný, protože narozdíl od Panice chce být o něco ambicióznější.
To znamená, že vidíme sedm příběhů o lásce (každý se dvěma až čtyřmi protagonisty), ale vidíme je promíchaně (každou chvíli kus z nějakého jiného) a nechronologicky. Představte si, jak to mohlo dopadnout, když velmi špatný režisér natočí velmi špatný scénář s 20 hrdiny, který je složitější, než Memento nebo Pulp Fiction. Tak to dopadlo přesně takhle…
Možná jste dost staří a nešťastní na to, abyste si pamatovali asi 10 let starou strašlivou komedii Panic je nanic. Intimity režíroval stejný člověk (který od Panice jiný kinofilm nenatočil).
A dopadlo to víceméně podle očekávání. FIlm je opět zcela strašný, ale je o dost víc WTF a nechtěně zábavný, protože narozdíl od Panice chce být o něco ambicióznější.
To znamená, že vidíme sedm příběhů o lásce (každý se dvěma až čtyřmi protagonisty), ale vidíme je promíchaně (každou chvíli kus z nějakého jiného) a nechronologicky. Představte si, jak to mohlo dopadnout, když velmi špatný režisér natočí velmi špatný scénář s 20 hrdiny, který je složitější, než Memento nebo Pulp Fiction. Tak to dopadlo přesně takhle…
20.10.14
Recenze videohry: Alien Isolation (PS4) - 70%
Na počátku této videoherní recenze vás rovnou upozorňuji, že budu předpokládat, že dobře znáte prvního Vetřelce (a nepovažujete nic z jeho děje za spoiler), a že budu také mírně spoilerovat děj hry (což není myslím příliš na závadu, protože neobsahuje nic, co by fanoušek filmu realisticky neočekával).
Hra "Alien: Isolation" se chce oprostit od akčního vyznění většiny předchozích Vetřelčích videoher, a navrátit se k čiré hrůze. Tudíž hrajete za Amandu Ripleyovou (dceru Ellen, která se krátce objevila v režisérské verzi Vetřelců), která se 15 let po událostech na Nostromu vydává na kosmickou stanici Sevastopol, kde by se měla nacházet černá skřǐňka z Nostroma, obsahující mimo jiné i osobní vzkaz od její matky.
Okamžitě po příletu na Sevastopol je jasné, že se zde stalo cosi nepříjemného. Většina stanice je opuštěná a poničená, je tu pár hodně vystrašených lidí a většina systémů nefunguje. Takže se Amanda vydává pátrat a zjišťuje, že se zde prochází Vetřelec (kterého poprvé potká až po více než 30 minutách hry)...
Většina hry je tudíž o tom, že se Amanda pomalu plíží, sleduje motion tracker (který má poruchy) a často i desítky sekund čeká někde schovaná pod stolem nebo ve skříňce, až Vetřelec přejde kolem a naštvaně opět zmizí ve stropním větracím otvoru.
Hra "Alien: Isolation" je hodně podobná nedávné hře "Outlast". V ní jste také bezbranný a také jde jen o to schovávat se, přežít a dostat se na konec.
Stanice Sevastopol je sice rozlehlá, ale naprostá většina hry je lineární a musíte se přesouvat z místa na místo podle pokynů hlasů ve vysílačce. I když se do některých částí lodě podíváte několikrát, jsou to de facto různé levely, ve kterých můžete chodit vždy jen naplánovanými cestami a respawnují se v nich při nové návštěvě nepřátelé i itemy. I když je všude spousta dveří, ty "nesprávné" jsou vždy zavřené (nejde do nich proud, jsou zablokované, nemáte nástroj k jejich otevření atd...), takže je váš pohyb většinou značně omezený, v rámci jedné oblasti, odkud většinou vede jen jeden "správný" východ do dalšího lineárního levelu. Což je docela dobře, vzhledem k tomu, že při každé změně oblasti (většinou při jízdě výtahem) vás čeká dlouhé nahrávání...
19.10.14
Recenze: John Wick - 90%
"Zabili jste mi psa, dostanete přes držku". Keanu Reeves se vrací jako akční hvězda!
