František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
Šli jsme do kina na nového Kurosawu, nedali jsme to, a tak jsme si pustili originálního Kurosawu...
Posedla mě neodolatelná touha podělit se s vámi o své včerejší náhodné odhalení:
V oscarovém filmu Chariots of Fire (Ohnivé vozy), jinak též známém pod přezdívkami "Jo tak odsud je tahle hudba!" nebo "Co má být vtipného na tom, že Mr. Bean běhá s nějakými lidmi u moře?", se v pozadí objeví dvacetiletý Kenneth Branagh a jen o málo starší Stephen Fry:
V tomto filmu je spousta vtipů a celých scén, které bolestně nefungují. VŮBEC nefungují. Ale několikrát jsem se nahlas zasmál, což je víc, než se dá říct o většině současných komedií. A překvapivě dobře to celé vypadá. (Ilča 60 %)
(Speciální host: Vojtěch Kostiha.)
Mám hodně rád (první) Bayovy "Transformers", mám docela rád hraného "G.I. Joea" a starého "Flashe Gordona", ale tohle mě zcela minulo. Obávám se, že to je jen pro velmi malé děti a pro extrémní fanoušky starého animovaného TV seriálu. Od třetiny je to nudnější a nudnější, a dvouapůlhodinová délka je vražedná. (Ilča 30 %, Vojtěch 80 %)
Tento post je volným pokračováním podobného článku o filmu "Připoutejte se, prosím", který jsem na FFFILmu publikoval v roce 2014. "Top Secret!" ("Přísně tajné!") je film od stejných tvůrců a také se v něm vyskytuje spousta odkazů na tehdejší popkulturu (tedy 80. léta minulého století) a na jiné věci, které jsou pro mnoho dnešních českých diváků opředeny tajemstvím (například protože jde o komplexní verbální dvojsmysl, nebo protože je to těžko postřehnutelná drobnost). A přidám několik zcela náhodných zajímavostí.
Dnes se krátce vrátíme časem do dávných dob. Totiž do roku 1984, kdy měl premiéru film This is Spinal Tap. Byl to unikátní film, spousta z vás o něm možná nikdy neslyšela, a je pár důvodů, proč se o něm rozepsat právě teď.
Ale popořádku...
Film This is Spinal Tap je rockový hudební dokument (neboli "rockument") o britské kapele Spinal Tap (přesněji "Spin̈al Tap", ale nechce se mi to písmeno pořád hledat), která vznikla v 60. letech, prošla několika zásadními změnami image a dnes (tj. v 80. letech) už moc nefrčí a snaží se o comeback. Jejich fanoušek, režisér Marty DiBergi, se rozhodl natočit o jejich historii i současných strastech celovečerní dokument, který nám nabídne pohledy do zákulisí, intimní výpovědi, osudové zvraty a spoustu hudby.
Tři filmy slavného režiséra, které jste možná neviděli, protože se neobjevily v kinech nebo se objevily v kinech když jste ještě nebyli na světě. (Oprava: Americké Graffiti nebylo první Lucasův celovečerní film, ale druhý.)
Ne že bych jméno "Christopher Guest" vůbec neznal, ale až dnes mi došlo, že tyto tři velmi rozdílné role v mých oblíbených retrofilmech This is Spinal Tap, Princezna nevěsta a Pár správných chlapů hraje tentýž člověk.
Který, mimochodem, je skutečný nefalšovaný baron a má už 40 let za manželku Jamii Lee Curtisovou.
Tomu říkám široký záběr.
(Tento post nemá žádný skrytý hlubší smysl.)
Za pár dní má v našich kinech (a po celém světě) premiéru "remasterovaná verze" kultovní animované podívané Interstella 5555. A je důležité říct si něco o tom, o jakou podívanou vlastně jde a v čem přesně spočívá ten "remaster".
U zrodu tohoto počinu stálo elektronické hudební duo Daft Punk, které v roce 2001 vydalo své album "Discovery". K písničkám z alba vyšly animované videoklipy, které produkoval Leidži Macumoto, což byl kultovní japonský výtvarník (zemřel loni), který měl na svém kontě mnoho animovaných seriálů, především ze 70. - 80. let (nejslavnější z nich byl asi "Space Battleship Yamato"). Daft Punk ho oslovili proto, že na jeho seriálech vyrůstali, takže výsledné dílo, včetně "jednodušší" retro animace a naivní zápletky zcela záměrně připomíná staré japonské televizní počiny (například slavnou anime "Včelka Mája").
Vskutku husarským kouskem byla ta skutečnost, že když se videoklipy tohoto alba správně seřadily za sebou, vznikl více než hodinový film se souvislým sci-fi příběhem (zcela bez dialogů!), nazvaný Interstella 5555. Ten vyšel v roce 2003 na DVD a později na BluRayi, což mu moc nijak moc nepomohlo, protože od počátku své existence vznikal v "pouhém" televizním rozlišení a jeho mírná vizuální "rozmatlanost" byla součástí jeho retro kouzla. Tuto "původní" verzi tedy můžete na digitálních nosičích získat už více než 20 let.
Tento týden se v kinech objeví 4K remasterovaná verze, která se od původního filmu v ledasčem liší.
