29.4.13

Recenze: Kovář z Podlesí - 10%

[Následuje nijak neupravované shrnutí děje z oficiálního distribučního listu]

Na městečko Podlesí a jeho okolí je uvržena kletba, kterou může zlomit Toník, synovec místního kováře. A jak? Tím, že zbaví kraj zlých bab, v něž se kdysi proměnily dobré víly. Z jejich spárů musí zachránit milovanou Bětku a současně zbavit Podlesí draka. Toník je sirotek, který vyrůstá u svérázného strýce kováře. A protože kovář je jednak válečný invalida a jednak trošku lenoch, proměnil Toník jeho kovárnu v dílnu plnou vynálezů, které mají strýčkovi usnadnit život. A k obsluze různých strojků, strojů a čarovných mašinek taky vycvičil dva hlodavce – pana Křečka a pana Veverku.


(Trailer má ve srovnání s filmem překvapivý šmrnc a obsahuje několik zajímavých scén, které ve filmu vůbec nejsou.)

Tento film napsal a režíroval stejný člověk, který před čtyřmi lety natočil film Veni Vidi Vici, jehož recenzi si můžete přečíst zde. Udělejte to, prosím...

Ten člověk se jmenuje Pavel Göbl a ty čtyři roky od Veni Vidi Vici nic nenatočil (což mi připadalo jen logické). Až teď se vrhl na pohádky a tím všem vrátil úder.

Je bez debaty, že bych se s Pavel Göblem nemohl bavit o kinematografii, protože na ni zjevně má zásadně jiné názory, než já. Nemohl bych se s ním ale bavit asi ani o politice, výrokové logice nebo malé násobilce, protože je mentálně v nějaké jiné dimenzi, než já.

Zatímco Veni Vidi Vici měla být "normální romantická komedie", Kovář z Podlesí má být "tak trochu jiná pohádka", což v rukou někoho, kdo vůbec neumí psát ani režírovat, dalo vzniknout epickému dadaistickému dílu, kterému chybí snad jenom dubstep.

Jinak je v něm všechno. A ještě víc.

Úvodní odstavec popisuje jen asi třetinu děje a polovinu postav, ale je to celkem jedno, protože film nemá žádný děj, který by se dal chápat a žádné postavy, jejichž jednání (a někdy dokonce samotná existence) by dávalo smysl logický, natož dramatický. Rozhodně není hlavní postavou kovář (Bolek Polívka), podle kterého se film z nějakého důvodu jmenuje.

Pokusím se dát nějak zpětně dohromady ústřední zápletku, ale obávám se, že to nepůjde (a to jsem film viděl před pár hodinami). Takže:

Mladý Toník se kamarádí s mladou Bětkou. Toník je synovec kováře (Polívka), Bětka je vnučkou starosty (Josef Somr), kterému občas vyká a občas tyká.

Toník je vynálezce, což se projevuje tím, že dělá pokusy s elektřinou, ochočil si netopýry a naučil křečka a dvě veverky mluvit lidskou řečí pomocí elektrohypnózy. Křeček a jedna veverka mluví normálně česky, druhá veverka (veverčák) má z nějakého důvodu slovosled jako Yoda.

Starosta mezitím punktuje svatbu Bětky se synem nějakého šlechtice.

Jednonohému Polívkovi sice všichni říkají "kovář", ale nemá kovárnu ani kovadlinu. Má jenom pec, ke které je připojený stroj, ve kterém veveřák s křečkem běhají v kolečku a mačkají páky, následkem čehož se kus hrnce vhozený do stroje promění v prsten, na což se Polívka jen pasivně dívá a okřikuje zvířata. To je jediná scéna, ve které má Polívka něco vzdáleně společného s kovářstvím. Prsten dá Toníkovi jako snubní pro Bětku.

Bětka mezitím začne vyprávět svému malému sourozenci velmi obsáhlou pod-pohádku, s přibližně následujícím dějem:

(Nyní jsme vnořeni o jednu úroveň)

Kovářův pradědeček ve 14. století nedaleko bojoval s Turky, což se nějaké tehdejší ženě (jeho manželce? už si nepamatuju) nelíbilo, takže foukla do kamene s otvorem, který dostala od paní víl za to, že někdy předtím vyčistila jezero.
  • Odbočka (druhá úroveň): Pokud někdo řekne "můj pradědeček kdysi ve 14. století...", tak je to dost sofistikovaný humor, neboť to znamená, že v době, kdy to říká, nemůže být více než 15. století, tudíž ještě neexistuje Gregoriánský kalendář, ani nic, čemu by se mohlo říkat "14. století". V lepším filmu by se na tom dal založit podařený vtip. (Jak už mnozí z vás zjistili, celé mé předchozí souvětí je zcela mimo mísu, ale nechám ho zde, protože je to složitá intelektuální konstrukce, na kterou jsem pyšný.)
(Návrat na první podúroveň)

Fouknutí do kamene přivolalo tři houbí (ne holubí, HOUBÍ) víly, které měly ženě splnit přání. Ta chtěla, aby bitva přestala a zavládl mír. Na to houbí víly sebraly hrnec s kroupami a udělaly z něj krupobití, které - pokud jsem to vyprávění dobře pochopil - zabilo většinu bojujících na obou stranách a připravilo kováře o nohu. V tu chvíli jsem se nějak ztratil, protože jsem nepochopil, jestli Polívkovi tedy je přes 100 let, nebo je to jiný kovář a jednonohost je dědičná? Nebo jsem to nějak nepochytil s tím pradědečkem a všechno se to stalo před pár lety, ale tomu by neodpovídala skutečnost, že je to vyprávěno jako stará pověst a nikdo ze současných obyvatel na strašidla nevěří.

Každopádně, tři víly následně přišly o dolní polovinu svých těl, mohly se živit pouze stíny (ne, taky jsem nechápal, co je tím myšleno) a teď straší ve zdejším mlýně.


(Zpět o úroveň výše)

To vše Bětka vypráví dost kulometným tempem a doprovází to promítáním z primitivní laterny magiky, do které vloží kus skla, na kterém je jasně vidět pět velkých obrázků. Z tohoto skla pak promítne asi 20 obrázků, které se animují (ale docela hezky, jako staré dřevořezby).

Přijede šlechtic se synem. Při večeři pomlouvají starostu a když si všimnou, že tento celou dobu stojí opodál, syn mu řekne "Promiňte, jsme mysleli, že jste šel kadit".

Bětka s Toníkem utečou z vesnice. Cestou se odehraje dialog "Z čeho že je ten prstýnek?" - "Z kastrolu." - "Aha." Ten je zřejmě ve filmu proto, aby divákovi došlo, že prstýnek je z toho kastrolu, ve kterém při bitvě s Turkem byly ty kroupy, ale proč to má divákovi dojít, nebo co z toho má vyplynout, to jsem nepochopil, protože prstýnek už celý zbytek filmu nehraje žádnou roli.

Ve vesnici je spatřen drak, který rozboří kurník.

Bětka s Toníkem přijdou po pochodu lesem do strašidelného mlýna a zde na zemi najdou ležet kámen s dírou. Objeví se tři houbí víly, které mají jen horní poloviny těl (ale většinou jsou zabírány jen od pasu nahoru) a začnou do Toníka a Bětky různě šťouchat.

Následně se Bětka sesune na židli a začnou po ní lézt pavouci. Víly jásají: "Konečně jsme z ní tu duši vytřásly!"

Kámen s dírou se začne kutálet pryč a Toník jde za ním, aniž by byl jakkoliv vyveden z rovnováhy tím, že právě poprvé v životě uviděl nadpřirozené bytosti, které sebraly duši jeho snoubence.

Z Bětky vyletí její duše a začne vyjeveně poletovat kolem, protože ji Toník neslyší.

Šlechticův syn přijde v noci do spižírny, aby se najedl. Do spižírny kouká oknem drak. Šlechticův syn žoviálně pronese "Ty nejsi kůň, viď? Koně nejsou zelení." Drak: "Ty se mě nebojíš?" Syn: "Když tátovi neřekneš, že chodím poddaným do spižírny, tak ne." Drak: "Tak budeme kamarádi." Drak odletí a do konce filmu už se nesetkají. Syn není jakkoliv vyveden z rovnováhy tím, že právě poprvé v životě uviděl nadpřirozenou bytost.

Polívka se diví, kam se Bětka poděla a řekne veverčákovi a křečkovi "Až se najíte, vyrazíte hledat Bětku". Následuje okamžitý střih do lesa na strom, kde veverčák nachází Bětku! Přesněji řečeno, nachází její duši, kterou vidí a slyší (narozdíl od lidí). Přijde to říct Polívkovi, který si myslí, že se veverčák zbláznil, a chce si jeho pravdomluvnost ověřit následující zkouškou: Pokud bude Bětčina duše poletovat po kovárně (která není kovárna, ale rozumíte mi) a veverčák, křeček i Polívkův pes (který nemluví, ale vidí a slyší Bětku) se budou dost dlouhou dobu všichni dívat na stejné místo, bude to důkazem toho, že tam Bětka opravdu je. Což se stane.

Polívka by rád šel hledat Toníka (už jsem zapomněl proč), ale má jen jednu nohu. Naštěstí veverčák očekával vývoj situace a noc předtím přimontoval svou běhací klec k Polívkovu invalidnímu křeslu, takže je nyní motorizované! Polívka s oběma zvířaty vyráží do lesa.

Přijíždí na louku, kde žije paní veverčáková. Ta se začne vydávat za lesní vílu, vyhrožovat Polívkovi za narušení lesního klidu a nutit ho, aby NATŘEL STROM SÁDLEM. Což Polívka poslušně udělá a směje se tomu.

Ve vesnici kdosi nadhodí, že by měl někdo zabít toho draka. Vydává se za ním šlechticův syn.

Toníka dovede kámen s dírou k paní víl (Barbora Seidlová), která mu nejdřív vynadá, že neměl učit zvířata mluvit, pak mu vysvětlí, že pavouci na Bětčině mrtvém těle šijí závoj z pavučin, a pokud nebudou do půlnoci odstraněni, Bětka už se nikdy neprobere. Na logickou otázku "Jak odstranit magické pavouky?" víla odpoví: "Musíš najít maso, které dorůstá. Víc ti říct nesmím." a pošle ho pryč.

(Někdy v průběhu filmu také zazní věta "Nic nebude jak bývalo - ani hlodavci", kterou jsem si zapsal.)

Toník potká v lese Polívku na vozíku a shodnou se, že vílina rada znamenala, že Toník potřebuje ocas z draka, který dorůstá podobně jako ještěrčí ocas (přičemž Polívka ani Toník draka nikdy v životě neviděli a do včerejška netušili, že existuje).

Šlechticův syn v lese naštvaně praští do rozcestníku, který se naštve a řekne "Uvidíš kam tě pošlu".

K témuž rozcestníku přijdou Polívka a Toník a narovnají ho, protože si s sebou z kovárny náhodou vzali pravý úhel. Na to rozcestník Toníka z nějakého důvodu vyzvedne nad koruny stromů, nechá ho rozhlédnout se kolem, pak ho snese zpátky dolů a větvičkou mu ukáže, kudy má jít k drakovi.

Šlechticův syn přijde k chalupě v lese, u které je ženská, která se ho zeptá "Umíš sekat dřevo?", na což on odpoví "Nevím, ale mám sekeru" a zůstane u ní.

Toník a Polívka přijdou k CGI drakovi, se kterým si chvíli povídají, načež si dobrovolně usekne ocas, dá ho Toníkovi a odnese ho na svém hřbetě do mlýna, před kterým náhodou stojí vesničané a začnou na něj (na draka) střílet. Drak pak odletí a vesničané odejdou za farářem, který jim řekne, že drak neexistuje a ráno moudřejší večera.

