Píše se rok 1964 a v katolické škole v New Yorku "vládne" nesmlouvavá Sestra Aloysius (Meryl Streepová), která nenávidí veškeré novoty (např. kuličkové pero). Sestra Aloysius pojme podezření, že Otec Flynn (Philip Seymour Hoffman) przní dvanáctiletého žáka (který to má už tak dost těžké kvůli své barvě pleti). Otec Flynn jakékoliv podezření odmítá a mladičká Sestra James (Amy Adamsová z Kouzelné romance) neví, komu dát za pravdu.
Film napsal a režíroval John Patrick Shanley podle své vlastní divadelní hry, která získala řadu ocenění. Hlavní představitelé (plus Viola Davisová, která hraje chlapcovu matku a je ve filmu asi 10 minut) byli nominováni na lecjakou cenu a není divu, protože hrají opravdu dobře a kdybych je viděl v původní divadelní hře, asi by se mi dost líbila.
Horší to ale je s filmem, který vypadá jako divadelní hra. Ta zřejmě pozůstává z toho, že si tři hlavní postavy střídavě povídají v kanceláři a na dvoře. "Filmová úprava" pak spočívá v tom, že si občas povídají i ve třídě a při jídle a uvidíme navíc jeden poetický flashback, který ve srovnání s komorností zbytku filmu působí jako pěst na oko.
Ten chlapeček, který je vidět v traileru v 0:20, hraje opravdu hrozně (tedy ne "hrozně", ale nevhodně - jako v nějaké bláznivé komedii), zatímco přehnaná striktnost Meryl Streepové a naivita Amy Adamsové na mě místy působily téměř komicky (což nemá nic společného s tím, zda v té době v katolických školách podobní lidé skutečně existovali nebo ne).
Film Pochyby obsahuje 20 až 30 minut vynikajících hereckých koncertů, ale zbytek je značně nudný a nenabízí vám ani mnoho možností k přemýšlení. Od samého začátku to totiž vypadá, že otec Flynn se ničeho nedopustil a Sestra Aloysius je prostě magor. Napětí (pokud nějaké je) tudíž nepramení z otázky "Prznil toho chlapce nebo ne?", ale pouze z otázky "Jak moc mu Sestra Aloysius dokáže zničit pověst?". A ani odpověď na tuto nejzásadnější (resp. jedinou zásadní) otázku není nijak příliš vyčerpávající...
28.2.09
27.2.09
Strážci - Watchmen [Watchmen] - 80%
Píše se rok 1985, ovšem alternativní rok 1985. USA vyhrály válku ve Vietnamu, Richard Nixon je stále prezidentem, hrozí jaderná válka mezi USA a SSSR a superhrdinové existují (byli ale nedávno postaveni mimo zákon, až na pár výjimek). Kdosi je začne zabíjet a těch pár, kteří zbyli a navzájem se znají, se snaží zjistit, kdo a proč to dělá.
Strážce - Watchmen natočil Zack Snyder (Úsvit mrtvých, 300: Bitva u Thermopyl) podle comicsu z roku 1985, který je legendární (je to např. jediný comics, který kdy byl vyznamenán cenou Hugo a jediný, který se ocitl na seznamu "nejlepší literatury století" časopisu Time). Napsal ho Alan Moore, který je znám svou nenávistí k Hollywoodu a především k hollywoodským adaptacím svých comicsů. Svůj názor na kvalitu této filmové adaptace vyjádřil už předem lakonickým: "I'll never watch this fucking thing".
Pokud comics Strážci (vyšel i česky) neznáte, pak bych ho asi nejspíše přirovnal k Úžasňákovým, kdyby nebyli animovaní a mládeži přístupní.
Strážci jsou totiž brutální. Je v nich většina krvavých a jinak nepříjemných scén z comicsu a leckdy jsou krvavější než v předloze, například včetně detailního záběru na ohlodanou nohu šestileté holčičky, o kterou se perou psi. Ve Velké Británii je film do 18 let nepřístupný (u nás do 15) a dobře bych se rozmyslel, než bych na něj vzal svého mladšího bratra / syna / jakékoliv děvče (pokus znásilnění je tam taky, včetně kopání do břicha místo předehry), a to nejen kvůli oné brutalitě, ale předevevším kvůli tomu, že Strážci se rozhodně nedají označit za "zábavný film" - pokud za "zábavný film" nepovažujete Sedm nebo Brazil.
"Strážci" (comics) jsou jsou složité vícevrstevné dílo, ve kterém děj skáče vpřed a vzad, prolíná se v něm mnoho příběhových linií a kreslené pasáže jsou hojně prokládány novinovými výstřižky, psychiatrickými vyšetřeními, deníky atd... A celé to má okolo 400 stránek, a jen velmi málo z nich se zabývá nějakou akcí! K vychutnání comicsu je téměř nezbytné, abyste ho četli vícekrát nebo každou chvíli listovali tam a zpátky a ověřovali si, zda vám to všechno do sebe správně zapadlo.
Dalším zásadním oříškem byl fakt, že comics je poplatný své době, kdy byl strach z globální jaderné války velmi reálný a vzpomínky na Nixona a Vietnam relativně čerstvé. Dnes, o čtvrt století později, to všechno samozřejmě vyznívá podstatně jinak, což Snyder zdatně podporuje výběrem dobových písní.
Zack Snyder natáčel podle scénáře Davida Haytera (který napsal scénář k X-Men a namluvil hlavní roli v sérii videoher Metal Gear Solid) a Alexe Tse, který se snažil být maximálně věrný předloze. Což ale neznamená (a nemůže znamenat) "otrocky věrný". Mnohé flashbacky jsou přeházeny nebo sloučeny do jednoho, mnohé hlášky se ozvou na jiných místech nebo z úst někoho jiného, ale v naprosté většině případů jsou to úpravy, které jsou pro film vhodnější, ne-li nezbytné. Při mnoha zásadních sekvencích je dokonale zachován "feeling" téže sekvence v comicsu a teprve při podrobném srovnání zjistíte, že je ve filmu ledacos přeházeno / zkráceno (mou oblíbenou se stala nádherná desetiminutová sekvence o zrození a životní filosofii Dr. Manhattana, doprovázená hudbou Philipa Glasse). Snyder podobně jako ve 300: Bitva u Thermopyl používá extrémně zpomalené a zrychlené záběry (často mění rychlost i několikrát během jediného záběru) a kombinuje filmové scény tak, aby vytvářely přesné citace obrázků a sekvencí z comicsu. Vypadá to krásně (respektive brutálně efektně), ale neřeší to problém "jak nacpat celou předlohu do jednoho filmu?" (i když ten film má okolo 160 minut, což je další argument pro to, aby na něj nechodili malí diváci).
Pokud se na Strážce bude dívat člověk, který comics nikdy nečetl, obávám se, že mu mnohé unikne. Například úvodní titulková sekvence (pětiminutová!) se skládá z nádherně komponovaných záběrů, které shrnují předchozí historii Strážců a jejich předchůdců Minutemanů. Každý záběr této sekvence odkazuje na něco, co zná čtenář comicsu nebo co se divák dozví později během filmu. Obávám se ale, že si většina nezasvěcených diváků nedokáže vždycky dát dohromady, že zmínka, která se ve filmu právě objevila, souvisí se záběrem, který viděli před 90 minutami v úvodních titulcích. A takových momentů je ve filmu opravdu velmi, velmi mnoho. Například (následující dva seznamy JSOU SPOILERY):
Podobně jako je film Silent Hill zdaleka nejvěrnější adaptací videohry, Strážci - Watchmen jsou zdaleka nejvěrnější hranou adaptací comicsu. Pokud vezmemu v úvahu, jak obrovsky komplexní tento comics byl, pak je výsledek Snyderovy práce geniální a není mu co vytknout. To ovšem neznamená, že je geniální výsledný film. Podobně jako u Silent Hillu mi totiž připadá (ostatně stejně jako Alanu Mooreovi), že tohle prostě nešlo natočit tak, aby to bylo vynikající film a přitom to zůstalo věrné předloze. Za pár měsíců se objeví na DVD (a možná i v kinech!) režisérská verze, která má mít okolo čtyř hodin...
