Nicolas Cage hraje ne úplně morálního policajta, který si při záplavách v New Orleans vážně zraní záda (při zachraňování topícího se trestance), načež získá doživotní bolesti a závislost na práčcích a drogách. Ta se stupňuje, do toho přijdou finanční problémy a celé se to dost nepříjemně zamotá.
Před drahnými lety natočil Abel Ferrara film Bad Lieutenant, který byl také o nekošer závislém policajtovi (Harvey Keitel). Tento nový film na něj ale nijak nenavazuje a neodkazuje. Rozhodně existuje mnoho dalších filmů s podobným námětem, takže je podivné, proč tvůrci vůbec čeřili vody a naznačovali, že tento nový film má s tím starým (relativně kultovním) něco společného.
To je ale jen jedna z mnoha podivných věcí na tomto filmu.
Kdybych nevěděl, kdo tento film natočil, pravděpodobně bych si řekl, že je to další ne úplně podařený pokus Nicolase Cage o návrat na herecké výsluní s několika opravdu velmi bizarně nezvládnutými scénami, které jsou nechtěně zábavné.
Ovšem on to natočil Werner Herzog, který ví, co dělá, a neváhá používat humor, který je tak sofistikovaný, že často není poznat, že je to humor.
Proto není pochyb o tom, že záměrná dada v jeho podání není pouze krokodýl, iguany, breakdance mrtvoly a happyend, ale také bezejmenný pes, rybička, sklad doličných předmětů a spousta dalších elementů filmu.
Nicolas Cage dle mého názoru nehraje příliš dobře, ale Herzog ho použil ve scénách, do kterých se jeho šílený herecký projev hodí a vyznívá stylově (i když asi ne vždy tak, jak Cage zamýšlel).
Celkově bych film shrnul slovy "bizarnost, jejíhož zhlédnutí nelituji". Ale nelituji ho pouze proto, že jsem od počátku tušil, správně vnímal a aktivně WTFoval.
Pokud chcete poznat tvorbu Wernera Herzoga, tyto jeho filmy jsou kratší, údernější a zadarmo:
30.4.10
26.4.10
Recenze: Cesta [The Road] - 70%
Spojené státy, deset let po nedefinované katastrofě, která zničila civilizaci a nadále zmítá celou pevninou. Muž (Viggo Mortensen) a jeho přibližně desetiletý Syn (Kodi Smit-McPhee) putují Spojenými státy na jiho východ, k pobřeží (nebo k Mexiku?), protože se tam skrývá jakási blíže nedefinovaná spása.
Důležitější, než nějaká procenta, je u Cesty uvědomit si, co tento film je a není. Především to není sci-fi a není to ani moc fantastika. Nevíme, co se vlastně před deseti lety stalo, a proč dnes pořád zuří požáry, země praská a stromy padají. Nevíme, proč hrdinové putují tam, kam putují a co tak spásného je tam čeká. Nevíme, jak funguje tato společnost (protože něco jako "společnost" rozhodně stále existuje). To, že to nevíme, není opomenutí scenáristy, ale dramatický záměr. - Tvůrci chtějí, abychom se nezabývali logikou příběhu ale duševním rozpoložením hrdinů. Proto se také nedočkáme se žádných zásadních "akčních scén" (přičemž je rozdíl mezi "akční scénou" a "scénou, ve které se odehraje nějaká akce") ani žádných úžasných triků (většina trikových scén je vidět v traileru!).
Naprosto tento záměr chápu (a stejně tak chápu, že při stříhání traileru se muselo dělat jako že jde o epický velkofilm). Je mi jasné, že bych se neměl ptát, proč hrdina tvrdí, že "všechna zvířata vyhynula" (samozřejmě nevíme proč a jak) a je u vytržení z nalezeného živého brouka, když se pár dní předtím nijak nepozastavil nad možností existence živých psů. Cesta je film o tom, že hrdina vysvětluje synovi, jak se správně zastřelit, kdyby přišlo nebezpečí, a že začne plakat, když uvidí rozbořený kostel. Což - znovu opakuji - není nic špatného nebo závadného. Ale jednak byste to měli vědět, než na něj půjdete, a také to znamená, že tento film musí nabídnout něco jiného zajímavého, než akční scény a triky. Například příběh a herecké výkony.
Cesta ovšem moc toho příběhu neobsahuje. Muž a jeho syn jdou a jdou, občas je někdo přepadne, občas najdou něco, co se jim hodí, nebo objeví něco smutného. Velkoměstům se vyhýbají a značná část filmu se odehrává v nějakém polorozpadlém domě, bunkru, jeskyni nebo stanu.
Cesta je založena především na atmosféře. Jistě je slušným důkazem hereckého a režijního umění, když vás téměř okamžitě po počátku filmu přepadne totální deprese a nepustí vás až dokonce (a to nemyslím ani v nejmenším ironicky). Díky výkonům hlavních dvou hrdinů (všichni ostatní mají jen epizodní roličky) a režisérovu talentu se to podařilo. Připadá mi to ale na celovečerní film trochu málo. A abych si v Cestě našel něco víc, na to bych se musel pouštět do interpretací, které pro mě překračují rámec únosnosti.
Docela si dokážu představit, že kdybych četl knižní předlohu Cormacka McCarthyho, našel bych v ní asi trochu hloubější pohled do nitra hrdinů a tím pádem více námětů k přemýšlení o tom, co jsem četl / viděl.
Ale já hodnotím film, nikoliv audiovizuální ilustraci knihy.
P.S: V rozmezí několika dní se do našich kin dostávají dva filmy s dvěma výborně hrajícími dětskými herci: Cesta (Kodi Smit-McPhee) a Kick-Ass (Chloe Moretzová jako Hit Girl). Přesně tito dva herci budou hrát hlavní role v americkém remaku Ať vejde ten pravý, který se právě dokončuje!
Důležitější, než nějaká procenta, je u Cesty uvědomit si, co tento film je a není. Především to není sci-fi a není to ani moc fantastika. Nevíme, co se vlastně před deseti lety stalo, a proč dnes pořád zuří požáry, země praská a stromy padají. Nevíme, proč hrdinové putují tam, kam putují a co tak spásného je tam čeká. Nevíme, jak funguje tato společnost (protože něco jako "společnost" rozhodně stále existuje). To, že to nevíme, není opomenutí scenáristy, ale dramatický záměr. - Tvůrci chtějí, abychom se nezabývali logikou příběhu ale duševním rozpoložením hrdinů. Proto se také nedočkáme se žádných zásadních "akčních scén" (přičemž je rozdíl mezi "akční scénou" a "scénou, ve které se odehraje nějaká akce") ani žádných úžasných triků (většina trikových scén je vidět v traileru!).
