Tak jsem se na něj znovu podíval (asi po 20 letech) a zjistil, že naprosto nevím, co o něm napsat a jak ho hodnotit.
Tak jsem vám celý film shrnul ve 124 obrazech (NSFW, spoilery), abyste si udělali obrázek, co je to opravdový Matrix...
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
Zobrazují se příspěvky se štítkemfoto. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfoto. Zobrazit všechny příspěvky
24.3.17
Retro neRecenze: Zardoz - WTF%
Původně jsem chtěl něco napsat o filmu Zardoz (1974) se Seanem Connerym (od Johna Boormana, tvůrce Excaliburu).
Tak jsem se na něj znovu podíval (asi po 20 letech) a zjistil, že naprosto nevím, co o něm napsat a jak ho hodnotit.
Tak jsem vám celý film shrnul ve 124 obrazech (NSFW, spoilery), abyste si udělali obrázek, co je to opravdový Matrix...
Tak jsem se na něj znovu podíval (asi po 20 letech) a zjistil, že naprosto nevím, co o něm napsat a jak ho hodnotit.
Tak jsem vám celý film shrnul ve 124 obrazech (NSFW, spoilery), abyste si udělali obrázek, co je to opravdový Matrix...
30.12.16
23.10.16
Albert: 2002 - 2016
Albert: Největší čivava, mediální hvězda, nejlepší přítel člověka, gay.
Vzpomínejte s námi a kondolence si nechte, Albert na to nebyl.
24.12.15
Náš nový filmový projekt
Veselé Vánoce od starého Kompost týmu...
Ať i vy najdete v životě tolik radosti!
4.9.14
Frank Miller's "The Rozvod"
Dnes jsem se rozváděl a proběhlo to úplně nedramaticky.
Ale pak jsem si uvědomil, že z fotografií, pořízených dnešního dne, by se dal složit mnohem zajímavější příběh, téměř hollywoodský:
Ale pak jsem si uvědomil, že z fotografií, pořízených dnešního dne, by se dal složit mnohem zajímavější příběh, téměř hollywoodský:
(Větší verze po kliknutí na obrázek, úplně největší verze zde)
Kdo byste měl zájem to zfilmovat, napište mi ohledně zakoupení autorský práv.
16.7.14
Meanwhile in London: 16. 7. 2014
Tak jsem už třetí den v Londýně, není co recenzovat (zítra tady SNAD uvidím novou Planetu opic), tak nezbývá, než psát cestopis:
Protože jsem tentokrát cestoval sám, mohl jsem cestu pojmout trochu jinak a dělat při ní věci, které jsem v manželství nemohl. Například jít na letiště pěšky.
Největším problémem kupodivu nebyla samotná cesta, ale hromady slimáků, kteří se mi pletli pod kola Ikea batůžku a někteří to odnesli. Sorry, kluci, neměli jste tak ztřeštěně kličkovat...
Na letišti jsem si ani nestačil naplno užít WiFi Václava Havla, ani "best prices in the Czech Republic" (kofola z automatu za 35 Kč)...
5.4.14
Pes status update: Amina!
Záležitost "hledáme nového psa" byla nakonec vyřešena následující formou:
Je to (nečistokrevná) čivava a jmenuje se Amina.
Je to (nečistokrevná) čivava a jmenuje se Amina.
9.3.13
4.1.13
3.1.13
Galerie nemrtvých psů
Nastal čas podívat se na výsledky soutěže o tričko Frankenweenie, ve které jsem nedočkavě čekal na obrázky vašich či cizích nemrtvých psů.
I když někteří z vás pochopili zadání až příliš doslovně a došli k závěru, že "nemrtvý pes" znamená "jakýkoliv pes, který není mrtvý", došlo tentokrát mnoho odpovědí, které mi udělaly opravdu radost a dali jste si na nich záležet (nebo se mi aspoň nepodařilo zjistit, odkud jste je ukradli).
Začněme touto fotografií, která získává symbolickou cenu "za málo peněz hodně muziky". Toto je pes Jakuba Albrechta, a nechtěl bych se mu dostat do zubů:
Originální vizuální poetice Tima Burtona se asi nejvíce přiblížily Kateřina Novotná...