Strážce - Watchmen natočil Zack Snyder (Úsvit mrtvých, 300: Bitva u Thermopyl) podle comicsu z roku 1985, který je legendární (je to např. jediný comics, který kdy byl vyznamenán cenou Hugo a jediný, který se ocitl na seznamu "nejlepší literatury století" časopisu Time). Napsal ho Alan Moore, který je znám svou nenávistí k Hollywoodu a především k hollywoodským adaptacím svých comicsů. Svůj názor na kvalitu této filmové adaptace vyjádřil už předem lakonickým: "I'll never watch this fucking thing".
Pokud comics Strážci (vyšel i česky) neznáte, pak bych ho asi nejspíše přirovnal k Úžasňákovým, kdyby nebyli animovaní a mládeži přístupní.
Strážci jsou totiž brutální. Je v nich většina krvavých a jinak nepříjemných scén z comicsu a leckdy jsou krvavější než v předloze, například včetně detailního záběru na ohlodanou nohu šestileté holčičky, o kterou se perou psi. Ve Velké Británii je film do 18 let nepřístupný (u nás do 15) a dobře bych se rozmyslel, než bych na něj vzal svého mladšího bratra / syna / jakékoliv děvče (pokus znásilnění je tam taky, včetně kopání do břicha místo předehry), a to nejen kvůli oné brutalitě, ale předevevším kvůli tomu, že Strážci se rozhodně nedají označit za "zábavný film" - pokud za "zábavný film" nepovažujete Sedm nebo Brazil.
"Strážci" (comics) jsou jsou složité vícevrstevné dílo, ve kterém děj skáče vpřed a vzad, prolíná se v něm mnoho příběhových linií a kreslené pasáže jsou hojně prokládány novinovými výstřižky, psychiatrickými vyšetřeními, deníky atd... A celé to má okolo 400 stránek, a jen velmi málo z nich se zabývá nějakou akcí! K vychutnání comicsu je téměř nezbytné, abyste ho četli vícekrát nebo každou chvíli listovali tam a zpátky a ověřovali si, zda vám to všechno do sebe správně zapadlo.
Dalším zásadním oříškem byl fakt, že comics je poplatný své době, kdy byl strach z globální jaderné války velmi reálný a vzpomínky na Nixona a Vietnam relativně čerstvé. Dnes, o čtvrt století později, to všechno samozřejmě vyznívá podstatně jinak, což Snyder zdatně podporuje výběrem dobových písní.
Zack Snyder natáčel podle scénáře Davida Haytera (který napsal scénář k X-Men a namluvil hlavní roli v sérii videoher Metal Gear Solid) a Alexe Tse, který se snažil být maximálně věrný předloze. Což ale neznamená (a nemůže znamenat) "otrocky věrný". Mnohé flashbacky jsou přeházeny nebo sloučeny do jednoho, mnohé hlášky se ozvou na jiných místech nebo z úst někoho jiného, ale v naprosté většině případů jsou to úpravy, které jsou pro film vhodnější, ne-li nezbytné. Při mnoha zásadních sekvencích je dokonale zachován "feeling" téže sekvence v comicsu a teprve při podrobném srovnání zjistíte, že je ve filmu ledacos přeházeno / zkráceno (mou oblíbenou se stala nádherná desetiminutová sekvence o zrození a životní filosofii Dr. Manhattana, doprovázená hudbou Philipa Glasse). Snyder podobně jako ve 300: Bitva u Thermopyl používá extrémně zpomalené a zrychlené záběry (často mění rychlost i několikrát během jediného záběru) a kombinuje filmové scény tak, aby vytvářely přesné citace obrázků a sekvencí z comicsu. Vypadá to krásně (respektive brutálně efektně), ale neřeší to problém "jak nacpat celou předlohu do jednoho filmu?" (i když ten film má okolo 160 minut, což je další argument pro to, aby na něj nechodili malí diváci).
Pokud se na Strážce bude dívat člověk, který comics nikdy nečetl, obávám se, že mu mnohé unikne. Například úvodní titulková sekvence (pětiminutová!) se skládá z nádherně komponovaných záběrů, které shrnují předchozí historii Strážců a jejich předchůdců Minutemanů. Každý záběr této sekvence odkazuje na něco, co zná čtenář comicsu nebo co se divák dozví později během filmu. Obávám se ale, že si většina nezasvěcených diváků nedokáže vždycky dát dohromady, že zmínka, která se ve filmu právě objevila, souvisí se záběrem, který viděli před 90 minutami v úvodních titulcích. A takových momentů je ve filmu opravdu velmi, velmi mnoho. Například (následující dva seznamy JSOU SPOILERY):
- Keeneův zákon je zmíněn jen v jedné větě a není z toho příliš jasné, že nějak souvisí s postavením maskovaných hrdinů mimo zákon
- Veidtova ochočená šelma ve filmu je, ale nikdo se ani slovem nezmíní, odkud a jak se tam vzala
- "Méně důležití" superhrdinové (Soudce v kápi, Dolarový Bill, Silueta) se sice ve filmu objeví, ale tak letmo, že nezasvěcený divák téměř nemá šanci dát si pár jejich záběrů do souvislosti s větami, ve kterých se o nich na jiném místě filmu někdo zmíní
- Celý podpříběh s comicsem "Černá loď" je nepřítomen. Animovaná "Černá loď" vychází v těchto dnech jako samostatné DVD, namluvené Gerardem Butlerem. Přesto se ve filmu mihnou malý čtenář a prodavač novin z comicsu.
- Ve filmu se vůbec nedozvíme, jak skončil původní Sůva. V polovině filmu prostě zmizí a už se neobjeví
- Na konci filmu se nekoná žádná zmutovaná chobotnice, nýbrž trochu jiný vynález zkázy, kterým má být hozena vina na Dr. Manhattana. Výsledný efekt je ale velmi podobný, filmově lépe fungující a fanoušci ocení, že vynález má zkratku "S.Q.U.I.D.".
Podobně jako je film Silent Hill zdaleka nejvěrnější adaptací videohry, Strážci - Watchmen jsou zdaleka nejvěrnější hranou adaptací comicsu. Pokud vezmemu v úvahu, jak obrovsky komplexní tento comics byl, pak je výsledek Snyderovy práce geniální a není mu co vytknout. To ovšem neznamená, že je geniální výsledný film. Podobně jako u Silent Hillu mi totiž připadá (ostatně stejně jako Alanu Mooreovi), že tohle prostě nešlo natočit tak, aby to bylo vynikající film a přitom to zůstalo věrné předloze. Za pár měsíců se objeví na DVD (a možná i v kinech!) režisérská verze, která má mít okolo čtyř hodin...
26.2.09
Vévodkyně [The Duchess] - 40%
Životní příběh Georgiany, vévodkyně z Devonshiru (Keira Knightleyová), která byla vzdáleným pra-pra-prapředkem princezny Diany (z čehož se filmový distributor bizarním způsobem snaží vytřískat reklamní kapitál). Jak bylo v tehdejší době zvykem, Georgiana byly de facto majetkem svého manžela (Ralph Fiennes), který ji zanedbával, trýznil a z její nejlepší přítelkyně si udělal svou milenku.
