30.1.10

Recenze: Bratři [Brothers] - 70%

Mladý kapitán Sam Cahill (Tobey Maguire) odjíždí do afghánské války a doma nechává manželku Grace (Natalie Portmanová) se dvěma dětmi. Jeho bratr Tommy (Jake Gyllenhaal), černá ovce rodiny, je čerstvě propuštěn z vězení a nevypadá to, že by chtěl začít sekat dobrotu. Když přichází z Afghánistánu zpráva o Samově smrti, Tommy se začne pozvolna sbližovat s Grace a dětmi a stává se "lepším člověkem". Těsně poté, co se s Grace sblíží "docela dost", z Afghánistánu se nečekaně vrací živý Sam. Fyzicky v pořádku, ale plný traumat z dlouhého zajetí a mučení...


Problém filmu tkví (přes nespornou profesionalitu herců i tvůrců) v tom, že je v něm kladen důraz na (pro mě) nezajímavé věci. To, co jsem popsal v prvním odstavci, a co je jasné od třetiny filmu (není to tedy spoiler), se totiž před našima očima odehrává velmi dlouho. Grace je zničená, Tommy objevuje své lepší já, my celou dobu víme, že Sam žije, a čekáme, kdy konečně dojde k návratu a začne se rozehrávat pořádné drama.

K návratu skutečně dojde, Sam chvíli předvádí žárlivého magora (vizuálně dost připomíná mladého De Nira v Taxikáři), zdá se, že začne být reálně nebezpečný svému okolí, a pak... Ve chvíli, kdy jsem si řekl "Tak se ta situace konečně pořádně dramaticky rozjela, teď se těším co bude dál!", film skončil. Přitom to "vyhnání do krajnosti" není zdaleka tak extrémní, jak se snaží naznačovat trailer.

Takže: Ano, všichni se snažili, je zajímavé dívat se na dobré herce, ale škoda toho scénáře, který nerozehrál to nové, co se nabízelo, a zůstal u variací na motivy, které už tady byly opravdu mnohokrát.

Měl jsem opravdu dojem, že se dívám na pilot k dramatickému televiznímu seriálu, který by vůbec nemusel být špatný.

27.1.10

Když Cameron porazil Camerona

Zajímavý článek (v angličtině) o jedné roztomilé tradici, související s filmovými tržbami. Otázkou je, zda bude Cameron dostatečný frajer na to, aby gratuloval sám sobě...

Recenze: Čepel smrti - 0%

Dostal jsem od tvůrců nabídku zrecenzovat nový český horor / slasher, který v těchto dnech vychází na DVD. Takže do toho.



Jak vidíte už z traileru, film je amatérský. Obávám se ale, že nechápete, jak hrozně moc amatérský je...

Děj spočívá v tom, že pomalu chodící chlap v černém hábitu s gumovou maskou a velkým nožem podřezává lidi. Mezitím se buď mluví nebo někdo chodí tmavými prostorami. Prostě jako Vřískot, kdybyste z něj odstranili veškerý humor a udělali z něj sračku.

Nerad vynáším absolutní soudy, ale připadalo mi, že v celém filmu není žádná scéna, ve které by tvůrci použili filmové svícení. Tudíž se mnohokrát stane, že postavám nevidíme do obličeje, případně je nevidíme vůbec. Barevné korekce samozřejmě také neexistují, takže film vypadá jako kdyby byl natočen digitálním fotoaparátem za 3000 Kč (což není vtipné přehánění, on tak opravdu vypadá). Zcela běžně se v jednom záběru objeví světelný zdroj, zaznamenaný jako 100% bílá a současně něčí obličej ve 100% stínu (tedy dynamický rozsah zcela mimo měřitelné limity). Většinou ale převládá podsvětlenost, takže není nic vidět. Například mnohé scény (celé scény!) vypadají takto:


K pocitu "horšího YouTube videa" přispívá také "umění" kameramana, který neváhá do statické kamery strkat a upravovat zabíraný úhel v průběhu záběru. Většinu času ji ale drží v ruce, takže se klepe podle toho, jak byl kameraman zrovna unavený. Chvílemi se mu dokonce podaří udržet herce v záběru.

Ve filmu se objeví v menších rolích několik českých televizních herců, kteří nepředvádějí nic světoborného, ale ve srovnání s ostatními účastníky (odmítám napsat "herci") jde o výkony oscarového kalibru. Většina ostatních "účastníků" totiž jsou zcela neznámí mladí studenti (pravděpodobně členové štábu a jejich kamarádi), kteří:
  • Neumějí vůbec hrát
  • Někteří se před kamerou vyloženě stydí
  • Všichni jsou obětí strašlivých postsynchronů, které často vůbec nesedí na pohyby úst a všechny postavy v nich mluví stejně hlasitě a stejně nezkresleně, bez ohledu na to, jak daleko od kamery se právě nacházejí.
  • Jejich hlášky jsou bizarní směsí spisovné, hovorové a neexistující češtiny. Například: 
    • "Je docela dobře pravděpodobný, že to nebyly poslední vraždy."
    • "To znamená, že když není vrah, tak může být další obětí."
    • "Tak jo, tak já tedy jdu."
    • "Teď jenom otázka, jak toho vraha dopadnout."
    • "Uau, tak tuhle čepici je škoda nesebrat. Musím si ji hnedka zkusit."
    • "Zkuste chytit vraha. Možná jsme blíž než si myslíme."
    • "Ten vrah tě málem dostal."
Ohledně audia bych ještě vyzdvihl absenci ruchů (když někdo jde, nevydávají jeho kroky často žádny zvuk, nebo podstatně méně zvuku, než by měly) a zvukový efekt vraždění, kdy pomalé přejetí nožem v přibližné blízkosti těla vydává zvuk jako když kladivo bouchne do dýně.

Ona vůbec většina obrazových i zvukových elementů tohoto filmu by byla vhodným materiálem pro nějakou přednášku na FAMU, protože se zde dočkáme snad úplně všech myslitelných filmařských chyb a prohřešků hezky pohromadě.

Film naprosto nefunguje ani na té nejtriviálnější úrovni: Děvčata se neobnaží, nesouloží, vražd je málo a nejsou ani příliš krvavé, natož nějak nápadité. Vrcholem maskérského umění je to, že jedné z obětí teče po probodnutí z úst krev (ostatní na sobě mají tu krev jen nakreslenou).

Pokud bych měl za každou cenu vyzdvihnout nějaký pozitivní aspekt filmu, byla by to pravěpodobně hudba, která je tak kvalitní, že by se možná skoro hodila do nějaké béčkové hororové videohry.

Znovu upozorňuji, že Čepel smrti vychází pouze na DVD! Kdyby byla uvedena v kinech, pak by šlo o další mezník v dějinách české filmové distribuce, protože jde o mnohem strašnější zážitek, než cokoliv, co kdy v našich kinech bylo uvedeno. Ale i pokud srovnávám s video- a televizní produkcí, nevzpomenu si (naštěstí?) na nic podobně nepodařeného. A nenechte si namluvit, že to je způsobeno jen nedostatkem peněz. S jakýmkoliv digitálním fotoaparátem a stříhacím programem zdarma by se dalo stvořit mnohem lepší dílo.

Ano, je mírě vtipné se na tuto hrůzu dívat, možná tak minutu, dvě. Některé nechtěně vtipné hlášky se stanou možá legendárními. Ale trpět u toho 80 minut? To je opravdu zločin proti lidskosti.

25.1.10

Síla správného soundtracku, Part 2

Před pár dny jsem se zmiňoval o několika serverech, kde můžete u existujících YouTube videí nahradit zvukovou stopu nějakou jinou předdefinovanou zvukovou stopou. Těsně poté jsem ale objevil server Tube Dubber, který vám umožňujě snadno přimíchat k existujícímu YouTube videu zvuk z libovolného jiného YouTube videa, navíc s několika užitečnými parametry, což poskytuje néměř neomezené kreativní možnosti.

Pár příkladů:
Další příklady v tomto diskusním klubu...

23.1.10

Kotvald + Hložek: "Must Depress Old Bum"

Je čas procvičit anglickou výslovnost...



Pokud vás tento fenomén ("mistranskripce", nebo jak ho nazvat...) zaujal, pak doporučuji videa od tohoto člověka.

22.1.10

Recenze: Lítám v tom [Up In The Air] - 70%

Ryan Bingham (George Clooney) se živí vyhazováním lidí. Když má někdo dostat padáka a jeho šéf je příliš velký poseroutka na to, aby mu to sdělil, zavolá specializované firmě a ta pošle Ryana Binghama (nebo některého z jeho 30 kolegů). A tak Ryan létá po celých Spojených státech a nosí špatné zprávy. Okolo 320 dní ročně tráví v letadlech a hotelích. Má sice byt, ale nesnáší ho. Jeho domovm je nebe a luxusní hotely.

Ryan je úspěšný, pořádá přednášky, nemá závazky, nestýká se s rodinou. Životním cílem pro něj je nalétat 10 milionů mil s jednou aerolinkou a tím získat doživotní superplatinovou kartu (nebo něco takového). Ryan je velmi inteligentní a dokáže sobě i ostatním racionálně odůvodnit, proč je pro něj objektivně nejlepší žít tak, jak žije.



Ryanův dokonale nalinkovaný život je téměř současně nabourán na dvou různých frontách:
  • V jednom z luxusních letištních salonků se náhodou seznámí s přibližně pětatřicetiletou Alex (Vera Farmigaová). Oba jsou bohatí a úspěšní, oba mají fetiš na klubové superkarty a rigidní organizovanost života, oběma vyhovuje nezávazný sex a oba neustále létají po USA - tudíž si mohou občas dát sraz v nějakém Hiltonu. A Ryanovi se to zalíbí tolik, že se mu začíná měnit jeho dosud bezchybný žebříček hodnot.
  • Do jeho firmy nastoupí mladičká Natalie (Anna Kendricková), která přijde s nápadem nahradit všechno to létání internetovými videokonferencemi (tzn. dávat výpovědi na dálku). Ryanovi se to pochopitelně nezamlouvá a nakonec se s Natalií vydává na cestu napříč USA, aby jí ukázal, co tahle práce doopravdy obnáší. A ukáže se, že Natalie, která ze sebe dělá 110% profesionálku, je do značné míry ještě děcko.
Clooneyho Ryan Bingham je ve výsledku velmi tragickou postavou, ale můžeme diskutovat o tom, proč vlastně. Je to proto, že má zcela zvrácený žebříček životních hodnot? Nebo proto, že má logicky vyargumentovaný "foolproof" žebříček hodnot, ale v kritickém okamžiku podlehne a přestane se jím řídit? Každopádně, Lítám v tom je ultimativní film o tom, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo.

