Film J.J. Abramse se vrací k úplnému počátku slavné sci-fi ságy a ukazuje nám, jak se dala dohromady úplně původní posádka Star Treku (ta ze seriálu z 60. let - Kirk, Spock atd.).
Ať se vám to líbí nebo ne, Star Trek je v krizi. Sledovanost filmů i seriálů dlouhodobě klesá, tudíž samozřejmě chyběla motivace natáčet daší filmy a seriály (poslední ze seriálů byl předčasně zrušen uprostřed sezóny - jeho úvodní znělka vypadala takhle!!!). J.J. Abrams, který měl bohaté zkušenosti nejen se seriály ("Alias", "Ztraceni"), ale i s filmy (Mission: Impossible III, Monstrum), se rozhodl Star Trek oživit a nějakým nadpřirozeným způsobem se mu podařilo Paramount přesvědčit, že to je možné a že by mu na to měl dát peníze (hodně peněz).
Nový Star Trek dosud neměl světovou premiéru, takže si netroufám tvrdit, jaký bude mít finanční úspěch. Nicméně má vynikající recenze, takže se zdá, že legenda bude úspěšně oživena a budou následovat další filmy, případně seriály - práce na pokračování už jsou v plném proudu.
Abrams si správně uvědomil, že Star Trek není jen o poletování vesmírem a střílení z laserů (pardon, z phaserů) a pořádně se soustředil na casting. Jeho mladá posádka sice nevypadá ve všech případech stoprocentně jako její stará verze, mnohem důležitější ale je, že to jsou ve všech případech dobří herci, kteří často dokáží svým herectvím zdařile zachytit podstatu původní postavy. Což je mnohem lepší, než kdyby to byli herečtí neumětelové, k nerozeznání podobní Takeiovi nebo Doohanovi.
Většina postav (nebo aspoň ta důležitější polovina) je zdařile představená a dočkáme se patřičného vysvětlení jejich motivací a duševních rozpoložení. Nabízí se zde srovnání s novou Star Wars trilogií, ve které Lucas během šesti hodin stihl pro představení dvou-tří postav udělat přibližně totéž, co Abrams stihne během dvou hodin pro čtyři nebo pět postav.
Čímž se dostáváme k tomu, že nový Star Trek má bleskové tempo, a to nejen v akčních scénách, ale i při většině dialogů. Postavy neustále mluví jedna přes druhou, překřikují se, kamera přitom nervózně těká kolem, hraje dramatická hudba... A toto tempo se daří udržet téměř celý film!
Zatím jsem se příliš nezmiňoval o tricích a akčních scénách, ale u těch je asi nejméně překvapivé, že stojí za to a vypadají draze a profesionálně. I na nich se projevuje Abramsova dravost a "polodokumentárnost". Kamera je často neklidná a velmi často jsou v obraze vidět různé zbytkové odlesky, prach, nedokonalosti objektivu atd... (většinou samozřejmě vytvořené úmyslně a digitálně).
Scenáristé si při vymýšlení příběhu s horníkem Neronem (Eric Bana), ničícím planety, vypomohli cestováním časem a alternativními dějinami, což omlouvá jisté nesrovnalosti v historické kontinuitě. Nechci příliš spoilerovat, ale takto vytvořený prequel/reboot funguje z hlediska kontinuity mnohem lépe, než nový Wolverine nebo nová Star Wars trilogii a kdokoliv by novému Star Treku vytýkal, že je "nekanonický", ten je - s prominutím - opravdu blb.
Zastavil bych se ještě u hudby: Z hudebního hlediska je ve světě Star Treku mnohem větší "zmatek" než třeba ve Star Wars: Star Trek I a V mají stejný hlavní motiv jako druhá televizní série, Star Trek II a III hudebně navazují jeden na druhý, ale už ne na žádný jiný, atd... Michael Giacchino tudíž všechno smetl ze stolu a začal od nuly, s novým hudebním motivem. Tento motiv je velmi triviální (což nemyslím jako urážku, ale jako označení pro něco, co jsem schopen včetně akordů správně zahrát po jednom poslechu) a ve filmu se opakuje opravdu hodně, v několika málo variacích. Přitom Giacchino rozhodně umí skládat zajímavější věci (a skládal je už v době, kdy ozvučoval videohry), ale tentokrát bylo zřejmě zapotřebí skládat tak, aby fanouškům vytloukl z hlavy to, co do ní měli natlučeno během předchozích desetiletí. Na samém konci filmu se pak ozve orchestrální úprava Courageova motivu z prvního seriálu (naštěstí bez zpěvu), což je dojemné a velmi příhodné, protože teprve na konci filmu vlastně začíná "star trek", t.j. vesmírné putování. Nicméně při odchodu ze sálu jsem si pak broukal Courage, nikolic Giacchina...
Před tvůrci stál opravdu nelehký úkol: Museli natočit něco, co je pochopitelné a zábavné pro "normálního diváka", kerý neví co je to Romulus a warp, a současně nesměli příliš naštvat hardcore fanoušky, kteří byli v posledních letech prakticky jedinými lidmi, kteří se na Star Treky koukali. Vzhledem k tomu, že tyto dva úkoly byly mnohdy téměř v rozporu jeden s druhým, je výsledek jejich práce obdivuhodný.
P.S: Ve filmu má poměrně velkou roli Winona Ryderová, ale málokdo ji na plátně pozná, přestože není nijak příliš maskovaná.
P.P.S: Víte, kdo režíroval Tři muže a nemluvně?
30.4.09
29.4.09
Krvavý Valentýn 3D [My Bloody Valentine] - 40%
Ve městě Harmony jakýsi šílenec v plynové masce na Sv. Valentýna brutálně povraždil asi 20 lidí (převážně krumpáčem) a pak zmizel v dolech. O 10 let později začínají vraždy znovu a zdá se, že je provádí tentýž chlapík (stejný hornický oblek, plynová maska, krumpáč). Vrátil se nějak tajuplně původní vrah nebo ho někdo kopíruje?
Tento film je remakem hororu z roku 1981 a nejen díky tomu velice připomíná nový Pátek třináctého. Hororového (resp. splatterového) fanouška potěší začátek, kdy je během poměrně krátké doby zabito poměrně kreativními a velmi explicitními způsoby mnoho lidí. Bohužel, je to jenom prolog (jako v novém Pátku třináctého), pak přijde titulek "O 10 LET POZDĚJI" a v celém zbytku filmu je přibližně stejný počet mrtvých jako v prvních deseti minutách. Navíc je problém v tom, že kreativních způsobů zabití pomocí krumpáče zase není tak moc...
"Herecké výkony" všech zúčastněných jsou samozřejmě strašné. Některé takovým způsobem, že film skoro působí jako částečná parodie á la Vřískot. Platí to ale jen pro některé herce, takže to asi nebyl záměr.
O kvalitě scénáře raději nebudu vůbec mluvit, ale musím se zmínit o tom, že režie není nic moc nejen z hlediska psychologie postav apod. (nic takového ve filmu neexistuje), ale také z čistě řemeslného hlediska za moc nestojí a co chvíli připomíná nějakou trapnou televizní inscenaci.
