25.12.09
23.12.09
Alvin a Chipmunkové 2 [Alvin and the Chipmunks: The Squeakquel / Alvin and The Chipmunks 2] - 30%
Musím psát o čem to je? Nemusím, viďte...
O prvním dílu jsem se moc dlouze nerozepisoval, takže jen pár slov o tom, proč je dvojka horší:
JasonScott Lee je ve filmu celkem asi 5 minut.
Má to být o tom, že Chipmunkové začnou chodit do školy, ale v celém filmu není ani vteřina toho, že by se učili (ať už doma nebo ve škole).
O prvním dílu jsem se moc dlouze nerozepisoval, takže jen pár slov o tom, proč je dvojka horší:
Jason
Má to být o tom, že Chipmunkové začnou chodit do školy, ale v celém filmu není ani vteřina toho, že by se učili (ať už doma nebo ve škole).
Zatímco v jedničce se zpívaly ve "veverčí úpravě" slavné nadčasové slágry, ve dvojce to jsou jakési sračky od Beyoncé a podobných.
V českém dabingu jsem místy vůbec nerozuměl, co veverky říkají.
V českém dabingu jsem místy vůbec nerozuměl, co veverky říkají.
G-Force je ve srovnání s tímto filmem geniální dílo, a to naprosto ve všech ohledech.
P.S: Ty tři nové veverky ženského pohlaví mluví v českém dabingu slovensky! Je to evidentně dramatický záměr, ale nějak mi uniká jeho smysl (v originále mluví anglicky stejně jako všichni ostatní) a obávám se, že nejmenší děti tento divný domorodý jazyk prostě neznají.
22.12.09
Přátelská vánoční rada pro hollywoodská studia
Drahá hollywoodská studia: Jděte už s těma remakama do prdele. Děkuji.
Kdybyste to nepoznali, tak ten dědula je Jackie Chan.
Kdybyste to nepoznali, tak ten chlapeček je syn Willa Smithe.
Proč se to jmenuje "Karate Kid"? Kdo na to podle producentů půjde do kina??
Kdybyste to nepoznali, tak ten dědula je Jackie Chan.
Kdybyste to nepoznali, tak ten chlapeček je syn Willa Smithe.
Proč se to jmenuje "Karate Kid"? Kdo na to podle producentů půjde do kina??
Na co se těším v roce 2010 (Kick-Ass)
Konečně trailer, ze kterého je trochu vidět, o čem tento film (od režiséra Po krk v extázi a Stardust, v jeho vlastní necenzurované produkci) vlastně je:
21.12.09
Dvě s ničím nesouvisející zajímavosti
Zaprvé: Animovaný plakát na nedělní večer:
Za druhé: Ukázka českého dabingu filmu Bruno. Nekomentuji, nevysvětluji. Každý si udělá názor sám.
Za druhé: Ukázka českého dabingu filmu Bruno. Nekomentuji, nevysvětluji. Každý si udělá názor sám.
20.12.09
Recenze: Kawasakiho růže - 80%
[oficiální text distributora] Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Může jim čas obrousit hrany? Nebo pokání, jímž se viníci posléze pokusí spasit? Drama Jana Hřebejka podle Cenou Sazky oceněného scénáře Petra Jarchovského vytváří spletitý řetězec podobných otázek a nabízí celou škálu často protichůdných odpovědí. Středobod příběhu tvoří postava renomovaného psychiatra (Martin Huba), morální autority, který má u příležitosti výročí založení republiky získat významné státní ocenění. Právě připravovaný slavnostní akt se stane katalyzátorem událostí, které na povrch vyplaví hříchy minulosti, jež mu můžou zlomit vaz. „Na začátku filmu padne závažné obvinění. Zeť, který žárlí na svého tchána, ho nařkne z udavačství. Nevidíme, zda je obvinění oprávněné nebo není. A pokud ano, zda se vše odehrálo způsobem, jakým je to prezentováno. Sledujeme informaci, která se na počátku jeví jako pomluva a hřích, který se odehrál v minulosti, a začíná postupně měnit životy lidí a vytvářet paradoxní situace. Pozorujeme jednotlivé postavy, jak na toto obvinění reagují, hájí ho nebo zpochybňují. Jednoznačnost, ke které divák během děje dospěje, se snažíme prohloubit zobrazením charakterů postav a jejich životů. Pro mě je tento film žánrově nejbližší filmu Musíme si pomáhat. A sice v tom smyslu, že sledujeme postavy a měníme na ně názor a s postupujícím dějem prohlubujeme znalost charakteru jednotlivých postav,“ říká režisér Jan Hřebejk. Při natáčení Kawasakiho růže používá Hřebejkův filmový štáb poprvé digitální technologii a snímá na 2 kamery. Odpadá tak tradiční omezení filmovou surovinou a lze tak točit i scény, které nejsou nezbytné, vznikají varianty, ke kterým by režisér nepřistupoval, pokud by byl limitován materiálem. Kromě Martina Huby uvidíme ve filmu Danielu Kolářovou v roli psychiatrovy manželky, Lenku Vlasákovou coby jeho dceru, nebo Ladislava Chudíka v pro něj velmi nezvyklé úloze.
Nedá mi to a musím znovu napsat víceméně totéž, co jsem napsal u předchozích dvou nebo tří Hřebejkových filmů:
Nedá mi to a musím znovu napsat víceméně totéž, co jsem napsal u předchozích dvou nebo tří Hřebejkových filmů:
Hřebejk je vynikající režisér, který vynikajícím způsobem vede herce v jednotlivých scénách. Pokud jakoukoliv scénu v jeho filmu vezmeme jako samostatnou scénu, funguje tak skvěle, že to v současné kinematografii snad nemá obdoby. Herecké výkony, kamera střih - všechno super.
Slabší je ovšem způsob, jakým jsou tyto scény sesazeny do celovečerního snímku. Nečetl jsem scénář, takže nemám tušení, jestli za to může scenárista nebo producent nebo střihač nebo sám režisér. Dlouhodobý vývoj postav a dějových linií ale v průběhu filmu nefunguje tak skvěle jako samostatné scény. Někdo se najednou chová trochu jinak než předtím, aniž by bylo naznačeno proč, nějaká postava na delší dobu zmizí, atd...
Přesto jde o film velmi vydařený (obzvlášť v kontextu české tvorby) s nejméně třemi - čtyřmi lahůdkovými hereckými výkony, kterým vévodí Ladislav Chudík jako dobrosrdečný brutální estébák. Takhle se má skládat pocta starým herecým ikonám! (Ne jako v Pamětnici nebo Stínu neutečeš.) Někdo Hřebjkova kalibru by měl konečně použít někoho ze staré herecké gardy do hlavní role brutálního psychothrilleru.
A nemusíte se bát nějaké mravokárnosti v souvislosti s hlavním tematem filmu (dávná kolaborace a následné případné odpuštění). Je to zvládnuto velmi elegantně a nenásilně a rozhodně to nezastiňuje ostatní motivy filmu.
19.12.09
Co je horší než přerušovaná soulož?
Pokud se chystáte v Praze na titulkovanou (tudíž 2D, protože všechny 3D jsou dabované) verzi Avatara, pak vás možná bude zajímat, že většina multiplexů dělá uprostřed filmu desetiminutovou přestávku (kterou tam pochopitelně James Cameron nezamýšlel), podle očitých svědků v dramaticky nevhodném náhodném místě filmu.
- Ve všech pražských multiplexech Palace je podle jejich programu přestávka ve 2D verzi.
- Ve Village Cinemas Černý most je přestávka ve všech verzích.
- Na e-mailový dotaz odpověděli z Cinemy City, že na Floře ve 2D verzi přestávka není.
Vzrušující, že?
Debata na toto téma zuří zde.
17.12.09
Recenze: Trable v ráji [Couples Retreat] - 20%
Čtyři partnerské páry vyrážejí do nádherného resortu, kde se podrobují intenzivní partnerské terapii pod vedením Jeana Reno, a to víceméně proti své vůli (všichni si omylem mysleli, že si tam budou užívat a dovádět, a teď je jim líto zaplacených peněz).
Tento film je totálně "brain dead". Od začátku jsem se těšil, co ti dobří herci a dobří komici předvedou. Půl filmu trvá, než se konečně dohodnou odjet do toho ostrovního ráje. Čekal jsem, že pak se to konečně nějak rozjede, ale chyba lávky! Potom naopak humor i tempo zcela odumře. Nejbizarnější asi je, že ve druhé polovině jsou dlouhatánské scény, ve kterých není ani pokus o vtip a partneři s poradci pouze velmi nezáživně znovu a znovu dokola diskutují o svých problémech. V tom okamžiku se zdá, že filmu jde o nějaký hlubší, serióznější pohled, ale závěrečné "rozhřešení" se už zase nese ve smyslu nejdebilnějších filmů Adama Sandlera...
A z té přírody toho moc neuvidíme, neboť většina rozhovorů se odehrává uvnitř bungalowů!
Tento film je totálně "brain dead". Od začátku jsem se těšil, co ti dobří herci a dobří komici předvedou. Půl filmu trvá, než se konečně dohodnou odjet do toho ostrovního ráje. Čekal jsem, že pak se to konečně nějak rozjede, ale chyba lávky! Potom naopak humor i tempo zcela odumře. Nejbizarnější asi je, že ve druhé polovině jsou dlouhatánské scény, ve kterých není ani pokus o vtip a partneři s poradci pouze velmi nezáživně znovu a znovu dokola diskutují o svých problémech. V tom okamžiku se zdá, že filmu jde o nějaký hlubší, serióznější pohled, ale závěrečné "rozhřešení" se už zase nese ve smyslu nejdebilnějších filmů Adama Sandlera...
A z té přírody toho moc neuvidíme, neboť většina rozhovorů se odehrává uvnitř bungalowů!
15.12.09
Recenze: Avatar - 90%
Rok 2154, planeta měsíc Pandora. Jake Sully (Sam Worthington, Terminator Salvation) je zchromlý na obě nohy, ale dostal v tomto divokém novém světě šanci. Americká armáda (přesněji: soukromí kontraktoři) zde těží vzácný nerost, ale jeho největší ložisko je pod sídlem třímetrových ocasatých mimozemšťanů Na'vi. Za účelem jejich analýzy a vysídlení byli geneticky vytvořeni avatáři, kteří jsou dálkově ovládáni myšlenkami lidí. Jednoho z nich měl původně "pilotovat" Sullyho bratr, ale ten zemřel, a Sully ho má zastoupit, vetřít se na tři měsíce mezi Na'vi a zjistit, jak na ně. Za to dostane nové nohy.
Avatar Jamese Camerona je spíše fantasy, než sci-fi. "Jakesully" (to je jeho nové domorodé jméno) prožívá mezi pohádkovou faunou a flórou dobrodružství, která by se bez větších úprav dala zamontovat do Pána prstenů. Cameron má sice všechno poměrně logicky vědecky ošetřeno ("To nejsou kouzla, to jsou neuronová vlákna stromů!"), ale důraz je kladen spíše na jednoduchou love story s ekologicko-antikoloniálním poselstvím ve stylu Pocahontas nebo Tance s vlky, než na hardcore sci-fi. Hardcore sci-fi se sice dočkáme také (film má přes 160 minut!), ale je rozhodně v menšině. Čehož je mi trochu líto, protože detailní promyšlenost celého světa je evidentní a já bych hrozně rád měl k dispozici například uživatelský manuál těch bojových robotů (a vsadím se, že ho Cameron má někde schovaný).
Z technického hlediska je ovšem Avatar něco těžko uvěřitelného. Jak je možné, že CGI v tomto filmu vypadá o tolik lépe, než ve všech ostatních případech, kdy se filmaři snažili o realistické digitální lidi (tím myslím tebe, Zemeckisi!)? Jak je možné, že tentokrát herci mohou bez problémů úplně normálně hrát a jejich herecký projev se realisticky promítá do neexistujících postav, které nevypadají jako lidé, ale přesto podávají lidské herecké výkony? Je pravda, že se ledacos dá omluvit tím, že nikdo neví, jak se doopravdy pohybují třímetroví humanoidi na planetě se sníženou gravitací, ale drobné nedokonalosti jsou jen vzácnými výjimkami a naprostou většinu filmu zcela zapomenete na to, že 99 procent věcí na plátně před vámi v reálu nikdy neexistovalo. Úplně největší radost mám ve spojitosti s tímto filmem z toho, že za 10, nejpozději 20 let si bude moci něco podobného natočit téměř kdokoliv doma v obýváku.
3D je plně funkční, oči z něj nebolí, ale je spíše "třešničkou na dortu" a možná dám přednost 2D verzi, která bude mít lepší světlost plátna (zatím jsem ji neviděl). A navíc, všechny 3D kopie jsou u nás dabované.
Jediná věc, která mě občas vyloženě iritovala, byla hudba Jamese Hornera, která rozhodně je profesionální a dobře fungující, ale jako sběratel soundtracků jsem si neustále říkal "Ach jo, zase někdo vykrádá Hornera, a ne moc nápaditě". Je velice prvoplánovitá, "in your face", a kromě Glory a Tróje vykrádá pochopitelně především Titanic:
Přes všechna ta kritická slova je nepopiratelné, že Avatar je nejen řemeslně precizní, ale i z dramatického a režijního hlediska výborně natočený film. Ale nevtáhl mě do sebe takovým způsobem, jako třeba District 9 (se kterým má Avatar ledacos společného, i když byl desetkrát dražší). Při Avataru jsem si místo dojímání několikrát říkal "No jo, vypadá to všechno úžasně, ale proč se nevykašlal na třímetrové Šmouly a nenatočil Vetřelce 5 vs. Terminátor 5 vs. MechWarrior? - do 18 nepřístupno, pochopitelně." Hmm, to byla samozřejmě řečnická otázka...
P.S: Český dabing je lepší, než jsem se obával, ale kosmický mariňák prostě nemůže mluvit česky. Bohužel, titulkované kopie jsou pouze v 2D a jen v několika málo kinech.
Avatar Jamese Camerona je spíše fantasy, než sci-fi. "Jakesully" (to je jeho nové domorodé jméno) prožívá mezi pohádkovou faunou a flórou dobrodružství, která by se bez větších úprav dala zamontovat do Pána prstenů. Cameron má sice všechno poměrně logicky vědecky ošetřeno ("To nejsou kouzla, to jsou neuronová vlákna stromů!"), ale důraz je kladen spíše na jednoduchou love story s ekologicko-antikoloniálním poselstvím ve stylu Pocahontas nebo Tance s vlky, než na hardcore sci-fi. Hardcore sci-fi se sice dočkáme také (film má přes 160 minut!), ale je rozhodně v menšině. Čehož je mi trochu líto, protože detailní promyšlenost celého světa je evidentní a já bych hrozně rád měl k dispozici například uživatelský manuál těch bojových robotů (a vsadím se, že ho Cameron má někde schovaný).
Z technického hlediska je ovšem Avatar něco těžko uvěřitelného. Jak je možné, že CGI v tomto filmu vypadá o tolik lépe, než ve všech ostatních případech, kdy se filmaři snažili o realistické digitální lidi (tím myslím tebe, Zemeckisi!)? Jak je možné, že tentokrát herci mohou bez problémů úplně normálně hrát a jejich herecký projev se realisticky promítá do neexistujících postav, které nevypadají jako lidé, ale přesto podávají lidské herecké výkony? Je pravda, že se ledacos dá omluvit tím, že nikdo neví, jak se doopravdy pohybují třímetroví humanoidi na planetě se sníženou gravitací, ale drobné nedokonalosti jsou jen vzácnými výjimkami a naprostou většinu filmu zcela zapomenete na to, že 99 procent věcí na plátně před vámi v reálu nikdy neexistovalo. Úplně největší radost mám ve spojitosti s tímto filmem z toho, že za 10, nejpozději 20 let si bude moci něco podobného natočit téměř kdokoliv doma v obýváku.
3D je plně funkční, oči z něj nebolí, ale je spíše "třešničkou na dortu" a možná dám přednost 2D verzi, která bude mít lepší světlost plátna (zatím jsem ji neviděl). A navíc, všechny 3D kopie jsou u nás dabované.
Jediná věc, která mě občas vyloženě iritovala, byla hudba Jamese Hornera, která rozhodně je profesionální a dobře fungující, ale jako sběratel soundtracků jsem si neustále říkal "Ach jo, zase někdo vykrádá Hornera, a ne moc nápaditě". Je velice prvoplánovitá, "in your face", a kromě Glory a Tróje vykrádá pochopitelně především Titanic:
Přes všechna ta kritická slova je nepopiratelné, že Avatar je nejen řemeslně precizní, ale i z dramatického a režijního hlediska výborně natočený film. Ale nevtáhl mě do sebe takovým způsobem, jako třeba District 9 (se kterým má Avatar ledacos společného, i když byl desetkrát dražší). Při Avataru jsem si místo dojímání několikrát říkal "No jo, vypadá to všechno úžasně, ale proč se nevykašlal na třímetrové Šmouly a nenatočil Vetřelce 5 vs. Terminátor 5 vs. MechWarrior? - do 18 nepřístupno, pochopitelně." Hmm, to byla samozřejmě řečnická otázka...
P.S: Český dabing je lepší, než jsem se obával, ale kosmický mariňák prostě nemůže mluvit česky. Bohužel, titulkované kopie jsou pouze v 2D a jen v několika málo kinech.
13.12.09
Recenze: Vyfič! [Whip it] - 70%
Ellen Pageová hraje sedmnáctiletou polovenkovskou dívku jménem Bliss, které má deprese ze své matky (Marcia Gay Hardenová), která ji nutí do soutěží krásy. Bliss úplně náhodou narazí na "Roller derby", což je taková bizarní aktivita, na kterou se raději podívejte dole v traileru. To se jí zalíbí, začne usilovně trénovat, stane se jeho hvězdou... ale rodiče pořád netuší, že jejich maličká provádí něco tak brutálního (nemluvě o tom, že tvrdí, že už jí bylo 21, jinak by to ani provádět nemohla)!
Především bych rád zdůraznil, že ježdění na kolečkových bruslích je na celém filmu to nejméně důležité a to nejméně zajímavé. Vlastně se ani pořádně nedozvíme pravidla a výhry nebo prohry identifikujeme podle toho, kdo jásá. A z akčně - kaskadérského hlediska nejsou tyto scény žádná sláva. Ale opravdu to nevadí.
Vyfič! (budete se divit, ale je to dobře vymyšlený český název) je totiž něco jako "Juno verze 2".
Bliss je na tom na počátku filmu velmi podobně jako Juno (kterou hrála samozřejmě taky Ellen Pageová). Není vyloženě na sebevraždu, ale moc dobře na tom taky není, protože vidí, že ve zdejším vidlákově ji nečeká nic, než strašná smrt nudou. A tak se chopí šance vyrážet adrenalinově bruslit do nedalekého divokého Austinu. Což je samo o sobě docela legrační, protože Austin vypadá spíš jako takový trochu rozložitější Liberec. Proti vidláckému Bodeenu (který jsem na mapě nenašel, tudíž je asi vymyšlený) je to ale metropole.