Během všech předchozích scén filmem poletuje Bětčina duše, která dělá různé legrační obličeje.

Toník do mlýna zavolá své cvičené netopýry, kteří pavouky sežerou, což by asi bylo hodně trikově náročné, takže je to znázorněno jedním zpomaleným záběrem na olizujícího se netopýra a Toníkovou větou "Doufám, že chutnají".

Zjeví se znovu tři houbí víly, ale Toník na ně vyzraje tím, že jim uvaří polívku z dračího ocasu a pak je nechá, aby snědly stín talíře na zdi, čímž víly získají nohy.

Polívku opustí jeho zvířátka, takže je bez motoru, ale náhodou jede kolem paní víl s povozem, která ho odveze do vesnice, kde vesničani dělají narážky na to, že by se měli vzít, a nejsou jakkoliv vyvedeni z míry tím, že viděli v jednom dni už dvě nadpřirozené bytosti.

Následuje svatba - nikoliv Toníka a Bětky, ale šlechticova syna s tou ženou z lesa - na které jsou úplně všichni, včetně paní víl, houbích víl a draka, po jehož zjevení se všichni diví, že ho Toník nezabil - i když ho o pár hodin dříve viděli přilétat s Toníkem a odlétat bez Toníka.

A to je, přátelé, konec!


Kromě dadaistického děje se film vyznačuje celkovou televizností a velmi nudným střihem (s občasnými nečekanými prostřihy na detaily něčích vyjevených obličejů) a kamerou - přestože asi stál nezanedbatelné peníze a například drak vypadá z technického hlediska velmi přijatelně. Naopak většina "dobových stavení" vypadá jako že si tvůrci vypůjčili nějaký slovácký skanzen a nainstalovali do něj pár nepadnoucích doplňkových rekvizit.

Polívka a představitelé hlavních teen rolí vypadali po premiéře jako sympatičtí lidé, schopní vtipných hereckých výkonů, ale to by se opravdu museli nacházet v jiném filmu jiného režiséra.

Oficiální presskit mimo jiné obsahuje také následující zajímavý odstavec:

„Jedním z inspiračních zdrojů mi byla knížka od pana Vondráčka, kde bylo popsáno, jak dříve fungovalo v domech vymýtání zlých duchů. Úředně. Co kolem toho bylo za papírování – z dnešního hlediska to bylo docela směšné – a z toho jsem vyšel,“ říká scenárista režisér Kováře z Podlesí Pavel Göbl.

Ovšem v celém filmu se nekoná žádné vymýtání (ani vymítání) duchů (ani o něm nikdo nemluví) a není v něm ani sekunda žádného úřadování nebo papírování.

Může se vám po přečtení recenze zdát, že je ten film vlastně zábavný, ale to je omyl. Jeho cca 10 zábavných minut je rozmělněno mezi 90 minutami, kdy se neděje vůbec nic.

To, že tento film vznikl za podpory a aktivní spolupráce České televize - aniž by během celého procesu někdo řekl "Moment, takhle to ale fakt nejde!" - považuji za jasný důkaz toho, jak nenapravitelně rozložená a zcela nefungující tato instituce dnes je.

P.S: OK, takže i ten dubstep...

28.4.13

Recenze: Iron Man 3 [Iron Man Three] - 80%

Tony Stark (opět Robert Downey Jr.) by se možná rád věnoval své přítelkyni, ale objevují se dvě nebezpečí najednou: Jednak blízkovýchodní terorista Mandarin (Ben Kingsley) a jednak Aldrich Killian (Guy Pearce), kterého kdysi Stark poslal k šípku a on mezitím vyvinul sérum, které způsobuje hyperléčbu těla, a občas jeho následkem člověk vybuchne.

Takže dojde k tomu, že Mandarin zničí Starkovo sídlo a většinu techniky a Stark se kdesi v ústraní pokouší rozchodit jednoho Iron Mana a všechny zachránit, včetně amerického prezidenta...



Děj je ještě o trošku složitější, například v něm figuruje také jedna další fešná vědkyně (Rebecca Hallová), ten černoch z předchozího dílu, který léta v "Iron Patriotovi", a také bodyguard Happy. Toho pořád hraje Jon Favreau, který natočil první dva Iron Many, ale v tomto díle ho na režisérské (a spoluscenáristické) stoličce nahradil Shane Black.

Shane Black je znám především jako scenárista čtyř prvních dvou Smrtonosných zbraní, Posledního skauta nebo Dlouhého polibku na dobrou noc. Mohli jsme ho ale také vidět jako herce v původním Predátorovi, kde se nám svěřil s velikostí vagíny své přítelkyně:


Mimochodem, z necelých deseti herců v Predátorovi později dva byli američtí guvernéři a třetí na guvernéra neúspěšně kandidoval, tzn. asi každý třetí herec v tomto filmu je guvernérský kandidát. Který jiný film tohle má?

Ale zpět k Iron Manovi 3.

Shane Black má dobrý smysl pro humor a ironii (který mu studio bohužel téměř zlikvidovalo ve scénáři Posledního akčního hrdiny). Nejpamátnější momenty ve třetím Iron Manovi jsou ty, ve kterých se někdo s někým verbálně špílcuje - což je především Downey (tradičně skvělý), Paltrowová, Favreau a Ben Kingsley, který je nejúžasnějším překvapením filmu: Zprvu je jeho Mandarin působivý hardcore terorista, nebezpečný psychopat natočený jako v pseudodokumentu Kathryn Bigelowové. A pak dojde k jistému zvratu, který jsem naprosto neočekával a který povznese tuto postavu (a Kingsleyho s ní) do nebeských výšin!

Podobně jako u předchozích dílů platí, že ústřední zápletka (tzn. "co vlastně chce kdo komu udělat a proč a jak to dělá") je poněkud nepřehledná a nezajímavá. Prostě všichni kují nějaké pikle a mezi tím jsou nějaké akční scény, kterými se zázračně vyřeší všechny ty pikle. Ty akční scény jsou zjevně drahé, ale (podobně jako třeba v Avengers) působí značně digitálním dojmem - Iron Man se pohybuje dosti prkenně i když uvnitř něj právě je Tony Stark.

Třetí Iron Man je o něco lepší, než byl druhý, ale je nutno si uvědomit, že je to víceméně pořád totéž a téměř vše, co je na tomto filmu dobré (s výjimkou Kingsleyho!) bylo dobré v jeho předchozích dvou dílech. Někomu to možná tak stačí, ale já bych očekával něco víc.

P.S: Dodatečně jsem si vzpomněl, že jsme na projekci dostali 3D brýle, ale vůbec si nepamatuji, že by mi něco ve filmu připadalo plastické...

P.P.S: Trojka by měla být bez větších problémů k vidění bez dabingu, s českými titulky (které jsou ovšem často nečitelně rychlé)!

27.4.13

Recenze: Zambezia - 30%

Zambezia je magické město ptáků u vodopádu (přesněji řečeno velký strom), kam přilétá mladý sokolík, aby se zde stal členem elitní ochranné letky. Shodou okolností v tutéž chvíli zlý plaz (mega varan nebo co to je) plánuje dobytí téhož města...



CGI animovaný film Zambezia je podobně divný jako jeho trailer. Jde o jihoafrický film (údajně první celovečerní animovaný) a po technické stránce není horší než naše Kozí příběhy / Čtyřlístek, i když se samozřejmě nemůže měřit s hollywoodskými filmy.

Ale ten debilní děj...

Ve všech svých aspektech se Zambezia snaží kopírovat své americké předlohy (její český slogan dokonce zní "Někde mezi Madagascarem a Riem", hahaha), ale moc se jí to nedaří a dopadá to podobně, jako když se v tamních končinách pokoušejí natočit akční velkofilm.



Tím chci říct, že místy je to zajímavě WTF, ale většinu filmu je to jenom nuda.

Pravděpodobně nejzajímavější jsou hlasové výkony, protože do některých rolí byli obsazeni poměrně slavní američtí herci. U nás je ale film dabovaný a v dabingu jsou původní špatné vtipy ještě o něco trapnější a méně pochopitelné. Například přijde nějaký pták, který se jmenuje Ezy, pak odejde, a někdo řekne "Ezy dovnitř, Ezy ven". Už se smějete?

26.4.13

Recenze: Atomic Age [L'Age atomique] - 20%

Dva hoši si vyrazí o víkendové noci do Paříže. Disco, město, holky, kluci, Boloňský (nebo jaký) lesík, klasika...



Atomic Age je hardcore artfilm, což je poznat už například z toho, že není nijak naznačeno, co znamená název.

Dalším dobrým indikátorem artovosti je scéna brzy po začátku filmu, kdy jsou záběry nočního předměstí doprovázeny audiozáznamem toho, jak někdo (podle hlasu možná Ronald Reagan?) anglicky vypráví "vtip o perestrojce, který mi řekl Gorbačov", což je utnuto dříve, než dojde na jeho pointu. (Rozumí se samo sebou, že vtip později nepokračuje a nikdo se už nezmíní ani o něm, ani o Gorbačovovi, ani o perestrojce.)

A do třetice bych upozornil na scény v nočním klubu, kde mládež tancuje na hudbu, kterou slyšíte v traileru, a zvuk je namixován tak, že slyšíme jen tu hudbu a krásně srozumitelné hlasy hrdinů, kteří spolu mluví - žádné jiné zvuky. To opět znamená, že jde buď o hardcore art, nebo byl ten, kdo mixoval zvuk, velmi líný.

Hoši zpočátku vypadají jako stereotypní gayové, ale aspoň jeden z nich později pravděpodobně začne váhat ohledně své orientace a chvíli si povídá s děvčetem. Oba mají verbální rozepři s bohatým mladým intelektuálem, doprovázeným dvěma komickými hipstery. Povídají si s dalším děvčetem. Pak chvíli běhají po nočním lesíku. Některý z chlapců občas pláče nebo něco křičí, ale nikdy mi jejich věty nedávaly jakýkoliv smysl v rámci toho, co se děje (i když se většinou neděje nic, samozřejmě).

Film má sice jen 63 minut, ale je to asi o 120 minut déle, než by měl mít. Jde vpodstatě o zbytečný remake tohoto snímku:

Recenze: Hluboko [Djúpið] - 60%

Jistý islandský rybář, přezdívaný Gulli, žijící na nehostinném mrazivém ostrově, se dostal v polovině osmdesátých let do prekérní situace. Jeho rybářská loď se potopila, jeho kolegové téměř okamžitě umrzli (voda měla okolo nuly), ale on dokázal šest hodin plavat k pevnině, pak vylézt po skalách a dojít po sněhu pěšky na boso do města. To vše v mrazu, při kterém mozek a tělo přestává fungovat během několika minut.



Baltasar Kormákur zfilmoval skutečný příběh pravděpodobně nejslavnějšího islanďana (hned po Hugleikuru Dagssonovi).

K potopení lodě dojde asi v polovině filmu a události, které k ním směřují, jsou natočeny patřičně napínavě, takže jsem byl při různých náznacích poměrně nervózní, že "teď už se to stane". Pak se to stane a vypadá to velmi působivě, ať už jsou to triky, nebo režisér opravdu téměř přizabil herce (což rád dává k lepšímu).

Gulli se chvíli snaží neúspěšně zachránit kamarády, pak si povídá s rackem, plave, je otloukán o útesy, vleče se sněhem, a je zachráněn.

A film nekončí a my sledujeme především to, jak chtějí vědci zjistit, proč se Gullimu podařilo přežít v podmínkách, ve kterých teoreticky nikdo přežít nemohl. A na nic revolučního nepřijdou, snad jen že jeho tělesný tuk je podobný tulenímu...

