Částokrát jsem na tomto blogu roztrpčený nebo rozveselený z toho, jak velké WTF jsou současné české komedie. Nový film Mstitel je výjimečný v tom, že se zcela cíleně snaží být co největší WTF a 1) dělá to s nezanedbatelným rozpočtem, 2) místy se mu to docela daří.
Bohužel se mu to daří jen místy a bohužel jeho WTF není dostačující k tomu, aby zahnalo nudu, která v něm převažuje (přestože má jen asi 100 minut).
Budou následovat spoilery, ale nemyslím si, že by to u tohoto filmu jakkoliv vadilo, protože si stejně budete myslet, že si to všechno vymýšlím, nebo se mi to jen zdálo.
Začněme oficiální textovou upoutávkou této nové české komedie:
"Mohl by to být film o ženách v nejlepších letech, které jsou elegantní, sebevědomé, chytré, užívají si, a probírají spolu chlapy, vztahy a sex. Čtyři celoživotní kamarádky z chystané komedie takové jsou, ale k tomu všemu se starají o děti, nebo je právě porodily, případně jsou těhotné."
Jak toto souvětí čistě gramaticky chápete? Pokud začíná slovy "Mohl by to být film o ženách, které...", tak bych si z toho logicky vyvodil, že hrdinky tohoto filmu nesplňují tuto definici. Na začátku druhé věty je ovšem explicitně napsáno, že takové jsou. Proč tedy to "Mohl by to být..."? Protože mít nebo čekat dítě automaticky znamená, že nemůžete být elegantní, sebevědomá nebo chytrá?
Jsem z toho sloganu poněkud zmaten, stejně jako jsem poněkud zmaten ze samotného filmu, který ve mně vzbuzoval intenzivní dojem, že se mi jeho tvůrci snaží vysvětlit, že děti znamenají v podstatě konec normálního příjemného života a že by si je nikdo nikdy neměl pořizovat, jinak dopadne podobně hrozně jako hrdinky Matek, kterým se mám vysmívat pro jejich nešťastné situace, do kterých se samy navezly.
Ale teď už k hrdinkám:
Sára je internetová influencerka, která se právě (na úplném začátku filmu) chystá rodit a hodlá to dokumentovat online, stejně jako dokumentuje každičkou sekundu svého života, k viditelné nelibosti svého přítele.
Hedvika je superbohatá, protože její manžel je nadnárodní superpodnikatel. Mají spolu batole, ale co je to platné, když manžel na Hedviku nemá čas a jenom do ní pořád cpe peníze, místo aby do ní nacpal penis? Není proto divu, že se Hedvika v parku zakouká do mladého skejťáka s kytarou.
Eliška právě zjistila, že otěhotněla. Její slovenská matka to nese nelibě, neboť nesnáší jejího partnera a dává to všem jasně najevo. Kromě toho má Eliška nějaké zvláštní trauma z toho, že vypadá málo těhotná a možná je částečně dementní (viz dále)...?
Zuzana je rozvedená, se dvěma dětmi, a nemá peníze, neboť je příliš měkká na to, aby z otce svých dětí ždímala alimenty.
A z toho se pak odvíjejí další... Aha, vlastně, teď jsem si uvědomil, že z ničeho z toho se ve filmu neodvíjí skoro nic!
Dominic Toretto si užívá zasloužený klid, ale netrvá to dlouho, neboť Pan Nikdo byl unesen a s ním zmizely i dvě poloviny superzbraně, která nahackuje úplně všechno na světě, když se odemkne DNA klíčem. Jo, a Dominic má jiný počet sourozenců, než jsme mysleli, a někdo, kdo byl mrtvý, není tak mrtvý, jak jsme mysleli. A auta můžou létat ve vesmíru.
Všimněte si, že za černochy je korektně černý kouř a za Japoncem žlutý
Před pár lety jsem skoro určitě někde řekl, že kdyby se další díl Rychle a zběsile odehrával ve vesmíru, nedivil bych se tomu. Rychle a zběsile 9 se částečně odehrává ve vesmíru. Jde v tomto ohledu de facto o sequel filmu Gayniggers From Outer Space. A scéna, ve které dva černoši v raketovém autě ničí satelit 80 km nad zemí není ani zdaleka to nejméně uvěřitelné v tomto filmu.
Doporučuji vám přečíst si mou recenzi prvního Tichého místa. A speciálně tu část, kde píšu o závěrečné části filmu, na které se mi nelíbilo, že vypadala jako kdyby si "Michael Bay chtěl přihřát svou hororovou polívčičku a prosadit klasickou hororovou podívanou".
A bohužel, celé nové pokračování vypadá jako konec prvního filmu.
Nejdříve uvidíme flashback, ve kterém se dozvíme, jak vlastně invaze začala. Je to masová podívaná s hromadami CGI, tedy přesný opak toho, proč se mi líbil první film.