Film je uváděn ve 3D, ale tato technologie je trestuhodně nevyužita (zapamatoval jsem si celkem nějaké 3-4 trochu působivé 3D záběry) a dost špatně zvládnuta technicky. Často byl obraz nezřetelný, rozdvojený, příliš tmavý a ke konci už mě dost bolela hlava. Je velice špatný nápad pracovat ve 3D filmu s ostřením a hloubkou obrazu (takže části scenérie jsou pak záměrně pořád rozostřené, ať se snažíte očima ostřit jakkoliv) a ještě horší nápad je používat ve 3D filmu prolínačky...
P.S: Ještě bych se chtěl pochlubit, že jsem "šokující pointu" správně uhodl asi ve dvacáté minutě filmu, když jsem si položil otázku "Tak jak úplně nejdebilněji by to mohlo skončit?"
P.P.S: Tato recenze i percentuální hodnocení jsou určeny lidem, kteří na Krvavého Valentýna jdou proto, že touží v kině vidět krev a brutální vraždy. Pokud k nim nepatříte, nemá nejmenší smysl se na toto dílo koukat.
Tento film je remakem hororu z roku 1981 a nejen díky tomu velice připomíná nový Pátek třináctého. Hororového (resp. splatterového) fanouška potěší začátek, kdy je během poměrně krátké doby zabito poměrně kreativními a velmi explicitními způsoby mnoho lidí. Bohužel, je to jenom prolog (jako v novém Pátku třináctého), pak přijde titulek "O 10 LET POZDĚJI" a v celém zbytku filmu je přibližně stejný počet mrtvých jako v prvních deseti minutách. Navíc je problém v tom, že kreativních způsobů zabití pomocí krumpáče zase není tak moc...
"Herecké výkony" všech zúčastněných jsou samozřejmě strašné. Některé takovým způsobem, že film skoro působí jako částečná parodie á la Vřískot. Platí to ale jen pro některé herce, takže to asi nebyl záměr.
O kvalitě scénáře raději nebudu vůbec mluvit, ale musím se zmínit o tom, že režie není nic moc nejen z hlediska psychologie postav apod. (nic takového ve filmu neexistuje), ale také z čistě řemeslného hlediska za moc nestojí a co chvíli připomíná nějakou trapnou televizní inscenaci.
Film je uváděn ve 3D, ale tato technologie je trestuhodně nevyužita (zapamatoval jsem si celkem nějaké 3-4 trochu působivé 3D záběry) a dost špatně zvládnuta technicky. Často byl obraz nezřetelný, rozdvojený, příliš tmavý a ke konci už mě dost bolela hlava. Je velice špatný nápad pracovat ve 3D filmu s ostřením a hloubkou obrazu (takže části scenérie jsou pak záměrně pořád rozostřené, ať se snažíte očima ostřit jakkoliv) a ještě horší nápad je používat ve 3D filmu prolínačky...
P.S: Ještě bych se chtěl pochlubit, že jsem "šokující pointu" správně uhodl asi ve dvacáté minutě filmu, když jsem si položil otázku "Tak jak úplně nejdebilněji by to mohlo skončit?"
P.P.S: Tato recenze i percentuální hodnocení jsou určeny lidem, kteří na Krvavého Valentýna jdou proto, že touží v kině vidět krev a brutální vraždy. Pokud k nim nepatříte, nemá nejmenší smysl se na toto dílo koukat.
28.4.09
We Need More Giant Spiders!
Tohle je velmi staré video, ve kterém Kevin Smith vypráví o tom, co měl společného s novým Supermanem (dávno před tím, než se objevil nějaký Bryan Singer).
Dávám ho sem především proto, že by ho měli vidět úpně všichni, kdo to chtějí někdy dotáhnout až do Hollywoodu.
Dávám ho sem především proto, že by ho měli vidět úpně všichni, kdo to chtějí někdy dotáhnout až do Hollywoodu.
27.4.09
X-Men Origins: Wolverine - 40%
Prequel k filmové trilogii X-Men vypráví o tom, jak se Logan (Hugh Jackman) stal Wolverinem. O jeho vztahu s bratrem (Liev Schreiber), o jeho krátkém působení ve speciální jednotce Williama Strykera a o tom, proč si nechal do těla implantovat adamantium a stal se "rosomákem".
Tento film je prequel, což je narozdíl od nového Star Treku (recenze bude velmi brzy) velký problém! Scenárista se musel velmi krkolomně snažit, aby všechno ve Wolverinovi navazovalo na první X-Men, a stejně se to moc nevydařilo. Až zpětně mi například došlo, že Wolverinův brácha je tentýž kolohnát Sabretooth, se kterým se Wolverine pral v prvních X-Men, kde Sabretooth vypadal naprosto jinak a rozhodně se při epizodní rvačce s Wolverinem nechoval jako jeho bratr, který s ním prožil několik set let! A to je jen třešnička na dortu - comicsoví znalci jistěbudou vyvedeni z míry / naštváni na mnoha dalších místech.
Vzhledem k tomu, že se děj filmu odehrává někdy v 80. letech minulého století, jsou leckteré v něm použité rekvizity časově zcela mimo (obzvlášť markantní je to u počítačů). Atmosféra 80. let není využita ani náznakově (v kontrastu se Strážci - Watchmen). A je diskutabilní, zda někdo bude věřit, že Wolverine ve filmu umřel, když je hlavním hrdinou tří celovečerních filmů, odehrávajících se později...
Film se dopouští několika typických comicsovo-filmových prohřešků, ke kterým patří:
P.S: Ještě jedna taková ptákovina, která je vidět už v traileru. V jednu chvíli Wolverine švihne dvakrát do dveří, čímž vzniknou dvě křížící se trojice řezů ve tvaru "X" (symbolika!). Celé to sledujeme z opačné strany dveří, takže není pochyb o tom, že jde o řezy vedoucí skrz naskrz. Následkem toho vzniknou uprostřed čtyři malé "kostičky", které nejsou s ničím spojeny a ze všech stran je kolem nich nejméně centimetr prázdného prostoru, a přesto se nehnou ani o milimetr a dál spokojeně visí ve vzduchu!
P.P.S: Tato recenze je psána na základě hotové, definitivní verze filmu. Ta se ostatně od "nehotové, nedefinitivní" liší minimálně, leckdy k horšímu...
Tento film je prequel, což je narozdíl od nového Star Treku (recenze bude velmi brzy) velký problém! Scenárista se musel velmi krkolomně snažit, aby všechno ve Wolverinovi navazovalo na první X-Men, a stejně se to moc nevydařilo. Až zpětně mi například došlo, že Wolverinův brácha je tentýž kolohnát Sabretooth, se kterým se Wolverine pral v prvních X-Men, kde Sabretooth vypadal naprosto jinak a rozhodně se při epizodní rvačce s Wolverinem nechoval jako jeho bratr, který s ním prožil několik set let! A to je jen třešnička na dortu - comicsoví znalci jistěbudou vyvedeni z míry / naštváni na mnoha dalších místech.
Vzhledem k tomu, že se děj filmu odehrává někdy v 80. letech minulého století, jsou leckteré v něm použité rekvizity časově zcela mimo (obzvlášť markantní je to u počítačů). Atmosféra 80. let není využita ani náznakově (v kontrastu se Strážci - Watchmen). A je diskutabilní, zda někdo bude věřit, že Wolverine ve filmu umřel, když je hlavním hrdinou tří celovečerních filmů, odehrávajících se později...