Teď ze sebe pravděpodobně (znovu) udělám idiota, ale žil jsem v domnění (na základě traileru), že se film odehrává někdy v 80. letech minulého století. Když jsem pak ve filmu uviděl internet s Googlem a streamovaným fullscreen videem, musím konstatovat, že se film odehrává v současnosti a život na Jihozápadě Jihostředu opravdu není peříčko. Naprostá většina aut, televizorů a oblečení ve filmu pochází z dávno minulých desetiletí. Všechny počítačové monitory jsou klasické CRT (nikoliv ploché)! Ve městě dokonce frčí punk!! Nevím, jestli jde o záměrnou stylizaci, nebo to kolem Austinu opravdu vypadá takhle, ale bylo to pro mě značně překvapivé a několikrát jsem musel v průběhu filmu sám sebe upozorňovat, že se nedívám na historický film a že nejde o nic, co Drew Barrymoreová zažila v 80. letech, jako děcko.
Tento film je totiž režijním debutem Drew Barrymoreové (34 let) a s velkým překvapením musím konstatovat, že režíruje lépe, než hrála od dob E.T. Mimozemšťana. Do duše hlavní hrdinky nahlíží přinejmenším stejně dobře jako Jason Reitman v Juno a pokud je její režijní um místy trochu "nevypilovaný", je to v případě tohoto filmu jenom dobře. Působí pak prostě "opravdověji".
Vyfič je tedy vydařená (až překvapivě vydařená) "příjemná drobnost". Obávám se ale, že muži z velkoměst ji ocení o něco méně, než děvčata z venkova.
10.12.09
Recenze: Mikulášovy patálie [Le petit Nicolas] - 60%
"Mikulášovy patálie" je série roztomilých dětských povídkových knížek, populární i u nás (doufám, že ještě stále, i v době Harryho Pottera a Twilightu). Jde o krátké příběhy žáka Mikuláše a jeho spolužáků.
V mém srdci jsou "Mikulášovy patálie" nerozlučně spjaty s původními ilustracemi. Proto jsem se na pokus o natočení jejich hrané verze od počátku díval s obavami. A byly to bohužel obavy oprávněné.
Ať jsou herečtí představitelé jakkoliv dobří a roztomilí, nepřipomínají mi prostě hrdiny knížky, a to ani vzdáleně (u některých dospělých rolí mi připadalo, že je herec o 20 let mladší nebo starší než v literární předloze). Kdybych neviděl úvodní titulky a kdyby se hrdinové nejmenovali Mikuláš, Vendelín a Celestýn, pravděpodobně by mě vůbec nenapadlo, že jde o adaptaci "Mikulášových patálií"! Nevím jak tento problém řešit. Netvrdím, že by k něčemu bylo snažit se herce maskovat tak, aby připomínali původní karikatury (viz Dick Tracy). Ale aspoň pro mě to představovalo velký problém.
Další problém pro mě představoval scénář. "Mikulášovy patálie" nikdy nebyly o ději. Vždycky šlo o to, že byla nastolena nějaká situace, Mikuláš s kamarády něco hrozně pohnojili a Mikuláš to všechno vyprávěl svým odzbrojujícím naivním způsobem v první osobě. Většina tohoto kouzla pochopitelně není přenositelná do celovečerního hraného filmu.
Mikulášovy patálie jsou ucházející dětský film, v dnešní době téměř výjimečný svou "nevinností" a absencí hrubozrnného humoru. Jde o profesionální řemeslo a slušný rozpočet umožnil tvůrcům dát filmu příjemnou dobovou atmosféru. Kdybych ale já měl k dispozici podobný rozpočet a práva na zfilmování této předlohy, ze všeho nejdřív bych se dlouze a intenzivně zamyslel, zda by se s dnešními animačními možnosti nedala vymyslet nějaká grafická stylizace, ve které by hrdinové připomínali Sempého kresby a přitom by se mohli pohybovat. A taky bych se mnohem víc zamyslel nad scénářem...
P.S: Film je u nás pochopitelně dabovaný a velmi jsem soucítil s překladatelem, který se s nadlidským úsilím potýkal s jedním zásadním dějovým zvratem, založeným na nepřeložitelné slovní hříčce...
V mém srdci jsou "Mikulášovy patálie" nerozlučně spjaty s původními ilustracemi. Proto jsem se na pokus o natočení jejich hrané verze od počátku díval s obavami. A byly to bohužel obavy oprávněné.
Ať jsou herečtí představitelé jakkoliv dobří a roztomilí, nepřipomínají mi prostě hrdiny knížky, a to ani vzdáleně (u některých dospělých rolí mi připadalo, že je herec o 20 let mladší nebo starší než v literární předloze). Kdybych neviděl úvodní titulky a kdyby se hrdinové nejmenovali Mikuláš, Vendelín a Celestýn, pravděpodobně by mě vůbec nenapadlo, že jde o adaptaci "Mikulášových patálií"! Nevím jak tento problém řešit. Netvrdím, že by k něčemu bylo snažit se herce maskovat tak, aby připomínali původní karikatury (viz Dick Tracy). Ale aspoň pro mě to představovalo velký problém.
Další problém pro mě představoval scénář. "Mikulášovy patálie" nikdy nebyly o ději. Vždycky šlo o to, že byla nastolena nějaká situace, Mikuláš s kamarády něco hrozně pohnojili a Mikuláš to všechno vyprávěl svým odzbrojujícím naivním způsobem v první osobě. Většina tohoto kouzla pochopitelně není přenositelná do celovečerního hraného filmu.
Mikulášovy patálie jsou ucházející dětský film, v dnešní době téměř výjimečný svou "nevinností" a absencí hrubozrnného humoru. Jde o profesionální řemeslo a slušný rozpočet umožnil tvůrcům dát filmu příjemnou dobovou atmosféru. Kdybych ale já měl k dispozici podobný rozpočet a práva na zfilmování této předlohy, ze všeho nejdřív bych se dlouze a intenzivně zamyslel, zda by se s dnešními animačními možnosti nedala vymyslet nějaká grafická stylizace, ve které by hrdinové připomínali Sempého kresby a přitom by se mohli pohybovat. A taky bych se mnohem víc zamyslel nad scénářem...
P.S: Film je u nás pochopitelně dabovaný a velmi jsem soucítil s překladatelem, který se s nadlidským úsilím potýkal s jedním zásadním dějovým zvratem, založeným na nepřeložitelné slovní hříčce...
9.12.09
Recenze: Stínu neutečeš - 40%
(Oficiální text distributora) Řehoř si žije spokojeně. Jeho žena Evženie ne. Po šedesáti letech manželství přichází osmdesátiletá Evženie za svou vnučkou – právničkou Katkou, aby jí pomohla rozvést s pětaosmdesátiletým manželem Řehořem. Katka je šokována babiččiným rozhodnutím i její tvrdostí a neústupností. Co se muselo stát ve vztahu prarodičů, že to ani celá desetiletí nezahladila? Katka nechce rozbít svou milovanou rodinu a pokusí se rozluštit babiččin důvod. Odkryje dramatickou minulost vlastní rodiny, ale tajemství prarodičů pro ni zůstane neodhaleno. Babička riskuje ztrátu vnučky a pravdu jí zatají, tíhu dávné viny nechce přenést na další generaci. Sama se pokusí s minulostí vyrovnat a smířit. A Řehoř? Ochrání ho Katka?
Dobrá zpráva: Film Stínu neutečeš není tak špatný, aby se při něm kino smálo nebo usínalo. A to je, bohužel, konec dobrých zpráv. Nejzajímavější je kamera, úspěšně budující hutnou depresivní atmosféru venkovského domku dvou důchodců. I většina ostatních technických aspektů není špatná, obzvlášť na český film.
Bohužel, režisérka (celovečerně debutující Lenka Kny) nedokázala tu hrstku herců ukočírovat a film se jí značně rozpadá pod rukama. Chápu, že je záhodno mít dnes k panu Landovskému úctu, ale jeho výkon - byť místy zajímavý - působí většinou dojmem, jako kdyby improvizoval a nikdo se ho neodvážil nijak usměrnit. Mluví celou dobu velmi podivnou řečí, která zní jako kdyby se někdo, kdo neumí ani slovo rusky, snažil mluvit jako český Rus: "Dóbryj děň, přišól sem vam přiněst slépicu". Zní to skoro jako parodie a pokud to má vyvolávat dojem ruštiny, je to FAIL. Možná to má ale vyvolávat dojem nějakého jiného jazyka, který neznám (ukrajinština?). Většinou je nerudný, přiopilý a sprostý a umí to zahrát docela dobře. Bohužel netušíme proč je takový.
Stejně tak netušíme, jaký problém s ním vlastně jeho stará žena má. V průběhu filmu se dočkáme dvou odhalení. První odhalení spočívá v tom, že Řehoř není Čech, což vzhledem k tomu, jak od první sekundy filmu mluví, opravdu není možné považovat za spoiler (a řekl bych, že ani za "odhalení", i když se tomu všichni ve filmu diví). Druhé odhalení pak přijde ke konci filmu a je značně nezajímavé a nešokující. Především ale toto odhalení dramatických událostí z minulosti, ani film samotný, nedává žádnou odpověď na otázku položenou v úvodu: "Proč se chce Evženie s Řehořem rozvést až teď, po 60 letech manželství?" Během několika posledních desetiletí se totiž na oné dramatické historické skutečnosti vůbec nic nezměnilo.
Další vadou scénáře je vztah Evženie a její vnučky Kateřiny, který by měl být hybatelem celého filmu. Evženie za Katkou přijde s tím, že se chce rozvést, Katka po kratším zdráhání souhlasí, že ji tedy bude zastupovat a požádá ji o potřebné dokumenty a informace. Načež se jí Evženie zbytek filmu víceméně vysmívá, dokumenty a informace před ní zatajuje a mluví výhradně v hádankách a náznacích. Spousta dialogů zní vyloženě dadaisticky: Je jasně položena důležitá otázka, tázaná osoba začne mluvit o něčem úplně jiném, tázající osoba pokorně přikyvuje a pak je konec scény. Je patrné, že za to nemůže stařecká demence Evženie, nýbrž zoufalá snaha natáhnout film na celovečerní stopáž. Jde opět o typicky český problém absence a / nebo neschopnosti dramaturga, který nedokáže lidem, neznajícím tištěnou podobu scénáře (tedy 99,999% diváků) vysvětlit, co je která postava zač a proč dělá to, co dělá (viz např. František Němec v roli souseda, který je pravděpodobně Němec a pravděpodobně doktor, a pravděpodobně sEvženem Řehořem kdysi cosi měl, ale netušíme co s ním měl a proč se ve filmu čas od času objeví).
Prostě, kdyby to napsal a režíroval někdo jiný, mohlo z toho být něco dost zajímavého...
Dobrá zpráva: Film Stínu neutečeš není tak špatný, aby se při něm kino smálo nebo usínalo. A to je, bohužel, konec dobrých zpráv. Nejzajímavější je kamera, úspěšně budující hutnou depresivní atmosféru venkovského domku dvou důchodců. I většina ostatních technických aspektů není špatná, obzvlášť na český film.
Bohužel, režisérka (celovečerně debutující Lenka Kny) nedokázala tu hrstku herců ukočírovat a film se jí značně rozpadá pod rukama. Chápu, že je záhodno mít dnes k panu Landovskému úctu, ale jeho výkon - byť místy zajímavý - působí většinou dojmem, jako kdyby improvizoval a nikdo se ho neodvážil nijak usměrnit. Mluví celou dobu velmi podivnou řečí, která zní jako kdyby se někdo, kdo neumí ani slovo rusky, snažil mluvit jako český Rus: "Dóbryj děň, přišól sem vam přiněst slépicu". Zní to skoro jako parodie a pokud to má vyvolávat dojem ruštiny, je to FAIL. Možná to má ale vyvolávat dojem nějakého jiného jazyka, který neznám (ukrajinština?). Většinou je nerudný, přiopilý a sprostý a umí to zahrát docela dobře. Bohužel netušíme proč je takový.
Stejně tak netušíme, jaký problém s ním vlastně jeho stará žena má. V průběhu filmu se dočkáme dvou odhalení. První odhalení spočívá v tom, že Řehoř není Čech, což vzhledem k tomu, jak od první sekundy filmu mluví, opravdu není možné považovat za spoiler (a řekl bych, že ani za "odhalení", i když se tomu všichni ve filmu diví). Druhé odhalení pak přijde ke konci filmu a je značně nezajímavé a nešokující. Především ale toto odhalení dramatických událostí z minulosti, ani film samotný, nedává žádnou odpověď na otázku položenou v úvodu: "Proč se chce Evženie s Řehořem rozvést až teď, po 60 letech manželství?" Během několika posledních desetiletí se totiž na oné dramatické historické skutečnosti vůbec nic nezměnilo.
Další vadou scénáře je vztah Evženie a její vnučky Kateřiny, který by měl být hybatelem celého filmu. Evženie za Katkou přijde s tím, že se chce rozvést, Katka po kratším zdráhání souhlasí, že ji tedy bude zastupovat a požádá ji o potřebné dokumenty a informace. Načež se jí Evženie zbytek filmu víceméně vysmívá, dokumenty a informace před ní zatajuje a mluví výhradně v hádankách a náznacích. Spousta dialogů zní vyloženě dadaisticky: Je jasně položena důležitá otázka, tázaná osoba začne mluvit o něčem úplně jiném, tázající osoba pokorně přikyvuje a pak je konec scény. Je patrné, že za to nemůže stařecká demence Evženie, nýbrž zoufalá snaha natáhnout film na celovečerní stopáž. Jde opět o typicky český problém absence a / nebo neschopnosti dramaturga, který nedokáže lidem, neznajícím tištěnou podobu scénáře (tedy 99,999% diváků) vysvětlit, co je která postava zač a proč dělá to, co dělá (viz např. František Němec v roli souseda, který je pravděpodobně Němec a pravděpodobně doktor, a pravděpodobně s
Prostě, kdyby to napsal a režíroval někdo jiný, mohlo z toho být něco dost zajímavého...
8.12.09
Polonahé baby, auta, helikoptéry, výbuchy, YEAH!!!
Původně jsem si myslel, že někdo natočil parodii na reklamu na spodní prádlo schválně jakoby ve stylu Michaela Baye.
Skutečnost je taková, že jde o reklamu na spodní prádlo natočenou Michaelem Bayem...
Skutečnost je taková, že jde o reklamu na spodní prádlo natočenou Michaelem Bayem...
6.12.09
Recenze: Dvojka - 80%
Veronika chodí s o něco starším Michalem. Ona by si chtěla ještě pořádně užít, on by se pomalu chtěl usadit a založit rodinu. Spolu vyrážejí na dovolenou na sever (tj. do skandinávských zemí). Dovolená nevychází tak, jak by si mysleli. Zdá se, že jim pomůže nekonformního krajan Šimi, kterého dočasně "přiberou do party", ale všechno seznačně komplikuje (především díky Šimimu).
Trailer a oficiální stránky zde.
Dvojka je typický filmový underground. Žádné kulisy, žádné kamerové koleje, žádné postsynchrony (aspoň myslím). Celou dobu jen ruční roztřesená kamera a žádný problém z toho, že někdy něco nepříjemně zasvítí do objektivu nebo zvuk zní divně. Natáčení v autentické Skandinávii. Jenom tři hlavní hrdinové, kteří jsou na plátně od začátku do konce.
Dvojka se mi moc líbila v tom, jak je opravdová. Takhle se chovají dnešní mladí lidi a takovéhle věci se jim stávají. Film neobsahuje žádnou "typickou" zápletku spočívající např. v tom, že hrdiny někdo okrade a oni po něm pak pátrají, nebo že je někdo unese do otroctví a oni se snaží utéct, nebo že dojde k milostnému trojúhelníku, partnerské krizi, a jejímu řešení s poučením... Nepřichází osudový trest za nějaké jejich morální nebo jiné provinění. Ne. Dočkáme se sice různých komplikací i radostí, ale jsou to vždycky realistické komplikace, které nemají jasně definované dramatické rozuzlení (jak už to chodí v nefilmovém životě).
Byť mi ve filmech často vadí, že se jejich hrdinové chovají jako dementi, v tomto případě je to OK. Ti hrdinové opravdu jsou trochu dementi (každý jiným způsobem), jsou dost na pochybách, co vlastně od života chtějí a z toho vyplývá jejich často divné chování, směřující k nejasným cílům, případně nikam. V reálném životě bych jimi opovrhoval a těžko bych se nechal přesvědčit, abych s nimi vyrazil na nějakou "vypečenou akcičku". Ve filmu jsem jejich osudy rád voyeuristicky sledoval a těšil se z toho, o kolik lépe na tom jsem, když mám na rozdíl od nich v životě poměrně jasno.
Velice oceňuji režiséra a všechny tři herce. Nelze rozeznat, jestli dialogy jsou tak pečlivě napsané, nebo tak hladce improvizované. Hlavní je, že znějí reálně, na čemž musí mít rovnoměrnou zásluhu neznámý režisér (dosud natáčel TV seriály) i neznámí herci.
I hudební doprovod je značně originální, často používající české songy způsobem, který je neotřelý až záměrně ironický (doufám!).
Jsem pouze trochu na rozpacích, zda má smysl na tenhle underground chodit do kina. Na televizní obrazovce (kde se objeví velmi záhy - produkovalo ho česká HBO) mu to bude slušet stejně dobře, ne-li lépe.
P.S:
Distributor dělá velké haló kolem toho, že film má "jako první kampaň na Facebooku" (viz oficiální stránky, odkaz výše). Dvojka samozřejmě není ani zdaleka první český film, který má oficiální kampaň na Facebooku.
Dvojka na to ale jde trochu jiným způsobem: Nemá na Facebooku "fanouškovskou skupinu", nýbrž osobní profily tří hlavních hrdinů (nikoliv herců, ale postav které hrají). Když se stanete jejich přáteli, tak zřejmě uvidíte jejich updaty, simulující nějakým způsobem děj filmu.
Z toho vyplývá, že dokud si hrdiny nepřidáte do přátel, vůbec kampaň neuvidíte. A někteří lidé (například já) mají zábrany přidávat si mezi přátele uživatele, kteří jejich přáteli nejsou. Každopádně mi přijde zvláštní provozovat internetovou kampaň, u které se musí cílová skupina aktivně namáhat (a vyčkávat schválení), aby ji vůbec mohla vidět. Ještě zvláštnější je, že podle tiskové zprávy distributora má kampaň skončit v den premiéry, takže pokud se film stane hitem, lidi si o něm začnou povídat a následně se o jeho hrdiny začnou zajímat, budou mít smůlu.
A kromě toho je podobná věc (zakládat profily neexistujícím osobám) výslovně zakázána v podmíkách užívání Facebooku (bod 4.1) - stačí stížnost administrátorům a celá kampaň bude putovat do koše.
UPDATE: V reakcích pod článkem crax upozornil, že se nabídka "spřátelení" s hrdiny filmu objevuje na Facebooku také jako placená inzerce. Že by to opravdu bylo oficiálně domluvené s provozovateli Facebooku? ("You will not provide any false personal information on Facebook, or create an account for anyone other than yourself without permission.")
Trailer a oficiální stránky zde.
Dvojka je typický filmový underground. Žádné kulisy, žádné kamerové koleje, žádné postsynchrony (aspoň myslím). Celou dobu jen ruční roztřesená kamera a žádný problém z toho, že někdy něco nepříjemně zasvítí do objektivu nebo zvuk zní divně. Natáčení v autentické Skandinávii. Jenom tři hlavní hrdinové, kteří jsou na plátně od začátku do konce.