Naprosto tento záměr chápu (a stejně tak chápu, že při stříhání traileru se muselo dělat jako že jde o epický velkofilm). Je mi jasné, že bych se neměl ptát, proč hrdina tvrdí, že "všechna zvířata vyhynula" (samozřejmě nevíme proč a jak) a je u vytržení z nalezeného živého brouka, když se pár dní předtím nijak nepozastavil nad možností existence živých psů. Cesta je film o tom, že hrdina vysvětluje synovi, jak se správně zastřelit, kdyby přišlo nebezpečí, a že začne plakat, když uvidí rozbořený kostel. Což - znovu opakuji - není nic špatného nebo závadného. Ale jednak byste to měli vědět, než na něj půjdete, a také to znamená, že tento film musí nabídnout něco jiného zajímavého, než akční scény a triky. Například příběh a herecké výkony.
Cesta ovšem moc toho příběhu neobsahuje. Muž a jeho syn jdou a jdou, občas je někdo přepadne, občas najdou něco, co se jim hodí, nebo objeví něco smutného. Velkoměstům se vyhýbají a značná část filmu se odehrává v nějakém polorozpadlém domě, bunkru, jeskyni nebo stanu.
Cesta je založena především na atmosféře. Jistě je slušným důkazem hereckého a režijního umění, když vás téměř okamžitě po počátku filmu přepadne totální deprese a nepustí vás až dokonce (a to nemyslím ani v nejmenším ironicky). Díky výkonům hlavních dvou hrdinů (všichni ostatní mají jen epizodní roličky) a režisérovu talentu se to podařilo. Připadá mi to ale na celovečerní film trochu málo. A abych si v Cestě našel něco víc, na to bych se musel pouštět do interpretací, které pro mě překračují rámec únosnosti.
Docela si dokážu představit, že kdybych četl knižní předlohu Cormacka McCarthyho, našel bych v ní asi trochu hloubější pohled do nitra hrdinů a tím pádem více námětů k přemýšlení o tom, co jsem četl / viděl.
Ale já hodnotím film, nikoliv audiovizuální ilustraci knihy.
P.S: V rozmezí několika dní se do našich kin dostávají dva filmy s dvěma výborně hrajícími dětskými herci: Cesta (Kodi Smit-McPhee) a Kick-Ass (Chloe Moretzová jako Hit Girl). Přesně tito dva herci budou hrát hlavní role v americkém remaku Ať vejde ten pravý, který se právě dokončuje!
22.4.10
Proč musíte vidět Iron Mana 2!
The Onion jako první odhalil neuvěřitelně cool detail Iron Mana 2, kvůli kterému tento film prostě musíte vidět!
S tím souvisí jedno zcela nevtipné upozornění pro kolegy recenzenty: Novinářská projekce, která se koná příští týden, bude dabovaná! Od čtvrtka pak budou v kinech m.j. i čtyři titulkované kopie.
S tím souvisí jedno zcela nevtipné upozornění pro kolegy recenzenty: Novinářská projekce, která se koná příští týden, bude dabovaná! Od čtvrtka pak budou v kinech m.j. i čtyři titulkované kopie.
21.4.10
Recenze: Podivní [Crazies] - 60%
V malém americkém městečku začnou najednou lidé šílet (pozvolna), zabíjet ostatní lidi a pak dokonce nějak mutovat! A co na to statečný šerif se svou ženou?
Mírným plusem tohoto filmu je, že se odlišuje od průměrného zombie filmu tím, že se velmi brzo do celé věci vloží vláda / armáda / černé helikoptéry a celá záležitost tudíž místo klasického zombie filmu začne připomínat lepší epizodu Akt X nebo horší verzi Monstra či Potomků lidí.
Mírným mínusem tohoto filmu je, že je od začátku až do úplného konce velmi nejasné, co se vlastně s "nakaženými" děje, jak "nemoc" probíhá a co z toho vyplývá - například jestli se nakažení běžně zabíjejí navzájem nebo ne.
Nutno pochválit kameru, která je chvílemi zajímavější, než by se na průměrný horor slušelo. Některé exteriérové záběry mají zajímavé barvičky a noční kombajn je nasvícen a zabírán tak, že vypadá neuvěřitelně strašidelně, aniž by něco strašidelného dělal.
Nutno pochválit scénř, který obsahuje pár originálních inteligentních drobností.
Nutno nepochválit scénář, který se po atmosférickém rozjezdu začne více a více uchylovat k trapným lekačkám ve stylu "teď na něj něco bafne a k tomu bude hlasitý zvukový efekt".
Všechno ostatní osciluje kolem průměru.
Ve výsledku je to horor, který není špatný a obsahuje několik málo svěžích okamžiků/záběrů. Nic víc.
P.S: To, že jde o remake / reimaginaci skoro 40 let starého filmu George A. Romera, je naprosto nedůležitá skutečnost.
Mírným plusem tohoto filmu je, že se odlišuje od průměrného zombie filmu tím, že se velmi brzo do celé věci vloží vláda / armáda / černé helikoptéry a celá záležitost tudíž místo klasického zombie filmu začne připomínat lepší epizodu Akt X nebo horší verzi Monstra či Potomků lidí.
Mírným mínusem tohoto filmu je, že je od začátku až do úplného konce velmi nejasné, co se vlastně s "nakaženými" děje, jak "nemoc" probíhá a co z toho vyplývá - například jestli se nakažení běžně zabíjejí navzájem nebo ne.
Nutno pochválit kameru, která je chvílemi zajímavější, než by se na průměrný horor slušelo. Některé exteriérové záběry mají zajímavé barvičky a noční kombajn je nasvícen a zabírán tak, že vypadá neuvěřitelně strašidelně, aniž by něco strašidelného dělal.
Nutno pochválit scénř, který obsahuje pár originálních inteligentních drobností.
Nutno nepochválit scénář, který se po atmosférickém rozjezdu začne více a více uchylovat k trapným lekačkám ve stylu "teď na něj něco bafne a k tomu bude hlasitý zvukový efekt".
Všechno ostatní osciluje kolem průměru.
Ve výsledku je to horor, který není špatný a obsahuje několik málo svěžích okamžiků/záběrů. Nic víc.
P.S: To, že jde o remake / reimaginaci skoro 40 let starého filmu George A. Romera, je naprosto nedůležitá skutečnost.
19.4.10
Recenze: Serge Gainsbourg: Je t'aime [Gainsbourg (Vie héroïque)] - 60%
Pohled na život Serge Gainsbourga.
Delší trailer zde.
Rodina Serge Gainsbourga mě nejvíce zaujala tím, že si jeho dcera ustřihla v Antikristovi klitoris. O tatínkovi toho vím minimum, byť jsem samozřejmě někdy v životě slyšel toto. A tento film mi toho o jeho životě moc neřekl. Po chvíli mi došlo, že ta žena, vypadající vzdáleně jako Brigitte Bardotová, má být Brigitte Bardotová. Už mi ale například nedošlo, jestli opravu Gainsbourg u Borise Viana v bytě skládal hudbu pro čtyři trpaslíky, nebo jenom bral tak festovní matroš, že si to myslel. Nebo takový matroš brali tvůrci...
