Zobrazují se příspěvky se štítkemtrailer. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtrailer. Zobrazit všechny příspěvky

4.7.25

Recenze: Kořenový vězeň - 10 %

Zdena byla uvězněna přes noc pod kořenem, inseminována stromovými lidmi a nyní je těhotná. Z jí odhozeného špekáčku ale vznikl antropomorfní Lord Špekáček, kterému Bůh Jiří Kára dal schopnost mluvit, a který se vydává Zdenu zachránit a zabránit tak ovládnutí Země civilizací oživlých stromů. V tom mu pomáhají reportéři televize Znova. A taky věštkyně Jolanda...


Tvůrci tohoto českého filmu se zcela záměrně rozhodli natočit špatný film, čímž se vytahují i v propagačních materiálech ("Náš film je ještě větší bizár než Krtkův svět!"). A to se jim rozhodně povedlo, v tom smyslu, že Kořenový vězeň rozhodně, v žádném existujícím vesmíru, není dobrý film. Zůstává jen otázka, zda je tak špatný až je zábavný (FFFILM 0 %) nebo zda je jenom extrémně špatný (FFFILM 20 %). A odpověď na tuto otázku není vůbec snadná.

18.3.25

Recenze: Hans Zimmer & Friends: Diamond in the Desert - 80 %

Ať si o jeho skladatelských kvalitách myslíte cokoliv, Hans Zimmer je dnes pravděpodobně nejslavnějším a nejlépe placeným skladatelem filmové hudby. A je jedním z hybatelů změny filmové hudby jako takové, od symfonických kompozic minulých desetiletí k elektronické / rockové jednoduchosti současnosti. Více jsem o této změně vyplodil zde a jsem na to pyšný.

Ale zpět k Zimmerovi.

Tento film (který bude uveden 19.3. v našich kinech, ale ne v mnoha) je záznamem jeho nedávného koncertu v Dubaji, ale jde o mnohem víc, než jen o záznam koncertu.

Především, Zimmerovy koncerty vždycky byly velká podívaná a ani v tomto případě tomu není jinak.

Znamená to mimo jiné, že všichni hudebníci mají pečlivě sladěné oblečení a líčení, v sále je spousta reflektorů, laserů, video mappingu a všeho možného. Navíc jsou do filmu v postprodukci přidány různé bonusové vizuální efekty, které podle všeho diváci v Dubaji neviděli, například hejna neropýrů při hudbě z Temného rytíře. Kamery, které to všechno zaznamenávají, mají vskutku divoké pohyby a střihač byl občas tak epileptický, že je obtížné identifikovat, co se právě na plátně na půl sekundy objevilo. A při některých skladbách se dokonce přeneseme úplně jinam a hudebníci při nich hrají v poušti, v opulentním sále nebo na přistávací ploše u vrcholku luxusního hotelu (vždy bez diváků). Efektněji to natočit a sestříhat nešlo.

12.2.25

Recenze: Captain America: Nový svět [Brave New World] - 60 %

Krátké úvodní upozornění: Pokud je pro vás novinkou, že Captain Americe je už několik let černoch, pak tato recenze ani tento film nejsou pro vás.

Film Captain America: Nový svět (který má v úvodních titulcích pouze "Brave New World" a žádného Captaina) je pravděpodobně začátkem nové filmové megasérie, která nám v příštích filmech pravděpodobně představí "nové" Avengers, nové X-Men a pravděpodobně také nové multiverzní nebezpečí. Píšu několikrát "pravděpodobně", protože musím přiznat, že se v aktuálním Marvel vesmíru neorientuji tolik, jako jsem se v minulých desetiletích orientoval ve filmových X-Men a Hulkovi (protože jsem je překládal).

(Tato recenze je bez spoilerů, pokud za spoilery nepokládáte to, co je vidět na plakátech a v trailerech.)