Tedy, přesněji řečeno: "Zabili jste mi psa, kterého mi dala umírající manželka, tak tady máte zásah pistolí do hlavy z pěti centimetrů".
Ano, ve filmu jde o to, že se John Wick (Keanu Reeves) mstí za zabití psa (a dočasné ukradení auta) tím způsobem, že povětšinou brutálním způsobem zabije odhadem tak 100 lidí. Což pro něj není problém, protože dříve pracoval jako nejelitnější killer pro ruskou mafii pod přezdívkou "Baba Jaga".
16.10.14
Recenze: Felvidék - Horní země - 60%
Dokument o kusu země, který je střídavě v Maďarsku, Československu a Slovensku, a je z něj pořád někdo vysidlován a přesidlován, takže už se ani neví, jakou řečí se tam má mluvit.
Felvidek trailer from Vladislava Plancikova on Vimeo.
Autorka, jejíž předkové to všechno zažili, dala dohromady film, který se snaží na často tragické osudy dívat s nadhledem.
Film je občas prokládán animovanými sekvencemi, ale není jich tolik, aby bylo možné ho označit za "animovaný".
Docela jsem ocenil, že jsem se vůbec seznámil s touto kapitolou česko-slovensko-maďarských dějin, o které jsem neměl ani tušení. Rád jsem se podíval na kusy starých filmových zpravodajství o tom, jak "šťastní Maďaři dostali novou zem".
Na druhou stranu, spousta vyprávění pamětníků a především dnešních mladých obyvatel tohoto území (vysvětlujících pořád dokola, jak se všichni mají rádi a neznají xenofobii) mi přišla značně nudná...
15.10.14
Recenze: V tichu - 50%
Osudy několika spolu nesouvisejících židovských umělců těsně před okupací a po ní.
Doporučuji podívat se na trailer, protože poměrně dobře vystikuje, jak film působí:
Začínáme sestřihem z "idylických časů", kdy se sympatičtí hlavní hrdinové zamilovávají, tancují, hrají na hudební nástroje, zpívají, všechno je krásně pohodové, romanticky nasvícené a decentně rozostřené, nadčasově pohádkové (v jednu chvíli vidíme radostnou jízdu na horské dráze na pražském Výstavišti, která je o mnoho desetiletí novější).
Doporučuji podívat se na trailer, protože poměrně dobře vystikuje, jak film působí:
Začínáme sestřihem z "idylických časů", kdy se sympatičtí hlavní hrdinové zamilovávají, tancují, hrají na hudební nástroje, zpívají, všechno je krásně pohodové, romanticky nasvícené a decentně rozostřené, nadčasově pohádkové (v jednu chvíli vidíme radostnou jízdu na horské dráze na pražském Výstavišti, která je o mnoho desetiletí novější).
13.10.14
Obětuji se za vás u soudu
Došlo k tomu, že se budu poprvé v životě obhajovat u soudu, a souvisí to s Bitcoiny!
Zapletl jsem se totiž na jaře do zdánlivě nevinného obchodu, ze kterého se vyklubal podvod.
Ozval se mi e-mailem Josef Bobek (jméno je změněno), který chtěl koupit Bitcoiny za 2200 Kč. Dal jsem mu číslo účtu, Bobek mi poslal na tento účet peníze, já mu poslal Bitcoiny a tím pro mě všechno skončilo.
Ovšem za nějaký měsíc se mi z jiného e-mailu ozval Josef Bobek, který tvrdil, že nikdy žádné Bitcoiny kupovat nechtěl a posílal 2200 Kč na účet někomu, kdo nabízel na prodej léky. Léky nedostal a vygooglil si, že ten účet patří mě. A chtěl zpátky 2200 Kč, protože jsem se bezdůvodně obohatil.
Pokud pomineme triviální možnost, že Bobek je lhář, měl dva různé e-maily a dostal mé Bitcoiny, pak je pravděpodobná následující varianta: Nějaký Podvodník se přede mnou vydával za Bobka a současně Bobkovi po internetu nabídl k prodeji léky a dal mu číslo mého účtu. A Bobek ve své bezelstnosti poslal peníze na neznámý účet neznámého člověka, protože tak se to přece na internetech dělá...