Dvojka se mi moc líbila v tom, jak je opravdová. Takhle se chovají dnešní mladí lidi a takovéhle věci se jim stávají. Film neobsahuje žádnou "typickou" zápletku spočívající např. v tom, že hrdiny někdo okrade a oni po něm pak pátrají, nebo že je někdo unese do otroctví a oni se snaží utéct, nebo že dojde k milostnému trojúhelníku, partnerské krizi, a jejímu řešení s poučením... Nepřichází osudový trest za nějaké jejich morální nebo jiné provinění. Ne. Dočkáme se sice různých komplikací i radostí, ale jsou to vždycky realistické komplikace, které nemají jasně definované dramatické rozuzlení (jak už to chodí v nefilmovém životě).
Byť mi ve filmech často vadí, že se jejich hrdinové chovají jako dementi, v tomto případě je to OK. Ti hrdinové opravdu jsou trochu dementi (každý jiným způsobem), jsou dost na pochybách, co vlastně od života chtějí a z toho vyplývá jejich často divné chování, směřující k nejasným cílům, případně nikam. V reálném životě bych jimi opovrhoval a těžko bych se nechal přesvědčit, abych s nimi vyrazil na nějakou "vypečenou akcičku". Ve filmu jsem jejich osudy rád voyeuristicky sledoval a těšil se z toho, o kolik lépe na tom jsem, když mám na rozdíl od nich v životě poměrně jasno.
Velice oceňuji režiséra a všechny tři herce. Nelze rozeznat, jestli dialogy jsou tak pečlivě napsané, nebo tak hladce improvizované. Hlavní je, že znějí reálně, na čemž musí mít rovnoměrnou zásluhu neznámý režisér (dosud natáčel TV seriály) i neznámí herci.
I hudební doprovod je značně originální, často používající české songy způsobem, který je neotřelý až záměrně ironický (doufám!).
Jsem pouze trochu na rozpacích, zda má smysl na tenhle underground chodit do kina. Na televizní obrazovce (kde se objeví velmi záhy - produkovalo ho česká HBO) mu to bude slušet stejně dobře, ne-li lépe.
P.S:
Distributor dělá velké haló kolem toho, že film má "jako první kampaň na Facebooku" (viz oficiální stránky, odkaz výše). Dvojka samozřejmě není ani zdaleka první český film, který má oficiální kampaň na Facebooku.
Dvojka na to ale jde trochu jiným způsobem: Nemá na Facebooku "fanouškovskou skupinu", nýbrž osobní profily tří hlavních hrdinů (nikoliv herců, ale postav které hrají). Když se stanete jejich přáteli, tak zřejmě uvidíte jejich updaty, simulující nějakým způsobem děj filmu.
Z toho vyplývá, že dokud si hrdiny nepřidáte do přátel, vůbec kampaň neuvidíte. A někteří lidé (například já) mají zábrany přidávat si mezi přátele uživatele, kteří jejich přáteli nejsou. Každopádně mi přijde zvláštní provozovat internetovou kampaň, u které se musí cílová skupina aktivně namáhat (a vyčkávat schválení), aby ji vůbec mohla vidět. Ještě zvláštnější je, že podle tiskové zprávy distributora má kampaň skončit v den premiéry, takže pokud se film stane hitem, lidi si o něm začnou povídat a následně se o jeho hrdiny začnou zajímat, budou mít smůlu.
A kromě toho je podobná věc (zakládat profily neexistujícím osobám) výslovně zakázána v podmíkách užívání Facebooku (bod 4.1) - stačí stížnost administrátorům a celá kampaň bude putovat do koše.
UPDATE: V reakcích pod článkem crax upozornil, že se nabídka "spřátelení" s hrdiny filmu objevuje na Facebooku také jako placená inzerce. Že by to opravdu bylo oficiálně domluvené s provozovateli Facebooku? ("You will not provide any false personal information on Facebook, or create an account for anyone other than yourself without permission.")
4.12.09
Recenze: Artur a Maltazardova pomsta [Arthur et la vengeance de Maltazard] - 50%
O ději nic psát nebudu, nic moc se totiž neděje a to, co se děje, není pochopitelné, pokud si nepamatujete první díl.
Z řemeslného hlediska je na co se koukat (a poslouchat). Postavičky, dopravní prostředky a vůbec kulisy jsou nápadité a hodily by se do videohry, případně do série videoher. V rámci filmu ale máte neustálý dojem, že je vám předhazována spousta nových věcí a postaviček, ale než je stačíte pochopit nebo si je aspoň užít, už jsme zase někde jinde a vidíme jiné věci / postavičky.
Bohužel, animovaná je menší polovina filmu. Zbytek je hraný, ne moc zajímavý a v některých ohledech dost "ideologicky zvláštní". Nejdříve je nám cpáno do hlavy, jak je to super být "zajednou s přírodou" a pak jsme najednou v hypermoderním miniměstě s kurvami, pasáky a zlými jednorožci, aniž by se z toho něco vyvozovalo. Po chvíli jsme zase pryč a zjišťujeme, že existence toho města s jednorožci neměla pro děj filmu vůbec žádné opodstatnění. Tedy aspoň pro děj tohoto konkrétního filmu, který končí titulkem "To be continued" a pravděpodobně bude continued a my se konečně dozvíme, v čem tedy spočívá ta Maltazardova pomsta.
Pokud vám tyto odstavce připadají takové nějaké nemastné - neslané, tak to je v pořádku. Přesně takový je i film. Připadalo mi, jako kdybych se koukal na Star Wars Epizodu II, aniž bych věděl něco o existenci Epizod I, III, IV, V a VI.
Z řemeslného hlediska je na co se koukat (a poslouchat). Postavičky, dopravní prostředky a vůbec kulisy jsou nápadité a hodily by se do videohry, případně do série videoher. V rámci filmu ale máte neustálý dojem, že je vám předhazována spousta nových věcí a postaviček, ale než je stačíte pochopit nebo si je aspoň užít, už jsme zase někde jinde a vidíme jiné věci / postavičky.
Bohužel, animovaná je menší polovina filmu. Zbytek je hraný, ne moc zajímavý a v některých ohledech dost "ideologicky zvláštní". Nejdříve je nám cpáno do hlavy, jak je to super být "zajednou s přírodou" a pak jsme najednou v hypermoderním miniměstě s kurvami, pasáky a zlými jednorožci, aniž by se z toho něco vyvozovalo. Po chvíli jsme zase pryč a zjišťujeme, že existence toho města s jednorožci neměla pro děj filmu vůbec žádné opodstatnění. Tedy aspoň pro děj tohoto konkrétního filmu, který končí titulkem "To be continued" a pravděpodobně bude continued a my se konečně dozvíme, v čem tedy spočívá ta Maltazardova pomsta.
Pokud vám tyto odstavce připadají takové nějaké nemastné - neslané, tak to je v pořádku. Přesně takový je i film. Připadalo mi, jako kdybych se koukal na Star Wars Epizodu II, aniž bych věděl něco o existenci Epizod I, III, IV, V a VI.
3.12.09
Jsem vizionář!
Buď jsem vizionář nebo se hollywoodští producenti řídí mými radami. Jak jinak si vysvětlit, že jsem v roce 2003 v jednom minirozhovoru k Terminátorovi 3 odpověděl takto:
Otázka: "Tipnete si, o čem bude čtvrtý díl Terminátora? Co byste jeho tvůrcům radil?"
Moje odpověď: "Aby byl ve čtyřce Arnold kompletně digitální. Ušetří se tím peníze a herecký výkon se rozhodně nezhorší."
Otázka: "Tipnete si, o čem bude čtvrtý díl Terminátora? Co byste jeho tvůrcům radil?"
Moje odpověď: "Aby byl ve čtyřce Arnold kompletně digitální. Ušetří se tím peníze a herecký výkon se rozhodně nezhorší."
2.12.09
Twilight sága: Nový měsíc - zdarma legálně online!
Díky společnosti Jacksfilms vám nabízíme legálně online ke zhlédnutí kompletní film Twilight sága: Nový měsíc. Enjoy!
1.12.09
30.11.09
Recenze: Zombieland - 80%
Columbus (Jesse Eisenberg) je mladý kluk, který je sice dost nesmělý, ale dost inteligentní na to, aby přežil zombie apokalypsu a vydal se zamořenými spojenými státy na durhý konec země za rodinou. Cestou potká ještě Tallahasseeho (Woody Harrelson), Wichitu (Emma Stoneová) a Little Rock (Abigail Breslinová - ta malá holčička z Little Miss Sunshine), kteří se s tím taky moc nepářou a vědí jak na zombie.
Zombieland je o cestě, nikoliv o jejím cíli. Zábavu obstarají různé epizodky se zombiemi i s pnutím uvnitř čtyřčlenné skupinu. Největší zábava je ovšem s jedním nejmenovaným přežiším, kterého najdou.
Tento film mladším bratříčkem oldschoolových pecek jako Evil Dead nebo Brain Dead. Rozdíl je pouze v tom, že Zombieland byl dražší, a že jeho debutující režisér není až tak schopný jako byli mladý Sam Raimi nebo mladý Peter Jackson.
Vyšší rozpočet se uplatní při kvalitních tricích (opravdu máme dojem, že zombie nákaza zachvátila celou Ameriku), režisérská nezkušenost má za následek, že se čas od času ve filmu objeví několik minut bez jediného střeva / mozku / vtipu. A nevím, jestli za to může režisér, ale hlavní hrdina mě místy skoro otravoval (narozdíl od tří zbývajících lidí).
Zombieland je ale evidetně dítko stvořené z lásky k hororům a k filmům obecně. Čím víc jste jich viděli, včetně některých u nás téměř neznámých (např. The Deliverance, Caddyshack), tím lím se budete bavit.
Zombieland je o cestě, nikoliv o jejím cíli. Zábavu obstarají různé epizodky se zombiemi i s pnutím uvnitř čtyřčlenné skupinu. Největší zábava je ovšem s jedním nejmenovaným přežiším, kterého najdou.
Tento film mladším bratříčkem oldschoolových pecek jako Evil Dead nebo Brain Dead. Rozdíl je pouze v tom, že Zombieland byl dražší, a že jeho debutující režisér není až tak schopný jako byli mladý Sam Raimi nebo mladý Peter Jackson.
Vyšší rozpočet se uplatní při kvalitních tricích (opravdu máme dojem, že zombie nákaza zachvátila celou Ameriku), režisérská nezkušenost má za následek, že se čas od času ve filmu objeví několik minut bez jediného střeva / mozku / vtipu. A nevím, jestli za to může režisér, ale hlavní hrdina mě místy skoro otravoval (narozdíl od tří zbývajících lidí).
Zombieland je ale evidetně dítko stvořené z lásky k hororům a k filmům obecně. Čím víc jste jich viděli, včetně některých u nás téměř neznámých (např. The Deliverance, Caddyshack), tím lím se budete bavit.
28.11.09
Recenze: Panika v městečku [Panique au Village] - 80%
To jednou takhle v jednom městečku žili spolu v jednom baráku kovboj, indián a kůň. Kůň měl mít narozeniny a indián s kovbojem ho chtěli překvapit tím, že mu postaví barbecue. Když ale přes internet objednávali cihly, příliš dlouho podrželi tlačíko "0", takže jich místo 50 objednali 50 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 (nebo tak nějak). No a dál už to dost dobře nejde vyprávět, protože byste mi jednak nevěřili a jednak si nejsem jistý, jestli se mi to nezdálo...
Trailer nelže. Panika v městečku je totálně absurdní šílenost, připomínající (svým příběhem) největší magořiny Terryho Gilliama. Co se týče výtvarné stránky, postavičky vypadají jako kdyby to byly normální sériově vyráběné a běžně prodávané laciné plastikové figurky kovbojů a indiánů (včetně podstavců). Většina jejich animace spočívá v tom, že se figurky různě klepou - nějaké pohyby končetin nebo trupu se téměř nekonají. Pokud má nějaká figurka stát nakřivo, filmaři se neostýchají ji prostě podložit dobře viditelným kusem plastelíny. Atd... Je to ještě brutálnější než South Park a má to svůj půvab.
Jediný - ale podstatný - problém je v tom, že jde o absurdní grotesku, které lépe sluší dávkování po 15-20 minutách, než jako celovečerní film. Podívejte se na tuto (jistě vtipnou) pětiminutovou epizodu a představte si, že na něco takového budete koukat nepřetržitě hodinu a čtvrt...
Trailer nelže. Panika v městečku je totálně absurdní šílenost, připomínající (svým příběhem) největší magořiny Terryho Gilliama. Co se týče výtvarné stránky, postavičky vypadají jako kdyby to byly normální sériově vyráběné a běžně prodávané laciné plastikové figurky kovbojů a indiánů (včetně podstavců). Většina jejich animace spočívá v tom, že se figurky různě klepou - nějaké pohyby končetin nebo trupu se téměř nekonají. Pokud má nějaká figurka stát nakřivo, filmaři se neostýchají ji prostě podložit dobře viditelným kusem plastelíny. Atd... Je to ještě brutálnější než South Park a má to svůj půvab.
Jediný - ale podstatný - problém je v tom, že jde o absurdní grotesku, které lépe sluší dávkování po 15-20 minutách, než jako celovečerní film. Podívejte se na tuto (jistě vtipnou) pětiminutovou epizodu a představte si, že na něco takového budete koukat nepřetržitě hodinu a čtvrt...
27.11.09
Video palce
Ve spolupráci Rádia 1, Moviezone.cz a Muvi.cz se začaly od minulého čtvrtka umisťovat videozáznamy Odvážných palců na Internet. První díl je zde, druhý tady.
Video Palce jsou už ale stejně na internetu jako doma, viz pět epizod z Karlových Varů.
Video Palce jsou už ale stejně na internetu jako doma, viz pět epizod z Karlových Varů.
26.11.09
Otřesný humor pro čtvrteční večer
Pokud vám připadala nevkusná tato fotografie Johna Travolty, tak prosím v žádném případě neklikejte sem...
Recenze: Vánoční koleda [Disney's A Christmas Carol] - 80%
Starý Ebenezer Vydřigroš (v originále Ebenezer Scrooge) je hamižný mrzout, který žije jen pro peníze. O vánoční noci ho navštíví tři duchové, kteří mu připomenou, jaké vánoce prožíval dřív, jaké prožívá teď a jaké bude prožívat, pokud se nezmění.
Vánoční koleda Roberta Zemeckise je novou adaptací novely Charlese Dickense, která je v anglofonních zemích extrémně populární a dočkala se desítek filmových verzí, včetně některých velmi bizarních:
Vybrat si Vánoční koledu jako další námět pro 3D počítačové zpracování byl od Zemeckise výborný nápad. Vzhledem k tomu, že většina filmu jsou halucinace a přeludy, a i ten každodenní Londýn je spíše pohádkový než historický, mírná CGI "nereálnost" je pro tuto látku velmi vhodná.
Výtvarná podoba filmu velmi věrně kopíruje dřevořezy Johna Leecha z prvního vydání z roku 1843. Zpočátku se mi líbila příjemná strašidelnost filmu a posléze jsem byl příjemně překvapen, že Zemeckis (také autor scénáře) přitlačí na pilu ještě mnohem víc a film je značně strašidelný i slzopudný, rozhodně ne vhodný pro děti mladší 10 let. Což celkem odpovídá Dickensově předloze, která byla v průběhu desetiletí vykastrována jinými adaptacemi. Samozřejmě to nemohu nijak dokázat, ale myslím si, že by se Zemeckisova verze Charlesi Dickensovi líbila. Je dokonce tak retro a seriózní, že se dle mého názoru nebude líbit spoustě dnešních diváků, kteří očekávají (na základě prolhaných trailerů) "příjemnou vánoční zábavu".
Hlavní klíč k úspěchu tkví ale v osobě Jima Carreyho. Technika 3D capture totiž vyžaduje, aby herci přeháněli svou mimiku, a to neumí nikdo lépe než gumový Carrey. Jeho Scrooge vypadá patřičně karikovaně, ale přitom se v něm odráží lidský herecký výkon. Z tohoto bohužel vyplývá i jeden z mála nedostatků filmu: Pokud má nějaká postava vypadat jako normální, nekarikovaný člověk, její obličej většinou působí podivně mrtvě a roboticky, až strašidelně. Netuším, proč to ve Vánoční koledě nefunguje, zatímco téměř před rokem to v Benjaminu Buttonovi fungovalo bezchybně...
Jediná má další výtka spočívá v tom, že je velmi, velmi patrné, kdy jsou pohyby postav motion-capture a kdy jde o ruční animaci. Pokud se to mění v průběhu jednoho záběru, je to rušivé. Opravdu by neškodilo, kdyby na ruční animaci Zemeckis najal nějaké profíky od Pixaru.
A jako dospělý divák bych také ocenil trochu méně těch šílených 3D jízd a letů nad Londýnem.
Vánoční koleda Roberta Zemeckise je novou adaptací novely Charlese Dickense, která je v anglofonních zemích extrémně populární a dočkala se desítek filmových verzí, včetně některých velmi bizarních:
Vybrat si Vánoční koledu jako další námět pro 3D počítačové zpracování byl od Zemeckise výborný nápad. Vzhledem k tomu, že většina filmu jsou halucinace a přeludy, a i ten každodenní Londýn je spíše pohádkový než historický, mírná CGI "nereálnost" je pro tuto látku velmi vhodná.
Výtvarná podoba filmu velmi věrně kopíruje dřevořezy Johna Leecha z prvního vydání z roku 1843. Zpočátku se mi líbila příjemná strašidelnost filmu a posléze jsem byl příjemně překvapen, že Zemeckis (také autor scénáře) přitlačí na pilu ještě mnohem víc a film je značně strašidelný i slzopudný, rozhodně ne vhodný pro děti mladší 10 let. Což celkem odpovídá Dickensově předloze, která byla v průběhu desetiletí vykastrována jinými adaptacemi. Samozřejmě to nemohu nijak dokázat, ale myslím si, že by se Zemeckisova verze Charlesi Dickensovi líbila. Je dokonce tak retro a seriózní, že se dle mého názoru nebude líbit spoustě dnešních diváků, kteří očekávají (na základě prolhaných trailerů) "příjemnou vánoční zábavu".
Hlavní klíč k úspěchu tkví ale v osobě Jima Carreyho. Technika 3D capture totiž vyžaduje, aby herci přeháněli svou mimiku, a to neumí nikdo lépe než gumový Carrey. Jeho Scrooge vypadá patřičně karikovaně, ale přitom se v něm odráží lidský herecký výkon. Z tohoto bohužel vyplývá i jeden z mála nedostatků filmu: Pokud má nějaká postava vypadat jako normální, nekarikovaný člověk, její obličej většinou působí podivně mrtvě a roboticky, až strašidelně. Netuším, proč to ve Vánoční koledě nefunguje, zatímco téměř před rokem to v Benjaminu Buttonovi fungovalo bezchybně...
Jediná má další výtka spočívá v tom, že je velmi, velmi patrné, kdy jsou pohyby postav motion-capture a kdy jde o ruční animaci. Pokud se to mění v průběhu jednoho záběru, je to rušivé. Opravdu by neškodilo, kdyby na ruční animaci Zemeckis najal nějaké profíky od Pixaru.
