31.12.10

It was a very good year!

Někteří z vás si na základě mého včerejšího PF mysleli, že jsem snad byl s uplynulým rokem nějak nespokojen. Kdepak...

It was a very good year!

28.12.10

Recenze: Cizinec [The Tourist] - 40%

Americký nesmělý a trochu ujetý profesor matematiky Frank Tupelo (Johnny Depp) si jede odpočinout do Benátek. Ve vlaku ho agresivně sbalí krásná a dle všeho bohatá Elise (Angelina Jolieová), která ho pozve k sobě do luxusního hotelu atd...

Frank ovšem neví to, co my víme od samotného počátku filmu: Elise dostala ještě v Paříži dopis od svého milence, špičkového lupiče a podvodníka Alexandra, ve kterém stálo: "Nasedni do vlaku do Benátek, najdi tam někoho, kdo je mi postavou podobný a drž se ho, aby si policie myslela, že jsem to já". Policie sice po pár hodinách odhalí, že Frank není Alexandr nýbrž učitel matematiky, ale brutální mafián, kterému Alexandr ukradl pár miliard, se se svými gangstery vydává do Benátek, aby z domnělého Alexandra (tj. z netušícího Franka) ty peníze získal zpět. (S Frankovým obličejem nemá problém, protože ví, že Alexandr prodělal drahou plastickou operaci.)

Takže dojde k tomu, že po Frankovi jdou gangsteři, Interpol to sleduje a vyčkává, zatímco Elise začíná cítit k Frankovi jakési hlubší city, ale přitom stále miluje Alexandra, který se s ní má setkat na luxusním benátském plese...



Především mě velmi překvapilo, že oba hlavní představitelé byli nominováni na Zlatý globus v kategorii "komedie". Ne že by neměli slušnou chemii, ale rozhodně by mě nikdy nenapadlo označit tento film za komedii. Co do humoru se Cizinec drží někde mezi libovolnou bondovkou a libovolnou bourneovkou. Tím nemyslím, že by byly vtipy špatně natočené, ne. Ve filmu prostě skoro žádné vtipy nejsou a být nemají. Vzpomenu si snad jen na humor, spočívající v tom, že si Frank několikrát splete jazyk a snaží se s Italy mluvit španělsky. A scénu, kdy běží po střeše v pyžamu, pak skočí na tržiště a nešikovně srazí policistu do řeky...

Možná má humor vyplývat z toho, že jsou všechny ty zrady, spiknutí a fádní akční scény poněkud přitažené za vlasy a není možné je brát vážně? Ovšem přitaženost za vlasy není o nic větší než v Salt, libovolném Bourneovi, Bondovi nebo Jacku Ryanovi...

Takže opravdu, upřímně nechápu, proč by Cizinec měl být komedie. Ale to vám vlastně může být jedno...

Hlavní hrdinové mezi sebou mají slušnou chemii a jen díky nim film není vyložená blbost. Kdykoliv Depp rozehraje svého "mírně retardovaného profesora" a Angelina svou femme fatale, je to jistým bazálním způsobem osvěžující a divák je vděčný, že se nedívá na Ryana Reynoldse a Megan Foxovou, například...

Všichni samozřejmě víme, že Benátky jsou malebné město (důkaz 1, důkaz 2) a filmaři to umějí náležitě podat. Většina scén se ale odehrává v interiérech, takže škoda.

Největší překvapení je ale jméno režiséra Floriana Henckela von Donnersmarcka. Tento pán natočil skvělé drama Životy těch druhých, které bylo napínavé, působivé, plné vizuálních nápadů a hereckých koncertů. Po ničem takovém není v Cizinci ani stopa.

P.S: Jde o remake francouzského filmu se Sophií Marceauovou, nazvaného Anthony Zimmer. Podle traileru mi připadá, že ta originální verze měla jaksi větší smysl.

!!! následují SPOILERY SPOILERY SPOILERY !!!

Tak co? Když jste si to všechno přečetli, napadlo vás, jaké překvapení se ve filmu skrývá?

Frank ve skutečnosti JE ALEXANDR. Pomocí plastických operací a peněz ze sebe udělal nesmělého amerického úředníčka.

Elise ve skutečnosti JE AGENTKA SCOTLAND YARDU, která měla posledních několik let Alexandra sledovat, ale zamilovala se do něj. Teprve na konci filmu zjistí, že ten muž, se kterým strávila posledních pár dní, je tentýž, kterého několik let milovala a žila s ním. Frank/Alexandr je evidentně skutečným mistrem převleků.

Ve světle těchto odhalení vypadají všechny předchozí dramatické zvraty filmu najednou ještě mnohem přitaženější za vlasy než předtím...

Nakonec Alexandr ve své genialitě všechno zaonačí tak, že Interpol zabije gangstery, kteří po něm jdou, on zaplatí Interpolu těch pár set milionů pro které ho hledá (takže ho hledat přestane) a s většinou zbývajících gangsterových peněz (a s Frankovým "hnusným ksichtem") odjíždí z Benátek s Elise (kterou vyhodili od policie) vstříc lepším zítřkům (na plachetnici).