Jde pravděpodobně o věrnou adaptaci skutečných událostí (tak jak je skutečný Gulli podal v rozhovorech), takže se nedočkáme ničeho, co by se podobalo klasické hollywoodské zápletce. Film má několik paralel se Zemeskisovým Trosečníkem (působivé ztroskotání, racek místo Wilsona, dlouha sekvence po "záchraně"), ale Gulli je oproti Tomu Hanksovi méně čitelný, prostě "normální chlapík".

Jsem celkem rád, že jsem se o této pohnuté události něco dozvěděl, ale nepřijde mi úplně nosné natáčet podle ní takovýto film, který není ani exaktní rekonstrukce, ani klasický příběhový snímek. Ještě raději bych se díval na normální dokument o tom, co se stalo.

25.4.13

Recenze: Bezpečný přístav [Safe Haven] - 30%

Katie (Julianne Houghová) provedla něco dramatického (nevidíme co) a utíká před policií z města na venkov. Vystoupí z autobusu v náhodném zapadákově, kde prodává v koloniálu supermodel Alex (Josh Duhamel) a rozhodne se zde zůstat - se změněnou identitou a účesem...


(Opravdu si nevzpomínám, že by ve filmu byli hrdinové takto obnaženi, ale možná jsem na chvíli usnul.)

Od Nicholase Sparkse jsem nikdy nic nečetl, číst nebudu, ale na základě filmových verzí jeho románů mám tušení, že je ještě strašnější terorista než Stephenie Meyerová. Oba píšou strašlivé hovadiny, ale v knihách Meyerové je aspoň občas nějaké nadpřirozeno / sci-fi. V knihách Nicholase Sparkse je jen láska, touha a rakovina (v různých kombinacích).

Takže: Katie si pronajme chatu v lese u městečka. Její jedinou sousedkou je jistá Jo, která se o ni dost intenzivně zajímá, nejdřív to vypadá, že je lesba a jede po ní, ale pak se ukáže, že ji chce pouze dát dohromady s Alexem, jehož manželka umřela na rakovinu a on se musí starat o dvě roztomiloušké dětišky.

Katie se asi po hodině filmu nechá přemluvit a dá se s tímto krásným, hodným, vtipným, schopným Übermenschem dohromady. Ten ale krátce nato náhodou uvidí na policejní stanici zatykač s Katiinou podobou, vynadá jí a pošle ji kamsi, aniž by si nechal vysvětlit, jak to doopravdy bylo.

Totiž, od prvních minut filmu je naprosto jasné, že Katie ve skutečnosti je hodná žena a nic zlého neudělala, ale teprve ke konci filmu přijdeme na to, že její manžel byl policajt, terorizoval ji, ona před ním utekla a on využil svých policejních styků k vystavení zatykače za (neexistující) vraždu. Ten hajzl!

Ve finále se pak manžel-policajt přepne do módu "psychopatický opilec" a vyrazí do městečka zastřelit / upálit / utopit Katie a všechny kolem ní, shodou okolností při slavnostním ohňostroji (což hodně připomíná Noci s nepřítelem).

Což se mu (spoiler!) nepodaří, nějak náhodně zabije sám sebe a zavládne všeobecná love, kdy Alexovi už nevadí, že mu jeho milá ve všem lhala a že je taková kráva, že delší dobu žije v cizím městě s cizí identitou, protože ji jeden (ex)policajt falešně obvinil.

Následuje jediný neočekávaný zvrat celého filmu, když (ZASE SPOILER!) Katie konečně uvidí fotku Alexovy mrtvé manželky a zjistí, že je to Jo! (Tedy že to byl její duch, ne že Alexova manželka ve skutečnosti žije, jak jsem si nejdřív myslel.) To mě vyvedlo v tomto druhu filmu poněkud z míry, ale hned potom byly závěrečné titulky, takže jsem mohl opět usnout...


Bezpečný přístav (ve kterém, pokud si pamatuji, není žádný přístav) je jedním z těch filmů, u kterých se divíte, jak se dá tak málo děje natáhnout na tak dlouhou stopáž.

Film režíroval Lasse Hallström, který natočil vícero kvalitních snímků, a musím smutně konstatovat, že on se vlastně tenhle film nedal natočit o mnoho lépe - s těmito herci, s tímto rozpočtem a hlavně s tímto lobotomizovaným námětem.

A bohužel, Sparks stíhá psát další knihy přinejmenším tak rychle, jak je stíhají natáčet...

A mezitím, v Tokiu...

Vlastně, tohle se jim v Tokiu stává každou chvíli...


"Giant God Warrior Appears in Tokyo"

23.4.13

Recenze: Zlomené město [Broken City] - 50%

Mark Wahlberg bejval férovej polda, ale pak měl trochu problémy s nadměrným střílením černochů, takže musel od policie (i když se mu oficiálně nic neprokázalo).

Začal se živit jako soukromé očko (což se mu příliš nedařilo) a o pár let později mu nabídne výhodnou zakázku sám pan starosta (Russell Crowe): Je potřeba zjistit, s kým mu zahýbá jeho manželka (Catherina Zeta-Jonesová ve velmi malé roli), což by mohl řádně zahýbat probíhající volební kampaní na nového starostu...

Wahlberg vrhně do skvěle placené nové zakázky, ale zjišťuje, že starostova manželka je nějak podezřele propletena s lidmi protikandidáta na starostu (Barry Pepper)...



BTW: Ve traileru problikávají jakési fotky brutální soulože - ve filmu tyto záběry jsou, ale jsou to záběry z filmu, na který jdou hrdinové do kina. Tolik k pravdomluvnosti trailerů.

BTW 2: Hudba v traileru je také známý song z videohry "Saints Row The Third", hahaha.

Toto krimi-drama, režírované jedním z bratrů Hughesových, je zajímavé ve svém přístupu k hlavní dějové lince: Divák velmi brzy vytuší, že s tím zahýbáním manželky to není úplně jednoznačné, a že svině bude spíš pan starosta. Přibližně ve třetině filmu se to pak divák velmi jednoznačně dozví, ale hlavní hrdina to ještě dlouho nepochopí. Což nemyslím jako kritiku, skutečně mi to přišlo jako osvěžující přístup.

Bohužel, zřejmě to nebyla scenáristova genialita, ale spíš nějaká nechtěná náhoda, protože to v nic zajímavého nevyústí a celý film se všemi jeho zvraty je střídavě A) velmi předvídatelný a B) nesmyslný až směšný tím, co všechno se snaží do děje nacpat (zlé developery, pomstu za hrozný zločin, polepšeného poldu, práva gayů...).

Otázka je, jestli taková nanicovatá, ničím nezajímavá podívaná, podpořená slušnými hereckými výkony v hlavních rolích, stačí k tomu, aby byl divák v dnešní záplavě filmů spokojený...

21.4.13

Recenze: Záhada Hory mrtvých [The Dyatlov Pass Incident] - 10%

V roce 1959 v uralský horách za dosud nevysvětlených okolností zemřelo devět turistů. Nyní se do stejných míst vydává pět mladých amerických studentů, aby vypátrali, co se zde vlastně před více než 50 lety stalo...



Především: "Incident v Djatlovově průsmyku" se skutečně stal. Tedy, není jasné, co se tam přesně stalo, ale teoretizuje se o tom už 50 let a není to virální reklama na tento nový film. (Který, mimochodem, je uváděn v kinech v bývalých sovětských republikách, ve Vietnamu a v České republice. Všude jinde jde přímo na DVD / BluRay.)

I většinou střídmá Wikipedie připouští, že se tehdy v horách skutečně stalo něco nevysvětlitelného. A každý milovník záhad a konspirací si na tehdejších událostech opravdu smlsne:



Filmové zpracování takové story mohlo být velmi zajímavé. Proto jsem byl poněkud smutný z toho, jak hrozně blbý tento film je. A je hrozně laciný a dost špatně zrežírovaný (Rennym Harlinem, kdysi slavným režisérem Smrtonosné pasti 2 a Cliffhangera).

Především je nutno upozornit, že Záhada hory mrtvých je "na motivy skutečných událostí" (což se tvrdí na jejím začátku) asi stejně, jako (hypotetický) film o amerických studentech, kteří v roce 2013 navštíví Prahu a zde sledují jak Golem bourá domy, dokud ho nezastaví Spiderman. Hybatelem děje má být ona "skutečná událost" z roku 1959, ale ta je použita jen jako záminka k hodně debilní a hodně nesmyslné zápletce jako z "Akt X".

Kterou vám kompletně prozradím, abyste na film nemuseli chodit a přesto mohli společně se mnou kroutit hlavou, jak hluboko může klesnout kdysi slavný režisér (který si film také sám produkoval). Jediným plusem je, že se zjevně natáčelo v nějaké reálné post-sovětské zemi, takže městečko vypadá patřičně zanedbaně, auta jsou patřičně rozpadlá, obyvatelé mluví správnou ruštinou atd...

Pět studentů tedy odjede do ruského městečka pod horami, kde na ně všichni podivně koukají. Chtějí navštívit desátého člena výpravy, který přežil a je ve zdejším blázinci. V blázinci jim ošetřovatelé řeknou, že tam nikdo takový není. Jen v okně ve druhém patře shodou okolností stojí vytřeštěný dědeček a drží ceduli s nápisem "Уходите!". Studenti odejdou.

Jedna důchodkyně studentům prozradí, že se před 50 lety zúčastnila pátrání, a že objevili 11 mrtvých těl, nikoliv 9 (toto je "důchodkyně X", zapamatujte si ji, později bude důležitá).

Studenti tedy vyrazí do hor, přičemž krajina i počasí celou dobu vypadá docela příjemně, asi jako když v teplý podzimní den vystupujete na Sněžku - a nevzbuzuje to vůbec žádný strach nebo napětí. Studenti se spolu baví, obě děvčata souloží/chtějí souložit se dvěma ze tří hochů (ale není to vidět). Vše je natáčeno jakoby "dokumentárně", jako Záhada Blair Witch, Monstrum atd., ale kamera je o něco méně rozklepaná a obraz je superkvalitní - ne jako z videa.

V první více než polovině filmu pozůstává veškerá hrůza z toho, že se občas obraz v kameře divně rozpadne, z dáli se ozývají divné zvuky a ve sněhu u stanů se objevují stopy bosých nohou, které zničeho nic začínají a zničeho nic končí (ale studenti si z toho nic nedělají, protože si myslí, že to je žertík někoho z nich). Pak spadne lavina a zabije jednu z holek. Dva přeživší objeví ve skále pancéřové dveře, ale přijde jim jako skvělý nápad neříct o nich zbývajícím dvěma a počkat až se objeví ruští vojáci, kteří zastřelí jednoho z kluků.

Zbývající tři živí studenti se schovají do pancéřových dveří, za nimiž je typický sovětský bunkr a v něm typická supertajná laboratoř, dávno opuštěná a zničená (hrozně mi to připomínalo starší díly videohry "Resident Evil"). Zde studenti objeví různé staré mumifikované mrtvoly, operační sál a složky s fotografiemi a údaji o Filadelfském experimentu! Také zde najdou přesně stejnou videokameru, jako mají v ruce, a v ní je kazeta se stejnými nahranými záběry, jakou mají ve své videokameře! Než stačí tuto kameru B převinout do časového úseku, který právě prožívají, vybije se akumulátor (a nenapadne je dát do ní nabitý akumulátor ze své kamery A). A také tady najdou jaderný reaktor.


V tuto chvíli už jsem jen čekal, kdy se objeví Dr. Emmett Brown a bude se pokušet získat 1,2 džigawatů z reaktoru, ale byl jsem překvapen, protože se místo něj objevili dva Glumové z Pána prstenů - tedy dvě špatně animované CGI turbozombie, které skákaly po zdech a teleportovaly se. Ty sežraly jednoho ze studentů, takže zůstal jen jeden hoch a jedno děvče. Ti utekli z laboratoře dále do nitra hory, za další pancéřové dveře (skrz které se zombie nemohou teleportovat) a zde našli kamennou chodbu a v ní se vlnilo nějaké silové pole, či co.