Největší problém filmu vidím v tom, že se v něm nic moc zajímavého nestalo a že se osud Georgiany (tak jak je ve filmu podáván) nijak příliš neliší od běžných štrapácí žen z vyšší společnosti v té době. Georgiana byla možná unikátní v tom, že se snažila mít vlastní hlavu a říkat nahlas, co si myslela, ale ve filmu je to jen občas naznačeno. Vévodkyně je značně rozpačitá a neví, čím by chtěla být. Není to ani seriózní historický pohled na Georgianu, ani pořádná červená knihovna. Podobně rozpačitý je i Ralph Fiennes (i když ne nutně vlastní vinou), který je chvílemi monstrum a chvílemi milující manžel.
Film získal několik cen (včetně Oscara) za kostýmy a někteří možná ocení několik velmi krátkých scén, ve kterých v Keira souloží nebo se k tomu chystá. Ale z tohoto krátkého článku na Wikipedii jsem se o Georgianě dozvěděl víc než z celého filmu. Výsledek mi velmi připomínal Marii Antoinettu Sofie Coppolové (kterou nepokládám za nijak úžasné dílo), ale je ještě o něco slabší.
Největší problém filmu vidím v tom, že se v něm nic moc zajímavého nestalo a že se osud Georgiany (tak jak je ve filmu podáván) nijak příliš neliší od běžných štrapácí žen z vyšší společnosti v té době. Georgiana byla možná unikátní v tom, že se snažila mít vlastní hlavu a říkat nahlas, co si myslela, ale ve filmu je to jen občas naznačeno. Vévodkyně je značně rozpačitá a neví, čím by chtěla být. Není to ani seriózní historický pohled na Georgianu, ani pořádná červená knihovna. Podobně rozpačitý je i Ralph Fiennes (i když ne nutně vlastní vinou), který je chvílemi monstrum a chvílemi milující manžel.
Film získal několik cen (včetně Oscara) za kostýmy a někteří možná ocení několik velmi krátkých scén, ve kterých v Keira souloží nebo se k tomu chystá. Ale z tohoto krátkého článku na Wikipedii jsem se o Georgianě dozvěděl víc než z celého filmu. Výsledek mi velmi připomínal Marii Antoinettu Sofie Coppolové (kterou nepokládám za nijak úžasné dílo), ale je ještě o něco slabší.
21.2.09
International [The Internatonal] - 60%
Agent Interpolu (Clive Owen) a americká právnička (Naomi Wattsová) jdou po stopě nečistých obchodů, vydírání a dokonce vražd, které má na svědomí nadnárodní megabanka.
Po Parfému: Příběhu vraha, ze kterého jsem byl velice nadšen, je pro mě nový film Toma Tykwera značným zklamáním. Ne že by to byl vyloženě špatný film, ale od človka, který natočil Lola běží o život nebo Parfém jsem opravu čekal víc.
Film obsahuje jednotlivé scény, které jsou působivé (většinou napínavé v hitchcockovském mírně přemrštěném stylu), ale jako souvislý příběh to celé moc nesedí dohromady. Žádná ze scén přitom není vyložená bomba, něco o čem by se dalo mluvit ještě za rok (dokonce ani za měsíc). Vrcholem je ne zcela tradiční přestřelka v Guggenheimově muzeu.
Naopak zcela zbytečná je závěrečná část filmu. 15 minut před koncem se příběh uzavře, hrdina dramaticky oznámí, že pojede udělat ještě to a to, a v tu chvíli by film mohl krásně skončit. Místo toho dalších 15 minut sledujeme, jak tam hrdina odjede a onu věc udělá, jak řekl...
Místy se film snaží působit jako seriózní studie prohnilosti dnešních nadnárodních společností, ale je velmi těžké brát tuto snahu vážně, protože šéfové těchto společností se zde chovají jako něco mezi padouchy z bondovek a Dr. Evilem z Austina Powerse. Mají soukromé armády zabijáků, mají policii pod palcem a přesto řeší své problémy bizarně komplikovanými a riskantními způsoby (např. poslánim půl tuctu lidí se samopaly do veřejných prostor slavného muzea za plného provozu).
Leckterý herec (včetně dvou hlavních) působí ve filmu slušně charismaticky a jen díky tomu se dají některé méně záživné části vydržet.
Jak už jsem psal, nejde rozhodně o katastrofu, ale spíš o "slušně řemeslně zvládnutý thriller", který mnohem víc než Bournea připomíná třeba Tlumočnici s Nicole Kidmanovou. A kdo si ještě dneska na Tlumočnici vzpomene?
Po Parfému: Příběhu vraha, ze kterého jsem byl velice nadšen, je pro mě nový film Toma Tykwera značným zklamáním. Ne že by to byl vyloženě špatný film, ale od človka, který natočil Lola běží o život nebo Parfém jsem opravu čekal víc.
Film obsahuje jednotlivé scény, které jsou působivé (většinou napínavé v hitchcockovském mírně přemrštěném stylu), ale jako souvislý příběh to celé moc nesedí dohromady. Žádná ze scén přitom není vyložená bomba, něco o čem by se dalo mluvit ještě za rok (dokonce ani za měsíc). Vrcholem je ne zcela tradiční přestřelka v Guggenheimově muzeu.
Naopak zcela zbytečná je závěrečná část filmu. 15 minut před koncem se příběh uzavře, hrdina dramaticky oznámí, že pojede udělat ještě to a to, a v tu chvíli by film mohl krásně skončit. Místo toho dalších 15 minut sledujeme, jak tam hrdina odjede a onu věc udělá, jak řekl...
Místy se film snaží působit jako seriózní studie prohnilosti dnešních nadnárodních společností, ale je velmi těžké brát tuto snahu vážně, protože šéfové těchto společností se zde chovají jako něco mezi padouchy z bondovek a Dr. Evilem z Austina Powerse. Mají soukromé armády zabijáků, mají policii pod palcem a přesto řeší své problémy bizarně komplikovanými a riskantními způsoby (např. poslánim půl tuctu lidí se samopaly do veřejných prostor slavného muzea za plného provozu).
Leckterý herec (včetně dvou hlavních) působí ve filmu slušně charismaticky a jen díky tomu se dají některé méně záživné části vydržet.
Jak už jsem psal, nejde rozhodně o katastrofu, ale spíš o "slušně řemeslně zvládnutý thriller", který mnohem víc než Bournea připomíná třeba Tlumočnici s Nicole Kidmanovou. A kdo si ještě dneska na Tlumočnici vzpomene?
18.2.09
Krutá hra osudu
Mickey Rourke získal Zlatý globus a Baftu, za pár dní možná získá Oscara, ale dnes mu zemřel jeho nejlepší přítel, osmnáctiletá čivava jménem Loki. Čest jeho památce...
15.2.09
Město Ember [City of Ember] - 60%
Město Ember se rozprostírá hluboko pod zemským povrchem a již 200 let zde žijí lidé, kteří přežili jakousi strašnou blíže nespecifikovanou katastrofu na zemském povrchu. Jsou zcela závislí na hlavním elektrickém generátoru, ale ten začíná vynechávat. Dvě děti se pokusí rozšifrovat starý rébus a najít cestu z depresivního přežívání k záchraně...
Město Ember je mix Loganova útěku, Brazil a THX-1138, ale je to film pro děti! Kupodivu, výsledek je o dost lepší, než jsem očekával.
Hlavní dva mladí hrdinové (děvče hrálo malou Briony v Pokání) jsou sympatičtí a neokoukaní, Bill Murray pojal nepříliš sympatického starostu opravdu zajímavě (škoda, že ve filmu není víc), ale Tim Robbins a Martin Landau mají pouze camea.