...a neplnoletá (!) dcera Vandy Kunzové. Co asi bude plodit, až dospěje v ženu?
Nejlepší PeterJacksonovský gorefest představuje dle mého názoru Betyna Michala Poláka. Doufejme, že brzy zregeneruje a bude zase jako rybička.
Jako koncept se mi také dost líbila "Dášenka" Josefa Dudy (používaná především jako bojový pes při válce s mloky):
Ovšem vítěz může být jen jeden, a stává se jím, po dlouhé a zralé úvaze, Adam Guttenberg s tímto obrázkem, který je tak nějak nejvydařenější po všech stránkách.
Adamovi blahopřeji k tričku a jeho ruce přeji co nejrychlejší zotavení.
Většinu dalších fotek si můžete prohlédnout zde.
I když někteří z vás pochopili zadání až příliš doslovně a došli k závěru, že "nemrtvý pes" znamená "jakýkoliv pes, který není mrtvý", došlo tentokrát mnoho odpovědí, které mi udělaly opravdu radost a dali jste si na nich záležet (nebo se mi aspoň nepodařilo zjistit, odkud jste je ukradli).
Začněme touto fotografií, která získává symbolickou cenu "za málo peněz hodně muziky". Toto je pes Jakuba Albrechta, a nechtěl bych se mu dostat do zubů:
Podobně symbolická je i cena "Tak děsivý, jak jen může být bez použití Photoshopu". S tímto zlým psem se setkal Martin Kubeček a pokud opravdu vypadal takhle, nechtěl bych být na Martinově místě.
Naopak Michaela Štajgerová si dala asi nejvíce práce ze všech (pokud to zvíře není obkresleno z nějakého dílu seriálu "My Little Pony"):
Pesan Lindy Šeborové chudák vypadá, jako kdyby mu někdo vymlátil mozek z hlavy. Jen popisek "Relax po svačině" na poslední chvíli vysvětluje, že ta krev není jeho. Naštěstí.
Vladimír Kolařík nezapomněl na pohodu Vánoc. Ať jeho Chica odpočívá v pokoji:
Originální vizuální poetice Tima Burtona se asi nejvíce přiblížily Kateřina Novotná...
...a neplnoletá (!) dcera Vandy Kunzové. Co asi bude plodit, až dospěje v ženu?
Nejlepší PeterJacksonovský gorefest představuje dle mého názoru Betyna Michala Poláka. Doufejme, že brzy zregeneruje a bude zase jako rybička.
Jako koncept se mi také dost líbila "Dášenka" Josefa Dudy (používaná především jako bojový pes při válce s mloky):
Ovšem vítěz může být jen jeden, a stává se jím, po dlouhé a zralé úvaze, Adam Guttenberg s tímto obrázkem, který je tak nějak nejvydařenější po všech stránkách.
Adamovi blahopřeji k tričku a jeho ruce přeji co nejrychlejší zotavení.
Většinu dalších fotek si můžete prohlédnout zde.
17.11.12
17. listopad je tu, revolucionáři vylézají z děr
Toto shrnutí není k dispozici. Příspěvek zobrazíte kliknutím
sem.
31.7.11
Irelevantní obrázek pro dnešní den...
Možná by se k tomu dal vymyslet nějaký vtipný komentář, ale pochybuju, že se to dá ještě nějak vylepšit...
4.7.11
Karlovy Vary: Město bohaté kulturně-historické tradice a kulinářských zážitků
(Klik pro větší verzi)
1.11.10
Tintin - První fotografie!
V novém čísle britského filmového časopisu Empire je velký článek o Spielbergově a Jacksonově Tintinovi, včetně prvních fotek (přesněji vzato renderů) z filmu. Pár je jich i na stránkách časopisu.
Musím přiznat, že zájem o tento projekt u mně okamžitě ještě stoupl, protože je jasně vidět, jakou práci si výtvarníci dali s podobou postav: Jsou hyperrealistické, ale přitom je jasně vidět, že to nejsou lidi, nýbrž karikatury.
To by mohlo fungovat...