Takže: Drama je rozehráno atentátem na nového prezidenta USA (Harrison Ford). Captain pátrá po pachateli atentátu a odhalí (jak jinak) spiknutí, ve kterém je prezident zapleten. Kolem toho se motá velké množství vedlejších postav, z nichž většina nic zásadního neudělá a zjevně si připravuje půdu pro výraznější role v nejméně deseti dalších plánovaných Marvel filmech.

8.12.24

Recenze: Daft Punk & Leiji Matsumoto's Interstella 5555 - 70 %

Za pár dní má v našich kinech (a po celém světě) premiéru "remasterovaná verze" kultovní animované podívané Interstella 5555. A je důležité říct si něco o tom, o jakou podívanou vlastně jde a v čem přesně spočívá ten "remaster".

U zrodu tohoto počinu stálo elektronické hudební duo Daft Punk, které v roce 2001 vydalo své album "Discovery". K písničkám z alba vyšly animované videoklipy, které produkoval Leidži Macumoto, což byl kultovní japonský výtvarník (zemřel loni), který měl na svém kontě mnoho animovaných seriálů, především ze 70. - 80. let (nejslavnější z nich byl asi "Space Battleship Yamato"). Daft Punk ho oslovili proto, že na jeho seriálech vyrůstali, takže výsledné dílo, včetně "jednodušší" retro animace a naivní zápletky zcela záměrně připomíná staré japonské televizní počiny (například slavnou anime "Včelka Mája").

Vskutku husarským kouskem byla ta skutečnost, že když se videoklipy tohoto alba správně seřadily za sebou, vznikl více než hodinový film se souvislým sci-fi příběhem (zcela bez dialogů!), nazvaný Interstella 5555. Ten vyšel v roce 2003 na DVD a později na BluRayi, což mu moc nijak moc nepomohlo, protože od počátku své existence vznikal v "pouhém" televizním rozlišení a jeho mírná vizuální "rozmatlanost" byla součástí jeho retro kouzla. Tuto "původní" verzi tedy můžete na digitálních nosičích získat už více než 20 let.

Tento týden se v kinech objeví 4K remasterovaná verze, která se od původního filmu v ledasčem liší.

17.11.24

Recenze: After Party - 60%

Mladá studentka Jindřiška přichází domů a zjišťuje, že jejich luxusní dům je v dražbě, všechen majetek v exekuci a její otec se kdesi skrývá a není k zastižení, zatímco matka netuší, co se vlastně stalo a jak otec ty dluhy nadělal, nebo o tom aspoň nechce mluvit. Debutující scenárista a režisér Vojtěch Strakatý nám přináší drama děvčete, které netuší, co si počít.


Existuje vícero českých filmů, které surfují na oblíbené vlně "zakažte exekutory, zrušte dluhy, je to nelidské!" (například Tancuj Matyldo). After Party takovým filmem není. Exekutoři se v něm chovají korektně a slušně a vinu na situaci celé rodiny nese naprosto jednoznačně otec, který neopatrně investoval, i když nevíme jak. A "nevíme jak" je téma, prolínající se celým tímto filmem. Takže nevíme, co vlastně otec komu nasliboval / prošustroval, čemu se vlastně hlavní hrdinka každodenně věnuje (kde studuje a kde pracuje "na poloviční úvazek"), jak dlouho o té finanční krizi věděla matka a co se s tím snažila dělat, kolik činí dluh a do kdy je možno ho splatit, a tak dále. V těchto "nejasnostech" je film tak důsledný, že je to pravděpodobně tvůrčí záměr a ne něco, co bych nutně označoval za jeho zápor.

31.8.23

Audio recenze: Brutální vedro - 40%

Je to něco hodně podobného jako Trierova "Melancholia", jen to stálo tisíckrát méně. Což je částečně pochvala mladých tvůrců a částečně upozornění, že je to pekelná nuda i při stopáži 75 minut.


22.7.23

Indičtí filmaři jsou opět napřed!