Podobně jako v předchozím filmu režiséra Gila Kenana V tom domě straší obsahuje i Město Ember překvapivé množství kvalitně natočených, atmosférických a strašidelných (rozhodně pro malé děti) scén. Zatímco ale v Domě byla slabá první polovina, v Emberu zase všechno pokazí závěrečná část, která se nese ve znamení odbyté digitální trikové akce (á la nová Cesta do středu Země) a je zakončena tím nejtriviálnějším způsobem, jaký si dokážete představit.
Mohl bych rozebírat nejrůznější logické nesmysly jako skutečnost, že lidé žijící 200 let pod zemí jsou opálení (a živí), nebo velmi pochybnou funkčnost celého "dobře zašifrovaného záchranného plánu", kolem kterého se film točí, ale nebylo by to férové - přece jen jde spíše o pohádku. Zmínku si ale zaslouží fakt, že někdo vyrazí z bodu X, projede sešupem dlouhou (strmou) podzemní řekou včetně dvou vysokánských vodopádů, pak vyjde asi 100 metrů po schodech nahoru, načež uvidí kilometr pod sebou bod X...
Město Ember je mix Loganova útěku, Brazil a THX-1138, ale je to film pro děti! Kupodivu, výsledek je o dost lepší, než jsem očekával.
Hlavní dva mladí hrdinové (děvče hrálo malou Briony v Pokání) jsou sympatičtí a neokoukaní, Bill Murray pojal nepříliš sympatického starostu opravdu zajímavě (škoda, že ve filmu není víc), ale Tim Robbins a Martin Landau mají pouze camea.
Podobně jako v předchozím filmu režiséra Gila Kenana V tom domě straší obsahuje i Město Ember překvapivé množství kvalitně natočených, atmosférických a strašidelných (rozhodně pro malé děti) scén. Zatímco ale v Domě byla slabá první polovina, v Emberu zase všechno pokazí závěrečná část, která se nese ve znamení odbyté digitální trikové akce (á la nová Cesta do středu Země) a je zakončena tím nejtriviálnějším způsobem, jaký si dokážete představit.
Mohl bych rozebírat nejrůznější logické nesmysly jako skutečnost, že lidé žijící 200 let pod zemí jsou opálení (a živí), nebo velmi pochybnou funkčnost celého "dobře zašifrovaného záchranného plánu", kolem kterého se film točí, ale nebylo by to férové - přece jen jde spíše o pohádku. Zmínku si ale zaslouží fakt, že někdo vyrazí z bodu X, projede sešupem dlouhou (strmou) podzemní řekou včetně dvou vysokánských vodopádů, pak vyjde asi 100 metrů po schodech nahoru, načež uvidí kilometr pod sebou bod X...
14.2.09
Spirit [The Spirit] - 20%
"Spirit" je comicsový hrdina, který vznikl ve 40. letech. Pravděpodobně ho neznáte, ale na tom nesejde, protože ho nezná ani většina Američanů a především - tato filmová adaptace, napsaná a zrežírovaná Frankem Millerem, nemá s předlohou téměř nic společného.
Záměrem bylo pravděpodobně natočit něco mezi Sin City a Dickem Tracym - většina scén je velmi retro, což je jen občas narušováno "nadčasovými" drobnostmi jako vrtulníky nebo laptopy. Potud OK. Sice si každý bude říkat "To vypadá úplně jako Sin City", ale proč ne...
Problém je v tom, že vizuální podoba je to jediné, co v tomto filmu jakž-takž funguje. Frank Miller je slavný comicsový autor, který měl režisérské zkušenosti pouze coby spolurežisér Sin City. Nabízí se otázka, co přesně to "spolurežisérství" obnášelo. A nabízí se odpověď: Frank Miller měl pravděpodobně u Sin City na starosti především výtvarnou stránku filmu - kompozici a stylizaci záběrů tak, aby vypadaly jako oživlé stránky comicsu. Protože - opakuji znovu - to je to jediné, co ve Spiritu za něco stojí a občas si řeknete "tenhle pětivteřinový záběr je cool". Ale nikdy si neřeknete "Tahle minutová scéna je cool".
Možná si budete myslet, že film, který je takto vizuálně zajímavý musí stát za vidění, byť by jeho scénář byl slabší, postavy načrtnuté ledabyle a tempo občas drhlo. Věřte mi, že se mýlíte. Sám bych těžko věřil, že je to možné, ale film je strašlivě nudný nejen při dialogových scénách (dva lidé se sejdou v dramaticky nasvícené místnosti a 5 minut si zcela nesmyslně povídají o ničem), ale i při scénách akčních!
Vznik trikově náročných filmů je vždycky trochu magie. Natočíte spoustu záběrů, které vypadají neuvěřitelně trapně, a pak se s nimi musíte piplat tak dlouho, až přestanou vypadat trapně. Pak je sestříháte, aby scény měly nějakou dynamiku, přidáte k nim zvukové efekty a hudbu, a ty scény sesadíte tak, aby výsledek měl nějaký celkový smysl. V případě Spirita celý tento proces katastrofálně selhal ve všech svých fázích. Bylo mi například téměř líto, když jsem slyšel, jak se hudba Davida Newmana zoufale snaží dát scénám nějakou dynamiku, ale marně (a neví jak).
A zásadní problémy jsou už ve scénáři. Ve filmu jsou nejméně tři krásné ženy, které se objeví, udělají pár sexy póz, pronesou pár nesmyslných hlášek, a zase zmizí. Samuel Jackson se chrabře snaží přehrávat jako na besídce zvláštní školy a jeho scény jsou tudíž relativně nejméně nudné. Když ho uvidíte v nacistické uniformě, s monoklem, pod říšskými orlicemi a obrazem Adolfa Hitlera, má to jistý půvab a skoro to učiní jeho nesmyslný monolog snesitelným. Skoro. Ale nikdo se ani slovem nezmíní o tom, proč byl převlečený za nacistu s monoklem. A proč byl v jiné scéně převlečený za samuraje atd. atd. atd...
Jsem dost náchylný k tomu, že nějaký film "vezmu na milost" jen díky tomu, že má působivý vizuální styl. Občasná efektně nasvícená a nalíčená vyvinutá žena ale opravdu nestačí a pokud se takhle výrazně vizuální film nelíbil ani mně, musí být opravdu strašný.
Záměrem bylo pravděpodobně natočit něco mezi Sin City a Dickem Tracym - většina scén je velmi retro, což je jen občas narušováno "nadčasovými" drobnostmi jako vrtulníky nebo laptopy. Potud OK. Sice si každý bude říkat "To vypadá úplně jako Sin City", ale proč ne...
Problém je v tom, že vizuální podoba je to jediné, co v tomto filmu jakž-takž funguje. Frank Miller je slavný comicsový autor, který měl režisérské zkušenosti pouze coby spolurežisér Sin City. Nabízí se otázka, co přesně to "spolurežisérství" obnášelo. A nabízí se odpověď: Frank Miller měl pravděpodobně u Sin City na starosti především výtvarnou stránku filmu - kompozici a stylizaci záběrů tak, aby vypadaly jako oživlé stránky comicsu. Protože - opakuji znovu - to je to jediné, co ve Spiritu za něco stojí a občas si řeknete "tenhle pětivteřinový záběr je cool". Ale nikdy si neřeknete "Tahle minutová scéna je cool".
Možná si budete myslet, že film, který je takto vizuálně zajímavý musí stát za vidění, byť by jeho scénář byl slabší, postavy načrtnuté ledabyle a tempo občas drhlo. Věřte mi, že se mýlíte. Sám bych těžko věřil, že je to možné, ale film je strašlivě nudný nejen při dialogových scénách (dva lidé se sejdou v dramaticky nasvícené místnosti a 5 minut si zcela nesmyslně povídají o ničem), ale i při scénách akčních!