Film je totiž adaptací comicsu, což vysvětluje některé opravdu inovativní elementy, jako například zmutované alter-ego hlavního hrdiny, které se občas objevuje, s hrdinou diskutuje a pomáhá mu. Je to bizarní, ale je to značně nekonzistentní. Chvílemi nesleze z plátna, pak na půl hodiny zmizí, bez jakéhokoliv zjevného systému.
Kdybych nevěděl, že jde o životopis, tak bych si stěžoval na velice chabý scénář, ve kterém je pár zajímavých scén a spousta scén, které nemají žádný dramatický smysl. Protože ale jde o životopis, pak musím konstatovat, že Serge Gainsbourg zřejmě prožil život, podle kterého se nedá natočit moc dobrý film, i když si pomáháte imaginárníi kamarády a trpaslíky. Je to docela škoda, protože film vypadá profesionálně, draze a uvidíme v něm zajímavé herecké výkony.
Dá se očekávat, že pokud vás Gainsbourgova hudba nebo životní filosofie nějak zásadněji oslovila, asi budete mít z filmu větší potěšení...
Delší trailer zde.
Rodina Serge Gainsbourga mě nejvíce zaujala tím, že si jeho dcera ustřihla v Antikristovi klitoris. O tatínkovi toho vím minimum, byť jsem samozřejmě někdy v životě slyšel toto. A tento film mi toho o jeho životě moc neřekl. Po chvíli mi došlo, že ta žena, vypadající vzdáleně jako Brigitte Bardotová, má být Brigitte Bardotová. Už mi ale například nedošlo, jestli opravu Gainsbourg u Borise Viana v bytě skládal hudbu pro čtyři trpaslíky, nebo jenom bral tak festovní matroš, že si to myslel. Nebo takový matroš brali tvůrci...
Film je totiž adaptací comicsu, což vysvětluje některé opravdu inovativní elementy, jako například zmutované alter-ego hlavního hrdiny, které se občas objevuje, s hrdinou diskutuje a pomáhá mu. Je to bizarní, ale je to značně nekonzistentní. Chvílemi nesleze z plátna, pak na půl hodiny zmizí, bez jakéhokoliv zjevného systému.
Kdybych nevěděl, že jde o životopis, tak bych si stěžoval na velice chabý scénář, ve kterém je pár zajímavých scén a spousta scén, které nemají žádný dramatický smysl. Protože ale jde o životopis, pak musím konstatovat, že Serge Gainsbourg zřejmě prožil život, podle kterého se nedá natočit moc dobrý film, i když si pomáháte imaginárníi kamarády a trpaslíky. Je to docela škoda, protože film vypadá profesionálně, draze a uvidíme v něm zajímavé herecké výkony.
Dá se očekávat, že pokud vás Gainsbourgova hudba nebo životní filosofie nějak zásadněji oslovila, asi budete mít z filmu větší potěšení...
17.4.10
Sámer Issa Gonna Praise His Bitchez
Je víkend a tudíž je čas na trochu kultury. V tomto videoklipu je všechno: Sámer, ruština, francouzština (?), jazyk podobný angličtině, groove, hot gurlz, změny tempa, rasová rozmanitost, metronom, Stalin, housle, BMX, shakin' da booty, trippin, odkaz na www.dalmateens.com. Tudíž mu nic nechybí.
15.4.10
Paul Verhoeven je bůh
Citát pro dnešní večer:
Paul Verhoeven (u příležitosti plánovaného remaku Robocopa, který nebude natáčet on): "The point of Robocop, of course, it is a Christ story. It is about a guy who gets crucified in the first 50 minutes, and then is resurrected in the next 50 minutes, and then is like the supercop of the world, but is also a Jesus figure as he walks over water at the end. Walking over water was in the steel factory in Pittsburgh, and there was water there, and I put something just underneath the water so he could walk over the water and say that wonderful line, “I am not arresting you anymore.” Meaning, I’m going to shoot you. And that is of course the American Jesus"
Tak pravil Paul Verhhoeven.
ED-209 byl Jidáš, IMHO...
Paul Verhoeven (u příležitosti plánovaného remaku Robocopa, který nebude natáčet on): "The point of Robocop, of course, it is a Christ story. It is about a guy who gets crucified in the first 50 minutes, and then is resurrected in the next 50 minutes, and then is like the supercop of the world, but is also a Jesus figure as he walks over water at the end. Walking over water was in the steel factory in Pittsburgh, and there was water there, and I put something just underneath the water so he could walk over the water and say that wonderful line, “I am not arresting you anymore.” Meaning, I’m going to shoot you. And that is of course the American Jesus"
Tak pravil Paul Verhhoeven.
ED-209 byl Jidáš, IMHO...
Recenze: Škola života [An Education] - 70%
Londýn, počátek 60. let minulého století. Jenny (Carey Mulliganová) je šestnáctileté, inteligentní, kulturní, umělecky založené děvče a výborná studentka. Žije v nepříliš bohaté rodině s příliš úzkostlivým otcem (Alfred Molina) a matkou na nepříliš exkluzivním předměstí. Má nepříliš exkluzivního přítele a pak se jednoho dne naprosto náhodně seznámí s výrazně starším sympatickým, dobře situovaným džentlmenem Davidem (Peter Sarsgaard). Je to evidentně protřelý playboy, ale nesnaží se ji prznit. Pouze se s ním dostává do společnosti a objevuje, že život najednou není nudný.
Škola života má několik významných plusů. Jednak to jsou veskrze výborné herecké výkony. Nejen v hlavních rolích, ale i v těch menších: například Molinův tatínek, který používá slovo "beatnik" jako nadávku, Olivia Williamsová jako učitelka, Rosamund Pikeová jako "trochu jednodušší" přítelkyně Davidova kolegy nebo Emma Thompsonová jako ředitelka školy. Je to i díky tomu, že scénář obsahuje obrovskou spoustu velmi chytrých netriviálních dialogů a replik - vypadá skoro jako nějaká adaptace klasického literárního díla, ale přitom jde o původní počin Nicka Hornbyho (oprava: není úplně původní, ale na motivy krátké povídky). Je tak labužnické vychutnávat si ten britský přednes těch britských suchých hlášek...
Také je velmi sympatické, že většina postav má hloubku a není vykreslována jako jednoznační parchanti nebo hlupáci nebo svatí. Například postava Davida je značně ambivalentní a většinu filmu ho můžeme brát jako parchanta, zneužívajícího mladá děvčata, stejně jako opravdu zamilovaného člověka.
Bohužel, všeobecný příjemný pocit je poslézepřehlušen zjištěním, že se to celé vlastně nijak moc zajímavě nevyvine a skončí to až překvapivě triviálním způsobem, který skoro vypadá, jako kdyby si tvůrci dělali z diváka legraci...