Nová indická romantická komedie / muzikál Bawaal obsahuje všechno to, co českým romantickým filmům tak citelně chybí: To znamená vylodění v Normandii, Annu Frankovou, koncentrační tábory, plynové komory a Hitlera, který zachrání rozpadající se vztah Ajaye a Nishi.

Zábět z traileru filmu Bawaal

Zde je trailer, nejzajímavější to začne být od času 01:40:

Film je nyní k dispozici na Amazon Prime a jiných digitálních zdrojích, s anglickými titulky.

Záběr z filmu Bawaal

Marie Poledňáková by měla co dohánět, kdyby nebyla mrtvá! V Indii prostě tuhle romantiku umí. A nejen romantiku, zmrzlinu taky:



2.2.23

Audio recenze: Někdo klepe na dveře [Knock at the Cabin] - 40%

Jako dvacetiminutová epizoda "Krajních mezí" by to možná byl docela působivý zážitek. Jako stominutový film je to značně nudné a neodůvodňující svou existenci. Shyamalan se zřejmě domnívá, že se v jeho díle skrývá nějaká sofistikovanost a docela by mě zajímalo jaká, protože já ji tam nenašel.


13.12.22

Audio recenze: Avatar: The Way of Water - 70%

Po technické a výtvarné stránce bezesporu o řád úžasnější než cokoliv, co se kdy v kinech objevilo. 200 minut uteče překvapivě rychle. Ale po emocionální stránce mě to nechalo stejně chladným jako jednička.


26.10.22

Recenze: Ennio - 60%

Mnoho měsíců po vydání na BluRayi se překvapivě dostává do našich kin dokument o jednom z nejslavnějších skladatelů filmové hudby.

Ennio Morricone toho složil spoustu (opravdu spoustu, takže musel občas vykrádat sám sebe), umřel předloni v 91 letech a je držitelem dvou Oscarů (z toho jednoho čestného). Celovečerní dokument o něm natočil Giuseppe Tornatore, pro kterého skládal Morricone hudbu do většiny jeho filmů.


Film má dvě a půl hodiny a je skutečně ultimativním pohledem na mistrův život a tvorbu. Tornatore měl možnost natočit s Morriconem mnoho hodin původních rozhovorů, takže pokud někdy Morricone něco zajímavého zažil nebo řekl, v tomto filmu to uvidíte a uslyšíte.

Z výsledku jsem ale poněkud rozpačitý, protože mi není úplně jasné, komu je film vlastně určen. Některé pasáže jsou zjevně určeny lidem, kteří dobře znají Morriconeho, hudbu a filmovou hudbu (docela odborné analýzy jeho skladatelských metod nebo obskurních filmů z 60. let), jiné pasáže naopak pozůstávají z dlouhých citací Morriconeho nejslavnějších hudebních fláků, které musejí zpaměti znát všichni, kdo se aspoň trochu zajímají o film. A velká část filmu pozůstává pochopitelně z toho, jak všichni dokola chválí Morriconeho genialitu.

Během té dlouhé stopáže se dozvíme několik opravdu zajímavých a dojemných historek z Morriconeho osobního i profesionálního života, což mě přivedlo na myšlenku, že bych Morriconeho příběh možná rád viděl jako hraný film, ve kterém by byly mistrovy osudy trochu upraveny, aby to celé dávalo dramatický smysl. Tornatore se o to chvílemi pokouší (např. se nám snaží naznačit, že se Morricone vnitřně identifikoval s titulním hrdinou jeho Legendy o 1900), ale je toho málo a nesedí to dohromady se striktně popisným zbytkem filmu.

Pokud vezmeme v úvahu, že já patřím k naprosto nejcílovější skupině diváků tohoto filmu, tak je docela smutné, že se v mých očích jen tak tak přehoupl do nadprůměrného hodnocení. Obávám se, že pro většinu nefanoušků je to (především vzhledem k délce) film k nepřežití.