A jako dospělý divák bych také ocenil trochu méně těch šílených 3D jízd a letů nad Londýnem.
25.11.09
Recenze: Paranormal Activity - 80%
Katie a Micah mají problém: Katii už mnoho let pronásledují démoni nebo něco podobného. Sice jen občas a ne nijak intenzivně, ale není jí to příjemné. Micah se to rozhodne řešit, koupí kvalitní videokameru a začne dokumentovat co se v jejich domě děje (včetně nočních aktivit). Záhy se ukáže, že se v domě skutečně něco divného děje: Hýbou se dveře, někdo nesrozumitelně šeptá atd., a Micah z toho přestane mít legraci. A to je teprve začátek.
Pro některé z vás možná důležitá informace: Tento film není dokument, měl scénář a režiséra, a ti lidé jsou herci. Ano, opravdu.
Kompletně celý film je snímaný onou kamerou, kterou Micah koupil a kterou buď drží v ruce, nebo někam položil. Ve filmu je dost střihů, ale jsou to střihy, které mají vzbuzovat dojem, že z dlouhého záběru prostě byly vystřiženy nezajímavé kusy. Několikrát se také stane, že kamera něco zachytí a po této scéně následuje scéna, ve které už hrdinové vědí, co kamera natočila a analyzují to. Stojí za zmínku, že hrdinové nejsou idioti a snaží se poměrně rozumně analyzovat audio a video za pomoci počítače, literatury a "expertů".
Netvrdím, že tento film nějak kopíruje Záhadu Blair Witch, ale funguje na podobném principu a také byl podobně laciný. Přesto jeho strašení docela dobře funguje - filmaři těží z toho, že snad každý si pamatuje, že se někdy v noci probudil a v polospánku slyšel nějaké podezřelé zvuky, že ano...
Funguje to především proto, že všichni (přesněji řečeno "oba") herci jsou velmi dobří, takže jsem bez problémů akceptoval, že jde dokumentární záběry (na rozdíl třeba od Monstra). Věříme hrdinům, že to psychicky přestávají zvládat a začínají mít strach, tudíž ho začneme mít také. Ve filmu pochopitelně není žádná hudba, osvětlení, drahé triky, akční scény nebo viditelný makeup a místo zvukových efektů se často pracuje s napjatým tichem.
Jde o krásný příklad toho, jak hodně se dá dokázat s naprosto minimálními prostředky a jak to může být působivé. Byl jsem spokojen více než při Záhadě Blair Witch. Přitom samozřejmě tvůrci neobjevili Ameriku a nejsou první, kdo něco podobného úspěšně natočil.
Poznámka pro piráty: Pokud máte tento film stažený v DVD kvalitě z Internetu, jde o dva roky starou festivalovou verzi, která se liší od té, která je promítána v kinech. Jsou v nich poměrně zásadní rozdíly včetně úplně jiného konce. Verze v kinech je o trochu víc "komerční", ale ne nutně horší.
Pro některé z vás možná důležitá informace: Tento film není dokument, měl scénář a režiséra, a ti lidé jsou herci. Ano, opravdu.
Kompletně celý film je snímaný onou kamerou, kterou Micah koupil a kterou buď drží v ruce, nebo někam položil. Ve filmu je dost střihů, ale jsou to střihy, které mají vzbuzovat dojem, že z dlouhého záběru prostě byly vystřiženy nezajímavé kusy. Několikrát se také stane, že kamera něco zachytí a po této scéně následuje scéna, ve které už hrdinové vědí, co kamera natočila a analyzují to. Stojí za zmínku, že hrdinové nejsou idioti a snaží se poměrně rozumně analyzovat audio a video za pomoci počítače, literatury a "expertů".
Netvrdím, že tento film nějak kopíruje Záhadu Blair Witch, ale funguje na podobném principu a také byl podobně laciný. Přesto jeho strašení docela dobře funguje - filmaři těží z toho, že snad každý si pamatuje, že se někdy v noci probudil a v polospánku slyšel nějaké podezřelé zvuky, že ano...
Funguje to především proto, že všichni (přesněji řečeno "oba") herci jsou velmi dobří, takže jsem bez problémů akceptoval, že jde dokumentární záběry (na rozdíl třeba od Monstra). Věříme hrdinům, že to psychicky přestávají zvládat a začínají mít strach, tudíž ho začneme mít také. Ve filmu pochopitelně není žádná hudba, osvětlení, drahé triky, akční scény nebo viditelný makeup a místo zvukových efektů se často pracuje s napjatým tichem.
Jde o krásný příklad toho, jak hodně se dá dokázat s naprosto minimálními prostředky a jak to může být působivé. Byl jsem spokojen více než při Záhadě Blair Witch. Přitom samozřejmě tvůrci neobjevili Ameriku a nejsou první, kdo něco podobného úspěšně natočil.
Poznámka pro piráty: Pokud máte tento film stažený v DVD kvalitě z Internetu, jde o dva roky starou festivalovou verzi, která se liší od té, která je promítána v kinech. Jsou v nich poměrně zásadní rozdíly včetně úplně jiného konce. Verze v kinech je o trochu víc "komerční", ale ne nutně horší.
24.11.09
Recenze: Princezna a žabák [The Princess and the Frog] - 60%
Tiana je mladá černošská dívka, žijící těsně po 1. světové válce v New Orleans. Dře se jako číšnice ve dvou podnicích, aby si splnila svůj sen - pořídit si vlastní restauraci. Do New Orleans přijíždí krásný princ Maveen z Malvonie, který si zde chce najít bohatou nevěstu. Voodoo čaroděj Dr. Facilier mu slíbí, že pomocí kouzel zařídí, aby princ mohl "zbytek života bezstarostně skákat", což se v angličtině dá chápat tak, že ho finančně zajistí, ale lišák doktor to myslí doslova a promění ho v žabáka, protože má nějaký poměrně složitý plán jak ovládnout New Orleans a potom THE WHOLE WORLD, MUHAHAHAHA! V tom plánu nějak figuruje zlý princův sluha, který je očarován aby vypadal jako princ, a má si vzít dceru neworleanského boháče, čímž Facilier získá moc nad New Orleans (hned v okamžiku svatby!), což taky není nijak vysvětleno, proč by to tak mělo být a proč k tomu potřebuje falešného prince.
Může vůbec u Disneyovy pohádky existovat něco jako spoilery? Něco, co by vám zkazlo překvapení z filmu? Pokud ano, pak se v následujících odstavcích vyskytují, takže pozor na ně...
Princ (v žabí podobě) natrefí náhodou na Tianu, která je zrovna na maškarním plese v roli princezny. Požádá ji o polibek s tím, že až se promění zpátky v prince, dá jí spoustu peněz (tzn. úmyslně lže, protože žádné nemá). Tiana mu věří a nenapadne ji, že ten polibek možná nebude fungovat, když není princezna. Polibek skutečně nefunguje, princ zůstane žábou a z Tiany se stane taky žába. Nikdo v celém filmu se nikdy nezamyslí nad tím, co je to za divné kouzlo a jaký účel mělo mít.
Naveen a Tiana utečou do bažin (proč utíkají, když můžou mluvit a říct lidem kolem, co se stalo?), kde se seznámí s krokodýlem Louisem, který hraje na trubku a slíbí, že je zavede k bahenní čarodějnici, která dokáže kouzlo zlomit. Po písničce najdou světlušáka Raye, který jim vysvětlí, že jdou opačným směrem, takže jdou zpátky. Po další písničce dojdou k bahenní čarodějnici, která jim vysvětlí, že prokletí obou bude zlomeno, pokud princ políbí nějakou princeznu. Jak ji seženou? Snadno. Protože v New Orleans probíhá právě průvod Mardi Gras a jeden z boháčů je prohlášen "králem Mardi Gras", stačí najít jeho dceru, která "logicky" je princeznou (ale jen dokud Mardi Gras neskončí, tzn. do půlnoci). WTF? WTF!
Naveen a Tiana se tedy vracejí do New Orleans, kde Naveen najde tu boháčovu dceru (shodou okolností přítelkyni Tiany), t.j. "princeznu" a v tuto chvíli nastane největší WTF, protože se objeví Tiana a zapřísahá prince, aby té "princezně" nedával pusu, že radši zůstanou oba jako žabáci a budou se mít rádi. "Princezna" celkem logicky opáčí, že si přece prince po polibku brát nemusí, jenom mu dá pusu, aby zlomila zakletí. Ale než to pomalu chápajícímu Naveenovi a Tiaře vysvětlí, tak uplyne půlnoc a "princezna" přestane být princeznou, smůla.
Faciliera mezitím sežerou jeho strašidla, která nějak zklamal díky tomu svému plánu, který jsme se nikdy nedozvěděli, takže se dále nemusíme namáhat s přemýšlením co to vlastně plánoval a proč tak složitě.
V závěru to tedy vypadá, že oba hlavní hrdinové rezignují na světské statky a zůstanou nadosmrti šťastnými žábami v močále! Takový konec bych docela ocenil, ale tvůrci se v posledních minutách připoserou a dodělají velmi fikaný happyend: Jak víme, zakletí obou má být zlomeno pokud princ políbí nějakou princeznu (kupodivu nikoho nenapadne odcestovat např. do Monaka nebo někam jinam, kde existuje nějaká princezna). Tudíž: Když se žáby vezmou, z Tiany se stane princezna (protože si vzala prince, byť byl v žabí podobě) a svatebním polibkem se "logicky" kouzlo zlomí,protože v tomto okamžiku už Naveen líbá princeznu!!! Bažinná čarodějka o této kličce evidentně věděla od začátku, ale nikomu nic neřekla, i když by tím zabránila nejméně jedné smrti (ano, závěrečný pohřeb plynule přejde ve svatbu).
Pak následuje zajímavý happyend. Zajímavý proto, že zápletka filmu spočívala v tom, že Tiana i Naveen jsou chudí a do celé štrapáce se namočili především proto, že Tiana potřebuje druhý den dost peněz na koupi restaurace (má jich našetřeno málo). V průběhu zápletky nikdo z nich žádné další peníze nezíská a přesto na konci mají luxusní královskou svatbu a obrovskou restauraci (ve které hraje na trubku krokodýl, pochopitelně).
Několik podzápletek jsem vypustil, ale je evidentní, že scénář Princezny a žabáka byl šit velmi horkou jehlou. Pravděpodobnější asi bude verze, že se tak dlouho upravovalo a přestříhávalo, až to přestalo dávat smysl...
Samozřejmě nevyžaduji, aby pohádka dávala od začátku do konce logický smysl a všechno v ní bylo vysvětleno. Je ale dost na škodu, když vůbec netušíte, jakou motivaci která postava na plátně má a jenom víte "Teď se musejí dostat rychle do New Orleans". Proč? Protože to řekli. A pak přijde šťastná scéna, která je šťastná proč? Protože při ní hraje šťastná hudba...
Á propos, hudba... Hudbu i písničky složil Randy Newman, rozhodně není špatná, ale vaše nadšení z ní bude přímo úměrné tomu, jak moc žerete jazz, bluegrass a podobné věci. Viz také Disneyův Hercules. Mě to bohužel moc nebralo, ale to je opravdu velice subjektivní.
A přes hudbu se plynule dostáváme k dabingu. Naprosto si nedokážu představit, jak dopadne české znění filmu, který je založen na tom, že v něm skoro všichni mluví buď "černošsky" nebo ještě nějak komplikovaněji - například světlušák je Cajun a téměř všechen jeho humor je založen výhradně na tom, že mluví jako Cajun. Netvrdím, že české znění bude špatné (světlušák může mluvit třeba jako nějaká populární česká menšina) - jenom si prostě to české znění naprosto nedokážu představit.
Čímž se přes dabing a menšiny plynule dostáváme na poněkud tenkou půdu rasismu. Disney si pochopitelně dával velký pozor, aby jeho "první pohádka s černou princeznou" (což je dost zvláštní označení, protože ve filmu žádná černá princezna není až do jeho poslední minuty) nikoho rasově neurážela. To "nikoho" zřejmě znamená "černochy", protože napřklad tři tupí (bílí) lovci v bažině jsou extrémní vidlácké karikatury. Musím se navíc přiznat, že leckteré další postavy (včetně černých) mi připadaly vykreslené dost stereotypně a necitlivě, ale v tom se zřejmě Disney a jeho právníci vyznají lépe než já.
To byla zatím skoro samá kritika, ale to nejlepší jsem si nechal na konec: Z výtvarného hlediska je film úchvatný. New Orleans a okolní bažiny (nebo jak se správně česky překládá "bayou"?) mají ve stylizici výtvarníků nepopiratelné kouzlo a nezřídka připomínají úvodní část Pirátů z Karibiku (myslím atrakci v Disneylandu ale ve filmu byly na chvilku taky) nebo herní sérii "Monkey Island" - především Dr. Facilier a jeho různá pestrobarevná duchařina a voodoo. Animace je špičková a dokazuje, že tradiční ruční 2D animace (za pomoci velmi dobře maskovaných počítačů) má v kinematografii své místo a dají se v ní dělat působivé věci, které ve 3D prostě nejdou a nikdo je neumí tak jako výtvarníci u Disneyho. Když se rozjede písnička a na plátně se začne něco dít, člověk skoro zapomene, že o celé nějak moc nesedí dohromady...
Každopádně jsem docela zvědavý, co budou o filmu psát tady...
Může vůbec u Disneyovy pohádky existovat něco jako spoilery? Něco, co by vám zkazlo překvapení z filmu? Pokud ano, pak se v následujících odstavcích vyskytují, takže pozor na ně...
Princ (v žabí podobě) natrefí náhodou na Tianu, která je zrovna na maškarním plese v roli princezny. Požádá ji o polibek s tím, že až se promění zpátky v prince, dá jí spoustu peněz (tzn. úmyslně lže, protože žádné nemá). Tiana mu věří a nenapadne ji, že ten polibek možná nebude fungovat, když není princezna. Polibek skutečně nefunguje, princ zůstane žábou a z Tiany se stane taky žába. Nikdo v celém filmu se nikdy nezamyslí nad tím, co je to za divné kouzlo a jaký účel mělo mít.
Naveen a Tiana utečou do bažin (proč utíkají, když můžou mluvit a říct lidem kolem, co se stalo?), kde se seznámí s krokodýlem Louisem, který hraje na trubku a slíbí, že je zavede k bahenní čarodějnici, která dokáže kouzlo zlomit. Po písničce najdou světlušáka Raye, který jim vysvětlí, že jdou opačným směrem, takže jdou zpátky. Po další písničce dojdou k bahenní čarodějnici, která jim vysvětlí, že prokletí obou bude zlomeno, pokud princ políbí nějakou princeznu. Jak ji seženou? Snadno. Protože v New Orleans probíhá právě průvod Mardi Gras a jeden z boháčů je prohlášen "králem Mardi Gras", stačí najít jeho dceru, která "logicky" je princeznou (ale jen dokud Mardi Gras neskončí, tzn. do půlnoci). WTF? WTF!
Naveen a Tiana se tedy vracejí do New Orleans, kde Naveen najde tu boháčovu dceru (shodou okolností přítelkyni Tiany), t.j. "princeznu" a v tuto chvíli nastane největší WTF, protože se objeví Tiana a zapřísahá prince, aby té "princezně" nedával pusu, že radši zůstanou oba jako žabáci a budou se mít rádi. "Princezna" celkem logicky opáčí, že si přece prince po polibku brát nemusí, jenom mu dá pusu, aby zlomila zakletí. Ale než to pomalu chápajícímu Naveenovi a Tiaře vysvětlí, tak uplyne půlnoc a "princezna" přestane být princeznou, smůla.
Faciliera mezitím sežerou jeho strašidla, která nějak zklamal díky tomu svému plánu, který jsme se nikdy nedozvěděli, takže se dále nemusíme namáhat s přemýšlením co to vlastně plánoval a proč tak složitě.
V závěru to tedy vypadá, že oba hlavní hrdinové rezignují na světské statky a zůstanou nadosmrti šťastnými žábami v močále! Takový konec bych docela ocenil, ale tvůrci se v posledních minutách připoserou a dodělají velmi fikaný happyend: Jak víme, zakletí obou má být zlomeno pokud princ políbí nějakou princeznu (kupodivu nikoho nenapadne odcestovat např. do Monaka nebo někam jinam, kde existuje nějaká princezna). Tudíž: Když se žáby vezmou, z Tiany se stane princezna (protože si vzala prince, byť byl v žabí podobě) a svatebním polibkem se "logicky" kouzlo zlomí,protože v tomto okamžiku už Naveen líbá princeznu!!! Bažinná čarodějka o této kličce evidentně věděla od začátku, ale nikomu nic neřekla, i když by tím zabránila nejméně jedné smrti (ano, závěrečný pohřeb plynule přejde ve svatbu).
Pak následuje zajímavý happyend. Zajímavý proto, že zápletka filmu spočívala v tom, že Tiana i Naveen jsou chudí a do celé štrapáce se namočili především proto, že Tiana potřebuje druhý den dost peněz na koupi restaurace (má jich našetřeno málo). V průběhu zápletky nikdo z nich žádné další peníze nezíská a přesto na konci mají luxusní královskou svatbu a obrovskou restauraci (ve které hraje na trubku krokodýl, pochopitelně).
Několik podzápletek jsem vypustil, ale je evidentní, že scénář Princezny a žabáka byl šit velmi horkou jehlou. Pravděpodobnější asi bude verze, že se tak dlouho upravovalo a přestříhávalo, až to přestalo dávat smysl...
Samozřejmě nevyžaduji, aby pohádka dávala od začátku do konce logický smysl a všechno v ní bylo vysvětleno. Je ale dost na škodu, když vůbec netušíte, jakou motivaci která postava na plátně má a jenom víte "Teď se musejí dostat rychle do New Orleans". Proč? Protože to řekli. A pak přijde šťastná scéna, která je šťastná proč? Protože při ní hraje šťastná hudba...
Á propos, hudba... Hudbu i písničky složil Randy Newman, rozhodně není špatná, ale vaše nadšení z ní bude přímo úměrné tomu, jak moc žerete jazz, bluegrass a podobné věci. Viz také Disneyův Hercules. Mě to bohužel moc nebralo, ale to je opravdu velice subjektivní.
A přes hudbu se plynule dostáváme k dabingu. Naprosto si nedokážu představit, jak dopadne české znění filmu, který je založen na tom, že v něm skoro všichni mluví buď "černošsky" nebo ještě nějak komplikovaněji - například světlušák je Cajun a téměř všechen jeho humor je založen výhradně na tom, že mluví jako Cajun. Netvrdím, že české znění bude špatné (světlušák může mluvit třeba jako nějaká populární česká menšina) - jenom si prostě to české znění naprosto nedokážu představit.
Čímž se přes dabing a menšiny plynule dostáváme na poněkud tenkou půdu rasismu. Disney si pochopitelně dával velký pozor, aby jeho "první pohádka s černou princeznou" (což je dost zvláštní označení, protože ve filmu žádná černá princezna není až do jeho poslední minuty) nikoho rasově neurážela. To "nikoho" zřejmě znamená "černochy", protože napřklad tři tupí (bílí) lovci v bažině jsou extrémní vidlácké karikatury. Musím se navíc přiznat, že leckteré další postavy (včetně černých) mi připadaly vykreslené dost stereotypně a necitlivě, ale v tom se zřejmě Disney a jeho právníci vyznají lépe než já.