Je poněkud zavádějící označovat tento film za komedii. Spíš by se hodilo ozněčení "absurdní fraška", protože se sice párkrát zasmějete, ale není to moc příjemný smích.

Nezapomínejme, že Jasonu Reitmanovi (režie a spoluautor scénáře) je teprve 32 let a natočil zatím pouhé tři filmy, všechny nadprůměrné až výborné. Ten člověk před sebou má velké věci, což je patrné především z toho, jak opravdově působí ztvárnění Ryanova rozpoložení, byť jde o rozpoložení typické pro někoho, kdo je přibližně o generaci starší než režisér. Reitman junior natočil další film, který nevybočuje z mainstreamu, ale přitom není podbízivý ani hloupý.

Nicméně, než abych byl nadšen z toho, že vidím na plátně něco dosud neviděného, měl jsem spíše stabilní neutuchající mírné potěšení z toho, že Reitman (a všichni herci) proplouvají tímto potenciálně velmi zrádným materiálem bez podstatných chyb a zádrhelů. Což je jistě záslužný výkon (obzvlášť vzhledem k mládí   režiséra), ale k nějakému zásadnímu nadšení mi to nestačilo.

Týden pomalu končí, je čas na AKČNÍ SCÉNU!


21.1.10

Závěrečné titulky jako art

V recenzi Sherlocka Holmese jsem se zapomněl zmínit o tom, jak moc se mi líbily závěrečné titulky. Na této stránce najdete nejen ony titulky, ale několik jejich dalších moc zajímavých alternativních návrhů plus rozhovor o jejich vzniku. Pokud vás tyhle věci zajímají, doporučuji vaší pozornosti celý server "The Art of Title Sequence".

WTF Is This New Shit?

Co to vidí vaše bystré oči? Co se to stalo s FFFILMem?

Chtěl jsem především upravit layout FFFILMu tak, aby byl o něco širší, protože do toho předchozího se nedala pořádně vkládat ani embedovaná videa a návštěvníci s šířkou obrazovky 800 pixelů nebo méně mne už v současné době opravdu nezajímají. Předchozí layout také dělal velké problémy některým mobilním browserům.

Bohužel, původní template (defaultní od Googlu) se nedal jen tak triviálně upravit. Tudíž jsem přešel na jiný template, který je mnohem více "freeform". Rozhodně se neodvažuji tvrdit, že vypadá "hezky", "elegantně", nebo něco podobného, ale skutečnost je taková, že nemám čas vyrábět zcela nový template a u tohoto aktuálního by aspoň mělo být zaručeno, že se ve všech browserech bude zobrazovat korektně (protože je taky od Googlu - jde o jeden z defaultních template pro Blogger.com).

Pokud někdo z vás vyplodí nějaký příjemnější, tak ho rád použiji, ale musí být plně kompatibilní s makry, která používá Blogger.com a měl by zachovat současné namodralé barevné schéma.

P.S: Vzhledem k tomu, že mé příjmy z reklamy na FFFILMu nebyly nijak závratné (rozhodně ne takové, abych FFFILM psal kvůli nim) a v novém layotu vypadaly reklamy neskutečně hnusně, odstranil jsem je.

20.1.10

No tak teda... "Pardon"!

Večer je tu, a pokud právě obědváte, jistě oceníte romantický song...

Recenze: O kapitalismu s láskou [Capitalism: A Love Story] - 60%

(Oficiální text distributora) Prostřednictvím filmu O kapitalismu s láskou se Michael Moore vrací k tématu, který se objevuje v celé jeho kariéře: ničivý dopad dominance velkých korporací na každodenní život člověka. Ale v tomto případě je viník mnohem větší než byl General Motors a scéna zločinu je mnohem rozsáhlejší než je Flint v Michiganu. S humorem a bez úcty klade nepříjemnou otázku na cenu, kterou Amerika platí za svou lásku ke kapitalismu. Nachází klasické zaběhnuté symptomy lásky: klam, zneužívání a zradu. A 14 000 zrušených pracovních míst každý den. Film O kapitalismu s láskou Michaela Moorea naléhavě hledá odpověď na otázku: Kdo jsme a proč se chováme tak, jak se chováme?

Film začíná srovnáním současné americké společnosti s Římským impériem v době jeho úpadku. Různé reality show a zápasy ve wrestlingu, stejně jako kdysi římské „chléb a hry", mají odvést pozornost a umlčet davy, jejichž jediným úkolem je pracovat a mlčet.


Michael Moore cituje profesora missourijské univerzity Billa Blacka, autora bestselleru z roku 2005 nazvaného Nejlepší způsob, jak vykrást banku, je vlastnit ji: „Jsou to lobbisté, kterým my všichni platíme mzdu." Další z pilířů, na kterých Moore svou polemiku staví je kongresmanka z Ohia Marcy Kapturová, která události posledních dvanácti měsíců bez obalu označuje za „finanční státní převrat"...

Moore za současný stav viní všechny, Reaganem počínaje a Bushem konče, a přitom diváka provádí počínaje bahnem pojišťovacích podvodů přes Wall Street až na trh s finančními deriváty, který je „tak zlovolně nesrozumitelný, že ani experti nedokáží vysvětlit, jakým způsobem funguje".... A Moore se marně ptá: „Kde jsou naše peníze?"

Oficiální propaganda lidem vtloukla do hlav, že kapitalismus je dobré zřízení poskytující tak velkou svobodu, že nakonec všichni mají šanci zbohatnout. Moore poukazuje na to, že největším zločinem je právě samotný kapitalismus, který umožňuje plnit kapsy několika málo vyvoleným na úkor všech ostatních...




Dokumentární film je definován jako "film, který dokumentuje realitu". V tomto smyslu si dovoluji vyjádřit pochybnosti o tom, zda je O kapitalismu s láskou ještě dokument, když jeho podstatná část sestává ze scének, jako je ta z traileru, kdy se Moore pokouší zatknout šéfy bankovních korporací nebo z nich vymoci peníze pro "obyčejný americký lid". Můžete namítnout, že i tyto scénky "dokumentují realitu", protože v reálu skutečně Moore s tím megafonem před bankou stál. Na to já mohu namítnout, že v takovém případě i Transformers dokumentují realitu toho, jako Shia LaBeouf pobíhá mezi pyrotechnikou...

Mooreovy "dokumenty" odjakživa intenzivně používaly podpásové metody argumentace, ale O kapitalismu s láskou už v tomto ohledu zachází tak daleko, že následně odmítám věřit čemukoliv, co je v tomto filmu prezentováno jako skutečnost. Což je škoda, protože jde o zajímavá témata a ledacos z toho jistě pravda je...

Například máme soucítit s lidmi, kteří díky uzavření lichvářské hypotéky jsou následněně vyháněni ze svých domovů, což je opakovaně popisováno jako "byli okradeni o svůj dům". Ne, nebyli. Dostali za něj tu hypotéku, kterou nějakým způsobem utratili, a kterou mají splácet způsobem, jaký svobodně podepsali. Že si pořádně nepřečetli smlouvu a neodhadli rizika s hypotékou spojená, to je jejich problém. Druhá otázka je, zda banky úmyslně lidi matou a využívají jejich hlouposti, ale tomuto problému se Moore nijak nevěnuje. Je totiž mnohem jednodušší říct: "Banky jsou zlé, vyhánějí lidi z jejich domovů, což umožnil kapitalismus, fuj".

Stejně tak se Moore pohoršuje nad tím, že některé americké firmy uzavřely životní pojistky svým zaměstnancům, tyto pojistky pak platí a pokud zaměstnanec zemře, dostanou zaplaceno. Moore se pohoršuje nad tím, že se někdo odváží vydělávat na smrti někoho jiného a že z této pojistky nedají ani halíř pozůstalým. Ale... proč by měli? Opravdu to vypadá, že Moore by byl nejradši, kdyby všichni dostali rozkaz být ke všem hodní a všechno bylo zadarmo, podle potřeb a podle schopností.

Na rozdíl od svých předchozích filmů nebo magořin typu Loose Change Moore tentokrát pouze "nepíchá do vosího hnízda" a neříká "všechno je v nepořádku", ale nabízí jasně formulovaný názor: Kapitalismus je prohnilé zřízení a aby bylo obyčejným lidem lépe, je třeba zrušit kapitalismus a místo něj nastolit opravdovou demokracii se sociálně-socialistickými rysy. Pro tento svůj záměr uvádí všechny možné i nemožné argumenty, včetně toho, že to tak chtěli zakladatelé USA a Bůh. A toho, že "v USA jsme promarnili šanci, zato v Evropě už takové zřízení mají". W00T?!

Politicko-socilogická odbočka: Proč pokládám Mooreův názor za naprosto zcestný? Protože změna zřízení nevyřeší naprosto nic. V jakémkoliv zřízení platí, že kdo má peníze, má moc. A že kdo má peníze, snáze si vydělá další peníze a získá větší moc. Problém není ve zřízení, ale v lidech, kteří chtějí více moci a více peněz (které mohou získat především na úkor jiných lidí, kteří mají méně moci). Pokud by takoví "zlí" lidé neexistovali, pak by mohli být všichni šťastni i v kapitalismu. Nikdo přece nebrání šéfům bank a firem, aby rozdávali více peněz chudým. Nikdo nebrání realitkám, aby zapomněly na dluhy a ponechaly dlužníkům jejich domy! A naopak, když se změní zřízení na něco sociálního nebo socialistického, je to prd platné, dokud budou existovat jedinci, kteří chtějí bohatnout a hromadit moc. A stačí, aby to byli jedinci, nemusí to ani být většina populace...

Ve výsledku jde v tomto Mooreově filmu o stejně neférovou manipulaci, jako předvádí Sacha Baron Cohen v Boratovi nebo Brunovi. Tzn. vychází ze záběrů, dokumentujících realitu, ale vybral a sestříhal je tak, že s dokumentováním reality nemají často nic společného a pouze mají prvoplánovitě budit soucit nebo nenávist. Je to ovšem velmi profesionálně natočená manipulace, která většinu ze svých 127 minut nenudí. Pokud má Marlboro právo točit reklamy na cigarety a politické strany vysílají volební spoty, pak má jistě i Moore právo točit takové filmy. To je ta demokracie.