5.10.22

Audio recenze: Dobrý šéf [El buen patrón] - 60%

Šedivějící Javier Bardem neúnavně táhne tuto skorokomedii, která je příjemně nečernobílá, ale zbytečně rozvleklá.


21.7.22

Audio recenze: Všechno, všude, najednou [Everything Everywhere All at Once] - 40%

Někdy od 30. minuty mi to začalo připadat stereotypní, předvídatelné a čím dál více nudné. Mnohem víc by se mi to líbilo, kdyby to mělo desetkrát kratší stopáž (tedy 14 minut) a přitom stejný obsah.


29.5.22

Audio recenze: Chip 'n' Dale: Rescue Rangers - 70%

Spousta věcí se mi hrozně líbila - především náhodné drobné absurdní odkazy, které jsou většinou vtipné ("Vote for senator Butthead"). Nostalgie také fungovala, i když rozhodně nejsem skalní fanoušek původního seriálu. Škoda, že ústřední zápletka je vlastně hrozně nezajímavá.

19.4.22

Audio recenze videohry: Elden Ring - 100%

Možná nejlepší hra všech dob, ale rozhodně nejlepší hra několika posledních let. A rozhodně ne jenom pro fanoušky Dark Souls. Téměř 50 minut povídání!


29.3.22

Audio recenze: Známí neznámí - 40%

Velmi dobrý italský tragikomický originál byl adaptovaný do podoby "české řachandy" a výsledek je bizarní.


4.1.22

Recenze: Síla - 60%

35letý Kamil Fila obdivuje kulturisty a rozhodne se, že začne superintenzivně posilovat a užívat jisté ne-zcela-nezávadné chemické látky, aby zjistil, kam daleko je možno dojít při touze po svalech. Doktor, se kterým to konzultuje, od něj dá ruce pryč a Kamil tedy začne na vlastní pěst. O několik let později má vážné zdravotní problémy a uvědomí si, že toho musí nechat.

Kromě toho je Kamil známý filmový kritik (nikoliv recenzent, skutečně kritik), který obdivuje osudy filmových hrdinů, ale má problém nějak "uchopit" vlastní životní osud.

Kromě toho je Kamil feminista, držitel titulu "genderman roku" (ne, nevím co to je), skvěle si rozumí s ženami, měl hromadu milenek, ale má problémy v partnerském životě a nechal soukromým detektivem sledovat partnera své expřítelkyně, když doufal, že se k němu vrátí (ta expartnerka k Filovi).

Kamila Filu osobně znám, dalo by se pravděpodobně i napsat, že se kamarádíme, ale o většině věcí v tomto dokumentárním filmu jsem neměl tušení.

20.10.21

Recenze: Poslední souboj [The Last Duel] - 80%

Nejnovější film Ridleyho Scotta (volně na motivy skutečných událostí) vypráví o tom, jak spolu dva francouzští rytíři na konci 14. století měli "soudní" souboj na život a na smrt (poslední v dějinách Francie), aby se tím zjistilo, jestli jeden z nich (Adam Driver) opravdu znásilnil manželku toho druhého (Matt Damon). Tedy, ten souboj je vyvrcholení dvouapůlhodinového filmu, který je o mnoha jiných politických i emocionálních věcech.


Na Poslední souboj jsem se nijak moc netěšil, především vinou podivně nezajímavé reklamní kampaně. V kině jsem ale byl příjemně překvapen a užíval jsem si film víc a víc až k jeho vyvrcholení, kdy jsem si ho zase užíval trochu méně. A pochopil jsem, proč se na tenhle film nedá udělat zajímavá reklamní kampaň a proč finančně brutálně propadl (jde o největší propadák Scottovy kariéry).