To byla zatím skoro samá kritika, ale to nejlepší jsem si nechal na konec: Z výtvarného hlediska je film úchvatný. New Orleans a okolní bažiny (nebo jak se správně česky překládá "bayou"?) mají ve stylizici výtvarníků nepopiratelné kouzlo a nezřídka připomínají úvodní část Pirátů z Karibiku (myslím atrakci v Disneylandu ale ve filmu byly na chvilku taky) nebo herní sérii "Monkey Island" - především Dr. Facilier a jeho různá pestrobarevná duchařina a voodoo. Animace je špičková a dokazuje, že tradiční ruční 2D animace (za pomoci velmi dobře maskovaných počítačů) má v kinematografii své místo a dají se v ní dělat působivé věci, které ve 3D prostě nejdou a nikdo je neumí tak jako výtvarníci u Disneyho. Když se rozjede písnička a na plátně se začne něco dít, člověk skoro zapomene, že o celé nějak moc nesedí dohromady...
Každopádně jsem docela zvědavý, co budou o filmu psát tady...
23.11.09
Recenze: Dokonalý únik [A Perfect Getaway] - 70%
Mladý slušně vychovaný inteligentní pár novomanželů (Steve Zahn, Milla Jovovichová) si vyrazil na turistickou svatební cestu na Havaj. Zábavu jim přeruší zpráva o tom, že nedaleko došlo k brutální vraždě a jejími pachateli byl nějaký velmi narušený pár. Naši hrdinové začnou okamžitě podezřívat dva další páry, které na výletě divočinou potkali a průběžně potkávají, a které se chovají poněkud divně (každý jinak). Je to jeden z nich? Nebo někdo úplně jiný? Havaj skončila, možná půjde i o život...
Pokud máte rádi chytré thrillery, doporučuji nekoukat na trailer, nečíst následující odstavce a jít do kina.
(Bohužel, u tohoto filmu je mírným spoilerem už to, když napíšu, kdo ho natočil. Brutálnější spoilery budou označeny.)
David Twohy se zapsal do mého srdce už před mnoha lety, svou prvotinou Timescape / Grand Tour: Disaster in Time. Šlo o extrémně lacinou (televizní) sci-fi o cestování časem, která mě tehdy před téměř dvaceti lety okouzlila svou invencí a inteligencí.
Neméně okouzlen jsem byl z jeho Invaze a Černočené tmy. I když Twohy prokazoval své režisérské schopnosti, měl jsem ho vždy především za originálního scenáristu (Uprchlík, Nebezpečné pády).
Pět let po svém ne-úplně-vydařeném Riddickovi: Kronice temna přichází Twohy s dalším filmem - s thrillerem s poměrně komorním obsazením a rozpočtem.
Řekl bych, že tentokrát Twohy režíruje velmi dobře (možná nejlépe za celou svou kariéru). Každý aspoň trochu se orientující divák bude mít ale poněkud zkaženou zábavu, protože na základě traileru a Twohyho reputace bude nutně očekávat nějaké velmi lišácké kličky. V tomto ohledu jsou opravdu brutální některé jiné trailery na tento film, které prozrazují opravdu až moc. Dosti na tom, že v traileru na této stránce vidíte akční scény, ke kterým dojde až v závěru filmu a mají být překvapivým vyvrcholením něčeho, co můžete v první třetině docela dobře považovat za romantickou komedii.
V mém případě to znamenalo, že jsem od prvních minut filmu tušil nějakou kulišárnu a bylo mi jasné, že některé trochu zvláštní scény mají nějaký důvod a na jejich základě bude později něco nějak odhaleno.
Posléze skutečně bylo cosi zásadního odhaleno a já se cítil mírně podveden, trochu podobným způsobem jako u Oka ve zdi (i když jinak samozřejmě jde ve všech ohledech o nesrovnatelné filmy). Když si následně přeberete všechno, co jste viděli, tak nemůžete říct, že by vás Twohy podvedl. Logické vysvětlení všeho totiž spočívá v tom, že není logické...
(Dál už to opravdu bez spoilerů nejde!!!)
Od začátku se nám samozřejmě nabízejí dvě základní varianty rozetnutí zápletky: Buď jsou vrahové ten druhý pár (od pohledu nebezpeční floutci) nebo třetí pár (od pohledu hodná ženská plus trochu divný bývalý elitní voják). Samozřejmě jsem tušil, že Twohy bude mít v záloze něco mnohem vychytanějšího a napadla mě i myšlenka, že skuteční vrahové jsou hlavní dva hrdinové. Tuto verzi jsem ovšem záhy zavrhl, protože hlavní dva hrdinové mají z vrahů strach i když jsou spolu sami a tudíž by nemělo smysl, aby si v takovou chvíli na něco hráli.
Pointa tkví v tom, že brutálními vrahy opravdu jsou hlavní dva hrdinové! Mají ale psychologickou úchylku / poruchu, která je nutí k tomu, aby po zabití vždy kompletně přejali identitu svých obětí a pak se za ně co nejdokonalejším způsobem vydávali, a to i v situaci, kdy je nikdo jiný nesleduje! Tedy, taková úchylka jistě existvat může, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem se stal obětí jistého menšího podvodu ze strany Davida Twohyho. Odhalení se navíc odehraje ve formě opravdu dlouhé (snad pětiminutové) série flashbacků, která vyžaduje, abyste si v tu chvíli pustili celý film od začátku a kochali se tím, jak lišácky to Twohy od prvních sekund (opravdu od prvních sekund) vymyslel, aby vás mohl vodit za nos. Celý film například začíná svatebními záběry, ve kterých "shodou okolností" nikdy neuvidíte novomanželům pořádně do obličeje - protože nejde o svatbu hlavních hrdinů nýbrž jejich obětí. A tak dále a tak podobně.
No a pokud jste dočetli až sem, má smysl na tento film chodit? Řekl bych, že ano, protože se znalostí "šokujícího zvratu" můžete Twohyho kombinační schopnosti obdivovat hned od začátku, nemusíte na film koukat dvakrát a můžete si užívat závěrečné akční scény aniž byste přitom museli zuřivě přemýšlet, na co jste to vlastně sakra koukali předchozích 70 minut.
A na tu přírodu se docela hezky kouká.
Pokud máte rádi chytré thrillery, doporučuji nekoukat na trailer, nečíst následující odstavce a jít do kina.
(Bohužel, u tohoto filmu je mírným spoilerem už to, když napíšu, kdo ho natočil. Brutálnější spoilery budou označeny.)
David Twohy se zapsal do mého srdce už před mnoha lety, svou prvotinou Timescape / Grand Tour: Disaster in Time. Šlo o extrémně lacinou (televizní) sci-fi o cestování časem, která mě tehdy před téměř dvaceti lety okouzlila svou invencí a inteligencí.
Neméně okouzlen jsem byl z jeho Invaze a Černočené tmy. I když Twohy prokazoval své režisérské schopnosti, měl jsem ho vždy především za originálního scenáristu (Uprchlík, Nebezpečné pády).
Pět let po svém ne-úplně-vydařeném Riddickovi: Kronice temna přichází Twohy s dalším filmem - s thrillerem s poměrně komorním obsazením a rozpočtem.
Řekl bych, že tentokrát Twohy režíruje velmi dobře (možná nejlépe za celou svou kariéru). Každý aspoň trochu se orientující divák bude mít ale poněkud zkaženou zábavu, protože na základě traileru a Twohyho reputace bude nutně očekávat nějaké velmi lišácké kličky. V tomto ohledu jsou opravdu brutální některé jiné trailery na tento film, které prozrazují opravdu až moc. Dosti na tom, že v traileru na této stránce vidíte akční scény, ke kterým dojde až v závěru filmu a mají být překvapivým vyvrcholením něčeho, co můžete v první třetině docela dobře považovat za romantickou komedii.
V mém případě to znamenalo, že jsem od prvních minut filmu tušil nějakou kulišárnu a bylo mi jasné, že některé trochu zvláštní scény mají nějaký důvod a na jejich základě bude později něco nějak odhaleno.
Posléze skutečně bylo cosi zásadního odhaleno a já se cítil mírně podveden, trochu podobným způsobem jako u Oka ve zdi (i když jinak samozřejmě jde ve všech ohledech o nesrovnatelné filmy). Když si následně přeberete všechno, co jste viděli, tak nemůžete říct, že by vás Twohy podvedl. Logické vysvětlení všeho totiž spočívá v tom, že není logické...
(Dál už to opravdu bez spoilerů nejde!!!)
Od začátku se nám samozřejmě nabízejí dvě základní varianty rozetnutí zápletky: Buď jsou vrahové ten druhý pár (od pohledu nebezpeční floutci) nebo třetí pár (od pohledu hodná ženská plus trochu divný bývalý elitní voják). Samozřejmě jsem tušil, že Twohy bude mít v záloze něco mnohem vychytanějšího a napadla mě i myšlenka, že skuteční vrahové jsou hlavní dva hrdinové. Tuto verzi jsem ovšem záhy zavrhl, protože hlavní dva hrdinové mají z vrahů strach i když jsou spolu sami a tudíž by nemělo smysl, aby si v takovou chvíli na něco hráli.
Pointa tkví v tom, že brutálními vrahy opravdu jsou hlavní dva hrdinové! Mají ale psychologickou úchylku / poruchu, která je nutí k tomu, aby po zabití vždy kompletně přejali identitu svých obětí a pak se za ně co nejdokonalejším způsobem vydávali, a to i v situaci, kdy je nikdo jiný nesleduje! Tedy, taková úchylka jistě existvat může, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem se stal obětí jistého menšího podvodu ze strany Davida Twohyho. Odhalení se navíc odehraje ve formě opravdu dlouhé (snad pětiminutové) série flashbacků, která vyžaduje, abyste si v tu chvíli pustili celý film od začátku a kochali se tím, jak lišácky to Twohy od prvních sekund (opravdu od prvních sekund) vymyslel, aby vás mohl vodit za nos. Celý film například začíná svatebními záběry, ve kterých "shodou okolností" nikdy neuvidíte novomanželům pořádně do obličeje - protože nejde o svatbu hlavních hrdinů nýbrž jejich obětí. A tak dále a tak podobně.
No a pokud jste dočetli až sem, má smysl na tento film chodit? Řekl bych, že ano, protože se znalostí "šokujícího zvratu" můžete Twohyho kombinační schopnosti obdivovat hned od začátku, nemusíte na film koukat dvakrát a můžete si užívat závěrečné akční scény aniž byste přitom museli zuřivě přemýšlet, na co jste to vlastně sakra koukali předchozích 70 minut.
A na tu přírodu se docela hezky kouká.
22.11.09
Recenze: 3 sezóny v pekle - 90%
Píše se rok 1947 a Ivan Heinz (Kryštof Hádek) je devatenáctiletý dandy, salonní intelektuál, surrealistický básník a povaleč. Utíká z domova, sebevědomá buržoazní bisexuálka Jana (Karolina Gruszka) se stává první zkušenou ženou v jeho životě a on si s ní začne bizarní vztah, směsici lásky a autodestrukce. A do toho přichází Vítězný únor (film se odehrává v rozmezí tří let) se vším co k němu náleželo.
Film je velmi volně inspirován autobiografií Egona Bondyho, ale Ivan Heinz mi spíše připomněl Tylera Durdena. 3 sezóny v pekle jsou totiž variací na můj oblíbený Klub rváčů!
Hlavní hrdina netrpí nedostatkem, ale přesto není vnitřně naplněný. Předkládá nám své rádobyšokující (vulgární) pseudofilosofické básně, které některým snadno ovlivnitelným jedincům připadají charismatické až umělecké (na rozdíl od veterána, který básním rozumí - Jan Kraus). Nemá jasno v tom, zda se chce sám zničit (občas se podpálí) nebo přinést do Čech marxismus (není to v rozporu se surrealismem?). Prostě je hrozně osudový a kdyby žil dneska, měl by určitě piercing a AIDS.
Začne si s ženskou, která je výrazně zkušenější než on, vodí ho za nos (i za jiné orgány), ale přitom to vypadá, že by k němu za jistých okolností mohla něco cítit. A ve chvíli, kdy to vypadá, že k němu něco cítit začíná, udeří realita (přesněji řečeno bolševický převrat) a hlavní hrdina (i většina ostatních) začne mít najednou úplně jiné problémy než je surrealistická poezie.
Klub rváčů připomíná tento film i svou výtvarnou stránkou a režií. Je totiž co do řemeslného zpracování dle mého názoru nejprofesionálněji natočeným českým porevolučním filmem (ano, včetně všeho od Svěráka). Nevím kolik přesně film stál a jaká část těch peněz byla německá, ale na výpravě nejen je vidět, že byla drahá, ale především je působivá, protože tvůrci přesně věděli, jak a kde ty peníze použít. Tuny statistů, dobové rekvizity a dopravní prostředky, tuny digitálních triků - všechno technicky bezchybné a dramaticky fungující lépe než v nejednom hollywoodském velkofilmu.
V našich končinách málokdy viděná profesionalita se promítá i do komornějších scén. Režisér má neuvěřitelně pevnou ruku, má zmáknuté všechny filmařské triky, ale kromě toho ví jak a kdy je použít a jak vést herce, aby ty filmařské triky nebyly samoúčelné. Tudíž je radost se na to všechno koukat i když většina hrdinů filmy představuje typy, které jsou mi ve skutečném životě značně nesympatické. A - což je další paralela s Klubem rváčů - hlavní hrdina je nám podáván tak nejednoznačně, že si nejsme úplně jisti, jestli ho obdivovat nebo z něj mít legraci.
A který že zkušený režisér to natočil? Tomáš Mašín, který tímto filmem celovečerně debutuje a dosud točil pouze reklamy (byť slavné mezinárodní reklamy). V případě tohoto filmu byl i autorem scénáře. Jedna věc je umět natočit efektní třicetisekundovou reklamu a druhá věc je dvouhodinový film. Pokud se Jan Svěrák stal jakýmsi českým Spielbergem, pak je Tomáš Mašín českým Davidem Fincherem a byl bych moc rád, kdyby se mu podařilo co nejrychleji mezinárodně prorazit a zajistit si ještě větší rozpočty.
Má tedy film nějaké vady? Jen mininum. Občas trochu vázne dabing/postsynchrony a celý příběh je na dvouhodinovou délku poněkud řídký. Ale pořád jde o velmi, velmi kvalitní počin, plně srovnatelný s velkovýpravnou hollywoodskou produkcí, a přitom si uchovávající evropský punc. Tomáš Mašín se tímto pro mě stává českým filmovým objevem desetiletí.
Film je velmi volně inspirován autobiografií Egona Bondyho, ale Ivan Heinz mi spíše připomněl Tylera Durdena. 3 sezóny v pekle jsou totiž variací na můj oblíbený Klub rváčů!
Hlavní hrdina netrpí nedostatkem, ale přesto není vnitřně naplněný. Předkládá nám své rádobyšokující (vulgární) pseudofilosofické básně, které některým snadno ovlivnitelným jedincům připadají charismatické až umělecké (na rozdíl od veterána, který básním rozumí - Jan Kraus). Nemá jasno v tom, zda se chce sám zničit (občas se podpálí) nebo přinést do Čech marxismus (není to v rozporu se surrealismem?). Prostě je hrozně osudový a kdyby žil dneska, měl by určitě piercing a AIDS.
Začne si s ženskou, která je výrazně zkušenější než on, vodí ho za nos (i za jiné orgány), ale přitom to vypadá, že by k němu za jistých okolností mohla něco cítit. A ve chvíli, kdy to vypadá, že k němu něco cítit začíná, udeří realita (přesněji řečeno bolševický převrat) a hlavní hrdina (i většina ostatních) začne mít najednou úplně jiné problémy než je surrealistická poezie.
Klub rváčů připomíná tento film i svou výtvarnou stránkou a režií. Je totiž co do řemeslného zpracování dle mého názoru nejprofesionálněji natočeným českým porevolučním filmem (ano, včetně všeho od Svěráka). Nevím kolik přesně film stál a jaká část těch peněz byla německá, ale na výpravě nejen je vidět, že byla drahá, ale především je působivá, protože tvůrci přesně věděli, jak a kde ty peníze použít. Tuny statistů, dobové rekvizity a dopravní prostředky, tuny digitálních triků - všechno technicky bezchybné a dramaticky fungující lépe než v nejednom hollywoodském velkofilmu.
V našich končinách málokdy viděná profesionalita se promítá i do komornějších scén. Režisér má neuvěřitelně pevnou ruku, má zmáknuté všechny filmařské triky, ale kromě toho ví jak a kdy je použít a jak vést herce, aby ty filmařské triky nebyly samoúčelné. Tudíž je radost se na to všechno koukat i když většina hrdinů filmy představuje typy, které jsou mi ve skutečném životě značně nesympatické. A - což je další paralela s Klubem rváčů - hlavní hrdina je nám podáván tak nejednoznačně, že si nejsme úplně jisti, jestli ho obdivovat nebo z něj mít legraci.
A který že zkušený režisér to natočil? Tomáš Mašín, který tímto filmem celovečerně debutuje a dosud točil pouze reklamy (byť slavné mezinárodní reklamy). V případě tohoto filmu byl i autorem scénáře. Jedna věc je umět natočit efektní třicetisekundovou reklamu a druhá věc je dvouhodinový film. Pokud se Jan Svěrák stal jakýmsi českým Spielbergem, pak je Tomáš Mašín českým Davidem Fincherem a byl bych moc rád, kdyby se mu podařilo co nejrychleji mezinárodně prorazit a zajistit si ještě větší rozpočty.
Má tedy film nějaké vady? Jen mininum. Občas trochu vázne dabing/postsynchrony a celý příběh je na dvouhodinovou délku poněkud řídký. Ale pořád jde o velmi, velmi kvalitní počin, plně srovnatelný s velkovýpravnou hollywoodskou produkcí, a přitom si uchovávající evropský punc. Tomáš Mašín se tímto pro mě stává českým filmovým objevem desetiletí.
20,000 Spoonfuls of Terror
Trailer na nový epický horor "The Horribly Slow Murderer with the Extremely Inefficient Weapon".
Nejvtipnější na tom je, že se to vlastně až tak moc neliší od reálných "mistrovských děl" jako americká Clona nebo One Missed Call.
Nejvtipnější na tom je, že se to vlastně až tak moc neliší od reálných "mistrovských děl" jako americká Clona nebo One Missed Call.
21.11.09
20.11.09
Recenze: Ať vejde ten pravý [Låt den rätte komma in / Let The Right One In] - 90%
Oskar je dvanáctiletý kluk, který žije počátkem 80. let na neutěšeném švédském sídliště (které se hodně podobá neutěšeným českým sídlištím z 80. let). Rodiče jsou rozvedení, spolužáci ho šikanují, když tu se náhodou do vedlejšího bytu přistěhuje divné děvčátko, které by s ním možná mohlo kamarádit (i když nechce). A přibližně v tu samou dobu se začnou v okolí objevovat mrtvoly bez krve.