Film se dopouští několika typických comicsovo-filmových prohřešků, ke kterým patří:
- Supehrdinové, o kterých existují desítky comicsů, objevující se doslova na pár sekund v nedůležitých pidiroličkách, aby se filmaři mohli pochlubit, jakou spoustu jich ve filmu mají.
- Strašlivé hlášky ("Umírám - je mi taková zima!").
- Konkrétní superhrdinové vypadající / chovající se zcela jinak, než ve svých comicsech.
- Dvě krátké sekvence po skončení filmu, z nichž ani jedna není čímkoliv zajímavá nebo překvapující.
- Celková zmatenost děje, budící dojem radikálního dodatečného vystříhávání a přestříhávání. Několik scén, známých z trailerů, ve filmu vůbec není. V jednu chvíli je někdo zhypnotizován, aby "šel stále rovně a nezastavoval se, ani když mu budou krvácet chodidla". O mnoho hodin později je zhypnotizovaný objeven na silnici, jak stále jde. Zajímavost spočívá v tom, že původní zhypnotizování proběhlo na malém ostrůvku bez mostů...
P.S: Ještě jedna taková ptákovina, která je vidět už v traileru. V jednu chvíli Wolverine švihne dvakrát do dveří, čímž vzniknou dvě křížící se trojice řezů ve tvaru "X" (symbolika!). Celé to sledujeme z opačné strany dveří, takže není pochyb o tom, že jde o řezy vedoucí skrz naskrz. Následkem toho vzniknou uprostřed čtyři malé "kostičky", které nejsou s ničím spojeny a ze všech stran je kolem nich nejméně centimetr prázdného prostoru, a přesto se nehnou ani o milimetr a dál spokojeně visí ve vzduchu!
P.P.S: Tato recenze je psána na základě hotové, definitivní verze filmu. Ta se ostatně od "nehotové, nedefinitivní" liší minimálně, leckdy k horšímu...
22.4.09
Dvojí hra [Duplicity] - 60%
Julia Robertsová a Clive Owen hrají dva tajné agenty (původně vládní), kteří se střetnou v rámci své profese, pak v sobě naleznou zalíbení, přejdou do soukromého sektoru a připraví velký podvod na své zaměstnavatele, kterým si chtějí vydělat na klidný důchod.
Tuto mírně romantickou špionážní mírněkomedii napsal a režíroval Tony Gilroy, který režíroval Michaela Claytona a především napsal scénáře celé Bourneovy trilogie. Je vidět, že je zkušený scenárista, protože dialogy jsou opravdu velmi břitké a místy připomínají oldschoolové hašteření z filmů poloviny minulého století. Je to téměř overkill, protože často jsou nám tímto způsobem podávány informace zásadní pro děj a jsou místy tak zhuštěné, že je problém je v reálném čase nasávat.
Čímž se dostáváme k nejzásadnějšímu probému filmu: Je to celkově overkill. Na začátku je nám nastíněna nějaká situace. Po deseti minutách je nám vysvětleno, že je to vlastně všechno úplně jinak, a to se pak opakuje každých 10 až 15 minut. Když víte, že film má přes dvě hodiny, tak stačí podívat se při každém zvratu na hodinky, a pokud zbývá více než pět minut filmu, můžete si být stoprocentně jisti, že se dočkáte ještě dalších zvratů a nakonec to bude všechno úplně jinak.
Tato autorova hra s diváky pomocí neustálých zvratů a vysvětlujících flashbacků vám dojde opravdu dost záhy (nejpozději po třiceti minutách), takže následující hodinu a půl vlastně nemáte motivaci snažit se namáhat mozkové závity a pochopit, co složitého se mezi těmi dvaceti postavami děje, protože to o pár minut později stejně bude všechno úplně jinak...
Je to škoda, protože postavy mezi sebou mají slušnou chemii a leckterá osamocená scénka je působivá.
Tuto mírně romantickou špionážní mírněkomedii napsal a režíroval Tony Gilroy, který režíroval Michaela Claytona a především napsal scénáře celé Bourneovy trilogie. Je vidět, že je zkušený scenárista, protože dialogy jsou opravdu velmi břitké a místy připomínají oldschoolové hašteření z filmů poloviny minulého století. Je to téměř overkill, protože často jsou nám tímto způsobem podávány informace zásadní pro děj a jsou místy tak zhuštěné, že je problém je v reálném čase nasávat.
Čímž se dostáváme k nejzásadnějšímu probému filmu: Je to celkově overkill. Na začátku je nám nastíněna nějaká situace. Po deseti minutách je nám vysvětleno, že je to vlastně všechno úplně jinak, a to se pak opakuje každých 10 až 15 minut. Když víte, že film má přes dvě hodiny, tak stačí podívat se při každém zvratu na hodinky, a pokud zbývá více než pět minut filmu, můžete si být stoprocentně jisti, že se dočkáte ještě dalších zvratů a nakonec to bude všechno úplně jinak.
Tato autorova hra s diváky pomocí neustálých zvratů a vysvětlujících flashbacků vám dojde opravdu dost záhy (nejpozději po třiceti minutách), takže následující hodinu a půl vlastně nemáte motivaci snažit se namáhat mozkové závity a pochopit, co složitého se mezi těmi dvaceti postavami děje, protože to o pár minut později stejně bude všechno úplně jinak...
Je to škoda, protože postavy mezi sebou mají slušnou chemii a leckterá osamocená scénka je působivá.
16.4.09
Pátek třináctého [Friday The 13th] - 40%
Několik teenagerů si přijede užívat do blízkosti starého skautského tábora (zdánlivě opuštěného), aniž by tušili, že zde stále vegetuje narušený vraždící psychopat Jason (ten s hokejovou maskou).
Nový Pátek třináctého, produkovaný Michaelem Bayem a režírovaný Marcusem Nispelem (remake Texaského masakru motorovou pilou) má všechny očekávané ingredience, to znamená především KREV A KOZY. Nejde o remake prvního filmu, jak bylo původně avizováno, nýbrž o jakýsi remix prvních tří dílů, zasazený do současnosti (Jasonova matka je jenom pár sekund na začátku).
Brutální scény jsou zrežírované a natočené poměrně zručně, ale jakmile se přestane zabíjet a děvčata zrovna mají oblečená trička, rozhostí se podle očekávání nuda a nekoná se ani snaha o nějaké prokreslení charakterů nebo něco podobného. Byl by z toho hezky brutální dvacetiminutový sestřih...
Problém není v tom, že by šlo o špatný remake, ale v tom, že dnes, v době Sawů a Hostelů, nemá přílišný smysl natáčet remake Pátku třináctého.
Nový Pátek třináctého, produkovaný Michaelem Bayem a režírovaný Marcusem Nispelem (remake Texaského masakru motorovou pilou) má všechny očekávané ingredience, to znamená především KREV A KOZY. Nejde o remake prvního filmu, jak bylo původně avizováno, nýbrž o jakýsi remix prvních tří dílů, zasazený do současnosti (Jasonova matka je jenom pár sekund na začátku).
Brutální scény jsou zrežírované a natočené poměrně zručně, ale jakmile se přestane zabíjet a děvčata zrovna mají oblečená trička, rozhostí se podle očekávání nuda a nekoná se ani snaha o nějaké prokreslení charakterů nebo něco podobného. Byl by z toho hezky brutální dvacetiminutový sestřih...