Škola života má několik významných plusů. Jednak to jsou veskrze výborné herecké výkony. Nejen v hlavních rolích, ale i v těch menších: například Molinův tatínek, který používá slovo "beatnik" jako nadávku, Olivia Williamsová jako učitelka, Rosamund Pikeová jako "trochu jednodušší" přítelkyně Davidova kolegy nebo Emma Thompsonová jako ředitelka školy. Je to i díky tomu, že scénář obsahuje obrovskou spoustu velmi chytrých netriviálních dialogů a replik - vypadá skoro jako nějaká adaptace klasického literárního díla, ale přitom jde o původní počin Nicka Hornbyho (oprava: není úplně původní, ale na motivy krátké povídky). Je tak labužnické vychutnávat si ten britský přednes těch britských suchých hlášek...
Také je velmi sympatické, že většina postav má hloubku a není vykreslována jako jednoznační parchanti nebo hlupáci nebo svatí. Například postava Davida je značně ambivalentní a většinu filmu ho můžeme brát jako parchanta, zneužívajícího mladá děvčata, stejně jako opravdu zamilovaného člověka.
Bohužel, všeobecný příjemný pocit je poslézepřehlušen zjištěním, že se to celé vlastně nijak moc zajímavě nevyvine a skončí to až překvapivě triviálním způsobem, který skoro vypadá, jako kdyby si tvůrci dělali z diváka legraci...
14.4.10
Svět potřebuje více remaků
Tohle už je ale opravdu bizarní. Před pouhými třemi lety natočil Frank Oz tuhle komedii:
Je to sice britský film, ale režírovaný slavným hollywoodským režisérem (který mimochodem mluví Yodu a Miss Piggy) a promítal se normálně v USA.
Letos natočil Hollywood tohle:
A toho trpaslíka dokonce hraje tentýž herec!
UPDATE: Jak upozornil laskavý čtenář, v Bollywoodu natočili remake téhož už předloni:
Je to sice britský film, ale režírovaný slavným hollywoodským režisérem (který mimochodem mluví Yodu a Miss Piggy) a promítal se normálně v USA.
Letos natočil Hollywood tohle:
A toho trpaslíka dokonce hraje tentýž herec!
UPDATE: Jak upozornil laskavý čtenář, v Bollywoodu natočili remake téhož už předloni:
12.4.10
Star Wars Uncut - Hotovo!
A když už jsme u těch Star Wars, musím také zmínit, že byl dokončen unikátní projekt Star Wars Uncut, který spočíval v tom, že původní Star Wars (epizoda IV) byly rozsekány na přesně patnáctisekundové kousky, každý z těchto kousků "přetočil" někdo úplně jiný (t.j. pokaždé za použití jiných prostředků/metod, se zcela jiným rozpočtem a se zcela jiným smyslem pro humor) a následně to bylo opět slepeno do celovečerního filmu.
Trailer napoví:
Star Wars: Uncut Trailer from Casey Pugh on Vimeo.
Světová premiéra bude za týden v Kodani.
Trailer napoví:
Star Wars: Uncut Trailer from Casey Pugh on Vimeo.
Světová premiéra bude za týden v Kodani.
How To Train Your Dragon BEZ DABINGU!
V Palace Cinemas Slovanský dům dávají How To Train Your Dragon v původním znění (a ve 3D). Díky Tlamiczka (nebo Tlamicžce?).
Dokument o Johnu Williamsovi
V návaznosti na včerejší příspěvek o hudbě ke Star Wars vám dnes mohu nabídnout opravdovou lahůdku: Hodinový dokument o Johnu Williamsovi a skládání filmové hudby (s důrazem na Impérium vrací úder) z roku 1980, tedy z doby, kdy nebylo MIDI ani digitální střih zvuku, natož obrazu (a koneckonců, ani videorekordér tam nikde není vidět).
První část zde:
Další části: 2, 3, 4, 5 a 6.
První část zde:
Další části: 2, 3, 4, 5 a 6.
Do Hamburku za Star Wars
Když jsem se dozvěděl, že putovní koncert/show/výstava "Star Wars in Concert" po úspěšném tažení USA a Velkou Británií zamíří také na Evropskou pevninu, neváhal jsem a vydal se na pár dní do Hamburku. Překvapivě i s Jituškou, jejíž vztah ke Star Wars je více než vlažný, ale tohle vidět chtěla. A také pamětihodnosti Hamburku.
V hamburské "Color Line aréně" byla hromada lidí, z nichž samozřejmě většina fandila Star Wars, včetně těch nejmenších:
Několik málo si ale zřejmě spletlo U-Bahn a přijeli na jinou akci, než zamýšleli:
Akce byla doprovázena výstavou rekvizit, které byly většinou v tak perfektním stavu, že silně pochybuji, že šlo o orignály. Což ale nijak moc nevadilo.
Samotný koncert mě příjemně překvapil. Nejdůležitější bylo, že i když nedirigoval John Williams a nehrál Londýnský symfonický orchestr, přednes byl překvapivě kvalitní, kvalitnější než mnohé CD "znovunahrávky" hudby ze Star Wars - včetně velmi komplikovaných pasáží a sborového zpěvu. Navíc některé skladby ("Cantina Band") měly nová delší koncertní aranžmá, která jsem dosud nikdy neslyšel.
Kromě hudby byly bravurně zvládnuty i různé "serepetičky" kolem. Celý koncert snímaly dvě kamery na velikých jeřábech a promítaly ho (efektně sestříhaný) na mamutí obrazovku. Většinu času na ní ale byly sestříhy scén ze všech šesti filmů, doprovázené občasnými dialogy (na začátcích skladeb nebo v hudebně méně zásadních místech), laserové efekty a podobné blbinky. Musím uznat, že to fungovalo a jistě byla velká práce to všechno synchronizovat (chudák dirigent měl před sebou malý monitor, na kterém mu běželo video s pohyblivými vertikálními pruhy, podle kterých musel v reálném čase hudbu synchronizovat, jako když se nahrává soundtrack ve studiu).
Jednotlivé skladby pak uváděl živý, brutálně přehrávající Anthony Daniels (C-3PO) v angličtině, s německými titulky. Výsledkem byly přibližně dvě hodiny hudby, prokládáné asi 15 minutami povídání, to vše v přibližně chronologickém pořadí (Epizoda I až Epizoda VI), byť byl videodoprovod smíchaný (např. skladba "Asteroid Field" byla doprovázena záběry vesmírného kličkování ze všech šesti filmů). Opět bylo evidentní, že to všechno připravoval někdo, kdo zná Star Wars, zná jejich fanoušky a je dobře placený.
Je jasné, že to všechno bylo poněkud dětinské a chladně vykalkulované, nicméně neskrývám, že jsem při závěrečných fanfárách dojat a při přídavku jsem se smál spolu s ostatními, když kamera zabrala detail ubohé ženy, která při "Imperial March" cinkala do trianglu (to bohužel nahráno nemám, pouze děkovačku a začátek přídavku):
Byl jsem dojat hned z několika důvodů. Jednak proto, že tahle trilogie (a částečně i sextalogie) de facto způsobila, že jsem se začal o filmy nějakým způsobem zajímat (a to jsem prosím Star Wars poprvé viděl ve špatném pořadí - IV,VI,V - a německy, takže jsem nerozuměl ani slovo). A jednak proto, že takováhle hudba už se dneska k filmům neskládá a asi už nebude.
