28.11.07

Pan Včelka [Bee Movie] - 60%

Dovolte mi nejdříve ocitovat z presskitu Bontonfilmu:

Ke zrodu Pana Včelky došlo náhodou, během přátelské večeře Jerryho Seinfelda se zakladatelem Studia DreamWorks Stevenem Spielbergem, na níž Seinfeld plácnul, že by rád natočil film o včelách. "Vždycky mi přišlo úžasné, že obyčejní brouci dokážou vyrábět tak úžasnou věc, jakou je med," říká Seinfeld. "Nikdy mě ale nenapadlo, že si se Stevenem a Jeffreym Katzenbergem (spoluvlastník DreamWorks) tak rychle plácneme ve chvíli, kdy jim dám pouhý název bez příběhu." Když si uvědomil, že lidstvo parazituje na včelí práci, měl hotovou kostru, na kterou už prý snadno nabaloval jednotlivé situace a gagy, jimiž se Pan Včelka přímo hemží. Ostatně ho stvořil talentovaný komik. Zdá se, že Mája dostala skvělého bratříčka."

(Vysvětlivka: Jerry Seinfeld je superpopulární americký televizní komik.)



Předchozí odstavec přesně vystihuje, jak Pan Včelka působí. Skutečně působí tak, že tvůrci vzali dosti originální námět (včely podají žaobu na lidi za to, že jim kradou med) a protože tento námět by vydal asi na patnáctiminutovou vtipnou scénku, je před něj, za něj a do něj nastrkáno 70 minut více či méně vtipných ptákovin, které s hlavní zápletkou nijak nesouvisí, případně jí přímo odporují.

Většina těch ptákovin opravdu je vtipná, tedy aspoň v původním znění. Dabing jsem neslyšel, ale poněkud pochybuji o tom, že bude možné přeložit, jak je do soudní síně předvolán Sting (zneužívá včely svou přezdívkou!) nebo spousty střelhbitých narážek na skutečnost, že "bee" zní stejně jako písmeno "B" a sloveso "to be".

Úvodním zobrazením života v úle film téměř exaktně kopíruje AntZ (také od DreamWorks) a dal by se ještě označit za promyšlenou satiru, ale asi po 30 minutách přestane mít smysl hledat v ději jakýkoliv smysl. Bizarní ovšem je, jak film občas přehodí výhybku a z blbnutí přejde do seriózních meditací o záchraně světové ekologie a vztahu včely se ženou. Nemálo mi to připomínalo podobně tripový Happy Feet.

Nejlépe fungují izolované scénky, ve kterých Seinfeld zapomene na zápletku a jen tak blbne, jako třeba ta, kdy je Barry hostem včelí TV v pořadu včelího Larry Kinga a vysvětluje mu, že lidi mají taky svého Larryho Kinga, který je mu hrozně podobný, jenom nemá křidýlka a žihadlo. Kdyby film byl více takto přaštěný a méně zachraňoval svět opylováním, byl bych mnohem spokojenější.

27.11.07

Skóruj! [Balls of Fury] - 40%

To si takhle začínající scenárista a režisér řekli: "Pojďte, kluci, natočíme něco jako Mortal Kombat, ale místo bojového umění tam bude Ping-Pong a hlavního záporáka bude hrát Christopher Walken, takže to bude sranda."

A udělali to, v domnění, že tato základní premisa jim sama od sebe zajistí vtipnost celého toho podniku.



Skóruj! je laciný film. S výjimkou Christophera Walkena (který se poprvé objeví až v polovině filmu a jeho role je spíš takové trochu větší cameo) v něm nehraje žádná pořádná hvězda (Maggie Q nebo Jason Scott Lee nejsou hvězdy) a leckteré scény se svou "výpravností" nebezpečně podobají českému filmu (doufejme, že je to částečně vtipný záměr).

Malý rozpočet ale u komedie nemusí vadit. Dokonce nemusí vadit ani to, že scénář je dementní, nelogický, infantilní, atd. atd...

Vadí ovšem to, že režisér neuměl režírovat. I když má film necelých 80 minut, hrozně se vleče a závěrečné minuty byly již téměř agonizující. Existují zábavné praštěné sportovní komedie, nelogické a laciné (například Vybíjená), u kterých jsem se velmi dobře bavil. Je poučné sledovat Skóruj!, jehož scénář je dementní velmi podobným stylem, ale herci a režisér mu (narozdíl od Vybíjené) nedokázali vdechnout vtipnost. Ale abych nemluvil jen o nich - svůj díl na tom má třeba i střih nebo hudba, což obojí je pro udržování tempa u takovéhlo blbůstky velmi důležité.

