Pokud nevíte o čem to je a potřebujete o ději vědět něco víc, než "končí to u orlů", pak je má rada jednoduchá: Do kina na to nechoďte, neboť se budete většinu času nudit a nechápat, proč je tam taková spousta divných postav s divnými jmény, které asi jsou všechny hrozně důležité, ale nevíme proč.
V nadpisu jste zřejmě už viděli těch "60%", takže si možná říkáte, že celý
Hobit je něco mírně nadprůměrného. To ale není pravda. Filmový
Hobit je směsí různých elementů, z nichž některé jsou úžasné, jiné nepřijatelně nezdařilé, a jen málo z nich se drží někde okolo průměru. Ta šedesátka je jakýsi pokus o aritmetický průměr ze všech těch elementů.
Budete se divit, ale Hobita jsem několikrát četl a také několikrát hrál.
Mimochodem, Pána prstenů jsem četl taky. Ale dávno jsem ho zapomněl.
Zatímco Pán prstenů byl před 11 lety úžasně zfilmován, přičemž si udržel svou atmosféru, s Hobitem je to jiné.
Hobit (kniha) totiž není jen prequel k Pánu prstenů. Hobit je také pohádka pro děti, nebo parodie pro dospělé. Zatímco k Pánovi prstenů se hodí
ilustrace Johna Howea, k Hobitovi se dokonale hodí
ilustrace Jiřího Šalamouna, se kterými jsem ho četl poprvé, někdy před 30 lety. Přestože některé postavy vystupují v obou knihách, jejich styl a atmosféra jsou zásadně odlišné.
Peter Jackson si toho rozhodně byl vědom, takže v
Hobitovi je mnohem více komiky. Například vzájemné pošťuchování tří zlobrů velmi připomíná
tohle, a odvážil bych se dokonce tvrdit, že to byl záměr. Ne že by na groteskových zlobrech nebo vtipech o golfu se skřetí hlavou bylo něco špatného, ale jsou to věci, které nemají co dělat ve filmu jako je
Pán prstenů. A problém je v tom, že když
Hobit nepůsobí jako groteska / parodie, snaží se působit jako
Pán prstenů, tj. majestátně, osudově a veledůležitě. Takový mix nemůže moc dobře fungovat, ať je režisér jakkoliv geniální.
Největší problém, který z této duality vyplývá, je ten, že mi vpodstatě vůbec nezáleželo na postavách, nijak jsem se o ně nebál, neviděl jsem v nich žádnou hloubku atd... To je velká škoda, protože casting je vpodstatě dokonalý a všechny postavy vypadají (vizuálně) naprosto v souladu s představami, které jsem o nich měl. Jen Gandalf a Saruman vypadají z nějakého podivného důvodu starší a sešlejší, než budou o 60 let později v
Pánovi prstenů, hahaha.
Ano, Saruman. Ten, tuším, v knižní předloze nebyl. Stejně tak v ní nebyl Frodo Pytlík. Ve filmu jsou oba. Film je totiž zjevně cílen na fanoušky, kteří se podělají z jakéhokoliv odkazu na to, co se jim líbilo v
Pánovi prstenů, a chtějí toho mít co nejvíc.
A tím se dostáváme k naprosto největší a naprosto neodpustitelné chybě filmu: Má tři hodiny!
Zatímco v
Pánovi prstenů tvůrci téměř mistrně nacpali tlustou knihu do pouhých tří hodin, aniž by přišli o nějaké dějově či emocionálně zásadní zvraty, v
Hobitovi je to přesně naopak, a Jackson s kolegy naprosto nesmyslně natáhli třetinu nepříliš dlouhé knihy na nesnesitelné tři hodiny, tj. hustota děje je přibližně desetkrát nižší, než v
Pánovi prstenů! Postavy sedí u stolu, o něčem si velmi pomalu povídají, pak se zvednou, těšíme se, že se konečně začne něco dít, ale ony se přesunou do jiné místnosti a tam si povídají dalších 10 minut v trochu jiné sestavě...
Argument, že to tvůrci dělali pro fanoušky, není argumentem. Mimo jiné i proto, že spousta věcí je ve filmu zásadně jinak, než v předloze. A i přes svou tříhodinovou délku je
Hobit stále zcela nevhodný pro diváka, který se neorientuje v Tolkienově díle. V knížce byly nové informace podávány hezky zvolna a vysvětlovány. Pokud jste je nestačili strávit, mohli jste se o stránku vrátit. Ale ve filmu létají jména nalevo, napravo, aniž byste měli čas
nebo důvod si je zapamatovat. Vsadím se, že kromě Thorina Pavézy si neznalý divák nezapomatuje ani jednoho dalšího ze dvanácti trpaslíků. A když se uprostřed filmu najednou začne mluvit o nějakém "půlčíkovi", není nijak vysvětleno, že je to jen jiné označení pro Hobita! I v tomto ohledu je
Hobit výrazně méně podařený, než
Pán prstenů.
Za zmínku ještě stojí občasný nepřehledný střih a velmi vlezlá hudba (hlavní motiv uslyšíme snad dvacetkrát, kromě něj není na soundtracku nic zajímavého - mluvím o filmu, CD jsem neslyšel a ani moc slyšet nechci).
Ze strašlivé (ale opravdu nesnesitelně strašlivé) tříhodinové nudy by se dal sestříhat přibližně dvouhodinový film, který mohl být celkem úžasný. Ale ta hodina zbytečných scén je opravdu strašně, strašlivě ubíjející a klidně to napíšu ještě několikrát. Je tak strašně ubíjející, že do značné míry neguje i ty úžasné, krásné, působivé scény, které ve filmu jsou, jako například cameo Gluma (víc to není), bitva se skřety, nebo souboj skalních obrů (po kterých přitom běhají trpaslíci).