Vznik trikově náročných filmů je vždycky trochu magie. Natočíte spoustu záběrů, které vypadají neuvěřitelně trapně, a pak se s nimi musíte piplat tak dlouho, až přestanou vypadat trapně. Pak je sestříháte, aby scény měly nějakou dynamiku, přidáte k nim zvukové efekty a hudbu, a ty scény sesadíte tak, aby výsledek měl nějaký celkový smysl. V případě Spirita celý tento proces katastrofálně selhal ve všech svých fázích. Bylo mi například téměř líto, když jsem slyšel, jak se hudba Davida Newmana zoufale snaží dát scénám nějakou dynamiku, ale marně (a neví jak).
A zásadní problémy jsou už ve scénáři. Ve filmu jsou nejméně tři krásné ženy, které se objeví, udělají pár sexy póz, pronesou pár nesmyslných hlášek, a zase zmizí. Samuel Jackson se chrabře snaží přehrávat jako na besídce zvláštní školy a jeho scény jsou tudíž relativně nejméně nudné. Když ho uvidíte v nacistické uniformě, s monoklem, pod říšskými orlicemi a obrazem Adolfa Hitlera, má to jistý půvab a skoro to učiní jeho nesmyslný monolog snesitelným. Skoro. Ale nikdo se ani slovem nezmíní o tom, proč byl převlečený za nacistu s monoklem. A proč byl v jiné scéně převlečený za samuraje atd. atd. atd...
Jsem dost náchylný k tomu, že nějaký film "vezmu na milost" jen díky tomu, že má působivý vizuální styl. Občasná efektně nasvícená a nalíčená vyvinutá žena ale opravdu nestačí a pokud se takhle výrazně vizuální film nelíbil ani mně, musí být opravdu strašný.
11.2.09
Brad Pitt nutně potřebuje 800 skalpů
Konečně trailer na nový film Quentina Tarantina Inglourious Basterds (sic). Je zde na Yahoo Movies.
P.S.: Ten Pittův pobočník (hubený černovlasý hoch) je Eli Roth, režisér obou Hostelů.
P.S.: Ten Pittův pobočník (hubený černovlasý hoch) je Eli Roth, režisér obou Hostelů.
9.2.09
Marley a já [Marley & Me] - 80%
Owen Wilson a Jennifer Anistonová hrají Johna a Jennifer Groganovy, manžele - novináře. Jennifer by už pomalu chtěla děti a John jí na radu přítele koupí štěně labradora, čímž hodlá těhotenství oddálit. Nakonec ale těhotenství neoddálí (dokonce několikrát) a Groganovi prožijí s Marleyem (to je ten pes) mnoho příjemných (i nepříjemných) událostí.
Asi víte, že se Owen Wilson předloni pokusil o sebevraždu (v Tropické bouři ho musel zastoupit Matthew McConaughey). Marley a já je jeho první film po této nepříjemné události a já si říkal: "To je chlapec pěkně na dně. Tak tak se sebral, teď potřebuje prachy, a tak musí hrát v další debilní rodinné komedii."
Mýlil jsem se převelice a mýlit se budou všichni ti, kteří ještě dneska věří trailerům a reklamním kampaním!
Film Marley a já vznikl podle autobiografické knihy skutečného Johna Grogana, jejímž pilířem rozhodně není výchova roztomile neposlušného psa (tomu je věnována rozhodně méně než polovina filmu). I když každému pejskařovi samozřejmě bude ve filmu mnohé povědomé.
Název Marley a já je dle mého značně ironický (záměrně), protože vztah mezi Johnem (vypravěčem) a Marleyem ani zdaleka není na příběhu tím nejpodstatnějším a jeho smysl by bylo lépe gramaticky chápat jako "Jak se na život dívám já a jak Marley".
A do třetice: Wilson a Anistonová v tomto filmu dle mého názoru předvádějí nejlepší a nejkomplexnější výkony svých hereckých kariér (Ano, včetně filmů Wese Andersona a Leprechauna).
Studio ale přesto udělalo filmu trailer, který vidíte o pár odstavců výše a plakáty s roztomilým štěňátkem. Což je vyslovená lež a bohužel díky ní nepůjdou na film ti, kterým by se líbil nejvíc, a naopak.
Marley a já totiž vůbec není rodinná komedie! Dalo by se pravděpodobně obhájit, že je to komedie, i když já bych spíše napsal "film s úsměvnými okamžiky". Rozhodně jsem se smál méně než třeba při Životě pod vodou. Především je to ale příběh dvou lidí, kteří se mají rádi a žijí si pár let své normální životy, se všemi strastmi, i radostmi atd. atd., ozbrojeni jen svou zdravou ironií. Pes funguje jako jedna z oněch strastí i radostí a jako jakýsi "externí glosátor" (čímž samozřejmě nechci říct, že by mluvil!).
Přitom některé z těch "strastí" jsou značně nekomediální a mohou se směle měřit s ledasčím v Nouzovém východu, například. Ve filmu jsou desítky situací, ve kterých je naprosto kritické, aby herci hráli exaktně tak, jak je potřeba, jinak by film sklouzl buď do přeslazené limonády nebo nechtěné parodie. Ale režisér David Frankel zvládá všechno ještě lépe než v Ďábel nosí Pradu. A samozřejmě by to nezvládl bez Wilsona, Anistonové a Alana Arkina (dědeček z Malé Miss Sunshine) v roli šéfredaktora. Za zmínku stojí také fakt, že ve filmu není jediný padouch v tom smyslu, jak je to ve filmech zvykem.
Na nejednom místě tohoto filmu jsem byl regulérně dojat a/nebo příjemně překvapen chováním postav - byť děj neobsahuje téměř nic, co by se nedalo očekávat. Je to opravdu "jenom vyprávění o kusu života s rodinou a psem".
P.S: Možná si budete myslet, že jsem zaujatý ve prospěch filmu vzhledem k tomu, že mám psy a že je mi čtyřicet. S tím si dovolím nesouhlasit, neboť a) nemám moc rád veliké psy; b) jsem infantilní a přítelkyně studuje, tudíž jsem ještě pořád v naprosto jiné životní fázi než hrdina filmu. Opravdu jsem dlouho uvažoval, že dám filmu 100%, ale to přece není možné - přece se mi DVOUHODINOVÝ film o kusu života s rodinou a psem nemohl tolik líbit...?
Asi víte, že se Owen Wilson předloni pokusil o sebevraždu (v Tropické bouři ho musel zastoupit Matthew McConaughey). Marley a já je jeho první film po této nepříjemné události a já si říkal: "To je chlapec pěkně na dně. Tak tak se sebral, teď potřebuje prachy, a tak musí hrát v další debilní rodinné komedii."
Mýlil jsem se převelice a mýlit se budou všichni ti, kteří ještě dneska věří trailerům a reklamním kampaním!
Film Marley a já vznikl podle autobiografické knihy skutečného Johna Grogana, jejímž pilířem rozhodně není výchova roztomile neposlušného psa (tomu je věnována rozhodně méně než polovina filmu). I když každému pejskařovi samozřejmě bude ve filmu mnohé povědomé.
Název Marley a já je dle mého značně ironický (záměrně), protože vztah mezi Johnem (vypravěčem) a Marleyem ani zdaleka není na příběhu tím nejpodstatnějším a jeho smysl by bylo lépe gramaticky chápat jako "Jak se na život dívám já a jak Marley".
A do třetice: Wilson a Anistonová v tomto filmu dle mého názoru předvádějí nejlepší a nejkomplexnější výkony svých hereckých kariér (Ano, včetně filmů Wese Andersona a Leprechauna).