A toho Christophera Walkena mi vlastně bylo docela líto. Nevypadal, že by mu ta role moc sedla...

P.S: Ten brejlatý "fešák" v traileru v 0:56 až 1:02 mluvil v původním znění Remyho v Ratatouille.

25.11.07

Poslední plavky - 20%

Ačkoliv jsem nepil a nebral drogy, druhý den po kině jsem měl takové zvláštní stavy "Byl jsem na tom fakt v tom kině a viděl jsem, co jsem viděl? Nezdálo se mi to??" Nezdálo... Pokud jsem někdy o nějakých filmech tvrdil, že "se v nich vlastně vůbec nic neděje", musím se jim všem omluvit a konstatovat, že Poslední plavky dávají slovům "vůbec nic neděje" nový význam.



Kromě toho Poslední plavky obsahují výjimečné množství chyb v kontinuitě, kdy např. někdo stojí v nějaké poloze, následuje střih, a on stojí ve zcela jiné poloze. Jednu z nich můžete vidět dokonce i v traileru. Čtvrtníček hodí do rybníka ceduli, ta se zapíchne do dna metr od břehu a kouká z rybníka ven, načež následuje střih na záběr podvodní kamery, jak cedule pomalu klesá do hlubin.

Souhlasím, že Čtvrtníček většinou je celkem zábavný, ať dělá jakékoliv ptákoviny a hraje v jakékoliv blbosti. Ale kdyby Čtvrtníčka posadili k rozpadlému bufetu u jezera, namířili na něj kameru a řekli mu "a teď dělej 90 minut nějaký ptákoviny", tak bude výsledek zábavnější a akčnější, než Poslední plavky.

19.11.07

Hitman - 60%

Agent 47 je bezejmenný zabiják (s pleší a čárovým kódem na zátylku), který byl od narození vycvičen k tomu, aby bez mrknutí oka plnil rozkazy bohatých klientů a bez zaváhání vraždil. Při nejnovější misi v Rusku se ale cosi záhadně zašmodrchá a Agent 47 se ocitá na útěku přede všemi, doprovázen krásnou ruskou prostitutkou.



Film Hitman vznikl na motivy videoherní série a pokud ji neznáte, tady je z ní ukázka.

Nejdůležitější je samozřejmě hlavní hrdina a tady jsem trochu na rozpacích. Na základě her jsem si Hitmana vryl do paměti jako chlapíka, který 1) je dost starý, přes 50 let, a 2) je zabijácký stroj bez špetky emocí. Ve filmu mě dost překvapilo, že ho hraje Timothy Olyphant (záporák ze Smrtonosné pasti 4.0), který vypadá tak o 20 let mladší a spíš než brutálního zabijáka bez emocí připomíná rozverného modela, viz foto (klikněte pro velkou verzi):



Kromě toho zaznamenal hlavní hrdina v mých očích značný posun od videoherní předlohy, protože ve filmu projevuje každou chvíli nějaké emoce. Chápu, že ho tvůrci chtěli učinit lidštějším, aby s ním mohl divák snáze sympatizovat, ale je to odklon od předlohy a nemůžou pak chtít, aby se tohle líbilo hardcore fanouškům hry.

Pokud odhlédnu od toho, že se filmový hrdina liší od herního, je Hitman celkem zábavný film, připomínající ptákoviny jako Kurýr nebo Double Team. Není v něm zrovna hromada akce, děj nedává pochopitelně přílišný smysl, ale jednotlivé scény jsou efektně nasnímané, takže působí atmosféricky i když se v nich vlastně nic neděje. Také musím pochválit výjimečně vydařený casting padouchů a vedlejších postav - všichni mají drsné rysy a šílené proslovy jako z videoher.

Hitman je takový guláš, celkem zručně vykradený a zremixovaný z působivých scén, které jsme viděli v jiných akčňácích a thrillerech. Můžete se bavit chvílemi tím, jak očividně je to vykradeno (a uchoslyšně - hudba strašlivě kopíruje Bourneovu trilogii), chvílemi tím, jak se filmaři snažili seriózním způsobem natočit scény, které jsou od základu dementní. Není sice vždycky jasné, kdy jde o záměrnou parodii a kdy to nezkušený režisér tak totálně nezvládl, ale zábavné je to od začátku do konce.

A nechybí gumová kachnička.

