30.5.13

..and introducing Carlos Estevez as The President!



(Ano, on se pravým jménem skutečně jmenuje Carlos Estevez!)

Recenze: Vězení umění - 40%

Tento český dokument vypráví o zajímavém experimentu, kdy bylo několik (okolo pěti) umělecky založených vězňů "spárováno" s umělecky založenými nevězni, a pak spoluvytvářeli nejrůznější umělecká díla.



Vězňové a nevězňové spolu samozřejmě netrávili žádnou výrazně dlouhou dobu. Především si poštou posílali náměty a rozpracovaná díla, a osobně se sešli během celého projektu jen párkrát, pokud vůbec (mám dojem, že v případě dvou párů nevidíme ani jednu scénu, ve které by oba aktéři byli fyzicky spolu).

Většinu filmu tudíž zabírají monology zúčastněných z obou stran, ve kterých se buď vyjadřují o vězení, o sobě, o díle svého protějšku, nebo navzájem čtou své dopisy (což je docela problematické, protože některým z nich čtení moc nejde).

Nejzajímavější účastnicí je psychicky narušené děvče, které si hraje s panenkami (za které mluví), ječí pod mostem s pytlem na hlavě (a nahrává to), aranžuje panenky v lese a říká věci jako "Já jsem normálně bubačka, ale občas taky jsem různý jiný mutanti". Toto děvče ovšem není zavřeno ve vězení ani v jiné instituci, nýbrž na svobodě! A dopisuje si se sympatickým dědouškem, který ve vězení kreslí zmutovaná zvířata zavřená v kufru auta.

Film je (předpokládám, že záměrně) natočen jako "roztříštěná mozaika nesouvisejících střípků" a sám by chtěl být přinejmenším takovým uměním, jaké popisuje. Tudíž se nedozvíme, kdo vlastně za co sedí,  ani kdo je slavný avantgardní umělec a kdo je normální vraždící psychopat, který jenom rád kreslí. Například ve scéně v traileru (viz výše) to vypadá, že vězeň je umělec, zatímco transvestita na návštěvě by si chtěl nechat poradit, jak se umělcem stát, ale v dřívějších scénách filmu se transvestita prochází po galerii a chová se, jako by mu to tam patřilo.

Obecně pro většinu zúčastněných platí, že bych se bál s nimi být delší dobu o samotě a že bych, kdybych byl donucen s nimi komunikovat, musel často používat slova "Promiňte, ale jaký byl gramatický a výrokový smysl vaší věty?" Paradoxně normálněji působí ti, kteří jsou za mřížemi (umělec v traileru nebo nabušený rom, který vytváří obrovský airbrush projekt jako z kolotoče na Matějské).

I když film obsahuje pár zajímavých excesů a WTF monologů ("Teď budu stát rozkročmo, protože trojúhelník dobře přijímá vesmírnou sílu" - zjevně Star Wars fanoušek), rozhodně jich není tolik, aby se film při své nezanedbatelné délce (100 minut) dal pohodově vydržet. Většina času je vyplněna scénami, které nejsou ani bizarní, ani šokující, ani jinak zajímavé, a některé vypadají vyloženě jako výplň ze zoufalství (chlapík stojí minutu s nohama do trojúhelníku).

Pokud se pohybujete mezi českými avantgardními umělci, případně vězni, pravděpodobně budete z filmu o něco moudřejší a dá vám něco víc.

UPDATE: Dodatečně jsem zjistil, že bubačka se nejen umí měnit na mutanty, ale taky umí HTML!

29.5.13

Recenze: Království lesních strážců [Epic] - 50%

Věděli jste, že kolem nás žijí a skrývají se malí mužíčkové a víly? Jistě jste to věděli, protože jste viděli film Artur a Minimojové, případně Pidilidi, případně Gnome-Mobile, případně The Secret World of Arietty (který je podle stejné knížky jako Pidilidi), případně Zvonilku, případně nějaké další na toto téma.



V tomto filmu (od tvůrců Doby ledové) jde o oblíbenou "lesní variantu" pidi-příběhu. Mužíčkové a víly skáčou po lese, létají na kolibřících a aby se neflákali, tak chrání faunu a flóru před zlými "hnilobáky", které vede nějaký Mandragor nebo podobný magor. Jsou rasově vyvážení, protože jim šéfuje černoška a hlavní velitel se jmenuje Ronin (a je oblečen a vyzbrojen jako šógun, i když nemá šikmé oči a v originále mluví s britským přízvukem).

Hlavní hrdinkou je mladá holka, která je rebelka (má piercing!), přijede do lesního sídla za otcem a zde je zmenšena a dostane se mezi Lesní strážce, které zrovna čeká krize (nápověda: Černoch jako obvykle umře první).


Jde o v poslední době tak běžný typ dětského filmu, do kterého je naházeno úplně všechno, aby si každé děcko přišlo na své. Takže zde jsou náznaky vážnějších témat, okamžiky krásných scénických kompozic (skoro jako z Miyazakiho filmů), ale současně také rapující housenka, dva strašlivě nevtipní dementní šneci a vtipně roztržitý tatínek, který (aspoň v české verzi) působí celý film jako nebezpečný psychopat.

A samozřejmě akční scény, dojemné scény, nalezení cesty dcery k otci, první láska, ponaučení o splynutí člověka s přírodou a srandovní starý slepý třínohý mops (ten fakt byl srandovní, ale je ve filmu málo).

Chvílemi jsem byl okouzlen, chvílemi mě to nepříjemně štvalo a ty dva šneky (respektive šneka slimáka a hlemýždě) bych okamžitě posypal solí.

Království lesních strážců je výrazně vhodnější název, než původní anglický "Epic". Ale český dabing bohužel filmu hodně ubírá. Rapování housenky je v angličtině mírně vtipné. Mluva šneků je v angličtině mírně vtipná. Hrdinčino "Oh, man" na konci traileru je mírně vtipné. Ne tak v českém dabingu... A kdo přeloží "We single-handedly saved the forest" jako "Jednou rukou jsme zachránili les", ten by se neměl živit překládáním filmů pro kina.

27.5.13

Recenze: Pařba na třetí [The Hangover Part III] - 30%

Jsem trochu v nevýhodě, protože jsem neviděl druhý díl, ale první mě nechal zcela chladným.


(Polovina věcí v tomto traileru ve filmu vůbec není)

Ve třetím dílu jde o to, že se objeví gangster (chudák starý tlustý unavený John Goodman) a naše kámoše donutí, aby ukradli zlaté cihly tomu agresivnímu asiatovi. Což se samozřejmě různě zkomplikuje, ale asi vás nepřekvapí, že o nějakou zápletku nebo logiku děje opět vůbec nejde.

Bohužel je smutnou skutečností, že veškeré vtipy ve filmu dělá pouze onen asiat a zarostlý Zach Galifqwertzxyas, což vede občas k dadaistickým hláškám s příjemně absurdní atmosférou (skoro jako něco z Monty Python - skoro). Ale zbývající "členové tlupy" 95 procent filmu jen nevěřícně kulí oči a říkají "What the fuck?". A to opravdu není nadsázka.

Objeví se i pár guest stars / cameos, ale ničemu to nepomůže. Většina podzápletek je strašlivě nudná, skoro jako v české komedii.

Vypadá to ale, že film byl o dost dražší, než jednička, takže obsahuje jisté spektakulární, vizuálně nápadité záběry, a vysokorozpočtové trikové scény, což ve výsledku znamená, že je o trochu méně nudný, než byla jednička. O trošičku.

25.5.13

Retro recenze: The Big Lebowski - 80%

Protože měl tento čtvrtek obnovenou premiéru kultovní snímek bratří Coenů, je čas se k němu vrátit, respektive o něm konečně něco napsat!



Uvědomil jsem si totiž, že jsem Big Lebowskiho viděl jen jednou v životě, a to když jsem ho simultánně tlumočil na novinářské projekci před 15 lety. A tlumočil jsem ho bez dialogů na papíře, jen podle sluchu, což byla v případě tohoto filmu velmi nepříjemná záležitost (kvůli absurditě dialogů i kvůli přízvukům), polovině dialogů jsem vůbec nerozuměl a dodnes si živě pamatuji, že jsem "Sometimes you eat the bear and sometimes the bear eats you" přeložil jako "Občas ty potřebuješ bar a občas bar potřebuje tebe". A na základě toho tehdy psali čeští novináři své recenze, protože The Pirate Bay měla tehdy problémy s provozem...

Musím předem varovat, že mi Bratři Coenovi nějak nepřirostli k srdci. Většina jejich nejslavnějších filmů mě příliš neoslovila a úplně nejraději mám jejich Záskok (Hudsucker Proxy), který se nejméně podobá "typickému coenovskému filmu".

Proto asi není divu, že ani Big Lebowski pro mě nepředstavuje víc, než typický huličsko-alkoholicko-flákačský film, s tím bonusem, že je zaměřený na intelektuály, kteří si libují v tom, jak je postava "Jesus" v kontrastu s postavou žida Waltera a dedukují, zda je postava "cizince" (toho s tím medvědem u baru) spíše Bůh nebo spíše hrdinův vnitřní hlas. Opravdu jsou lidé, kteří takové rozbory píšou a myslí je úplně vážně.

Podobné otázky si můžeme klást třeba i u Zahulíme, uvidíme (je Neil Patrick Harris Bůh nebo Satan?).

Dlužno ale dodat, že Big Lebowski je asi vrcholem toho, co se dá z takového typického huličského námětu vytlouct. Děj je zcela náhodný a nedává smysl (samozřejmě, protože jeho hybatelem je hrdina pod vlivem a psychopati), ale je v něm spousta výborně vymyšlených a především výborně sehraných gagů a epizodních postaviček, které vyžadovaly, aby herci dobře hráli, respektive, aby se do svých psychopatických postav dobře vžili.

Je to vše propleteno tak hustě, že si vlastně ani nestačíte uvědomit, že Jesus je ve filmu jen proto, aby řekl pár výhrůžných hlášek a byl skrytá kuželková hrozba. Nebo že Donny je ve filmu jen proto, aby se debilně ptal a aby stále poslouchal "Shut the fuck up" (to, že se stane hlavním aktérem jednoho ze závěrečných zvratů, je vlastně úplně jedno a nijak to nesouvisí s předcházejícími činy jeho postavy). Je to vlastně road movie, ale je to chytře kamuflováno tím, že se hrdina stále vrací domů (kam se jeho koberec, kvůli kterému to všechno začalo, už nikdy nevrátí).

Ale, nedá se nic dělat, když hlavní hrdina omdlí a zdá se mu o tanečním vystoupení, ve kterém jsou splácány desítky náhodných motivů z celého filmu, je nutno tuto šílenost ocenit a uznat, že autoři měli jakousi vizi a byli schopni dát filmu atmosféru, která je unikátní a zajímavá (což se jim, kupodivu, ve většině následujících filmů dařilo méně a méně).