Film Ať vejde ten pravý by se jistě dal vměstnat do škatulky "upírský horor", ale jen velmi okrajově. Kdyby totiž Eli nebyla upír, film by pořád mohl velmi dobře fungovat jako velmi depresivní sonda do života švédských adolescentů a jeho celkové vyznění by se nějak zásadně nezměnilo.
Nadpřirozeno, které se ve filmu vyskytuje, je "pouze" kvalitní bonus k už tak kvalitnímu filmu! Je evidentní, že tvůrci neměli k dispozici hollywoodský rozpočet (některé trikově náročnější záběry a prostetika jsou trochu mimo), ale většinu nadpřirozených scén vyřešili velice chytře jen pomocí střihu a zvukových efektů. Takže v místech, kde bychom v americkém filmu očekávali CGI grafiku, kamera prostě střihne jinam. Je to vymyšleno velmi chytře, citlivě a v dnešní záplavě CGI triků mi to dokonce připadalo osvěžující!
Aby takovýto film mohl fungovat, vyžaduje kvalitní herecké výkony a i s nimi měli tvůrci štěstí. Ten chlapeček i holčička (která hraje něco, co nemusí nutně být holčička) jsou současně roztomilí i strašidelní a jejich vnitřní problémy jsou nám velmi jasné aniž by pronášeli nějaké zbytečné fráze.
Strašidelné scény nejsou lekací nebo přehnaně krvavé - obzvlášť ve dnešní době Pátků třináctého a Texaských masakrů. Jsou spíš extrémně depresivní. Ale jsou působivé, panečku jak ty jsou působivé...
Děti bych na tenhle film nebral (ani ne tak kvůli krvi jako kvůli pomalému tempu a nutnosti přemýšlet). Ale doufám, že mládeži cca. od patnácti let výše tenhle film řekne o jejich životech a vztazích (a upírech) mnohem více než nějaký Twilight...
A pochopitelně se velice bojím, jak hrozně dopadne americký remake od režiséra Monstra.
Film Ať vejde ten pravý by se jistě dal vměstnat do škatulky "upírský horor", ale jen velmi okrajově. Kdyby totiž Eli nebyla upír, film by pořád mohl velmi dobře fungovat jako velmi depresivní sonda do života švédských adolescentů a jeho celkové vyznění by se nějak zásadně nezměnilo.
Nadpřirozeno, které se ve filmu vyskytuje, je "pouze" kvalitní bonus k už tak kvalitnímu filmu! Je evidentní, že tvůrci neměli k dispozici hollywoodský rozpočet (některé trikově náročnější záběry a prostetika jsou trochu mimo), ale většinu nadpřirozených scén vyřešili velice chytře jen pomocí střihu a zvukových efektů. Takže v místech, kde bychom v americkém filmu očekávali CGI grafiku, kamera prostě střihne jinam. Je to vymyšleno velmi chytře, citlivě a v dnešní záplavě CGI triků mi to dokonce připadalo osvěžující!
Aby takovýto film mohl fungovat, vyžaduje kvalitní herecké výkony a i s nimi měli tvůrci štěstí. Ten chlapeček i holčička (která hraje něco, co nemusí nutně být holčička) jsou současně roztomilí i strašidelní a jejich vnitřní problémy jsou nám velmi jasné aniž by pronášeli nějaké zbytečné fráze.
Strašidelné scény nejsou lekací nebo přehnaně krvavé - obzvlášť ve dnešní době Pátků třináctého a Texaských masakrů. Jsou spíš extrémně depresivní. Ale jsou působivé, panečku jak ty jsou působivé...
Děti bych na tenhle film nebral (ani ne tak kvůli krvi jako kvůli pomalému tempu a nutnosti přemýšlet). Ale doufám, že mládeži cca. od patnácti let výše tenhle film řekne o jejich životech a vztazích (a upírech) mnohem více než nějaký Twilight...
A pochopitelně se velice bojím, jak hrozně dopadne americký remake od režiséra Monstra.
19.11.09
18.11.09
Aktuální ekonomicko-politická vsuvka
Pokud by vám ten pán na autě připadal výrazně sofistikovanější než ten u auta, pak doporučuji ještě jeho stránky www.zdenekponert1965.cz...
17.11.09
Recenze: Zemský ráj to na pohled - 70% + Revoluční retro
(Cituji distributora) Dospívání bývá složité, zvlášť když se píše rok 1968, venku se prohánějí cizí tanky, doma se střídají tatínkové mnoha různých poloh. A maminka, navzdory své vnitřní síle, na všechno nestačí. Jak bylo v takových podmínkách možné prožít a přežít už tak náročná 70. léta? Jak šlo udržet si radost ze života, city pro lásku a chuť na smích? I o tom je mrazivá komedie Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled.
Netuším, kdo vymyslel a především schválil tento strašlivý trailer, ale film je naštěstí o dost snesitelnější. Jeho první třetina se odehrává v roce 1968, v době Sovětské invaze, zbytek pak v roce 1977, v době honu na chartisty. Důležitá jsou ta slůvka "v době", protože nejde o historické sondy do těchto událostí, ale především o zachycení duševního rozpoložení lidí v této době.
Vysvětlováno není celkem nic, takže neinformovaný divák (například kdokoliv pod 25 let, obávám se), nebude moc tušit co se vlastně děje, z čeho jsou ti lidi nervózní, proč jsou zavíraní, proč ten herec nosí rolák, proč má ten disident-dramatik příjmení "Pavel" a co je to "CCCP".
Ve filmu mě příjemně překvapily herecké výkony. Bylo mi lhostejno, nakolik který herec imituje nějakou konkrétní historickou osobnost, ale přistihl jsem se, že se těším, až bude opět na plátně Jan Hartl jako cholerický režisér nebo Miroslav Etzler jako alternativní Bartoška. Bavili mě a líbily se mi jejich etudky! Bohužel mě o něco méně bavila Vilma Civulková a její dcery (Tereza Voříšková, Dana Marková) a už vůbec mě nebavilo, když film zapomínal, že je jenom množinou náladových střípků a snažil se vyprávět nějaký příběh (nebo ho dokonce pointovat). Což asi není dobře.
Problém je bohužel také v tom, že si tvůrci ukousli trochu příliš velké sousto, než na které měli finanční prostředky. Je hezké, že se snažili sehnat dobové rekvizity (přesně takové rádio jsme kdysi měli!), ale když mají na ulici demonstrovat nadšené davy po vyhraném hokejovém utkání se SSSR a všechen jásot je snímán v krátkých detailních záběrech, je jasné, že to nebyl ani tak dramatický záměr, jako spíš nutnost - protože těch statistů nebylo víc než 30.
Také mě (a to se mi věru často nestává) v nočních scénách iritovala práce s osvětlením. Tehdy bývalo v noci na ulicích podstatně větší šero než dnes, zatímco ve filmu skoro ve všech nočních scénách naplno září (neviděné) supervýkonné reflektory. Nebo někdo s digitálním materiálem prováděl takové čárymáry, že to aspoň tak vypadá.
Na druhou stranu oceňuji, že mi film skutečně připomněl onu dobu! V roce 1968 jsem se narodil, takže mi v roce 1977 bylo devět let, ledacos si z té doby pamatuju a z počátku osmdesátých let si pamatuju celkem dost. A narozdíl od některých (mladších) recenzentů, kteří nadávají, že film zlehčuje odkaz tehdejších disidentů, tvrdím, že ta atmosféra tenkrát byla skoro přesně takováhle! Bojovalo se za svobodu, riskovalo se, zavíralo, ale současně z toho měli všichni takovým kafkovskýcm způsobem legraci, bylo jim to fuk a okrádali stát. A tenhle film mi tu atmosféru připomněl jako zatím žádný jiný, takže při jeho hodnocení možná jsem trochu nekritický.
Následují retro plky, které vlastně s filmem nesouvisí, ale rád bych je uchoval pro příští generace:
Můj otec (ještě žije, ale moc radostí už mu to nepřináší) byl vždycky bohém, kurevník a přestože se aktivně nezapojoval do politiky, o politické vtipy u nás doma nebyla nouze. Politické vtipy byly tehdy stejné jako dnes, jenom místo "Klaus" a "Paroubek" se v nich používalo "Husák" a "Brežněv". Jednou po jakémsi politickém školení otec v dobrém rozmaru poslal do Moskvy na ústřední výbor KSSS telegram s textem "CHCI MIR STOP FUKA STOP". Nezavřeli ho.
Jasně si vzpomínám, jak jsem na základní škole vyprávěl spolužákům tatínkovy vtipy o Štrougalovi a Primerosu, aniž bych měl úplně jasno v tom, kdo je to Štrougal a co je to Primeros (dost dlouho jsem si totiž pletl Primeros a Primus). Nezavřeli mě.
Nezavřeli mě ani když jsem okolo roku 1983 v Městské stanici mladých techniků vyprávěl o textové hře pro ZX Spectrum, která je tak dokonalá, že její slovník obsahuje 2000 slov. Starší posluchači se začali z mně neznámého důvodu smát a poradili mi, abych to už nikdy nikde neříkal. Ale nezavřeli mě. Koneckonců, nezavřeli mě ani když jsem se v páté třídě učitelce chlubil, že doma posloucháme Svobodnou Evropu i Hlas Ameriky (tatínek jim souhrnně říkal "Rádio Kroměříš" - "kromě říše").
Nezavřeli nás ani když jsme si se spolužáky půjčovali asi v deseti letech mezi sebou desku Karla Kryla. Moc se nám ta hudba nelíbila (tehdy mezi námi víc frčely pašované kazety Kiss a Jeana-Michela Jarrého), ten člověk moc dobře nezpíval a nechápali jsme, co má znamenat věta "Kupčíci vyděšení hladí domy sálů". Ale půjčovali jsme si tu desku, protože na zadní straně bylo napsáno "Touto deskou se Kryl vyzpívává z toho, jak byl zkopán před očima učitelky když jí kazil organizovanost v Pionýru", což nám přišlo hardcore. Víc hardcore nám ale přišlo, když se Ivanu Mládkovi podařilo lstivě protlačit do masmédií písničku, která obsahovala dovedně ukrytý americký refrén "Yes Yes Yes" a "No No No" (pokud je tam neslyšíte, všimejte si těch slabik, při kterých sólistovi přizvukuje sbor).
Ještě jsem chtěl upozornit na bizarní skutečnost, že za komunismu byl u nás oficiálně legálně v prodeji (za 20 Kčs) kapitalistický comicsový magazín Pif Gadget, ale právě jsem s překvapením zjistil, že ho vydávala francouzská komunistická strana, což mnohé vysvětluje! Kromě toho se u nás dalo celkem snadno dostat k comicsům jako "Iznogud" nebo "Clever & Smart", protože si je Němci nechávali tisknout v českých tiskárnách a zlaté české ručičky jim je zde ve velkém kradly.
Nicméně zpět k obalu Krylovy desky: Já v životě nebyl v Pionýru ani v Socialistickém svazu mládeže a nejen že mě nikdy nezkopali, ale dokonce mě vzali na gymnázium. Je pravda, že při přijímacích zkouškách na ČVUT se mě ptali, proč nejsem v SSM, ale podle otcovy instruktáže jsem řekl "Nemohu z ideologických důvodů souhlasit s vedoucí úlohou jedné strany" a vzali mě.
Když jsem na výstavě úspěchů Socialistického svazu mládeže hrál na ZX Spectru hru "Green Beret" (kterou jsem si z bezpečnostních důvodů sám nahackoval, aby se v ní místo srpů a kladiv ukazovaly praporky), tak mě taky nezavřeli, ale vedoucí kvůli tomu volal domů mé mamince, že na mě přišlo udání, což mi připadalo nefér, protože člověk vedle mě hrál v tutéž chvíli "Raid over Moscow" a nikdo ho neudal. Možná on udal mě (je možné, že to byl Daniel Dočekal, ale už si to stoprocentně nepamatuji). Výrazně větší průšvih byl z toho, když jsem vylil do klávesnice počítače limonádu a ona se zalepila.
Někdy okolo roku 1987-1988 se konala na ČVUT FEL diskuse studentů s nějakým komunistickým páprdou o aktuální politické situaci a už tehdy studenti říkali nebojácně věci velmi bez servítků, což páprdu evidentně vyvádělo z míry a diskusi ukončil s tím, že "netušil jsem, že situace mezi mladými je takto vážná, budeme to muset u nás rozhodně nějak řešit" (což nepůsobilo jako hrozba, ale spíš nešťastně). Upozorňuji, že z mých vrstevníků téměř nikdo nevěděl, kdo to jsou disidenti a co dělají, protože je to prostě nezajímalo.
V téže době jsem začal chodit na protivládní demonstrace, protože mi to přišlo jako cool bojovka a spolužák z gymplu Ladislav byl na policejní škole, takže jsme na sebe vždycky mávali z opačných stran barikády (pokud jsem ho pod helmou poznal). Párkrát jsem viděl mluvit Havla, ale většinou mě to nebavilo (ono mu taky nebylo moc rozumět) a čekal jsem až se začne vytlačovat / stříkat. I při akčnějších honičkách ale platilo, že pokud člověk měl aspoň minimum strategického cítění, nehrozilo mu ani pocákání vodou, natož zatčení nebo zranění. Mláceni a zatýkáni byli na demonstracích vždycky jenom ti, kteří se chovali netakticky nebo zatčeni být chtěli. V dolní části Václavského náměstí byl obchod s gramodeskami, jehož vedoucí vždycky při demonstracích nahlas pouštěl Kubišovou a Matušku a taky ho, pokud vím, nezavřeli. Demonstrující a policie se tehdy tak nějak plus mínus navzájem respektovali, každý věděl co si může dovolit a ti dnešní protestující i policisti jsou proti těm tehdejším samozřejmě sráčové.
Ke kvalitativnímu posunu ve scénářích demonstrací (WHILE TRUE DO skandování, pochod, vodní dělo, honička REPEAT) došlo až 17. listopadu 1989, kdy jsme byli po náročné celodenní akci policajty obklíčeni na Národní třídě před pasáží Metro. Nikdy předtím jsem takovou koordinaci z jejich strany neviděl a jistým způsobem jsem byl v tu chvíli na Ladislava hrdý. Pak se udělala ulička, kterou jsme byli pouštěni po jednom ven a někteří z nás dostali ránu. Já ji nedostal, tak jsem se na jednoho policistu zarputile podíval, načež jsem ji dostal. Pak jsem šel domů.
17. listopadu 1989 byl pátek. Přes víkend se nedělo nic zajímavého. Jenom v Lidové demokracii (kterou jsme odebírali, protože jsme byli hardcore, nikoliv proto, že bychom byli lidoví demokrati) se psalo, že "na závěr demonstrace Veřejná bezpečnost tvrdě zasáhla", což bylo na tehdejší dobu značně odvážné.
Rozhodl jsem se, že budu taky odvážný a v pondělí jsem si vzal na bundu trikolóru. Napadlo mě to zcela spontánně a byl jsem rozmrzelý z toho, že to v pondělí ráno napadlo spoustu dalších lidí (pravděpodobně taky spontánně, protože nevím, jak jinak by se to tak rychle rozšířilo). U vchodu do Fakulty elektrotechnické mě čekalo příjemné překvapení v podobě mladíka, který mi zakázal jít dovnitř a poslal mě domů s tím, že se stávkuje. Tak jsem si zašel do menzy na jídlo a pak jsem si šel domů hrát s počítačem. Ať tu věc se stávkou vymyslel kdokoliv, bylo to naprosto geniální, protože já i naprostá většina mých spolužáků jsme byli rádi, že můžeme kašlat na školu a flákat se. Po několika dnech jsem ze zvědavosti do školy zašel a stávkový výbor tam právě s velkým rozhořčením řešil tu skutečnost, že někteří horlivější studenti využili stávkové nudy k tomu, aby si udělali zápočty a zkoušky. Mluvilo se tehdy o tom, že takhle si demokracii rozvracet nedáme a že se jim to zruší (což se, pokud vím, nestalo). Ještě si pamatuji, že nám jakási disidentka (jméno mi tehdy naprosto nic neříkalo) přednášela, co máme dělat, kdyby nás zavřeli, z čehož jsme především měli legraci, protože měla vadu řeči (ne, nebyl to Havel).
Nicméně ani revoluce nepřispěla k tomu, že by se na ČVUT FEL začalo vyučovat cokoliv, co by mě aspoň vzdáleně zajímalo, takže jsem z ní odešel (pravda, asi měsíc předtím, než by mě byli vyhodili), pořídil si modrou knížku na atopický ekzém a začal působit v soukromém sektoru (překladat ilegálně dovážené videokazety).
Za zmínku ještě stojí, že ty legendární Havlovy "krátké kalhoty" šila moje sestra, která tehdy pracovala v krejčovství Adam. A krátké byly podle ní prostě proto, že si Havel nenašel čas, aby mu je vyzkoušeli a upravili.
A také si vzpomínám, jak jsem záhy po převratu vešel do potravin zrekonstruovaného obchodního domu Kotva a byl jsem v naprostém šoku z toho, že zde o měli od některých jídel více druhů (například dva různé jogurty, dvoje různé čokoládové sušenky). V tu chvíli jsem teprve pochopil, za co disidenti bojovali a zcela bez legrace mi konečně došly výhody kapitalismu.
Takže: To období komunismu, které jsem já zažil a pamatuji si (1980 až 1989) bylo opravdu tak švejkovsky absurdní, jak je popisováno v Zemském ráji, všichni tak nějak rebelovali a přitom kolaborovali, bouřili se a přitom z toho měli švandu, a hlavně mysleli na sex (můj otec tedy rozhodně, a rozhodně ne s mou matkou). Akorát si nepamatuji, že by tehdy nějaká matka svému čerstvému milenci předváděla nahou sebe i své dvě dcery v erotické choreografii (což je jediná opravdu bizarně nepatřičná scéna v tomto filmu).
Ale třeba se to běžně dělo a já o tom nevím, protože jsem přišel o panictví až v roce 1988. Předtím si mi jenom Mikuškovicová z gymnázia jednou sedla na klín...
UPDATE: Daniel Dočekal tvrdí, že mě neudal. Tedy, přímo to nepíše, ale jeho tón to implikuje. Není úplně jasné, jestli tím popírá i to, že hrál se mnou na výstavě Raid over Moscow. Jak jsem psal, už si nepamatuji, jestli to byl v tu chvíli on.
Netuším, kdo vymyslel a především schválil tento strašlivý trailer, ale film je naštěstí o dost snesitelnější. Jeho první třetina se odehrává v roce 1968, v době Sovětské invaze, zbytek pak v roce 1977, v době honu na chartisty. Důležitá jsou ta slůvka "v době", protože nejde o historické sondy do těchto událostí, ale především o zachycení duševního rozpoložení lidí v této době.
Vysvětlováno není celkem nic, takže neinformovaný divák (například kdokoliv pod 25 let, obávám se), nebude moc tušit co se vlastně děje, z čeho jsou ti lidi nervózní, proč jsou zavíraní, proč ten herec nosí rolák, proč má ten disident-dramatik příjmení "Pavel" a co je to "CCCP".