Problém není v tom, že by šlo o špatný remake, ale v tom, že dnes, v době Sawů a Hostelů, nemá přílišný smysl natáčet remake Pátku třináctého.
14.4.09
Znovu 17 [17 Again] - 40%
Mikeovi O'Donnelovi (Matthew Perry) je 37 let. Má dvě děti, se kterými si nerozumí, v práci se mu nedaří a rozvádí se se ženou, kterou si vzal před 20 lety. A protože v pravou chvíli správným způsobem nostalgicky zavzpomíná na stará léta, stane se z něj najednou 17letý kluk (Zac Efron).
Nejzajímavější na tomto filmu je asi skutečnost, že přestože ho produkoval Adam Shankman, není úplně strašný (režíroval ho skorodebutant Burr Steers). Filmových příběhů s podobným námětem (dospělý omládne / potká své rodiče v minulosti / prohodí si mozek s dítětem...) tu už byla spousta, takže otázka zní, jestli tato variace přináší něco nového, nebo je aspoň tak dobře napsaná, zrežírovaná a zahraná, že se na ní dá koukat (viz Mezi námi děvčaty).
Odpověď zní: Není.
Základní premisa spočívá tentokrát v tom, že Mike omládne fyzicky o 20 let (tj. vypadá přesně jako v sedmnácti), ale mentálně je na tom pořád zcela stejně a celý svět kolem něj zůstává nezměněn. Jaké zajímavé situace taková premisa nabízí?
Je to dost málo a filmaři to věděli. Proto se snaží film nafouknout komickými scénkami, nijak nesouvisejícími s hlavní dějovou linií (např. Mikeův kamarád je i v pokročilém věku supernerd a zamiluje se do ředitelky školy) a stejně se nedostanou ani na 90 minut. A přesto je o hodně dlouhých 90 minut!
Pokud znáte Zaca Efrona pouze z Muzikálu ze střední (a ne třeba z Hairspraye), bude pro vás možná překvapením, že kromě sympaťáka je také velmi slušným hercem a zachraňuje mnohé scény před naplněním celého potenciálu jejich trapnosti. I přes jeho snahu jsem ale velmi záhy zapomněl na to, že se mám vlastně dívat na dospělého v dětském těle - a viděl jsem ho jen jako teenagera, který je trošku mimo. Když se pokouší svést svou manželku (tzn. vizuálně o 20 let starší ženu), působí to spíš trošku strašidelně a ani trošičku tak působivě jako když má Tom Hanks ve Velkém svou první erotickou zkušenost, například.
A přestože jde o příběh 37letého muže, působí Znovu 17 dojmem, že je cílen na teenagerské Efronovy fanynky, v čemž cítím jakýsi velmi, velmi zásadní rozpor...
Nejzajímavější na tomto filmu je asi skutečnost, že přestože ho produkoval Adam Shankman, není úplně strašný (režíroval ho skorodebutant Burr Steers). Filmových příběhů s podobným námětem (dospělý omládne / potká své rodiče v minulosti / prohodí si mozek s dítětem...) tu už byla spousta, takže otázka zní, jestli tato variace přináší něco nového, nebo je aspoň tak dobře napsaná, zrežírovaná a zahraná, že se na ní dá koukat (viz Mezi námi děvčaty).
Odpověď zní: Není.
Základní premisa spočívá tentokrát v tom, že Mike omládne fyzicky o 20 let (tj. vypadá přesně jako v sedmnácti), ale mentálně je na tom pořád zcela stejně a celý svět kolem něj zůstává nezměněn. Jaké zajímavé situace taková premisa nabízí?
- Mike, který netuší, co dneska "frčí", se musí začlenit mezi teenagery.
- Mike díky tomu znovu objeví kouzlo lásky ke své ženě
- Mike začne znovu balit svou ženu, která si myslí, že je jakýsi vzdálený příbuzný, který shodou okolností vypadá přesně jako její manžel před 20 lety
Je to dost málo a filmaři to věděli. Proto se snaží film nafouknout komickými scénkami, nijak nesouvisejícími s hlavní dějovou linií (např. Mikeův kamarád je i v pokročilém věku supernerd a zamiluje se do ředitelky školy) a stejně se nedostanou ani na 90 minut. A přesto je o hodně dlouhých 90 minut!
Pokud znáte Zaca Efrona pouze z Muzikálu ze střední (a ne třeba z Hairspraye), bude pro vás možná překvapením, že kromě sympaťáka je také velmi slušným hercem a zachraňuje mnohé scény před naplněním celého potenciálu jejich trapnosti. I přes jeho snahu jsem ale velmi záhy zapomněl na to, že se mám vlastně dívat na dospělého v dětském těle - a viděl jsem ho jen jako teenagera, který je trošku mimo. Když se pokouší svést svou manželku (tzn. vizuálně o 20 let starší ženu), působí to spíš trošku strašidelně a ani trošičku tak působivě jako když má Tom Hanks ve Velkém svou první erotickou zkušenost, například.
A přestože jde o příběh 37letého muže, působí Znovu 17 dojmem, že je cílen na teenagerské Efronovy fanynky, v čemž cítím jakýsi velmi, velmi zásadní rozpor...
11.4.09
Předčítač [The Reader] - 80%
V roce 1958 se v Berlíně patnáctiletý Michael seznamuje s tramvajovou průvodčí Hannou (Kate Winsletová), které je něco pře třicet a mají spolu asi roční milenecký vztah (tajný, pochopitelně). Pak Hanna zmizí a Michael ji znovu objevuje v roce 1966, kdy je obžalována za to, že byla dozorkyní v koncentračním táboře a měla na svědomí mnoho mrtvých (což Michael netušil). Příběh dále pokračuje ještě mnoho desetiletí, a do doby, kdy z Michaela vyroste Ralph Fiennes.
Snažil jsem se být v popisu děje stručný a neprozradit více než trailer (který toho už tak prozrazuje dost), protože nejlepší mi na Předčítači přišla právě základní kostra příběhu, která v ledasčem připomíná Pokání (Wrightovo, nikoliv Abuladzeovo). Stejně jako v Pokání jde v Předčítači o události dávných let, které později mají velmi osudová vyústění díky tomu, co někdo před lety řekl a udělal, nebo ještě spíše neřekl a neudělal. Je to opravdu silný a chytře sestavený příběh. A stejně jako Pokání i Předčítač vznikl podle knihy.
I když mě tedy velmi zaujal základní příběh, nejsem už tak nadšený z filmového scénáře, který místy zbytečně "tlačí na pilu" a věci, které v Pokání byly dostatečně působivé díky jedné větě nebo pár záběrům, zbytečně rozmělňuje ve snaze, aby byly ještě působivější. Výsledek je pak kontraproduktivní. Je jasné, že mladého muže zničí zjištění, že jeho první láska možná zabila stovky lidí v koncentračním táboře. Na osudovosti filmu nijak nepřidá, když po tomto zjištění mladý muž odjede do koncentračního tábora a tam se několik minut prochází. Podobných scén je ve filmu více a dokazují, že Stephen Daldry (Billy Elliot, Hodiny) prostě není tak vynikající režisér jako Joe Wright.