Nejde o to, zda někdo z dnešních skladatelů dosahuje Williamsových kvalit. Jde o to, že i kdyby jich dosahoval, většina filmových producentů / režisérů nebude hudbu tohoto typu chtít. Samozřejmě, rád si poslechnu něco nového od Zimmera nebo Elfmana (což jsou jedni z mála, kteří ještě dnes používají leitmotivy) a oceňuji jejich vynalézavost. Ale z hudebního hlediska se s piplavostí Williamse nebo Goldsmithe bohužel nemohou měřit. Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že zatímco u většiny současných soundtracků dokážu plus-mínus reprodukovat jejich melodii a základní harmonie po pár minutách poslechu, u některých Williamsových kompozic jsem do dokázal až po několika dnech, případně nikdy (příklad 1, příklad 2, příklad 3).
Den po koncertě jsme navštívili ještě naprosto úžasnou modelovou železnici (největší na světě):
Zdůrazňuji, že rozhodně nejsem nějaký extrémní fanoušek modelových železnic. Ale tahle mamutí stavba (12 km kolejí, 11 000 vagónů, 200 000 postaviček) obsahuje takovou spoustu nápadů a vtipných detailů, že jsem po hodině podlehl panice, když jsem zjistil, že mám přibližně prohlédnutou asi desetinu kolejiště (a jistě mi toho spousta utekla i v té desetině). A ani tady nechyběl John Williams. Miniaturní trubači na zámku totiž z nějakého důvodu hráli jeho olympijskou fanfáru!
Na železnici je permanentně natřískáno (čekání ve frontě i několik hodin), takže doporučuji zakoupit lístky předem online.
Ve stejném domě o patro níže se pak nachází roztomilé muzeum hraček (bez fronty), které je koncipováno jako procházka starou půdou, kde jsou bez ladu a skladu rozházeny stařičké hračky a jiné artefakty, staré sto i více let. Je to mnohem příjemnější zážitek, než by se mohl zdát ze strohého popisu, a příjemná oáza klidu v kontrastu s vláčky.
A k bydlení vřele doporučuji hotel Zleep, který za velmi přijatelnou cenu nabízí čistotu, vše potřebné a výborné umístění: Přímo na metru, západně hned vedle St. Pauli (takže si užijete noční život a přijatelné stravování i dlouho po půlnoci), severně kousek od romantického nábřeží, východně hned u tichého velkého hřbitova.
V hamburské "Color Line aréně" byla hromada lidí, z nichž samozřejmě většina fandila Star Wars, včetně těch nejmenších:
Několik málo si ale zřejmě spletlo U-Bahn a přijeli na jinou akci, než zamýšleli:
Akce byla doprovázena výstavou rekvizit, které byly většinou v tak perfektním stavu, že silně pochybuji, že šlo o orignály. Což ale nijak moc nevadilo.
Samotný koncert mě příjemně překvapil. Nejdůležitější bylo, že i když nedirigoval John Williams a nehrál Londýnský symfonický orchestr, přednes byl překvapivě kvalitní, kvalitnější než mnohé CD "znovunahrávky" hudby ze Star Wars - včetně velmi komplikovaných pasáží a sborového zpěvu. Navíc některé skladby ("Cantina Band") měly nová delší koncertní aranžmá, která jsem dosud nikdy neslyšel.
Kromě hudby byly bravurně zvládnuty i různé "serepetičky" kolem. Celý koncert snímaly dvě kamery na velikých jeřábech a promítaly ho (efektně sestříhaný) na mamutí obrazovku. Většinu času na ní ale byly sestříhy scén ze všech šesti filmů, doprovázené občasnými dialogy (na začátcích skladeb nebo v hudebně méně zásadních místech), laserové efekty a podobné blbinky. Musím uznat, že to fungovalo a jistě byla velká práce to všechno synchronizovat (chudák dirigent měl před sebou malý monitor, na kterém mu běželo video s pohyblivými vertikálními pruhy, podle kterých musel v reálném čase hudbu synchronizovat, jako když se nahrává soundtrack ve studiu).
Jednotlivé skladby pak uváděl živý, brutálně přehrávající Anthony Daniels (C-3PO) v angličtině, s německými titulky. Výsledkem byly přibližně dvě hodiny hudby, prokládáné asi 15 minutami povídání, to vše v přibližně chronologickém pořadí (Epizoda I až Epizoda VI), byť byl videodoprovod smíchaný (např. skladba "Asteroid Field" byla doprovázena záběry vesmírného kličkování ze všech šesti filmů). Opět bylo evidentní, že to všechno připravoval někdo, kdo zná Star Wars, zná jejich fanoušky a je dobře placený.
Je jasné, že to všechno bylo poněkud dětinské a chladně vykalkulované, nicméně neskrývám, že jsem při závěrečných fanfárách dojat a při přídavku jsem se smál spolu s ostatními, když kamera zabrala detail ubohé ženy, která při "Imperial March" cinkala do trianglu (to bohužel nahráno nemám, pouze děkovačku a začátek přídavku):
Byl jsem dojat hned z několika důvodů. Jednak proto, že tahle trilogie (a částečně i sextalogie) de facto způsobila, že jsem se začal o filmy nějakým způsobem zajímat (a to jsem prosím Star Wars poprvé viděl ve špatném pořadí - IV,VI,V - a německy, takže jsem nerozuměl ani slovo). A jednak proto, že takováhle hudba už se dneska k filmům neskládá a asi už nebude.
Nejde o to, zda někdo z dnešních skladatelů dosahuje Williamsových kvalit. Jde o to, že i kdyby jich dosahoval, většina filmových producentů / režisérů nebude hudbu tohoto typu chtít. Samozřejmě, rád si poslechnu něco nového od Zimmera nebo Elfmana (což jsou jedni z mála, kteří ještě dnes používají leitmotivy) a oceňuji jejich vynalézavost. Ale z hudebního hlediska se s piplavostí Williamse nebo Goldsmithe bohužel nemohou měřit. Pro mě je zásadní rozdíl v tom, že zatímco u většiny současných soundtracků dokážu plus-mínus reprodukovat jejich melodii a základní harmonie po pár minutách poslechu, u některých Williamsových kompozic jsem do dokázal až po několika dnech, případně nikdy (příklad 1, příklad 2, příklad 3).
Den po koncertě jsme navštívili ještě naprosto úžasnou modelovou železnici (největší na světě):
Zdůrazňuji, že rozhodně nejsem nějaký extrémní fanoušek modelových železnic. Ale tahle mamutí stavba (12 km kolejí, 11 000 vagónů, 200 000 postaviček) obsahuje takovou spoustu nápadů a vtipných detailů, že jsem po hodině podlehl panice, když jsem zjistil, že mám přibližně prohlédnutou asi desetinu kolejiště (a jistě mi toho spousta utekla i v té desetině). A ani tady nechyběl John Williams. Miniaturní trubači na zámku totiž z nějakého důvodu hráli jeho olympijskou fanfáru!