Pro mnoho diváků samozřejmě představuje další bonus ta skutečnost, že hlavní anti-hrdina dělá to, co by chtěli dělat oni (tzn. nepracovat ve prospěch společnosti a ničit si zdraví i mozek), a přitom se zdá být stále cool, přestože v reálném světě by záhy skončil bez domova a bez života.

Film Big Lebowski je strašný bordel. Ale je překvapivou ukázkou toho, že někdy, díky schopnostem tvůrců, herců a šťastné náhodě, může vzniknout bordel, který je velice zábavný. Myslím, že se to Coenům předtím ani nikdy potom už takhle nepovedlo.

22.5.13

Recenze: No - 40%

Tento film bohužel není prequelem k bondonvce Dr. No (z doby, kdy protagonista ještě nebyl doktor).

Rok 1988. V Chile vládne Pinochet (pro vás mladší: to byl něco jako Hitler, ale měl nižší skóre než 6 milionů). Pinochet chce legitimizovat svou diktaturu a pod tlakem zbytku světa povolí v zemi referendum ohledně své další vlády. Opozice dostane šanci 15 minut denně v televizi přesvědčovat lid, aby hlasoval "Ne", tzn. proti Pinochetově vládě.

Gael Garcia Bernal hraje René Saavedru, reklamního experta, který je opozicí najat, aby jim vymyslel super kampaň.



Film je natočen na motivy skutečných událostí, ale velmi volně - referendum v Chile skutečně bylo, reklamní kampaň opozice také, ale například neexistovala postava hlavního hrdiny.

Vzhledem k tomu, že si scenáristé mohli vymyslet skoro jakoukoliv podzápletku, je velmi překvapivé, jak málo zajímavého se ve filmu děje. Obě strany debatují o svých kampaních, nějaké kampaně vyrobí, odvysílají je, a referendum nějak dopadne. Nedojde přitom k žádným neočekávaným zvratům. Vzpomínám si jen na to, že se opozici různě vyhrožuje, že dojde k nějakému protestu, kde policie někoho ztluče, a že Pinochetův tábor udělá zásadní kampaňovou chybu - začnou ve své kampani vyvracet spoty opozice, místo aby se věnovali vlastní propagandě.

Kromě toho se dozvíme, že hlavní hrdina má syna a partnerku, že si doma hraje s vláčky, a že různí členové politických týmů mají různé názory na to, jak má vypadat kampaň. To je opravdu všechno. Konkrétně musím upozornit, že film rozhodně není komedie, jak by se mohlo zdát.

Je to slušně zahráno, má to realistickou dobovou výpravu, a z nějakého důvodu je KOMPLETNĚ CELÝ FILM natočen na starou U-Matic videokazetu, takže je rozmazaný a všechno má duhové obrysy. Možná to je pokus o to, aby celý film ladil s pár skutečnými dokumetárními záběry, které v něm jsou, ale to je celkem zbytečná snaha, protože herci vůbec nejsou podobní skutečným postavám, které hrají (tzn. vidíme skutečného Pinocheta a o chvíli později stejně zrnitého herce, který hraje Pinocheta a není mu vůbec podobný).

Nejzajímavější jsou skutečné dobové reklamy, které ve filmu uvidíme, a které oba tábory vyprodukovaly. Je jich jen pár minut a jsou z dnešního hlediska roztomile naivní. Ale to je asi tak všechno, co mě na filmu opravdu zaujalo.

Je mi to docela líto, protože se film slušně rozjížděl, rozjížděl, rozjížděl, a pak byl konec... Je na něm hodně vidět, že vznikl podle divadelní hry a s filmey jako Vrtěti psem nebo Bulworth se nemůže měřit ani omylem.

V souvslosti s názvem filmu bych vás chtěl ještě upozornit na tento zcela nesouvisející detail vteřinového záběru v celovečerním South Parku:

21.5.13

Recenze: Rychle a zběsile 6 [The Fast and the Furious 6 / Fast 6] - 80%

Policista Hobbs (Dwayne Johnson) kontaktuje Toretta (Vin Diesel) a jeho tým s nabídkou, která se neodmítá: Když se jim podaří dopadnout nebezpečného mezinárodního závodního padoucha Shawa (ex-SEAL, hardcore, marine, Afghánistán bůhvíco) a jeho tým, dostanou všichni amnestii. Bonusový přesvědčovací fakt: Pracuje pro něj Letty (Michelle Rodriguezová), která zdánlivě zemřela ve třetím díle (nebo v kolikátém), ale nyní žije a ztratila pamět!

Kromě Shawa a jeho evil týmu je nováčkem na scéně také Hobbsova kolegyně (Gina Caranová).



Rychle zběsilá šestka se odehrává především v Evropě, a to hlavně v Londýně a na španělské vojenské základně, kde shodou okolností mají 30 kilometrů dlouhou přistávací dráhu, což se sakra hodí a je to zatraceně šťastná náhoda. Podobně šťastná náhoda je, když naslepo skočíte z jednoho mostu na druhý a náhodou tudy jede auto, jehož přední sklo ztlumí váš let. V tomto filmu je vůbec spousta šťastných náhod, takže valná většina hrdinů v rozporu se zákony pravděpodobnosti neumře!

Pátý díl mě velice příjemně překvapil, a pokud se vám taky líbil, šestka je něco velice podobného. To znamená, že to je kombinace megalomanského akčního nářezu a docela sofistikované parodie na megalomanský akční nářez. Režisér rozhodně není idiot, ví co a jak natočit, ví jak šibalsky pomrkávat na diváka, který se vyzná, a dokáže i padesátou havárii a třicátý skok ozvláštnit nějakým originálnějším pohybem kamery nebo kompozicí záběru. A velice oceňuji, že i když jsou kaskadérské kousky naprosto šílené, lidé i stroje v nich vypadají jako že mají patřičnou hmotnost a setrvačnost. Vzhledem k natáčeným šílenostem v centru Londýna bych se nedivil, kdyby většina honiček byla stoprocentně CGI, ale výsledek je každopádně bezchybný a lepší než v leckteré drahé kosmické sci-fi.

Film má bohužel tu nevýhodu, že to krásné, co v něm je, je do značné míry totéž krásné, co bylo v pětce. Epické záběry na svaly a plešaté hlavy, zadumané pohledy svalovců do dáli, zpomaleně se kroutící dámské zadečky, řvoucí auta létající vzduchem... To všechno je fajn a šlape to, ale je to jen "více téhož".

No a pak mi připadalo trochu méně vyvážené tempo. Zatímco pětka šlapala od začátku do konce, v šestce jsou tři - čtyři naprosto MEGA akční scény, které jsou proloženy desítkami neakčních minut, kdy se koná černošský humor a chlapské přátelství (film má přes dvě hodiny).

Zatímco v prvních dílech byli hrdinové série outsideři, v šestce jsou to multimilionáři, což se projevuje tím, že film si v ničem nezadá s nějakým Bondem nebo Mission: Impossible. Pro děcka každého věku je to naprosto super. Nechápu, když máme oficiální filmy podle G.I. Joe, Battleship nebo Monopoly, proč se na tuhle sérii prostě nenalepí oficiální nálepka "Matchbox" nebo "Hot Wheels"?

P.S: Na konci filmu je jednak naznačeno, o čem bude sedmička (včetně představení nového záporáka), a jednak je konečně plus-mínus vyžehleno, že díly 4, 5 a 6 se odehrávají chronologicky PŘED dílem 3 (Tokyo Drift). Ale ne, úplný smysl to z hlediska dějové návaznosti pořád nedává a už nikdy dávat nebude.

20.5.13

Recenze: Rozkoš v oblacích [Los Amantes Pasajeros] - 40%

Nejnovější komedie Pedra Almodóvara vypráví o letu, který měl být mezikontinentální, ale stalo se z něj kroužení nad Evropou a hledání volné runwaye, zatímco se všcihni na palubě střídavě hroutí, upadají do bezvědomí, konzumují návykové látky a jsou gay.

Všichni stewardi jsou gay. Kapitán je bisexuál. Druhý pilot je heterosexuál, ale aby si to ověřil, vyzkoušel si kuřbu s kapitánem. V první třídě cestuje asi 10 lidí (všichni hetero), a celý zbytek letadla je mimo hru, protože ho letušky zdrogovaly. Let the fun begin!



Téměř celý film (odhadem přes 90 procent) se odehrává pouze v malé kabině první třídy a v kokpitu (výjimkou je podzápletka ex-milenky jednoho z cestujících a dvouminutové cameo Banderase a Cruzové na letišti).

A jde v něm o to, že se všichni bojí, že umřou, takže si začnou vyprávět nejintimnější historky ze svého života, případně je uvádět v realitu (nechybí ani znásilnění zdrogovaného cestujícího turistické třídy).

Celý film jsem měl bohužel intenzivní dojem, že mi uniká nějaká hlubší pointa a nějaký důvod, proč to všechno má být vtipné. Možná to bylo překladem a lokální specifičností, protože chvílemi mi zcela unikalo, o čem se vlastně mluví a především proč se o tom mluví. Schválně jsem trochu pátral v zahraničních recenzích, kde jsem se dočetl, že film je "politická satira současného Španělska, které neví, kam směřuje". A je gay.

Celé mi to připadalo jako scénář nejnovější nízkorozpočtové komedie Zdeňka Trošky, který zfilmoval někdo, kdo se nezalekl malého rozpočtu a kdo je výrazně lepší režisér než Troška - takže prostřihy na legrační grimasy nepůsobí tolik mimozemsky, vtipné reakce mají patřičný timing a některé sekvence mají patřičně hbitý střih.

Celkově mi to ale přišlo značně buranské, a to ve všech smyslech onoho slova. Na že by mě urážel humor o gayích a s gayi, ale zde vzniká mnoho vtipů POUZE z toho, že hrdinové jsou gay a chovají se jako ty nejstereotypnější gay karikatury.

Pokud máte zájem o něco decentnějšího a vkusnějšího na podobné téma, nabízí se například tento hudební dokument z helplinky Apple:



Nebo z tradiční bulharské stavby:

Recenze videohry: Terraria - 100%

Dnes se s vámi rád podělím o svou radost ze hry, která je pravděpodobně největší zábava a nejlepší odreagování, jaké jsem u videohry (dlouhodobě) zažil za posledních několik let.

Jde o hru jménem Terraria, která už předloni vyšla pro PC a letos i pro konzole. PC verzi jsem nehrál, ale podle dostupných informací obsahují konzolové verze oproti PC jisté věci navíc. Screenshoty jsou převážně z PC verze, ale ta je od konzolové téměř nerozeznatelná.

Věděl jsem o existenci Terrarie už mnoho měsíců, ale překvapilo mě, že ani dnes nejeden "herní profesionál" vůbec netuší, že tato hra existuje.

Zjednodušeně řečeno, je to Minecraft s jedním ubraným rozměrem, takže vypadá jako Jet Set Willy. To je ale příliš zjednodušené. Už z toho důvodu, že Minecraft jsem zkoušel a nebavil mě ANI ZDALEKA tolik jako Terraria.