Kate Winsletová i mladý kluk v hlavní roli (hlavní představitel z Drsňáka) jsou velmi dobří, zatímco Fiennes nemá moc co předvést. "Velmi dobří" a nikoliv "výborní" píšu opět především kvůli scénáři a režisérovi, kteří je nutí dělat a říkat věci, které jsou (v zájmu "větší osudovosti a dramatičnosti") občas v nesouladu s charakterem jejich postav - například Hanna je evidentně mírně psychicky narušená, ale při soudním přelíčení se najednou začne chovat vyloženě jako dement, jako by si chtěla záměrně přitížit (což nechce).
Jako ne úplně štastné rozhodnutí se mi jeví také to, že hlavní hrdinku hraje od začátku do konce Kate Winsletová a ve své nejstarší podobě přes umění maskérů nevypadá jako stará žena, nýbrž jako namaskovaná mladá žena. Nebo to, že i když ve filmu vystupují téměř výhradně Němci, hlavní hrdinové mluví anglicky s německým přízvukem a čtou si knihy psané v angličtině (které mají reprezentovat knihy psané v němčině), zatímco postavy v pozadí se spolu baví německy...
P.S: Ano, Kate se svlékne a ledacos ukáže, prasáci.
Snažil jsem se být v popisu děje stručný a neprozradit více než trailer (který toho už tak prozrazuje dost), protože nejlepší mi na Předčítači přišla právě základní kostra příběhu, která v ledasčem připomíná Pokání (Wrightovo, nikoliv Abuladzeovo). Stejně jako v Pokání jde v Předčítači o události dávných let, které později mají velmi osudová vyústění díky tomu, co někdo před lety řekl a udělal, nebo ještě spíše neřekl a neudělal. Je to opravdu silný a chytře sestavený příběh. A stejně jako Pokání i Předčítač vznikl podle knihy.
I když mě tedy velmi zaujal základní příběh, nejsem už tak nadšený z filmového scénáře, který místy zbytečně "tlačí na pilu" a věci, které v Pokání byly dostatečně působivé díky jedné větě nebo pár záběrům, zbytečně rozmělňuje ve snaze, aby byly ještě působivější. Výsledek je pak kontraproduktivní. Je jasné, že mladého muže zničí zjištění, že jeho první láska možná zabila stovky lidí v koncentračním táboře. Na osudovosti filmu nijak nepřidá, když po tomto zjištění mladý muž odjede do koncentračního tábora a tam se několik minut prochází. Podobných scén je ve filmu více a dokazují, že Stephen Daldry (Billy Elliot, Hodiny) prostě není tak vynikající režisér jako Joe Wright.
Kate Winsletová i mladý kluk v hlavní roli (hlavní představitel z Drsňáka) jsou velmi dobří, zatímco Fiennes nemá moc co předvést. "Velmi dobří" a nikoliv "výborní" píšu opět především kvůli scénáři a režisérovi, kteří je nutí dělat a říkat věci, které jsou (v zájmu "větší osudovosti a dramatičnosti") občas v nesouladu s charakterem jejich postav - například Hanna je evidentně mírně psychicky narušená, ale při soudním přelíčení se najednou začne chovat vyloženě jako dement, jako by si chtěla záměrně přitížit (což nechce).
Jako ne úplně štastné rozhodnutí se mi jeví také to, že hlavní hrdinku hraje od začátku do konce Kate Winsletová a ve své nejstarší podobě přes umění maskérů nevypadá jako stará žena, nýbrž jako namaskovaná mladá žena. Nebo to, že i když ve filmu vystupují téměř výhradně Němci, hlavní hrdinové mluví anglicky s německým přízvukem a čtou si knihy psané v angličtině (které mají reprezentovat knihy psané v němčině), zatímco postavy v pozadí se spolu baví německy...
P.S: Ano, Kate se svlékne a ledacos ukáže, prasáci.
10.4.09
Happy-Go-Lucky - 60%
Poppy je asi 30 let stará, ne moc bohatá, a žije v současé Británii. Je učitelka, nemá chlapa a je hrozně optimistická.
Vlastně bych to už ani nenazval optimismem. Když jste tak optimističtí, že se dětinsky hihňáte i v situacích, kdy vám jde o zdraví či o život, a ignorujete rady, které vám pomáhají to zdraví si uchovat (např. od instruktora v autoškole), tak už bych to nenazýval optimismem, ale nějakým sprostším slovem.
Film je dvouhodinovou mozaikou různých výjevů z Poppyina života. Nedočkáme se nějakého vývoje její postavy (občas má náběh k serióznosti, ale po chvíli zase jede ve starých kolejích), nedočkáme se žádných narativních prvků v obvyklém smyslu těchto slov.
Dočkáme se několika rozkošných epizodek, které by mi přišly super jako praštěná komická vložka v Bridget Jonesové, ale nepřijdou mi zdaleka tak super jako něco, co má vytvářet základní kostru celého filmu.
Dialogy a herecké výkony jsou velice působivé a místy máte skoro dojem, že se díváte na dokument. Skoro. A kdyby to dokument byl, asi bych byl nadšenější. Ale pokud je to původní příběh, odehraný herci, nevidím důvod, proč se na to dívat, když v každé hospodě v každou danou chvíli sedí několik podobných týpků a stačí jim jenom koupit pár piv, abyste si jejich šílenost užili z první ruky a stoprocentně reálně.
Mike Leigh se tímto filmem v mých očích definitivně zařadil po bok Davida Lynche nebo Petera Greenawaye (mluvím o jejich současné tvorbě). Je to rozhodně inteligentní člověk a extrémně schopný filmař, jehož aktuální filmy se se mnou naprosto míjejí a nikdy v životě bych si s ním nechtěl o ničem povídat, kdyby třeba přijel do Prahy na Febiofest... A přesně tato věta je pro mnohé z vás jistě velkým doporučením. V tom byla její pointa.
P.S: V podstatě souhlasím s textem recenze Aleny Prokopová (až na tu poslední větu s Umučením Krista). Akorát že pro mě to všechno je argument, podporující mé šedesátiprocentní hodnocení a nikoliv její stoprocentní.
Vlastně bych to už ani nenazval optimismem. Když jste tak optimističtí, že se dětinsky hihňáte i v situacích, kdy vám jde o zdraví či o život, a ignorujete rady, které vám pomáhají to zdraví si uchovat (např. od instruktora v autoškole), tak už bych to nenazýval optimismem, ale nějakým sprostším slovem.
Film je dvouhodinovou mozaikou různých výjevů z Poppyina života. Nedočkáme se nějakého vývoje její postavy (občas má náběh k serióznosti, ale po chvíli zase jede ve starých kolejích), nedočkáme se žádných narativních prvků v obvyklém smyslu těchto slov.
Dočkáme se několika rozkošných epizodek, které by mi přišly super jako praštěná komická vložka v Bridget Jonesové, ale nepřijdou mi zdaleka tak super jako něco, co má vytvářet základní kostru celého filmu.
Dialogy a herecké výkony jsou velice působivé a místy máte skoro dojem, že se díváte na dokument. Skoro. A kdyby to dokument byl, asi bych byl nadšenější. Ale pokud je to původní příběh, odehraný herci, nevidím důvod, proč se na to dívat, když v každé hospodě v každou danou chvíli sedí několik podobných týpků a stačí jim jenom koupit pár piv, abyste si jejich šílenost užili z první ruky a stoprocentně reálně.