Na železnici je permanentně natřískáno (čekání ve frontě i několik hodin), takže doporučuji zakoupit lístky předem online.
Ve stejném domě o patro níže se pak nachází roztomilé muzeum hraček (bez fronty), které je koncipováno jako procházka starou půdou, kde jsou bez ladu a skladu rozházeny stařičké hračky a jiné artefakty, staré sto i více let. Je to mnohem příjemnější zážitek, než by se mohl zdát ze strohého popisu, a příjemná oáza klidu v kontrastu s vláčky.
A k bydlení vřele doporučuji hotel Zleep, který za velmi přijatelnou cenu nabízí čistotu, vše potřebné a výborné umístění: Přímo na metru, západně hned vedle St. Pauli (takže si užijete noční život a přijatelné stravování i dlouho po půlnoci), severně kousek od romantického nábřeží, východně hned u tichého velkého hřbitova.
10.4.10
Recenze: Kick-Ass - 90%
Filmová adaptace netradičního komiksu, který v nejbližší době vyjde česky pod názvem "Kick-Ass: Nářez". (V zájmu sjednocení termínů se tudíž i postavy ve filmu budou jmenovat česky, stejně jako v české verzi komiksu, byť český název filmu bude pouze "Kick-Ass".)
Nejvíce se asi bude mluvit o Chloe Moretzové, které bylo v době natáčení jedenáct let, hraje jedenáctiletou, a dělá a říká ve filmu věci, o jejichž existenci by jedenáctileté dítě nemělo mít ani tušení, natož aby je dělalo a říkalo. Je to ale především vynikající herečka, o které za pár let bude moci začít říkat, že je sexy, a ještě o pár let později bude dost stará na to, aby mohla Kick-Ass vidět. Mezitím ji uvidíme v americkém remaku Ať vejde ten pravý.
Zabijačka, respektive Mindy, respektive Chloe Moretzová, je pravděpodobně to, o čem se v souvislosti s filmem bude psát nejvíc, ale je to do značné míry škoda, protože i ostatní předvádějí přinejmenším zajímavé herecké výkony. Velice se mi například líbil Mark Strong (nejzlejší princ z Hvězdného prachu, padouch z posledního Sherlocka Holmese), který se jenom snaží normálně vést svůj rodinný gangsterský podnik a je vyvedený z míry tím, že se mu do toho kurva najednou pletou ty bizarní postavičky v převlecích, jejichž chování nechápe a tudíž se spolehne na rady svého syna, fanouška komiksů (Christopher Mintz-Plasse, "McLovin" ze Superbad).
Většina hlavních hrdinů jsou teenageři, případně děti, tudíž je značně originální to, že film je naprosto bez debaty mládeži nepřístupný, čímž dochází téměř k southparkovské absurdnosti: Na Kick-Ass by správně neměli chodit třinácti-čtrnáctiletí diváci, kteří se mezi sebou baví přesně tak, jako hrdinové tohoto filmu. Plus tam je dost stříkající krve a jiných tělěsných tekutin. Nicméně rozhodně nejde o nějaký slasher, brutalita je správně vypointovaná a je skoro škoda, že je jí tolik vidět v traileru, protože je tím pak poněkud oslabena její filmová pointa.
Za zmínku stojí hudba, která je povětšinou "seskládaná" z různých songů a existujících soundtracků, ale přesto působí kompaktně a má něco jako "hlavní motivy", mimo jiné tu melodii, kterou známe z nelepší scény Boyleova filmu Sunshine. Navíc je naprosto přesně jasné, ve kterých dvou scénách měly znít hlavní motivy ze Supermana a Burtonova Batmana, ale nepodařio se zařídit práva (pravděpodobně), takže ve zmíněných okamžicích zní něco, co je pouze připomíná.
P.S: Některé věci jsou ve filmu podstatně jinak, než v komiksu, ale jde o tak dobrou adaptaci, že nezasvěcený divák prakticky nemůže poznat, jestli film vznikl na motivy komiksu nebo naopak.
P.P.S: Fanoušci (obecných) komiksů se budou smát o něco častěji, ale ne o tolik, o kolik byste si mysleli.
Dave Lizewski je teenagerský nerd, který v životě nikdy nic nedokázal a má rád komiksy. Jednoho dne ho napadne, že přece nemůže být těžké stát se superhrdinou a pomáhat neznámým lidem. Takže si udělá kostým z neoprénového potapěčského obleku, vezme tonfy a vyrazí do ulic dělat dobro pod přezdívkou "Nářez", načež je strašlivě seřezán, pobodán a přejet autem.
Po několika měsících se jakž-takž zotaví a řekne si, že to zkusí znovu. Ke svému překvapení ale zjišťuje, že nebyl první, kdo dostal tento nápad. Je tu ještě Zabijačka, její otec Taťulda (Nicolas Cage) a záhadný (a bohatý) hošan jménem Zuřivec.
Pokud chodíte do kina častěji, asi se mnou budete souhlasit, že poslední originální filmový nápad se objevil v roce 1972 ve filmu Deep Throat a od té doby už se jenom různě permutuje. Filmu Kick-Ass se ale podařilo permutovat poměrně velmi inovativně. Představte si Watchmeny (samy o sobě značně originální) a pak si představte, jak by je natočil Quentin Tarantino s Johnem Woo.
Režisér Matthew Vaughn natočil dva tak rozdílné filmy jako Po krk v extázi a Hvězdný prach. Každý totálně jiný a oba se mi značně líbily. I Kick-Ass je jiný a definice "jako Watchmeni od Tarantina a Wooa" vám samozřejmě moc neřekne...
Pravděpodobně předpokládáte, že ve filmu budou cool hlášky a cool akční scény. To je pravda. A některé z nich jsou mnohem víc cool, než jste viděli v trailerech. Kick-Ass ale rozhodně není non-stop akční hláškovací film.
Jeho základ tkví v tom, že jeho hrdinové, byť dělají poněkud bizarní věci a jistě nejsou mentálně v pořádku, jsou bez debaty lidští, chápeme je a soucítíme s nimi. A současně jsou jejich osudy ironické a vtipné. Aby to fungovalo, musel Vaughn jednak dobře režírovat a jednak mít skvělé herce. Což se mu obojí povedlo a platí to kupodivu i pro Nicolase Cage!
Nejvíce se asi bude mluvit o Chloe Moretzové, které bylo v době natáčení jedenáct let, hraje jedenáctiletou, a dělá a říká ve filmu věci, o jejichž existenci by jedenáctileté dítě nemělo mít ani tušení, natož aby je dělalo a říkalo. Je to ale především vynikající herečka, o které za pár let bude moci začít říkat, že je sexy, a ještě o pár let později bude dost stará na to, aby mohla Kick-Ass vidět. Mezitím ji uvidíme v americkém remaku Ať vejde ten pravý.