Terraria je kombinace sandboxu, hopsačky a RPG. Celý svět je zabíraný z boku a je složený z jasně definových čtvercových bloků. Hráčův sprajt odpovídá svou velikostí výšce 3 bloků a šířce 2 bloků a když se pohybuje, celý svět plynule scrolluje kolem něj (a hráč je stále uprostřed obrazovky).

Herní svět má tvar obdélníku o stranách velkých několik tisíc bloků. Nahoře je nebe, lesy, džungle, jezera atd., směrem dolů pak následují ložiska nerostů, jeskyně, podzemní jezera a úplně dole je peklo s démony a lávovými jezery. Přičemž "úplně dole" znamená "kdybyste padali volným pádem, budete tam padat několik desítek sekund".

Na počátku hry se objevíte někde na louce nebo v lese a máte u sebe jen pár předmětů, z nichž nejdůležitější je málo výkonná sekera, malý mečík a laciný krumpáč. Okolo vás je ticho, jen občas poskakuje kolem koule slizu, která vám může ublížit, ale dá se poměrně snadno zabít tím malým mečíkem. No a pak se poblíž potuluje nějaký chlapík ("Průvodce"), který vám poradí, že než se setmí, měli byste si postavit obydlí.

No a v tuto chvíli už je na vás, jak, kde a z čeho si to obydlí uděláte. Nebo si ho vlastně ani dělat nemusíte, můžete se na Průvodcovy rady vykašlat, a dělat si něco jiného.

Sekerou můžete sekat stromy a získávat z nich dřevo a žaludy. Krumpáčem můžete "těžit" zeminu,což není jen hlína a kámen, ale také různé druhy rudy, drahé nerosty atd. atd...

Další věci se jen tak povalují po lese (kytičky, houbičky), další jsou v podzemí (truhly a vázy s poklady), další vypadávají ze zabitých nepřátel. Celkem je v Terrarii určitě více než 100 různých typů surovin a předmětů, které můžete najít, vytěžit nebo si je vyrobit z jiných předmětů (starý známý "crafting").

Většinu těchto objektů můžete umisťovat zpět do herního světa. Ten de facto pozůstává z dvou vrstev, takže je možné si například v popředí postavit místnost s dveřmi a nábytkem a v pozadí postavit její zeď a okna.

Takže během pár minut můžete nasekat dřevo, vyrobit z něj několik bloků dřevěných zdí, stůl, židli a dveře (to vše pouze z dřeva) a postavit třeba toto:


Jen na pochodeň potřebujete kromě dřeva taky trochu slizu z poskakujících blobů, protože je hořlavý.

Všimněte si na zdech a zadní stěně, že přestože jsou složeny z bloků, hra sama od sebe inteligentně dynamicky spojí bloky stejného typu do větších celků, takže zdi boční zdi a podlaha vypadají jako zdi a podlaha, nikoliv jako několik shodných čtverečků u sebe (i když to de facto JE několik shodných čtverečků u sebe). Různé zdroje světla navíc dávají interiérům velmi příjemnou ambientní atmosféru.

Za geniální považuji rozhodnutí mít všechnu grafiku záměrně "low resolution" a viditelně hranatou, protože pak je toto "inteligentní vyhlazování" plně dostačující a výsledek nepůsobí fádně. V méně stylizované grafice by to nefungovalo, protože hráč může zkombinovat různé bloky v obou plánech tisíci možných způsobů.

No a až nasbíráte, vytěžíte, ulovíte a vyrobíte více surovin, můžete si postavit něco trochu většího, například:




Ale to (hodně) předbíhám.

Terraria má něco jako cíl hry, a pravděpodobně to znamená zabít několik bossů, kteří se v ní vyskytují. Píšu "pravděpodobně", protože jsem si záměrně nevyhledával detailní informace na internetu a schválně hraju jen na základě toho, co mi říká Průvodce a co je v helptextu uvnitř hry - který vám rozhodně doporučuji si pořádně přečíst, protože obsahuje jisté velmi zásadní věci, na které sami od sebe nemůžete přijít. Stejně tak je dobré bavit se s NPC postavami, které se postupně objevují, pokud pro ně připravíte vhodné obytné prostory, a poskytují vám pak různé služby / zboží / rady.

V inventáři máte místo pro 40 předmětů, respektive pro 40 typů předmětů. Jedna pochodeň vám zabere jeden slot, 27 židlí vám zabere také jeden slot (počty jsou omezeny, takže např. nemůžete mít v jednom slotu více než 250 kamenných bloků nebo více než 99 pochodní).

Omezená velikost inventáře je zásadním herním principem, protože když se vydáváte na nebezpečnější výpravy v pokročilých fázích hry, nesete s sebou zpravidla nejméně 10 typů užitečných předmětů, a velmi brzy najdete 30 dalších typů předmětů, takže se vám inventář zaplní a budete muset reorganizovat / zahazovat. A když to děláte, hra stále běží a něco vás může zabít. Tudíž je vhodné dělat si průběžně "operační zásobárny", tj. malé místnosti v podzemí, kde se v klidu zavřete a máte tam několik truhel / sudů, ve kterých si všechno schováváte.

Asi není překvapením, že můžete "equipovat" různé zbraně, bonusy a brnění. Všechno je to ale krásně jednoduché a většinou okamžitě vidíte, co vám dává jaký bonus.

Důležitým prvkem hry je, že jisté bloky ve světě jen tak statisky nevisí, ale různě reagují na přítomnost / nepřítomnost dalších bloků kolem sebe. To znamená, že voda a láva tečou (když se střetnou, vznikne speciální tvrdý nerost), písek se sype, a když třeba aplikujete předmět "semínko houby" na blok typu "hlína", vyroste tam po chvíli houba, kterou můžete sklidit. Pokud to byla svítící houba, začne svítit i hlína. A takových zákonitostí a herních mechanismů jsou ve hře tuny, některé zjevné, jiné méně.

To znamená, že můžete strávit hodiny experimentováním v těsném okolí svého prvního domečku. Ale když se pak vydáte dál a najdete vzácnější předměty, objeví se vám v craftovacím menu nové příslušné recepty (kterých je mnoho desítek).

Potíž je v tom, že když se jen tak nazdařbůh vydáte do divočiny, časem přijde noc, nebo neplánovaně spadnete někam do neznáma, a v obiou případech vás něco osklivého zabije, často velmi rychle. V závislosti na nastavené obtížnosti přitom buď přijdete o část peněz, nebo o všechno co máte u sebe, nebo HRA ZCELA SKONČÍ (obtížnost "hardcore"), což překonává i Dark Souls.

Mým oblíbeným Dark Souls je Terraria opravdu hodně podobná, ale z herního hlediska je snad ještě zajímavější. Nejen, že je z 95 procent nelineární a můžete se v ní vydat kam chcete - navíc máte téměř nekonečný počet různých způsobů, jak se tam dostat a jak na nepřátele vyzrát. Například můžete vletět do jeskyně s mečem v ruce a začít mlátit na všechny strany, nebo se můžete prokopat okolo jeskyně a vyhnout se jejím nebezpečím. Nebo: Když mě překvapila invaze skřetů do mého hlavního sídla, odvážně jsem se jim postavil se zbraní v ruce. Ale také jsem mohl věnovat více času tomu, abych dům opevnil a nainstaloval v něm různé pasti, jako tento člověk


Vaše postava je definována jen svým pohlavím a zjevem (což anijedno nemá vliv na hru), a pak svými hit pointy (srdíčka vpravo nahoře) a magickou energií (sloupec hvězdiček vpravo). Srdíčka i hvězdičky získáváte poměrně složitě a musíte mít dost času i štěstí, abyste je získali. Všechny ostatní vaše schopnosti jsou určeny pouze předměty, které máte u sebe, a které můžete odložit a schovat do truhly.

Což je zajímavé v souvislosti s tím, že "herní svět" a "herní postava" jsou v Terrarii dvě zcela nezávislé věci. Můžete mít třeba 10 různých postav a 10 různých herních světů (různě velkých) a s libovolnou postavou můžete navštívit libovolný svět a zde používat např. výstroj a výzbroj, které tam uschovala jiná postava, a odnést je odtud do jiného světa.



Tvůrci hry zjevně čtou FFFILM a milují jeho logo.

Terraria dokonce podporuje na konzolích i lokální multiplayer, kdy mohou hrát až 4 lidé na jedné obrazovce (která se rozdělí na 4 okna, tudíž potřebujete HD televizi). A také online multiplayer až pro 8 lidí, který jsem nezkoušel.

Nevím, jestli je obtížnost bossů a výkonnost zbraní v PC verzi identická. Na gamepadu PS3 je nutno přepínat mezi "přibližným pseudointeligentním kurzorem" a "precizním ručním kurzorem", což funguje překvapivě dobře, ale ovládání myší musí PC hráči umožňovat mnohem odvážnější a hbitější kousky.

Takže - nezkoušel jsem pořádně multiplayer a zdaleka jsem neprozkoumal celý svět, natož abych zabil všechny bosse. Mám hlavní domek s pěti NPC kamarády a dvě menší zásobárny na jiných místech mapy (jednu v hlubokém podzemí skoro u pekla, druhou na povrchu u vchodu do dungeonu, kam se zatím nemohu dostat vchodem ani prokopáním). Našel jsem několik míst, kde mě okamžitě něco zabije jednou ranou. Jedna z postav mi řekla, že vysoko v oblacích jsou plovoucí ostrovy, ale zatím neumím létat a nechce se mi stavět dlouhý žebřík do nebe. Našel jsem zdi, na které žádný můj krumpáč nestačí. Vykopal jsem kilometrový tunel (přesněji řečeno, spojil jsem soustavou tunelů existující jeskyně), kterým teče voda z oceánu až pekla (kde se vypařuje horkem). Zkusil jsem kladivem praštit do divné koule hluboko v podzemí, čímž jsem údajně způsobil, že někde na povrchu spadl meteorit. Mám nejméně 10 receptů, které nemohu zrealizovat, protože jsem zatím nenašel jejich ingredience a netuším, kde je najdu. Objevil jsem zcela náhodně nejméně tři podzemní "podoblasti", kde jsou zcela jiné suroviny, monstra a hudba. A to jsem zatím věnoval hře okolo 50 hodin času a mám prozkoumánu asi pětinu mapy.

Bylo to 50 hodin nonstop zábavy, kdy jsem měl onen krásný pocit, že si konečně můžu v nějaké hře dělat víceméně cokoliv. Až hru dohraju, všechno prozkoumám a tento svět mě přestane bavit, mohu svou nabušenou postavu přenést do nového světa, který může být několikanásobně větší, než současný svět (který je "small", tzn. nejmenší velikost ze tří). Možná dokonce zkusím i vyšší herní obtížnost.

Pokud to nebylo z předchozího popisu jasné: Každý vygenerovaný svět je jiný a unikátní! Zřejmě v něm budou stejní bossové a stejné druhy itemů, ale nemyslím, že by mu to ubíralo na zajímavosti. Prostě si půjdu cílevědomějí a informovaněji za svým cílem, a budu lépe chápat, co a proč dělám.