Ve filmu mě příjemně překvapily herecké výkony. Bylo mi lhostejno, nakolik který herec imituje nějakou konkrétní historickou osobnost, ale přistihl jsem se, že se těším, až bude opět na plátně Jan Hartl jako cholerický režisér nebo Miroslav Etzler jako alternativní Bartoška. Bavili mě a líbily se mi jejich etudky! Bohužel mě o něco méně bavila Vilma Civulková a její dcery (Tereza Voříšková, Dana Marková) a už vůbec mě nebavilo, když film zapomínal, že je jenom množinou náladových střípků a snažil se vyprávět nějaký příběh (nebo ho dokonce pointovat). Což asi není dobře.
Problém je bohužel také v tom, že si tvůrci ukousli trochu příliš velké sousto, než na které měli finanční prostředky. Je hezké, že se snažili sehnat dobové rekvizity (přesně takové rádio jsme kdysi měli!), ale když mají na ulici demonstrovat nadšené davy po vyhraném hokejovém utkání se SSSR a všechen jásot je snímán v krátkých detailních záběrech, je jasné, že to nebyl ani tak dramatický záměr, jako spíš nutnost - protože těch statistů nebylo víc než 30.
Také mě (a to se mi věru často nestává) v nočních scénách iritovala práce s osvětlením. Tehdy bývalo v noci na ulicích podstatně větší šero než dnes, zatímco ve filmu skoro ve všech nočních scénách naplno září (neviděné) supervýkonné reflektory. Nebo někdo s digitálním materiálem prováděl takové čárymáry, že to aspoň tak vypadá.
Na druhou stranu oceňuji, že mi film skutečně připomněl onu dobu! V roce 1968 jsem se narodil, takže mi v roce 1977 bylo devět let, ledacos si z té doby pamatuju a z počátku osmdesátých let si pamatuju celkem dost. A narozdíl od některých (mladších) recenzentů, kteří nadávají, že film zlehčuje odkaz tehdejších disidentů, tvrdím, že ta atmosféra tenkrát byla skoro přesně takováhle! Bojovalo se za svobodu, riskovalo se, zavíralo, ale současně z toho měli všichni takovým kafkovskýcm způsobem legraci, bylo jim to fuk a okrádali stát. A tenhle film mi tu atmosféru připomněl jako zatím žádný jiný, takže při jeho hodnocení možná jsem trochu nekritický.
Následují retro plky, které vlastně s filmem nesouvisí, ale rád bych je uchoval pro příští generace:
Můj otec (ještě žije, ale moc radostí už mu to nepřináší) byl vždycky bohém, kurevník a přestože se aktivně nezapojoval do politiky, o politické vtipy u nás doma nebyla nouze. Politické vtipy byly tehdy stejné jako dnes, jenom místo "Klaus" a "Paroubek" se v nich používalo "Husák" a "Brežněv". Jednou po jakémsi politickém školení otec v dobrém rozmaru poslal do Moskvy na ústřední výbor KSSS telegram s textem "CHCI MIR STOP FUKA STOP". Nezavřeli ho.
Jasně si vzpomínám, jak jsem na základní škole vyprávěl spolužákům tatínkovy vtipy o Štrougalovi a Primerosu, aniž bych měl úplně jasno v tom, kdo je to Štrougal a co je to Primeros (dost dlouho jsem si totiž pletl Primeros a Primus). Nezavřeli mě.
Nezavřeli mě ani když jsem okolo roku 1983 v Městské stanici mladých techniků vyprávěl o textové hře pro ZX Spectrum, která je tak dokonalá, že její slovník obsahuje 2000 slov. Starší posluchači se začali z mně neznámého důvodu smát a poradili mi, abych to už nikdy nikde neříkal. Ale nezavřeli mě. Koneckonců, nezavřeli mě ani když jsem se v páté třídě učitelce chlubil, že doma posloucháme Svobodnou Evropu i Hlas Ameriky (tatínek jim souhrnně říkal "Rádio Kroměříš" - "kromě říše").
Nezavřeli nás ani když jsme si se spolužáky půjčovali asi v deseti letech mezi sebou desku Karla Kryla. Moc se nám ta hudba nelíbila (tehdy mezi námi víc frčely pašované kazety Kiss a Jeana-Michela Jarrého), ten člověk moc dobře nezpíval a nechápali jsme, co má znamenat věta "Kupčíci vyděšení hladí domy sálů". Ale půjčovali jsme si tu desku, protože na zadní straně bylo napsáno "Touto deskou se Kryl vyzpívává z toho, jak byl zkopán před očima učitelky když jí kazil organizovanost v Pionýru", což nám přišlo hardcore. Víc hardcore nám ale přišlo, když se Ivanu Mládkovi podařilo lstivě protlačit do masmédií písničku, která obsahovala dovedně ukrytý americký refrén "Yes Yes Yes" a "No No No" (pokud je tam neslyšíte, všimejte si těch slabik, při kterých sólistovi přizvukuje sbor).
Ještě jsem chtěl upozornit na bizarní skutečnost, že za komunismu byl u nás oficiálně legálně v prodeji (za 20 Kčs) kapitalistický comicsový magazín Pif Gadget, ale právě jsem s překvapením zjistil, že ho vydávala francouzská komunistická strana, což mnohé vysvětluje! Kromě toho se u nás dalo celkem snadno dostat k comicsům jako "Iznogud" nebo "Clever & Smart", protože si je Němci nechávali tisknout v českých tiskárnách a zlaté české ručičky jim je zde ve velkém kradly.
Nicméně zpět k obalu Krylovy desky: Já v životě nebyl v Pionýru ani v Socialistickém svazu mládeže a nejen že mě nikdy nezkopali, ale dokonce mě vzali na gymnázium. Je pravda, že při přijímacích zkouškách na ČVUT se mě ptali, proč nejsem v SSM, ale podle otcovy instruktáže jsem řekl "Nemohu z ideologických důvodů souhlasit s vedoucí úlohou jedné strany" a vzali mě.
Když jsem na výstavě úspěchů Socialistického svazu mládeže hrál na ZX Spectru hru "Green Beret" (kterou jsem si z bezpečnostních důvodů sám nahackoval, aby se v ní místo srpů a kladiv ukazovaly praporky), tak mě taky nezavřeli, ale vedoucí kvůli tomu volal domů mé mamince, že na mě přišlo udání, což mi připadalo nefér, protože člověk vedle mě hrál v tutéž chvíli "Raid over Moscow" a nikdo ho neudal. Možná on udal mě (je možné, že to byl Daniel Dočekal, ale už si to stoprocentně nepamatuji). Výrazně větší průšvih byl z toho, když jsem vylil do klávesnice počítače limonádu a ona se zalepila.
Někdy okolo roku 1987-1988 se konala na ČVUT FEL diskuse studentů s nějakým komunistickým páprdou o aktuální politické situaci a už tehdy studenti říkali nebojácně věci velmi bez servítků, což páprdu evidentně vyvádělo z míry a diskusi ukončil s tím, že "netušil jsem, že situace mezi mladými je takto vážná, budeme to muset u nás rozhodně nějak řešit" (což nepůsobilo jako hrozba, ale spíš nešťastně). Upozorňuji, že z mých vrstevníků téměř nikdo nevěděl, kdo to jsou disidenti a co dělají, protože je to prostě nezajímalo.
V téže době jsem začal chodit na protivládní demonstrace, protože mi to přišlo jako cool bojovka a spolužák z gymplu Ladislav byl na policejní škole, takže jsme na sebe vždycky mávali z opačných stran barikády (pokud jsem ho pod helmou poznal). Párkrát jsem viděl mluvit Havla, ale většinou mě to nebavilo (ono mu taky nebylo moc rozumět) a čekal jsem až se začne vytlačovat / stříkat. I při akčnějších honičkách ale platilo, že pokud člověk měl aspoň minimum strategického cítění, nehrozilo mu ani pocákání vodou, natož zatčení nebo zranění. Mláceni a zatýkáni byli na demonstracích vždycky jenom ti, kteří se chovali netakticky nebo zatčeni být chtěli. V dolní části Václavského náměstí byl obchod s gramodeskami, jehož vedoucí vždycky při demonstracích nahlas pouštěl Kubišovou a Matušku a taky ho, pokud vím, nezavřeli. Demonstrující a policie se tehdy tak nějak plus mínus navzájem respektovali, každý věděl co si může dovolit a ti dnešní protestující i policisti jsou proti těm tehdejším samozřejmě sráčové.
Ke kvalitativnímu posunu ve scénářích demonstrací (WHILE TRUE DO skandování, pochod, vodní dělo, honička REPEAT) došlo až 17. listopadu 1989, kdy jsme byli po náročné celodenní akci policajty obklíčeni na Národní třídě před pasáží Metro. Nikdy předtím jsem takovou koordinaci z jejich strany neviděl a jistým způsobem jsem byl v tu chvíli na Ladislava hrdý. Pak se udělala ulička, kterou jsme byli pouštěni po jednom ven a někteří z nás dostali ránu. Já ji nedostal, tak jsem se na jednoho policistu zarputile podíval, načež jsem ji dostal. Pak jsem šel domů.
17. listopadu 1989 byl pátek. Přes víkend se nedělo nic zajímavého. Jenom v Lidové demokracii (kterou jsme odebírali, protože jsme byli hardcore, nikoliv proto, že bychom byli lidoví demokrati) se psalo, že "na závěr demonstrace Veřejná bezpečnost tvrdě zasáhla", což bylo na tehdejší dobu značně odvážné.
Rozhodl jsem se, že budu taky odvážný a v pondělí jsem si vzal na bundu trikolóru. Napadlo mě to zcela spontánně a byl jsem rozmrzelý z toho, že to v pondělí ráno napadlo spoustu dalších lidí (pravděpodobně taky spontánně, protože nevím, jak jinak by se to tak rychle rozšířilo). U vchodu do Fakulty elektrotechnické mě čekalo příjemné překvapení v podobě mladíka, který mi zakázal jít dovnitř a poslal mě domů s tím, že se stávkuje. Tak jsem si zašel do menzy na jídlo a pak jsem si šel domů hrát s počítačem. Ať tu věc se stávkou vymyslel kdokoliv, bylo to naprosto geniální, protože já i naprostá většina mých spolužáků jsme byli rádi, že můžeme kašlat na školu a flákat se. Po několika dnech jsem ze zvědavosti do školy zašel a stávkový výbor tam právě s velkým rozhořčením řešil tu skutečnost, že někteří horlivější studenti využili stávkové nudy k tomu, aby si udělali zápočty a zkoušky. Mluvilo se tehdy o tom, že takhle si demokracii rozvracet nedáme a že se jim to zruší (což se, pokud vím, nestalo). Ještě si pamatuji, že nám jakási disidentka (jméno mi tehdy naprosto nic neříkalo) přednášela, co máme dělat, kdyby nás zavřeli, z čehož jsme především měli legraci, protože měla vadu řeči (ne, nebyl to Havel).
Nicméně ani revoluce nepřispěla k tomu, že by se na ČVUT FEL začalo vyučovat cokoliv, co by mě aspoň vzdáleně zajímalo, takže jsem z ní odešel (pravda, asi měsíc předtím, než by mě byli vyhodili), pořídil si modrou knížku na atopický ekzém a začal působit v soukromém sektoru (překladat ilegálně dovážené videokazety).
Za zmínku ještě stojí, že ty legendární Havlovy "krátké kalhoty" šila moje sestra, která tehdy pracovala v krejčovství Adam. A krátké byly podle ní prostě proto, že si Havel nenašel čas, aby mu je vyzkoušeli a upravili.
A také si vzpomínám, jak jsem záhy po převratu vešel do potravin zrekonstruovaného obchodního domu Kotva a byl jsem v naprostém šoku z toho, že zde o měli od některých jídel více druhů (například dva různé jogurty, dvoje různé čokoládové sušenky). V tu chvíli jsem teprve pochopil, za co disidenti bojovali a zcela bez legrace mi konečně došly výhody kapitalismu.
Takže: To období komunismu, které jsem já zažil a pamatuji si (1980 až 1989) bylo opravdu tak švejkovsky absurdní, jak je popisováno v Zemském ráji, všichni tak nějak rebelovali a přitom kolaborovali, bouřili se a přitom z toho měli švandu, a hlavně mysleli na sex (můj otec tedy rozhodně, a rozhodně ne s mou matkou). Akorát si nepamatuji, že by tehdy nějaká matka svému čerstvému milenci předváděla nahou sebe i své dvě dcery v erotické choreografii (což je jediná opravdu bizarně nepatřičná scéna v tomto filmu).
Ale třeba se to běžně dělo a já o tom nevím, protože jsem přišel o panictví až v roce 1988. Předtím si mi jenom Mikuškovicová z gymnázia jednou sedla na klín...
UPDATE: Daniel Dočekal tvrdí, že mě neudal. Tedy, přímo to nepíše, ale jeho tón to implikuje. Není úplně jasné, jestli tím popírá i to, že hrál se mnou na výstavě Raid over Moscow. Jak jsem psal, už si nepamatuji, jestli to byl v tu chvíli on.
15.11.09
14.11.09
Recenze: Oko ve zdi - 20%
Po dlouhém bolestném zrodu (pracovalo se na něm prý přes dva roky) se do kin konečně dostává celovečerní debut Miloše J. Kohouta, thriller podle povídky Ivy Hercíkové, kterou prý před mnoha desetiletími chtěl zfilmovat sám Hitchcock.
(Pozor: Tato recenze obsahuje spoilery, které postupně nabírají na intenzitě!)
Nemám nic proti thrillerům s absurdními zvraty. Dokonce bych řekl, že jim až nekriticky nadržuji. Docela se mi líbil třeba Dokonalý únik (recenze záhy), Femme Fatale (ve kterém hrdinka na konci zjistí, že se jí to všechno zdálo) a dokonce i Shattered (ve kterém hlavní hrdina na konci filmu najde svou vlastní mrtvolu, čímž zjistí, že on není on, ale někdo jiný po ztrátě paměti a plastické operaci).
Je nabíledni, že v podobných filmech musí být nakonec odhalena skutečnost a divák musí být šokován tím, jak to tedy doopravdy je. To ale nestačí! Tomu odhalení musí předcházet film, který je nějakým způsobem napínavý nebo zábavný ať už pravdu vytušíme nebo ne. Bohužel, Oko ve zdi není napínavé a zábavné je pouze nechtěně.
Do rozestavěného domu uprostřed lesa přijíždějí dva milenci: Karel Roden a Catherine Flemmingová. Ona má manžela, kterému se chystá být nevěrná. Jak se později dozvíme, jedná se o dům patřící jejímu manželovi, což Roden zpočátku netuší.
Nedaleko domu (pravděpodobně, protože k němu bez problémů dojde pěšky) bydlí v chatrči jakýsi dědek (Jürgen Prochnow) s babkou (Soňa Valentová). Dědek to evidentně nemá v hlavě v pořádku, babce střídavě nadává a ignoruje ji. Jakmile milenci vlezou do domu, zamkne je ve (velké) koupelně a pak je průběžně pozoruje dírami ve zdi, aniž by s nimi nějak komunikoval.
Milence (a také diváka) pochopitelně nejdříve napadne, že je uvnitř zavřel žárlivý manžel. To ale Flemmingová vehementně vyvrací, protože "manžel je v cizině". Milenci tedy posedávají / polehávají v koupelně, občas hystericky mlátí do dveří a malého okénka, pak se pokusí napustit koupelnu vodou a vyplavit dědkovi dům, mezitím si povídají o smyslu života a vesmíru.
Dědek mezitím vrtá další a další sledovací dírky, strašidelně při tom dýchá, pak jim dovnitř strčí papírek s nápisem "Only one can survive!", ale následně tento svůj lišácký sawovský nápad nijak nerozvine, napustí jim dovnitř nějaký plyn, takže milenci omdlí a dědek je vytáhne ven a sváže. To celé se odehrává v průběhu dvou dnů, během kterých dědek křičí na babku čím dál víc, zatímco ona pořád chce, aby jí odpustil nějakou starou nevěru.
Právě jsem vám popsal 90 procent filmu, který je hrozně zdlouhavý, poměrně slušně nasnímaný, ale velmi špatně zrežírovaný a nadabovaný (natáčel se původně v angličtině a české hlášky Prochnowa - jako "Tak takhle ti to dělal!" při pohledu na babku hnětoucí těsto - by měly šanci stát se kultovními, kdyby na tento film lidé náhodou chodili).
Nezmínil jsem se ještě o tom, že v rámci filmu uvidíme podstatnou část Kohoutova předchozího krátkého filmu Sen (také s Rodenem), který má symbolizovat jeho (Rodenovo) horečnaté blouznění a sny. Jde o opravdu originální šetření penězi! Další šetření penězi spočívá v tom, že hudba není původní (je koupená a strašně připomíná Základní instinkt).
No a poté, co se skoro 90 minut koukáme na to málo, co jsem popsal výše, dojde k neuvěřitelnému odhalení, o které se s vámi nemohu nepodělit: Zjistíme, že bába byla skutečně dědkovi někdy před 15 lety nevěrná, dědek jí na to přišel, zastřelil jejího milence a zakopal ho. Všechno, co se odehrávalo v koupelně, tudíž byly pouze dědkovy představy, ve kterých si vizualizoval, jak si před patnácti lety jeho žena (tj. bába zamlada) povídala se svým milencem (Rodenem)!
Za zmínku stojí, že (aspoň tak jsem to pochopil z ne úplně srozumitelného flashbacku) dědek před lety zabil Rodena poté, co ho se svou manželkou načapal v nějakém úplně jiném domě, nikoho tehdy nikam nezamykal a na nikoho se nedíval dírami ve zdi. Prostě na ně vlítl a Rodena zabil. Takže celých 90 minut Rodena a Flemmingové v koupelně bylo pouze dědkovou neurovizualizací na téma "Co by se asi tak stalo, kdybych před 15 lety toho Rodena nezastřelil a místo toho je oba zamkl v koupelně a dělal jim psychoteror, LOL, jsem to ale Jigsaw!"
Ještě jsem zapomněl dodat, že nakonec dědek babku zabije taky (mrtvola sice evidentně i po smrti má tep, ale to je spíš problém herečky, nikoliv dramatický záměr) a zakope.
Upřímně řečeno, v této podobě by Oko ve zdi bylo asi nudné i kdyby šlo o dvacetiminutovou epizodu televizních Příběhů ze záhrobí nebo něčeho podobného. Je pravda, že závěr je dosti netradiční a tvůrci ho mohou použít jako alibi: "My jsme nenatočili kreténský film, to jenom tak vypadalo, protože to byly povětšinou vize kreténského dědka". Mají pravdu a proto zvyšuji hodnocení z 10% na 20%...
Bylo by ale dost dobré natočit horor o tom, jak duch Alfreda Hitchocka zjistí, že je mu tento film dedikován a za to přijde všechny jeho tvůrce zabít.
(Pozor: Tato recenze obsahuje spoilery, které postupně nabírají na intenzitě!)
Nemám nic proti thrillerům s absurdními zvraty. Dokonce bych řekl, že jim až nekriticky nadržuji. Docela se mi líbil třeba Dokonalý únik (recenze záhy), Femme Fatale (ve kterém hrdinka na konci zjistí, že se jí to všechno zdálo) a dokonce i Shattered (ve kterém hlavní hrdina na konci filmu najde svou vlastní mrtvolu, čímž zjistí, že on není on, ale někdo jiný po ztrátě paměti a plastické operaci).