Mike Leigh se tímto filmem v mých očích definitivně zařadil po bok Davida Lynche nebo Petera Greenawaye (mluvím o jejich současné tvorbě). Je to rozhodně inteligentní člověk a extrémně schopný filmař, jehož aktuální filmy se se mnou naprosto míjejí a nikdy v životě bych si s ním nechtěl o ničem povídat, kdyby třeba přijel do Prahy na Febiofest... A přesně tato věta je pro mnohé z vás jistě velkým doporučením. V tom byla její pointa.
P.S: V podstatě souhlasím s textem recenze Aleny Prokopová (až na tu poslední větu s Umučením Krista). Akorát že pro mě to všechno je argument, podporující mé šedesátiprocentní hodnocení a nikoliv její stoprocentní.
9.4.09
JCVD - 40%
V tomto filmu se Jean-Claude Van Damme nevinně připlete k přepadení banky pošty a stane se rukojmím, ale policisté venku si myslí, že on je lupičem. A když píšu "Jean-Claude Van Damme", nemyslím tím "Postavu, kterou hraje Van Damme". Tedy vlastně myslím. Ale ta postava se jmenuje také Jean-Claude Van Damme!
JCVD je částečně autobiografický film. "Částečně" v tom smyslu, že hlavní hrdina prožil živo, velmi podobný dosavadnímu životu Jean-Claudea a my sledujeme jeden den v jeho životě, který se nikdy nestal a nikdy nestane ani jemu, ani nikomu jinému na Zemi.
JCVD je totiž artfilm!!!
Viděl jsem trailery na film již před delší dobou a čekal jsem od něj ledacos od bláznivé komedie ve stylu Bofwingera až po bizarnost ve stylu V kůži Johna Malkoviche, ale rozhodně jsem nečekal to, co jsem uviděl (a rozhodně jsem nečekal akční film, takže z nepřítomnosti akčních scén mé pofilmové rozpoložení nepramení).
Film JCVD má nakonec nejblíž k oné zmíněné bizarnosti V kůži Johna Malkoviche (který mám rád), nebo ještě spíš k Soderberghovu Hollywood, Hollywood (Full Frontal), který nenávidím a má to být jakýsi meta-meta-metafilmový humor - což je ta lepší možnost. Horší možnost je, že jeho tvůrce byl velmi neschopný a snažil se to maskovat tím, že film vydává za umění.
Film skáče nechronologicky vpřed a vzad (doprovázen filosofickými citáty, uvozujícími jho kapitoly!), ale jeho těžištěm je situace s lupiči a rukojmími na poště a policejní vyjednávání. V mnohých z těchto scén se Van Damme vůbec nevyskytuje a my sledujeme policisty a gangstery, předvádějící humor ve stylu opravdu špatných francouzských komedií nedávných let - poulení očí, legrační nadávání podřízeným a kolegům, absurdní dialogové odbočky jako když se Francouz pokouší o Pulp Fiction... A doprostřed toho jančení je občas vržen Jean-Claude, který se snaží hrát svou postavu jako skutečného normálního člověka (byť herce). Výsledek není ani komický ani lidský a je na vás, jestli to budete brát jako umění a nějak interpretovat, nebo se budete spíš divit, co tam tom filmu proboha všichni vidí.
Mnohem lepší jsou flashbacky, ve kterých vidíme jisté zásadní scény z nedávného hercova života. V těch nevládne takové šílenství jako na poště a mají nějakou uchopitenou atmosféru, ale je jich bohužel menšina (mnohé ze scén, které vidíte v traileru, ve filmu vůbec nejsou).
A pak už mi z filmu utkvěl jen střípky, které nemohu označit jinak než jako "náhodné"... Obraz v celém filmu je prohnán nějakým digitálním filtrem, takže vypadá jako něco mezi Matrixem a Underworldem (byť byl film velmi laciný - odehrává se převážně na oné poště). Hudba (nikoliv písničky, orchestrální hudba) je nevýslovně strašná. A v jednu chvíli se najednou Van Damme pomalu zvedne, jako anděl proletí střechou pošty, uvidíme, že je to ve skutečnosti studio s reflektory, Van Damme pronese monolog o tom, jak měl těžký život, pak zase slétne dolů do poštu a děj pokračuje. Na tomto monologu je nejlépe vidět, že i když Van Damme podává podstatně lepší herecký výkon, než ve svých ostatních filmech (což, ruku na srdce, není zase tak těžké), není dost dobrý herec na to, aby takto náročnou scénu zvládl - tzn. je velice patrné, že se nám nesvěřuje doopravdy, ale předvádí naučenou hereckou scénu.
(Samozřejmě, milovníci Soderbergha mohou tvrdit, že mé výše uvedené výtky jsou nesmyslné a že to tak špatně bylo všechno natočeno schválně, aby bylo něčemu nastaveno zrcadlo...)
Největším pozitivem filmu pro mě nakonec byla skutečnost, že Van Damme souhlasil s tím, aby někdo natočil jistý druh intimní sondy do jeho života. Mnohem raději bych ale viděl opravdový dokument o tom, jak Van Damme natáčí s mladým avantgardním režisérem film JCVD a doufá, že se tím zařadí mezi "skutečné herce", jak se tato jeho naděje nesplní, a jak Van Damme následně odjede do Rumunska natáčet Univerzálního vojáka III. To je na tom všem ta nejdrsněší a nejskutečnější ironie...
JCVD je částečně autobiografický film. "Částečně" v tom smyslu, že hlavní hrdina prožil živo, velmi podobný dosavadnímu životu Jean-Claudea a my sledujeme jeden den v jeho životě, který se nikdy nestal a nikdy nestane ani jemu, ani nikomu jinému na Zemi.
JCVD je totiž artfilm!!!
Viděl jsem trailery na film již před delší dobou a čekal jsem od něj ledacos od bláznivé komedie ve stylu Bofwingera až po bizarnost ve stylu V kůži Johna Malkoviche, ale rozhodně jsem nečekal to, co jsem uviděl (a rozhodně jsem nečekal akční film, takže z nepřítomnosti akčních scén mé pofilmové rozpoložení nepramení).
Film JCVD má nakonec nejblíž k oné zmíněné bizarnosti V kůži Johna Malkoviche (který mám rád), nebo ještě spíš k Soderberghovu Hollywood, Hollywood (Full Frontal), který nenávidím a má to být jakýsi meta-meta-metafilmový humor - což je ta lepší možnost. Horší možnost je, že jeho tvůrce byl velmi neschopný a snažil se to maskovat tím, že film vydává za umění.
Film skáče nechronologicky vpřed a vzad (doprovázen filosofickými citáty, uvozujícími jho kapitoly!), ale jeho těžištěm je situace s lupiči a rukojmími na poště a policejní vyjednávání. V mnohých z těchto scén se Van Damme vůbec nevyskytuje a my sledujeme policisty a gangstery, předvádějící humor ve stylu opravdu špatných francouzských komedií nedávných let - poulení očí, legrační nadávání podřízeným a kolegům, absurdní dialogové odbočky jako když se Francouz pokouší o Pulp Fiction... A doprostřed toho jančení je občas vržen Jean-Claude, který se snaží hrát svou postavu jako skutečného normálního člověka (byť herce). Výsledek není ani komický ani lidský a je na vás, jestli to budete brát jako umění a nějak interpretovat, nebo se budete spíš divit, co tam tom filmu proboha všichni vidí.