A taková třešnička na dortu: Celá hra má jen asi 50 megabajtů, přičemž tak polovina z toho bude hudba a zvukové efekty...

17.5.13

Pavel Göbl nechce vydávat vkus za obecnou pravdu

Scenárista a režisér Pavel Göbl nechce dělat recenzentům reklamu tím, že bude odkazovat na jejich recenze. Já naopak rád udělám reklamu jemu a odkážu na jeho rozhlasový rozhovor, který ledacos vysvětluje.


Kdo z nás dvou je lepší člověk?

Recenze: Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama - 50%

Dorota Nvotová je slovenská hudebnice, zpěvačka, herečka, podnikatelka a provozovatelka cestovní kanceláře.

A tento film je dokumentem o... To vlastně není úplně jasné. Podívejme se na trailer.



I když by to z upoutávky vypadalo, že se dočkáme něčeho jako Baraky, není tomu tak. Film rozhodně není pohledem na krásy a zajímavosti Nepálu ani jiné části světa.

Film je částečně osobní zpovědí Nvotové, která na kameru vypráví, co se jí kdy přihodilo, ale především o svých obecných pohledech na život. Vypráví to v Nepálu i v Bratislavě, ale na okolním prostředí přitom příliš nezáleží, protože většinou vidíme jen ji a zeď za ní.

Z druhé poloviny je film o tom, jak Nvotová v Nepálu vymítá chudobu a nemoci. Jednak sponzoruje útulek, starající se o děti bez rodičů nebo s chudými rodiči (tedy shání pro něj sponzory v Evropě a dvakrát týdně se tam zajde podívat) a jednak pomáhá náhodným chudákům na ulici - žebračku s nemocným dítětem odveze do nemocnice, fetujícím chlapcům koupí oblečení, atd... I když se toto odehrává v Káthmandů a okolí, z krás a zajímavostí těchto míst uvidíme naprosté minimum (pokud mezi krásy a zajímavosti neřadíme běžné špinavé ulice s běžnými polorozpadlými budovami).


Měl jsem docela problém s tím, že ani jedna ze dvou zmíněných rovin filmu (životní filosofie Nvotové, její dobročinnost na ulicích) mi nepřišla nijak příliš zajímavá nebo zajímavě natočená. Především mi Nvotová připadala strašlivě naivní a kulturně necitlivá, což se se nakonec potvrdilo mírou vrchovatou:

Když totiž v jedné scéně uvidíme šéfa onoho dobročinného domova, žoviálně huláká "Tady je to super, ne? Máme se tady všichni dobře, a hlavně děti, které vůbec netlučeme, že ne?" A přitom se smíchem šťouchá do žeber učitele, který vystrašeně přikyvuje. Prostě, šéf vypadá jako typický jednorozměrný padouch z typického hollywoodského filmu, který neumí lhát.

No a později se ukáže, že ředitel skutečně prováděl v domově něco nechutného, včetně fyzického násilí na dětech (ale bohužel to byla tak hrozná činnost, že není přesně řečeno, co vlastně dělal). A film končí hláškou, že "Uvažuje se o zavření domova, některé děti už podařilo vrátit k rodičům". Ty děti, které Nvotová v průběhu filmu od těch rodičů tahá do onoho domova! Sluší se také konstatovat, že celý tento naprosto zásadní zvrat, který staví většinu filmu do odlišného světla, se stane až po skončení natáčení, když Nvotová už v Nepálu není, takže se ho dozvíme jen zprostředkovaně z vyprávění, a dost nejasně.

Nemám žádné konkrétní námitky k řemeslné nebo technické stránce filmu (jen toho songu, který je v traileru, je na můj vkus v samotném filmu trochu moc). Zásadní - ale opravdu zásadní - problém pro mě spočívá v tom, že Nvotová (o které celý film má být) na mě působí jako typická celebrita, která se snaží cizímu světu (a všem kolem sebe) vnucovat svou představu dobra. Není mi v tomto filmu svým povýšeneckým chováním příliš sympatická (odjinud ji neznám), a není mi ani dostatečně nesympatická na to, aby mě zajímala.

15.5.13

Recenze: Velký Gatsby [The Great Gatsby] - 30%

New York, pár let po první světové válce. Tady to žije.

Mladý Nick Carraway (Tobey Maguire) začal v New Yorku pracovat ve finanční firmě a ubytuje se v malém domku na Long Islandu, ve vesnici West Egg. Těsně vedle stojí obrovský palác záhadného megamilionáře pana Gatsbyho (Leonardo DiCaprio), kterého málokdo viděl a nikdo neví, co je vlastně zač. V paláci se několikrát týdně pořádají megalomanské večírky, na které je zván úplně každý. (Ale ani na nich se Gatsby neobjevuje.)

Přesně naproti přes zátoku je vesnice East Egg a v ní další vila, ve které bydlí Nickova sestřenice Daisy (Carey Mulliganová) se svým manželem Tomem (Joel Edgerton), Nickovým kamarádem z vysoké. Tom je tak trochu hajzl a má milenku, která žije se svým manželem automechanikem v "údolí popela", což je nehostinné obrovské staveniště / chudinská čtvrť mezi Long Islandem a New York City.

Gatsby si nechá k sobě Nicka pozvat, spřátelí se s ním a pak mu vyjeví tajemství: Už dávno miluje Daisy a chce Nicka využít k tomu, aby se s ní dal znovu dohromady.



Dovolte mi nejdříve malou odbočku, která není až tak úplně odbočka, jak se záhy ukáže:

Ve světě (papírových) RPG her existují takzvané "sourcebooky", což jsou knihy (někdy dost tlusté), které detailně popisují svět, jeho obyvatele, jeho klima, jeho sociální a ekonomické fungování, a tak dále. Mám doma například starou RPG hru "The World of Indiana Jones", jejíž základní sourcebook obsahuje nejen detailní životopis Indiany Jonese, ale také nástin geopolitické situace od první do druhé světové války a upozornění na některá zajímavá místa na zeměkouli a některé zásadní historické události - smaozřejmě na ty, které by se nejlépe hodily někomu, kdo bude hrát RPG hru na motivy Indiany Jonese. Očekává se pak, že si "pán jeskyně" vybere nějakou událost, místo a postavy z knihy, a použije je při přípravě scénáře pro své dobrodružství.

Kromě toho existují konkrétní sourcebooky pro konkrétní události. V případě Indiany Jonese jsou to knihy pro jednotlivé celovečerní filmy (přesněji řečeno pro první dva, hra je dost stará), které vám dají nahlédnout do zákulisí Dobyvatel ztracené archy a Chrámu zkázy. Dozvíte se zde, co a jak přesně v těch filmech fungovalo, jaké byly motivace postavy, jaké zajímavé poklady / přístroje / postavy se vyskytovaly v okolí.

Je to úžasné čtení, přestože samotná "The World of Indiana Jones" je spíše slabší a nikdy mě nebavila (i když má skvělý svět, její základní herní mechanismy jsou dost únavné, ale to by bylo na samostatný článek).

No a proč o tom píšu:

Jako tradiční ignorant jsem knihu Velký Gatsby nečetl, neviděl jsem žádnou předchozí filmovou adaptaci a ještě do loňska mi tento příběh nějak splýval se Sunset Boulevardem. (Hlavní protagonista bydlí vedle milionářského sídla, je vydržován majitelem, před sídlem je bazén a v něm mrtvola - vidíte, je to prakticky totéž!).

Po prvních 10-20 minutách Velkého Gatsbyho Baze Luhrmanna jsem si říkal, že tohle je skvělá rozehrávka. Krásně nahozené jeviště, kde se bude odehrávat drama, stručně načrtnuté postavy s jejich základními motivacemi, dokonce nadhozeno pár osudových detailů, které jistě budou časem zúročeny (zelený maják před vilou, starý billboard s obrýlenýma očima v chudinské čtvrti). Vyloženě jsem si představoval, jak by se tato prostředí a tyto postavy daly využít k zajímavé partii "Fiasca" nebo "Universalis" (tedy kooperativních RPG her, ve kterých nejde o vítězství a XP body, ale o zajímavý příběh).

Bohužel Baz Luhrmann asi nehraje zajímavé RPG hry, protože jeho film neudělá s těmi zajímavými postavami, prostředími a motivacemi skoro nic zajímavého! Předpokládám, že ve Fitzgeraldově knize se něco zajímavého děje, a dokonce mám po Luhrmannově filmu chuť si ji přečíst, abych se dozvěděl, co všechno ve filmu chybí. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že Fitzgeraldova kniha se nějak vyjadřuje k tehdejší sociální situaci, ale z toho nezbyl ve filmu ani náznak.



Film je totiž jen o tom, že se několik sociopatů mezi sebou různě hašteří, lžou si a psychicky se hroutí. Hlavní story o Gatsbym a jeho lásce je tak nevýrazná a náhodná, že jsem byl dosti překvapen tím, když se ke konci filmu ukázalo, že to má být hlavní story. Naopak několik podzápletek, které vypadaly jako kdyby měly být důležité (důležitá schůzka s bohatým židem, mladá golfistka která po Nickovi pokukuje), je uprostřed filmu zcela opuštěno.

V tomto filmu je bezvýrazné všechno. Luhrmann opět používá svůj unikátní mix dramatu, parodie na drama a grotesky, takže si divák není jist, jaké emoce má právě prožívat, protože to Luhrmann mixuje bez jakéhokoliv řádu, zcela náhodně. Můžete přemýšlet, jestli například divoký let kamerou dolů podél stěny mrakodrapu na Wall Street má symbolizovat, že tudy budou za pár měsíců skákat dolů bankéři, ale stejně tak můžete přemýšlet, zda je náhoda, že když proházíte písmena v "Lamb Czar Fun Hunk", vyjde vám "Fuck Baz Luhrmann"...

Pokud něco stojí za to, jsou to Luhramnnovy audiovizuální excesy, to znamená občasná megašílená kamera, kulometný střih a hudba Craiga Armstronga a předních současných (tzn. záměrně dobově nevhodných) interpretů. Musím ale zdůraznit, že těchto audiovizuálně opulentních scén je ve skoro dvouapůlhodinovém filmu filmu dost málo a působí velmi uspěchaně, nepromyšleně a... NÁHODNĚ, opět tu máme to slovo! Pro soundtrack získal Luhrmann nové songy nebo remixy nejslavnějších současných interpretů, ale z většiny z nich je nakonec ve filmu jen pár sekund (opravdu SEKUND, nikoliv "desítek sekund") někde v pozadí uprostřed divokého mejdanu.