Je nabíledni, že v podobných filmech musí být nakonec odhalena skutečnost a divák musí být šokován tím, jak to tedy doopravdy je. To ale nestačí! Tomu odhalení musí předcházet film, který je nějakým způsobem napínavý nebo zábavný ať už pravdu vytušíme nebo ne. Bohužel, Oko ve zdi není napínavé a zábavné je pouze nechtěně.
Do rozestavěného domu uprostřed lesa přijíždějí dva milenci: Karel Roden a Catherine Flemmingová. Ona má manžela, kterému se chystá být nevěrná. Jak se později dozvíme, jedná se o dům patřící jejímu manželovi, což Roden zpočátku netuší.
Nedaleko domu (pravděpodobně, protože k němu bez problémů dojde pěšky) bydlí v chatrči jakýsi dědek (Jürgen Prochnow) s babkou (Soňa Valentová). Dědek to evidentně nemá v hlavě v pořádku, babce střídavě nadává a ignoruje ji. Jakmile milenci vlezou do domu, zamkne je ve (velké) koupelně a pak je průběžně pozoruje dírami ve zdi, aniž by s nimi nějak komunikoval.
Milence (a také diváka) pochopitelně nejdříve napadne, že je uvnitř zavřel žárlivý manžel. To ale Flemmingová vehementně vyvrací, protože "manžel je v cizině". Milenci tedy posedávají / polehávají v koupelně, občas hystericky mlátí do dveří a malého okénka, pak se pokusí napustit koupelnu vodou a vyplavit dědkovi dům, mezitím si povídají o smyslu života a vesmíru.
Dědek mezitím vrtá další a další sledovací dírky, strašidelně při tom dýchá, pak jim dovnitř strčí papírek s nápisem "Only one can survive!", ale následně tento svůj lišácký sawovský nápad nijak nerozvine, napustí jim dovnitř nějaký plyn, takže milenci omdlí a dědek je vytáhne ven a sváže. To celé se odehrává v průběhu dvou dnů, během kterých dědek křičí na babku čím dál víc, zatímco ona pořád chce, aby jí odpustil nějakou starou nevěru.
Právě jsem vám popsal 90 procent filmu, který je hrozně zdlouhavý, poměrně slušně nasnímaný, ale velmi špatně zrežírovaný a nadabovaný (natáčel se původně v angličtině a české hlášky Prochnowa - jako "Tak takhle ti to dělal!" při pohledu na babku hnětoucí těsto - by měly šanci stát se kultovními, kdyby na tento film lidé náhodou chodili).
Nezmínil jsem se ještě o tom, že v rámci filmu uvidíme podstatnou část Kohoutova předchozího krátkého filmu Sen (také s Rodenem), který má symbolizovat jeho (Rodenovo) horečnaté blouznění a sny. Jde o opravdu originální šetření penězi! Další šetření penězi spočívá v tom, že hudba není původní (je koupená a strašně připomíná Základní instinkt).
No a poté, co se skoro 90 minut koukáme na to málo, co jsem popsal výše, dojde k neuvěřitelnému odhalení, o které se s vámi nemohu nepodělit: Zjistíme, že bába byla skutečně dědkovi někdy před 15 lety nevěrná, dědek jí na to přišel, zastřelil jejího milence a zakopal ho. Všechno, co se odehrávalo v koupelně, tudíž byly pouze dědkovy představy, ve kterých si vizualizoval, jak si před patnácti lety jeho žena (tj. bába zamlada) povídala se svým milencem (Rodenem)!
Za zmínku stojí, že (aspoň tak jsem to pochopil z ne úplně srozumitelného flashbacku) dědek před lety zabil Rodena poté, co ho se svou manželkou načapal v nějakém úplně jiném domě, nikoho tehdy nikam nezamykal a na nikoho se nedíval dírami ve zdi. Prostě na ně vlítl a Rodena zabil. Takže celých 90 minut Rodena a Flemmingové v koupelně bylo pouze dědkovou neurovizualizací na téma "Co by se asi tak stalo, kdybych před 15 lety toho Rodena nezastřelil a místo toho je oba zamkl v koupelně a dělal jim psychoteror, LOL, jsem to ale Jigsaw!"
Ještě jsem zapomněl dodat, že nakonec dědek babku zabije taky (mrtvola sice evidentně i po smrti má tep, ale to je spíš problém herečky, nikoliv dramatický záměr) a zakope.
Upřímně řečeno, v této podobě by Oko ve zdi bylo asi nudné i kdyby šlo o dvacetiminutovou epizodu televizních Příběhů ze záhrobí nebo něčeho podobného. Je pravda, že závěr je dosti netradiční a tvůrci ho mohou použít jako alibi: "My jsme nenatočili kreténský film, to jenom tak vypadalo, protože to byly povětšinou vize kreténského dědka". Mají pravdu a proto zvyšuji hodnocení z 10% na 20%...
Bylo by ale dost dobré natočit horor o tom, jak duch Alfreda Hitchocka zjistí, že je mu tento film dedikován a za to přijde všechny jeho tvůrce zabít.
12.11.09
Recenze: Zakletý v čase [The Time Traveler's Wife] - 60%
Eric Bana je muž, který bezděčně (proti své vůli) čas od času skáče na pár minut časem vpřed i vzad. Rachel McAdamsová je jeho manželka, která se s tím musí naučit žít.
Chtělo by to asi podrobněji vysvětlit, jakou "poruchou" to vlastně Banova postava ve filmu trpí: Čas od času (především když je rozrušený nebo pije) zmizí a přesune se časem do minulosti nebo do budoucnosti (třeba i o mnoho let). Přesune se tam pouze jeho tělo, t.j. šaty zůstanou v současnosti a on je po přesunu nahý. Zůstane tam několik minut a pak se vrátí do okamžiku ze kterého se přesunulu plus doba kterou strávil v jiné době. Tzn. pokud se přesunul ve 12:30 a byl v jiném čase 7 minut, vrátí se zpět ve 12:37 (opět nahý). Navíc je zajímavé, že se dost často přesouvá do okamžiků a míst (skáče totiž při tom i v prostoru), která pro jeho život měla nějaký význam.
To je jistě námět na zajímavou sci-fi. Bohužel (z mého pohledu), Zakletý v čase není sci-fi, nýbrž romantický film. Vzpomínáte na příjemnou romantickou sci-fi (spíše romantickou než sci-) Dům u jezera? Tak Zakletý v čase je ještě podstatně méně sci- než Dům u jezera...
Nejen, že není mechanismus nijak vysvětlen - to by až tak nevadilo. Vadí to, že se nedozvíme skoro nic o tom, co se vlastně hrdinovi děje. Například teprve v polovině filmu je jen tak mezi řečí zmíněno, že cestuje i do budoucnosti. Není ani jasné, který ze dvou základních modelů cesty v čase je v tomto filmu používán: Chvílemi to vypadá, že cestovatel může v jiném čase ovlivnit svůj vlastní osud, v jiných okamžicích se mu pasivně podvoluje.
Proč má takový problém s tím, že po přenosu do jiné doby musí vždycky někde ukrást šaty a tím se vystavovat nebezpečí? Proč se na těch pár minut neschová kamkoliv do křoví a nepočká na návrat?
A jak často k těm jeho přenosům vlastně dochází? Je to několikrát denně nebo několikrát ročně? A když k nim dochází ve zcela nahodilých okamžicích, jak je možné, že k jeho "rozplynutí se" nikdy nedošlo někde na veřejnosti, kde by kolem toho jistě vzniklo pořádné haló a chudáka Banu by okamžitě zavřeli a začali zkoumat...?
Takovýchhle otázek nabízí film spousty a vůbec se nezabývá odpověďmi na ně. Předlohou byla poměrně tlustá kniha a věřím, že v té je všechno vysvětleno podrobněji (nikoliv "vysvětleno, jak to může reálně fyzikálně fungovat", ale "vysvětleno, jaké že zázraky se to vlastně dějí").
Film je ale pouze romantická story, ve které by se místo "cestování časem" mohlo stejně tak dobře vyskytovat "prokletí staré šílené čarodějky". Manželka má traumata z toho, že jí manžel beze stopy mizí v nejnevhodnějších okamžicích (například o svatebním dni), oba manželé mají trauma z toho, že hlavní hrdina má zemřít drastickou smrtí (jednou se totiž na chvíli objevil v kuchyni s šedivými vlasy a střelnou ranou v boku) a že se jim nedaří mít děti (protože potenciální děti dědí "poruchu" po otci a přenášejí se z matčiny dělohy časem pryč, což jim pochopitelně nedělá dobře.
Bana a McAdamsová jsou pohlední, sympatičtí lidé, mají mezi sebou dobrou chemii, a většina žen si pravděpodobně v kině vkusně popláče. Nic proti tomu, ale potenciál filmu byl mnohem větší (viz opět ten Dům u jezera nebo třeba i Na hromnice o den více).
Chtělo by to asi podrobněji vysvětlit, jakou "poruchou" to vlastně Banova postava ve filmu trpí: Čas od času (především když je rozrušený nebo pije) zmizí a přesune se časem do minulosti nebo do budoucnosti (třeba i o mnoho let). Přesune se tam pouze jeho tělo, t.j. šaty zůstanou v současnosti a on je po přesunu nahý. Zůstane tam několik minut a pak se vrátí do okamžiku ze kterého se přesunulu plus doba kterou strávil v jiné době. Tzn. pokud se přesunul ve 12:30 a byl v jiném čase 7 minut, vrátí se zpět ve 12:37 (opět nahý). Navíc je zajímavé, že se dost často přesouvá do okamžiků a míst (skáče totiž při tom i v prostoru), která pro jeho život měla nějaký význam.
To je jistě námět na zajímavou sci-fi. Bohužel (z mého pohledu), Zakletý v čase není sci-fi, nýbrž romantický film. Vzpomínáte na příjemnou romantickou sci-fi (spíše romantickou než sci-) Dům u jezera? Tak Zakletý v čase je ještě podstatně méně sci- než Dům u jezera...
Nejen, že není mechanismus nijak vysvětlen - to by až tak nevadilo. Vadí to, že se nedozvíme skoro nic o tom, co se vlastně hrdinovi děje. Například teprve v polovině filmu je jen tak mezi řečí zmíněno, že cestuje i do budoucnosti. Není ani jasné, který ze dvou základních modelů cesty v čase je v tomto filmu používán: Chvílemi to vypadá, že cestovatel může v jiném čase ovlivnit svůj vlastní osud, v jiných okamžicích se mu pasivně podvoluje.
Proč má takový problém s tím, že po přenosu do jiné doby musí vždycky někde ukrást šaty a tím se vystavovat nebezpečí? Proč se na těch pár minut neschová kamkoliv do křoví a nepočká na návrat?
A jak často k těm jeho přenosům vlastně dochází? Je to několikrát denně nebo několikrát ročně? A když k nim dochází ve zcela nahodilých okamžicích, jak je možné, že k jeho "rozplynutí se" nikdy nedošlo někde na veřejnosti, kde by kolem toho jistě vzniklo pořádné haló a chudáka Banu by okamžitě zavřeli a začali zkoumat...?
Takovýchhle otázek nabízí film spousty a vůbec se nezabývá odpověďmi na ně. Předlohou byla poměrně tlustá kniha a věřím, že v té je všechno vysvětleno podrobněji (nikoliv "vysvětleno, jak to může reálně fyzikálně fungovat", ale "vysvětleno, jaké že zázraky se to vlastně dějí").
Film je ale pouze romantická story, ve které by se místo "cestování časem" mohlo stejně tak dobře vyskytovat "prokletí staré šílené čarodějky". Manželka má traumata z toho, že jí manžel beze stopy mizí v nejnevhodnějších okamžicích (například o svatebním dni), oba manželé mají trauma z toho, že hlavní hrdina má zemřít drastickou smrtí (jednou se totiž na chvíli objevil v kuchyni s šedivými vlasy a střelnou ranou v boku) a že se jim nedaří mít děti (protože potenciální děti dědí "poruchu" po otci a přenášejí se z matčiny dělohy časem pryč, což jim pochopitelně nedělá dobře.
Bana a McAdamsová jsou pohlední, sympatičtí lidé, mají mezi sebou dobrou chemii, a většina žen si pravděpodobně v kině vkusně popláče. Nic proti tomu, ale potenciál filmu byl mnohem větší (viz opět ten Dům u jezera nebo třeba i Na hromnice o den více).
10.11.09
Recenze: Galimatyáš [Micmacs à tire-larigot] - 30%
Bazil měl smůlu. Když byl malý, tatínka mu v Africe zabila mina, a o dvacet let později je on sám zasažen při přepadení zbloudilou kulkou, která mu zůstala hluboko v hlavě a může ho každým okamžikem zabít. Skamarádí se s partou excentrických bezdomovců, žijících v hromadě šrotu. Jednoho dne zcela náhodou narazí na dvě zbrojovky, stojící přes ulici od sebe - v jedné vyrobili minu, která mu zabila otce, ve druhé kulku, kterou má v hlavě. Bazil se rozhodne s pomocí kamarádů bezdomovců pomstít oběma šéfům, kteří mu zničili život.
Takže, nový film Jeana-Pierra Jeuneta...
Předem upozorňuji, že se mi velice líbily Delikatesy a Amélie z Montmartru, o něco méně Město ztracených dětí a neviděl jsem Příliš dlouhé zásnuby. A s ohledem na to vše vězte, že Galimatyáš je pravděpodobně (možná si nevzpomínám na všechny) nejhorší francouzský film, jaký jsem viděl od Belphégora: Fantoma Louvru (tzn. včetně nového Fanfána Tulipána a všech Asterixů).
Jean-Pierre Jeunet má úžasné vizuální nápady a je velmi, velmi zručný filmař. Navíc měl evidentně k dipozici velmi slušný rozpočet. Takže si může dovolit například posadit na schody stočlenný symfonický orchestr kvůli třívteřinovému záběru (lhostejno zda to bylo opravdu sto lidí nebo trik, každopádě to muselo být drahé). A proč to? Protože hrdina miloval staré černobílé hollywoodské filmy a v hlavě mu občas hraje hudba Maxe Steinera. Potud pořád bezva. Méně bezva už je, že hudba Maxe Steinera následně podbarvuje mnoho scén filmu a k většině z nich se zoufale nehodí.
A to symbolizuje hlavní problém filmu: Jeunet má obrovskou spoustu nápadů, které sype z rukávu velmi rychle, ale nedají se označit ani za "scénky". Jsou to jen vtipné nápadité záběry či části záběrů, které ve valné většině nesouvisí s předchozími a následujícími záběry, natožpak s předchozími a následujícími scénami. Dost mi to připomnělo (byť jde samozřejmě o zcela jiný žánr a zcela jiný záměr) druhé Transformers, ve kterých se Bay také neustále urputně snažil přebíjet sám sebe, "jen aby se proboha divák nezačal nudit", že výsledkem byly pouze nesouvisející hromada "cool" scén
A když Jeunet vytuší, že to všechno nestačí, tak herce instruuje, aby se víc křenili, kulili oči a začne vtipy opakovat (zcela náhodně).
Příklad: Je relativně vtipný nápad, když se v rámci filmu Galimatyáš objeví náhodně vylepený plakát na film Galimatyáš. Když se to ale stane potřetí, nejenže to není třikrát vtipnější, ale je to dokonce podstatně méně vtipné, než kdyby se to stalo jednou.
Chápete, v čem je rozdíl oproti Jeunetovým předchozím filmům? I když byly šílené, jejich postavy byly dostatečně dobře vykreslené na to, abychom jejich šílenost částečně pochopili a aby nám následně jejich šílené činy dávali jakýsi šílený smysl. Ne tak v Galimatyáši, kde se lidi podvádějí nebo milují bez jakéhokoliv důvodu, prostě proto, aby se něco dělo. Obávám se, že Jeunetova kreativita potřebuje výrazně přibrzdit a usměrnit schopným producentem nebo spolurežisérem...
Galimatyáš je jako kdyby Marcel Bystroň dostal 100 milionů Kč a příkaz "Natoč něco jako Delikatesy".
P.S: Kdyby film skončil v okamžiku, kdy začínají úvodní titulky, byla by to dokonalá párminutová etuda, ve které by bylo řečeno prakticky totéž, co celým filmem.
Takže, nový film Jeana-Pierra Jeuneta...
Předem upozorňuji, že se mi velice líbily Delikatesy a Amélie z Montmartru, o něco méně Město ztracených dětí a neviděl jsem Příliš dlouhé zásnuby. A s ohledem na to vše vězte, že Galimatyáš je pravděpodobně (možná si nevzpomínám na všechny) nejhorší francouzský film, jaký jsem viděl od Belphégora: Fantoma Louvru (tzn. včetně nového Fanfána Tulipána a všech Asterixů).
Jean-Pierre Jeunet má úžasné vizuální nápady a je velmi, velmi zručný filmař. Navíc měl evidentně k dipozici velmi slušný rozpočet. Takže si může dovolit například posadit na schody stočlenný symfonický orchestr kvůli třívteřinovému záběru (lhostejno zda to bylo opravdu sto lidí nebo trik, každopádě to muselo být drahé). A proč to? Protože hrdina miloval staré černobílé hollywoodské filmy a v hlavě mu občas hraje hudba Maxe Steinera. Potud pořád bezva. Méně bezva už je, že hudba Maxe Steinera následně podbarvuje mnoho scén filmu a k většině z nich se zoufale nehodí.
A to symbolizuje hlavní problém filmu: Jeunet má obrovskou spoustu nápadů, které sype z rukávu velmi rychle, ale nedají se označit ani za "scénky". Jsou to jen vtipné nápadité záběry či části záběrů, které ve valné většině nesouvisí s předchozími a následujícími záběry, natožpak s předchozími a následujícími scénami. Dost mi to připomnělo (byť jde samozřejmě o zcela jiný žánr a zcela jiný záměr) druhé Transformers, ve kterých se Bay také neustále urputně snažil přebíjet sám sebe, "jen aby se proboha divák nezačal nudit", že výsledkem byly pouze nesouvisející hromada "cool" scén
A když Jeunet vytuší, že to všechno nestačí, tak herce instruuje, aby se víc křenili, kulili oči a začne vtipy opakovat (zcela náhodně).
Příklad: Je relativně vtipný nápad, když se v rámci filmu Galimatyáš objeví náhodně vylepený plakát na film Galimatyáš. Když se to ale stane potřetí, nejenže to není třikrát vtipnější, ale je to dokonce podstatně méně vtipné, než kdyby se to stalo jednou.
Chápete, v čem je rozdíl oproti Jeunetovým předchozím filmům? I když byly šílené, jejich postavy byly dostatečně dobře vykreslené na to, abychom jejich šílenost částečně pochopili a aby nám následně jejich šílené činy dávali jakýsi šílený smysl. Ne tak v Galimatyáši, kde se lidi podvádějí nebo milují bez jakéhokoliv důvodu, prostě proto, aby se něco dělo. Obávám se, že Jeunetova kreativita potřebuje výrazně přibrzdit a usměrnit schopným producentem nebo spolurežisérem...
Galimatyáš je jako kdyby Marcel Bystroň dostal 100 milionů Kč a příkaz "Natoč něco jako Delikatesy".
P.S: Kdyby film skončil v okamžiku, kdy začínají úvodní titulky, byla by to dokonalá párminutová etuda, ve které by bylo řečeno prakticky totéž, co celým filmem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)