Ve filmu jsou TUNY triků a triková technika opět pokročila, takže si mnohé z nich přestanete uvědomovat a přestanou vás ohromovat svou existencí. Ano, kdykoliv provádí Gandalf jakoukoliv interakci s trpaslíky, musí to být trik. Ale je to trik tak dokonalý, že jeho existence nestačí k zahnání nudy a přejeme si, aby se už všichni přestali vykecávat a přesunuli se konečně někam, kde se něco děje.
A tím se dostáváme k aspektu
Hobita, který je dle mého názoru tím nejdůležitějším, čím tento film přispěje do historie kinematografie. Jde totiž o první masově celosvětově uvedený film ve formátu HFR, tj. "High Frame Rate", tj. 48 políček za sekundu (místo klasických 24).
Změna, kterou tento formát představuje pro kinematografii, je
obrovská a nejsem si jist, že takovou změnu chci. Viděl jsem záměrně první polovinu filmu v HFR ve 3D a s dabingem a druhou ve 24 FPS, ve 2D a s titulky. A vizuální rozdíl je naprosto zásadní, jako kdybyste se dívali na dva různé filmy, natočené v různých desetiletích různými štáby v různých zemích.
HFR film je mnohem zřetelnější, než standardní film. Detaily jsou mnohem ostřejší, svícení vypadá mnohem víc jako dokumentární film a mnohem méně jako hollywoodský velkofilm, a všechny pohyby jsou mnohem vyhlazenější. Ve spojitosti s českým dabingem pak celé to úžasné HFR působilo dojmem, jako kdybych se díval na slušnou východoněmeckou televizní pohádku z 80. let, promítanou videoprojektorem na velké plátno. Opravdu. Tím nechci říct, že to vypadalo objektivně špatně, ale je to prostě něco radikálně jiného, než z kin známe, a docela by mě zajímalo, co na to budou říkat "normální diváci", kteří film uvidí bez předešlého varování, a jak budou podobu filmu popisovat svými slovy. Myslel jsem, že jsem na to připraven, ale stejně mě to velmi překvapilo. Měl jsem pocit, jako kdybych byl "přímo u toho" a mohl si na to všechno sáhnout. Ovšem nepřipadal jsem si jako kdybych stál po boku trpaslíků ve Středozemi, nýbrž jako po boku herců ve studiu, mezi kulisami, nebo někde v Prokopském údolí. Když jsem o přestávce přešel do sálu s klasickou projekcí, epičnost filmu okamžitě vzrostla nejméně o 100 procent!
Samozřejmě je to především otázka zvyku, a také toho, jak rychle se filmaři naučí s touto novou technologií pracovat (v
Hobitovi se jim to bohužel moc nepodařilo a spousta umělých věcí, které se v norálním filmu ztratí, působí v HFR uměle, například déšť z hasičských hadic). Ale pokud se aspoň trochu zajímáte o filmařinu, rozhodně se jděte na HFR verzi podívat, protože je to zatím nejradikálnější změna filmového formátu, jakou jsem za svůj život viděl.
Kromě toho je film uváděn v některých filmech ve zvukovém formátu Dolby Atmos, který - zjednodušeně řečeno - znamená, že se zvuk může ozývat z libovolného kouta kinosálu. Domnívám se, že to není vhodná technologie pro filmové sály, protože děj se pořád odehrává jen před vámi na plátně (i když je film 3D) a zachrápání trpaslíka, které se ozývá jakoby z místa dva metry po vašem boku, působí spíš jako kdyby usnul někdo z diváků, ne jako zachrápání trpaslíka ve filmu, který sledujete.
České titulky jsou jednak v digitální kopii posunuté asi o půl vteřiny (takže se objeví občas až poté, co zazní překládaná věta) a občas jsou v nich divné, nečesky znějící formulace. Například Elfové říkají Gandalfovi "Mithrandir", ale v českých titulcích se to neskloňuje, takže mu například říkají "Pojď blíž, Mithrandir". Obávám se, že ty titulky prošly rukama stejného kapitalistického člověka, který mi doporučoval můj titulek "Hafeziho burgery" opravit na "Hafeziho burgers"...
Naopak český dabing je velmi slušný, jen písničky tahají za uši a postavám chybí přízvuky.
Když vezmu v úvahu všechny "základní konfigurace" filmu, to znamená "Titulky / Dabing", "3D / 2D", "HFR / 24 FPS", "Atmos / NeAtmos", tak mi vychází, že aby byli uspokojeni všichni, muselo by se u nás promítat šestnáct různých verzí
Hobita!!! Ve skutečnosti jich samozřejmě tolik nebude a navíc je i teď, v den premiéry, značný informační šum v tom, které kino vlastně při kterých projekcích promítá kterou verzi a které kino dělá uprostřed přestávku, kterou tam tvůrci nezamýšleli - takže se obraz prostě zastaví uprostřed záběru, jako kdybyste zapauzovali video, když se vám chce na záchod!
Filmový
Hobit připomíná takzvaný "rough cut" filmu. Takový ten prvotní pokus, kdy režisér slepí dohromady všechen materiál, který natočil, v klidu si ho pustí, a začne uvažovat, co všechno musí vystřihnout, aby film získal tempo. Peter Jackson je maximum hardcore, takže nevystřihl vůbec nic. Je to vpodstatě takové porno pro fanoušky Tolkiena. A zkoušeli jste se někdy koukat tři hodiny na porno, které končí šest hodin před ejakulací?