Ve většině scén si lidé povídají v malých místnostech, nebo nám někdo vypráví, co zažil, nebo co mu vyprávěl někdo jiný. Ty nejzásadnější zvraty jsou nám podávány tak, že Maguire řekne "Pak mi XY řekl, že před 5 lety se stalo to a to." (Celý film je totiž de facto flashback, který vypráví Maguire svému psychiatrovi.) Občas je vidět, že jsou herci dobří, a některé scény (hádka dvou chlapů o to, komu má patřit jedna žena) mají správný emocionální náboj, ale většinou je na nich překvapivé, proč se postavy takhle chovají, neboť v předchozím ději chyběla jakákoliv motivace k tomu, aby se postavy dostaly do stavu, ve kterém v takové scéně jsou.

Z dramaturgického hlediska je film naprostá katastrofa, která možná bude zajímavá pro někoho, kdo zná knižní předlohu, takže se bude moci nechat urážet tím, jak ji tvůrci zprznili a jaké "sofitsikované odkazy" do své verze dovedně skryli.

A ty občasné audiovizuáln excesy (kterých je ale opravdu sotva čtvrtina filmu) způsobují, že při filmu neusnete a občas můžete aspoň nevěřicně kroutit hlavou nebo se unaveně shovívavě pousmát.

P.S: Film se promítá i ve 3D verzi, kterou jsem neviděl.

Recenze: Hypnotizér [Hypnotisören] - 40%

Ve Stockholmu kdosi brutálně zavraždil otce, matku a dceru. Mladý syn přežil, ale je v kritickém stavu, neží v nemocnici a nekomunikuje. Doktorka vyšetřujícímu inspektorovi poradí, aby zkusil chlapce zhypnotizovat a tím z něj dostat nějaké informace.



K hlavním postavám filmu patří kromě chlapce, inspektora a hypnotizéra také hypnotizérova manželka, jejich syn, doktorka v nemocnici, se kterou hypnotizér kdysi zahýbal své manželce, a inspektorova kolegyně. Během děje se pak vynoří ještě asi půl tuctu poměrně důležitých postav, včetně té nejdůležitější.

Švédské detektivky, respektive jejich filmové adaptace, jsou už skoro svým vlastním podžánrem. A přestože se mi líbili Muži, kterí nenávidí ženy nebo Lovci hlav, Hypnotizér se mi zdaleka tolik nelíbil, a bohužel nejsem schopen říct, zda za to mohou tvůrci filmu nebo autoři knihy.

Knihu jsem totiž nečetl, ale děj filmu je natolik debilní, že se zdráhám věřit tomu, že něco takového někdo mohl vyplodit na papír. Nejde o debilitu typu "haha on chová se jako idiot". Je to horší. Film Hypnotizér totiž postrádá něco, co by se podobalo detektivní zápletce.

Lasse Hallström pořád zvládá filmové řemeslo dobře, takže jeho film od začátku má slušnou atmosféru. Depresivní zasněžený Stockholm, skoro pořád ve tmě. Hrdinové unavení životem. Lidské minitragédie na pozadí brutální supertragédie. Ambientní klinická severská hudba...

Dost se mi to líbilo, sledoval jsem, jak jsou odhalovány další informace a další postavy (je jich opravdu celkem hodně), a těšil jsem se, kdy to konečně začne nějak zapat do sebe. Některé scény vypadaly poněkud divně a snově, což mě vedlo k teorii, že se nakonec ukáže, že jedna nebo více postav byla zhypnotizována, takže nevěděla co dělá, nebo si pamatovala něco, co se nestalo.

Nakonec se ale celý příběh "rozkryl" strašlivě fádním způsobem, který nejenže byl nezajímavý, ale ani nevysvětlil mnohé z toho, co se ve filmu stalo!

Konají se různé záhady, lži, únosy a půldruhé akční scény, ale po skončení filmu jsem netušil, kdo a proč napsal ty nápisy krví v ateliéru hypnotizérovy ženy. Netušil jsem, proč svědkyně, která znala vrahovu identitu, tuto nechtěla prozradit policii. Netušil jsem, jestli jedna z postav náhodou byla sestřička v nemocnici, nebo se za tu sestřičku mistrně vydávala. Netušil jsem, proč některé postavy vůbec ve filmu byly (kromě toho, že je divák měl mylně podezřívat). A hlavně, netušil jsem, proč vrah vlastně vraždil!

Tedy, většina z toho by se dala vysvětlit tím, že dvě nebo tři hlavní postavy byly psychopati, a tudíž se chovaly zcela nelogicky a nepředvídatelně, a navíc měly proklaté štěstí. Takové vysvětlení mě ale po dvou hodinách v kině rozhodně neuspokojilo.


Je možné, že divákovi, který četl předlohu, to bude dávat větší smysl a bude film brát jako stylovou ilustraci příběhu. který už zná (podobně jako filmová série Harry Potter, která je bez znalosti knih zcela nepochopitelná).

Je také možné, že v knize byl příběh tak složitý / blbý, že se s ním nic pořádného udělat nedalo, pokud výsledek měl vůbec knihu připomínat.

Každopádně došlo k něčemu velmi podobnému, jako u nedávného Hallströmova filmu Bezpečný přístav. I tentokrát natočil něco, co má žánrově stylové ucházející okamžiky, ale celkově je to strašlivě nezajímavé pro diváka, který očekává zajímavý příběh.

12.5.13

Recenze: Mizející vlny [Aurora / Vanishing Waves] - 60%

Lukas je členem vědeckého týmu, který se zabývá studiem lidského mozku. V rámci pokročilých experimentů je Lukas opakovaně zavírán do malé vany s elektrodami na hlavě a má se pokusit propojit s pacientkou v komatu, která leží za plentou (a která údajně nemá šanci se uzdravit / probudit).

Po několika počátečních seancích Lukas s Aurorou (to je pacientka) naváže myšlenkový kontakt a začne prožívat bizarní věci v jejích snech. Začne k ní cosi hlubokého cítit, takže se vykašle na vědeckou etiku, zatají kolegům obsah svých mozkových dobrodružství a jde mu jen o jedno - být s Aurorou.



Kdo by to byl řekl, že zrovna z Litvy přijde do našich kin mix Matrixu a Inception, navíc ještě říznutý erotikou!

Ale popořádku:

Od samého počátku filmu jsem byl velmi příjemně překvapen tím, jak se litevští tvůrci, v čele s režisérkou, vypořádali s tím, že mají natočit sci-fi, ale nemají rozpočet, který by se jakkoliv blížil hollywoodským trhákům. Veškerá výprava (včetně hardwaru nebo grafiky, běžící na monitorech počítačů) je navržena velmi působivě a přitom nápaditě tak, aby moc nestála. Například "operační místnost" se pravděpodobně natáčela v upraveném nahrávacím studiu se "zubatými" zdmi.

Ale je jedno, jak a kde se co natáčelo. Důležité je, že výprava nepůsobí ANI TROŠKU směšně a dokonce i rozsáhlé doprovodné řeči vědců ("aktivujte frontální blablabla", "koncentrujte softwarový plkplkplkplk") neobsahují nic, co by působilo nepatřičně. Celé to připomínalo nějakou opravdu uctivou a solidní adaptaci nějaké klasiky od Stanisława Lema, nebo jiného inteligentního oldschool autora.

V jednu chvíli v úvodu filmu dokonce je pár sekund vidět, jak hrdina hraje doma na PlayStationu hru "Ico", která je o tom, že chlapeček vyvádí nemluvnou holčičku ze zakletého labyrintu a brání ji před zlými stíny. Pokud není náhoda, že jde zrovna o tuto hru, tak je to skvělý nápad a další důkaz, že si tvůrci dávali velmi záležet na tom, co natáčejí, a že se vyznali (nebo aspoň znali někoho, kdo se vyznal).

Překvapivě fungující jsou i scény ze snů, respektive z podvědomí, které představují valnou většinu filmu! Za pomoci chytře zvolených kompozic a chytře zvoleného světla (plus pár jednoduchých kamerových efektů) se podařilo vytvořit něco, co má nepopiratelnou atmosféru.

Například: Nevím, jestli byla použita CGI, nebo jestli byl ten bizarní křivý dům postaven kvůli filmu, nebo jestli něco takového opravdu existuje a někdo v tom bydlí. Ale tohle se ve filmu vyskytuje a je to působivé:


Zatím jsem stále jen chválil technické aspekty filmu. Bohužel, jak jsem tak čekal, až se ta překvapivě dobře vypadající podívaná konečně rozjede, zjistil jsem, že už uplynula více než hodiny, a film nejenže se nerozjížděl, ale dokonce zpomaloval...

To máte tak:

Většina filmu je o tom, že Lukas prožívá s Aurorou bizarní snové zážitky v jejím podvědomí. Ty zážitky opravdu připomínají sny, ale narozdíl od snů jsou ty scény velmi dlouhé a nic moc se v nich neděje (kdežto ve většině snů se vám každou chvíli mění postavy / prostředí). Většinou jsou v nich jen hlavní dva protagonisté a většinou spolu ani nemluví. Jen se na sebe divně koukají, lezou po sobě a souloží spolu. Ano, v Mizejících vlnách je dost nahých těl a sexu, což může vyděsit nebo šokovat Američany nebo papeže.

Lukasovy snové zážitky vedou k tomu, že se mu začne bořit pod rukama jeho "reálný" život. Má problémy s "reálnou" partnerkou, má problémy s kolegy, má problémy s reálným sexem. Problémy se stále prohlubují a vše nevyhnutelně směřuje k osudovému závěru, který rozhodně není překvapením.

Ale než to k onomu závěru dospěje, musíme vydržet další hromadu snových sekvencí, kde někdo ve tmě utíká, někdo někoho škrtí, nebo se někdo válí svým nahým tělem po jiných nahých tělech. A většina těch sekvencí je několikanásobně delší, než bych pokládal za snesitelné.

Ale pokud máte rádi filmy od Tarkovského, Mizející vlny vám asi budou připadat naprosto super.

10.5.13

Recenze: Velká svatba [The Big Wedding] - 20%

Chystá se svatba. Adoptivní otec (Robert De Niro) ženicha Alejandra (Ben Barnes) žije několik let se svou novou přítelkyní (Susan Sarandonová), ale na svatbu má přiletět ženichova biologická matka z Kolumbie, která je fanaticky věřící a nedokázala by se vyrovnat s představou rozvodu, takže De Nirova bývalá žena (Diane Keatonová), která Alejandra vychovala, musí hrát aktuální manželku.

Na straně nevěsty (Amanda Seyfriedová) jsou také problémy, neboť její hloupá matka má proti Alejandrovi rasové předsudky.

Kromě toho přijíždí další rodinní příbuzní, jako je Katherine Heiglová, která se čerstvě rozešla s manželem, a Topher Grace, který hraje 30letého krásného úspěšného doktora, který je dosud panic. Naštěstí s Alejandrovou biologickou matkou přijíždí z Kolumbie její nadržená dcera...

A zdejší kněz (Robin Williams) je také agresivně věřící, takže je nutno před ním zatajovat různé jiné věci...



Jde o oficiální americký remake tohoto francouzského filmu, a už z traileru je zjevné, že jde o něco diametrálně odlišného:


Nicméně to možná vysvětluje, jak mohlo něco tak dementního vzniknout a jak se podařilo přesvědčit k účasti takové superhvězdy. Prostě se jim řeklo, že se bude natáčet americká verze francouzské hořké komedie, kterou možná dokonce viděli a líbila se jim.