Studio ale přesto udělalo filmu trailer, který vidíte o pár odstavců výše a plakáty s roztomilým štěňátkem. Což je vyslovená lež a bohužel díky ní nepůjdou na film ti, kterým by se líbil nejvíc, a naopak.
Marley a já totiž vůbec není rodinná komedie! Dalo by se pravděpodobně obhájit, že je to komedie, i když já bych spíše napsal "film s úsměvnými okamžiky". Rozhodně jsem se smál méně než třeba při Životě pod vodou. Především je to ale příběh dvou lidí, kteří se mají rádi a žijí si pár let své normální životy, se všemi strastmi, i radostmi atd. atd., ozbrojeni jen svou zdravou ironií. Pes funguje jako jedna z oněch strastí i radostí a jako jakýsi "externí glosátor" (čímž samozřejmě nechci říct, že by mluvil!).
Přitom některé z těch "strastí" jsou značně nekomediální a mohou se směle měřit s ledasčím v Nouzovém východu, například. Ve filmu jsou desítky situací, ve kterých je naprosto kritické, aby herci hráli exaktně tak, jak je potřeba, jinak by film sklouzl buď do přeslazené limonády nebo nechtěné parodie. Ale režisér David Frankel zvládá všechno ještě lépe než v Ďábel nosí Pradu. A samozřejmě by to nezvládl bez Wilsona, Anistonové a Alana Arkina (dědeček z Malé Miss Sunshine) v roli šéfredaktora. Za zmínku stojí také fakt, že ve filmu není jediný padouch v tom smyslu, jak je to ve filmech zvykem.
Na nejednom místě tohoto filmu jsem byl regulérně dojat a/nebo příjemně překvapen chováním postav - byť děj neobsahuje téměř nic, co by se nedalo očekávat. Je to opravdu "jenom vyprávění o kusu života s rodinou a psem".
P.S: Možná si budete myslet, že jsem zaujatý ve prospěch filmu vzhledem k tomu, že mám psy a že je mi čtyřicet. S tím si dovolím nesouhlasit, neboť a) nemám moc rád veliké psy; b) jsem infantilní a přítelkyně studuje, tudíž jsem ještě pořád v naprosto jiné životní fázi než hrdina filmu. Opravdu jsem dlouho uvažoval, že dám filmu 100%, ale to přece není možné - přece se mi DVOUHODINOVÝ film o kusu života s rodinou a psem nemohl tolik líbit...?
7.2.09
Růžový panter 2 [Pink Panther 2] - 20%
Legendární diamant byl opět ukraden a legendární inspektor Clouseau se opět vydává do akce, aby... No dyť je to jedno, ne?
Růžový panter 2 je sračka. To vás pravděpodobně příliš nepřekvapuje, pokud jste viděli Růžového pantera 1 a výše umístěný trailer. Následující text tedy bude pouze rozebírat, jak moc velká sračka Růžový panter 2 je, a jde tudíž spíše o akademický elaborát než o doporučení zda jít/nejít na tento film.
Druhý díl je ve skutečnosti o trochu lepší než první. Má jiného režiséra a je v něm překvapivě mnoho dobrých herců, kterým se občas (velmi zřídka!) podaří být vtipní, i když jim v tom scénář a režisér všemi možnými prostředky brání. (Kromě těch, které uvidíte v traileru, v něm hraje dosti významnou roli ještě jeden superslavný herec, který není uveden v titulcích.) Takové tvrzení má ale samozřejmě velmi diskutabilní význam: Asi jako když napíšete, že syfilis je zdravější než AIDS, moje matka je lepší programátor než můj otec nebo že Jan Šinágl je lepší politolog než Ross Hedvicek.
P.S: Komisaře Dreyfuse, kterého v jedničce hrál Kevin Kline, tentokrát hraje notně unavený John Cleese, aniž by to někdo ve filmu nějak vysvětloval nebo se tomu divil. V tomto ohledu se tedy série Pink Panther kvalitativně přiblížila sérii Batmanů!
Růžový panter 2 je sračka. To vás pravděpodobně příliš nepřekvapuje, pokud jste viděli Růžového pantera 1 a výše umístěný trailer. Následující text tedy bude pouze rozebírat, jak moc velká sračka Růžový panter 2 je, a jde tudíž spíše o akademický elaborát než o doporučení zda jít/nejít na tento film.
Druhý díl je ve skutečnosti o trochu lepší než první. Má jiného režiséra a je v něm překvapivě mnoho dobrých herců, kterým se občas (velmi zřídka!) podaří být vtipní, i když jim v tom scénář a režisér všemi možnými prostředky brání. (Kromě těch, které uvidíte v traileru, v něm hraje dosti významnou roli ještě jeden superslavný herec, který není uveden v titulcích.) Takové tvrzení má ale samozřejmě velmi diskutabilní význam: Asi jako když napíšete, že syfilis je zdravější než AIDS, moje matka je lepší programátor než můj otec nebo že Jan Šinágl je lepší politolog než Ross Hedvicek.
P.S: Komisaře Dreyfuse, kterého v jedničce hrál Kevin Kline, tentokrát hraje notně unavený John Cleese, aniž by to někdo ve filmu nějak vysvětloval nebo se tomu divil. V tomto ohledu se tedy série Pink Panther kvalitativně přiblížila sérii Batmanů!
6.2.09
Příběh o Zoufálkovi [The Tale of Despereaux] - 60%
Filmová adaptace velmi slavné (a pouhých pět let staré) dětské knížky o... O čem vlastně? No, podívejte se na trailer:
Příběh o Zoufálkovi je film plný rozporů. Začněme třeba tím, že to rozhodně není příběh oné titulní myši (ta se ostatně poprvé objeví na plátně až po dvaceti minutách), ale nejméně půl tuctu jiných postav. Některé z nich jsou velice zajímavé, charismatické (a v původním znění výborně namluvené), zatímco jiné vypadají jako vykradené z jiných filmů (i když podle mě ne v takové míře jako píše Alena Prokopová) a jsou ve filmu tak málo, že nemáme šanci je nějak pochopit a najít si k nim nějaký vztah. To je dost velká chyba, protože příběh je značně komplexní (na dětský film snad až příliš) a je - obávám se - typickým příkladem toho, jak by se neměla adaptovat knižní předloha pro film.
I o grafické stránce platí, že občas uvidíme něco vrcholně originálního a působivého (sekvence oživlých stránek z knihy se mi líbily tolik, že bych rád viděl celý film animovaný tímto stylem á la "trochu trojrozměrná plošková animace") a o chvíli později špatnou kopii Ratatouille (hlodavci) nebo Shreka (pohádkový svět a jeho humanoidní obyvatelé)...
V Zoufálkovi si snad každý divák najde pár velice působivých okamžiků. Bohužel, každý divák si je najde na jiných místech, zatímco některá jiná místa ho budou nebetyčně nudit, ne-li štvát. Proto ho doporučuji spíš těm z vás, kteří jsou znuděni tím, jak je dnes většina CGI filmů stejná a těší se na závan něčeho originálního, než těm, kteří se chtějí jít do kina pobavit s rodinou.
Příběh o Zoufálkovi je film plný rozporů. Začněme třeba tím, že to rozhodně není příběh oné titulní myši (ta se ostatně poprvé objeví na plátně až po dvaceti minutách), ale nejméně půl tuctu jiných postav. Některé z nich jsou velice zajímavé, charismatické (a v původním znění výborně namluvené), zatímco jiné vypadají jako vykradené z jiných filmů (i když podle mě ne v takové míře jako píše Alena Prokopová) a jsou ve filmu tak málo, že nemáme šanci je nějak pochopit a najít si k nim nějaký vztah. To je dost velká chyba, protože příběh je značně komplexní (na dětský film snad až příliš) a je - obávám se - typickým příkladem toho, jak by se neměla adaptovat knižní předloha pro film.