Musím přiznat, že zájem o tento projekt u mně okamžitě ještě stoupl, protože je jasně vidět, jakou práci si výtvarníci dali s podobou postav: Jsou hyperrealistické, ale přitom je jasně vidět, že to nejsou lidi, nýbrž karikatury.
To by mohlo fungovat...
22.9.10
9.7.10
Exkluzivně: Jiří Bartoška pohladil festivalové hvězdy
A následně zdokumentoval jistý "Pan Azathoth":
14.5.10
Smutný konec Andreje Chalimona
Toto je smutný úděl bývalých dětských hvězd...
UPDATE: Některé hyeny mezi vámi se domnívají, že snad jede o fotomontáž nebo tzv. "foto-šop", že si z pana Chalimona pouze utahuji a že Koljafilé neexistuje. STYĎTE SE!
UPDATE: Některé hyeny mezi vámi se domnívají, že snad jede o fotomontáž nebo tzv. "foto-šop", že si z pana Chalimona pouze utahuji a že Koljafilé neexistuje. STYĎTE SE!
12.4.10
Do Hamburku za Star Wars
Když jsem se dozvěděl, že putovní koncert/show/výstava "Star Wars in Concert" po úspěšném tažení USA a Velkou Británií zamíří také na Evropskou pevninu, neváhal jsem a vydal se na pár dní do Hamburku. Překvapivě i s Jituškou, jejíž vztah ke Star Wars je více než vlažný, ale tohle vidět chtěla. A také pamětihodnosti Hamburku.
V hamburské "Color Line aréně" byla hromada lidí, z nichž samozřejmě většina fandila Star Wars, včetně těch nejmenších:
Několik málo si ale zřejmě spletlo U-Bahn a přijeli na jinou akci, než zamýšleli:
Akce byla doprovázena výstavou rekvizit, které byly většinou v tak perfektním stavu, že silně pochybuji, že šlo o orignály. Což ale nijak moc nevadilo.
Samotný koncert mě příjemně překvapil. Nejdůležitější bylo, že i když nedirigoval John Williams a nehrál Londýnský symfonický orchestr, přednes byl překvapivě kvalitní, kvalitnější než mnohé CD "znovunahrávky" hudby ze Star Wars - včetně velmi komplikovaných pasáží a sborového zpěvu. Navíc některé skladby ("Cantina Band") měly nová delší koncertní aranžmá, která jsem dosud nikdy neslyšel.
Kromě hudby byly bravurně zvládnuty i různé "serepetičky" kolem. Celý koncert snímaly dvě kamery na velikých jeřábech a promítaly ho (efektně sestříhaný) na mamutí obrazovku. Většinu času na ní ale byly sestříhy scén ze všech šesti filmů, doprovázené občasnými dialogy (na začátcích skladeb nebo v hudebně méně zásadních místech), laserové efekty a podobné blbinky. Musím uznat, že to fungovalo a jistě byla velká práce to všechno synchronizovat (chudák dirigent měl před sebou malý monitor, na kterém mu běželo video s pohyblivými vertikálními pruhy, podle kterých musel v reálném čase hudbu synchronizovat, jako když se nahrává soundtrack ve studiu).
Jednotlivé skladby pak uváděl živý, brutálně přehrávající Anthony Daniels (C-3PO) v angličtině, s německými titulky. Výsledkem byly přibližně dvě hodiny hudby, prokládáné asi 15 minutami povídání, to vše v přibližně chronologickém pořadí (Epizoda I až Epizoda VI), byť byl videodoprovod smíchaný (např. skladba "Asteroid Field" byla doprovázena záběry vesmírného kličkování ze všech šesti filmů). Opět bylo evidentní, že to všechno připravoval někdo, kdo zná Star Wars, zná jejich fanoušky a je dobře placený.