19.1.10

Drsný mimozemský modrý sex

Konečně uspokojivá odpověď na otázku, kterou si všichni pokládali při Avataru:

Recenze: Morganovi [Did You Hear About The Morgans?] - 20%

Paul (Hugh Grant) a Meryl (Sarah Jessica Parkerová) Morganovi jsou úspěšní a bohatí, ale rozpadá se jim manželství. Přesněji řečeno, Paul se hrozně chce dát s Meryl znovu dohromady a Meryl hrozně nechce. Pak jsou náhodou oba společně svědky vraždy a policie je v zájmu jejich ochrany pošle s falešnými identitami do malého městečka ve Wyomingu, což se jim pochopitelně nelíbí. Pokud nevíte, co je to Wyoming, představte si, jak se asi tváří pražský realitní makléř, který se dozví, že se proti své vůli musí přestěhovat do malého městečka u Valašského Meziříčí. No a kromě toho, že se jim nelíbí ono místo, nelíbí se jim také to, že tam musí být spolu (tedy aspoň Meryl se to intenzivně nelíbí).

A pak... HILARITY ENSUES!



Morganovi je jakýmsi Frankensteinem, vzniklým z kusů jiných romantických komedií, ve kterých se objevily přesně tytéž scény, a většinou byly lépe natočené. Takže dojde na:
  • Pronásledování medvědem.
  • Nedorozumění s venkovany.
  • Nepochopení co je to Penny Market (tedy jeho americká verze, zapomněl jsem název).
  • Romantika daleko od hlučícího davu.
  • Nové vzplanutí mrtvé lásky mezi hrdiny.
  • Ukrývání se v masce krávy před elitním nájemným vrahem na venkovském rodeu.
  • Zneškodnění elitního náemného vraha lasem.
  • Atd...
Kromě toho, že jsou Morganovi strašlivě neoriginální, jsou také špatně zrežírovaní, hodně laciní a především - dva hlavní představitelé mezi sebou nemají vůbec žádnou chemii. (To vše myšleno v hollywoodském kontextu, takže je to vše stále o něco lepší než v nepodařené české romantické komedii.)

Hugh Grant se ve své zoufalé snaze za každou cenu se vrátit k manželce chová jako totální debil a ubožák, není to ani trochu roztomilé, není nám ho líto, nefandíme mu a chtěli bychom ho zabít.

Na druhou stranu Sarah Jessica Parkerová je namyšlená fiflena, která zcela nepochopitelně nakonec Hughovi podlehne. Chtěli bychom ji zabít předtím i potom.

Ale stejně jako existují muži, kteří jsou ochotni dívat se na každé další Seagalovo DVD jen proto, že v tom hraje Seagal, jistě existují ženy, které půjdou na Morganovy jen proto, že v tom hrají ti dva.

Zajímavější by bylo udělat z hlavních dvou hrdinů vedlejší postavy a natočit celý příběh z pohledu sympatického vidláckého šerifa a jeho ženy (Sam Elliott, Mary Steenburgenová), kteří jsou ale na plátně pohříchu málo...

Recenze: Nějak se to komplikuje [It's Complicated] - 70%

Jane (Meryl Streepová) už není nejmladší. Má tři velké děti a před devíti lety se rozvedla s Jakem. Jake (Alec Baldwin) má novou mladou ženu, se kterou si moc nerozumí. Jednoho dne se víceméně náhodou Jane s Jakem sejdou v hotelu a skončí spolu v posteli. Následně se z toho stane regulérní zahýbačka - Jake je své ženě nevěrný se svou bývalou ženou, zatímco Jane si není jistá, jestli neměla před svým bývalým dát raději přednost sympatickému architektovi (Steve Martin).


Nejnovější film romantické profesionálky Nancy Meyersové začíná velmi slibně. Především proto, že tři hlavní představitelé jsou dobře vybraní a výborně hrají. I scénář je poměrně osvěžující - jak samotnou zápletkou, tak skutečností, že humor není ani tak v tom, co humorného se hrdinům děje, jako spíše ve skutečnosti, že mají smysl pro suchý humor a dokážou se na události, které se jim dějí (ne zrovna vtipné události), dívat s humorem.

Film se odehrává v podobném vesmíru jako Sex ve městě (všichni jsou nechutně bohatí a jejich problémy spočívají pouze v tom, s kým mají chodit), ale hrdinové Nějak se to komplikuje jsou na rozdíl od těch čtyř mutantek veskrze sympatičtí (i když jsou tak trochu hajzlové / děvky).

Nakonec se bohužel ukáže, že Meyersová opět film zbytečně natahuje - má dvě hodiny a například z 15 posledních minut pro mě bylo 13 z nich zhola zbytečných, až kontraproduktivních.

Nějak se to komplikuje je lepší film než Prázdniny a Lepší pozdě nežli později, ale ne tak dobrý jako Po čem ženy touží nebo Past na rodiče (která byla úplně nejlepší, protože jsou v ní dvě Lindsay Lohanové současně a ani z nich jedna není na drogách!).

P.S: Alec Baldwin a Steve Martin (oba zkušení harcovníci ze Saturday Night Live) budou společně uvádět letošní Oscary.

18.1.10

Recenze: Katka - 90%

Dekumentaristka Helena Třeštíková "expandovala" svůj starší dokument o děvčeti, které začala sledovat v jeho 19 letech (kdy to vypadalo, že se vyléčí ze závislosti na drogách, se kterými začala v 15 letech). Sledovala Katku několik dalších let, během kterých otěhotněla, porodila dítě a závislosti se nezbavila.


Snad nebudu spoilerovat, když prozradím, že Katka nemá happyend ani fatálně špatný konec. Není to film o cíli cesty, ale o cestě samotné. O cestě, která probíhá v dost neutěšeném kruhu. "Chceme s tím hrozně moc skončit, ale zatím nepřišel ten pravej impuls," říká Katka. Pak to vypadá, že "ten pravej impuls" přišel. Katka otěhotní. Nicméně, s drogami skončit nedokáže a bere je ještě den před porodem. Dítě (od narození drogově závislé) je jí pochopitelně odebráno. Katka se může podrobit detoxikaci a pak získat ubytování v asylovém domě pro závislé matky a jejich děti. Párkrát to zkusí, ale léčbu vždycky sama předčasně ukončí a vrátí se k drogám - dítě tudíž do péče stále nedostane...

Katka je značně hardcore záležitost. Pokud jste měli problémy sledovat Aronofského Rekviem za sen, s Katkou budete mít pravděpodobně ještě větší problémy, protože není úniku před faktem, že na plátně vidíte skutečnou, existující a žijící (zatím ještě) osobu, která před vašima očima s přibývajícími minutami stále a více více přestává být člověkem - po psychické i fyzické stránce (v devatenácti letech byla Katka rozhodně celkem chytré a charismatické děvče).

Nevím, jestli k něčemu bude pouštět tenhle film mladým lidem a jestli je to od drog odradí. Ale bylo by to hezké.

Občas mi trochu nevyhovovalo tempo filmu (například v prní polovině jsou některé věci zestručněny na můj vkus až příliš), ale jde o jedenz vůbec nejlepších dokumentů, jaké jsem v posledních letech viděl. Mimo jiné i proto, že jsem se po něm zamyslel, což - jak víte - nedělám tak často, jak by se fanouškům Michaela Hanekeho líbilo.

(Zbytek textu už není o filmu.)

Je logické, že feťák (Katka je feťák, narozdíl třeba od Jiřího X. Doležala, který je pouze narkoman) škodí prakticky nepřetržitě jak sám sobě, tak své rodině a přátelům, tak celé společnosti. V první řadě krade (aby měl na drogy) a šíří choroby, sekundárně pak okrádá stát, který mu platí zdravotní péči, léčbu a pokusy o rehabilitaci, často vpodstatě proti feťákově vůli.

A co teď s tím? Nejtriviálnějším řešením se může zdát "zakázat drogy" a tvrdě proti nim bojovat. Obávám se, že se o to snaží v USA už dost dlouho a pořád jim to moc nejde. Navíc mi připadá dost zvláštní dělit drogy na legální a ilegální. A teď nemám na mysli jen marihuanu (ve které se nevyznám a fakt nevím o kolik je méně závadná než pervitin), ale dokonce i věci jako alkohol, tabák, kofein nebo obezitu - i ty způsobují principielně stejné problémy jako tvrdé drogy, někdy i ve větší míře (myslím, že škody, způsobené státu kouřením, jsou ve výsledku vyšší, než škody způsobené tvrdými drogami).

A nezapomeňte, že i když nepiju, nekouřím a nepiju kafe, tak se občas dost přežeru, tudíž sám jsem taky závislý. Nemluvě o závislosti na videohrách a internetu!

Ať se něco zakazuje jakkoliv, ti kteří to dostatečně chtějí, se k tomu dostanou. Protože podstata drog (tvrdých drog) tkví v tom, že závisláci je musí mít, pak se k nim logicky ti závisláci vždycky nějak dostanou, bez ohledu na cenu / restrikce / riziko.

Z toho mi vyplývá, že aby někdo přestal fetovat / nezačal fetovat, musí on sám být upřímně přesvědčen, že život bez fetu pro něj není a nebude horší než život s fetem. Se všemi důsledky, které z toho plynou. Stát jistě může investovat nějakou námahu a peníze do toho, aby feťáky přesvědčil, že život bez fetu je pro ně lepší. Mnoho lidí se o tom přesvědčit nenechá, a to z mnoha důvodů: Například jsou příliš hloupí, příliš závislí, nebo pro ně život s fetem skutečně je lepší, než život bez něj!

Lidé, kteří se přesvědčit nenechají, mají jistě právo na život, ale nezískávají právo žít na úkor společnosti. Tj. strkal bych je na nějaký opuštěný ostrov nebo za nějakou vysokou zeď, ať se tam navzájem třeba sežerou. Případně by se odtamtud dala vysílat reality show a ještě by se na tom dalo vydělat! Deathmatch mezi hašišáky a kuřáky, hmmm...

Samozřejmě je tu ale problém s tím, jak určit, že další námaha už je zbytečná a že tento člověk už je ztracený případ. Nechal bych to na něm! Ať si sám určí, jak dlouho mu podle něj bude trvat než přestane fetovat / kouřit / zhubne pod 150 kilo. Během této doby bude muset PLATIT PENÍZE (tzn. je v jeho zájmu, aby to stihl co nejrychleji). Pokud to nestihne, jde za zeď. Pokud přestane předčasně platit, je popraven, protože nezná vlastní možnosti. Pokud je hodně bohatý a určí si dlouhý časový limit, tak prosím - pak z něj aspoň společnost má nějaké peníze...

Takhle na první pohled by to mohlo fungovat. Ještě si to promyslím a pak založím politickou stranu. Nebo se spíš zmocním vlády brutální silou, to bude rychlejší...