Z té komedie se ovšem vzal jen seznam postav (výrazně upravený, např. "normální Vietnamec" -> "supersexy Kolumbijec"), ještě další přibyly, a vznikl strašlivý guláš, jehož procítěnější okamžiky naprosto vůbec nefungují.

A je to především proto, že většina filmu se točí kolem absurdních trapných pseudozápletek jako z Prci, prci, prcičky díl 19, ovšem s důchodci (kteří se chovají jako blbí teenageři)! Film například začíná tím, že De Niro začne dělat orální sex Sarandonové, zatímco je v místnosti náhodou Keatonová, která se stydí upozornit na svou přítomnost, takže se na to musí koukat. Je to dost strašidelná scéna, jejíž sledování mi bylo nepříjemné. (Čím jsou postavy mladší, tím méně se ve filmu vyskytují. Seyfriedová a Barnes mají víceméně jen cameo.)

A pokračuje to dál. Přesně jsem odhadl, kdy bude De Niro pozvracen, kdy se nymfomanka svléke a skočí do jezera, kdy skočí kdo do bazénu, kdy se prozradí čí nevěra, atd...

Je až překvapivé, jak se podařilo natočit poměrně dlouhý film se spoustou postav a podzápletek, aniž by cokoliv z toho emocionálně nebo komediálně fungovalo.

Musí jít o nějaký rekord v hodnotě poměru "Množství hereckého talentu na plátně lomeno kvalitou filmu"...

9.5.13

Recenze: Neuvěřitelná dobrodružství Tada Stonese [Las aventuras de Tadeo Jones] - 70%

Tades Stones vždycky chtěl být dobrodruh a archeolog, ale dotáhl to pouze na stavebního dělníka, který občas vykope nějakou starší lahev od Coca Coly.

Pak se mu ale náhodou poštěstí stát se poslíčkem, který musí do Jižní Ameriky odvézt záhadný klíč k tajnému městu Inků, a pak už to jde pochopitelně ráz na ráz, a spolu s profesorovou dcerou a svým roztomilým pejskem musí čelit zlému Dolphu Lundgrenovi s kybernetickou rukou.



Tento animovaný film zjevně vznikl v hlavě někoho, kdo zbožňuje Indianu Jonese a obsahuje několik zcela nenáhodných a hodně zřejmých odkazů na něj. Včetně toho, že hrdinův klobouk je prý kloboukem TOHO skutečného pravého Indiany Jonese (o němž Tad nikdy neslyšel).

Ten "někdo" je Španěl Enrique Gato, který na stejné téma natočil krátký film už před mnoha lety (celý k vidění zde).

Tento nový celovečerní film je animovaný podstatně lépe než onen několik let starý krátkometrážní. Sice nedosahuje kvalit současného Pixaru / Disneyho, ale místy jsem byl velmi příjemně překvapen. Především tím, jak hezky pestrobarevně - monumentálně - hravě některé velké scény vypadají. Dost rád bych viděl s těmito vizuály pořádnou velkorozpočtovou videohru.

Jde samozřejmě především o dětský film, kde se spousta humoru točí kolem zakopávání, padání, nevrlého papouška, mlsného psa a tak dále. Skrz to všechno ale občas prosvitne náznak sofistikovanějšího humoru, například když jsme seznámeni s tím, jak se nemrtvé prokleté mumie staví k tomu, že musejí po staletí hlídat hrobku před archeology...

Dabing je slušný (myslím hlasy), jenom dost často postavy začnou mluvit až chvíli poté, co se jim začnou hýbat ústa, a překlad (zřejmě dělaný z anglické verze) je místy dost divný / odfláknutý a překladatel si nedal práci s vymýšlením českých vtipů ve scénách, kde jsou původní vtipny nepřeložitelné.

  • Když Bob Dylan zpíval "Like a Rolling Stone", tak tím opravdu nemyslel nikoho z Rolling Stones ani z časopisu Rolling Stone. Myslel tím normální kámen (a ani v tomto filmu to není myšleno jako žádný dvojsmysl) a tak by to mělo být přeloženo. (Viz čas 1:00 v traileru)
  • Kolik českých dětí může pochopit hlášku "Udělám z tebe čop suey"? Vzhledem k tomu, že se v této scéně žádné čínské jídlo fyzicky nevyskytovalo, nabízelo se mnoho vhodnějších variant překladu.
  • A ani hláška "Jsme v hodně hlubokém hovínku" není v češtině vtipná tím způsobem, jako v angličtině.

P.S: Viděl jsem 2D verzi, v našich kinech půjdou obě.

P.P.S: Původní španělský název filmu je (česky doslova) "Dobrodružství Tadea (2. pád od "Tadeas") Jonese". Český název na plakátu je "Neuvěřitelná dobrodružství Tada (2. pád od "Tad") Stonese". Telecí český hlas na počátku filmu ovšem říká název "Neuvěřitelná dobrodružství Tadea (2. pád od "Tadeas") Stonese". Bude to kažodpádně nějaká mutace německého názvu, který je "Tad Stones: Ztracený lovec pokladů" (což je zase humorný odkaz na skutečnost, že Dobyvatelé ztracené archy se v Německu jmenovali "Lovec ztracených pokladů"). Nejzajímavější meta-bonus tkví v tom, že Tad Stones je skutečný žijící Disneyův animátor (který nemá s tímto filmem nic společného).

8.5.13

Recenze: Tísňová linka [The Call] - 40%

Halle Berryová hraje špičkovou operátorku na nouzové lince 911. Abigail Breslinová hraje nešťastné děvče, které je uneseno a z kufru únoscova auta se dovolá na linku 911. A zdá se, že únosce je tentýž chlap, který dříve zabil jiné oběti (za což částečně mohla Berryová svou tehdejší chybou).



Tísňová linka je film z produkce World Wrestling Entertainment, ale bohužel v něm není žádný wrestling ani wrestleři. Zajímavým tahem je obsazení Breslinové (té malé holčičky z Little Miss Sunshine, nyní teenagerky), která rozhodně nepřipomíná "hollywoodskou teen herečku" a vypadá velmi přízemně, nesexy, jako "normální holka".

Obě herečky v hlavních rolích a také psychopat (Michael Eklund) hrají celkem dobře (nikdo další důležitý ve filmu není) a televizní režisér Brad Anderson používá občas osvěžující vizuální / zvukové triky, které brání nudě.

Co je to ale všechno platné, když má film neuvěřitelně debilní scénář, což v tomto konkrétním filmu vadí více než obvykle.

Už z traileru je celkem jasné, o co ve filmu půjde. Otázkou pouze je, jak přesně které ty kličky proběhnou a jak přesně bude kdo koho přechytračovat. Nedočkáme se žádných honiček, žádných akčních scén, má to být jenom psychologická hra koček a myší.

A v tomto ohledu budete obrovsky zklamáni, protože scenárista zřejmě byl lobotomizován a pomáhal si náhodami a nesmysly, kterými mimo jiné popírá to, co sám o pár minut dříve napsal...

Takže dochází k tomu, že Berryová, která má být super-profi telefonní krizová operátorka s mnohaletou praxí, dělá naprosto školácké chyby a psychicky se při telefonátech hroutí.

Mezitím psychopat slyší, že jeho oběť z kufru auta telefonuje, ale nechá ji telefonovat několik desítek minut, než jí telefon sebere.

Mezitím oběť do telefonu konstatuje, že dírou v kapotě nevidí žádné budovy nebo značky, podle kterých by se dalo identifikovat, kam je unášena, a během následující půlhodiny se už nikdy tou dírou ven nepodívá, protože ji ani Berryovou na druhém konci drátu nenapadne, že po X sekundách / minutách jízdy by tam třeba nějaká ta budova / značka být vidět mohla...


Nikoho nenapadne, že se mobil dá ztlumit, aby při přijímání telefonátu hlasitě nezvonil.

Policejní superkomando prohledá srub chlapíka, podezřelého z několika únosů a vražd, načež o pár hodin později je srub prázdný, zcela volně přístupný, vleze do něj Berryová a během pár minut tam nalezne zásadní stopu...


A velmi zvláštní představy scenáristy o tom, jak funguje určování polohy mobilu - ale to už jaksi patří k hollywoodskému folklóru.

Je to škoda, protože třeba v neděli odpoledne by byla Tísňová linka skoro ucházející díl nějakého televizního krimiseriálu.

7.5.13

SS Mann - Takoví jsme byli před 12 lety

Dnes je tomu přesně 12 let, co byla spuštěna doména www.SS-Mann.cz (dnes už nefungující).

Rád bych těm z vás, kteří jsou mladí a nepamatují počátky českých internetů, připomněl tyto památné dny.

Krátce předtím jsme s Tomášem Baldýnským a Lukášem Vychopněm založili server Kompost.cz (dnes už mnoho let neupdatovaný a zahnívající), kde jsme provozovali humor, který se nám líbil.

Když jsme se na přelomu dubna a května 2001 náhodou sešli na jakési oslavě Seznamu.cz, napadlo nás že by byla dobrá sranda udělat server "Největší řeský vyhlazovač SS-Mann", který by vypadal graficky skoro jako "Největší český vyhledávač Seznam", ale ne úplně. Protože jsme tehdy neměli problém s uváděním blbých infantilních nápadů v realitu, okamžitě jsme se na párty vyfotili s nic netušícím Ivem Lukačovičem, jako kdybychom s ním právě podepsali nějakou smlouvu.

Následně stačilo jen pár minut s Photoshopem (náhrada loga), aby vzniklo následující...


A patřičný doprovodný článek na Kompostu.

A co že to vlastně bylo na oné razantní doméně? Bylo tam toto (archivovaná klikatelná HTML verze).


Dnes už zřejmě mnohé souvislosti nebudou příliš jasné, ale šlo o přesnou kopii tehdejší podoby homepage Seznam.cz, jen s mírně tematicky upravenými texty a grafikou. Naprostá většina odkazů byla nefunkčních, s výjimkou těch v pravém sloupci.

Výsledkem byla na tehdejší dobu neuvěřitelná návštěvnost a extrémní reakce ze všech stran, které vyvrcholily touto bizarní reportáží na dnes už neexistující televizní stanici TV3:


Všimněte si, že Vladimír Špidla si myslí, že za doménou SS-Mann.cz jsou miliony mrtvých - tím výrazně podcenil (nebo přecenil?) naše HTML schopnosti.

Nikdo z Policie ČR se nám samozřejmě nikdy neozval.

Takhle to pár dní pokračovalo, my jsme čekali, kam to dospěje, a ve chvíli, kdy se objevili v německém tisku článek "Kein Spaß mit dem SS-Mann", jsme došli k názoru, že už by to stačilo a provedli jsme "hack serveru", tzn. na doméně SS-Mann.cz se objevilo toto.

