Audio recenze: Christopherovi [The Christophers] - 50 %

Chtěli byste jít do divadla na minimalistickou hru pro jednoho, ve které by Ian McKellen skvěle hrál polodementního starce a plkal různé nesmyslné bonmoty? Já ne, ale spousta lidí pravděpodobně ano, a těm je určen tento snímek. Distributor se snaží vzbudit dojem, že se film točí kolem nějakého složitého uměleckého podvodu, což je zcela zavádějící. (Ilča 30 %)

Audio recenze: Kdybych měla nohy, tak ti nakopu [If I Had Legs I'd Kick You] - 70 %

Etuda na téma "hrdinka je psychicky zcela na dně a všechno, co se kolem ní děje, její dno ještě prohlubuje". Dost podobné jako "On se bojí", ale o trochu méně WTF a o hodinu kratší. Vynikající herecké výkony i režie, ale od poloviny už je celkem jasné, kam to směřuje, a nějaká podstatná překvapení se nekonají. (Ilča 70 %)

Audio recenze: Křídla smutku [The Thing with Feathers] - 80 %

Distributor dělá velkou chybu, že tento film neprodává pod hlavičkou "Horor". Má totiž podobný námět jako spousta blbých hororů, ale na rozdíl od nich není blbý. Naprostá většina scén je nápaditá a atmosférická, herci jsou výborní (včetně Vrána) a pokud z filmu nejsem absolutně nadšen, je to především proto, že většina duševních rozpoložení hlavního hrdiny jde poněkud mimo mě. (Ilča 80 %)

Audio recenze: Hamnet - 40 %

Netradiční mix atmosférického historického dramatu a hardcore artfilmu. Na plátně je vidět talent, ale je to natočeno pro někoho, kdo zná Hamleta a Shakespeara buď mnohem lépe (první tři čtvrtiny) nebo mnohem hůře (poslední čtvrtina) než já. Velice se mi líbil shakespearovský film "Anonym", ale tady jsem se nudil velmi podobně jako při "Pohled do slunce". (Ilča 50 %)

Audio recenze: Mistr a Markétka [Мастер и Маргарита] - 70 %

Vzhledem k tomu, že je to vlastně artfilm, jsem byl velmi potěšen tím, jak to všechno působivě vypadá (a zní). Ale to celkové WTF (prolínání víceúrovňových snů a podobenství) mi po dvou hodinách připadalo už poněkud nudné a postrádal jsem nějaký závěrečný klíč, s jehož pomocí by to do sebe všechno zapadlo. Čímž se "Mistr a Markétka" dost podobá filmům "Megalopolis" nebo "Brazil". (Ilča 90 %)

Audio recenze: Pohled do slunce [In die Sonne schauen] - 40 %

"Pocitový" film s dobře fungující atmosférou a výbornými herci, kterému podráží nohy extrémní délka a extrémní pomalost všeho, co se v něm děje. Při třetím pomalém švenkování po stejné černobílé fotografii jsem zažíval téměř psychoteror a po 90 minutách jsem vážně uvažoval, že odejdu ze sálu. Námět je v mnoha ohledech podobný filmu "Hodiny" (2002), takže pokud vám ten připadal příliš komerční a přímočarý, "Pohled do slunce" zahraje na vaši artovou notu. (Ilča 40 %)

Audio recenze: Sirat - 60 %

Extrémně pomalý a audiovizuálně nijak příliš zajímavý "pocitový" film, který není ve své syrovosti špatný a fanoušci Tarkovského a spol. z něj mohou být možná i nadšení. (Ilča 60 %)

Audio recenze: Queer - 40 %

Daniel Craig v moci drog a alkoholu klátí mladé hochy v Mexiku a chtěl by klátit jiného mladého hocha a otevřít si s ním mysl. Když si odmyslíme potenciální skandálnost erotických scén, děje se toho v tomto filmu velice málo a velice zdlouhavě, a spíš doporučuji Cronenbergův "Nahý oběd", který je o téže postavě a méně nudný. Vlastně mi tenhle film připomněl soft-core "artové" počiny minulých dekád jako "Emmanuelle" nebo "Divoká orchidej". (Ilča 30 %)