16.11.07

Říše hraček [Mr. Magorium's Wonder Emporium] - 60%

Pan Magorium (Dustin Hoffman) má uprostřed města maličké hračkářství (které zevnitř nevysvětlitelně vypadá mnohonásobně větší, než zvenku). Děti každého věku v něm nacházejí radost, ale pan Magorium se chystá pověsit živnost na hřebík a “odejít” - kdysi si totiž koupil v Toskánsku tolik párů bot, aby mu vystačily na celý život, a teď nosí poslední neprošlapaný pár (není divu, je mu něco přes 240 let). Byl by rád, kdyby jeho obchod převzala mladá Molly (Natalie Portmanová), ale té se do toho moc nechce (nevěří si) a situaci ještě poněkud komplikuje účetní Weston (Jason Bateman), který by chtěl mermomocí mít jasno v neexistujícím účetnictví tohoto podniku.



Rozhodně bych Říši hraček doporučil rodičům malých dětí spíše než třetího Shreka, druhou Dobu ledovou nebo prvního Strašpytlíka. Je to klidný film bez násilí a brutality, s jasným (až triviálním) pozitivním poselstvím, plný barev, hraček a kreativních nápadů, které snad dokáží udržet pozornost nejmladšího diváka.

Jako dospělý divák ovšem nemohu ignorovat obrovskou podobnost Říše hraček jednak s filmem Hračky Barryho Levinsona a jednak s Karlíkem a továrnou na čokoládu (především s Burtonovou verzí), přičemž snímek Zacha Helma (scénář k Horší už to nebude) nedosahuje kvalit ani jednoho z nich.
Dustina Hoffmana jeho ujetá role evidentně baví, ale to nic nemění na skutečnosti, že je to prostě jen další blázen ve svém bláznivém magickém světě, jehož hlášky a chování jsou většinou roztomilé a vtipné, ale své teoretické dítě bych s ním o samotě nenechal. Ostatní herci také nepředvádějí víc než průměr, ale hlavní dětský protagonista aspoň není otravný.

Ve scénáři se objevuje několik vyloženě skvělých nápaditých okamžiků a hlášek (například zoufalé “Začíná tu fungovat gravitace!” když hračkářství začne ztrácet svou kouzelnost, protože je nešťastné), které vám vždy na krátký okamžik připomenou, jak bezva to celé mohlo být. Ale není. A z hlediska celkového příběhu zůstane mnoho nejasného. A tím nemyslím skutečnost, že se nikdy nedozvíme, proč je vlastně ten obchod kouzelný a jestli je panu Magoriovi opravdu 240 let. Myslím tím například to, že nikde není vysvětleno zasazení tohoto obchůdku do skutečného světa. Zákazníků je v něm spousta, a to i dospělých. Mnozí z nich v obchodě vidí nadpřirozené věci a úkazy a jsou tím šokováni. Přesto se o panu Magoriovi a jeho obchodě nepíše v novinách a nestojí před ním neustále televizní štáby. Okolní svět přitom vypadá zcela reálně a materialisticky a scény, které se odehrávají mimo obchod, jsou většinou strohé a postrádají zázračnost, která prostupovala celými Hračkami nebo Karlíkem.

Původně jsem se domníval, že na vině je nepříliš dobrá scenáristická adaptace nějaké slavné dětské knížky, kterou neznám. Pak jsem ale s překvapením zjistil, že Říše hraček je stoprocentně původním námětem Zacha Helma a pokud v něm tudíž chybí nějaká vysvětlení nebo příběh chvílemi ubíhá podivně zbrkle, je na vině buď on sám nebo producenti, kterým film připadal příliš dlouhý (výsledná stopáž je překvapivě skromná).

Výše uvedené ale platí pouze pokud vaše děti jsou tak malé, že uvažujete o tom, že s nimi tuto roztomilou barevnou kouzelnou dabovanou záležitost navštívíte i vy.

Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)

14.11.07

Proč nemám rád filmovou kritiku

Toto shrnutí není k dispozici. Příspěvek zobrazíte kliknutím sem.

Chyťte doktora - 40%

MUDr. Michal Goldberg (Michal Malátný) je gynekolog. Má ženu Janu (Táňa Vilhelmová), malou dceru a milenku Kláru (také Táňa Vilhelmová), která je s ním v jiném stavu. Klára zavolá Janě a my sledujeme, jak Michal řeší své soukromé peklo.



Zhruba první třetinu filmu jsem si říkal, že je to celkem slušně napsané, t.j. patřičně vtipné scény následují v patřičném pořadí, dávají víceméně smysl a hlášky ujdou, ale je to hůř zahrané (s pár světlými epizodními výjimkami) a zrežírované a úplně nejhůř sestříhané. Nestává se mi často, že bych si nějak výrazně všiml špatného střihu, ale v tomto filmu je umrtvující a zabíjí i vtipy, které by jinak fungovaly. Moc nepomůže ani hudba, která většinou pozůstává z opakování přesně téhož "rozverného" motivu.