Ze všeho, co se dosud stalo, si vzdělaný student vyvodí jediný možný logický závěr: To silové pole je starý eskymácký teleport a je to jediný způsob, jak uniknout dvěma turbozombiím. Protože teleport nemá žádná viditelná tlačítka, je nutné ho ovládat silou vůle, vzpomínkou na nějaké konkrétní místo. Protože to musí být jasná a silná vzpomínka, tudíž nedávná, tak se rozhodnou myslet na místo venku těsně u vchodu do bunkru (kde na ně zřejmě čekají ti ruští vojáci, ale to jim najednou nevadí). Opravdu nekecám, tohle všechno si oba hrdinové vyvodí jen na základě toho, že vidí CGI efekt v jeskynní chodbě. Takže vlezou do teleportu, zableskne se, a pak...

Pak se odehraje závěrečná scéna, jejíž epičnost překonává všechny fyzikální zákony, a jsem si skoro jist, že jsem ji pochopil správně:
  • Kamera se skutečně přenese před jeskyni, k pancéřovým dveřím, a zabírá těla obou studentů, kteří leží nehybně ve sněhu (a nejeví známky života).
  • Objeví se pár ruských vojáků, kteří se tváří rozmrzele.
  • Objeví se mladé ruské děvče, které říká cosi o "ztracených turistech" a vojáci ji zaženou. Je to mladá Důchodkyně X (viz výše), což nám ale má dojít až za chvíli.
  • Vojáci seberou oba studenty (stále nejevící známky života) a odnesou je dovnitř do do bunkru, kde je všechno čisté, nezničené, fungující a je zde spousta lidí. Zjevně jsme se propadli časem, ale vojákovi, který nese kameru z roku 2012 a dál s ní natáčí, na ní nepřipadá nic divného.
  • Vojáci si řeknou pár slov o tom, že "tyhlety bude chtít vidět doktor", svléknou studenty z šatů a ukáže se, že to nejsou studenti, nýbrž vyzáblé zombie!
  • Zombie jsou pověšeny na háky do spižírny a před ně je položena stále běžící kamera (na místo, kde byla o 50 let později nalezena, stále s nabitým akumulátorem).
  • Kamera nazoomuje na hlavu zombie-samice, která má za uchem stejné tetování, jaké tam měla studentka.
  • Zombie otevře oči.
  • The End.

Přísahám, že jsem se nesnažil ten závěr záměrně zesměšnit, opravdu se to odehrálo takto, ale natolik mě to překvapilo, že mi až dosti dlouho po skončení filmu došlo, že se skutečně cestovalo časem (dvě videokamery, důchodkyně, 9 vs. 11 obětí) a že studenti vlastně honili v bunkru sami sebe, podobně jako mladí lidé v těchto NSFW videích.

Nemohu se dočkat pokračování...

19.4.13

Marie Kreyer [Marie Krøyer] - 70%

Marie Kreyerová byla dánská malířka, která se proslavila především tím, že byla manželkou Pedera Severina Kreyera, nejslavnějšího dánského malíře. "Nejslavnější dánský malíř" pro mě znamená asi tolik jako "Nejslavnější ukrajinský krasobruslař", takže jsem o něm pochopitelně nikdy neslyšel.



Bille August (Dům duchů) natočil o nich obou životopisný film. A také o švédském skladateli, který se stal Mariiným milencem a kterého Peder nechal bydlet v domku u jejich baráku, aby mohla Marie být přes den s milencem a v noci s manželem.

Kromě tohoto dobrého nápadu měl Peder Kreyer spíše divné nápady, například se občas pokakal, občas nutil malou dcerku aportovat, občas střílel po lidech z brokovnice a občas chtěl manželce po rozvodu sebrat dceru. Naštěstí ho pak dali do blázince...

Takhle to může znít jako zábavná podívaná, ale ve skutečnosti se v životě Kreyerových (a skladatele) zase tak moc zajímavého nestalo (aspoň podle tohoto filmu). Prostě spolu žili ve dvou (a měli severský klinický neerotický sex), pak ve třech, pak a byly nějaké tahanice o dcerku.

Chvílemi je film vizuálně zajímavý (zdá se, že místy kopíruje obrazy zúčastněných) a občas se objeví svěží černohumorová drobnost, například když při pohřbu hodně prší a rakev tudíž v hrobě plave...

Celkově na mě ale film působil dojmem, že Kreyer možná byl kvalitní malíř, ale byl jen o trochu víc šílený, než je v severských zemích běžné, a zase tak moc zajímavého se v jeho životě nestalo. A totéž platí pro Kreyerovou, s tím rozdílem, že ta se ani nepokakávala.

18.4.13

Nikdy není pozdě začít se věnovat klasické hudbě

Nikdy není pozdě začít se věnovat klasické hudbě, obzvlášť když konečně seženete oblíbený japonský hudební nástroj:



Toto byl můj první pokus. Další budou jen lepší.

Ta věc se jmenuje "Otamatone DX".

p_2013-04-18_14-13-56

17.4.13

Recenze: Šmejdi - 60%

Pokud jste důchodci s aspoň mírnou senilitou, jistě se vám už párkrát stalo, že vás někdo pozval na výlet za kulturou, ale místo toho vás odvezl do kulturního domu v zapadlé vesnici, kde vás psychicky terorizoval a pak vás donutil zakoupit si nějaké no-name shity za desetitisíce korun. Pokud se to nestalo vám, jistě máte v okolí někoho, koho to potkalo. I já mám doma po maceše několik superhrnců "Seppter" (sic!) a kamaráda potkalo toto.

Toto rodeo provozuje především firma Beck International a pod jinými názvy různé její pobočky, frančízy, krycí firmy a imitátoři. Ti pánové v kvádrech jsou většinou příliš málo hardcore na to, aby se živili jako taxikáři, tak se živí takhle a umějí v tom chodit. Pokud má firma náhodou už příliš velké problémy, zruší se, založí se nová a jede se dál.

Nový český dokument se těmto akcím rozhodl podívat na zoubek.



Tvůrci při úvodu před filmem (live, ne na plátně) tvrdili, že nejde o klasický dokument, ale že hlavním cílem filmu je upozornit seniory na toto nebezpečí a varovat je před těmito akcemi. S tím souvisí také chvályhodné rozhodnutí pouštět na všechna představení tohoto filmu seniory (nad 65 let) zdarma! Bohužel mi to nepřijde jako úplně fungující nápad, protože tito lidé žijí především na vesnicích a zjistit si program kina v nejbližším městě a pak se tam dopravit je pro ně nesplnitelný úkol. Mnohem užitečnější by bylo dát film zdarma ke stažení na Internet a spolehnout se na to, že si ho odsud stáhnou mladší (a internetově zkušenější) lidé a pak ho na laptopech promítnou svým rodičům a prarodičům.

I když se ale důchodci na tento film dostanou (například při organizovaných projekcích včetně odvozu), nepomůže jim tolik, kolik by mohl. Používá totiž příliš mnoho dlouhých rozvitých vět, vypilovaných logických argumentů expertů a občas dokonce ironii a nadsázku - tedy věci, které jsou mimo chápání značné části cílového publika. Kromě toho starší lidé naprosto nebudou schopni přečíst rychle naskakující titulky, objevující se při méně srozumitelných záznamech skryté kamery. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že nejeden důchodce si po zhlédnutí Šmejdů dokonce řekne "To je fajn akce, tam bych si možná zajel, pokecám si s vrstevníky a i najíst dostanu, když budu hodný!"

Pro nedůchodového diváka pak je film naopak zbytečně polopatistický a příliš povrchní. Opravdu nepotřebuji, aby mi renomovaný právník několik minut vysvětloval, že jednání prodejců není úplně košer. Na to mi stačí vidět 30 sekund těch záznamů. Opravdu nepotřebuji, aby mi vědec vysvětloval, že ty hrnce ve skutečnosti neobsahují zázračnou vrstvu a ukazoval mi jejich řezy pod mikroskopem. Opravdu nepotřebuji, aby mi televizní celebrita říkala, že ti prodejci jsou šmejdi.

Naopak spousta věcí, které jsem ve filmu logicky očekával, v něm nebyla. (A upozorňuji, že velkou část těch nejpeprnějších záznamů skryté kamery už jste měli možnost dříve vidět v televizi a na internetu.)

Na několika záznamech (na záznamech, tzn. je to zdokumentováno) je jasně vidět/slyšet chování, které je protizákonné (například omezování osobní svobody, podepsání smlouvy pod nátlakem nebo aktivní bránění v ošetření důchodce s infarktem). Po takových scénách bych okamžitě očekával jasné vyjádření někoho od policie, co se s tím  dělá/bude dělat a proč ještě nejsou aktéři za mřížemi. Nic takového ve filmu není, jede se dál.

Na druhou stranu, mnohá zásadní obvinění ve filmu padnou jen zprostředkovaně, z úst důchodců, kteří evidentně mají problém s vnímáním a reprodukováním reality a tvrdí, že "jiný důchodce mi povídal, že když jeli loni, tak prý se mu toto a toto...".

"Tento ultrasonický detektor mimozemských mentálních signálu jsem si koupila za pouhých 29 999 Kč!"

Nejzajímavější pro mě byly úvahy, proč důchodci na tyto akce OPAKOVANĚ dobrovolně jezdí, takže mají doma tři odšťavovače a čtyři elektrické deky za 100 000 Kč, nic z toho nefungující, a stejně se těší na další výlet. Tvůrci předkládají teorii, že jde o závislost, což je zajímavá teorie a pokud je pravdivá, pak je celý tento film podobně zbytečný jako nálepky "kouření škodí zdraví". Já se obávám, že ti důchodci jsou sami, opuštění posedávají doma, a jsou rádi, že si mohou někam vyjet s ostatními důchodci, za což jsou ochotni zaplatit i hodně peněz, protože nemají co jiného by s nimi dělali. Bylo by zajímavé se nad tímto hlouběji zamyslet, ale opět - nic takového ve filmu není.

Je naťuknuta také zajímavá myšlenka, že by například řidiči a pronajímatelé sálů měli vědět, k čemu se propůjčují a odmítat tyto zakázky z hlediska vyššího morálního principu. Tato představa mi v kapitalistické společnosti připadá hořce úsměvná - obzvlášť ve světle toho, že mediálním partnerem Šmejdů je Blesk.cz a na konci filmu je jeho logo přes celé plátno.

A také musím bohužel konstatovat, že dvě dámy, které dokumenty natočily a pořizovaly na akcích tajně záznamy, jsou i po několika akcích psychicky naprosto nepřipravené na drsné jednání prodejců, takže velmi snadno ztrácejí klid a nechávají se od nich vytočit až k hysterii, což je při konfrontaci s mladým svalovcem velmi kontraproduktivní, až mi jich bylo líto. Jako příklad lepšího (a také zábavnějšího) přístupu uvádím třeba toto zcela fiktivní video z roku 2009.

P.S: Firma Beck provozuje také dětské zábavní centrum na Zličíně. Copak tam asi vašim dětem cpou do hlav a jinam?

16.4.13

Recenze: Pravidla mlčení [The Company You Keep] - 40%

V 70. letech existovalo v USA hnutí "Weather Underground", které v rámci protestů proti Vietnamské válce pořádalo něco, co by se dalo s klidem označit za terorismus na domácí půdě - včetně občasného zabití někoho.