25.12.10

Retro recenze: Hřiště snů [Field of Dreams] - 100%

Vzhledem k vánočnímu rozpoložení nastala pravá chvíle věnovat se některým starším filmům, které mi přirostly k srdci a značná část českých diváků vůbec neví o jejich existenci. Ten dnešní, z roku 1989, se navíc k sentimentalitě Vánoc výborně hodí.

Ray Kinsella (Kevin Costner) je 35letý začínající farmář, který má kukuřičné pole v americké Iowě, kde žije s manželkou (Amy Madiganová, v reálném životě manželka Eda Harrise) a malou dcerkou. Jednoho dne, uprostřed kukuřice, uslyší Ray neznámý hlas, který šeptá "If you build it, he will come". Posléze mu svitne, co tato věta znamená: Pokud Ray vytrhá svou kukuřici a postaví místo ní (uprostřed neosídleného venkova) baseballové hřiště, přijde si na něj zahrát slavný baseballový hráč "Shoeless" Joe Jackson, který je několik desetiletí po smrti. Ray skutečně hřiště postaví (všem je pochopitelně za blázna) a "Ponožka Joe" (Ray Liotta) skutečně vyleze z kukuřice...



V tuto chvíli bych měl asi rychle napsat několik důležitých věcí:

1) Nedělám si z vás legraci, film je opravdu o tom, o čem jsem napsal.
2) Nedělám si z vás legraci, film je opravdu super, přestože mě naprosto nezajímá baseball a nemám rád Kevina Costnera.
3) Pokud si ho budete shánět, dejte si pozor na přesný název:

hriste-snu.jpg
(Dva spolu nijak nesouvisející filmy s podobnými českými názvy - oba s Kevinem Costnerem, oba o baseballu.)

Před několika lety probíhala akce nazvaná "Pražská filmová akademie", v rámci které jsem měl přednášku a projekci na téma "Sci-fi a fantasy filmy" a při ní jsem účastníkům promítl právě tento film, který považuji za čistokrevnou fantasy a řadím ho mezi své tři vůbec nejoblíbenější filmy (spolu s Nightmare Before Christmas a Dead Ringers - o těch někdy příště).

Hřiště snů (v původním názvu slovo "field" samozřejmě znamená jak "hřiště", tak "pole") je dost nevděčným filmem na recenzování, protože jeho prvotní půvab spočívá mimo jiné v tom, že naprosto netušíte, co se ve kterou chvíli stane. To bych ale o něm nemohl nic napsat. Takže buďte připraveni na "spoilery", které by vám ovšem neměly bránit vidět film opakovaně, znovu a znovu.

Všechno to, co jsem napsal v úvodu (farmář uslyší hlas, postaví hřiště, objeví se mrtvý baseballista) se totiž stane během první cca. čtvrtiny filmu, a dál je to ještě mnohem zvláštnější. Neviditelný "Hlas" (v titulcích uváděn jako "The Voice = Himself") totiž dává Rayovi další kryptické instrukce, konkrétně "Go the distance" nebo "Ease his pain" a Ray se je snaží dešifrovat, jezdí napříč USA, aby splnil přání "hlasu", hledá různé lidi (mimo jiné Jamese Earla Jonese a Burta Lancastera v jedné z jeho posledních rolí) a v průběhu toho "sees dead people". Klíčové je, že až do téměř úplného závěru není nic vysvětlováno, Ray se příliš nepídí po pointě toho všeho a pouze si "užívá magie", protože je to magický pocit. Což se dá říct o celém filmu. Podobné věci kdysi točil Frank Capra, ale nevzpomínám si na nic podobného po Hřišti snů.

Hřiště snů je magické podobně snovým způsobem jako Cesta do Fantazie, ovšem na rozdíl od Miyazakiho animáku je magie dosaženo bez použití fantastických scenérií, pohádkových bytostí a efektních kouzel. V Hřišti snů je pár sekund kvalitních triků od Industrial Light & Magic, ale jde o triky téměř neznatelné: Například když někdo odejde do kukuřičného pole, trik je využit k tomu, aby ten odchod vypadal jen o trošičku podivněji, než vypadá normální člověk odcházející do normální kukuřice. Je to téměř podprahové a pokud film sledujete v normálním rozlišení na normální televizi, skoro si té decentní prolínačky a motion trackingu nevšimnete. Jen málokterý filmař dokáže používat triky takovýmto způsobem a nepřitahovat na ně pozornost.

Veškerá magie je tudíž vytvořena především za pomoci správně volených a nasvícených záběrů (zamlžená ulice, západ slunce nad polem, farma uprostřed polí a samozřejmě nepatřičné hřiště uprostřed kukuřice), pomocí hereckých výkonů a pomocí hudby a zvuku.

Film režíroval Phil Alden Robinson, kteréžto jméno vám pravděpodobně moc neříká, protože toho v životě moc nenatočil. Možná znáte jeho Slídily (hackerskou komedii s Robertem Redfordem) nebo Nejhorší obavy. Kupodivu i tyto dva jeho filmy se mi velice líbily - mnohem víc, než by se mi "objektivně" měly líbit vzhledem ke svým scénářům a obsazení. Tudíž se velmi těším na jeho připravovaný pseudoživotopis Breta Eastona Ellise.