17.1.10

Recenze: Čtvrtý druh [The Fourth Kind] - 40%

V roce 2000 došlo v městečku Nome na Aljašce k nevysvětlitelným dramatickým událostem, pravděpodobně souvisejícím s mimozemskou aktivitou. Až nyní můžete spatřit odtajněné materiály a jejich rekonstrukci v tomto filmu!



Nejdříve musím trochu vysvětlit strukturu filmu. Většinou v něm vidíme herce (Millu Jovovichovou, Willa Pattona, Eliase Kotease), kteří evidentně hrají a jsou režírováni (což je samozřejmě přiznáno). Menší část filmu pak představují rozhovory se skutečnými aktéry těchto událostí a skutečné videozáznamy z té doby. Takže vidíme rozhovory s dnešní skutečnou Dr. Abbey Tylerovou, skutečné videozáznamy jejích hypnotických sezení s pacienty před 10 lety, skutečné videozáznamy aljašské policie atd... Všechna vlastní jména jsou ale "vypípána" nebo nahrazena aliasy ("aby byli ochráněni nevinní"), takže ta skutečná doktorka, které se to stalo, se ve skutečnosti nejmenovala Abbey Tylerová, šerif se nejmenoval August atd...

Takže co se vlastně stalo na Aljašce v tom roce 2000? Ze svědectví to vypadá, že mnozí lidé v tomto malém městečku měli problémy se spaním a viděli za okny divné sovy. Doktorka Tylerová je začala hypnotizovat, čímž objevila zneklidňující "vzpomínky" v jejich podvědomí. Zdá se, že je ve spánku navštěvovali mimozemšťané a unášeli je, aby je k ránu zase vrátili do postelí!

První polovina filmu je dosti nudná, protože skutečně sestává jen z pár krátkých hypnóz (při kterých pacienti občas strašidelně řvou) a mezitím z nudných dialogů o tom, co za tím vším může stát (samozřejmě, pokud si vzpomeneme na název filmu a nejsme idioti, je nám jasné, že za tím stojí ufoni).

Skutečné "dokumentární" záběry jsou samozřejmě působivější, než cokoliv, co předvádějí herci. Dal bych rozhodně přednost tomu, aby ve filmu byly pouze ty dokumentární záběry a nějaký docent u stolu, který by zbytek odvyprávěl. To ale není zdaleka největší problém tohoto filmu.

Někdy kolem poloviny filmu se totiž začnou dít věci tak zásadního významu, že nám nezbývá, než začít pochybovat o tom všem. Zdůrazňuji, že jsem o filmu předem téměř nic nevěděl, ale přesto jsem si od poloviny začal říkat, že to je nějaká pitomost, protože kdyby se před 10 lety tohle všechno stalo a někdo by skutečně pořídil dokumentární záběry, které jsou ve filmu prezentovány, tak by se o tom jistě mluvilo mnohem dřív a mnohem intenzivněji, protože by šlo o zdaleka nejobjektivnější důkaz mimozemské aktivity na Zemi! Takže jsem si říkal, že je to všechno přinejmenším nějak přikrášleno a ty "dokumentární" záběry nejsou vždycky úplně dokumentární. Nemluvě o tom, že se posléze všichni začnou chovat naprosto iracionálně, tzn. tak jak se chovají hrdinové špatné epizody Akt X, nikoliv tak, jak se chová běžný člověk, natož šerif. Namátkou uvedu okamžik, kdy před domem hlídkuje policista, z domu zmizí dítě, policista zavolá šerifovi, že viděl něco divného vznášet se nad domem a natočil to na video, načež šerif přijede a ze všeho nejdřív vynadá vyděšené matce, že dítě sama někam schovala. I nadále pak razí teorii, že to všechno je podfuk, aniž by věnoval jakoukoliv pozornost jedinému objektivnímu důkazu, tzn. té videokazetě, na které rozhodně jsou vidět nějaké netradiční věci.

Někdy ve dvou třetinách už film úplně přestal fungovat a nebýt dvou-tří minut strašidelně křičících lidí, šlo by o naprostou ztrátu času.

Načež jsem se odebral domů a hádejte, co jsem zjistil? Celý Čtvrtý druh je kompletně vycucaný z prstu, nijak se nezakládá na žádných skutečných materiálech (ať už tajných nebo netajných), úplně všichni v něm jsou herci (tedy i ti na těch "dokumentárních záběrech") a natáčel se v Bulharsku. Autoři scénáře si ani nedělali přílišnou hlavu s realističností, protože není příliš velký problém přesvědčit se, že Nome ve skutečnosti neleží v zálivu mezi zalesněnými horami a že na Aljašce neexistují šerifové, nýbrž policejní náčelníci. Pokud vás zajímají podrobnosti, přečtěte si například toto.

Možná jestě stojí za zmínku, že film je superlaciný, takže v něm ani nejsou žádné výpravné scény nebo triky.

Asi bych měl ještě zdůraznit, že rozhodně Čtvrtému druhu nevyčítám, že se lživě vydává za dokument a rekonstrukci skutečných událostí. Vyčítámu mu to, že mi ta lež sama od sebe vyplynula z jeho špatného scénáře, takže jsem se následně nemohl ani trochu bavit jeho průměrnou režií a hereckými výkony. Na rozdíl třeba od Záhady Blair Witch nebo Paranormal Activity, u kterých jsem předem věděl, že to v nich všechno vymyšlené a přesto měly působivou atmosféru.

16.1.10

Síla správného soundtracku

Aneb "udělej si sám". Díky, internete!

Epický velkofilm.

Tragédie.

Komedie.

A ještě jeden bonus, který si nemůžu odpustit, sorry...

Recenze: Černej Dynamit [Black Dynamite] - 50%

O této parodii už jsem se ve FFFilmu podrobně rozepsal loni v létě, takže teď přidám jenom procenta a aktuální trailer:

Tekken The Movie: The Next Level of FAIL

Z tohohle se fakt nechápavě škrábu za uchem. Za desítky milionů dolarů se natáčí filmová adaptace videohry Tekken. Trailer na tuto filmovou adaptaci vypadá takto:



Na základě tohoto traileru by si zřejmě měli koupit lístek do kina lidi, kteří jsou fanoušky Tekkena. Lidi, kteří jsou fanoušci Tekkena, skoro všichni mají doma ve svém PlayStationu hru Tekken (jinak by nebyli jejími fanoušky), takže se kdykoliv zadarmo můžou koukat na toto:



...což je objektivně 10x zábavnější / výpravnější / akčnější než ten trailer na film. A s lepšími hereckými výkony, obávám se. Takže v čem je pointa toho, že se takovýto sračkoidní film natáčí?

15.1.10

Recenze: Nebe, peklo... zem [Nebo, peklo... zem] - 60%

[Oficiální synopse od distributora] Mladá, sebevědomá baletka Klára (Zuzana Kanócz) dostane nabídku tančit v jenom z nejlepších baletních souborů na světě. Trénuje jako o život, aby si splnila svůj sen. V této emočně vypjaté době, kdy potřebuje spřízněnou duši, přistihne svého přítele Tomáše při nevěře. Jejich dlouhodobý vztah se rozpadá a složitá rodinná situace vše jen komplikuje…

Aby toho nebylo málo, zlomí si nohu a životní sen se jí vzdaluje čím dál víc. Cítí se mizerně a v okamžiku, kdy si myslí, že nemůže být hůř, se setká s charismatickým 54letým chirurgem Rudolfem (Bronislav Wroclawski), se kterým ji spojuje podobný osud. Opustila ho manželka Marta a on se teď stará sám o jejich 13letou dceru. Klára si s ní postupem času vybuduje kamarádský vztah a kariéra pro ni rázem přestává být číslem jedna. Všechno vypadá ideálně, ale jen do chvíle, kdy se opět na scéně objeví manželka Marta…




Synopse nelže a trailer také ne. Menší mystifikace tkví pouze v osobě Jiřího Korna, který ve filmu nehraje, nýbrž tam má dvouminutové cameo.

Nebe, peklo... zem je stará dobrá červená knihovna, která mi připomněla některou z lepších italských či španělských romantických telenovel. K tomuto pocitu zdatně přispívají skutečnosti, že hlavní herecký představitel je dabován (z polštiny do slovenštiny) a že hudba obsahuje jen asi dva motivy, které sice nejsou špatné, ale jsou omílány téměř nonstop a téměř bez úprav pořád dokola.

Nevím, zda jde o adaptaci nějakého ženského románu, ale pokud by všechny filmy podle Viewegha vypadaly takhle, vůbec bych se nezlobil a bez větších problémů bych je přežil.

Ženy budou pravděpodobně velmi dojaté a zcela spokojené a chlapi se aspoň pokochají erotickými scénami se Zuzanou Kanócz, které patří v česko-slovenské kinematorafii posledních let k těm vydařenějším - možná proto, že film režírovala žena.

P.S: Tento slovenský film je u nás uváděn v původním slovenském znění a ačkoliv jsem 20 let žil v Československu, při některých rychlejších pasážích jsem měl trochu problém porozumět, o čem se mluví. Schválně, kolik z vás ví, co znamená třeba "Naplul na kapotu"? Já to vím, ale pár vteřin mi to trvalo.

14.1.10

New Yorku, miluji tě [New York, I Love You] - 70%

Volné pokračování romantického povídkového filmu Paříži, miluji tě.


Od "prvního dílu" se tento film liší především tím, že epizodky nejsou sekvenčně za sebou, nýbrž jsou více promíchány (t.j. některé probíhají "na pokračování" mezi ostaními) a film tak působí více jako něco se souvislým dějem (byť s mnoha postavami).

Další změna spočívá v tam, že v New Yorku se nevyskytují žádné takové "totálně mimorealitní" segmenty, jako byla v Paříži rodinka šílených mimů, upírka nebo kovboj ze záhrobí. Znamená to opět, že film působí kompaktnějším dojmem a nikoliv "každých 5 minut zcela jiná ves".

Hlavní výhoda ale zůstává stejná: Pokud je vám námět nebo zpracování některého ze segmentů vyloženě proti srsti, stačí pár minut počkat a přijde něco jiného, stejně romantického a více podle vašeho gusta.

13.1.10

Go Crazy není Atypfilm!

O podrobnosti české filmové distribuce se opravdu příliš nezajímám, ale v posledních dnech nemohu ignorovat hromadu pomluv, která se objevila ohledně údajného propojení společností Atypfilm a čerstvě založené Go Crazy.

Přitom je to všechno tak snadno vysvětlitelné...

Například před pouhými několika desítkami hodin napsal šéf Atypfilmu Radek Uhlíř provozovatelům serveru dvdinform.cz toto: "Dobrý den, dovoluji si Vás informovat, že společnost Go Crazy nemá nic společného se společností Atypfilm." (viz zde).