I o grafické stránce platí, že občas uvidíme něco vrcholně originálního a působivého (sekvence oživlých stránek z knihy se mi líbily tolik, že bych rád viděl celý film animovaný tímto stylem á la "trochu trojrozměrná plošková animace") a o chvíli později špatnou kopii Ratatouille (hlodavci) nebo Shreka (pohádkový svět a jeho humanoidní obyvatelé)...
V Zoufálkovi si snad každý divák najde pár velice působivých okamžiků. Bohužel, každý divák si je najde na jiných místech, zatímco některá jiná místa ho budou nebetyčně nudit, ne-li štvát. Proto ho doporučuji spíš těm z vás, kteří jsou znuděni tím, jak je dnes většina CGI filmů stejná a těší se na závan něčeho originálního, než těm, kteří se chtějí jít do kina pobavit s rodinou.
5.2.09
Teaser poster...?
Až tak moc tě nežere [He's Just Not That Into You] - 60%
Gigi je zoufale romantická a zoufale uhání chlapy. Následkem čehož se jí s nimi pochopitelně nedaří. Sympaťák Alex jí (který provozuje bar) jí začne kamarádsky vysvětlovat, jak to ve vztazích muž-žena chodí a Gigi se z toho snaží poučit. A to je prokládáno partnerskými trablemi jejich přátel a přátel jejich přátel...
Zajímavé je obsazení tohoto filmu: Zatímco hlavní ženskou roli hraje víceméně neznámá Ginnifer Goodwinová, ve vedlejších rolích (a jsou to opravdu důležité role, ne nějaká camea) se objeví superhvězdy jako Jennifer Connellyová, Scarlett Johanssonová, Jennifer Anistonová nebo Drew Barrymoreová - mužné polovičky hrají Ben Affleck, Kris Kristofferson nebo Justin Long - ze kterého vyrostl zajímavý chlapík. Na ženských hrdinkách mě zaujalo, že většina z nich už je viditelně příliš stará na klasickou filmovou "dívčí krásu", mají nějakou vrásku nebo trochu moc široký zadek, a film se to nesnaží nijak zakrývat. Sympatické.
Ještě zajímavější je, že film se v mnoha ohledech podobá Sexu ve městě (dokonce je od stejných scenáristů) a přitom jsem neměl chuť jeho hrdiny zabít (většinou)! Na mnoha místech jsem dokonce souhlasně pokyvoval hlavou: Ano, takhle to mezi chlapy a ženskými velice často chodí. Akorát že to ve skutečnosti není taková legrace a když je nejhůř, většinou vám nepomůže šťastná náhoda a všechno se samo od sebe nevyřeší.
Stavba příběhu je trochu zvláštní - osudy Gigi jsou evidentně to hlavní, o čem film je, a přesto od nich odbíháme k osudům náhodných lidí, kteří s ní nemají nic společného, a někteří z nich jsou ve filmu tak málo, že pravděpodobně bylo něco vystříháno (a zaplať pánbůh za to, protože i tak má film přes dvě hodiny a je to délka téměř kritická). Je také dost zvláštní, když se musíte během pár sekund přepnout z vyložené grotesky (posedlost Gigi telefonem) ke stoprocentně serióznímu dramatu (zápletka s Jenniffer Connellyovou a její manželskou krizí).
Režie není nijak úžasná, ale vzhledem k tomu, jaké hrůzy předtím Ken Kwapis natočil, je vlastně příjemným překvapením.
Pokud chcete udělat radost partnerce, tenhle film ve zdraví přežijete a možná se trochu přiučíte, jak většina ženských uvažuje - většina toho, na co Justin Long ve filmu upozorňuje, jsou hluboké pravdy.
Ale k Lásce nebeské má tahle podívaná přeci jen dost daleko.
Zajímavé je obsazení tohoto filmu: Zatímco hlavní ženskou roli hraje víceméně neznámá Ginnifer Goodwinová, ve vedlejších rolích (a jsou to opravdu důležité role, ne nějaká camea) se objeví superhvězdy jako Jennifer Connellyová, Scarlett Johanssonová, Jennifer Anistonová nebo Drew Barrymoreová - mužné polovičky hrají Ben Affleck, Kris Kristofferson nebo Justin Long - ze kterého vyrostl zajímavý chlapík. Na ženských hrdinkách mě zaujalo, že většina z nich už je viditelně příliš stará na klasickou filmovou "dívčí krásu", mají nějakou vrásku nebo trochu moc široký zadek, a film se to nesnaží nijak zakrývat. Sympatické.
Ještě zajímavější je, že film se v mnoha ohledech podobá Sexu ve městě (dokonce je od stejných scenáristů) a přitom jsem neměl chuť jeho hrdiny zabít (většinou)! Na mnoha místech jsem dokonce souhlasně pokyvoval hlavou: Ano, takhle to mezi chlapy a ženskými velice často chodí. Akorát že to ve skutečnosti není taková legrace a když je nejhůř, většinou vám nepomůže šťastná náhoda a všechno se samo od sebe nevyřeší.
Stavba příběhu je trochu zvláštní - osudy Gigi jsou evidentně to hlavní, o čem film je, a přesto od nich odbíháme k osudům náhodných lidí, kteří s ní nemají nic společného, a někteří z nich jsou ve filmu tak málo, že pravděpodobně bylo něco vystříháno (a zaplať pánbůh za to, protože i tak má film přes dvě hodiny a je to délka téměř kritická). Je také dost zvláštní, když se musíte během pár sekund přepnout z vyložené grotesky (posedlost Gigi telefonem) ke stoprocentně serióznímu dramatu (zápletka s Jenniffer Connellyovou a její manželskou krizí).
Režie není nijak úžasná, ale vzhledem k tomu, jaké hrůzy předtím Ken Kwapis natočil, je vlastně příjemným překvapením.
Pokud chcete udělat radost partnerce, tenhle film ve zdraví přežijete a možná se trochu přiučíte, jak většina ženských uvažuje - většina toho, na co Justin Long ve filmu upozorňuje, jsou hluboké pravdy.
Ale k Lásce nebeské má tahle podívaná přeci jen dost daleko.
4.2.09
Bitva v Seattlu [Battle in Seattle] - 40%
Tento film byl českým distributorem dodatečně přejmenován na Vzpoura v Seattlu.
V tomto scenáristickém a režijním debutu mladého britského herce Stuarta Townsenda (hrál např. Doriana Graye v Lize výjimečných) se podíváme na hranou rekonstrukci pouličních nepokojů, ke kterým došlo v Seattlu v roce 1999 při zasedání Světové obchodní organizace (šlo o události velmi podobné tomu, co se stalo o rok později v Praze). Do těchto skutečných událostí jsou zasazeny osudy asi tuctu převážně smyšlených postav (demonstranti, policisté, politici), hraných povětšinou herci zvučných jmen, kteří v tomto laciném filmu zřejmě hráli z důvodů svého politického přesvědčení.
Bitva v Seattlu je propaganda nejhrubšího zrna, v ničem nezaostávající za díly Michaela Moorea nebo Loose Change. Aby to člověk poznal, nemusí se nijak orientovat v historii nebo politice, stačí mu pouze dávat trochu pozor. První indicií jsou hrané scény policejní brutality, ve kterých policie běhá po ulicích a bezhlavě masakruje demonstranty, novináře i náhodné kolemjdoucí, kteří se zoufalým útěkem snaží zachránit holé životy. To je občas prostříháváno amatérskými záběry ze skutečných nepokojů v Seattlu, na kterých je vždy malý hlouček demonstrantů pacifikován malým hloučkem policistů, kolem toho stojí mrak novinářů, zuřivě natáčejících a fotících, a kolem toho třikrát větší dav zvědavců, který není nijak ohrožován a může se kdykoliv rozejít.