Scénář Hřiště snů napsal Robinson podle částečně autobiografické (!!!) knihy W. P. Kinselly (ano, stejné příjmení jako hrdina knihy / filmu) "Shoeless Joe". Ta se ovšem od filmu velmi značně liší a především je naprosto nezfilmovatelná. Scénář se jí drží jen velmi přibližně a odvážím se říct, že je výrazně lepší, má pořádnou gradaci a pointu. Jediná změna, které lituji, spočívá v tom, že v knize vystupuje spisovatel J.D. Salinger, kteroužto skutečnou postavu museli filmaři z právních důvodů nahradit smyšleným spisovatelem Terrencem Mannem (James Earl Jones).

Film byl nominován na tři Oscary (nejlepší film, nejlepší adaptovaný scénář, nejlepší hudba), ale žádného nedostal. Vzhledem k roku jeho vzniku (1989) se v našich kinech vůbec neobjevil a na videu / DVD zmizel v záplavě všeho toho, co se po roce 1989 rychle dohánělo. V USA jde ovšem o velmi kultovní záležitost a větu "If you build it, he will come" zná snad každý Američan. A to hřiště v Iowě dodnes stojí a fanoušci filmu tam dodnes pořádají sentimentální akce.

Nabízí se varianta, že Američané tento film tolik žerou proto, že je o baseballu. Jistě na tom bude něco pravdy. "Ponožka Joe" a další hráči totiž skutečně žili a skutečně se jim před mnoha desetiletími stalo to, co se ve filmu řeší (záměrně prohraná liga, jediný odehraný zápas v životě, atd.). Český ekvivalent příběhu by tudíž byl něco jako "Vesničan z Horní lhoty má vizi, tak místo brambor postaví fotbalové hřiště a objeví se mu na něm duch Pláničky". Ale film na mě velice zapůsobil i když jsem o jeho "ukotvení v realitě" nic netušil a dodnes neznám pravidla baseballu, natož abych byl jeho fanouškem (ve filmu je naštěstí moc chápat nemusíte). Hřiště snů je o jiných, mnohem univerzálnějších věcech.

Scénář filmu je velmi riskantní a funguje jen díky univerzálně skvělým hereckým výkonům všech zúčastněných. Ray, jeho manželka i Terrence Mann se prostě chovají tak, jak by se chovali inteligentní, racionální lidé, kdyby zjistili, že se kolem nich dějí věci, které jsou nade vší pochybnost nadpřirozené, a kdyby tu magii nechtěli ztratit. Každý letmý pohled, každé gesto, každá sarkastická poznámka fungují dokonale, a to nejen u lidí, ale i u "duchů" (Ponožka Joe například po vylezení z kukuřice vyzvídá, jestli "je teda teď v nebi, nebo co to má znamenat?"). Umocňuje se to s dalšími zhlédnutími, kdy máte čas všímat si drobností a ocenit, jak má každá zdánlivě nedůležitá věta nakonec svůj logický / emocionální smysl. A ve výsledku je úplně jedno, jestli to všechno způsobil Bůh, masová halucinace nebo Létající špagetové monstrum (film si dává velký pozor, aby explicitně netvrdil ani jedno z toho).

Dokonalost výsledného celku pak doplňuje éterická (a opět téměř podprahová) hudba Jamese Hornera, která se dnes legálně velmi těžko shání (já si koupil originální CD ještě v době, kdy neexistovaly MPtrojky). Některé její pasáže jsou dokonce výsledkem Hornerovy klavírní improvizace, takže nastal problém, když se studio snažilo soundtrack patřičně copyrightovat - protože neexistoval jeho notový záznam.

Varování: Pokud budete film sledovat ve větší skupině lidí a ještě při tom něco jíst / pít, pak hrozí reálné nebezpečí, že si z něj začne ještě před koncem někdo dělat legraci a tudíž si u něj nebudete moci upřímně pobrečet.

23.12.10

Recenze: Profesionální manželka [Potiche] - 60%

Catherine Deneuveová hraje stárnoucí manželku bohatého továrníka, která se rozhodne postavit manželovi lidsky i podnikatelsky, převezme vedení továrny a dá se dohromady se starým tlustým odborářem (Gerard Depardieu).



Profesionální manželka pravděpodobně nemá být "jen tak nějaká normální nenáročná komedie", protože ji natočil Francois Ozon, a ten přece "jen tak nějaké normální nenáročné komedie" netočí. Protože jsem ale příliš přízemní na to, abych pochopil Ozonovy záměry, ohodnotím tento film jako kdyby to byla "jen tak nějaká normální nenáročná komedie":

Film se odehrává někdy v 70. letech a vypadá PŘESNĚ jako kdyby byl v 70. letech natočen! To je nutno ocenit, protože herecké typy, hudba, kamera a podobné věci opravdu věrně emulují tehdejší dobu a podfuk poznáme jen podle toho, že Deneuveová a Depardieu tenkrát nebyli takhle staří. Za to tvůrcům tleskám.

Film je ovšem natočen jako NE MOC DOBRÁ francouzská komedie ze 70. let, námětem trochu podobná třeba Jeden hot a druhý čehý, ale s mnohem slabším scénářem, mnoha nudně protahovanými scénami a s přehnanou dávkou naivního socialismu.