Je to tedy řečeno zcela jasně. Ředitel společnosti by přece věděl o tom, kdyby měla něco společného s jinou společností. Je tedy nutno ještě se touto trapnou událostí dále zabývat? Zřejmě ano, protože někteří konspirační teoretici si prostě nedají pokoj.

Například na internetových stránkách Atypfilm.cz (které v tuto chvíli jsou mimo provoz) byl ještě před pár týdny text, který byl vzdáleně podobný textu, který byl ještě před pár dny na stránkách GoCrazy.cz (v tuto chvíli už tam není). Díky zázraku zvanému Google Cache je dokonce možné oba texty vidět i dnes (klikněte pro velkou verzi):

Atypfilm / Go Crazy

Vypadá dost nepravděpodobně, že by šlo o náhodu. Přitom se ale nabízí několik logických vysvětlení. Je například docela dobře možné, že v GoCrazy prostě odkoupili od Atypfilmu obsah jejich webu spolu s jejich rozsáhlým DVD katalogem (který nyní distribuují), aby měli méně práce. Nebo to může být tím, že v GoCrazy pracuje někdo z bývalých zaměstnanců Atypfilmu a tudíž vyplodil znovu podobný text.

Například Mgr. Markéta Okkez byla dlouhou dobu v Atypfilmu "Head of Programme Dept." (mám od ní mnoho e-mailů) a nyní zastává stejnou funkci v GoCrazy. Na tom není nic divného, schopní lidé z jedné distribuční společnosti často přecházejí do jiné distribuční společnosti. Markéta Okkez navíc nemusela přecházet daleko, víceméně jen přešla přes dvůr a nemusela ani měnit čísla telefonů:

adresy.gif

Takže vidíte, tyto dvě společnosti spolu opravdu nemají naprosto nic společného.

A když Mgr. Markéta Okkez před pár dny v e-mailu tvrdila, že v nabídce společnosti GoCrazy je film Kněžna Libuše, jistě to myslela tak, že v té nabídce teprve bude, až vyjde na DVD. V kinech ho totiž distribuuje Atypfilm.

12.1.10

Recenze: Bílá stuha [Das Weisse Band] - 40%

Malá německá vesnice, nedlouho před sarajevským atentátem. Vládne zde v podstatě čistokrevný feudalismus, všemu šéfují baron a pastor a jediným trochu "normálním" je třicetiletý učitel, který také celý příběh vypráví. A vypráví ho stařičkým hlasem, jako "něco, co se stalo kdysi dávno, a možná ne úplně tak, jak to budu vyprávět". A co se vlastně stalo? Několik vesničanů postupně zemřelo nebo přišlo k úhoně za podivných okolností a neví se, kdo v tom má prsty.



Poměrně záhy po začátku filmu jsem začal mít intenzivní dojem, že "něco je jinak" a těšil jsem se, co se z toho vyklube. No a o 140 minut později jsem konečně pochopil, že se z toho nevyklube nic a pointa je v tom, že se to celou dobu klube.

Stejně tak jsem si v průběhu říkal, že pokud na konci nebude nějaká pointa, bude to podobná onanie jako Funny Games USA - a hleďme, jde o dílo stejného Michaela Hanekeho.

Ale popořádku.

Film rozhodně nemá nouzi o atmosféru. Je celý černobílý a bez jediné noty původní hudby. Má plíživé tempo, ve kterém není nouze o dlouhatánské záběry a dlouhá mlčení. To všechno se mi líbilo.

Nebo se mi to aspoň líbilo přibližně první hodinu. V tu chvíli už jsem si udělal úplně jasný názor, že ve vesnici jsou skoro všichni psychopati, každý má jedno nebo více špinavých tajemství a dobro a čistota - pokud se objeví - dopadnou špatně. A také jsem snad začal trochu chápat příbuzenské vztahy všech těch dospělých a dětí, kterých je ve filmu opravdu hodně a díky (záměrně) chaotickému pořadí scén se mi ze začátku značně pletli. Většina hereckých výkonů je velmi dobrá, některé scény mi ale přišly jako kus českého televizního seriálu o rodině nějakého chudého Jakuba Skláře, zmítaného dobou vymknutou z kloubů.

No a dalších téměř 90 minut jsem sledoval variace na totéž. Jednání většiny zúčastněných se nevysvětlilo, nic nového o jejich psychopatických duších jsem se nedozvěděl a i když je na konci "odhaleno", kdo byl tím padouchem, rozhodně to není nějaká pointa, kvůli které by film existoval. - Pokud to nebylo záměrně falešné řešení, pak jsem ho odhalil už před polovinou filmu. Ale spíš bych řekl, že si každý divák má "pachatele" odhalit sám pro sebe. Ale opakuji - tohle není detektivka!

Ano, Bílá stuha je jeden z těch tajuplných filmů, o kterých se říká, že se u nich musí přemýšlet, abyste z nich něco měli. Důležitý rozdíl pro mě spočívá v tom, že třeba z Pout mohu mít v kině zajímavý zážitek a pokud chci, mohu u nich i přemýšlet a mít tudíž ten zážitek ještě zajímavější. U Bílé stuhy je naprosto nezbytné od začátku do konce (a po jejím skončení) intenzivně přemýšlet a fabulovat (protože objektivně správný výklad neexistuje), jinak je to nuda k nepřežití.

Chápu, že nejednoho diváka bude bavit hledat v tomto filmu paralely a skrytá poselství o podstatě pravdy, zla, viny, fašismu, církve, Boha, krále, šaška nebo dvou vozů, které v životě miloval. Jenže mě (na rozdíl od jiných filmů) ani v nejmenším nebavilo je tam hledat.

P.S: Pro vaše snazší rozhodování ještě pár filmů z podobného soudku, které mne nezaujaly, zatímco mnohé jiné diváky a recenzenty ano: Antikrist, poslední filmy od Greenawaye, poslední filmy od Lynche, Stalker.

Troška legračních hlášek od Jezera hrochů!



Více na YouTube kanálu Zdeňka Trošky! Ale pozor, mažou se tam komentáře...

Recenze: Kniha přežití [The Book of Eli] - 60%

Třicet let po blíže nespecifikované apokalypse, která vyhladila většinu lidstva a spousta dalších oslepila. Padesátiletý Eli (Denzel Washington) putuje napříč zbytky USA, směrem k západnímu pobřeží a nese s sebou Bibli. Jde pravděpodobně o poslední Bibli na světě a chtěl by ji získat Carnegie (Gary Oldman), který šéfuje menšímu městečku a chce pomocí Bible ovládnout nejen město, ale pak i USA a... celý svět, muhahahah! Naprostá většina žijících lidí je totiž příliš mladá na to, aby vůbec věděla, co to Bible je (a aby uměla číst).



Předně mě poněkud překvapilo, že trailer otevřeně zmiňuje, že jde o Bibli, protože ve filmu se to dozvíme až po několika desítkách minut a nejsme si ani jisti, jestli ta "výjimečná kniha", kterou shání Oldman, je stejná "výjimečná kniha", kterou s sebou nese Washington. Když se ale producenti rozhodli to prozradit a do značné míry na tom stavět kampaň, tak dobře - aspoň mi to umožní trochu obšírněji se o zápletce rozepsat.

Oldman tedy Bibli chce proto, aby si s její pomocí obtočil kolem prstu obyvatelstvo městečka (pro začátek), protože "Slovo Boží je nejsilnější zbraň k porobení slabochů". Tento výklad dle mého přijde leckterému křesťanovi urážlivý, ale zpět k Washingtonovi: Ten putuje se svou Biblí napříč kontinentem (pěšky), protože mu Bůh řekl, že je jí zapotřebí na západním pobřeží. Navíc ho slovo Boží chrání, takže je vpodstatě nemrtelný a má MAD COMBAT SKILLZ A VELKOU KUDLU. Nemluvě o velkém luku a občasné pistoli.

Zpočátku je film bratří Hughesů (Z pekla) slušně působivý. Zpustlé Spojené státy evokují Mad Maxe za pomoci monochromatických filtrů a dobře fungujících digitálních dokreslovaček. Denzel je v hlavní roli správně drsný badass motherfucker a Gary Oldman předvádí jednu ze svých lepších kreací - myslím, že poprvé hraje nikoliv "staršího chlapa", ale opravdu dědka, vrásčitého a víceméně unaveného životem. Také onen motiv s Biblí a vyšším posláním, ze kterého si výše dělám legraci, nepůsobil zdaleka tak rušivě, jak jsem si představoval.

Bohužel, přibližně od poloviny filmu začalo všechno jít nezadržitelně do kelu.

Nejdříve se objevila "vyvolená" krasavice Solara, která začala hlavnímu hrdinovi dělat společnost. Bohužel, mezi špinavými otrhanci vypadala jako ukrajinská supermodelka, což souviselo s tím, že ji hrála ukrajinská supermodelka Mila Kunisová. Ano, vím, že hrála i v jiných filmech, ale opravdu moc dobře hrát neumí a svým vzhledem a líčením do Knihy přežití opravdu nezapadla.

Pak přijde několik akčních scén, které značně popírají pomalou depresivní atmosféru první poloviny filmu, a Denzel při nich projevuje takové superschopnosti, že už to přestává být cool a začíná to být směšné.

No a konec se zvrhne takovým způsobem, že vedle toho Costnerův Pošťák vypadá jako realistická komorní záležitost. Detaily v následující spoiler-sekci.

Následují SPOILERY SPOILERY SPOILERY!!!

Na konci filmu těžce zraněný Denzel dorazí k Alcatrazu, kde přežívají poslední zbytky civilizovaného lidstva a Malcolm McDowell se zde chystá znovu rozjet civilizaci, protože má nějaké staré knihy a tiskařský stroj. Denzel sem ovšem dorazí bez Bible - tu získal Oldman.

Denzel vyzve McDowella, aby přinesl pero a hodně papíru a začne mu zpaměti diktovat kompletní Bibli - evidentně ji těch 30 let četl opravdu pozorně! V tutéž chvíli Oldman ve svém městě Denzelovu Bibli otevře a zjistí, že je celá psaná slepeckým písmem, které on (ani nikdo z jeho lidí) neovládá. Následuje vysvětlující detail Denzelova oka - hlavní hrdina byl od začátku filmu (možná od narození?) slepý! To ovšem z jeho už tak neuvěřitelných bojových schopností dělá něco velmi komického.

Bible je dodiktována, teprve pak Denzel spořádaně umře a Mila Kunisová se s jeho meganožem vydává zpět do postapokalyptické divočiny, šířit slovo Boží...