V některých scénách se podíváme i do světa vysoké politiky, kde je nám vysvětlováno, že většina rozhodnutí WTO je hanebná a těch pár, která hanebná nejsou, bylo učiněných pouze proto, že k tomu WTO dohnali hodní protestující.
Přitom i oni "hodní protestující" ve filmu pochybují o tom, jaký to vlastně všechno má smysl, protože "média stejně po celém světě budou proti nim a vylíčí je v nejhorším světle, protože patří nadnárodním koncernům". Pokud toto protestující vědí, pak by mě opravdu zajímalo, proč vlastně protestují, ale nedozvíme se to. Protestují, protestují, pak někdo poničí půlku města (protestující to nejsou, ti jsou přece hodní), pak jsou protestující neprávem zavřeni, po pár hodinách propuštěni, jsou dojati jak to všechno dopadlo fajn, jsou povzneseni na duchu a radostně se spolu loučí slovy "To bylo bezva, tak nashle příští rok na sjezdu Mezinárodního měnového fondu!" (rozuměj: v Praze). Přitom mají džíny Levi's, telefony Nokia, pijí Colu a jedí Pringles.
A nikde ani náznak toho, jak absurdně to všechno působí a jak směšné je, když tvůrci zcela vážně tvrdí, že díky takovýmto protestům budou zachráněny ohrožené želvy, nasyceny děti v Africe, vyléčeni pacienti s HIV a mnoho dalších věcí (to není můj pokus o humor, tohle je ve filmu a v jeho závěrečných titulcích skutečně implikováno)...
Teoreticky by mi mělo být jedno, jaký politický názor film divákovi vnucuje a nemělo by to souviset s jeho kvalitou. Měl bych se zmiňovat o tom, že většina herců hraje slušně, ale že by neuškodilo úplně vystřihnout některé dlouhé dějové linie o tom, kdo se s kým vyspal a kdo zná čího bráchu z které předchozí demonstrace...
Ale z tohohle díla opravdu strašně čiší naivita a demagogie někoho, kdo zřejmě pokládá Star Wars za učebnicový příklad toho, jak funguje společnost:
V tomto scenáristickém a režijním debutu mladého britského herce Stuarta Townsenda (hrál např. Doriana Graye v Lize výjimečných) se podíváme na hranou rekonstrukci pouličních nepokojů, ke kterým došlo v Seattlu v roce 1999 při zasedání Světové obchodní organizace (šlo o události velmi podobné tomu, co se stalo o rok později v Praze). Do těchto skutečných událostí jsou zasazeny osudy asi tuctu převážně smyšlených postav (demonstranti, policisté, politici), hraných povětšinou herci zvučných jmen, kteří v tomto laciném filmu zřejmě hráli z důvodů svého politického přesvědčení.
Bitva v Seattlu je propaganda nejhrubšího zrna, v ničem nezaostávající za díly Michaela Moorea nebo Loose Change. Aby to člověk poznal, nemusí se nijak orientovat v historii nebo politice, stačí mu pouze dávat trochu pozor. První indicií jsou hrané scény policejní brutality, ve kterých policie běhá po ulicích a bezhlavě masakruje demonstranty, novináře i náhodné kolemjdoucí, kteří se zoufalým útěkem snaží zachránit holé životy. To je občas prostříháváno amatérskými záběry ze skutečných nepokojů v Seattlu, na kterých je vždy malý hlouček demonstrantů pacifikován malým hloučkem policistů, kolem toho stojí mrak novinářů, zuřivě natáčejících a fotících, a kolem toho třikrát větší dav zvědavců, který není nijak ohrožován a může se kdykoliv rozejít.
V některých scénách se podíváme i do světa vysoké politiky, kde je nám vysvětlováno, že většina rozhodnutí WTO je hanebná a těch pár, která hanebná nejsou, bylo učiněných pouze proto, že k tomu WTO dohnali hodní protestující.
Přitom i oni "hodní protestující" ve filmu pochybují o tom, jaký to vlastně všechno má smysl, protože "média stejně po celém světě budou proti nim a vylíčí je v nejhorším světle, protože patří nadnárodním koncernům". Pokud toto protestující vědí, pak by mě opravdu zajímalo, proč vlastně protestují, ale nedozvíme se to. Protestují, protestují, pak někdo poničí půlku města (protestující to nejsou, ti jsou přece hodní), pak jsou protestující neprávem zavřeni, po pár hodinách propuštěni, jsou dojati jak to všechno dopadlo fajn, jsou povzneseni na duchu a radostně se spolu loučí slovy "To bylo bezva, tak nashle příští rok na sjezdu Mezinárodního měnového fondu!" (rozuměj: v Praze). Přitom mají džíny Levi's, telefony Nokia, pijí Colu a jedí Pringles.
A nikde ani náznak toho, jak absurdně to všechno působí a jak směšné je, když tvůrci zcela vážně tvrdí, že díky takovýmto protestům budou zachráněny ohrožené želvy, nasyceny děti v Africe, vyléčeni pacienti s HIV a mnoho dalších věcí (to není můj pokus o humor, tohle je ve filmu a v jeho závěrečných titulcích skutečně implikováno)...
Teoreticky by mi mělo být jedno, jaký politický názor film divákovi vnucuje a nemělo by to souviset s jeho kvalitou. Měl bych se zmiňovat o tom, že většina herců hraje slušně, ale že by neuškodilo úplně vystřihnout některé dlouhé dějové linie o tom, kdo se s kým vyspal a kdo zná čího bráchu z které předchozí demonstrace...
Ale z tohohle díla opravdu strašně čiší naivita a demagogie někoho, kdo zřejmě pokládá Star Wars za učebnicový příklad toho, jak funguje společnost:
- Vyhodíme do vzduch druhou Hvězdu smrti.
- "Luke je můj bratr, hlupáčku!"
- ????????????
- Nastane demokracie!
3.2.09
2.2.09
Ukázal jsem se...
Ohledně vašich příspěvků pod nesouvisejícím článkem:
Před více než měsícem, než začala TV Barrandov vysílat, jsem účinkoval v natáčení jejího nového zábavného pořadu "Ukaž se". Nebyl to úplně příjemný zážitek a navíc je to sestříháno tak, že vypadám jako ještě větší blbec, než jsem doufal. A co je nejhorší, místo mnou dodaného videa mých romantických psů (což bylo video, které tam pouštěli když se to natáčelo), do vysílané verze z neznámého důvodu místo toho nastřihli nějaké cizí video cizí ženské s cizím psem!
Koneckonců, podívejte se sami. Výsledek je zde.
UPDATE: "Part 2: Ukázal jsem své psy" zde!
Před více než měsícem, než začala TV Barrandov vysílat, jsem účinkoval v natáčení jejího nového zábavného pořadu "Ukaž se". Nebyl to úplně příjemný zážitek a navíc je to sestříháno tak, že vypadám jako ještě větší blbec, než jsem doufal. A co je nejhorší, místo mnou dodaného videa mých romantických psů (což bylo video, které tam pouštěli když se to natáčelo), do vysílané verze z neznámého důvodu místo toho nastřihli nějaké cizí video cizí ženské s cizím psem!
Koneckonců, podívejte se sami. Výsledek je zde.
UPDATE: "Part 2: Ukázal jsem své psy" zde!
1.2.09
Pár drobností pro přátele filmového umění
Je tu Superbowl a s ním nové minitrailery:
(Ve třetím si všimněte několika záběrů z Prahy)
(Ve třetím si všimněte několika záběrů z Prahy)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)