A pak už následuje "hlavní film", ve kterém se někdo někam vydává, někdo ho jde hledat, najdou komunitu dalších přeživších a většina postav se nepříjemně často chová jako kreténi. Pamatoval jsem si několik vtipných konkrétních příkladů, ale bohužel jsem je zapomněl, neboť jsem pokračování viděl někdy před 15 měsíci a znovu se na něj dívat nebudu.
Akční scény s CGI hnusáky mě nijak nezaujaly a unikátní atmosféra prvního filmu letos již není unikátní. Filmaři se jí snaží různě permutovat a modifikovat, ale jsou při tom bezradní, neboť se snaží natočit něco, co nebude úplně totéž, ale přitom to bude totéž.
Nevím, jestli by šlo pokračování Tichého místa natočit nějak zajímavě, ale myslím si, že ani nebylo zapotřebí to zkoušet.
Tento hraný Disneyův film vypráví o tom, jak se ze skoro normálního britského děvčete v 60. a 70. letech stala Cruella de Vil (v některých starších českých verzích "Cruella de Mon"), pozdější antagonistka ze 101 dalmatinů.
Film začíná poměrně hardcore: Estella se narodí s černobílými vlasy, od raného dětství je svině (proto přezdívka "Cruella") a ve svých cca 8 letech způsobí smrt své matky. Následuje trauma, útěk do Londýna, vyrůstání mezi zlodějíčky a fast-forward o 10 let, kdy je jí tedy necelých 20 let a hraje ji najednou Emma Stoneová (32 let).
Estella / Cruella se nechá zaměstnat v módním salonu sviňské Vévodkyně (Emma Thomsponová), slavné módní návrhářky. Později je cosi zásadního odhaleno a Vévodkyně s Cruellou se stanou soupeřkami na život a na smrt, přičemž Vévodkyně stále netuší, že její zaměstnankyně Estella je tentýž člověk jako Cruella.
(Tento post není o filmu. Naopak je o programování a tudíž zcela nezajímavý pro velkou část z vás.)
Programoval jsem v životě ve všemožných jazycích, od assembleru až po Haskell. Pokud také programujete, rád bych se vám dnes stručně zmínil o jazyku Erlang, který mi mezi těmi desítkami jiných jazyků dodnes připadá výjimečný. Víc jsem v něm programoval někdy před 10 lety, pak jsem na mnoho let přestal, teď jsem se k němu z pracovních důvodů na chvíli vrátil a pořád mě udivuje a připadá mi výjimečný, neřku-li unikátní.
Nejprve by se asi hodilo pár stručných informací, které by vás měly zaujmout a nalákat, abyste četli dál. Takže:
Erlang byl vyvinut už někdy v 80. letech, původně jako jazyk speciálně pro programování telefonních ústředen. Tzn. asynchronních aplikací, které se nesmějí zhroutit a nesmějí být každou chvíli "shazovány a restartovány".
Existují aplikace napsané v Erlangu, které běží non-stop několik desetiletí, přičemž se v průběhu těch desetiletí ani jednou nerestartovaly a nezhroutily. Byly ale v průběhu těch let upravovány a změnil se hardware, na kterém běžely
Erlang je jediný programovací jazyk (který znám), ve kterém je programování procesů a jejich vzájemná komunikace zábava. Ve většině ostatních jazyků (které znám) je to noční můra.
Erlang je navržen tak, aby se v něm nedalo programovat prasácky. To znamená, že když chcete rychle vytvořit nějaký krátký skript, jde to v Erlangu o dost obtížněji, než v jiných jazycích. (Zatímco vás v jiných jazycích obtěžují středníky, v Erlangu vás obtěžují středníky, čárky i tečky.) Ale jakmile ten krátký skript začne přerůstat v něco komplexnějšího, s překvapením zjistíte, že v Erlangu je to přerůstání snadno zvladatelné, ne-li zábavné (na rozdíl od ostatnícn jazyků).
Takže to bylo pár odvážných tvrzení do začátku, abych vás nalákal, a teď už podrobněji.
Každá trochu rozsáhlejší Erlang aplikace pozůstává z procesů, které jsou zcela, totálně izolované. Nesdílejí spolu žádná data. Neexistuje nic jako "globální proměnné". Procesy mezi sebou mohou komunikovat jen tím způsobem, že proces A pošle zprávu procesu B. Každý proces má svůj "inbox", ze kterého si může vybírat příchozí zprávy. Pokud chce proces B odpovědět procesu A na jeho zprávu, musíte si implementovat mechanismus, který to udělá (ale implementujete si ho velmi snadno, většinou dvěma řádky programu). Pokud v procesu dojde k chybě, proces ukázněně "chcípne", všechno po sobě spořádaně "uklidí", vyšle případně ostatním procesům zprávu, že chcípl a ostatní procesy se podle toho zařídí: Chcíplý proces restartují, chcípnou taky, nebo něco jiného.