Jak asi u Ridleyho Scotta nepřekvapí, Poslední souboj je řádně epický film. Ovšem epický ve scénách, které mají být epické a kterých je jen okolo 10 procent délky filmu. Zbytek filmu pak pozůstávbá z toho, že spolu různí lidé mluví, hádají se a kují pikle, většinou v neepických šedých hradech nebo v bahně. A to v některých případech až třikrát.

26.9.21

Recenze: Last and First Men - 60%

Posmrtně dokončená "filmová báseň" islandského soundtrackového skladatele Jóhanna Jóhannssona je o tom, že je lidstvo napříč časem kontaktováno svými vzdálenými potomky, někdy z daleké budoucnosti, kteří od nich cosi potřebují.

Ale to je strašlivě zavádějící popis.

Celý film Last and First Men pozůstává z toho, že slyšíme Jóhannssonovu hudbu (spíše zvukové plochy než melodie) a Tildu Swintonovou, jak nám čte "zprávu" od našich potomků, což je doprovázeno černobílými záběry na rozpadající se betonové památníky (především v zemích bývalé Jugoslávie). Celý film neuvidíme jediného člověka nebo zvíře. Většinu filmu se nic v záběru nepohne (s výjimkou občas popojíždějící kamery a trávy vlající ve větru).

Čtený text vychází se stejnojmenné sci-fi knihy z roku 1930 a zní velmi archaicky. Vyvolává spíše dojem abstraktní nerýmované básně, než sci-fi příběhu. Shodou okolností jsem film překládal a v některých scénách to byla docela výzva, neboť bez doprovodného obrazu bylo těžké jednoznačně určit, co přesně kterou větou autor myslí a jak ta dvojsmyslná slova nejlépe přeložit.

14.9.21

Recenze: Supernova - 50%

Klavírista Colin Firth žije už mnoho let (pravděpodobně několik desetiletí) se spisovatelem a astronomem Stanleyem Tuccim, který trpí stále se zhoršující demencí a uvědomuje si, že zanedlouho přestane vědět, co se kolem něj děje. Vyrážejí spolu na kratší road trip a setkání s přáteli, což všechno má vyvrcholit Firthovým koncertem a ještě něčím, dramatickým, o čem Firth nemá tušení, ale vy už v tuto chvíli pravděpodobně ano (spoilery na konci textu).


Firth a Tucci jsou skvělí herci a o to horší je, jak málo příležitostí dostali v tomto filmu, ve kterém valnou většinu času neslezou z plátna a mohli by předvádět úžasné herecké koncerty.

8.8.21

Recenze: Sebevražedný oddíl (2021) [The Suicide Squad] - 60%

V nějaké miniaturní ostrovní latinskoamerické zemičce se v dobře střežené věži chystá cosi strašného, co může zničit celé lidstvo. Pochopitelně. Americká vláda dává dohromady elitní tým "meta-lidí" (tzn. "superhrdinů"), který se má na ostrov dostat a věž zničit. Ale plán se trochu pomotá...

Polovina těchto postav je ve filmu méně než 10 minut

Neklame vás paměť. Film se stejným názvem jsme v našich kinech mohli vidět před pár lety (moje recenze zde). Jenže ten se v originále jmenoval "Suicide Squad", zatímco ten letošní se jmenuje "The Suicide Squad". A hráli v něm jiní herci. Tedy s výjimkou těch několika, kteří hrají v obou stejné postavy. Je to reboot? Je to pokračování?? Má smysl se takto ptát???

Odvážím se tvrdit, že u Warner Bros. by v každém případě chtěli, aby se na předchozí Sebevražedný oddíl zcela zapomnělo. Nový film se totiž velmi aktivně snaží mít diametrálně odlišnou atmosféru a nemá nejmenší smysl oba Sebevražedné oddíly srovnávat. Ten nový totiž natočil James Gunn (Strážci galaxie) a jeho zadání bylo zjevné: Natočit něco srandovního nepřístupného, něco mezi Strážci galaxie a Deadpoolem.