Náš film se odehrává někdy mezi rokem 2000 a současností, kdy je zatčena Susan Sarandonová, protože se zjistí, že před 30 lety byla členkou Weather Underground a kohosi zabila. Starý právník (Robert Redford) je požádán o její obhajobu, ale odmítne. Mladý novinář (Shia LaBeouf) začne pátrat po pozadí případu a zjišťuje, že Redford je také bývalý člen Weather Underground, který si před desetiletími změnil identitu.

To už ale po Redfordovi jde celá americká policie, FBI a spol., a snaží se ho dostihnout, zatímco on se snaží najít jediného člověka, který by mohl dokázat jeho nevinu.



Nejnovější film Roberta Redforda (ano, režíroval ho) má velkou spoustu postav, které hraje velká spousta velmi dobrých a/nebo velmi slavných herců: Kromě Sarandonové a LaBeoufa je to například také Julie Christieová, Richard Jenkins, Stanley Tucci, Terrence Howard, Brendan Gleeson, Brit Marlingová, Anna Kendricková, Nick Nolte, Sam Elliott nebo Chris Cooper. Potud super.

Bohužel, scénář filmu (tedy nejen scénář, ale celý námět) je strašlivě nezajímavý a předvídatelný. Původně jsem se domníval, že jde o adaptaci skutečných událostí a proto ve filmu nejsou žádné honičky, složitá dilemata ani nic jiného zajímavého. Podle presskitu jde ale o původní scénář (jen velmi vzdáleně inspirovaný nějakými členy Weather Underground, kteří se jmenovali jinak).

Redfordova režie je - nevím, jak to říct lépe - líná a unavená. Podobně jako scény, ve kterých má Redford (herec) předvádět něco jako akční výkon, tzn. útěk, při němž je v sázce vše - a je to jen takový pomalý opatrný dědouškovský cval, aby se pán nezadýchal.


Obávám se, že na rozdíl třeba od Clinta Eastwooda na Roberta Redforda už padla jakási mírná stařecká demence a má problém dát filmu punc něčeho zajímavého (v jakémkoliv smyslu). A že je tak slavný, že se mu mladší lidé v jeho okolí neodváží říct, že takhle se filmy točit nemůžou (i pokud vezmu v úvahu, že toto není film pro teenagery, ale spíš retro záležitost pro ty, kterým se stýská po thrillerech ze 70. let).

Skvělí herci se většinou snaží a většinou se jim daří scénám vdechnout aspoň nějakou základní atmosféru napětí. Ale není to moc platné, protože většina z té spousty postav je na plátně jen chvíli, aby Redfordovi řekla "Jo, ale to jsi neměl jezdit za mnou, musíš jet za XY", a Redford tedy jede dál, jako Kohoutek kvůli zadušené Slepičce (nebo jako v nějaké špatné adventuře). Jediná otázka, kterou film nastoluje, tzn. "Je ten hodný sympatický pán vrahem?", je samozřejmě zodpovězena přesně tak, jak očekáváme. A celá otázka toho, co to vlastně bylo Weather Underground a jak se jeho členové dnes morálně vyrovnávají s tím, co před lety udělali, je téměř úplně ignorována.

Když se po dvou hodinách film konečně dokodrcal přesně k tomu konci, který jsem očekával od jeho 30. minuty, došla mi jedna věc: Pravidla mlčení jsou hrozně podobná českým filmům. Kvalitní herci, slušné technické aspekty, ucházející kamera a hudba, ale celé to zoufale nedrží pohromadě (i když je tvůrce přesvědčen, že stvořil mistrovské dílo s několika přesahy) a postavy nás nezajímají, protože se nechovají ani jako lidi ani jako filmoví hrdinové. Chtělo by to dramaturga.

P.S: Dnes se ve Weather Underground věnují předpovědi počasí a docela jim to jde!

15.4.13

Recenze: Nevědomí [Oblivion] - 70%

Jack Harper (Tom Cruise) má velmi unikátní práci. Píše se rok 2077 a Země je už několik desetiletí opuštěná. Před půl stoletím ji napadli Vetřelci a při následující jaderné bitvě (a přírodních katastrofách následkem zničení našeho Měsíce) lidé sice vyhráli, ale Země byla zničena.

Jack a Victoria (Andrea Riseboroughová) už pět let slouží na Zemi jako údržbáři. Komunikují se základnou Tet na oběžné dráze (kde sedí dalších pár lidí) a ve svém tryskovznášedle opravují robotické Hlídače a starají se o bezpečí obřích hydrověží, které odčerpávají energii z mořské vody a posílají ji do Tetu. Odtud je energie přeposílána na měsíc Titan, kde je většina přeživsího lidstva. Za pár dní, až skončí služba, se tam oba vydají také. Victoria už se nemůže dočkat, ale Jack má pořád jakési zvláštní pocity sounáležitosti k Zeměkouli, nemluvě o o divných snech, které ho pronásledují, a ve kterých vidí krásnou ženu a New York plný lidí (což je zvláštní, protože se narodil dlouho po jeho zničení).

Aby toho nebylo málo, po Zemi se prohánějí tlupy Vetřelců, kteří přežili válku a snaží se sabotovat Hlídače a hydrověže.

A jako by ani to nestačilo, najednou spadne z oběžné dráhy nějaká stará kosmická loď a v ní je zmražená Olga Kurylenková, která po probuzení ví, jak se Jack jmenuje...



Nechtěl jsem spoilerovat, takže jsem se vůbec nezmínil o tom, co se děje po první třetině filmu. Bohužel, hodně z toho vidíte v traileru. Mnohem víc, než byste měli vidět. Například Morgana Freemana. Nemusíte být Holmesové, aby vás napadly jisté možnosti a zkazili jste si několik překvapení v pokročilých částech filmu dřív, než na něj vůbec půjdete.

Nevědomí je drahý film natočený Josephem Kosinskim, který natočil také Tron: Legacy a dokáže vyprodukovat hezké vizuálno. A hezké audio, protože hudba v Nevědomí je velkolepá. Není nijak zvlášť dobrá a už vůbec ne originální, ale je VELKOLEPÁ (což je označení stylu, nikoliv kvality). A zní přesně jako z Tron: Legacy.

Takže když film začal, byl jsem nadšen. Vypadalo to jako některé z těch trochu chytřejších sci-fi z minulých desetiletí, ale s dnešními triky a dnešním rozpočtem. Nebo ještě spíš jako adaptace knihy nějakého sci-fi klasika (Asimov, Bradbury, Clarke...). Hned na začátku je nám slušně předestřeno, jak Jack tráví své dny na Zemi: Hledá poškozené Hlídače a opravuje je, občas utíká před chrchlajícími Vetřelci, občas si zalétne do tajně postavené chatky v zapadlém koutku, kde existuje vegetace a jezírko s rybami. Je nám jasné, že Jack Zemi miluje, zatímco Victoria se nemůže dočkat, aby odtud zmizela. Výprava je velmi působivá a všechen úžasný hardware, zbraně, kostýmy, i třeba bazén působí dojmem něčeho, co v tomto futuristickém světě reálně existuje a smysluplně funguje.

Bohužel, když spadne záchranný modul s Kurylenkovou a v těch úžasných kulisách by se měl konečně rozjet nějaký zajímavý příběh, tempo začne skomírat a příběh se začne ubírat kličkami, které jsou povětšinou velmi předvídatelné (pokud jste viděli trailer) a pokud ne předvídatelné, jsou čím dál méně uvěřitelné.


Nemám principielně nic proti filmům, které jsou drahé, hloupé a jsou na to pyšné. Ale Nevědomí začíná jako něco ambiciózního, s obrovským příslibem, který zůstane katastrofálně nenaplněn a degraduje v podívanou, která je v rámci hollywoodu přijatelná, ale zůstává hodně dlužna tomu příslibu něčeho chytrého a promyšleného, který byl na začátku filmu.

A neutěšujte se tím, že "to je fuk, aspoň se je na co koukat". To taky není úplně pravda. Od poloviny filmu totiž výrazně klesne kadence vizuálně zajímavých záběrů. I v tomto ohledu trailer prozrazuje více než by měl (uvidíte v něm téměř vše, co se ve filmu objeví) a plakáty vyloženě lžou: Ve filmu není jediný záběr, ve kterém by se vyskytoval tento útvar nebo ve kterém by se Cruise procházel po troskách tohoto mostu (i když pár sekund po něčem podobném projíždí na motorce)! Vůbec by si zasloužilo trochu více vysvětlování, co přesně se vlastně při těch katastrofách stalo, když z celého New Yorku zůstal jenom vršek Empire State Buildingu (který zdaleka není nejvyšší zdejší stavba) vrchních 50 metrů Empire State Buildingu (přičemž ve městě bylo mnoho dalších podobně vysokých staveb) a kolem něj je na všechny strany rovná pustina až k obzoru, ale při pozdější honičce v proláklině, která by dle logiky děje měla být velmi daleko od New Yorku, uvidíme kusy dalších mrakodrapů a ruku Sochy svobody (asi na sekundu).

Bez spoilerování bohužel nemohu ani pořádně rozebírat Cruiseův herecký výkon. Ale mnohem lépe by mi do filmu sedl někdo, kdo se více podobá "normálnímu chlapovi" a ne supermodelovi.

Pokud jste sci-fi fanoušci a nechcete si Nevědomí nechat ujít, rozhodně na něj jděte do pořádného velkého kina, protože pokud na něm něco stojí za to, je to zvuk a obraz - v IMAXu je promítána speciálně formátovaná (ale pořád 2D) verze filmu.

ZBYTEK ČLÁNKU JE PODROBNĚJŠÍ ANALÝZA PLNÁ SPOILERŮ!!!

Takže nejdříve, co se vlastně v tom 21. století stalo a co v průběhu filmu postupně odhalíme (napřeskáčku). Chronologicky to bylo takto:

Někdy okolo roku 2020 se k Zemi přiblížil neznámý kosmický objekt, zjevně umělého původu (Tet). Byla k němu vyslána kosmická loď, která ho měla prozkoumat. Na její palubě byl Jack, Victoria a další čtyři zmražení vědci, včetně Julie Rusakové (Kurylenková), Jackovy manželky!

Když Jack a Victoria zjistili, že je k sobě Tet přitahuje a nemohou zastavit, odpojili kryo-modul (s Julií a třemi dalšími), aby zůstal na oběžné dráze kolem Země.

Zlí mimozemšťani v Tetu Jacka a Victorii zajali, naklonovali, mentálně přeprogramovali a vyslali ve výsadkových lodích na Zemi, aby ji dobyli - takže na Zemi přistála armáda Tomů Cruiseů, což mohl být zajímavý pohled. Píšu "mohl být", protože téměř nic z toho, co se stalo před rokem 2077, během filmu neuvidíme, jen nám to vždycky někdo odvypráví!

Marťani tedy válku vyhráli a umístili na Zem své hydrověže, aby nám mohli krást vodu. Klony Jacka a Victorie používají příštích 50 let k údržbě Hlídačů a hydrověží. Každých 5 let je pravděpodobně zabijí a nahradí novými klony (i když to ve filmu výslovně řečeno není) a to, co "šéfová z Tetu" (ve skutečnosti zlý mimozemšťan s ukradeným obličejem šéfky NASA z roku 2020) označuje za "nebezpečnou radiační zónu, kam nikdy nesmíte" je ve skutečnosti jen jeden z mnoha dalších sektorů, hlídaný dalšími klony Jacka a Victorie (takže podle očekávání dojde i na scénu, ve které se Cruise pere sám se sebou).

To, co Jack a Victoria pokládají za "Vetřelce", je ve skutečnosti hrstka lidí, kteří přežili válku, a vede je Morgan Freeman. Tito lidé běhají po pustině v přilbách a dlouhých pláštích a používají "hlasové scramblery", aby zmátli Hlídače. Díky náhodné shodě všech těchto okolností lidé vypadají a zní jako zlí mimozemšťané a Cruise, který je pět let zabíjí, se nikdy nevšimne, že celou dobu zabíjí lidi.

