Tedy, on možná není o mnoho horší, ale nyní už je jasně patrné, že první film nebyl nijak důležitý pro pochopení druhého, ty divné věci z prvního filmu se ve druhém nijak nevysvětlí, a příběh rodin Brünnerových a Rohnových poplyne nevzrušivě a nezajímavě dál ještě nejméně dvě hodiny (ve třetím filmu, v listopadu).
Bez ohledu na to, jak se vám líbily předchozí filmy Jarchovského a Hřebejka, musíte uznat, že tito pánové mají za sebou poměrně rozsáhlou tvorbu a nasbírali rozsáhlé zkušenosti. Tudíž je velmi zarážející, jak amatérský a neumětelsky působí jejich nový film z dramaturgického hlediska (a z hlediska jakékoliv celkové koncepce). Řekl bych, že hůř než všechny jejich ostatní filmy.
Odehrávají se různé historky a minihistorky, z nichž značná část nemá žádnou pointu a žádný význam pro zápletku filmu. Současně s tím ovšem děj každou chvíli poskočí kupředu (často není jasné, zda o pár dní nebo o pár let), a něco zásadního je najednou zcela jinak, aniž bychom tušili proč.