Podvodník následně sbalil Bitcoiny (zde je transakce, kterou jsem mu je poslal) a Bůh ví, kde je mu konec, samozřejmě.
2200 Kč jsem Bobkoví nevrátil, platební rozkaz jeho právníka jsem rozporoval a příští týden bude soud, kterého se zúčastním. A Bobkův advokát tvrdí, že to celé je můj podvod a že jsem si já založil dva e-maily a dopisoval si sám se sebou, abych Bobka okradl o 2200 Kč...
Já u soudu (ilustrační foto)
Recenze: Drákula - Neznámá legenda [Dracula Untold] - 40%
Tento nový remake / reboot / bůhvíco nám chce vyprávět o tom, jak se ze sexy rumunského prince stal nesmrtelný upír.
Film ignoruje téměř vše, co známe ze Stokerova románu (nebo Coppolova filmu) a téměř celý se odehrává ve středověku, kdy princ Vlad musí chránit svou zemi před tureckými nájezdníky (kteří jsou sice poměrně cool, ale vypadají spíš jako hoši z reklamy na parfém STR8, než jako turečtí nájezdníci).
Film ignoruje téměř vše, co známe ze Stokerova románu (nebo Coppolova filmu) a téměř celý se odehrává ve středověku, kdy princ Vlad musí chránit svou zemi před tureckými nájezdníky (kteří jsou sice poměrně cool, ale vypadají spíš jako hoši z reklamy na parfém STR8, než jako turečtí nájezdníci).
9.10.14
Recenze: Annabelle - 30%
Annabelle je přímý prequel hororu V zajetí démonů, ve kterém se dozvíme, co se dříve dělo s tou strašidelnou panenkou, která se ve V zajetí démonů objeví.
A samozřejmě, nedělo se s ní nic příjemného.
Nejdříve bych vám doporučil přečíst si mou recenzi V zajetí démonů (The Conjuring), ve které oceňuji, jak dobře a působivě se dá natočit film s úplně klasickým exorcistickým námětem, téměř bez triků.
No, a film Annabelle tuto kvalitu zcela postrádá.
A samozřejmě, nedělo se s ní nic příjemného.
Nejdříve bych vám doporučil přečíst si mou recenzi V zajetí démonů (The Conjuring), ve které oceňuji, jak dobře a působivě se dá natočit film s úplně klasickým exorcistickým námětem, téměř bez triků.
No, a film Annabelle tuto kvalitu zcela postrádá.
7.10.14
Recenze: Nick Cave: 20 000 dní na zemi [20,000 Days on Earth] - 50%
Kombinace dokumentu, hraného filmu a podobenství (nebo něčeho takového) o Nicku Caveovi. Což je pán, který už pár desetiletí produkuje hudbus kapelou Bad Seeds a dělal například soundtracky Proposition a Cesta.
Přestože jsem si vědom jeho existence a jsem schopen přibližně identifikovat jeho styl hudby, nejsem rozhodně znalcem Nicka Cavea, nebo dokonce jeho fanouškem. A to představuje, obávám se, u tohoto filmu poměrně velký problém.
Přestože jsem si vědom jeho existence a jsem schopen přibližně identifikovat jeho styl hudby, nejsem rozhodně znalcem Nicka Cavea, nebo dokonce jeho fanouškem. A to představuje, obávám se, u tohoto filmu poměrně velký problém.
4.10.14
Recenze: Divoké historky [Relatos salvajes] - 50%
Nejúspěšnější argentinský film všech dob je sbírkou šesti povídek (nesouvisejících a nijak navzájem nepropojených), které mají jedno společné téma: Pomstu.
Film je dvě hodiny dlouhý, ale to neznamená, že se skládá ze šesti dvacetiminutových povídek. Povídky mají značně proměnlivou délku, která v průběhu film roste. To znamená, že první povídka má asi 5 minut, druhá 10 minut, a poslední snad přes půl hodiny.
Film je dvě hodiny dlouhý, ale to neznamená, že se skládá ze šesti dvacetiminutových povídek. Povídky mají značně proměnlivou délku, která v průběhu film roste. To znamená, že první povídka má asi 5 minut, druhá 10 minut, a poslední snad přes půl hodiny.