Kdybychom tedy přistupovali k tomuto filmu jako k filmu pro pamětníky, mohli bychom nostalgicky zavzpomínat, že "ano, i takové slabší kousky se tenkrát točily, a má to jistý naivní šarm". Pokud k němu přistupujeme jako k filmu natočenému letos, jde pravděpodobně o sofistikovaný metametahumor pro lidi, kteří rádi rozebírají takovéto filmy. Nikoliv pro lidi, kteří se chtějí pobavit u komedie...

21.12.10

Nominace: Ceny české filmové kritiky

Tisková zpráva ze dne 21. 12. 2010

CENY ČESKÉ FILMOVÉ KRITIKY – nominace vyhlášeny!

V lednu roku 2011 budou poprvé vyhlášeny Ceny české filmové kritiky, jimiž chtějí domácí
filmoví novináři a publicisté ocenit nejlepší kinematografické počiny roku 2010. V těchto
dnech byly sečteny hlasy prvního kola, z nějž vzešly nominace, celkem v 11 kategoriích.

Celkový seznam hlasujících čítá aktuálně 54 osob, letos se hlasování vzdali 3 lidé z důvodu
možného konfliktu zájmu (H. Hejčová, O. Štindl, J. Lukeš). Z vlastního rozhodnutí nehlasuje
dalších 5 publicistů, vzhledem k tomu, že neviděli všechny české filmy a chtějí se zúčastnit
hlasování až v dalších letech, kdy budou mít na přípravu více času. Ve svém prvním ročníku
zaznamenaly Ceny české filmové kritiky vysokou účast - v prvním kole 46 osob, což je více
než 85% hlasujících.

Letos novináři posuzovali celkem 22 hraných filmů, které měly distribuční premiéru a které
včas nahlásily termín distribuční premiéry do databáze Unie filmových distributorů a 13 filmů
dokumentárních.

Nejvíce nominací získal snímek režiséra Radima Špačka Pouta, který si připsal celkem sedm
nominací. Šest nominací získala komedie režiséra Roberta Sedláčka Největší z Čechů, čtyři
nominace má autorský film Jana Svěráka Kuky se vrací.

Ve dvou kategoriích – nejlepší scénář a nejlepší režie - bylo dosaženo rovnosti bodů, proto
byly vyhlášeny čtyři nominace.

NOMINACE (seřazeno abecedně)

NEJLEPŠÍ FILM
Kuky se vrací – producent Biograf Jan Svěrák, režie Jan Svěrák
Největší z Čechů – producent Produkce Radim Procházka, režie Robert Sedláček
Pouta – producent Bionaut Films, režie Radim Špaček

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Český mír – producent Hypermarket film, režie Vít Klusák, Filip Remunda
Katka – producent Negativ, režie Helena Třeštíková
Nesvatbov - producent Endorfilm, režie Erika Hníková

NEJLEPŠÍ REŽIE
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Radim Špaček
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ KAMERA
Hlava, ruce, srdce – Marek Jícha
Kuky se vrací – Vladimír Smutný, Marek Bliss
Pouta – Jaromír Kačer

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
Kuky se vrací – Jan Svěrák
Největší z Čechů – Robert Sedláček
Pouta – Ondřej Štindl
Přežít svůj život – Jan Švankmajer

NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ HUDBA
Český mír – MIDI LIDI
Občanský průkaz – Petr Ostrouchov, Ľuboš Beňa a Matěj Ptaszek
Pouta – Tomáš Vtípil

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Největší z Čechů – Jaroslav Plesl
Piko – Rostislav Novák
Pouta – Ondřej Malý

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Habermannův mlýn – Karel Roden
Kajínek – Vladimír Dlouhý
Největší z Čechů - Jiří Vyorálek

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Bydžovská
Největší z Čechů - Simona Babčáková
Občanský průkaz – Aňa Geislerová

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
Mamas & Papas – Zuzana Čapková
Občanský průkaz – Kristýna Liška Boková
Ženy v pokušení – Eliška Balzerová

CENA RWE PRO OBJEV ROKU
Ondřej Malý – Pouta
Rostislav Novák, ml. – Piko
Tomáš Řehořek – Piko

Druhé kolo hlasování, z nějž vzejdou definitivní výsledky, bude uzavřeno počátkem ledna,
slavnostní vyhlášení se bude konat 13. ledna 2011 v divadle Archa.

Do Vánoc budou spuštěny nové webové stránky Cen české filmové kritiky
www.filmovakritika.cz, kde kromě statutu, seznamu hlasujících, budou také k dispozici
veřejnosti detailní hlasování novinářů druhého kola, které stanoví definitivní výsledky.

Ceny české filmové kritiky vznikají za podpory Ministerstva kultury, RWE a České filmové
komory.

20.12.10

Recenze: Fotři jsou lotři [Little Fockers] - 30%

Nedokážu nějak dát dohromady, o čem je třetí díl této série. Napadá mě jedině to, že se De Niro domnívá (mylně), že Stiller své ženě (De Nirově dceři) zahýbá s Jessicou Albaovou. To se ale začne dít až někdy v polovině filmu, takže mi nezbývá než kapitulovat a přiznat, že tento film o ničem není a jsou to jenom takové plus mínus vtipné plus mínus související scénky.