Dle mého úsudku je to dost těžko překousnutelné i pro průměrného kostelochodícího Američana, ale uvidíme...

11.1.10

Recenze: Pouta - 100%

Československo, počátek 80. let minulého století. Antonín (Ondřej Malý) je estébák. Je mu něco přes čtyřicet, začíná plešatět, manželství ho neuspokojuje, život jako takový ho neuspokojuje, ale neví přesně, co by vlastně chtěl. Začne ho fascinovat sedmadvacetiletá slovenská jeřábnice Klára (Kristína Farkašová), která je milenkou jedné ze "sledovaných osob". Antonín začne být Klárou více a více posedlý a je nakonec odhodlán obětovat všechno (ale opravdu úplně všechno), aby se s ní seznámil a... co vlastně?



To nám ten rok 2010 hezky začíná! Před pár dny jsme tu měli revoluční kinematografický počin Herkules 3D. A o pár dní později další revoluce: Český film, který je nejen nejlepším filmem roku (což zase není 11. ledna takové umění), ale také nejlepším českým filmem za několik posledních let a možná nejlepším českým porevolučním filmem. Je mi jasné, že takovou chválou není radno mrhat, takže jsem raději opatrný, protože si v tuto chvíli nemůžu spolehlivě vybavit všechny české filmy, které jsem od revoluce viděl. Rozhodně jsou ale Pouta Radima Špačka nejlepším českým filmem, jaký jsem viděl od února 2007, tzn. od chvíle, kdy má FFFILM vlastní doménu a jeho recenze se dají snadno prohledávat.

Film Pouta (z neznámého důvodu psáno "PO UTA" s mezerou) je směs Životů těch druhých, Zemského ráje to na pohled a Kawasakiho růže, přičemž je lepší než všechny tři zmíněné. Nesnaží se prvoplánovitě soudit události tehdejší doby, natož aby někomu dával za něco rozhřešení. Místo toho ho zajímají lidské příběhy. A protože jsou hrdinové vykresleni naprosto uvěřitelně, vyplyne nám z toho samo od sebe možná i nějaké to hlubší poselství, aniž by nám ho někdo musel prvoplánovitě cpát do chřtánu.

Výborným tahem bylo obsadit do filmu téměř neznámé herce (s výjimkou Oldřicha Kaisera v menší roli démonického oblastního náčelníka StB, nebo co to bylo) a ukotvit film tak trochu "mimo reálný prostor" - důsledně se v něm mluví o "našem městě", aniž by to město bylo jmenováno (natáčelo se na několika různých, od sebe značně vzdálených místech).

Základní postavou je pochopitelně Antonín, plešatějící skřet, který - jak je nám poměrně záhy odhaleno - trpí objektivními psychickými problémy. Jeho následné činy, stále více a více vybočující z normálu (dokonce z normálu tehdejší doby), tudíž mají ve filmu své dokonale odůvodněné místo, stejně jako jeho občasné filosofování, které je stále psychopatičtější, nebo stále esoteričtější - to už si přeberte sami.

Na dvou nebo třech místech filmu dojde k tomu, že Antonín vede s někým dialog a je nám jasné, že chybí jen velmi málo, aby to v něm prasklo, vybublalo, Antonín toho druhého zabil, rozčtvrtil a vykoupal se v jeho vnitřnostech, nebo něco podobného. Jeden z plusů filmu spočívá v tom, že se nic tak explicitního nestane a nám je jasně zřejmé, jaký přetlak v sobě hrdina dusí a co to s ním následně dělá. K tomu je samozřejmě nezbytné, aby Ondřej Malý dobře hrál dobře napsané scény, což dělá naprosto beze zbytku, stejně jako všichni ostatní. Díky tomu, že všichni hrdinové jsou uvěřitelní, je uvěřitelné i jejich nelogické, často šílené chování. Nikdo není svatý, nikdo není svině jen proto, aby byl svině, nikdo není deus ex machina, který se objeví aby vše vysvětlil a poskytl rozhřešení. Přesto film má jasný dramatický oblouk, který hladce pokračuje a graduje ještě půl hodiny poté, kdy jsem očekával závěrečné titulky (film má přes 140 minut!).

Také jsem dlouho neviděl jinou českou nekomedii, ve které by bylo tolik citovatelných cool hlášek ("Chovej se rozumně!" - "Vypadám snad rozumně?" / "Blbě se oblíkáš a určitě posloucháš blbý písničky"). Takhle na obrazovce a bez detailního popisu situace vám jistě moc cool nepřijdou, ale jejich zasazení do děje a jejich přednes jsou dokonalé a vyvolávaly ve mně příjemné vlny extrémně černého humoru, který mi učaroval třeba ve Spalovači mrtvol nebo Klubu rváčů a nedoufal jsem, že se ho ještě někdy dočkám v českém filmu.

V neposlední řadě je nutno pochválit také všechny technické aspekty filmu, především svícení a decentní tónování scén, díky kterému téměř každý záběr působil zajímavě (nikoliv rušivě exoticky jako v Normalu). A také polosyntetickou hudbu, na kterou jsem si musel chvíli zvykat, ale pak mi došlo, proč se k filmu tak hodí: Dávala mu totiž atmosféru ne nepodobnou "Třiceti případům majora Zemana". Nevím, jestli to byl záměr, ale ty syntezátory a oscilátory na mě působily podobně, jako před mnoha lety Liškovy geniální kompozice. Pokud by opravdu mělo něco být z toho dlouho avizovaného remaku / sequelu Třiceti případů, pak ho rozhodně musí natáčet tento tým! :)

Čímž se dostávám k tomu, že historická věrnost je také téměř dokonalá, obzvlášť s ohledem na to, že režisér je o pět let mladší než já (ročník 1973) a nemůže si tudíž tuto dobu dost dobře pamatovat (OK, scenárista Ondřej Štindl je o dva roky starší než já). Nicméně nejen kulisy, rekvizity a kostýmy, nýbrž i chování a mluva lidí silně připomínají počátek osmdesátých let tak, jak si ho pamatuji. Včetně oné bizarní atmosféry, kdy ze Státní bezpečnosti měli všichni strach a současně legraci.

Pouta nejsou bezchybný film (a co kromě Nightmare Before Christmas je bezchybný film, že ano...). Jsem ale rád, že jsem se "držel zpátky" a posledních několik let jsem žádnému českému filmu nedal "čistých" 100 procent. Teď ta chvíle přišla a mé srdce plesá. Pánové, díky. Je vidět, že to jde i v česko-slovenských podmínkách.

P.S: Ještě si uvědomuji, že jsem snad dosud nikdy neviděl český film, u kterého by mi závěrečné titulky přišly cool a úderné (a tím myslím titulky ještě před tím, než začal zpěv rap)!

10.1.10

Víkend končí, je čas na kvalitní song!

... a kvalitní videoklip: "LuŠtěLa: Patnáctiny"!


Domovská stránka: zde.

Za nějaká tři roky to děvčata mohou dotáhnout třeba až sem...

Recenze: Planeta 51 [Planet 51] - 60%

Současný pozemský astronaut přistane na planetě, na které žijí zelení čtyřprstí mimozemšťané. A začíná E.T. Mimozemšťan naruby.


Klíč k pochopení stylu humoru tohoto filmu spočívá ve faktu, že mimozemšťané mluví a píší normálně anglicky (tzn. s astronautem si bez problémů rozumějí) a jejich civilizace přesně kopíruje americké maloměsto z přelomu 50. a 60. let minulého století. V rádiu hrají pozemské písničky z oné doby, mimozemská vznášedla na sobě mají pozemské logo "Volkswagen" - a nikdo se nezabývá tím, jak je to možné a nesnaží se to nijak vysvětlovat. Tím odpadá možnost dívat se na film jako na sci-fi a musí vám stačit, že se dočkáte spousty drobných vtípků a všeobecného nezávazného blbnutí. Jako desetiminutová skeč by to bylo super, ale celovečerní film se na tom dá vystavět dost obtížně.

Abyste se mnohým z těch vtípků mohli smát, musíte znát odpovídající dobové reálie, o čemž bych si v případě české mládeže dovolil úspěšně pochybovat (vlastně, dovolil bych si o tom úspěšně pochybovat i v případě současné americké mládeže). Starší sci-fi fanoušci jistě ocení to, že mimozemský domácí pes vypadá jako roztomilá verze Gigerova Vetřelce, čůrá kyselinu a jmenuje se "Ripley", ale Planeta 51 rozhodně neobsahuje dostatek podobných žertíků na to, aby byla zábavná pro dospělého. Následně se nabízí nevyhnutelná otázka pro koho tento film vlastně je. Narozdíl od Shreka (od stejného scenáristy), který byl zábavný pro děti i dospělé, Planeta 51 je dosti nudná pro děti i dospělé.

A je to škoda, protože z výtvarého, technického a řemeslného hlediska jde o překvapivě podařenou podívanou. Spousta vizuálních gagů je vyloženě roztomilá, leckterý záběr bych si rád zarámoval na zeď, animace má správný švih a hudba je patřičně epická.

9.1.10

Recenze: Imaginárium Dr. Parnasse [The Imaginarium Of Doctor Parnassus] - 70%

Doktor Parnassus (Christopher Plummer) putuje už mnoho staletí světem s kočovným divadlem a nechává diváky vstoupit magickým zrcadlem do své mysli (která jistým způsobem amplifikuje jejich představy). V patách je mu Mr. Nick (Tom Waits), který s ním uzavírá ďábelské sázky. V rámci jedné z nich, kterou před lety vyhrál, má právo odvést si Parnassovu dceru Valentinu (Lily Coleová) v den jejích šestnáctých narozenin (což bude za tři dny). Parnassovi herci zachrání Tonyho (Heath Ledger, MIMO JINÉ), který se chtěl oběsit pod londýnským mostem a ztratil paměť (nebo to aspoň tvrdí). Tony se stane členem Parnassova ansámblu, zamiluje se do Valentiny (kterou už miluje herec Anton) a nabídne Parnassovi, že Valentinu zachrání v rámci nejnovější sázky s Mr. Nickem, spočívající v tom, zda dříve získá na svou stranu pět nových duší Dr. Parnassus nebo Mr. Nick.



Z předcházejícího popisu děje možná budete poněkud mimo, a to jsem vám ještě některé důležité věci zcela zatajil. Jde totiž o film Terryho Gilliama. A který film Terryho Gilliama se dá srozumitelně popsat jedním odstavcem?