Audio recenze: Na kordy [刺心切骨 / Pierce] - 40 %

Měl jsem zásadní problém s tím, jak je film POMALÝ. Nevydržím se dívat na pomalý tříminutový dialog se zcela nehybnou kamerou. Bez ohledu na to, jak zajímavá je kompozice záběru. Kdyby totéž natočil třeba Guy Ritchie, mohlo to celé mít 18 minut (místo 109) a výsledný divácký efekt mohl být stejný. (Ilča 40 %)

Audio recenze: Megalopolis - 70 %

Není to kvalitní film, ale je šílený a není nudný ani rutinní. Je to výpověď o tom, co si Coppola na stará kolena myslí o světě a o filmařině - a taková výpověď mě zajímá. Ale kdyby to přesně stejně natočil 25letý absolvent filmové akademie, měl bych z toho jen legraci a vysmíval bych se jeho neschopnosti. (Ilča 60%)

Audio recenze: Milé laskavosti [Kinds of Kindness] - 60 %

Po svěžích "Chudáčcích" je tohle návrat k intelektuální artovosti "Humra" nebo "Posvátného jelena". Výborní herci, výborná atmosféra jednotlivých scén, ale velmi brzy jsem se přestal snažit chápat, co si z toho mám vlastně odnést. Mírným pozitivem je, že to jsou tři oddělené minipříběhy (se stejnými herci) a ne jeden dlouhý. (Ilča 60 %)

Audio recenze: Daaaaaalí! - 60%

Dupieux má pořád originální nápady, ale v jeho "Realitě" byly podobné motivy lépe spojeny do fungujícího celku a jeho "Fízlové, Hajzlové" byli vtipnější. Tenhle "nedokument" má necelých 80 minut a kdyby měl o pět minut víc, už by byl na hranici snesitelnosti. 

Audio recenze: Hranice [Zielona granica] - 30%

Velmi podobné "Nabarvenému ptáčeti". Po 30 minutách je jasné, na co se koukáme, a zbylé dvě hodiny je pak permutováno totéž pořád dokola. Extrémně předvídatelné, nudné, artově černobílé a cpoucí nám do hlavy extrémně triviální poselství, hraničíčí místy až s hloupou a nechtěně vtipnou propagandou.

Audio recenze: On se bojí [Beau is Afraid] - 80%

Extrémně ZAJÍMAVÝ film, kde se sice děje jedna šílenost za druhou, ale tři hodiny mě téměř non-stop zajímalo, co bude dál a jak to do sebe všechno zapadne. Bohužel, posledních cca. 30 minut, které vypadají, že by měly gradovat až někam do stratosféry, mě naopak už trochu nudilo. Pro přátele WTF a černého humoru naprostá nutnost.

Audio recenze: Tár - 70%

Velice zajímavý a výborně realizovaný film, jehož všechny drobnosti ocení pouze divák, který se dobře (lépe než já) vyzná ve vážné hudbě a ve fungování orchestru. A tím myslím "opravdu dobře". Pokud nevíte, co je to třeba "4:33 od Johna Cage" nebo "primy", unikne vám pointa asi čtvrtiny dialogů. Což je od tvůrců něco jako sebevražda, ale současně je to obdivuhodné.

Audio recenze: á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN - 30%

Jako minimalistický artový audiovizuální útvar to pravděpodobně plní svůj účel a bude se to líbit lidem, kterým připadá Lars von Trier příliš komerční. Bohužel, celovečerní artové audiovizuální útvary nejsou něco, kvůli čemu bych chtěl trávit čas v kině (nebo kdekoliv jinde).

Audio recenze: Rimini - 70%

Pokud jste trochu na art a trochu gerontofilní, tak budete z této pomalé ultradeprese v sedmém nebi.

Recenze: Last and First Men - 60%

Posmrtně dokončená "filmová báseň" islandského soundtrackového skladatele Jóhanna Jóhannssona je o tom, že je lidstvo napříč časem kontaktováno svými vzdálenými potomky, někdy z daleké budoucnosti, kteří od nich cosi potřebují.