Zabijačka, respektive Mindy, respektive Chloe Moretzová, je pravděpodobně to, o čem se v souvislosti s filmem bude psát nejvíc, ale je to do značné míry škoda, protože i ostatní předvádějí přinejmenším zajímavé herecké výkony. Velice se mi například líbil Mark Strong (nejzlejší princ z Hvězdného prachu, padouch z posledního Sherlocka Holmese), který se jenom snaží normálně vést svůj rodinný gangsterský podnik a je vyvedený z míry tím, že se mu do toho kurva najednou pletou ty bizarní postavičky v převlecích, jejichž chování nechápe a tudíž se spolehne na rady svého syna, fanouška komiksů (Christopher Mintz-Plasse, "McLovin" ze Superbad).
Většina hlavních hrdinů jsou teenageři, případně děti, tudíž je značně originální to, že film je naprosto bez debaty mládeži nepřístupný, čímž dochází téměř k southparkovské absurdnosti: Na Kick-Ass by správně neměli chodit třinácti-čtrnáctiletí diváci, kteří se mezi sebou baví přesně tak, jako hrdinové tohoto filmu. Plus tam je dost stříkající krve a jiných tělěsných tekutin. Nicméně rozhodně nejde o nějaký slasher, brutalita je správně vypointovaná a je skoro škoda, že je jí tolik vidět v traileru, protože je tím pak poněkud oslabena její filmová pointa.
Za zmínku stojí hudba, která je povětšinou "seskládaná" z různých songů a existujících soundtracků, ale přesto působí kompaktně a má něco jako "hlavní motivy", mimo jiné tu melodii, kterou známe z nelepší scény Boyleova filmu Sunshine. Navíc je naprosto přesně jasné, ve kterých dvou scénách měly znít hlavní motivy ze Supermana a Burtonova Batmana, ale nepodařio se zařídit práva (pravděpodobně), takže ve zmíněných okamžicích zní něco, co je pouze připomíná.
Kick-Ass není dokonalý film, ale má k němu v mých očích zatraceně blízko. Je pravda, že některé vtípky jsou poněkud laciné a ne tak inteligentní, jako většina ostatních. Také je pravda, že udržet tempo comicsové neakční adaptace dvě hodiny není žádná legrace. Především ale oceňuji, že Kick-Ass je něco velice originálního, snažícího se skloubit různé známé filmové emoce způsobem, který jsem hodně dlouho neviděl: Komiksový, reálný, ironický, brutální i dojemný. Všechno najednou!
P.P.S: Fanoušci (obecných) komiksů se budou smát o něco častěji, ale ne o tolik, o kolik byste si mysleli.
6.4.10
Recenze: Souboj titánů [Clash of the Titans] - 30%
Děj? Děj asi tak:
Původní Souboj titánů (1981) je samozřejmě dnes z leckterého hlediska k smíchu (a z leckterého hlediska byl k smíchu už v době svého vzniku), ale má neoddiskutovatelnou atmosféru a občas nefalšovanou epičnost (bez ohledu na technickou kvalitu triků).
Nová verze, režírovaná Louisem Letterierem, nic z toho nemá - přestože má drahé digitální triky a třetí rozměr. Především v této nové verzi vůbec, ani v nejmenším nefunguje žádná motivace postav nebo lidská interakce. Většina postav je ve filmu jen proto, aby stála v pozadí, tvářila se sexy/drsně, pak řekla dvě věty a umřela. Kdykoliv někdo o čemkoliv mluví (včetně bohů), je to naprosto nefungující scéna. Perseus je nesympatický spratek, který je naštvaný, že mu zabili rodinu (nevlastní), tak chce všem rozbít huby. Není to chyba Sama Worthingtona, je to chyba scénáře a režie.
Tudíž jediné, co zbývá, je útrpně čekat až začne nějaká akční scéna. Máme škorpiony, medůzu a krakena a pár drobností mezi tím. Z technického hlediska akce a CGI potvory ujdou, ale není to nic, co bychom neviděli stokrát jinde, a hlavně je toho v celém filmu maximálně tak 20 minut.
Kdybyste si přes to všechno říkali, že na to stejně do kina zajdete, protože chcete vidět pár minut pořádné brutální mytické řežby, pak mám pro vás lepší řešení: Pusťte si na YouTube v HD kvalitě osmihodinový playthrough videohry God of War III, který je v tomto ohledu lepší než většina nového Souboje titánů (včetně takových aspektů jako kamera nebo hudba).
P.S: Film je navíc zničen tím, že byl natočen klasicky dvojrozměrně a dodatečně převeden do 3D. V lepším případě to vypadá jako dětské dioráma (kdy placaté postavy stojí v různých vzdálenostech od kamery), v horším případě vznikají nechtěné optické klamy jako od Eschera a bolí z toho hlava (především u vlasatých - fousatých postav, jejichž vlasy/fousy jako kdyby pluly ve vzduchu několik metrů za nimi). Pokud půjdete na 2D verzi, připočtěte si 10%.
Původní Souboj titánů (1981) je samozřejmě dnes z leckterého hlediska k smíchu (a z leckterého hlediska byl k smíchu už v době svého vzniku), ale má neoddiskutovatelnou atmosféru a občas nefalšovanou epičnost (bez ohledu na technickou kvalitu triků).
Nová verze, režírovaná Louisem Letterierem, nic z toho nemá - přestože má drahé digitální triky a třetí rozměr. Především v této nové verzi vůbec, ani v nejmenším nefunguje žádná motivace postav nebo lidská interakce. Většina postav je ve filmu jen proto, aby stála v pozadí, tvářila se sexy/drsně, pak řekla dvě věty a umřela. Kdykoliv někdo o čemkoliv mluví (včetně bohů), je to naprosto nefungující scéna. Perseus je nesympatický spratek, který je naštvaný, že mu zabili rodinu (nevlastní), tak chce všem rozbít huby. Není to chyba Sama Worthingtona, je to chyba scénáře a režie.
Tudíž jediné, co zbývá, je útrpně čekat až začne nějaká akční scéna. Máme škorpiony, medůzu a krakena a pár drobností mezi tím. Z technického hlediska akce a CGI potvory ujdou, ale není to nic, co bychom neviděli stokrát jinde, a hlavně je toho v celém filmu maximálně tak 20 minut.
Kdybyste si přes to všechno říkali, že na to stejně do kina zajdete, protože chcete vidět pár minut pořádné brutální mytické řežby, pak mám pro vás lepší řešení: Pusťte si na YouTube v HD kvalitě osmihodinový playthrough videohry God of War III, který je v tomto ohledu lepší než většina nového Souboje titánů (včetně takových aspektů jako kamera nebo hudba).
P.S: Film je navíc zničen tím, že byl natočen klasicky dvojrozměrně a dodatečně převeden do 3D. V lepším případě to vypadá jako dětské dioráma (kdy placaté postavy stojí v různých vzdálenostech od kamery), v horším případě vznikají nechtěné optické klamy jako od Eschera a bolí z toho hlava (především u vlasatých - fousatých postav, jejichž vlasy/fousy jako kdyby pluly ve vzduchu několik metrů za nimi). Pokud půjdete na 2D verzi, připočtěte si 10%.