Je jasné, že to všechno bylo poněkud dětinské a chladně vykalkulované, nicméně neskrývám, že jsem při závěrečných fanfárách dojat a při přídavku jsem se smál spolu s ostatními, když kamera zabrala detail ubohé ženy, která při "Imperial March" cinkala do trianglu (to bohužel nahráno nemám, pouze děkovačku a začátek přídavku):
Byl jsem dojat hned z několika důvodů. Jednak proto, že tahle trilogie (a částečně i sextalogie) de facto způsobila, že jsem se začal o filmy nějakým způsobem zajímat (a to jsem prosím Star Wars poprvé viděl ve špatném pořadí - IV,VI,V - a německy, takže jsem nerozuměl ani slovo). A jednak proto, že takováhle hudba už se dneska k filmům neskládá a asi už nebude.
Nejde o to, zda někdo z dnešních skladatelů dosahuje Williamsových kvalit. Jde o to, že i kdyby jich dosahoval, většina filmových producentů / režisérů nebude hudbu tohoto typu chtít. Samozřejmě, rád si poslechnu něco nového od Zimmera nebo Elfmana (což jsou jedni z mála, kteří ještě dnes používají leitmotivy) a oceňuji jejich vynalézavost. Ale z hudebního hlediska se s piplavostí Williamse nebo Goldsmithe bohužel nemohou měřit. Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že zatímco u většiny současných soundtracků dokážu plus-mínus reprodukovat jejich melodii a základní harmonie po pár minutách poslechu, u některých Williamsových kompozic jsem do dokázal až po několika dnech, případně nikdy (příklad 1, příklad 2, příklad 3).
Den po koncertě jsme navštívili ještě naprosto úžasnou modelovou železnici (největší na světě):
Zdůrazňuji, že rozhodně nejsem nějaký extrémní fanoušek modelových železnic. Ale tahle mamutí stavba (12 km kolejí, 11 000 vagónů, 200 000 postaviček) obsahuje takovou spoustu nápadů a vtipných detailů, že jsem po hodině podlehl panice, když jsem zjistil, že mám přibližně prohlédnutou asi desetinu kolejiště (a jistě mi toho spousta utekla i v té desetině). A ani tady nechyběl John Williams. Miniaturní trubači na zámku totiž z nějakého důvodu hráli jeho olympijskou fanfáru!
Na železnici je permanentně natřískáno (čekání ve frontě i několik hodin), takže doporučuji zakoupit lístky předem online.
Ve stejném domě o patro níže se pak nachází roztomilé muzeum hraček (bez fronty), které je koncipováno jako procházka starou půdou, kde jsou bez ladu a skladu rozházeny stařičké hračky a jiné artefakty, staré sto i více let. Je to mnohem příjemnější zážitek, než by se mohl zdát ze strohého popisu, a příjemná oáza klidu v kontrastu s vláčky.
A k bydlení vřele doporučuji hotel Zleep, který za velmi přijatelnou cenu nabízí čistotu, vše potřebné a výborné umístění: Přímo na metru, západně hned vedle St. Pauli (takže si užijete noční život a přijatelné stravování i dlouho po půlnoci), severně kousek od romantického nábřeží, východně hned u tichého velkého hřbitova.
V hamburské "Color Line aréně" byla hromada lidí, z nichž samozřejmě většina fandila Star Wars, včetně těch nejmenších:
Několik málo si ale zřejmě spletlo U-Bahn a přijeli na jinou akci, než zamýšleli:
Akce byla doprovázena výstavou rekvizit, které byly většinou v tak perfektním stavu, že silně pochybuji, že šlo o orignály. Což ale nijak moc nevadilo.
Samotný koncert mě příjemně překvapil. Nejdůležitější bylo, že i když nedirigoval John Williams a nehrál Londýnský symfonický orchestr, přednes byl překvapivě kvalitní, kvalitnější než mnohé CD "znovunahrávky" hudby ze Star Wars - včetně velmi komplikovaných pasáží a sborového zpěvu. Navíc některé skladby ("Cantina Band") měly nová delší koncertní aranžmá, která jsem dosud nikdy neslyšel.