Ale to je strašlivě zavádějící popis.

Celý film Last and First Men pozůstává z toho, že slyšíme Jóhannssonovu hudbu (spíše zvukové plochy než melodie) a Tildu Swintonovou, jak nám čte "zprávu" od našich potomků, což je doprovázeno černobílými záběry na rozpadající se betonové památníky (především v zemích bývalé Jugoslávie). Celý film neuvidíme jediného člověka nebo zvíře. Většinu filmu se nic v záběru nepohne (s výjimkou občas popojíždějící kamery a trávy vlající ve větru).

Čtený text vychází se stejnojmenné sci-fi knihy z roku 1930 a zní velmi archaicky. Vyvolává spíše dojem abstraktní nerýmované básně, než sci-fi příběhu. Shodou okolností jsem film překládal a v některých scénách to byla docela výzva, neboť bez doprovodného obrazu bylo těžké jednoznačně určit, co přesně kterou větou autor myslí a jak ta dvojsmyslná slova nejlépe přeložit.

Recenze: Služebníci [Služobníci / Servants] - 80%

Slovensko, rok 1980. Do bohoslovecké fakulty přijíždějí noví mladí studenti. Mezitím komunistický stát tlačí na církev, aby si moc nevyskakovala. Učitelé se snaží "držet hubu a krok", protože se (oprávněně) bojí, že v případě problémů fakulta bude prostě kompletně zrušena. Rebelštější studenti ale píšou anonymní výzvy a posílají depeše do redakce Svobodné evropy. A nad tím vším se vznáší stín jakési tajemné smrti, kterou sice vidíme úplně na začátku filmu, ale její kontext dlouho neznáme...

Služebníci jsou koprodukční film (Česko / Slovensko / Rumunsko / Irsko), který rozhodně stojí za to vidět, protože po hodně dlouhé době nabízí v kinech opravdovou podívanou. Ne že by v něm vybuchovali desetimetroví roboti, ale je tak skvěle audiovizuálně realizován, že jsem něco podobného (v česko-slovenských končinách) neviděl pravděpodobně od Domestika.

Film má sice zápletku, ale je velmi řídká a (záměrně) mírně zmatená a nechronologická. Mnohé není naplno řečeno a vidíme jen fragmenty něčích existencí. Služebníci jsou především o atmosféře, ale ta je nádherně hustá.

Recenze: Maják [The Lighthouse] - 70%

Konec 19. století. Na malý ostrůvek u pobřeží USA přijíždí Robert Pattinson, aby dělal několik týdnů nového pomocníka zdejšímu strážci majáku (Willem Dafoe). "Několik týdnů" se ovšem výrazně protáhne následkem nepřízně počasí. A také následkem šílenství obou protagonistů.

Tento obrázek je skutečný záběr z filmu. Ano, film je černobílý a je natočen ve čtvercovém formátu, podobně jako nejstarší existující filmy. Maják vůbec dělá spoustu věcí ve stylu hodně starých filmů. Natočil ho Robert Eggers, který už ve své Čarodějnici dokázal, jak má rád Novou Anglii minulých století a filmařinu minulých desetiletí.

Označit Maják nálepkou "horor" je příliš zjednodušující. Stane se v něm pár brutálních věcí a hodně nevysvětlitelných věcí, ale stylizace je od samého začátku tak extrémní, že nemá smysl jakkoliv diskutovat o tom, co se "doopravdy" stalo. Včetně toho, jestli oba hrdinové existovali a jestli existoval samotný maják. Tím méně má smysl snažit se nějak analyzovat chování hrdinů, neboť jsou zjevní magoři už od začátku, přičemž Dafoe je pravděpodobně lamposexuál a Pattinson rybosexuál (ve filmu uvidíme i detailní záběr vagíny mořské panny). A už vůbec nemá smysl diskutovat o tom, jak to vlastně nakonec všechno dopadlo a co bylo v té lampě.