3.10.14
2.10.14
Recenze: Sedm trpaslíků [Der 7bte Zwerg] - 50%
Mohl bych se pokusit shrnout děj tohoto animovaného filmu, ale radši to nebudu dělat, protože byste si mysleli, že jsem začal brát drogy (a drogy jsou špatné, áno). Stačí zmínit, že trpaslíci se jmenují mimo jiné Špunťa, Rafan a Chuck (víc jsem si nestačil zapsat), zachraňují Šípkovou Růženku (nikoliv Sněhurku) před zlou čarodějnicí a pomáhá jim drak, který rád stepuje.
Sedm trpaslíků je zjevný pokus napodobit vzorec úspěchu Shreka (přesněji řečeno, Shreka 2 až 19): Smontovat známé elementy ze známých pohádek do divoké, srandovní, nesmyslné podívané.
29.9.14
Recenze: Zmizelá [Gone Girl] - 90%
Nick (Ben Affleck) a Amy (Rosamund Pikeová) měli dnes slavit páté výročí. Místo toho ale Nick zjišťuje, že Amy není doma a je tam rozbitý nábytek. Policie začne zmizení vyšetřovat a záhy se objevuje solidní vyšetřovací verze: Amy nebyla unesena, ale zabil ji sám Nick, který pro to měl nezanedbatelné důvody.
Zmizelá má skvěle definované a zahrané nejednoznačné postavy. Nick byl sice ze svého manželství poněkud otráven, ale opravdu by byl schopen svou ženu zabít? Amy byla poněkud otrávena z toho, že musela opustit sofistikovaný New York a odstěhovat se s manželem do vidlákova, ale je opravdu taková mrcha, aby proti němu něco složitého tajně chystala? Nickova sestra Margo (Carrie Coonová) je snad jediný člověk na planetě, který Nickovi bezvýhradně věří, ale i její důvěra dostane povážlivé trhliny, když zjistí, že jí Nick lže ohledně jistých důležitých faktů.
26.9.14
Recenze: Andělé všedního dne - 50%
Čtyři andělé dohlížejí na osud Bolka Polívky, který má za 24 hodin zemřít. A pokoušejí se ten osud trochu ovlivnit, aby možná nezemřel...
Nový film Alice Nellis se pyšní hvězdným obsazením ve všech rolích (kterých je hodně, neboť kromě Polívky a jeho manželky Zuzany Bydžovské sledujeme i osudy několika jejich přátel a příbuzných). Bohužel se pyšní také velmi nezajímavým scénářem (podle Vieweghovy knihy), který hlasitě křičí "podívejte se, jak jsem originální a sofistikovaný!", ale... není. Ani trochu. Skoro to vypadá, jako kdyby tvůrci nikdy neslyšeli o Nebi nad Berlínem, Městě andělů, Andělích na hřišti nebo Víle Zuběnce...
Nový film Alice Nellis se pyšní hvězdným obsazením ve všech rolích (kterých je hodně, neboť kromě Polívky a jeho manželky Zuzany Bydžovské sledujeme i osudy několika jejich přátel a příbuzných). Bohužel se pyšní také velmi nezajímavým scénářem (podle Vieweghovy knihy), který hlasitě křičí "podívejte se, jak jsem originální a sofistikovaný!", ale... není. Ani trochu. Skoro to vypadá, jako kdyby tvůrci nikdy neslyšeli o Nebi nad Berlínem, Městě andělů, Andělích na hřišti nebo Víle Zuběnce...
24.9.14
Recenze: Equalizer [The Equalizer] - 90%
Robert McCall (Denzel Washington) si v Bostonu klidně žije svůj vdovecký, osamělý život. Zodpovědně dělá skladníka v americké verzi Hornbachu, snaží se zůstat tělesně i mentálně fit, snaží se číst hodnotnou literaturu a moc se s lidmi nekamarádí.
Následně by McCall rád zalezl zpět do své samotářské ulity, ale není mu přáno, protože omylem zlikvidoval celou východoamerickou pobočku ruské mafie. A ta následně do Bostonu vyšle psychopatického Teddyho (Marton Csokas), jenž "řeší problémy"...