Nebyl jsem nijak velkým fanouškem prvních dvou dílů (Fotr je lotr a Jeho fotr, to je lotr). Tentokrát došlo k výměně režiséra a film natočil Paul Weitz, jehož (první) Prci prci prcičky nebo Jak na věc jsou bohužel proti tomuto filmu veledíla.

Nejhroznější bylo, že přestože je film přeplácaný "zaručeně humornými scénkami" a "zaručeně humornými postavičkami", je stoprocentně předvídatelný. Pár sekund po začátku každé scény je jasné, kam a jak se přesně bude ubírat a pokud se náhodou těšíte na to, jak brilantně tito dobří herci tuto scénku ztvární, budete nepříjemně překvapeni.

Velmi záhy jsem upadl do téměř katatonického stavu a bojoval jsem s nudou pomocí úvah jako "Když je v USA odpoledne, nemůže být současně v Evropě ráno". Problém není v tom, že se scenárista nevyznal v časových zónách. Problém je v tom, že film byl tak málo zajímavý, že jsem o takových blbostech vůbec začal přemýšlet.

Výrazně horší než předchozí dva díly mi tento film přišel i kvůli jedné věci, za kterou jeho tvůrci nemůžou, totiž kvůli dabingu (předchozí dva byly titulkované). Když jsem při promítání na chvíli zavřel oči, měl jsem dojem, že poslouchám televizní dabing nějakého druhořadého německého sitcomu, včetně profláklých českých hlasů a naprosto nepřirozeného frázování (pauz uprostřed vět) v zájmu toho, aby to "sedělo na hubu". Což je vlastně v pořádku, protože Fotři jsou lotři je takový hodně špatný sitcom, na který bylo hodně peněz, takže v něm jsou slavní herci (Dustin Hoffman!!, Harvey Keitel!!!!).

Ale... Opravdu Robert De Niro dobrovolně souhlasil s rolí ve filmu, ve kterém se buduje humor pomocí jeho erekce a legračního dětského zvracení? Aha, on ten film produkoval, tak to potom jo...

P.S: A není dobré změnit v českém dabingu rodinu "Byrneových" na "Burnsovy", když je jméno "Byrne" ve filmu několikrát vidět napsané (a v českém traileru jsou "Byrneovi")! Nebo jsem něco nepochopil. Můj omyl! Rodina se nejmenuje Byrneovi ale Byrnesovi, tzn. v českém traileru je výslovnost špatně a v českém dabingu filmu dobře.

14.12.10

Recenze: Paranormal Activity 2 - 60%

Pokračování (respektive prequel / sidequel) nízkorozpočtového hororu Paranormal Activity má o trochu vyšší rozpočet a více protagonistů (včetně malého dítěte a psa).



Styl filmu je téměř identický jako u jedničky. Rodina (tentokrát větší) v hezkém domě (tentokrát větším), intenzivnější a intenzivnější náznaky něčeho zlověstného (nemluvně breší, pes vyje), pokus o vysvětlení záhady a exorcismus, a pak se něco stane, ale možná taky ne, a rozhodně to není nic ani zdaleka tak explicitního jako třeba v Poltergeistovi (což je dobře, protože takový konec by popřel všechno, co se dělo předtím).

Rozjezd filmu je poměrně dlouhý a strach je několik desítek minut vzbuzován tím, že sledujeme nehybný záběr domácí kamery, a čekáme, CO SE PROBOHA STANE (přičemž se většinou nestane nic, nebo něco bouchne). Teprve po 30 minutách filmu dojde aspoň na mírně posedlý bazénový vysavač, z čehož mají obyvatelé domu legraci. T.j. sledují na vidozáznamu (kvalitním), jak neživý předmět v jejich bazénu dělá věci, které nejsou fyzikálně možné, a mají z toho legraci...??? Problém s uvěřitelností mám jednak při této scéně a jednak při mnoha dalších scénách, kdy se dějí evidentně nadpřirozené věci (např. obrovskou silou se zabouchnou těžké dveře), protagonisté jsou u toho, a jsou pořád až moc v pohodě. Tohle jsou věci, které známe z klasických filmových hororů
a nemají co dělat ve filmu, který se vydává za dokument.

BTW, pro ty natvrdlejší mezi vámi: Paranormal Activity 1 ani 2 opravdu nejsou dokumenty, jsou to normální hrané filmy se scenáristou, režisérem a herci! Opravdu, fakt, věřte mi.

Neřekl bych, že je Paranormal Activity 2 výrazně horší, než první díl. Má ale obrovský problém v tom, že - na rozdíl od jedničky - divák tentokrát tuší, na co jde, a jeho tušení bude stoprocentně naplněno, čímž je zničeno to nejpůsobivější, co na jedničce bylo.

Pokud jste jedničku neviděli, nějaká ta procenta si připočtěte. Ale vlastně ne, protože pak možná nepochopíte konec...