Mimochodem: Jak vlastně zlí mimozemšťané vypadají, odkud přiletěli, a čím se vyznačují kromě toho, že jsou zlí, to se během celého filmu nedozvíme.

V roce 2077 se povstalcům, vedeným Freemanem, podaří "rozkódovat GPS" a tím donutit spadnout starý kosmický modul z oběžné dráhy. Je to modul s Julií (ostatní zemřou po přistání), která po probuzení v Jackovi samozřejmě pozná svého manžela - což vám ale má dojít až o několik desítek minut později. Pokud to víte předem (nebo se na film díváte poněkolikáté jako já), tak se Julie chová zvláštně klidně a pohodově na někoho, kdo se probudil po 50 letech v hyperspánku a zjistil, že jeho planeta je zničená, a žijí tu jeho manžel a kolegyně, kteří vypadají stejně staří jako před 50 lety.

Freeman před 50 lety sloužil jako mladý voják pod elitním komandérem Jackem Harperem a velmi ho obdivoval. Nyní, po 50 letech, dálkovým signálem shodí z oběžné dráhy modul, ze kterého potřebuje získat jaderný mini-reaktor - takže ví, že tam ten reaktor je, ale přitom NEVÍ, jak vypadala supersexy manželka jeho nadřízeného a že v tom modulu letěla v roce 2020 zachránit svět - nebo aspoň vypadá velmi překvapeně, když je mu později řečeno, že Julia je Jackova žena.


No a ten reaktor potřebují povstalci k tomu, aby ho dopravili do Tetu, vyhodili ho do vzduchu a byl od ufonů pokoj. Což udělají, ale Jack se přitom obětuje (IMHO zcela zbytečně, ale to už je na velmi dlouhý rozbor).

Následuje scéna "o tři roky později", ve které Julia vychovává Jackovo dítě v chatce u jezera (stačili se spolu před akcí vyspat) a k chatce přijde jiný Jackův klon (ten, se kterým se Jack předtím pral) s voiceoverem, vysvětlujícím, že i on měl pořád sny o té krásné ženě v New Yorku, a teď ji konečně našel. THE END

Takhle na monitoru to celé zní jako strašná hovadina, ale ve filmu je to odhalováno postupně a nechronologicky, takže nemáte v tom přívalu informací moc času přemýšlet o tom, jaká je to z logického hlediska hovadina -  a to na vícerých úrovních.

A věcí, které "nesedí", je ve filmu mnohem víc - především v tom, že Julia ví věci, které by pravděpodobně vědět neměla (neboť 50 let spala) a Freeman neví věci, které by vědět měl (protože pod Jackem sloužil a 50 let ho zpovzdálí sledoval, aby se v pravou chvíli do věci vložil).

Mnohé velmi zajímavé otázky, které jsou nadhozeny a které by vydaly na samostatný celovečerní film, jsou odbyty mávnutím ruky, případně se vůbec neřeší. Co se stalo s původním Jackem (kterého ufoni v roce 2020 zajali)? Proč se lidé nikdy dříve nepokusili Jackovi naznačit, že jsou lidé (například složit velký nápis z kamení na pláži, nad kterou Jack každý den létá)? Kolik dalších Tomů Cruisů bylo naklonováno a existuje v jiných částech Země? Co se s nimi na konci filmu stalo? Mají všichni gruppensex s Kurylenkovou???

Znovu opakuji: Existují výpravné sci-fi filmy, které mají mnohem blbější děj, než Nevědomí, a přesto jsem se u nich dobře bavil. Problém filmu Nevědomí je v tom, že se nejdříve hodinu snaží nastolovat velmi zajímavé a provokativní otázky, aby si pak řekl "fuck it" a na řešení většiny těch otázek se vykašlal.

P.S: Jestlipak vám došlo, proč se té kosmícké základně říká Tet? Ve filmu to výslovně řečeno není, ale podle filmařů vám to jako inteligentním divákům má dojít samo. Nevíte? Protože má tvar čtyřstěnu (tetrahedron)!

13.4.13

V 80. letech bylo všechno cool

Zde je video z mé nedávné retro-přednášky o ZX Spectru a souvisejících věcech, která proběhla v rámci akce "30 let osobních počítačů v Československu".



Za audio problémy může Bůh, stěžujte si u něj.

12.4.13

Recenze: Temné nebe [Dark Skies] - 20%

V domku jedné rodiny (rodiče, dva malí synové) se začnou dít divné věci. Halucinace, divné sny, alarmy se spouští v noci samy od sebe, někdo vyjedl ledničku a postavil z plechovek abstraktní umění v jídelně, o okna domu se houfně zabíjejí ptáci, a tak dále...

Záhy vznikne podezření, že rodinu obtěžují mimozemšťani a chtějí někoho z ní unést / ovládat / dělat na něm pokusy...



Ke kompletnímu popisu děje schází už jen to, že ve druhé polovině filmu rodina vyhledá J.K. Simmonse, který jí (jako UFO-fanatik) vysvětlí, že už v sobě všichni mají ovládací čipy od ufonů a že nemá smysl proti tomu bojovat (protože on ho v sobě má taky).

V tuto chvíli jsem se sám sebe zeptal, proč tedy celá rodina nejde k doktorovi / na policii / do televize, kde by snadno prokázala (např. rentgenem), že mají všichni čtyři v hlavě něco divného, a udělalo by se kolem toho nějaké haló.

Ve filmu se vůbec děje mnoho věcí, které jsou podivné / nevysvětlitelné, je snadno prokazatelné, že se staly (existuje videozáznam, svědci, hmatatelný důkaz), ale přesto rodině pořád nikdo nevěří, a dokonce ani členové rodiny navzájem nevěří sobě, že se děje něco "z jiného světa". Znovu a znovu dochází k situacím ve stylu "Na domácích kamerách vidím záběry mimozemšťanů, kteří se v noci chodí koukat do našich ložnic. --->>> OK, jdu si lehnout a zítra to možná s manželkou probereme. --->>> Profit!"

Vzhledem k tomu, že rodina brzy odhalí, že pro emzáky neplatí fyzikální zákony a tito procházejí skrz zdi rychlostí několika metrů za jedno políčko filmu, je také trochu divné, že finále filmu spočívá v tom, že se celá rodina zamkne v domě a zatluče okna i dveře dřevotřískou.

To jsou ale všechno jen takové drobnosti.

Hlavní je, že se celý film nic zajímavého nestane. Občas má někdo vidiny / záchvaty, občas někdo něco přestěhuje v kuchyni, občas stojí hubená postava v ložnici, občas, někomu krvácí nos... V některých z těchto scén se po chvíli ukáže, že se to vlastně nestalo a byl to jenom sen. Ale i kdyby se to stalo, pořád by to nebylo nic šokujícího nebo aspoň zajímavého. J.K. Simmonsovo cameo na pár minut trochu pozvedne náladu, ale je to příliš málo a příliš pozdě.

Film je laciný, nenápaditě natočený, s průměrnými hereckými výkony. Především mi ale naprosto uniká, jak vůbec někdo mohl přijít v roce 2012 s nápadem natočit tento film, který je spatlán dohromady ze špatně vykradených scén Blízkých setkání třetího druhu, Znamení a "Akt X". Jak mohl nějaký producent doufat, že natočí zajímavý film podle scénáře, který připomíná nějakou slabší televizní epizodu "Akt X" a končí šokujícím odhalením, které neodhaluje a nevysvětluje vůbec nic, jen jsem koukal jako blázen: "A co jako? To má být všechno?" (SPOILER: Ke konci filmu se všichni domnívají, že ufoni chtějí unést mladšího syna. Pak ufoni unesou staršího syna. Při následném stěhování otec ve staré bedně najde šokující kresby, na kterých starší syn už v dětství kreslil ufony. Zachrochtá vysílačka, kterou si oba synové celý film spolu povídali. The End. KONEC SPOILERU)

Tento film není dobře natočený, ale především mě opravdu docela uráží drzost tvůrců, kteří chtěli natočit něco takhle bezobsažného, nezajímavého, nenapínavého - bez ohledu na to, jak se jim to nakonec povedlo nebo nepovedlo (nepovedlo).

P.S: Ve filmu není žádné UFO a méně mimozemšťanů než ve Znameních.

11.4.13

Buďte milionáři bez práce aneb Jak na Bitcoin

Ve stylu předchozích postů "Jak na skládání hudby" (+ video) "Jak na Google Music" nebo "Jak na ženské" vám dnes přináším obsáhlejší post o Bitcoinech, protože si to žádá doba a protože se mě v poslední době spousta lidí (i zcela netechnicky založených) ptá, co to ty Bitcoiny jsou a jak na nich můžou zbohatnout.

Bitcoiny jsou virtuální měna, existující od roku 2009, o které se v poslední době hodně mluví a píše, neboť výrazně vzrostla její cena na burzách (začínala na zlomku amerického centu za Bitcoin, včera na burzách divoce oscilovala mezi 260 a 70 dolary za jeden Bitcoin!). Následkem toho se objevilo mnoho lidí, které zajímá, jak ty Bitcoiny fungují, a chtějí na nich vydělat, a bohužel také mnoho lidí, kteří chtějí prostřednictvím Bitcoinů vydělat na blbosti jiných. A za úplně nejsmutnější pokládám, že se o Bitcoinech začínají objevovat v "seriózních médiích" články, které jsou naprosto zcestné a jejichž autoři jsou naprosto mimo ohledně základních principů jejich fungování.

Bitcoiny jsou velmi složitá záležitost, jak technicky, tak ekonomicky, takže buďte připraveni na to, že budu v některých věcech HODNĚ zjednodušovat a trivializovat.

Bitcoiny (zkratka BTC) jsou významné tím, že jsou decentralizované, to znamená, že nikdo centrálně neovládá jejich množství, vlastnictví, výrobu ani směnu. Chytré hlavičky si v tuto chvíli jistě položí otázku: "Odkud se tedy Bitcony berou"? České národní bance stačí v tiskárně natisknout pár papírků s Palackým a peníze jsou na světě. Odkud se berou Bitcoiny?

Představme si naše vlastní "Zjednodušené Bitcoiny" (Stupid Bitcoins = SBTC), které fungují následovně:

Každý SBTC, který kdy existoval a bude existovat, má svůj číselný identifikátor, v rozsahu 0 až 999999, tedy existuje přesně 1 milión různých identifikátorů. Ovšem ne každý z těchto identifikátorů patří platnému Bitcoinu. Platné SBTC jsou pouze takové u nichž platí, že když sečteme jejich identifikátor s jejich identifikátorem pozpátku, výsledek musí být beze zbytku dělitelný stem.

Příklady
  • Identifikátor 102030: Když sečteme 102030 + 030201, dostaneme výsledek 132231, ten není dělitelný stem, takže 102030 není identifikátor platného SBTC
  • Identifikátor 333067: Když sečteme 333067 + 760333, dostaneme 1093400, což je dělitelné stem, takže 333067 je identifikátor platného SBTC
  • Identifikátor 000000: Když sečteme 0 + 0, dostaneme nulu, která je dělitelná stem, takže 000000 je identifikátor platného Stupid Bitcoinu
Nemusíte být bůhvíjaký matematik, aby vám došlo, že existuje přesně 10 000 (milión děleno stem) platných SBTC.

Jakmile objevím nějaký identifikátor, který odpovídá platnému SBTC, veřejně to všem ohlásím a tento jeden SBTC je následně můj navždycky. Pokud někdo přijde na tentýž identifikátor později, má smůlu, protože už všichni vědí, že jsem ho "vytěžil" já. Ano, tomuto procesu se říká "těžení" (mining) a neprovádí ho lidé, sčítající čísla na papíře, nýbrž počítače. Jak ho provádějí?