"The Equalizer" byl populární televizní seriál v 80. letech. Můžete se na něj pro zábavu podívat na YouTube, ale letošní film s Denzelem Washingtonem s ním nemá vpodstatě nic společného (kromě pár obskurních narážek pro fanoušky).
21.9.14
Recenze: Výchozí bod [I Origins] - 50%
Mladý sympatický Ian (Michael Pitt) se zabývá výzkumem očí. Přesněji řečeno, snaží se dokázat fungování evoluce tím, že odhalí kompletní "evoluční strom" oka, tzn. řetěz všech bytosti od slepého červa až po člověka s nejdokonalejším zrakem.
Kromě toho jsou pro Iana oči také jeho koníčkem, tudíž všemožným lidem fotografuje detaily duhovek. Jednou si takhle vyfotí oči maskovaného děvčete, které se s ním náhodně vyspí na večírku. A pak se podaří ty oči vypátrat. Vypadá to, že je vypátral náhodou, ale těch náhod je přiliš mnoho najednou (stane se to 11. listopadu v 11:11 a pak v autobuse číslo 11)...
Nicméně, dá se s děvčetem dohromady (je to supermodelka Sofi) a jeho vědecký mozek je konfrontován s jejím výrazně esoterištějším přístupem k životu. A to se dále pouze prohlubuje po jistých dramatických událostech...
Upozorňuji, že budou následovat spoilery, protože bez nich nemohu vysvětlit, proč film hodnotím tak, jak ho hodnotím.
Výchozí bod je (aspoň ze začátku) docela zajímavý tím, že více než polovinu filmu vůbec netušíte, na co se vlastně díváte a co tím chtějí tvůrci říct. Je to sci-fi? Je to nadpřiozený film? Je to horor? Je to něco filosofického? Je to něco jako Matrix? Je to všechno dohromady?
Téměř dvě třetiny své stopáže se film vyvíjí kličkami, které jsou místy trochu WTF, místy zajímavé, místy totálně vykolejené, ale většinou nikoliv nudné a téměř vždy slušně natočené. Například Sofi náhle zahyne velmi originálním a velmi netradičně natočeným způsobem při nehodě výtahu a Ian se musí vyrovnat se svým žalem a hledat zapomnění v práci se svou nerdy sexy asistentkou Karen.
Bohužel, když se asi po hodině filmu ukázalo, o co vlastně celou dobu jde, a kam to všechno směřuje, můj zájem velmi rychle opadl.
Ve své poslední třetině je film zcela předvídatelný, nudný a v některých okamžicích nechtěně vtipný, případně pedofilní v okamžicích, kdy rozhodně pedofilní být nechtěl.
Ian totiž zjistí, že žili různí lidé, kteří měli zcela stejné skvrny na očích, což je matematicky nemožné. Načež si vzpomene na věčnou pravdu "oči jsou okna do duše", a z toho si vyvodí, že evoluce je lež, Bůh existuje a shodné oči jsou důkazem reinkarnace!
Tedy, nevyvodí si to okamžitě, ale začne tuto možnost reálně připouštět a ztratí veškerou soudnost, jako kdyby mu nějaká sekta vypláchla mozek. Vydává se do Indie, kde podle databáze očí žije děvče, které má přesně stejné oči jako Sofi, tudíž je zřejmě jejím převtělením.
V Indii to malé děvčátko najde, odvede si ho do hotelového pokoje, a tam mu ukazuje sérii trojic obrázků, z nichž vždy jeden odpovídá něčemu, co měla ráda Sofi. Holčička z této série obrázků správně určí 44 procent, což je neprůkazné a je to v rozsahu náhodné statistické odchylky. Film výslovně upozorní na to, že je to neprůkazné. Následně ale holčička odmítné nastoupit do výtahu a začne křičet, což je pro Iana definitivním důlkazem, že jde o převtělenou Sofi, začne plakat dojetím a film skončí! (Sofi totiž, pokud si pamatujete, zemřela ve výtahu.Ovšem při jízdě nahoru, zatímco ta indická holčička vyjela nahoru bez problémů.)