Film má zaručenou publicitu už z toho důvodu, že v něm hraje Heath Ledger, který - jak všichni víme - zemřel téměř před rokem dvěma lety, v době, kdy natáčení Imaginária zdaleka nebylo u konce. Gilliam ale nekapituloval a film dokončil. Pomohl si jednak tím, že upravil scénář a jednak tím, že Ledgerovu postavu na různých místech filmu hrají různí lidé, konkrétně Johnny Depp, Jude Law a Colin Farrell (ten zdaleka nejvíc), což nepůsobí zdaleka tak idiotsky, jak si v tuto chvíli myslíte.

Pokud mi tudíž na filmu něco nesedlo, je v tuto chvíli, bez podrobnějších informací, nemožné určit, zda to byl od začátku nedostatek scénáře, nebo změna vynucená Ledgerovým úmrtím. Tony je například zachráněn, ani se nestačí s Parnassovým ansámblem pořádně seznámit a najednou je jedním z nich (dokonce nejprotřelejším z nich), aniž by ho kdokoliv do role zaučoval, nebo mu cokoliv vysvětloval. A tak dále, a tak podobně. Kromě nejtriviálnější symboliky "Parnassus = Bůh, Mr. Nick = Ďábel" se nabízí mnoho dalších výkladů téměř všeho, co se ve filmu stane, nicméně kdybych vám vysvětloval své výklady, jen bych vás tím otravoval a omezoval tím vaší fantazii...

V traileru uvidíte mnoho opulentních vizuálních šíleností. Ve filmu jich je taky dost, ale pokud se těšíte pouze na ně, pak budete zklamáni. Většina filmu se odehrává uvnitř hereckého vozu nebo v normálním Londýně - který ale díky snímání a výběru exteriérů vypadá v Gilliamově podání značně nenormálně. Nicméně dnes, kdy už se dá na plátně ztvárnit opravdu cokoliv, aniž by to stálo majlant, už není možné označovat film za úžasný jen kvůli tomu, že obsahuje pár úžasných obrazů. Chápu, že většina těch obrazů je promítnutím barvitých Gilliamových představ na filmové plátno, ale zatímco Gilliam měl ve své hlavě jistě celistvé komplexní světy, na plátně z nich zůstávají jen střípky. Rád bych se o nich dozvěděl víc, ale dozvím se pouze to, jak tyto úžasné světy reagují na konkrétní akce toho, kdo v nich právě je, a má ne vždy jasnou motivaci. A pak už zase hurá pryč, někam úplně jinam, kde to možná nějak souvisí s tím, co jsme právě viděli, ale možná právě ne, však vy si to nějak přeberete... Což je shodou okolností výhrada, kterou mám k naprosté většině Gilliamových filmů (bez ohledu na to, jak moc se mi líbí) a osobně v tomto ohledu více ocením filmy Fontána nebo Dark City, které jsou také úplně "mimo tento svět", ale nepotřebují si k tomu vytvářet každých 15 minut úplně nové bizarní universum s novými zákonitostmi.

Všeobecně výborné jsou herecké výkony. Od Ledgera a jeho náhradníků až po Christophera Plummera. Christopheru Plummerovi je osmdesát let, kdysi býval extrémně slavný (hrál například hlavní mužskou roli v Za zvuků hudby) a v poslední době jsme ho slyšeli v původním znění animáků Vzhůru do oblak a Číslo 9. Po dlouhé době opět dostal velikou hereckou příležitost (kterou, protože život je zlý, pravděpodobně už nedostane) a předvedl, že ještě nepatří do starého železa. Takhle se vzdává uctivý hold hereckým legendám!

A když jsme u hereckých výkonů, v tomto filmu hraje také Verne Troyer (alias Mini-Me z Austina Powerse) a myslím, že poprvé ve své kariéře předvádí něco, co se dá označit za "zajímavý herecký výkon".

A Lily Coleová je tak neuvěřitelně pedofilně sexy, až z ní jde strach (což je jistě Gilliamův záměr).

Marná snaha, ať to beru z jakékolilv strany, Imaginárium Dr. Parnasse je prostě "typický Gilliamův film", se všemi kladnými i zápornými konotacemi, které takové tvrzení pro mě má. Je vizuálně nápaditý, je jako něco ze sna, nabízí množství různých interpretací. Na druhou stranu je značně neučesaný, neukázněný, s divoce se měnícím tempem a mnoha podobenstvími, která jsou banálnější než banální, a přestou jsou mi opakovaně vtloukána do hlavy, aby náhodou neunikla mé pozornosti. Sice to všechno funguje, ale funguje to mnohem lépe a máme k tomu mnohem větší úctu, pokud víme, kdo, s kým a za jakých okolností to natočil. Což bych objektivně asi neměl brát při recenzování v úvahu, ale kvůli Heathovi, Terrymu a Christopherovi udělám tentokrát výjimku.

P.S: Film překládal Petr Palouš (dvorní překladatel Monty Python). Má obrovskou invenci, ale v několika případech mu poněkud uniklo, co vlastně původní věta v originále znamenala, čímž už tak komplikovaný film ještě o něco víc zkomplikoval.

Star Wars tanec pro víkendový večer

8.1.10

A-Team Trailer

Byť jsem nikdy pořádně nesledoval seriál "A-Team", vím o co v něm jde a co jsou ti frajeři zač. A tenhle trailer na celovečerní verzi se mi nějakým zvláštním způsobem líbí. Takovým tím způsobem "To by mohla bejt správná prdel".

P.S: Ano, to je Liam Neeson.
P.P.S: Ano, to je Wikus z Districtu 9.



6.1.10

Recenze: Herkules 3D (Little Hercules in 3D) - 0%

Nemám slov, tak dám místo nich rovnou pohyblivý obraz:



O existenci tohoto filmu jsem se dozvěděl toto pondělí. Následně jsem zjistil, že o něm neexistují žádné plnohodnotné recenze a že s tím tudíž musím něco udělat. Takže jsem si ho stáhl z internetu, abych vám o něm mohl něco napsat.

Film je samozřejmě sračka. O tom pravděpodobně nikdo z vás nepochyboval.

Začněme u toho, že film natočili lidi, kteří neměli žádné peníze a kteří ani trochu neumějí natáčet filmy. Je mi jasné, že slovní spojení "neumějí ani trochu natáčet filmy" není zrovna exaktní definice, ale představy tvůrců Herkula o tom, jak má vypadat celovečerní film, si v ničem nezadají s představami tvůrců legendárních "Tureckých Star Wars". Běžně dochází k událostem typu "Všichni tančí na diskotéce, ale zapomněli jsme k té scéně přimixovat hudbu". Jak vidíte už z traileru, většina filmu vypadá jako home video, a to podprůměrné home video.


Blíží se velké finále filmu, ve kterém se malý Herkules má zúčastnit velkého školního atletického šampionátu. Načež zacne mluvit vypravěč: "A tak začalo velké klání, ve kterém Herkules vyhrál několik disciplín. Poslední disciplína byla lukostřelba..." Následuje střih na dva lidi před terčem....

V ničem nezaostal ani scenárista, který vyplodil tak geniální dialogy jako například:

Zeus: "Můžeš svou magickou sílu použít jen třikrát."


Herkules: "Proč?"


Zeus: "Chceš zůstat na Zemi?"


Herkules: "Ano."


Zeus: "Pokud nepřežiješ na zemi 4 dny bez magie, pak se nikdy nesmíš vrátit na Olymp."

(Ať o tom přemýšlím jakkoliv, vyplývá mi z toho, že aby byl Herkules spokojený, musí zemřít.)

A pak tady máme herecké výkony. Celý film stojí a padá (samozřejmě především padá) s výkonem chlapce v titulní úloze. Ukrajinský chlapeček Richard Sandrak je od raného dětství rodiči nucen ke kulturistice, takže vypadá bizarněji než mladý Arnold Schwarzenegger a hraje ještě hůř než mladý Arnold (i když je mu podle IMDB už 17 let, čemuž se mi nechce věřit!). UPDATE: "Martin" v diskusi pod článkem tvrdí, že film se ve skutečnosti natáčel už někdy před 10 lety, což by ledacos vysvětlovalo! Každá sekunda, kdy otevře na plátně pusu, je ryzí bolest. (Trochu připomíná tu věc, která se narodila Ivetě Bartošové.)

Totéž platí pro několik vedlejších postav, které dělají negerský humor (číst takovéto životopisy je lepší než dívat se na Tropickou bouři) a pro Heru, která z nějakého důvodu mluví jako legrační italská kurva (záměrně)! Dívat se na camea starého Elliota Goulda a Hulka Hogana je pak už jen smutné nebo naopak zábavné hodně sadistickým způsobem.

Rozdíl mezi sračkou typu Noc oživlých mrtvol 3D a Herkulem je v tom, že Herkules se snaží být epickou trikovou podívanou s akčními scénami, což posunuje jeho úžasnost na next level. Trikové scény totiž vypadají jako takové ty úplně nejstarší CD hry, ve kterých špatní herci poskakovali před velmi špatně vyrenderovaným low resolution pozadím.

Takže pokud se chcete bavit, trochu se opijte, Herkula si stáhněte z Internetu (samozřejmě způsobem, který není v ČR ilegální), podívejte se na něj s několika přáteli (3D brýle nepotřebujete, bez nich vám bude film připadat jenom místy trošku rozostřenější) a neopovažte se zaplatit někomu za tento film nějaké peníze! V případě tohoto filmu je to z hlediska vyššího principu mravního v pořádku. Vlastně, tak mě napadá, že s českým dabingem to teoreticky celé může být ještě více next level. V dabovaném českém traileru se například vyskytuje slovní spojení "vydat se za Herkulesem".

P.S: Film u nás distribuuje společnost Go Crazy, z jejíchž stránek cituji: "Její hlavní náplní je distribuce 'artových' filmů a DVD v Čechách a na Slovensku." Kromě Herkula u nás uvádějí takové artové filmy jako Kung Fu Kyborg, Skřítek Rolli nebo Nemrtvý Virus...

Audio kvíz: Hlasy z jiného světa

Hádanka pro chytré hlavičky: Najděte tři rozdíly mezi těmito dvěma audionahrávkami!


Recenze: Fame - Cesta za slávou [Fame] - 30%

Remake slavného muzikálu Alana Parkera z roku 1980.



Nová verze se odehrává v současnosti, její hrdinové se jmenují jinak, ale jinak kopíruje (nebo aspoň by měla kopírovat) scénář originálu. Spousta mladých studentů je přijata na různé obory konzervatoře a my sledujeme průřez jejich studiem, až do závěrečného školního megavystoupení.