Tehdy bylo možné registrovat si novou doménu a zaplatit za ni až po měsíci používání. Což bylo přesně to, co jsme udělali s SS-Mannem, po měsíci jsme za něj samozřejmě nezaplatili, takže zmizel v propadlišti dějin...

Bylo to super, ale současně trochu smutné, protože nám bylo jasné, že ať s Kompostem dokážeme v příštích letech cokoliv, tohle už trumfneme těžko...

O 4 měsíce později narazila dvě letadla do World Trade Center. Náhoda?

6.5.13

Recenze videohry - Far Cry 3: Blood Dragon - 90%

Ocitáme se 20 let v budoucnosti, v roce 2007. Z jaderného holocaustu se zrodila armáda budoucnosti, kyborgové Mark IV.

Nejlepší z nich, seržant Rex Power Colt, se vydává na ostrov, kde se usídlil jeho bývalý kolega Sloan. Tomu se nelíbí, že by USA chtěly ukončit studenou válku se SSSR po dobrém, takže chce vyvolat konflikt odpálením svých raket. Jejich zneškodnění ale nebude jednoduché, protože po ostrově se kromě Sloanovy robo-armády prohánějí také zmutovaná zvířata - například zebrotygři, neonoví hadi a především DINOSAUŘI S MOTHERFUCKING LASEROVÝMA OČIMA!


Jste zmateni? "Far Cry 3: Blood Dragon" (FC3BD) - k dispozici pro PC, PS3 i XBox360 - je skutečná existující videohra, která vznikla v roce 2013. (Navzdory svému názvu nemá nic společného s dějovou linií série "Far Cry" a nevyžaduje vlastnictví těchto her - je to zcela soběstačný software.) Ale je jako z jiné doby, a to ve více smyslech těchto slov. Raději vám ukážu ještě jeden trailer, kde je vidět více herních záběrů:



Nedávno vydal Ubisoft rozšíření "Assassin's Creedu", ve kterém se George Washington v alternativní historii stane tyranským králem. A o pár týdnů později FC3BD, takže se nabízí otázka, jestli v Ubisoftu dostali nové kvalitnější hulení, nebo prostě jen došli k názoru, že i hry mohou mít odvážné a originální náměty, na což většina studií dnes zcela zapomněla (s výjimkou Japonců, samozřejmě).

Jak je asi jasné už z trailerů, FC3BD je velikou poctou akčním a sci-fi filmům z 80. let minulého století (proto tento článek nemá štítek "nefilm"). Nejde jen o celkově dementní děj s kyborgy, zmutovanými zvířaty a studenou válkou. Nejde jen o hromadu polodementních (a většinou sprostých) "cool" hlášek (hlavního hrdinu mluví Michael Biehn). Jde také o obrovské tuny odkazů na konkrétní filmy a seriály.

Bohužel jsou lidé - včetně mé manželky - kterým nikdy uspokojivě nevysvětlím, jak úžasně vtipná a přitom dojemná pro pamětníky je scéna, ve které si dva commandos ve vrtulníku povídají, že "tohle je jako tenkrát ve Střední Americe", načež jeden z nich popadne rotační kulomet a začne z vrtulníku kosit desítky nepřátel za doprovodu této písničky.

A pár dalších zcela náhodných příkladů z mnoha:
  • Hlavní padouch má stejnou košili z kovových kroužků jako hlavní padouch v Commandu.
  • Když jsem šel zabíjet obří želvy, které se usídlily v kanalizaci pod základnou, válely se tam z nějakého důvodu krabice od pizzy. A ty želvy byly čtyři.
  • Při poplachu houká siréna z Vetřelců.
  • Při závěrečné bitvě hraje skladba (oficiálně zakoupená) z Rockyho IV. Nikoliv song, ale obskurní instrumentální skladba.
Mimochodem, soundtrack je k dispozici na různých nosičích a je boží...


80. léta se odráží i v grafickém designu hry. Všechno je neonově červeno - zeleno - fialově zářivé a cutscény jsou v pseudo-osmibitové hranaté grafice (tedy nikoliv ručně animované jako v tom prvním traileru).

Pokud vám filmy a kultura 80. let něco říkají, pak vám FC3BD naprosto bezvýhradně doporučuji.  Stojí přibližně jako dva lístky do kina a užil jsem si při něm nejvíc videoherní zábavy od "Saints Row The Third". Pokud videohry nehrajete a hrát nechcete, ale pamatujete 80. léta, tak se aspoň podívejte na videozáznam, jak FC3BD hraje někdo jiný, a jistě vás to nenechá chladnými.

Pokud ale videohry hrajete, pak vás čeká celá další vrstva humoru, protože FC3BD si dělá legraci z videoher obecně, i z toho, jak šly videohry v posledních letech do kopru (což je docela odvážné, protože za to do značné míry může i Ubisoft).


Těchto vtipů je opět obrovská spousta. Začíná to tutorialem a pokračuje to nepřetržitým poukazováním na nesmyslnost herních principů, misí, nebo vysvětlujících popisků ve hrách.


Je to povětšinou infantilní drzý humor, který známe z indie her. Ale v tomto případě je jím obalen profesionální produkt, který dobře funguje i po herní stránce.

Ostrov je velký otevřený svět, po kterém se prohánějí nepřátelé a zvířata, a vy zde dobýváte základny, plníte dějové mise (většinou v interiérech), nebo si jen tak náhodně vyhlídkově cestujete.

Nějaké složité skill trees se nekonají, automaticky levelujete a získáváte stálce větší hyper super schopnosti (zbraně si vylepšujete ručně, ale není to žádná věda). Už od začátku máte nekonečné uzdravování, neomezený sprint, neomezené plíce při potápění a neomezenou výšku pádu, a později to všechno naroste do absurdních výšin (což je zcela v intencích daného námětu). I na druhou úroveň obtížnosti (ze tří) se mi málokdy stalo, že v nějaké herní sekci opakovaně zemřel.

Trochu mě překvapilo, že i když jsem se snažil plnit celkem dost vedlejších, nepovinných misí, dohrál jsem ústřední story do konce, vyspal se s Dr. Darlingovou a zlikvidoval padoucha (asi po 6 hodinách), aniž bych vůbec navštívil asi třetinu ostrova. Dodatečně jsem pak oběhal a posbíral všechno, co se dalo, ale kromě PS3 trofejí  jsem za to nebyl nijak odměněn a byla to spíš už nuda, protože jsem byl tak silný, že jsem nepřátele prostě ignoroval a uzdravoval se rychleji, než mě stačili zraňovat. Docela se těším, až si hru zahraju na maximální obtížnost, kdy bude zřejmě více záležet na tom, jakou taktiku kdy zvolím (většina dobývání se dá pojmout buď jako střílečka nebo jako stealth mise).

Zajímavý koncept je, že zvířena útočí na všechny humanoidy (nejen na vás), takže se dá s nepřáteli bojovat tím, že k nim přivedete kyberdravce, což má občas velmi veselé následky (především v případě dinosaurů, kteří jsou schopni vyhladit celou základnu).

Celkově je ovládání hry velmi příjemné a po hodince zaučování jsem se proháněl po ostrově velmi přirozeně, skoro jako kdysi v "GoldenEye", blahé paměti. (Mimochodem, tuto tehdy revoluční střílečku vytvořili stejní lidé, kteří ještě dříve si na ZX Spectru říkali "Ultimate Play The Game".)

Také se mi velmi líbilo, že si ve speciálním Terminátor / Predátor vizuál módu můžete "otagovat" nepřátele a následně vidíte jejich obrysy i skrz terén a budovy a jejich likvidace je mnohem snazší (pokud jste si jisti, že jste na nějakého v okolí nezapomněli).

Grafika a animace jsou prvotřídní a rozhodně nepůsobí dojmem "laciné odfláknuté hry za pár stovek".


(Je jasné, že mnohé z herních mechanismů jsou převzaty z existujících "Far Cry" her, ale ty mě nikdy nezaujaly a nehrál jsem je déle než pár minut, tudíž pro mě byla většina z toho nová.)

Pro člověka mé generace pak spočívá ultimativní humor v tom, že hra obsahuje několik jazykových verzí, takže ji můžete hrát například v ruštině s anglickými titulky, nebo naopak!


A ještě důležité vysvětlení k tomu, co znamená oněch "90%" v nadpisu:

Existují hry, u kterých ani tak nezáleží na herních mechanismech, ale vzbuzují emoce svou výtvarnou podobu, příběhem atd. Nazval bych je spíše "interaktivní umění". Obecně nejsem příliš fanouškem takových her (obzvlášť pokud za ně autor chce peníze), ale například "Flower" nebo "Journey" se mi velmi líbily.

FC3BD je vydařeným příkladem takového typu hry. Znamená to, že se při ní královsky bavíte, ať už ji hrajete, nebo se jen díváte, jak ji hraje někdo jiný. Na rozdíl od podobně avantgardních indie her má FC3BD tu výhodu, že za ním stály stovky profesionálů s mnoha profi hrami na kontě. To, že má toto "interaktivní umění" navíc docela slušný herní potenciál, to je spíš jen jakýsi bonus navíc.

Této hře se podařilo to, o co se neúspěšně snažil poslední "Duke Nukem"!

P.S: Nejsem si jistý, jestli je to chybka nebo další videoherní humor, ale i když je všude checkpointů jako naseto, skutečný fyzický save pozice na disk můžete poprvé provést až téměř po hodině hry! Pokud hru vypnete dříve, po příštím spuštění začínáte od úplného začátku, tak pozor na to.

3.5.13

Recenze: Isabel - 0%

Ve městě stojí podivný hostinec, do kterého chodí podivní lidé. A pod ním se skrývá vchod do jiného světa. Mají zde sídlo "hodní" upíři, kteří se snaží zbavit své závislosti na krvi a vede je jakýsi Morel.

Jejich protivníkem pak je královna všech upírů (v koženém obleku, samozřejmě), která by pořád jen prokusovala. A hlídá ji goth školačka ve skotské sukni.

A do tohoto temného světa se zaplete krásná novinářka a její přítel. Ale NENÍ ÚNIKU!

Producenti se často snaží vypíchnout ve svém filmu nějakou "specialitku". Většinou je to účast nějaké superhvězdy, zfilmování slavné knižní předlohy, nahá prsa a tak podobně.

Tvůrci tohoto upírského psycho-hororu mají také svou specialitku: Celý jejich film se odehrává v Ostravě (!!!).



Tagline "Upírský psycho-horor z Ostravy (!!!)" má jistě potenciál přilákat nezanedbatelný počet zvědavých diváků, takže mi dovolte hlouběji se do toho unikátního eposu ponořit (a přitom už tradičně spoilerovat, protože tento film si zaslouží podrobnější analýzu).

V prvních minutách jsem upřímně nevěděl, co si mám o filmu myslet. Nějaký směšný zarostlý chlapík v ostravagoth oblečení se prochází po náměstí, a k tomu skáčou titulky jako od Davida Finchera a hraje nikoliv nezajímavá psycho-ambient hudba. Následuje probuzení krásné novinářky v její posteli (probouzí se pochopitelně učesaná, nalíčená a vyholená [v podpaždí]). Ta se vydává vyzvednout přítele z nemocnice (měl nehodu při rozvozu pizzy, ale už je OK), dá si tam s ním divoký sex na lehátku a téhož dne večer vyrážejí do akce do zlověstné hospody.