Konec filmu asi podle tvůrců měl mít vyznění "Je možno vědecky dokázat, že může existovat něco víc, než logika a věda". Na mě ovšem působil podstatně jinak: "Pokud přestaneš uvažovat logicky a začneš slepě věřit, pak můžeš uvěřit čemukoliv a krásně se tím dojímat." Brutální potitulková scéna už je pak vyloženě parodická blbost (kdesi v supertajné nadnárodní společnosti začnou vyhledávat v databázi lidi, kteří mají stejné oči jako HItler, Lenin, JFK nebo Elvis).
Kromě toho, že mi závěr přišel jako sektářská propaganda (dost podobná tomuto veledílu), zcela popírající zajímavé myšlenky v předchozích scénách filmu, je hlavní problém v tom, že poslední cca třetina filmu je strašlivě zdlouhavá a strašlivě předvídatelná - což je opět v nepříjemném kontrastu s prvními dvěma třetinami.
Výsledný dojem pak v mém případě byl především ten, že se tvůrci snažili natočit něco hlubokomyslného, ale nakonec ukázali především to, že jsou fanatici. Nebo co jiného by měla znamenat jejich pointa "Pokud by oči byly unikátní a pokud by se objevilo více lidí se stejnýma očima, pak to znamená, že věda nemá pravdu, aha!"?
Zůstává tedy pár slušných audiovizuálních nápadů a snaživí sympatičtí herci...
Kromě toho jsou pro Iana oči také jeho koníčkem, tudíž všemožným lidem fotografuje detaily duhovek. Jednou si takhle vyfotí oči maskovaného děvčete, které se s ním náhodně vyspí na večírku. A pak se podaří ty oči vypátrat. Vypadá to, že je vypátral náhodou, ale těch náhod je přiliš mnoho najednou (stane se to 11. listopadu v 11:11 a pak v autobuse číslo 11)...
Nicméně, dá se s děvčetem dohromady (je to supermodelka Sofi) a jeho vědecký mozek je konfrontován s jejím výrazně esoterištějším přístupem k životu. A to se dále pouze prohlubuje po jistých dramatických událostech...
Upozorňuji, že budou následovat spoilery, protože bez nich nemohu vysvětlit, proč film hodnotím tak, jak ho hodnotím.
Výchozí bod je (aspoň ze začátku) docela zajímavý tím, že více než polovinu filmu vůbec netušíte, na co se vlastně díváte a co tím chtějí tvůrci říct. Je to sci-fi? Je to nadpřiozený film? Je to horor? Je to něco filosofického? Je to něco jako Matrix? Je to všechno dohromady?
Téměř dvě třetiny své stopáže se film vyvíjí kličkami, které jsou místy trochu WTF, místy zajímavé, místy totálně vykolejené, ale většinou nikoliv nudné a téměř vždy slušně natočené. Například Sofi náhle zahyne velmi originálním a velmi netradičně natočeným způsobem při nehodě výtahu a Ian se musí vyrovnat se svým žalem a hledat zapomnění v práci se svou nerdy sexy asistentkou Karen.
Bohužel, když se asi po hodině filmu ukázalo, o co vlastně celou dobu jde, a kam to všechno směřuje, můj zájem velmi rychle opadl.
Ve své poslední třetině je film zcela předvídatelný, nudný a v některých okamžicích nechtěně vtipný, případně pedofilní v okamžicích, kdy rozhodně pedofilní být nechtěl.
Ian totiž zjistí, že žili různí lidé, kteří měli zcela stejné skvrny na očích, což je matematicky nemožné. Načež si vzpomene na věčnou pravdu "oči jsou okna do duše", a z toho si vyvodí, že evoluce je lež, Bůh existuje a shodné oči jsou důkazem reinkarnace!
Tedy, nevyvodí si to okamžitě, ale začne tuto možnost reálně připouštět a ztratí veškerou soudnost, jako kdyby mu nějaká sekta vypláchla mozek. Vydává se do Indie, kde podle databáze očí žije děvče, které má přesně stejné oči jako Sofi, tudíž je zřejmě jejím převtělením.
V Indii to malé děvčátko najde, odvede si ho do hotelového pokoje, a tam mu ukazuje sérii trojic obrázků, z nichž vždy jeden odpovídá něčemu, co měla ráda Sofi. Holčička z této série obrázků správně určí 44 procent, což je neprůkazné a je to v rozsahu náhodné statistické odchylky. Film výslovně upozorní na to, že je to neprůkazné. Následně ale holčička odmítné nastoupit do výtahu a začne křičet, což je pro Iana definitivním důlkazem, že jde o převtělenou Sofi, začne plakat dojetím a film skončí! (Sofi totiž, pokud si pamatujete, zemřela ve výtahu.
Konec filmu asi podle tvůrců měl mít vyznění "Je možno vědecky dokázat, že může existovat něco víc, než logika a věda". Na mě ovšem působil podstatně jinak: "Pokud přestaneš uvažovat logicky a začneš slepě věřit, pak můžeš uvěřit čemukoliv a krásně se tím dojímat." Brutální potitulková scéna už je pak vyloženě parodická blbost (kdesi v supertajné nadnárodní společnosti začnou vyhledávat v databázi lidi, kteří mají stejné oči jako HItler, Lenin, JFK nebo Elvis).
Kromě toho, že mi závěr přišel jako sektářská propaganda (dost podobná tomuto veledílu), zcela popírající zajímavé myšlenky v předchozích scénách filmu, je hlavní problém v tom, že poslední cca třetina filmu je strašlivě zdlouhavá a strašlivě předvídatelná - což je opět v nepříjemném kontrastu s prvními dvěma třetinami.
Výsledný dojem pak v mém případě byl především ten, že se tvůrci snažili natočit něco hlubokomyslného, ale nakonec ukázali především to, že jsou fanatici. Nebo co jiného by měla znamenat jejich pointa "Pokud by oči byly unikátní a pokud by se objevilo více lidí se stejnýma očima, pak to znamená, že věda nemá pravdu, aha!"?
Zůstává tedy pár slušných audiovizuálních nápadů a snaživí sympatičtí herci...
18.9.14
Recenze: Fízlové, hajzlové [Wrong Cops] - 80%
Hodně černá a hodně divná komedie o partě policajtů, kteří nejenže jsou neschopní, ale místo boje s kriminalitou se sami věnují provádění kriminality nejhrubšího zrna. Například prodávání marihuany v mrtvých krysách.
Podle popisu děje, traileru a českého názvu by se mohlo zdát, že Fízlové, hajzlové jsou něco jako Policejní akademie, což rozhodně není pravda.
Klíčové je, uvědomit si, že film natočil jistý Quentin Dupieux, který například před pár lety natočil celovečerní horor o vraždící pneumatice. Quentin Dupieux zjevně už je přesycen "normálními filmy" a je o krok dál. Což je i případ Fízlů, hajzlů.
Podle popisu děje, traileru a českého názvu by se mohlo zdát, že Fízlové, hajzlové jsou něco jako Policejní akademie, což rozhodně není pravda.
Klíčové je, uvědomit si, že film natočil jistý Quentin Dupieux, který například před pár lety natočil celovečerní horor o vraždící pneumatice. Quentin Dupieux zjevně už je přesycen "normálními filmy" a je o krok dál. Což je i případ Fízlů, hajzlů.
17.9.14
Recenze: Labyrint: Útěk [The Maze Runner] - 40%
Mladý Thomas se probudí ve výtahu, který ho vyveze na mýtinu, okolo které jsou vysoké skály. Nedá se odsud jít nikam jinam, než do brány, vedoucí do obrovského bludiště, ve kterém pobíhají vraždící robo-mutanti. Kromě Thomase je zde několik desítek dalších mladých hochů, ale žádný z nich si nic nepamatuje. Nevědí, kdo a proč je sem poslal. Nevědí, jaký je jejich úkol (pokud nějaký). Nepamatují si nic víc, než svá jména...
Tento film vznikl podle úspěšného teen románu. Přesněji řečeno, podle první knihy ze série teen románů (která má zatím čtyři díly, tuším). Možná jde o špatnou adaptaci. Možná jde o věrnou adaptaci strašné knihy. Každopádně, zápletka filmu působí dojmem nějaké ne moc povedeného a hodně improvizovaného papírového RPG patnáctiletých nerdů, které probíhalo asi takto:
Tento film vznikl podle úspěšného teen románu. Přesněji řečeno, podle první knihy ze série teen románů (která má zatím čtyři díly, tuším). Možná jde o špatnou adaptaci. Možná jde o věrnou adaptaci strašné knihy. Každopádně, zápletka filmu působí dojmem nějaké ne moc povedeného a hodně improvizovaného papírového RPG patnáctiletých nerdů, které probíhalo asi takto:
Recenze: Dřív než půjdu spát [Before I Go to Sleep] - 50%
Nicole Kidmanová hraje čtyřicetiletou ženu, která se každé ráno probudí "mentálně resetovaná" do věku 26 let. Takže neví, že má manžela, kde bydlí, že je mnohem starší než 26 let atd... A především neví, co prožila včera, předevčírem nebo před rokem. Každé ráno jí to její milující manžel (Colin Firth) musí všechno znovu vysvětlit, pak odjede do práce a nechál Nicole, aby se sama nudila doma a doplňovala si informace, které přes noc znovu zapomene.
Kromě toho každého dne (po odchodu Firtha) zavolá Nicole fešný Mark Strong, aby jí připomněl, že je psychiatr a že s ní každý den mluví o tom, co se vlastně v jejím životě seběhlo. Je totiž zjevné, že jí Firth v některých poměrně zásadních věcech neříká úplnou pravdu (například o okolnostech úrazu, při kterém došlo k narušení její paměti). A je otázka, jestli jí lže pro její dobro, nebo z nějakého strašidelnějšího důvodu...
Kromě toho každého dne (po odchodu Firtha) zavolá Nicole fešný Mark Strong, aby jí připomněl, že je psychiatr a že s ní každý den mluví o tom, co se vlastně v jejím životě seběhlo. Je totiž zjevné, že jí Firth v některých poměrně zásadních věcech neříká úplnou pravdu (například o okolnostech úrazu, při kterém došlo k narušení její paměti). A je otázka, jestli jí lže pro její dobro, nebo z nějakého strašidelnějšího důvodu...
Tento námět mi připadal docela lákavý, protože se z něj může vyvinout prakticky jakákoliv nepředvídatelná, zajímavá zápletka. A také jsem věděl, že všichni tři zmínění herci jsou schopni předvést na plátně zajímavé věci.
16.9.14
Recenze: Zůstaň se mnou [If I Stay] - 40%
Chloë Grace Moretzová hraje Miu, mladou holku, která miluje hru na cello. A miluje také mladého, pohledného rockera-punkera (nebo co to je) Adama. Všechno jim hladce klape, odpanění proběhne bezbolestně, jenom je trochu problém v tom, že na sebe nemají moc čas (Adam pořád někam jezdí koncertovat) a bude to ještě horší, protože Mia možná pojede studovat na Juilliard, což je asi 5000 km daleko...
Pokud by byl film jen o tomhle, pravděpodobně by mi přes svou předvídatelnost připadal více než přijatelný, něco jako o trochu mladší verze Love Songu. Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí, téměř všechno jim krásně osudově vychází, Miini rodiče jsou cool rockeři, kteří jejich lásce přejí a mají cool hlášky, hudba se dá přežít (punk rock i klasika), a tak dále. Je to solidní žánrové řemeslo, které - byť bylo naivní a předvídatelné - mě nikterak neuráželo, a připadalo mi celkem roztomilé.
Všichni víme, že na violoncello se nejlépe hraje u táboráku...
Pokud by byl film jen o tomhle, pravděpodobně by mi přes svou předvídatelnost připadal více než přijatelný, něco jako o trochu mladší verze Love Songu. Oba hlavní hrdinové jsou sympatičtí, téměř všechno jim krásně osudově vychází, Miini rodiče jsou cool rockeři, kteří jejich lásce přejí a mají cool hlášky, hudba se dá přežít (punk rock i klasika), a tak dále. Je to solidní žánrové řemeslo, které - byť bylo naivní a předvídatelné - mě nikterak neuráželo, a připadalo mi celkem roztomilé.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)