Měl jsem z toho převládající WTF pocit, který byl víceméně příjemný, protože něco takového se hned tak nevidí a bylo jasné, že tvůrci měli nějakou jasnou dramatickou vizi - i když jsem ji nepochopil. Mělo to mít nějakou jinou "message" než "když jsi psychopatický gangster, špatně dopadneš"? Ale docela to uteklo. Jednoznačné mínus a nechtěný (zřejmě?) humor tkví ve skutečnosti, že hlavní hrdinka (t.j. žena) pořád vypadá jako nabušený chlap v paruce a během celého filmu to žádné jiné postavě nepřijde divné. (Ilča 60 %)
Z "Párty Hárd" jsem byl nadšen, ale tohle jako kdyby natočil (a především napsal) někdo úplně jiný. Ano, vizuálně to vypadá o něco profesionálněji, ale jaksi se vytratila většina chytřejšího humoru a zůstaly jen "věci na jistotu" jako sprostá mluva, zvracení a fekálie. Ve filmu je mnoho víceminutových scén, při kterých se NIKDO v plném sále ani neuchechtl, a to je tohoto typu snímku na pováženou. (Ilča 40 %)
Série působivých obrazů a scén, tentokrát z Neapole. Pořád je to "typický Sorrentino" a pravděpodobně bych to poznal i kdybych to předem nevěděl. Ale je to výrazně snesitelnější než "Oni a Silvio", především proto, že hlavní hrdinka to celé nějakým smysluplným způsobem spojuje. (Ilča 60 %)
S úctou a upřímnou pokorou jsem přistoupil k aranžmá národní slovenské hymny "Nad Tatrou sa blýská" již v roce 2016. Hudebně vychází z původní lidové písně a již dávno zažité sestupné basové linky původně inspirované čardášem. V monumentální instrumentaci zaznívá důstojné a bohaté "hradní" Maestoso s výraznou smyčcovou figurací a dramatické Presto s vypjatým protihlasem tak kontrastně jako dunajské nížiny a Vysoké Tatry. Důvodem vzniku bylo hledání krásy a síly slovenské hudby s duchovním nadhledem mně tolik blízké mahlerovské angažovanosti. Velmi důležitá při tom pro mě byla noblesa a hudební kultivovanost při zachování původní písně. Nový rozměr je u mě hudební a nikoliv politický a pseudopatetický.
Podle mého názoru je zrovna ted třeba víc naděje a lásky a s tímto vědomím, jsem se do toho pustil i veřejně.
Opravdu mě vyděsila ta velice humpolácká verze této nádherné písně od Oskara Rózsy, který na několika místech bohužel nectil ani dobře vymyšlenou původní harmonii a vrátil se k bezobsažnému silovému primitivismu, jehož špatná instrumentace by bez intenzívní zvukové postprodukce byla zcela nefunkční. Skvělí hudebníci, kterých si velice vážím, dělali samozřejmě maximum, ale špatně napsané noty se porazit nedají. Zní to bohužel temněji než pravoslavný ruský chór, ale i ten je díky náboženskému obsahu mnohem optimističtější. Celkově to díky pomalému tempu působí těžce a beznadějně, jen smutek a žádná radost, pak to ještě v konci víc ztěžkne a to už je fakt moc. Velmi uboze zní basová linka v tubě o tři oktávy a tercii níže než melodie v místě: "...Slováci ožijú...". Jediná zajímavost je G dur místo G moll na konci s fujarou - ale jeden akord tu tíhu fakt nenapraví. Orchestrálně je to opravdu slabé, ikdyž to spoustu lidí nepozná a tu píseň si v tom i přes všecko najdou.
Bohužel je daleko víc důležitá ta politická stránka vydání a načasování nové hymny jako proklamaci, že "my to máme pevně v rukou" a " podívejte, co jsme pro vás nechali natočit " a " jedině my to s vámi myslíme dobře..." a vyznívá to i tak, že "kdo bude zlobit a klást nevhodné otázky - bude bez milosti znemožněn, odejit nebo dokonce i zabit jako Ján Kuciak.... (čest jeho památce)
K tomu bych ze svého méně hudebně profesionálního hlediska dodal jen to, že ta nová "oficiální" verze mi připadá jako sofistikovaná sabotáž originálu (jako kdyby ji někdo záměrně zprznil a zesměšnil, ale takovým způsobem, aby nebylo prokazatelné, že to byl záměr), zatímco ta Bauerova mi připadá výrazně nápaditější a jaksi "svěžejší".
Jarcovjáková je zajímavá postava (byť postava, se kterou bych nikdy v životě nechtěl osobně komunikovat), její fotografie stojí za povšimnutí a způsob zpracování tohoto dokumentu je téměř geniální. Nemyslel bych si, že devadesátiminutová sekvence statických fotografií s hudbou, zvukovými efekty a vyprávěním může tak dobře fungovat. (Ilča 70 %)
Kvalitní herecké výkony a režie, ale v ostatních ohledech (např. scénář, kamera...) nic zajímavého. Hlavní hrdinka se trápí, trápí, a trápí... až je konec. Trápení je v průběhu filmu trochu permutováno, ale jde pouze o střípky, které (záměrně?) nevytvářejí žádný dramatický celek, natož zápletku. (Ilča 50 %)
Z dosavadních Eggersových filmů je tento nejméně autorský, nejméně konzistentní a nejvíce působí jako kdyby do jeho vzniku někdo kecal ohledně jeho komerčního potenciálu. Výsledek je tudíž poněkud schizofrenní, chvíli artový, chvíli komerční, a nepříjemně rozvleklý. (Ilča 70 %)
Učebnicový příklad toho, jak někdo viděl fungující originál ("Sentimental", Španělsko 2020) a natočil jeho český "srandovnější" remake, aniž by chápal proč a jak ten originál fungoval. (Ilča 30 %)
"Bohužel" tento film není tak špatný, aby byl zábavný. Je to jen nuda, která není vůbec ničím zajímavá. Takhle nějak si představuji, že budou vypadat stoprocentně AI generované filmy. Nejzajímavější a nejzábavnější je malá role Russella Crowea. (Ilča 40 %)