Kromě hudby byly bravurně zvládnuty i různé "serepetičky" kolem. Celý koncert snímaly dvě kamery na velikých jeřábech a promítaly ho (efektně sestříhaný) na mamutí obrazovku. Většinu času na ní ale byly sestříhy scén ze všech šesti filmů, doprovázené občasnými dialogy (na začátcích skladeb nebo v hudebně méně zásadních místech), laserové efekty a podobné blbinky. Musím uznat, že to fungovalo a jistě byla velká práce to všechno synchronizovat (chudák dirigent měl před sebou malý monitor, na kterém mu běželo video s pohyblivými vertikálními pruhy, podle kterých musel v reálném čase hudbu synchronizovat, jako když se nahrává soundtrack ve studiu).
Jednotlivé skladby pak uváděl živý, brutálně přehrávající Anthony Daniels (C-3PO) v angličtině, s německými titulky. Výsledkem byly přibližně dvě hodiny hudby, prokládáné asi 15 minutami povídání, to vše v přibližně chronologickém pořadí (Epizoda I až Epizoda VI), byť byl videodoprovod smíchaný (např. skladba "Asteroid Field" byla doprovázena záběry vesmírného kličkování ze všech šesti filmů). Opět bylo evidentní, že to všechno připravoval někdo, kdo zná Star Wars, zná jejich fanoušky a je dobře placený.
Je jasné, že to všechno bylo poněkud dětinské a chladně vykalkulované, nicméně neskrývám, že jsem při závěrečných fanfárách dojat a při přídavku jsem se smál spolu s ostatními, když kamera zabrala detail ubohé ženy, která při "Imperial March" cinkala do trianglu (to bohužel nahráno nemám, pouze děkovačku a začátek přídavku):
Byl jsem dojat hned z několika důvodů. Jednak proto, že tahle trilogie (a částečně i sextalogie) de facto způsobila, že jsem se začal o filmy nějakým způsobem zajímat (a to jsem prosím Star Wars poprvé viděl ve špatném pořadí - IV,VI,V - a německy, takže jsem nerozuměl ani slovo). A jednak proto, že takováhle hudba už se dneska k filmům neskládá a asi už nebude.
Nejde o to, zda někdo z dnešních skladatelů dosahuje Williamsových kvalit. Jde o to, že i kdyby jich dosahoval, většina filmových producentů / režisérů nebude hudbu tohoto typu chtít. Samozřejmě, rád si poslechnu něco nového od Zimmera nebo Elfmana (což jsou jedni z mála, kteří ještě dnes používají leitmotivy) a oceňuji jejich vynalézavost. Ale z hudebního hlediska se s piplavostí Williamse nebo Goldsmithe bohužel nemohou měřit. Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že zatímco u většiny současných soundtracků dokážu plus-mínus reprodukovat jejich melodii a základní harmonie po pár minutách poslechu, u některých Williamsových kompozic jsem do dokázal až po několika dnech, případně nikdy (příklad 1, příklad 2, příklad 3).
Den po koncertě jsme navštívili ještě naprosto úžasnou modelovou železnici (největší na světě):
Zdůrazňuji, že rozhodně nejsem nějaký extrémní fanoušek modelových železnic. Ale tahle mamutí stavba (12 km kolejí, 11 000 vagónů, 200 000 postaviček) obsahuje takovou spoustu nápadů a vtipných detailů, že jsem po hodině podlehl panice, když jsem zjistil, že mám přibližně prohlédnutou asi desetinu kolejiště (a jistě mi toho spousta utekla i v té desetině). A ani tady nechyběl John Williams. Miniaturní trubači na zámku totiž z nějakého důvodu hráli jeho olympijskou fanfáru!
Na železnici je permanentně natřískáno (čekání ve frontě i několik hodin), takže doporučuji zakoupit lístky předem online.
Ve stejném domě o patro níže se pak nachází roztomilé muzeum hraček (bez fronty), které je koncipováno jako procházka starou půdou, kde jsou bez ladu a skladu rozházeny stařičké hračky a jiné artefakty, staré sto i více let. Je to mnohem příjemnější zážitek, než by se mohl zdát ze strohého popisu, a příjemná oáza klidu v kontrastu s vláčky.
A k bydlení vřele doporučuji hotel Zleep, který za velmi přijatelnou cenu nabízí čistotu, vše potřebné a výborné umístění: Přímo na metru, západně hned vedle St. Pauli (takže si užijete noční život a přijatelné stravování i dlouho po půlnoci), severně kousek od romantického nábřeží, východně hned u tichého velkého hřbitova.