Mnohem lepší jsou flashbacky, ve kterých vidíme jisté zásadní scény z nedávného hercova života. V těch nevládne takové šílenství jako na poště a mají nějakou uchopitenou atmosféru, ale je jich bohužel menšina (mnohé ze scén, které vidíte v traileru, ve filmu vůbec nejsou).
A pak už mi z filmu utkvěl jen střípky, které nemohu označit jinak než jako "náhodné"... Obraz v celém filmu je prohnán nějakým digitálním filtrem, takže vypadá jako něco mezi Matrixem a Underworldem (byť byl film velmi laciný - odehrává se převážně na oné poště). Hudba (nikoliv písničky, orchestrální hudba) je nevýslovně strašná. A v jednu chvíli se najednou Van Damme pomalu zvedne, jako anděl proletí střechou pošty, uvidíme, že je to ve skutečnosti studio s reflektory, Van Damme pronese monolog o tom, jak měl těžký život, pak zase slétne dolů do poštu a děj pokračuje. Na tomto monologu je nejlépe vidět, že i když Van Damme podává podstatně lepší herecký výkon, než ve svých ostatních filmech (což, ruku na srdce, není zase tak těžké), není dost dobrý herec na to, aby takto náročnou scénu zvládl - tzn. je velice patrné, že se nám nesvěřuje doopravdy, ale předvádí naučenou hereckou scénu.
(Samozřejmě, milovníci Soderbergha mohou tvrdit, že mé výše uvedené výtky jsou nesmyslné a že to tak špatně bylo všechno natočeno schválně, aby bylo něčemu nastaveno zrcadlo...)
Největším pozitivem filmu pro mě nakonec byla skutečnost, že Van Damme souhlasil s tím, aby někdo natočil jistý druh intimní sondy do jeho života. Mnohem raději bych ale viděl opravdový dokument o tom, jak Van Damme natáčí s mladým avantgardním režisérem film JCVD a doufá, že se tím zařadí mezi "skutečné herce", jak se tato jeho naděje nesplní, a jak Van Damme následně odjede do Rumunska natáčet Univerzálního vojáka III. To je na tom všem ta nejdrsněší a nejskutečnější ironie...
7.4.09
S.S.D. - Spojení nenavázáno [С.С.Д.] - 0%
Deset mladých rusů se účastní televizní reality show. Jsou odvezeni do dávno opuštěného pionýrského tábora, zde jsou zamčeni uvnitř, jsou jim vysvětlena pravidla a pak... pak začnou umírat, což komentuje strašidelný hlas z megafonů, který jim vysvětluje, že umírají podle scénářů klasických ruských strašidelných historek. Nikdo z nich netuší, že v 80. letech v tomto pionýrském táboře došlo k brutálním vraždám...
Tento slasher film je tedy kombinací Urban Legend, libovolného Pátku třináctého, Saw a nějakých vyvražďovacích béček o reality shows, jejichž jména už jsem zapomněl.
Důležité je, že to je slasher, nikoliv horor. Nebojíte se, co se stane a nepřekvapuje vás to. Pouze čekáte, kdo bude zabit jako další a jakým způsobem se to stane. A budete zklamáni, protože se žádných zajímavých způsobů smrti nedočkáte. Způsoby smrti jsou jednou z mnoha věcí, ve kterých je film nechtěně vtipný, protože ty ruské "urban legends" jsou prostě takové nějaké... ruské. Například ta o rakvi na kolečkách:
"Sedí malá holčička doma a najednou rádio povídá: Schovej se holčičko, jede si pro tebe rakev na kolečkách - už je ve městě. Ale holčička se neschovala. A za chvíli rádio povídá: Schovej se holčičko, rakev na kolečkách už je před domem. A holčička se zase neschovala. A Rádio povídá: Schovej se, holčičko, rakev na kolečkáchuž je tady. A rakev přijela a pověsila holčičku na hák!"
Po této strašně strašidelné historce, pronášené strašně strašidelným hlasem ruského Jigsawa, dojde k tomu, že si jedna ze soutěžících odskočí na záchod, načež ji tam najdou pověšenou na háku.
Samozřejmě je problém natáhnout řádově deset smrtí na téměř dvě hodiny, takže filmaři nechají hlavní hrdiny dlouhé minuty buď naříkat "Proboha všichni umřeme" nebo ujišťovat "To bude v pohodě, všichni to přežijeme", což se celý film pravidelně střídá a tvoří to 95% všech dialogů.
Kromě toho je film občas prokládán flash-forwardy do budoucnosti, kdy se táborem prochází policisté a pátrají, přičemž jeden z nich pronese po dlouhém zamyšlení hlášku: "Pokud se to stalo před týdnem, pak máme sedm dní zpoždění".
Toto je jedna z mnoha hlášek (a situací), které jsou tak neuvěřitelně dementní, že jsou proti vůli autorů vtipné a tudíž mohu s klidným srdcem dát nula procent. Možná tomu ale trochu pomohla tlumočnice (viděl jsem film se simultánním překladem), protože některé dialogy opravdu nedávaly ani ten nejzákladnější smysl.
Je evidentní, že film nebyl úplně laciný a například střih nebo kamera je výrazně profesionálnější, než u nějakého Choking Hazardu. O to více vynikne totální tragičnost námětu, scénáře, hudby (náhodně rozmístěný ruský metal, rap a house), hereckých výkonů a režie. Tohle je ten pravý film, který má běžet v pozadí na nějakém večírku, který se ještě nestihl pořádně rozjet.
P.S: "S.S.D." v názvu znamená "Smrt sovětským dětem". Opravdu! Nechápu, proč to český distributor nepoužil jako český název.
Tento slasher film je tedy kombinací Urban Legend, libovolného Pátku třináctého, Saw a nějakých vyvražďovacích béček o reality shows, jejichž jména už jsem zapomněl.
Důležité je, že to je slasher, nikoliv horor. Nebojíte se, co se stane a nepřekvapuje vás to. Pouze čekáte, kdo bude zabit jako další a jakým způsobem se to stane. A budete zklamáni, protože se žádných zajímavých způsobů smrti nedočkáte. Způsoby smrti jsou jednou z mnoha věcí, ve kterých je film nechtěně vtipný, protože ty ruské "urban legends" jsou prostě takové nějaké... ruské. Například ta o rakvi na kolečkách:
"Sedí malá holčička doma a najednou rádio povídá: Schovej se holčičko, jede si pro tebe rakev na kolečkách - už je ve městě. Ale holčička se neschovala. A za chvíli rádio povídá: Schovej se holčičko, rakev na kolečkách už je před domem. A holčička se zase neschovala. A Rádio povídá: Schovej se, holčičko, rakev na kolečkáchuž je tady. A rakev přijela a pověsila holčičku na hák!"
Po této strašně strašidelné historce, pronášené strašně strašidelným hlasem ruského Jigsawa, dojde k tomu, že si jedna ze soutěžících odskočí na záchod, načež ji tam najdou pověšenou na háku.
Samozřejmě je problém natáhnout řádově deset smrtí na téměř dvě hodiny, takže filmaři nechají hlavní hrdiny dlouhé minuty buď naříkat "Proboha všichni umřeme" nebo ujišťovat "To bude v pohodě, všichni to přežijeme", což se celý film pravidelně střídá a tvoří to 95% všech dialogů.