13.12.10

Fan Base: Co pořídit filmovému geekovi k Ježíšku

Pět šílených kamarádek (ano, je to ženský podnik!) otevřelo v těchto dnech specializovaný obchod s filmovými, seriálovými a comicsovými serepetičkami, nazvaný Fan Base. Tzn. obchod typu londýnské Forbidden Planet, který u nás dosud neexistoval, aspoň ne v takovém měřítku a s takovouto specializací (filmové serepetičky jsou jeho jediným sortimentem, nikoliv nějakým "bonusem k Magic The Gatheringu"). Navíc nejde o import náhodného zlevněného zboží - tyhle holky se opravdu vyznají a vědí, že kapitán Picard je někdo jiný než kapitán Pike.

Typickým příkladem užitečného dárku za nemnoho peněz jsou ve tmě svitící plastické samolepky s Jackem Skellingtonem, které jsem si tak koupil dneska.

Dnes to v obchodě vypadalo asi takhle:

Fan Base zboží

Internetový prodej (s počátečním nedefinitivním sortimentem) ovšem již teď funguje na adrese www.fanbase.cz.

Kamenný obchod sídlí pár metrů od Metra Českomoravská (u nového obchodního centra "Harfa") a otvírá se tuto sobotu (18. prosince). Věnujte pozornost otvíracím hodinám, které jsou poněkud nestandardní (každý den jiné).

12.12.10

Thor trailer

Řekl bych, že ještě nedávno, kdyby někdo chtěl vymyslet nějaký hodně absurdní filmový vtípek, vymyslel by "Marvel's THOR in 3D, directed by Kenneth Branagh, starring Anthony Hopkins" a lidi by se tomu asi uchechtli.

Teď už nemůžou.

A nyní, sněhové zpravodajství...

krkonose.jpg

11.12.10

Recenze: Tron: Legacy - 70%

Pokračování 28 let starého filmu Tron má velmi podobný děj: Mladý talentovaný programátor "spadne dovnitř do počítače" a musí se odsud dostat, porazit zlý šílený program (s tváří mladého Jeffa Bridgese) a zachránit zde uvězněného otce (starý Jeff Bridges). Mezitím honičky na světlocyklech a virtuální sexy kočičky.



Bohužel, Jeff Bridges jako starý digitální T3H W1ZARD je jediný, kdo v tomto filmu předvádí něco jako "herectví". Všichni ostatní většinu času ukazují pouze sexy úsměvy nebo zlověstné mručení, což je škoda a dobrá půlhodina filmu (kdy se neděje nic audiovizuálně nabušeného) je díky tomu značně nudná.

Když se něco audiovizuálního děje, pak se je na co dívat (a co poslouchat), ale mrzelo mě, že v mnoha akčních záběrech jsou místo herců evidentní digitální loutky, které se pohybují toporně. Totéž platí o digitálně omlazeném Jeffu Bridgesovi (přesněji řečeno "o digitální mladé Bridgesově hlavě, nasazené na tělo jiného herce"). Je to podobná technologie jako v Benjaminu Buttonovi, ale povedla se podstatně hůř a není o mnoho lepší než průměrné CG intro z videohry. V případě zlého programu to má své opodstatnění (protože to koneckonců nemá být člověk), ale stejně strašidelně digitální je i hlava rádoby "skutečného" Jeffa Bridgese ve flashbackových scénách.

Kromě kulis a výpravy (takový byteček jako má starý Bridges v digitální pustině bych opravdu chtěl) je triumfem tohoto filmu také soundtrack od dua Daft Punk. Nejsem expert na Daft Punk, nicméně pár písniček jsem od nich v životě slyšel a říkal jsem si, že by mohly v novém Tronovi znít zajímavě. Výsledkem jsem ale byl velmi překvapen: Kromě retro elektroniky obsahuje většina skladeb velký symfonický orchestr a instrumentace, za které by se nemusel stydět kdokoliv ze Zimmerových žáků nebo Zimmer sám. Navíc byla hudba složena předem a film byl poté stříhán tak, aby obraz seděl na hudbu (normálně se to samozřejmě dělá obráceně). Jak trefně poznamenal kamarád: "Jako dvouhodinový videoklip k Daft Punku je Tron Legacy docela fajn".

Kapitolou samou pro sebe zůstává otázka: "Co na to budou říkat čeští diváci, kterým nic neříká původní Tron". Asi budou mít pocit jako kdyby začali sledovat Star Wars od Epizody 2. Sice budou chápat o co jde (pokud budou pozorní při úvodní expozici), ale přijdou o jakýkoliv náznak hloubky postav a příběhu.

Tron: Legacy není prohra, ale je to spíš sázka na jistotu a slušně vykalkulovaný komerční produkt, který má ukojit ty, kteří vyrůstali na prvním dílu. Ten byl ve své době v lecčems avantgardní a revoluční, t.j. pravý opak tohoto sequelu, který je spíše retro.

A při reflektování mého hodnocení nezapomínejte, že já jsem jeden z těch, kteří vyrůstali na prvním dílu a byl jsem z něj tehdy zcela nekriticky paf. Tudíž jsem ta úplně nejdokonalejší cílová skupina...



P.S: Všechny kopie jsou TITULKOVANÉ.