Původní verzi Fame jsem viděl až po roce 1989, když byla uvedena do našich kin. Tudíž v tu chvíli už její hudba a móda nebyla úplně "aktuální". Přesto se mi docela dost líbila. Ne kvůli písničkám, ale hlavně kvůli energii, kterou v sobě měl film i jeho představitelé, a která vypadala skutečně a živočišně. V tomto ohledu (a nejen v tom) je nová verze něco úplně jiného: Jsou v ní "osekány" všechny "ostré hrany" a celý film je - nevím jak to říct jinak - "sanitizován", aby nikoho neurážel a mohli se na něj bez zvýšeného krevního tlaku dívat malá děcka i důchodci.

Nejen fádní scénář, ale i nevýrazné herecké výkony (aspoň v případě dorostu) přispívají k tomu, že všechny mládežnické trable působí klišovitě. Ovšem nikoliv "roztomile klišovitě", nýbrž takovým tím způsobem z "Beverly Hills 90210", kterému se nesměju, nýbrž vysmívám. To je ještě podtrženo faktem, že většinu děcek (kterým má na začátku filmu být necelých 15 let!) hrají podstatně starší herci, povětšinou klony Vanesy Hudgensové, Ashtona Kutchera a podobných prefabrikovaných monster.

Díky tomu všemu je hrozně ubíjející vydržet všechny ty dlouhé a veskrze falešné dialogy (film má přes 100 minut) a těšit se, až konečně bude aspoň nějaké to taneční číslo nebo song. Bohužel, písničky byly (aspon pro mě) zcela zapomenutelné, neřku-li otravné. Ale jak říkám, to je subjektivní a filmaři asi mají dobře spočítáno, že tohle dnešní divák chce slyšet...

Nechápejte mě špatně. Nová Fame není totálně opovrženíhodná záležitost. Je například o trochu lepší než třetí Muzikál ze střední (ale horší než první). Na originál z roku 1980 ovšem nemá ani náhodou.

5.1.10

Dnešní WTF: "Little Hercules in 3D"

Od tohoto čtvrtka můžete v našich kinech vidět film Little Hercules in 3D. Za plné vstupné. Já ho pravděpodobně neuvidím, neboť se mi nedoneslo nic o novinářské projekci. Na IMDB má hodnocení 1,7 z 10 (s 37 hlasujícími). Zde je dokument o jeho natáčení:



A tady je trailer:

4.1.10

Recenze: The Box - 70%

Polovina sedmdesátých let, Langley ve Virginii. Manžele ve středním věku (Cameron Diazová, James Marsden - Hairspray, Superman se vrací, X-Men), kteří na tom nejsou finančně zrovna nejlépe, navštíví distingovaný starší pán s chybějícím kusem obličeje (Frank Langella neboli DRACULA, SKELETOR A NIXON V JEDNOM!!!) a učiní jim zajímavou nabídku: "Zde vám půjčuji tuto krabičku s červeným tlačítkem. Pokud tlačítko stisknete, někde na světě umře někdo, koho neznáte a vy dostanete milion dolarů v hotovosti. Máte 24 hodin na rozmyšlenou. Přeji hezký den."



Richard Kelly zatím natočil tři celovečerní filmy. Jeho debut Donnie Darko se stal značně kultovní záležitostí (na můj vkus až trochu moc kultovní záležitostí), nicméně bylo nesporné, že Kelly má značný scenáristický i režijní talent. Stejně tak bylo nesporné, že pro něj bude dost těžké svůj první film něčím "přebít".

Kellyho druhý film Southland Tales vznikal za velkých problémů a v názoru na něj se plně shoduji s recenzí Variety - tedy aspoň podle toho, jak jsem film narychlo projížděl. Nebyl jsem totiž fyzicky schopen dívat se na něj na celý nepřerušeně, bez rychloposuvu (a to se mi stává opravdu výjimečně).

Ve filmu The Box se Kelly držel na uzdě podstatně více než v Southland Tales, což je výrazně ku prospěchu věci. Film je o čemsi velmi neobvyklém a nezdokumentovaném. Začátek s krabicí a tlačítkem je opravdu pouze začátek a později se dějí mnohem, mnohem divnější věci. Nedá se ani říct, co je vlastně film za žánr. Je v něm trochu sci-fi a trochu thrilleru, ale zdaleka ne tolik, kolik by se zdálo z traileru.

Nejvíce se mi líbilo, že se hrdinové chovají tváří v tvář nevysvětlitelným událostem velmi dlouho striktně racionálně (rozuměj: Tak, jak bych se v podobné situaci zachoval já). Samozřejmě, že se manžel (inženýr NASA) snaží zjistit, co je v krabici pod tlačítkem. Samozřejmě, že manželka (učitelka) chce od Langelly vědět, jaký háček ta nabídka má. Teprve když je (po dost dlouhé době) jasné, že v této situaci rozum nestačí, musejí se hrdinové přepnout do zcela jiného módu chování a podívat se na situaci a její řešení ze zcela jiného úhlu.

Jako velmi dobrý nápad mi přišlo také situování celého příběhu do 70. let (působí jako něco z doby tehdejších paranoidních thrillerů a netrikových sci-fi), stejně jako použití hudby (původní, instrumentální) od kapely Arcade Fire, která je herrmannovštější než Bernard Herrmann a její hudba působí ve filmu ze 70. let, natočeném v roce 2009, opravdu labužnicky.

Jak už jsem psal, s přibývajícími minutami se film posunuje od klasické sci-fi a konspiračních teorií ještě někam mnohem, mnohem dál (snad moc nespoileruji, když připomenu třeba Solaris nebo Fontánu) a ve své poslední fázi obsahuje nejméně dvě místa, na kterých by "normální filmař" svůj film ukončil a nechal zbytek na divákovi. Kelly ale pokračuje dál, směrem který neočekáváte a možná je vám proti srsti, ale - nemůžu si pomoct - mě to celé zaujalo a upřímně jsem se snažil rozkrýt všechny možné náznaky, které vám napoprvé nedojdou / nevšimnete si jich.

The Box mi především přišel jako něco zajímavě odlišného od naprosté většiny toho, co je v kině k vidění, a současně jsem neměl dojem, že mě tvůrce má za blbce / chce přede mnou na plátně masturbovat. Po celou dobu filmu jsem se pohyboval na hranici "tak tohle už je na mě trochu moc", ale nikdy jsem ji nepřekročil. Tudíž fajn. Ale tato hranice je velmi subjektivní a relativní a je mi jasné, že mnozí lidé, se kterými se ohledně filmů většinou shodnu, budou mít tuhle podivnost za naprostou koninu / masturbaci, která je nechtěně směšná. A proč ne, od toho máme tudlectu demogracii.

3.1.10

Michaela Fričová z Nova Cinema je nekompetentní pilot

Shrňme si fakta:

V sobotu 2. 1. měla Nova Cinema začít vysílat seriál Městečko Twin Peaks. První díl seriálu Městečko Twin Peaks je dvakrát delší než ostatní díly. Místo prvního dílu odvysílala Nova Cinema druhou polovinu prvního dílu. Tedy ne že by první díl vypustila (což by bylo také těžko omluvitelné), ale odvysílala pouze jeho polovinu, a navíc polovinu druhou. Mějte to na paměti při čtení následujícího textu.

("Pilotní díl" neboli "pilot" televizního seriálu je obecně poměrně složitě definovaná záležitost. V případě seriálu Twin Peaks je jeho první díl současně i jeho pilotním.)

Fanoušci si stěžovali, ale tisková mluvčí Michaela Fričová chybu popřela a prohlásila doslova:

"Úvodní film Městečko Twin Peaks a seriál Městečko Twin Peaks jsou dvě samostatná dila. Vysílací práva k seriálu, která Nova Cinema koupila od České televize, neobsahují práva na pilotní film. Prvni díl seriálu jsme odvysílali v sobotu podle vysílacího schématu, druhý díl poběží na Nova Cinema v neděli večer."

Mám velkou představivost, ale i pro mě je dost nepředstavitelné, jak může něco podobného napsat mluvčí filmového kanálu, nebo ještě lépe, jak může ten, kdo toto napíše, dělat ještě o hodinu později mluvčího filmového kanálu. V tomto souvětí je totiž tolik píčovin, že je nutno ho rozebrat po větách:

1: Úvodní film Městečko Twin Peaks a seriál Městečko Twin Peaks jsou dvě samostatná dila.

Není jasné, co Fričová myslí termínem "úvodní film". Pokud tím myslí první (pilotní) díl seriálu Městečko Twin Peaks, pak nemá pravdu. Pokud tím myslí celovečerní kinofilm s českým názvem Twin Peaks a původním anglickým názvem Twin Peaks: Fire Walk With Me (což je film, odehrávající se chronologicky před seriálem, ale natočený dlouho po něm), pak pravdu má, ale nevím proč se o něm zmiňuje, protože s touto záležitostí nemá nic společného.

2: "Vysílací práva k seriálu, která Nova Cinema koupila od České televize, neobsahují práva na pilotní film."

Toto je prostě a jednoduše lež. Pravda by to byla pouze pokud si pod termínem "pilotní film" paní Fričová představuje film Fire Walk With Me, což je ovšem představa stoprocentně mylná. Tento film, distribuovaný v kinech a natočený několik let po seriálu, se za žádných okolností a s žádným přimhouřením očí nedá označit za "pilotní film".

3: "Prvni díl seriálu jsme odvysílali v sobotu podle vysílacího schématu, druhý díl poběží na Nova Cinema v neděli večer."

Není pravda, že Nova Cinema odvysílala první díl seriálu. Nova odvysílala druhou polovinu prvního dílu seriálu, která sama o sobě nedává smysl, nemá žádné úvodní titulky atd. Je to prostě půlka dílu.


To ale není konec!

V tuto chvíli (neděle večer) je na stránce Nova Cinema tato omluva

"Televize Nova Cinema se všem svým divákům omlouvá za technickou chybu, kvůli které byl v sobotu 2.1. jako první odvysílán díl seriálu Městečko Twin Peaks, který měl být správně epizodou č. 2." - A následné oznámení, že dnes (v neděli) budou odvysílány "Epizody 1 a 2 po sobě".

Nevím, jestli je to také dílo paní Fričové, ale je to opět nesmysl, svědčící o tom, že zodpovědné hlavy stále nevědí, co se vlastně vysílalo a proč je to špatně (v neděli nebudou vysílány "Epizody 1 a 2", nábrž "Celá první epizoda", aspoň doufejme...). Alternativní vysvětlení pak je to, že se Nova Cinema rozhodla rozseknout první díl na dva kusy a udělat z jednoho dílu dva. Asi jako kdybyste šli do kina na Avatar a v polovině filmu to najednou skončilo s tím, že máte brzy opět přijít do kina, na "pokračování". Obě tato vysvětlení jsou velmi smutná.