Recenze: Jan Kaplický: Oko nad Prahou - 70%
Jan Kaplický byl superslavný, světově proslulý geniální architekt. Navrhl budovu nové knihovny na Letné. Vyhrál s ní soutěž, všichni se nemohli dočkat. Jen několik zlých lidí, v čele s Václavem Klausem (+ Knížák + Bém) se rozhodlo ve slepé nenávisti jeho projekt zničit, což se jim podařilo a Kaplického tím dohnali až do hrobu. Ale jeho myšlenka žije dál a Praha se svého "blobu" dočká - všechen lid to chce!
Obsah a vyznění filmu jsou přesně takové, jak jsem napsal v prvním odstavci. Což je poměrně škoda, protože jde o řemeslně velmi dobře natočený dokument, ovšem jeho neobjektivnost a manipulativnost je do očí bijící i pro člověka, který o celé záležitosti téměř nic neví a rád by se o ní něco dozvěděl (jako například já).
Například: Rozhodně nejsem fanouškem Knížáka. Ale když se ve filmu objeví pár scén s ním, tak přesto, že je zabíraný tak, aby vypadal jako otylé špinavé prase, a přesto, že je to doprovázeno legrační hudbou, aby vypadal jako komická figurka, přes to všechno jsem si říkal "No jo, na tom, co ten člověk říká, něco je. To by mě zajímalo, jak mu budou oponovat." Ale neoponovali mu, protože je to zlý, hloupý, směšný Knížák, a proto logicky nemůže mít pravdu.
Jak píšu výše: Je škoda, že je celý film takto extrémně jednostranně zaměřený. Mohlo jít o zajímavý pohled na problematiku okolo stavby nové knihovny. Takhle jde pouze o velmi adorující subjektivní poctu zajímavému a poněkud naivnímu člověku.
Obsah a vyznění filmu jsou přesně takové, jak jsem napsal v prvním odstavci. Což je poměrně škoda, protože jde o řemeslně velmi dobře natočený dokument, ovšem jeho neobjektivnost a manipulativnost je do očí bijící i pro člověka, který o celé záležitosti téměř nic neví a rád by se o ní něco dozvěděl (jako například já).
Například: Rozhodně nejsem fanouškem Knížáka. Ale když se ve filmu objeví pár scén s ním, tak přesto, že je zabíraný tak, aby vypadal jako otylé špinavé prase, a přesto, že je to doprovázeno legrační hudbou, aby vypadal jako komická figurka, přes to všechno jsem si říkal "No jo, na tom, co ten člověk říká, něco je. To by mě zajímalo, jak mu budou oponovat." Ale neoponovali mu, protože je to zlý, hloupý, směšný Knížák, a proto logicky nemůže mít pravdu.
Jak píšu výše: Je škoda, že je celý film takto extrémně jednostranně zaměřený. Mohlo jít o zajímavý pohled na problematiku okolo stavby nové knihovny. Takhle jde pouze o velmi adorující subjektivní poctu zajímavému a poněkud naivnímu člověku.
2.4.10
1.4.10
Muži, co zírají na kozy [The Men Who Stare At Goats] - 60%
Fakt: V 70. letech americká armáda experimentovala s "netradičními metodami boje" a využívala služeb různých větších či menších podivínů, kteří tvrdili, že umějí předpovídat budoucnost / procházet zdmi / zabíjet pohledem.
Fakt 2: V roce 2004 vyšla kniha, která se poměrně fakticky těmito událostmi zabývá, byť slovo "fakticky" má v této souvislosti velmi relativní význam. O tomtéž vznikl také dokument BBC.
A v roce 2009 vznikl na motivy toho všeho hraný film s Georgem Clooneyem, Ewanem McGregorem, Jeffem Bridgesem a Kevinem Spaceyem. A kozami.
Přestože je radost vidět v jednom filmu tolik kvalitních herců a přestože se tito herci snaží, mám s filmem jeden zásadní problém: Nechápu důvod, proč byl natočen.
Skutečnost, že americká armáda prováděla podobé věci, je jistě zajímavá. Dokument či kniha o tomto tématu je jistě zajímavá. Ale proč natáčet film, který má zcela smyšlený děj, většina jeho postav je zcela smyšlená, ale některé drobnosti a některé postavy jsou velmi mírně inspirovány něčím, co se údajně skutečně stalo?
Většinu filmu je velmi jasně patrné, že to, co sledujeme, je nikoliv adaptace skutečnosti, ale něco, co připadalo vtipné sitcomovému scenáristovi. Neříkám, že to je nevtipné, ale například to činí celkem zbytečným celou dějovou linii "ze současnosti". To nejzábavnější se totiž odehrává ve "vzpomínkách" na 70. léta. Události ze současného Iráku, které mají celý příběh rámovat, jsou podstatně méně zajímavé a méně vtipné.
Jak už jsem psal, ve filmu se vyskytují vtipné scény, které jsou dobrými herci vtipně podány. Ale jeho celková story nestojí za nic, je evidentně vycucaná z prstu a celkově jde o velmi nevyužitou příležitost.
Fakt 2: V roce 2004 vyšla kniha, která se poměrně fakticky těmito událostmi zabývá, byť slovo "fakticky" má v této souvislosti velmi relativní význam. O tomtéž vznikl také dokument BBC.
A v roce 2009 vznikl na motivy toho všeho hraný film s Georgem Clooneyem, Ewanem McGregorem, Jeffem Bridgesem a Kevinem Spaceyem. A kozami.
Přestože je radost vidět v jednom filmu tolik kvalitních herců a přestože se tito herci snaží, mám s filmem jeden zásadní problém: Nechápu důvod, proč byl natočen.
Skutečnost, že americká armáda prováděla podobé věci, je jistě zajímavá. Dokument či kniha o tomto tématu je jistě zajímavá. Ale proč natáčet film, který má zcela smyšlený děj, většina jeho postav je zcela smyšlená, ale některé drobnosti a některé postavy jsou velmi mírně inspirovány něčím, co se údajně skutečně stalo?
Většinu filmu je velmi jasně patrné, že to, co sledujeme, je nikoliv adaptace skutečnosti, ale něco, co připadalo vtipné sitcomovému scenáristovi. Neříkám, že to je nevtipné, ale například to činí celkem zbytečným celou dějovou linii "ze současnosti". To nejzábavnější se totiž odehrává ve "vzpomínkách" na 70. léta. Události ze současného Iráku, které mají celý příběh rámovat, jsou podstatně méně zajímavé a méně vtipné.
Jak už jsem psal, ve filmu se vyskytují vtipné scény, které jsou dobrými herci vtipně podány. Ale jeho celková story nestojí za nic, je evidentně vycucaná z prstu a celkově jde o velmi nevyužitou příležitost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)