P.P.S: Titulky jsem dělal aniž bych měl možnost si pořádně film promítnout (protože si Disney zřejmě myslí, že překladatelé jsou piráti), takže občas nejsou úplně OK a požádal jsem, aby v nich na konci nebylo uvedeno moje jméno.

10.12.10

Tron speciál

Před recenzí na nového Trona (která bude záhy) jsem chtěl sepsat něco o starém Tronovi a doporučit vám, abyste se na něj podívali. Ale shodou okolností mám ušetřenou práci, neboť jsem včera viděl pouze jednu premiéru a tudíž jsme Odvážné palce na Rádiu 1 věnovali právě Tronovi:

9.12.10

Recenze: Nesvatbov - 80%

Nový dokument Eriky Hníkové (Ženy pro měny) vypráví o starostovi zapadlé vesnice s úžasným názvem Zemplínske Hámre. Tento starosta pozoruje, že mu vesnice vymírá před očima a rozhodne se to řešit jako správný generál ve výslužbě: Donutí za každou cenu obyvatele k rozmnožování!



Na tomto příběhu, který je jako z nejdebilnější komedie Adama Sandlera, je úžasné to, že se doopravdy stal. Úvodní představování jednotlivých aktérů (starosty, jeho sekretářky a nevdavkychtivých svobodných občanů) zabírá asi polovinu filmu, a pak teprve začne "seznamovací večírek", což je ultramegateror neskonale větší než všechny díly Saw dohromady.

Na večírek, na kterém původně byly očekávány desítky párů, nakonec přijde jen asi šest nezadaných mužů a čtyři ženy (všichni ostatní jsou příbuzní a náhodní kolemjdoucí, zřejmě násilně nahnaní dovnitř) a vypukne něco jako Hoří, má panenko na desátou. Opravdu vydržím hodně, ale při sledování toho, jak se úplně všichni na plátně musí cítit trapně, mi nebylo dvakrát dobře.

To všechno myslím jako velkou chválu filmu, protože sledovat neštěstí jiných (natož autentické neštěstí, které si sami způsobili!) mi vpodstatě dělá radost. Ale nikdy bych se neodvážil na podobnou akci jít, protože bych se bál, že bych s ní byl (jakkoliv vzdáleným způsobem) dáván do nějaké souvislosti.

Takže mnohokrát děkuji Erice Hníkové za to, že mi umožnila nahlédnout mezi tyto lidi, mezi které se - doufám - nikdy v životě nedostanu. Jen jsem trochu litoval, že první polovina filmu nemá zdaleka takové grády, jako samotná seznamovací akce v druhé polovině. Nevím, jestli šlo o záměrnou gradaci, nebo jestli nebylo víc natočeného materiálu, ale bylo mi to líto.

4.12.10

Recenze: Na Mamuta! [Mammuth] - 70%

Gerard Depardieu hraje 65letého chlapíka, který právě odešel do důchodu, ale aby si ho mohl pořádně užít (a dostat ho vyplacený v plné výši), musí sehnat doklady o předchozích zaměstnáních. Což není jednoduché, protože od 70. let pracoval na nejrůznějších místech Francie, často ve velmi pochybných podnicích (bar, lunapark, kostel). Zanechává tedy doma svou ženu, sedá na Mamuta (značka staré motorky) a vyráží.



Už po chvíli je patrné, že se díváme na artfilm, protože zrnitost obrazu je obrovská, občas je místo veškerého zvuku jen hučení a hrdinovi se zjevuje jeho mrtvá bývalá láska (kterou zabil před mnoha lety právě na motorce).

Naštěstí film není nudný a dokonce je dost zábavný, pokud vám připadají zábavné například filmy Todda Solondze a masturbace dvou starých tlustých zpocených Francouzů.

Hlavní hrdina je mírně retardovaný. V reálu bych se s ním setkat nechtěl a Depardiu ho hraje výborně. V celém filmu byste vlastně těžko našli někoho, kdo by se dal označit za "normálního". Herecké výkony jsou povětšinou výborné, a pokud náhodou nejsou (šílená umělkyně, mrtvá expřítelkyně), moc to nevadí, protože když vás některý herec irituje, můžete si být většinou jisti, že za chvíli zmizí, neboť se děj přesune zase někam jinam.

A z té epizodnosti plyne obvyklý problém podobných filmů: Cesta je zajímavější než cíl a jestli nakonec hlavní hrdina dostane důchod nebo se umasturbuje, to je vlastně jedno. Tvůrci se pokusili přijít se závěrem, který asi měl být vrcholně originální, ale je tak moc originální, že jsem si nebyl moc jist, jak to tedy vlstně skončilo. Dostal ten důchod? Proč je v té třídě? Ta divná básnička je nějaká známá francouzská dětská říkanka? A co na to Jan Tleskač...?

3.12.10

The Shark is Back!



Recenze: Na doraz [Due Date] - 70%

Robert Downey Jr. je úspěšný chlapík, který se potřebuje dostat přes celé Spojené státy rychle do Los Angeles, kde rodí jeho manželka (a nemůže letět letadlem). Zach Galifianakis je úchyl a hulič se psem a popelem svého otce, který se potřebuje dostat tamtéž, protože chce být slavný herec. Řízením osudu musejí jet oba jedním autem, i když Downey Galifianakise od počátku nenávidí...