Co se týče výkonů, hlavní představitel je bohužel evidentní neherec a dost často vypadá, jako by se styděl, že je na plátně a koukají se na něj lidi. Dvojrole Vilhelmové je dosti nevděčná, protože ji nutí stylizovat se do dvou extrémních černobílých poloh (zničená domácí puťka vs. emancipovaná dračice), z nichž jí ani jedna příliš nesedí, i když se snaží seč může.

Po třetině filmu ale dojde k tomu, že příběh najednou skončí (aniž by se nějak uzavřel) a začneme ho sledovat znovu a trochu jinak! Jako fanouška Návratu do budoucnosti nebo Na Hromnice o den více mě tato snaha potěšila, ale provedení je bohužel tristní a scenáristický záměr téměř nevysledovatelný.

Příběh se totiž začne odvíjet znovu, ale někteří protagonisté se v něm chovají trochu jinak. Pointa byla pravděpodobně v tom, že ve verzi 2 Michal miluje více svou milenku, zatímco ve verzi 1 více miloval svou ženu, ale to nevysvětluje, proč se najednou některé jiné postavy chovají jinak.

No a po hodině filmu opět nastane "reset" a začneme celou story sledovat potřetí, přičemž zde jsem už dramatický záběr nepochopil vůbec, protože se chovají jinak téměř všichni (včetně postav, které se v předchozích dvou verzích mihly na plátně jen na pár sekund), teoretizoval jsem, že v této verzi chtějí všichni se všemi souložit (na rozdíl od předchozích), ale je to jen teorie...

Žádný pořádný konec se nekoná ani v jedné ze tří verzí, nemluvě o tom, že se vůbec nedozvíme, proč se to všechno vlastně odehrávalo třikrát, jestli si z toho měl hrdina vzít nějaké poučení, jestli to byl jen pilot pro TV seriál atd... (Vlastně mi připadá jako dobrý nápad mít TV seriál, ve kterém by každý díl začínal stejnou dramatickou událostí [otěhotnění milenky] a pak by se to 30 minut humorně řešilo, pokaždé jinak.)

Znovu se dostávám k tomu, že odmítám nadržovat českým filmům jen proto, že jsou "naše hezké české". Ano, Chyťte doktora patří ve strašné lokální konkurenci k těm vydařenějším dílkům. Obsahuje pár vtipných míst, pár vtipných postav a dala by se z něj asi sestříhat opravdu dobrá dvacetiminutovka do Bakalářů. Ale jako celek to nefunguje a - pokud mohu teoretizovat - řekl bych, že za to může příliš dlouhé a příliš intenzivní upravování scénáře, během kterého sice tvůrci pořád měli v hlavě ústřední myšlenku filmu, ale nevšimli si, že se ze scénáře vytratila a přestala být pochopitelná pro diváka, který neprožil dlouhý zrod filmu s nimi.

P.S: Primáře hraje Luděk Sobota se strništěm. Je ve filmu asi 5 minut, ale je to jeho nejlepší role za posledních cca. 30 let a nejzajímavější postava tohoto filmu. Někdo by s ním měl rychle natočit něco jako Život pod vodou nebo Rushmore, má zaděláno na českého Billa Murraye.

P.P.S: Vzhledem k tomu, že Jana a Klára se většinu filmu nesetkají, není v něm příliš mnoho triků. Dočkáme se ale dvou záběrů, ve kterých jsou na plátně obě najednou, je jim vidět do obličejů a obcházejí se, resp. podávají si kapesník. A nejméně v jednom z nich se pohybuje kamera. Oba záběry vypadaly naprosto bezchybně, takže jsem na rozpacích, jestli u nás konečně někdo umí dělat profesionální triky za český rozpočet, nebo někdo dobře nalíčil nějakou dvojnici.

9.11.07

Holka na hlídání [The Nanny Diaries] - 40%

Scarlett Johansonová hraje vzdělané děvče, které si v New Yorku nedokáže najít slušnou práci a proto začne pracovat jako opatrovnice dětí v bohaté rodině.



Jde o typický příklad špatné knižní adaptace. Některé monology mají nádech vtipnosti a dobrého nápadu, ale většina filmu je totálně předvídatelná a všichni jsou na hrdinku tak zlí (bezdůvodně), že vypadají spíš jako karikatury. Také mám dojem, že byla vystřižena velká spousta scén, které měly postavám dávat nějakou psychologickou hloubku. