(Tento post není o filmu)
Původně jsem chtěl napsat něco jako recenzi konkrétního Chromebooku, který jsem dostal zapůjčený od Google ČR (díky
Janu Gemrichovi), abych konečně zjistil, jak to funguje v praxi.
Posléze se z toho vyvinulo trochu obecnější zamyšlení nad cloudem, operačními systémy a podobnými věcmi. Totiž tak:
Každý, kdo používá počítač (a tím myslím opravdu každý) má nějaké vlastní dokumenty, o které nechce přijít. Nemusí být rovnou podvojné účetnictví, mohou to klidně být třeba jen bookmarky v browseru nebo fotografie vnoučat / psů.
Pokud o tyto dokumenty nechcete přijít, musíte si je zálohovat. Zálohovat si je musíte do nějakého úložiště, přičemž máte dvě možnosti:
1) Mít to úložiště doma, nějakým způsobem přimontované k počítači (nebo do počítače).
2) Mít to úložiště online, u nějaké firmy, v cloudu.
Cloud (ilustrační foto, zdroj: síť Internet)
V současné době například mám ještě pořád úložiště doma. Je to jednoduchá RAID 1 krabice se dvěma 1 TB disky, kterou mám namountovanou k hlavnímu počítači jako externí disk. Hlavní počítač nevypínám a vždycky v pět ráno se mi všechno v něm zazálohuje automaticky na RAID. Takové řešení nebylo příliš drahé a složité (pro mě) a kromě zálohování tento RAID plní také úlohu centrálního úložiště multimédií pro celou domácnost.
Je tu ale lákadlo: "Co kdybych k těm svým datům mohl nejen ze všech pokojů svého bytu, ale skoro odevšad na světě (kde je Internet)?"
Tedy, já můžu odevšad na světě i k datům na tom svém RAIDu (protože mám dynamicky updatovanou adresu subdomény pro svůj domácí router-server, a skrz něj se dostanu na ten RAID), ale mám teď na mysli o něco normálnější uživatele.
Vícero firem vám dnes nabízí cloudové služby (od úschovy fotek vašich vnoučat / psů až po virtuální servery, kam si nainstalujete co chcete) a já používám převážně ty, které mi nabízí Google. Že jsem si vybral právě Google, k tomu jsem došel následující jednoduchou úvahou:
1) Aby byla moje data v bezpečí proti smazání / poškození, musí být u velké, zavedené firmy, s mnoha datacentry, velkou zkušeností a kapitálem. U někoho, kdo se nepohybuje na hraně zákona a u koho nehrozí, že ze dne na den přestane existovat, ať už následkem finančních, technických, nebo právních problémů (viz MegaUpload). Musí to být firma, u které jsou má aspoň tak bezpečná, jako data v externím disku na mém stole. To znamená, že potenciální kandidáty spočítám na prstech jedné ruky: Google, Microsoft, Yahoo, Amazon, Facebook... Ještě někdo?
2) Když jsem si to naposled ověřoval, Google má z nich zdaleka nejlepší politiku pro případ, že bych s jejich službami chtěl skončit. Pokud bych se z jakéhokoliv důvodu chtěl s Googlem rozloučit, pak mi stačí navštívit adresu
google.com/takeout, kde si mohu stáhnout naprostou většinu svých dat ve formátech, které mi umožní snadno si je převést do nějakého jiného systému. Včetně všech videí, která jsem kdy uploadoval na YouTube V JEJICH PŮVODNÍCH FORMÁTECH, včetně všeho, co jsem kdy napsal na Google Plus, včetně celé své geohistorie v Google Latitude, a tak dále. Google má tým lidí, kteří se starají pouze o to, že si svá data mohu kdykoliv stáhnout, bez nějakých komplikací, a snaží se držet obecných standardů (většinou XML). Takže pokud bych se teoreticky s Googlem rozešel, můžu po pár úpravách (byť ne zcela triviálních) například nadále používat stejnou e-mail adresu a stejného chat klienta se stejnou konfigurací, a většina mých přátel ani nepozná, že už to nedělám prostřednictvím služeb Google na své doméně, ale prostřednictvím vlastního serveru na vlastní doméně. Když jsem si to naposled ověřoval, nikdo z "velké pětky" neposkytoval nic ani vzdáleně podobného (ale už je to nějaký ten rok).
3) Problémy "Ale všichni u nás v práci používají mail / kalendář / voice chat / systém XY, tudíž i já musím" pro mě naštěstí nejsou relevantní.
4) Námitky o "Velkém bratru Googlu" jsou mi k smíchu. Skutečnost, že Google je megakorporace s pevnou zaměstnaneckou hierarchií znamená, že kdyby se zde měla organizovaně zneužívat data uživatelů, muselo by o tom vědět vícero lidí na vícero postech (někdo by musel někomu přikázat, aby to implementoval a provozoval), a kterýkoliv z nich by se mohl jednoho dne naštvat, prozradit to, a Google by měl obrovský průser, ze kterého by se těžko mohl vzpamatovat (pokud si myslíte, že to není pravda, pak si také asi myslíte, že následkem nárazu dvou letadel nemohou spadnout tři mrakodrapy a nemá smysl vás přesvědčovat). A pokud chce má soukromá data zneužívat jeden šílený zaměstnanec Googlu, je to pro něj mnohem těžší, než kdyby chtěl totéž udělat jeden šílený zaměstnanec mého internetového providera nebo mé hostingové firmy (což vím na základě soukromých kamarádských pohovorů se zaměstnanci Googlu na nejrůznějších postech).
4b) Někomu může být proti srsti, že Google využívá jistá má soukromá data jistými ne zcela transparentními způsoby, ale takoví lidé jen nemají čas a dostatečnou intelektuální kapacitu k tomu, aby si přečetli a pochopili, co přesně Google s jejich daty může dělat a jak se proti tomu "bránit", pokud se mi to nelíbí (většinou to jde prostě vypnout). Všechno je to pochopitelně a logicky vysvětleno v dokumentaci, naprostá většina z toho mi vůbec nevadí a velkou část z toho pokládám za užitečnou - například kontextové reklamy v GMailu nebo záznam historie mého vyhledávání a mého pohybu po světě.
5) Samozřejmě, je mi naprosto jasné, že by Google hrozně chtěl získat co nejvíce detailů z mého soukromého života. Ale získává je způsobem, který je pro mě transparentní a vím přesně, do čeho jdu. Například ne každý si je vědom toho, že Google o vašich zájmech
ví toto, a že to ví pouze proto, že jste mu to dovolili. Pokud nechcete, aby to věděl, můžete mu to zakázat. Pokud chcete tyto informace uvést na pravou míru, můžete. Pokud vás překvapuje, že tam uvidíte spousty soukromých informací o sobě, je pouze vaše blbost, že jste to povolili, aniž byste si pořádně přečetli, co povolujete (a rozhodně nešlo o 10 stránek nestravitelného právnického textu). Všechno toto je v příkrém kontrastu s tím, co dělá například Facebook (který vám cpe nos do soukromí mnohem víc a přitom se snaží aktivně tajit, co a jak přesně dělá).
Skoro se Google trefil. Skoro.
S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem už delší dobu mám většinu svých dat na serverech Googlu: e-maily, kontakty, kalendáře, hudbu, legální videa, spousty textů a tabulek.
Jedinou výjimkou jsou mé fotografie, které si (úplně všechny) v originální velikosti zálohuji na
Flickru, protože Google zatím nepodporuje neomezené úložiště pro velké fotky, a to ani za peníze. (Nicméně už teď Google nabízí neomezené úložiště zdarma pro fotografie do velikosti 2048x2048 pixelů, což ledaskomu může stačit.)
K pohodovému, snadnému přístupu k většině těchto dat mi stačí telefon s operačním systémem Android, nebo libovolný moderní internetový prohlížeč. Přičemž bezpečnost přístupu k osobním datům z cizího, potenciálně zavirovaného počítače, má Google vyřešenu
také celkem solidně.
Dnešní internetové browsery již umožňují provozování poměrně pokročilých aplikací. Prohlížení fotek, přehrávání hudby nebo psaní textů je bez problémů a nyní se nacházíme v době, kdy pomalu, pomaloučku začíná být možné provádět v browseru například
střih videa,
skládání hudby, 3D hry nebo vývoj a debugování složitého softwaru. Stále není úplně jednoduché dostat svá data do cloudu a z cloudu, nicméně všechno spěje ke stavu, kdy data budou až na vzácné výjimky POUZE V CLOUDU, čímž se všechno zase posune na další level. Víte třeba o tom, že už dnes můžete během
jedné sekundy přidat ke svému e-mailu přílohu o velikosti
10 GB? Ne, to jsem se neupsal,
opravdu 10 GB s "G".
Z toho všeho vyplývá zajímavá skutečnost. Totiž ta, že
operační systém vašeho počítače je čím dál méně a méně důležitý. Přesněji řečeno,
browser se stává operačním systémem. Dnes už je to naprosto evidentní a je zřejmé, proč se tento vývoj nelíbí Microsoftu a proč přináší vzrušující možnosti a vidinu tržeb všem IT firmám, které nejsou Microsoft.
Jedním z hlavních průkopníkům oněch vzrušujících možností je bezpochyby Google, a to nejen proto, že se nemá rád s Microsoftem a že má vidinu tržeb.
Google přišel s browsererm
Chrome, který kromě toho, že je přívětivý, rychlý atd., umožňuje snadnou a rychlou instalaci
rozšíření, která se pak automaticky aktualizují a mohou toho dělat opravdu hodně. Což mi vyhovuje. Mnohem raději si do browseru nainstaluji takový RSS reader a takový slovník, jaký se mi líbí (takže si ho musím nejdřív najít a ověřit si, zda je pro mě opravdu nejlepší), než abych tam měl nějaké defaultně předistalované. Toto je ovšem čistě osobní preference, a proto také mám telefon Android, kde to funguje podobně. Někdo má jiné osobní preference, není na tom nic špatného, a proto má iPhone nebo dokonce snad Windows Mobile. iPhone vám jede (myslím) stále stejně hladce a svižně. Já dávám přednost tomu, že si mohu do Androida nainstalovat tolik multitaskujících aplikací, že mi začne viditelně drhnout. S Chromem je to trochu podobné.
Toto je skutečná lišta mého browseru. Ne, nepřechází mi z toho zrak a není to na úkor šířky adresního řádku (mám dost široký monitor). Mám tam ještě několik dalších rozšíření, která nemají viditelné ikony.
Stejně jako u ostatních Google služeb se vaše rozšíření, bookmarky, nastavení, historie a další browserové věci mohou synchronizovat do cloudu. Takže pro mě je reálné (a také to dělám), že si někde sednu k cizímu počítači, nahodím Chrome, naloguji se do svého účtu a pracuji / bavím se, jako kdybych seděl doma. Skutečnost, že na svém počítači doma mám jiný operační systém (Linux), je téměř zcela irelevantní!
No a tím se konečně dostáváme k tomu ChromeOS.
Google by chtěl, abyste ChromeOS chápali přibližně takhle:
ChromeOS je - zjednodušeně řečeno - osekaná linuxová distribuce, ve které běží pouze Chrome a jeho rozšíření. Rozdíl mezi funkčností ChromeOS a Chrome prohlížeče na vašem domácím počítači je opravdu minimální (tedy - měl by být minimální, ale o tom až za chvíli). ChromeOS má navíc jen jednoduchého správce souborů a základní systémovou konfiguraci (rychlost myši, správu uživatelů atd.), přičemž není úplně rozpoznatelné, co z toho je vlastně speciální rozšíření pro Chrome a co je součástí základního operační systému (tzn. té části ChromeOS, která není Chrome). Ikony aplikací jsou jen naprosto normální bookmarky (odkazující na webovou stránku nebo na rozšíření Chromu), které se naprosto normálně otevřou v Chrome! (Můžete vybrat, zda v novém okně, v novém tabu, a podobně.) Chrome v tomto případě opravdu
je operačním systémem, i když to celé běží na Linuxu, což je zajímavé jen pro haxxory. Podobně jako skutečnost, že celý Android běží na Linuxu, což dělá z Linuxu pravděpodobně nejpoužívanější operační systém celosvětově, muhahaha.
Čímž se konečně dostáváme k tomu, že jsem dostal od Googlu zapůjčen starší model Chromebooku, konkrétně
tento Samsung Series 5.
Hned na začátku jsem musel předvést jaký jsem haxxor, protože přede mnou ho měl půjčený jistý "mart.bem", který v něm zůstal zaregistrovaný jako správce a já samozřejmě neznal jeho heslo. Takže jsem musel najít správný "panenský" image a flashnout Chromebook do továrního nastavení. Čímž jsem se rovnou seznámil s tím, jak je v něm řešeno haxxorování: Pod krytem, po straně Chromebooku, je malý dobře ukrytý přepínač. V defaultní poloze je Chromebook odolný proti hackování, nedostanete se k příkazové řádce, nemůžete se hrabat v linuxovém filesystému, atd. Pokud přepínač přepnete do polohy "odjištěno", Chromebook hned po startu naběhne do odlišného režimu, kdy jste upozorněni, že nyní je "vše dovoleno" a můžete si hackovat do alelujá, včetně nainstalování zcela nového firmwaru / operačního systému. Podotýkám, že mně osobně je takové řešení velmi sympatické.
Pro jistotu dodávám, že pokud by vám někdo Chromebook ukradl a přepnul ho do developerského módu, nepomůže mu to dostat se k vašim souborům, protože obsahy uživatelských adresářů jsou encryptované vaším přihlašovacím heslem.
Ovšem, moc vašich dat by zloděj v Chromebooku stejně nenašel, protože většina jich je v Google cloudu. Vy si jen koupíte nový Chromebook, zadáte své heslo, a budete mít téměř vše přesně v tom stavu, v jakém jste to měli na tom ukradeném. Načež jistě ti bystřejší z vás upozorní, že v tom případě je Chromebook pěkně na nic, když ho můžu používat pouze online.
A zde to začíná být zajímavé.
Do některých modelů Chromebooků můžete zasunout SIM kartu a používat v nich mobilní internet. To je při současné kvalitě, rychlosti a cenách mobilního internetu v našich končinách víceméně k ničemu (protože nemůžete nijak moc kontrolovat, jaká kvanta dat smí Chromebook kdy přenést), ale pro jistotu jsem to zmínil.
Zajímavější je, že rozšíření pro Chromebook mohou být psaná tak, aby fungovala offline, používala lokální SD úložiště, a synchronizovala se automaticky s cloudem poté, co se Chromebook připojí k internetu.
V praxi to funguje následovně: Dejme tomu, že v Chromebooku máte ikonku "GMail", což je ve skutečnosti jen úplně normální bookmark, odkazující na "www.gmail.com". Pokud nejste online a kliknete na ni, dozvíte se úplně klasicky, že "Nemohu zobrazit stránku www.gmail.com protože nejede Internet." Pokud si ovšem nainstalujete rozšíření
Gmail Offline, při běžném surfování se vám bude pošta z GMailu v pozadí synchronizovat lokálně do Chromebooku. A pokud následně budete offline a navštívíte "www.gmail.com", rozšíření to pozná a zobrazí vám offline rozhraní, kde můžete číst a psát e-maily, které se pak automaticky sesynchronizují až se opět připojíte! Podobně to má fungovat pro další online služby.
Toto je úžasná myšlenka, která je ovšem stále ve stádiu "beta", a to jak pro GMail, tak pro
Google Drive (dříve Google Docs).
V praxi to vypadá tak, že můžete psát a číst e-maily, nebo vytvářet textové dokumenty i offline, ale uživatelské rozhraní se v offline verzi liší od normální verze (u GMailu velmi zásadně) a pokud se v průběhu psaní odpojíte nebo připojíte k Internetu, tak musíte být opatrní, protože se mohou začít dít divné věci. Koneckonců, můžete si to snadno vyzkoušet sami, protože zmíněná rozšíření můžete používat stejně snadno v normálním desktopovém Chromu.
To znamená, že tento systém zatím není použitelný pro "běžného BFU uživatele".
Běžný uživatel PC (ilustrační foto, zdroj: síť Internet)
Což ostatně platí o Chromebooku celkově. Pokud většina obyčejných lidí dnes
neví, co je to "internetový prohlížeč" a neví, co je to "operační systém", pak můžeme těžko očekávat, že pochopí fungování Google cloudu (nebo jakéhokoliv cloudu), rozdíly mezi online a offline úschovou, problematiku "aplikace versus rozšíření prohlížeče" a tak dále... Tudíž Google musí ve svých kampaních propagovat především to, že "se vám to nezaviruje a nemusíte to updatovat, protože se to updatuje automaticky".
Čímž se dostáváme k tomu, že tento konkrétní model Chromebooku by update potřeboval, a to především update svého hardwaru. Přestože jde o teprve rok a půl starý model, mnoho běžně používaných webů a Chrome rozšíření na něm běží velmi ztuha. Nejlépe se to samozřejmě dokumentuje na hrách. I všemi oblíbení "Angry Birds", kteří jsou jakýmsi základním benchmarkem každé platformy byli na tomto Chromebooku pomalí na hranici použitelnosti (pod 10 FPS i při přepnutí na Lo-Res verzi). A to nemluvím o složitějších hrách pro Chrome, z nichž
většina je na tomto modelu zcela nepoužitelná. Buď se animují rychlostí okoro jednoho snímku za sekundu, nebo vám při pokusu o spuštění rovnou nahlásí nějakou legrační hlášku, například "máte špatný browser, stáhněte si místo něj Chrome", nebo "aktualizujte ovladače své grafické karty"! Vrcholem pak byla hra, která mě při prvním spuštění prostě přesměrovala na server, kde mi vnucovala ke stažení soubor "setup.exe"...
"Oops", přesně tak
Já se těmto věcem zasměju (protože jsem za ten Chromebook neplatil, měl jsem ho půjčený), ale pro BFU je toto zásadní problém a myslím, že je to naprosto nepřijatelné u produktu, který má být masově používán. Pokud mám zařízení, do kterého instaluji aplikace z centrálně spravovaného katalogu (a tento katalog přesně ví, jaké zařízení mám), pak je na správci tohoto katalogu, aby mi v něm nenabízel aplikace, které na svém zařízení nemohu spustit (nebo aby mě aspoň varoval dříve, než než je zkusím spustit "na vlastní nebezpečí").
Mnohé z těchto problémů (kromě toho se "setup.exe") se pravděpodobně vyřeší zakoupením nového, výkonnějšího Chromebooku, ale tento model rozhodně působí dojmem, jako kdyby to byl nějaký interní testovací projekt v beta stádiu a ne masově prodávané zařízení do každé rodiny. Mně osobně se ale takový přístup líbí a raději si vyzkouším co jde a co nejde, než abych musel po submitnutí své browserové hry do Google katalogu čekat, až ji někdo vyzkouší a schválí, například.
Pro "běžné" informační a tvořivé účely je Chromebook dostačující a elegantně vymyšlený, ale je tomu tak pouze proto, že většina mého života už je na Google serverech a že vím, co se kam ukládá, jaký je rozdíl mezi externím USB diskem, interní flash pamětí a Google Drivem, a podobně. Z BFU uživatelů bych toto zařízení doporučil pouze těm, kteří jsou totálně nezkušení a "používání počítače" pro ně pozůstává jen z toho, že kliknou na maličký glóbus a tím se jim objeví Seznam.cz. A nevědí, co je ICQ a Skype (v Chromebooku bezproblémově funguje Google Chat včetně audia a videa).
Google se tím ocitá v zajímavé situaci, kdy aktivně vyvíjí dva operační systémy (Android a ChromeOS), které toho nemají moc společného, a například všechny "základní Google aplikace" musejí být vyvíjeny zvlášť pro Androida a zvlášť pro Chrome (existuje Chrome browser pro Android, ale ten vůbec nepodporuje rozšíření).
V současné době je pro mě rozhodně užitečnější Android tablet než Chromebook. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že i slušně výkonný Android telefon je pro mě užitečnější, než Chromebook, a mohu z něj provádět téměř všechno, čím se normálně u počítače zabývám. Jediný případ, kdy bych dal přednost Chromebooku, je situace, kdy bych potřeboval psát delší texty. A i v tomto případě by asi bylo výhodnější vzít si s sebou Android telefon/tablet a k němu příjemnou Bluetooth klávesnici od Microsoftu, která s ním bezproblémově funguje (hardware vyrábějí u Microsoftu fakt kvalitní). Ovládání Chromebooku pomocí klávesnice a myši (i když je externí) je výrazně méně příjemné, než dotyková obrazovka telefonu / tabletu (zde jde jen o rozhodnutí, zda chci spíš něco malého, co mohu ovládat jednou rukou [telefon], nebo něco s větším displejem a výdrží baterie [tablet]).
ChromeOS tedy zatím jen "z povzdálí sleduji", ale jsem velmi potěšen z toho, že už teď se nachází má data ve stavu, kdy se k většině z nich dostanu skoro odkudkoliv, ze skoro jakéhokoliv zařízení. A to vůbec nemluvím o době, kdy bude všude rychlý Internet, takže aplikace a hry budou fungovat
prostě takto. Žijeme v úžasné době, jen tak dál!
P.S: I když mně zapůjčený Chromebook neměl na klávesách české znaky, doinstalování českého klávesnicového layoutu a přepínání pomocí Alt-Shift fungovalo naprosto bezproblémově a bez jakéhokoliv hackování.