Mohli bychom napsat jednoduchý algoritmus, který bude brát postupně všechna čísla od 0 do 999999, u každého provede součet, zjistí dělitelnost stem a pokud jde o platný SBTC, ohlásí to do světa. Tím bychom si ovšem moc nevydělali, protože pokud tento algoritmus napsal už někdo před námi, spustil ho dřív než my, a jeho počítač není pomalejší než náš, tak všechny své SBTC vytěžíme až poté, co je vytěžil někdo jiný, a tudíž nebudeme mít nic.

Mohli bychom být vychytralejší a nezkoušet čísla postupně, nýbrž náhodně, třeba 938573, 381279, 002351, 255398... Tím máme šanci získat nějaké SBTC i když jsme s těžením začali později než ostatní.

A nebo můžeme být super vychcaní matematici a odhalit vzorec, pomocí kterého rychle najdeme větší množství platných SBTC. Například po pár sekundách zjistíme, že všechny identifikátory 00XY00, kde X a Y jsou libovolné číslice, patří platným SBTC! Svou genialitou jsme vytěžili 100 platných SBTC najednou, tedy celou jednu setinu SBTC, které existují!

Ať použije kdokoliv jakoukoliv metodu, faktem zůstává, že celkově bude nakonec vytěženo pouze 10 000 SBTC, a s posupujícím těžením budou nové přibývat pomaleji a pomaleji.

A takhle funguje i těžení skutečných (ne-Stupid) BTC. Rozdíl je pouze v tom, že:
  • Existujících identifikátorů není milión, ale mnohem, mnohem, mnohem, mnohem, mnohem víc.
    • A nejsou to čísla, nýbrž sekvence číslic a písmen
  • Platný není jeden ze sta, ale jeden z mnoha (mnoha, mnoha, mnoha) miliónů.
    • Konkrétně to znamená, že existuje celkem 21 milionů BTC, které mohou být vytěženy. V tuto chvíli je z nich vytěženo 11 milionů, tedy něco přes polovinu
  • Algoritmus pro ověřování platnosti je mnohem složitější a náročnější výpočet, než "sečti identifikátor s jeho obrácenou verzí a zjisti dělitelnost stem".
    • To znamená, že není možné přijít s takovou vyfikundací, jako je těch "00XY00", zmíněných výše, a "těžařům Bitcoinů" nezbývá nic jiného, než poctivě zkoušet milióny náhodných čísel, s každým provádět tu poměrně náročnou matematickou operaci a při nalezení platného identifikátoru se dotazovat Bitcoin sítě, zda tato mince již byla/nebyla vytěžena.
Všechny počítače, které těží Bitcoiny, jsou mezi sebou propojeny po internetu. Nikoliv každý s každým (jsou jich milióny), ale podobně jako Bittorrent síť - každý s několika sousedními. Pokud je vytěžen nový Bitcoin, zpráva o tom se časem lavinovitě rozšíří celou sítí. Pokud jsou náhodou vytěženy dva BTC se stejným identifikátorem na dvou různých koncích světa, dojde ke konfliktu, a "vítězem" se stává ten těžař, který uspěl jako první, respektive ten, jehož informace se dříve rozšíří do větší části Bitcoinové sítě a "přehlasuje" tu druhou, konfliktní informaci.

OK. Takže takhle Bitcoiny "vznikají". Ale jak se převádějí mezi lidmi? Jak se s nimi platí?

Každý člověk může mít jednu nebo více bitcoinových adres. Představme si, že v naší hloupé Bitcoin síti SBTC jsou adresy ve formátu "Annnnnn" (kde "n" jsou číslice), takže moje adresa je například "A123123". Když vytěžím novou minci 006900, oznámím celém světu, že tato mince nyní patří adrese A123123. Pokud nikdo jiný předtím minci 006900 nevytěžil, celá Bitcoin síť vezme na vědomí, že Bitcoin 006900 nyní patří adrese A123123. Pokud tuto minci pošlu na adresu A987654, celá síť se to dozví a vezme to na vědomí. A je jí jedno, jestli adresa A987654 patří mně, někomu jinému, nebo nikomu. Bitcoiny jsou navíc navrženy tak chytře, že mohu převést jen půl Bitcoinu, nebo libovolnou menší část - například sedmnáct milióntin. Bitcoin se pak rozdělí na dvě menší části a každá z nich má dále samostatný osud.

OK, ale jak je zařízeno, aby o převodech Bitcoinů mohl rozhodovat pouze ten, kdo je má na svém účtu? Aby nemohl někdo jiný, kdo ví, že má adresa je A123123, oznámit celé síti, že jsem svůj Bitcoin převedl na jeho adresu A696969? Ke každé adrese totiž patří konkrétní "soukromý klíč", který má vlastník adresy ve svém počítači. Klíč má formát například "Knnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn" (tedy spousta číslic) a kdykoliv se provádí nějaký přesun z adresy na jinou, odešle se do Bitcoin sítě speciální hodnota, která vznikla matematickou operací mezi klíčem a adresou. Ostatní počítače v síti mohou ověřit, že hodnota byla správně spočtena, ale nemohou z ní zpětně odvodit hodnotu soukromého klíče.

Soukromých klíčů můžete mít kolik chcete a můžete si z nich vygenerovat obrovskou spoustu různých BTC adres, na které můžete ukládat vytěžené BTC a převádět je odsud jinam. Těch číslic je v nich pochopitelně mnohem více, než v našem příkladu, a opět to nejsou pouze číslice, ale i písmena.

Ještě přesněji řečeno je to tak, že se vždy několik transakcí seskupuje do bloků, které se pak šíří Bitcoin sítí. To vše je zcela veřejné a skutečné cesty každé transakce si může do detailů prohlédnout každý, kdo je do Bitcoin sítě zapojen, nebo kdo se podívá třeba na www.blockexplorer.com.

Z toho vyplývá několik důležitých skutečností:
  • Svůj soukromý klíč (klíče) musíte chránit jako oko v hlavě!
    • Pokud ho ztratíte nebo smažete, přestanete mít možnost převádět BTC ze své adresy. Budete moci sledovat, jak tam přicházejí peníze od jiných lidí (pokud je tam pošlou), ale vy ani nikdo jiný s nimi nebudeme moci už nikdy nijak manipulovat!
    • Pokud vám soukromý klíč někdo ukradne, může si udělat s vašimi BTC co chce (především je převést jinam). Nemůžete proti tomu nic dělat, nemůžete to nikde nijak reklamovat. Jediná ochrana před krádeží je, že v případě zjištění krádeže převedete své BTC na jinou svou adresu (s jiným soukromým klíčem) dřív, než to udělá zloděj.
  • Převody jsou jednorázové a nevratné.
    • Nemůžete nikde reklamovat, že jste někomu převedli BTC za zboží a on vám to zboží nedodal. Jediný způsob, jak zrušit převod BTC, je ten, že vám příjemce pošle ony peníze zpět.
    • Převody Bitcoinů samozřejmě nejsou nijak závislé na nějaké otvírací době nebo svátcích.
  • Bitcoiny exaktně vzato nejsou anonymní
    • Celý svět může vidět, ze které adresy na kterou bylo kdy posláno kolik BTC.
    • Ovšem každý člověk si může založit libovolné množství BTC adres a nejde zjistit, která patří komu.
  • Těžení a převody se nedají zfalšovat.
    • Pokud by někdo vyslal do Bitcoin sítě informaci, která je falešná, ostatní počítače v síti spočtou, že je falešná, a zabrání jejímu dalšímu šíření. Aby mi podvod prošel, musel bych nahackovat více než 50 procent počítačů v celé Bitcoin síti.
  • Všechny převody jsou zdarma.
    • Ale musíte počkat, až dostatečné množství ostatních počítačů v Bitcoin síti potvrdí, že vámi zadaný převod je platný (což trvá několik minut až několik hodin). Pokud nechcete čekat, můžete si připlatit zlomek BTC za to, že váš převod bude potvrzen přednostně.
  • Žádná vláda nemůže Bitcoiny zlikvidovat nebo ovládnout. Přesněji řečeno, bylo by to velmi náročné - podobně jako s Bittorrent sítí (a že se o to ledaskdo bohatý neúspěšně snažil).
  • Bitcoinově nejbohatší jsou dnes Japonci, kteří před 4 lety Bitcoin vymysleli (a jejichž pravé jméno není dodnes známo!), , a jejich kamarádi.
  • Je velmi málo pravděpodobné, že by v celém systému byla nějaká zásadní chyba nebo "skrytá vrátka", protože zdrojový kód softwaru je otevřený a zkoumalo ho mnoho chytrých lidí, kteří by si něco podobného nenechali pro sebe.
  • Pokud se objeví nový geniální matematik, Bitcoiny jsou fucked.
    • Pokud nějaký nový Einstein objeví algoritmus, jak z informace o převodu z adresy X zpětně odvodit platný soukromý klíč k adrese X, nebo jak těžit Bitcoiny bez nutnosti zkoušení milionů náhodných identifikátorů, bude to velký problém.
    • Podobně velký problém bude, pokud se najednou, skokově, objeví počítače, které budou při stejné dostupnosti počítat o několik řádů rychleji, než dosud.
Takhle tedy (přibližně) fungují Bitcoiny z technického hlediska. Možná máte v tuto chvíli nějaké palčivé otázky a připadá vám, že to celé má neřešitelný háček. Je pravděpodobné, že se s tím háčkem počítalo a je vyřešen, ale já jsem ho při tom zjednodušování vynechal. Více informací se dá najít na bitcoin.org a na spoustě jiných míst.

Vynálezce Bitcoinu (ilustrační foto)

Ještě složitější je to všechno z ekonomického hlediska, tj. "proč bych měl chtít Bitcoiny?"

Bitcoiny totiž nejsou měna. Měna má mimo jiné tu vlastnost, že je volně směnitelná za jinou měnu, v kurzu, který zůstává v jedné směnárně v jednom dni stejný (i když to vždycky neplatí ani pro Kypr nebo Zimbabwe). To pro Bitcoiny neplatí.

Bitcoiny mají blíž ke zlatu nebo k akciím, ale nejsou totožné ani s jedním. Je to zcela nový ekonomický jev, na který nemohou platit poučky, které platí pro měnu nebo akcie.

Především je zajímavá ta skutečnost, že je přesně známo, kolik BTC bude celkem vytěženo. Pokud BTC bude mít úspěch jako měna a bude používána více a více lidmi ve větším a větším rozsahu, bude to tudíž nutně znamenat, že jí bude nedostatek a že její cena stále poroste (ve smyslu "jeden rohlík bude stát čím dále méně a méně BTC"). Což je opak toho, co se děje s většinou normálních měn: Je tištěno více a více bankovek a jejich cena stále klesá (ve smyslu "jeden rohlík stojí čím dále více a více dolarů"). Pokud tedy někdo neochvějně věří v dlouhodobou budoucnost Bitcoinů a v to, že se jednou stanou celosvětovou měnou, chce si je dnes nasyslit a počkat mnoho let, až se stane miliardářem (respektive jeho děti). Protože pokud dnes získáte 21 BTC, budete mít někdy za 30 let (až budou vytěženy všechny Bitcoiny) jednu milióntinu všech existujících Bitcoinů. Pokud bude BTC v tu dobu celosvětovou měnou, bude to slušná sumička.

Ale od sci-fi zpátky na zem.