17.2.10
Recenze: Doktor od Jezera hrochů - 30%
Filmová adaptace knihy Miloslava Švandrlíka o nesmělém hodném doktorovi (Jaroslav Šmíd), který je svou ženou (Tereza Bebarová) a její matkou (Eva Holubová) dohnán k tomu, aby odletěl za velké peníze léčit do Afriky. Odtud se ale téměř okamžitě vrací po legračním zranění, žena ho mezitím opustí, ale on si nabalí hodnou letušku (Alžběta Stanková).
Především se sluší upozornit, že nejnovější film Zdeňka Trošky rozhodně není "komedií z exotického prostředí". V Africe se odehrává přesně 18 minut stominutového filmu, a nejméně 10 z těchto 18 minut je natočeno v českém ateliéru. Jinak se film odehrává v Praze, ve zdejším bytě a v nemocnici.
Po technické stránce je film velmi slušný a dokonce jsem si ze začátku říkal, že je to všechno relativně příjemně sestříhané, kamera se občas nápaditě pohne, pár exotických záběrů působí tak exoticky, jak má, atd... Prostě věci, které u českých filmů nejsou obvyklé.
Dokonce i herci se mi zdáli být slušně vybráni a musím přiznat, že jsem se docela těšil, jak se děj vyvine.
Bohužel, film má dvě naprosto zásadní vady: Scénář a režii.
Ad scénář: To, co jsem napsal v úvodním odstavci, je vpodstatě všechno, co se ve filmu stane. Vypadá to, jako kdyby cesta do Afriky měla být jakýmsi katalyzátorem filmu, díky kterému se všechno konečně rozjede, ale naopak: Hlavní hrdina pobude v Africe několik hodin, pak se vrátí zpět, a v tuto chvíli děj naopak naprosto odumře a zbylou téměř hodinu se pouze... sakra, ono se tu zbylou hodinu opravdu NIC NEDĚJE, jenom doktor leží v nemocnici, povídá si s pacienty a jeho žena se snaží sbalit lepšího doktora. Jak se jim to mohlo podařit tak natáhnout? Každopádně se celý film pouze mluví, mluví a mluví. Když při tom mluvení aspoň někdo jede autem, je to docela svátek.
Ad režie: Nevím, nakolik za to může Troška, ale všichni hrozně přehrávají, což je opravdu škoda. K postavě Evy Holubové se to dejme tomu celkem hodí, ale proč jsou jako úplně stejné karikatury líčeni i všichni ostatní? Občas někdo "vypadl z pitvoření" a udělal vtip, kterému jsem se dokonce uchechtl! Ale o pár vteřin později již jel v tradičním "Troška módu" a já se opět začal pekelně nudit...
Doktor od Jezera hrochů rozhodně není "agresivně debilní" film, jako mnoho jiných českých. Dokonce je srovnatelný s tradičními "Blbými lacinými hollywoodskými komediemi", což je - věřte nebo ne - myšleno jako pochvala. Především to ale je strašlivá nuda a v několika ohledech promarněná příležitost.
(Zbytek textu už nesouvisí s filmem samotným.)
Když jsem dorazil na novinářskou projekci, právě z ní byli vyhazováni nějací dva starší novináři (které jsem nikdy předtím neviděl) s tím, že "O filmu nikdy nic hezkého nenapsali a je na ně v současné době podána žaloba". Vyhazovala je jakási dáma, která prý byla producentkou filmu, a vedle ní stál režisér Troška, který se tomu vyhazovu snažil zabránit! Tento incident byl podle všeho jiným incidentem, než to, co je popisováno zde (to se odehrálo ještě před příchodem Trošky).