Jak zlověstná je? Řekněme to takhle: Hospodského v ní dělá Norbert Lichý a jedinými hosty v ní jsou Nohavica a ten člověk, co píše humorné texty jako "Ostravski (!!!) Ostravak (!!!)" (neznám jeho obličej, ale bylo mi to vysvětleno po filmu). Tudíž je jasné, že THIS AIN'T GONNA BE NO PICNIC.
UPDATE: Tak možná to nebyl "Ostravski (!!!) Ostravak (!!!)", ale "Ruda z Ostravy (!!!)". Nevěděl jsem, že to jsou dva různí lidi, nesleduji ani jednoho.
A taky že ano. Reportérka (jménem Isabel, odtud název filmu) záhy zabloudí z pánských záchodků do kanalizačních chodeb, zde chvíli panicky pobíhá (vypadá to, že pořád jednou chodbou tam a zpět) a pak už je konečně unesena upírem Morelem a odtažena do tajného upírského sídla, které vypadá úplně jako pingpongová místnost / prádelna v běžném starším paneláku.

Zde kromě Morela žije také upírka Ewa (která s Morelem kdysi před 70 lety něco měla) a pak zde mají jednoho upíra na léčení: Jmenuje se Azael, je připoutaný k lehátku ostnatým drátem, nadává občas španělsky a občas česky a škube sebou jako strašidla v japonských hororech.
Odbočka: Opravdu nadává krásně čistě česky, stejně jako všichni ostatní v tomto filmu. Všechny postavy mluví (respektive jsou ne úplně dobře předabovány) krásnou středočeskou češtinou, nikoliv ostravsky. A to prosím ve filmu, jehož propagační balíček pro novináře vypadá takto...

Ale zpět k ději:

Ewa ve sklepě nemá do čeho píchnout (citát: "Sex mě nudí, ani pletení mě nebaví, takze jsem ztratila smysl života"). Takže sbalí Isabel (souvětím "Vidím ti v očích, že jsi ztratila oba rodiče. Začínáš se mi čím dál víc líbit. Máš nějaké schopnosti?") a má s ní krátkou lesbickou scénu (oblečenou, stejně jako úvodní heterosoulož v nemocnici).

Mezitím venku u hospody malá bledá holčička v bílých šatech strašidelně ukáže na Isabelina snoubence Adama a ten je unesen velkou bílou limuzínou do sídla Vory, královny všech upírů. Nebo aspoň těch ostravských (!!!).

Načež se Ewa, Isabel i Morel vydávají autem tam, kde Vora sídlí, přičemž se odehraje dialog:

Isabel: "Kdy už tam budeme?"
Ewa: "Brzo. Do prdele, kam to vlastně jedeme?"

Nicméně záhy přijedou ke starému dřevěnému mlýnu na okraji Ostravy (!!!). Vylezou do jeho vrchního patra, zde odklopí kámen na podlaze a vlezou do velké jeskyně (která se tudíž musí nacházet v přízemí malého mlýna). Tudy dojdou až k Voře, hlídané onou výše zmíněnou goth školačkou ve skotské sukni, která nemluví, jen se lascivně olizuje.

Pak jsem se trochu ztratil, protože někdo někoho prokousl, někdo někoho probodl vidlemi, někdo se upálil a někdo byl dálkově uškrcen kouzelným prstenem, ale následně byla konfigurace živých a mrtvých postav poněkud jiná, než jsem po těch akcích očekával.

Královna upírů. S vidlemi. Před mlýnem.

Pak ale dojde k zásadní změně filmového paradigmatu, protože se Isabel probudí (ve stejné posteli a ve stejný den jako v úvodu filmu) a ukáže se, že se nic z toho, co jsme dosud viděli, ve skutečnosti nestalo. Adam se totiž při rozvozu pizzy na skůtru zabil, Isabel se z toho zbláznila, královna Vora je ve skutečnosti její doktorka Voráková a ta školačka ve skotské sukni je sestřička z nemocnice. A Isabel narozdíl od svého snu nechodí v sexy sukničce, ale ve hnusných teplákách.

Isabel tedy vyleze na střechu nemocnice, tam se jí znovu zjeví upíři, symbolizující její vnitřní démony, ona se s nimi vyrovná ("Kdo jsi, ty děvko, že se odvažuješ brát mi Morela?" - "Jsi hovno královna. Nemám strach."), pak skočí ze střechy, zabije se a je konec filmu...

Mno, jak toto dílo uchopit...

Dle mého názoru má obrovské koule každý tvůrce / producent, který přijde na magistrát města Ostravy (!!!), požádá zde o dotaci na upírský film a dostane ji. K takovému člověku prostě cítím RESTECP. Pokud ty peníze neukradne, nezmizí na Barbados a opravdu ten film natočí, cítím dvojitý RESTECP.
UPDATE: Na žádost producenta upřesňuji, že Ostrava (!!!) nedala na tento film žádný cash, jen různé služby a posluhy.
Film Isabel měl rozpočet 3 milióny Kč, což není mnoho, a je to na něm vidět. Na druhou stranu jsou některé jeho aspekty skutečně libové.

Především musím vyzdvihnout hudbu, kterou složil Ondřej Konvička. Ten skládal hudbu už k půl tuctu jiných filmů, ale bohužel jsem žádný z nich neviděl, takže nemám nejmenší tušení, jestli umí tak sofistikovaně parodovat, nebo to myslí vážně. Každopádně jeho hudba jako kdyby vypadla z nějakého autentického italského hororu z 80. let, je ve filmu téměř nonstop (a jsou to různé motivy, nikoliv opakování pár minut dokola!) a obrovsky pomáhá tomu, že film není nudný. Dokonce bych ji docela rád měl jako soundtrack.

Také kameraman a střihač se vyřádili mnohem více, než by se u podobného filmu dalo očekávat. Já vím, že v dnešní době malých digitálních kamer a Adobe After Effects už všechny ty střihové efekty, umělé zrnění a post-procesingy nejsou tak komplikované jako před 20 lety na MTV, ale mnoho scén má vizuální KOULE, což je v úžasném kontrastu se superdementním dějem a neexistující výpravou, absolutně se to k tomuto filmu nehodí, ale činí ho to zábavným! Mnohem zajímavěji zábavným, než je třeba toto video, která má námětem a stylem k Isabel hodně blízko...

Co se týče herců, hlavní hrdinka vypadá velmi sympaticky a - nestydím se to říct - sexy, zatímco její snoubenec vypadá trochu jako mladý Ash z původního Evil Deadu (náhoda?). Upíři a upírky jsou obsazeni povětšinou tragicky, protože tvůrci asi chtěli mít ve filmu dobré (divadelní) herce místo cool motherfuckerů.


Což se ne úplně povedlo, protože pokud někdo náhodou dobře hrál, většinou to zabily amatérské postsynchrony. Tudíž, čím více se ve filmu mluví a čím méně hraje hudba, tím je nudnější (což souvisí samozřejmě i s tím, že většina dialogů nedává žádný smysl).

Film Isabel je úžasná podívaná. Je úplně jedno, které jeho scény jsou vtipné záměrně a které omylem. Kdyby byl zdarma na YouTube ve standardním rozlišení a HD verze by byla bez DRM ke stažení za 29 Kč, z celého srdce bych obojí každému doporučil. Ale uvádět něco takového v kině za 169 Kč, to mi trochu zavání šílenstvím a/nebo podvodem.

Přijde do kin dost ostravských patriotů na to, aby mohl vzniknout druhý díl?

UPDATE: Oficiální videoklip!


2.5.13

Recenze: Z cizího krev neteče [Identity Thief] - 40%

Sandy Bigelow Patterson (Jason Bateman) z Denveru má tu smůlu (kromě nechlapského křestního jména), že ho tlustá, hnusná podvodnice Diana (Melissa McCarthyová) připraví o jeho identitu, začne mu přečerpávat účet, páchat jeho jménem trestné činy atd...

Naštěstí se Sandymu brzy podaří vysvětlit policii, že ta tlustá obluda na zatýkací fotografii není on, ale nemá zdaleka vyhráno! Vyřešení všech Dianiných podvodů by zabralo mnoho týdnů, ne-li měsíců, což si Sandy zrovna nemůže dovolit, neboť má nové rizikové zaměstnání, hypotéku, další dítě na cestě atd...

Takže je nucen provést jediný šílený plán, který mu může zajistit úspěch: Dojet pro Sandy na Floridu, dotáhnout ji do denverské jurisdikce a zde ji předhodit policajtům...



Zpočátku se mi tato komedie docela líbila. Bylo mi sympatické, že se tvůrci příliš nenimrají v tom, jak musí Sandy dokazovat, že nebyl na druhém konci USA a není tlustá žena.

Dále se mi líbilo, jak se víceméně hodný a nesmělý Sandy rozhoupe k tomu, že Dianu vyhledá A NUKLEÁRNĚ ZNIČÍ (má na ni připraven podraz, kterým ji předhodí policii).

Pokud vám to trochu připomíná zápletku Šéfů na zabití, které režíroval stejný člověk a také v nich hrál Jason Bateman, pak se bohužel těšíte marně, neboť po příletu na Floridu, kdy se ukáže, že Dianu bude nutno dopravit přes půl Ameriky autem, se film změní v takovou tu populární odnož buddy-komedie, ve které spolu musí putovat dva lidé, kteří se nesnášejí (a jeden z nich je nepříjemný smradlavý ignorant), ale v průběhu dobré cesty nejen prožijí roztodivné skopičiny, ale také najdou navzájem cestu do svých srdcí. Viz například Planes, Trains and Automobiles nebo nedávný Na doraz, ale je jich víc.

A Z cizího krev neteče nepatří k těm lepším, z několika důvodů:

Nějací gangsteři, kteří po hlavních hrdinech z nějakého složitého důvodu jdou, nejsou vtipní ani z jiného důvodu zajímaví (i když s tou gangsterkou bych rád viděl nějaký film úplně jiného žánru).

S výjimkou několika málo scén je to všechno velmi předvídatelné (a rozhodně ne tak dravě svižné, jak to vypadá v traileru).

A především: Když se má Diana nakonec proměnit v sympatickou bytost, odhalující své křehké nitro a obětující se pro druhé (což se opravdu stane!), ani na okamžik jsem to té svini nevěřil, a jistě by jí to nevěřil ani Sandy (kterého v průběhu filmu asi tucetkrát napálila a obelhala), kdyby mu to nerozkázal scenárista.

P.S: Na plakáte je napsáno, že jde o "Komedii od tvůrců filmu Méďa", čímž je ovšem myšlen producent! Seth MacFarlane, scenárista, režisér a hlavní představitel Teda, nemá s tímto filmem nic společného.