Těžení Bitcoinů nemá dnes pro normálního člověka, vlastnícího méně než 5 počítačů, praktický význam. Na jednom PC, které necháte zapnuté 24 hodin denně, 365 dní ročně, vytěžíte řádově JEDEN BITCOIN ZA ROK, což je aritmetický průměr a v praxi to znamená, že vytěžíte třeba blok 25 Bitcoinů jednou za 25 let. Existují způsoby, jak si člověk může něco vydělat těžením Bitcoinů, ale pokud vám kamarád navrhuje "Tohle je úžasná věc, vyděláš si tím hromadu prachů", tak buď lže ten kamarád, nebo někdo obelhal jeho.

Tudíž, pokud chcete získat Bitcoiny, musíte je buď dostat nebo si je koupit.

Samozřejmě vám nic nebrání dohodnout se s kamarádem, který nějaké Bitcoiny natěžil nebo dostal, aby vám za X Kč prodal Y BTC. Protože je to kamarád a věříte si, není problém s tím, že jeden z vás může druhého při této směně snadno obrat.

Pokud chcete takto obchodovat s nekamarády, je to poměrně riskantní, což je vidět i z toho, že např. PayPal takový obchod výslovně zakazuje. Ne proto, že by se bál konkurence Bitcoinů, ale proto, že kupcům normálně poskytuje jisté záruky, a tyto jsou v případě převodu Bitcoinů nevymahatelné.

Proto vzniklo několik Bitcoinových burz, na kterých se Bitcoiny kupují a prodávají velmi podobným způsobem jako akcie na normálních burzách. To znamená, že vy nabídnete, kolik BTC chcete koupit za kolik dolarů, a pokud někdo jiný nabídne dostatečný počet BTC za tuto cenu, systém automaticky provede směnu (a nechá si od vás obou okolo půl procenta ze směňované částky).

Abyste na bitcoinových burzách mohli obchodovat, musíte do nich nejdříve převést buď dolary nebo Bitcoiny, což znamená, že musíte burze věřit!

Obchodník s Bitcoiny (ilustrační foto)

A to je velmi důležitý fakt: Distribuovaná bitcoinová síť je decentralizovaná a bezpečná. Ve chvíli, kdy ale máte Bitcoiny na svém burzovním účtu (ať už je chcete prodat, nebo jste je právě koupili), jste vydáni zcela na pospas provozovateli této burzy. Pokud chce, může vás okrást. Pokud má špatně zabezpečené servery, někdo ho může nahackovat a pak vás okrást. Obojí už se stalo a pokud Bitcoin zůstane populární, bude se to stávat stále častěji. Jakmile ztratíte jednou nad svými Bitcoiny kontrolu, jsou nenávratně pryč.

Protože jsou bitcoinové burzy teprve v počátcích, jsou kurzy na nich velmi volatilní, tzn. mohou se během pár minut změnit i o desítky procent. Ať už následkem toho, že někdo koupí / prodá hodně Bitcoinů najednou (tudíž se prudce změní nabídka a poptávka), nebo následkem technických problémů s přetížením nebo DDoS útoky. Obojí se děje každou chvíli, takže není výjimkou, když je burza na několik hodin mimo provoz, když jsou na dvou burzách velmi rozdílné kurzy (např. o 20 procent), nebo když mají "realtime" grafy vývoje cen zpoždění několik desítek minut za skutečným stavem - což vede k panice a masovému prodeji.

Je nutné si uvědomit, že tyto problémy burz nejsou problémem Bitcoinů jako takových. V systému Bitcoinů nic jako burzy neexistuje a nepočítalo se s nimi. Burzy jsou něco, co jistí soukromníci vymysleli, aby na Bitcoinech vydělali, a je jen na vás, jestli hodláte riskovat a tyto služby používat. Vzhledem k výše zmíněné vysoké volatilitě ale existuje mnoho lidí, kteří prudké změny kurzů v posledních týdnech využili k velkému obohacení, přičemž mnohé z oněch "technických problémů" na burzách jistě způsobili záměrně a plánovaně.

V současné době, kdy vám v EU bance mohou sebrat "vaše" "peníze" (které nejsou "vaše" a nejsou to "peníze") jen proto, že se jim zachce, jsou najednou Bitcoiny pro mnoho lidí přes svou rizikovost  docela zajímavá alternativa. (BTW, tahle Bitcoin burza přijímá SEPA platby, ale jsou to Slovinci...)

A námitky, že "Bitcoiny nemají reálnou hodnotu", jsou nesmyslné. Reálnou hodnotu dnes nemají ani peníze, ani úspory v kamenné bance, ani obrazy Andyho Warhola nebo Karla Gotta. Všechno má takovou reálnou hodnotu, jakou jsou lidé ochotni za to zaplatit...


Na provoz FFFILMu můžete nově přispívat na luxusní Bitcoin adresu 1BULVYwQY1DPwCvHTaveQraJ43A9Va19Z a tady se můžete podívat, jaké částky tam budou přicházet a co se s nimi bude dít. (Což není nějaký speciální "veřejný účet" - to jde u všech BTC adres). (Předtím jste přispívali na jinou, méně efektní adresu, a pohyby na ní si můžete prohlédnout tady - s trochou pátrání tudíž můžete poměrně přesně odhadnout mé bitcoinové bohatství.

9.4.13

Recenze: Pád Bílého domu [Olympus has Fallen] - 60%

Prezident USA je cool sympaťák (Aaron Eckhart) a má sexy ženu. Aspoň do té chvíle, než mají autonehodu a žena umře. Šéf jeho ochranky a kámoš (Gerard Butler) si to klade za vinu a odchází do civilu.

O rok a půl později. Korejci provedou velmi vychytaný útok na Bílý dům (zevnitř i zvenčí současně), obsadí ho a uzavřou se v protiatomovém bunkru pod ním, s prezidentem a dalšími rukojmími. Náhradním prezidentem se stává Morgan Freeman (kdo jiný), který se snaží zjistit, co vlastně únosci chtějí a co dalšího ošklivého mohou provést (kromě zabití prezidenta a dalších rukojmí).

Gerard Butler je ale náhodou poblíž Bílého domu a protože je badass motherfucking commando navy seal lamač vazů a má rád prezidenta, dostane se dovnitř, začne si hrát na (první) Smrtonosnou past a postupně likvidovat Korejce, aby se dostal až k prezidentovi (který je za metrovým pancířem, hodně štěstí).



Velice, velice dlouho se mi v kině nestalo, abych měl tak zásadně rozporuplné pocity z první a druhé poloviny nějakého celovečerního filmu.

Film začíná krátkým "prologem", směřujícím k autoněhodě. V něm je během pár minut režisérem Fuquou velmi pěkně načrtnuto, jaký frajer prezident je, jak se mají s manželkou rádi, a jak se mužně kamarádí s Butlerem. Smrt první dámy opravdu, neironicky funguje jako něco, co si prezident nezasloužil a z čeho má pochopitelné trauma.

Následuje skok o 18 měsíců dopředu a téměř okamžitě začíná válka ve Washingtonu D.C., nad ním i pod ním. Dobře to mají Korejci vymyšleno, a k provedení jejich ďábelského plánu jim stačilo jen pár set milionů dolarů, nenápadné ukradení nejmodernější vojenské techniky a pár tisíc elitních zabijáků, odhodlaných zemřít a schopných nenápadně se infiltrovat mezi americké turisty...

Je naprosto zřejmé, že celá zápletka je totálně imbecilní, a že by podobně vymyšlený scénář přepadení v reálném světě nikdy nemohl fungovat - ve filmu funguje jen díky tomu, že ochranka Bílého domu shodou okolností poruší základní bezpečnostní předpisy přesně tak, jak to Korejci potřebují. Jistě.

Přitom ale první polovina filmu JE VELMI ZÁBAVNÁ, dravá a poměrně hardcore! Nad Bílým domem létá letadlo s megakulomety, všechno na zemi vybuchuje, z náhodných lidí stříká krev, budovy se bortí, z nenápadných popelářských aut se vysunují skryté kanóny, prostřílená americká vlajka se zpomaleně snáší na trávník, a tak dále... Je to opravdu skvělá, výpravná a svižně natočená zábava, a docela jsem se tetelil radostí.

Stop... Hammertime!

Bohužel, jakmile dojde k obsazení Bílého domu, zajetí prezidenta, a do akce se vrhne Butler (který vysíačkou komunikuje s Pentagonem, respektive s Freemanem), tempo a zábavnost naprosto mizí!

Zbytek filmu se Butler prohání po chodbách Bílého domu, nachází různé teroristy a likviduje je. Provádí také různé bonusové sidequesty, jako "zachránit malého prezidentova synka, který je tam někde schovaný", "zničit megazbraň na střeše" atd...

Ale je to strašlivá nuda, následkem které začnou být všechny ty nesmysly mnohem zřejmější a do očí bijící:
  • Aby Pentagon zachránil život asi 10 rukojmí, z nichž jedno bývalo prezidentem (ale teď už není), je ochoten přenechat Jižní Koreu na pospas Severní.
  • Analogicky je Pentagon ochoten obětovat jadernou bezpečnost celých USA kvůli přežití několika rukojmích.
  • Z prezidentského bunkru se dají ovládat všechny jaderné hlavice ve všech silech v USA, a Pentagon tomu během cca hodiny nemůže nijak zabránit.
  • Terorista "tak tajuplný, že ho nikdy nikdo nevyfotil" sestaví tisícovou armádu s výstrojí za stovky milionů dolarů, propašuje to všechno do blízkosti Bílého domu a sám sebe propašuje do ochranky hlavy státu.
  • Zlí Korejci jsou v bezpečném bunkru pod Bílým domem (s rukojmími), uprostřed nepřátelského města, ale vylezou odsud ven, aby v temném baráku honil elitního commando seal killera, protože jim připadá nesympatický.
  • X je svině a má zabít Y. Y se myslně domnívá, že X je jeho kámoš. Místo aby X okamžitě zastřelil Y svou pistolí zezadu z jednoho metru, několik minut se s ním kamarádsky vykecává a pak omylem prozradí, že je svině, oops.
  • Teroristi nějakým způsobem nepozorovaně propašují do Bílého domu několikatunovou superzbraň.
  • Ke spuštění amerického vynálezu zkázy jsou potřeba tři kódy.  Jeden má prezident, další dva mají další členové vlády. Prezident jim rozkáže kódy prozradit teroristům (při mučení), protože "dva kódy jsou jim k ničemu a ten svůj třetí nikdy neprozradím". Následně teroristická hackerka třetí kód zjistí během několika desítek minut, protože "zjistit jeden kód je mnohem snazší než zjistit tři". Pane prezidente, když nerozumím kryptografii, tak si nehraju na experta, tohle není žádná legrace!
Znovu opakuji, že by mi nevadila přítomnost takovýchto blbostí ve filmu. Nevadila mi ani ve srovnatelně naivně patriotickém Air Force One (nebo ve Skále). Vadí mi, že film začne od své poloviny být strašlivě nudný a neobsahuje téměř nic vzrušujícího nebo vtipného, takže si divák začne těch blbostí víc všímat. Není to vyloženě nesnesitelné, ale pokles zábavnosti ve srovnání s první polovinou je neuvěřitelný.

Film se několikrát snaží vzbudit napětí dějovým zvratem, při kterém si máme myslet, že se stane nebo stalo něco opravdu šokujícího (zabití hlavního hrdiny, zabití prezidenta, zabití prezidentova malého synka, třetí světová válka), ale přitom je jasné, že tohle je film, který si něco tak drsného nedovolí - takže se záhy podle očekávání ukáže, že jsme se "překvapivě" mýlili (v tomto ohledu dodnes obdivuji jaké koule měli tvůrci Nejhorších obav, co se jaderných scén týče).

Asi bych vám doporučil zajít si jen na první polovinu filmu, protože ta druhá vypadá skoro jako nějaké aktuální video béčko se Seagalem. (Bonus pro Seagalovy fanoušky.)