Jde vpodstatě o remake klasické komedie Johna Hughese Planes, Trains and Automobiles. Většina času na plátně patří dvěma hlavním představitelům, kteří jsou dostatečně dobří herci a improvizátoři na to, aby fungoval humor a dokonce i nějaký ten občasný seri=ozní okamžik.

Tedy, ne že by fungovaly všechny scény, ale téměř žádná z nich není trapná, což je dneska skoro vzácnost.

A scénář obsahuje pár opravdu kvalitních momentů, jako třeba ten s tím kafem...

2.12.10

Vznikají nové Ceny české filmové kritiky

(Následuje nijak neupravovaná tisková zpráva)

Čeští filmoví novináři, publicisté a kritici přicházejí s novou aktivitou, jejímž smyslem a cílem je upozornit na nejlepší kinematografické počiny roku a nabídnout svůj hodnotící pohled na domácí filmovou tvorbu, upozornit na ambicióznější filmové projekty a ve svém důsledku třeba i vyvolat diskuzi o stavu domácí kinematografie. Proto vznikají Ceny české filmové kritiky.

V pondělí 29. 11. 2010 se konala ustavující schůze Cen české filmové kritiky, na které byl schválen Statut Výročních cen, Seznam hlasujících a hlasováním potvrzen sedmičlenný Výbor Cen české filmové kritiky, který se doposud věnoval přípravným pracím a který bude v následujících 3 letech nejvyšším orgánem Cen české filmové kritiky.

První ročník Cen české filmové kritiky zhodnotí formou dvoukolového hlasování domácí filmovou tvorbu za rok 2010. Ceny budou uděleny ve 12 kategoriích – nejlepší film, nejlepší dokumentární film, nejlepší animovaný film, nejlepší režie, scénář, kamera a původní hudba. Dále pak nejlepší herecké výkony v hlavních a vedlejších ženských i mužských rolích. Samostatnou kategorií je objev roku, v níž může být vybráno jak filmové dílo, tak autor či umělec.

Seznam Hlasujících, který schválila ustavující schůze, tvoří 52 filmových kritiků, novinářů a publicistů, kteří se věnují hodnocení filmové tvorby soustavně, profesionálně a dlouhodobě. Podmínkou pro to, aby cena v každé kategorii byla udělena, je dvoutřetinová účast hlasujících. Přehled o hlasování jednotlivých členů bude k dispozici na webových stránkách. Organizátorem Cen české filmové kritiky je Česká filmová komora o.p.s., která však plní pouze koordinační funkci a do vlastního hlasování a rozhodování nemá právo ani možnost zasahovat.

Slavnostní vyhlášení Cen české filmové kritiky proběhne 13. ledna 2011 v divadle Archa.

Ceny České filmové kritiky se nechtějí vymezovat vůči stávajícím filmovým cenám Český lev, které každoročně uděluje Česká filmová a televizní akademie. V případě Českého lva jde o hlasování filmových profesionálů, kteří mohou uplatňovat při svém hodnocení odlišná kritéria a pohledy než filmoví žurnalisté. Z podstaty věci by Ceny české filmové kritiky mohly přinést objektivnější zprávu o stavu současné domácí kinematografie. Myšlenka vzniku Cen české filmové kritiky byla vedena i zahraničními vzory, kdy paralelní existence cen filmových kritiků vytváří zajímavou alternativu k hodnocení akademickému.

Čeští filmoví kritici udíleli doposud své ceny v rámci Českých lvů a také festivalu Febiofest. Organizátoři obou akcí byli uvědoměni o nové aktivitě novinářské obce, kterou Ceny české filmové kritiky představují. Záleží pouze na jejich rozhodnutí, zda budou chtít nadále zachovat vyhlášení novinářských cen v rámci vlastních akcí.

Statut Cen české filmové kritiky, Seznam Hlasujících a členů Výboru bude k dispozici na webových stránkách Cen české filmové kritiky. V současné době je statut cen k dispozici na webových stránkách České filmové komory www.filmovakomora.cz.

Recenze: Megamysl [Megamind] - 80%

Tento film je vpodstatě tragikomickým příběhem toho, co by prožíval Lex Luthor, kdyby se mu podařilo zabít Supermana. Víceméně.



Tento film je o trochu lepší než nedávný Já, padouch, protože má o něco zajímavější námět. poté, co Megamyslův protivník Metroman zemře, a tím definitivně vyhraje zlo, čeká nás sonda do života padoucha, jehož existence již dále nemá smysl. Samozřejmě, že i tato sonda je plná padání na hubu a popkulturních vtípků, ale některé scény a zvraty jsou chytré a originální. Ale na Úžasňákovy samozřejmě nemá.

Jinak vše podle očekávání. Film je dabovaný, takže Ferrella a Feyovou neuslyšíte a některé vtipy se nedaly přeložit (například když mírně retardovaný superhrdina Titan nazve své město "Tightenville"), a 3D mi nevadilo (vlastně jsem ho docela brzo přestal vnímat).