Kromě toho je film občas prokládán flash-forwardy do budoucnosti, kdy se táborem prochází policisté a pátrají, přičemž jeden z nich pronese po dlouhém zamyšlení hlášku: "Pokud se to stalo před týdnem, pak máme sedm dní zpoždění".
Toto je jedna z mnoha hlášek (a situací), které jsou tak neuvěřitelně dementní, že jsou proti vůli autorů vtipné a tudíž mohu s klidným srdcem dát nula procent. Možná tomu ale trochu pomohla tlumočnice (viděl jsem film se simultánním překladem), protože některé dialogy opravdu nedávaly ani ten nejzákladnější smysl.
Je evidentní, že film nebyl úplně laciný a například střih nebo kamera je výrazně profesionálnější, než u nějakého Choking Hazardu. O to více vynikne totální tragičnost námětu, scénáře, hudby (náhodně rozmístěný ruský metal, rap a house), hereckých výkonů a režie. Tohle je ten pravý film, který má běžet v pozadí na nějakém večírku, který se ještě nestihl pořádně rozjet.
P.S: "S.S.D." v názvu znamená "Smrt sovětským dětem". Opravdu! Nechápu, proč to český distributor nepoužil jako český název.
6.4.09
Odpor [Defiance] - 60%
Hlavními hrdiny filmu jsou bratři Bielští (nejstarší a nejdůležitější z nich hrají Daniel Craig a Liev Schreiber), kteří byli - pokud se nepletu - polští židé. Můžete se mi klidně smát, ale i po zhlédnutí filmu mám trochu hokej v tom, co v něm kdo komu vlastně prováděl. Většina filmu se odehrává v roce 1941, podle titulků v "Bělorusku", které - pokud se nepletu - bylo tehdy čerstvě obsazeno Ruskem Sovětským svazem, a ještě čerstvěji obsazeno nacisty. Tudíž - pokud se nepletu - když všichni většinu filmu mluví anglicky s abstraktním evropským přízvukem, má to ve skutečnosti reprezentovat polštinu a všichni to jsou Poláci. No a tito polští židi, pronásledovaní nacisty, si založili tábor v hustých lesích, kde skrývali další židy (nakonec přes tisíc!) před nacisty a vyráželi odtud na výpravy za jídlem (které prostě kradli) a proti nacistům. Zajímavá dynamika příběhu má vyplývat z toho, že kromě nacistů běžně zabíjeli také řadové Běloruské civilisty, kteří se provinili např. tím, že nacistům půjčili náklaďák. Jeden z bratrů se pak se skupinkou bojovníků přidal k sovětským partyzánům, operujícím nedaleko, kteří de facto pokládali jednotku Bielských za "polské hrdlořezy" a za normálnějšího stavu věcí by ji nejraději vyhladili sami.
Ale možná se pletu. Všechny nuance mi nebyly úplně jasné (a naprostá většina Američanů musí být z filmu zcela mimo, proto ho distribuuje Paramount Vantage) a nehodlám studovat Wikipedii jen proto, abych mohl dělat, že tehdejší historii mám v malíčku.
Film Edwarda Zwicka (má oblíbená Legenda o vášni, ale také méně oblíbený Krvavý diamant) je zajímavý jednak onou výše zmíněnou nejednoznačností a jednak snahou o relativní historickou věrnost - což v tomto případě znamená, že lesy opravdu vypadají evropsky (natáčelo se v Litvě) a herci mluví velmi dobře rusky (všechny dialogy, které se historicky měly odehrát v ruštině, jsou skutečně v ruštině, s českými i anglickými titulky současně).
Filmu naopak velmi škodí, že dost často přepne na "hollywoodský autopilot" a začne předvádět věci jako z Legendy o vášni nebo Posledního samuraje (také Zwickův film). To znamená, že někdo zpomaleně vybuchuje, někdo je líčen jak hrdina bez poskvrny (přestože dělal jisté velmi nepěkné věci, což je jasné nejen z historického hlediska ale i z filmu samotného) a k tomu hraje hudba Jamese Newtona Howarda, která je moc pěkná, nýbrž svým přístupem "židi v nebezpečí -> tklivé sólové housle -> Oscar v kapse" dle mého mínění poněkud nevhodná pro tento film, kterému by místo snahy o velkofilmovost slušela forma polodokumentární televizní inscenace. Kdyby se do ní vešlo více historických informací na úkor prvoplánovité hollywoodské tragédie, pak by se dala asi přežít i délka 140 minut.
Ale možná se pletu. Všechny nuance mi nebyly úplně jasné (a naprostá většina Američanů musí být z filmu zcela mimo, proto ho distribuuje Paramount Vantage) a nehodlám studovat Wikipedii jen proto, abych mohl dělat, že tehdejší historii mám v malíčku.
Film Edwarda Zwicka (má oblíbená Legenda o vášni, ale také méně oblíbený Krvavý diamant) je zajímavý jednak onou výše zmíněnou nejednoznačností a jednak snahou o relativní historickou věrnost - což v tomto případě znamená, že lesy opravdu vypadají evropsky (natáčelo se v Litvě) a herci mluví velmi dobře rusky (všechny dialogy, které se historicky měly odehrát v ruštině, jsou skutečně v ruštině, s českými i anglickými titulky současně).
Filmu naopak velmi škodí, že dost často přepne na "hollywoodský autopilot" a začne předvádět věci jako z Legendy o vášni nebo Posledního samuraje (také Zwickův film). To znamená, že někdo zpomaleně vybuchuje, někdo je líčen jak hrdina bez poskvrny (přestože dělal jisté velmi nepěkné věci, což je jasné nejen z historického hlediska ale i z filmu samotného) a k tomu hraje hudba Jamese Newtona Howarda, která je moc pěkná, nýbrž svým přístupem "židi v nebezpečí -> tklivé sólové housle -> Oscar v kapse" dle mého mínění poněkud nevhodná pro tento film, kterému by místo snahy o velkofilmovost slušela forma polodokumentární televizní inscenace. Kdyby se do ní vešlo více historických informací na úkor prvoplánovité hollywoodské tragédie, pak by se dala asi přežít i délka 140 minut.
3.4.09
You might find this very hard to believe...
...BUT HE IS GAY.
(Photo Credit: Frank Ockenfels / Universal Pictures. Copyright: © 2009 Universal Studios. ALL RIGHTS RESERVED.)
(Photo Credit: Frank Ockenfels / Universal Pictures. Copyright: © 2009 Universal Studios. ALL RIGHTS RESERVED.)
2.4.09
Dělá Variety aprílové vtipy?
Edward Furlong (ten chlapec z Terminátora 2) a Kristanna Lokenová (Terminátorka z Terminátora III) budou hrát v novém filmu Uwe Bolla Janjaweed o novináři, pozorujícím genocidu v Súdánu.
Píše to Variety, ale připadá mi to jako příliš mnoho Aprílů v jedné větě!
Píše to Variety, ale připadá mi to jako příliš mnoho Aprílů v jedné větě!
1.4.09
Čtenáři se ptají: "Ta písnička na začátku traileru...?"
Netvrdím, že každý musí po sluchu okamžitě umět rozeznat Johna Williamse od Hanse Zimmera, nicméně dotaz pod recenzí Růžového pantera 2, znějící "Nevíte, jak se jmenuje ta písnička na začátku toho traileru?" odhaluje soundtrackové znalosti vskutku netušeného kalibru!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)