Producentka (nikoliv Troška!) tedy před projekcí vyhodila nejméně tři lidi. Asi proto, aby se na projekci vešli ti "opravdoví novináři", kteří jako již tradičně okamžitě po skončení filmu během asi 30 sekund sežrali a nastrkali do igelitek všechno jídlo a pití:
Díky Holubí letce tudíž nezůstalo žádné jídlo pro Evu Holubovou (no relation), která se mezitím fotila před plakátem. Následně se poměrně dost rozohnila a vyzvala, aby jí někdo někde sehnal obložené chlebíčky. Což se stalo:
A tak mohla v pohodě proběhnout tisková konference, během které zazněly i dva zajímavé alternativní názory na film:
Především se sluší upozornit, že nejnovější film Zdeňka Trošky rozhodně není "komedií z exotického prostředí". V Africe se odehrává přesně 18 minut stominutového filmu, a nejméně 10 z těchto 18 minut je natočeno v českém ateliéru. Jinak se film odehrává v Praze, ve zdejším bytě a v nemocnici.
Po technické stránce je film velmi slušný a dokonce jsem si ze začátku říkal, že je to všechno relativně příjemně sestříhané, kamera se občas nápaditě pohne, pár exotických záběrů působí tak exoticky, jak má, atd... Prostě věci, které u českých filmů nejsou obvyklé.
Dokonce i herci se mi zdáli být slušně vybráni a musím přiznat, že jsem se docela těšil, jak se děj vyvine.
Bohužel, film má dvě naprosto zásadní vady: Scénář a režii.
Ad scénář: To, co jsem napsal v úvodním odstavci, je vpodstatě všechno, co se ve filmu stane. Vypadá to, jako kdyby cesta do Afriky měla být jakýmsi katalyzátorem filmu, díky kterému se všechno konečně rozjede, ale naopak: Hlavní hrdina pobude v Africe několik hodin, pak se vrátí zpět, a v tuto chvíli děj naopak naprosto odumře a zbylou téměř hodinu se pouze... sakra, ono se tu zbylou hodinu opravdu NIC NEDĚJE, jenom doktor leží v nemocnici, povídá si s pacienty a jeho žena se snaží sbalit lepšího doktora. Jak se jim to mohlo podařit tak natáhnout? Každopádně se celý film pouze mluví, mluví a mluví. Když při tom mluvení aspoň někdo jede autem, je to docela svátek.
Ad režie: Nevím, nakolik za to může Troška, ale všichni hrozně přehrávají, což je opravdu škoda. K postavě Evy Holubové se to dejme tomu celkem hodí, ale proč jsou jako úplně stejné karikatury líčeni i všichni ostatní? Občas někdo "vypadl z pitvoření" a udělal vtip, kterému jsem se dokonce uchechtl! Ale o pár vteřin později již jel v tradičním "Troška módu" a já se opět začal pekelně nudit...
Doktor od Jezera hrochů rozhodně není "agresivně debilní" film, jako mnoho jiných českých. Dokonce je srovnatelný s tradičními "Blbými lacinými hollywoodskými komediemi", což je - věřte nebo ne - myšleno jako pochvala. Především to ale je strašlivá nuda a v několika ohledech promarněná příležitost.
(Zbytek textu už nesouvisí s filmem samotným.)
Když jsem dorazil na novinářskou projekci, právě z ní byli vyhazováni nějací dva starší novináři (které jsem nikdy předtím neviděl) s tím, že "O filmu nikdy nic hezkého nenapsali a je na ně v současné době podána žaloba". Vyhazovala je jakási dáma, která prý byla producentkou filmu, a vedle ní stál režisér Troška, který se tomu vyhazovu snažil zabránit! Tento incident byl podle všeho jiným incidentem, než to, co je popisováno zde (to se odehrálo ještě před příchodem Trošky).
Producentka (nikoliv Troška!) tedy před projekcí vyhodila nejméně tři lidi. Asi proto, aby se na projekci vešli ti "opravdoví novináři", kteří jako již tradičně okamžitě po skončení filmu během asi 30 sekund sežrali a nastrkali do igelitek všechno jídlo a pití:
Díky Holubí letce tudíž nezůstalo žádné jídlo pro Evu Holubovou (no relation), která se mezitím fotila před plakátem. Následně se poměrně dost rozohnila a vyzvala, aby jí někdo někde sehnal obložené chlebíčky. Což se stalo:
A tak mohla v pohodě proběhnout tisková konference, během které zazněly i dva zajímavé alternativní názory na film:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)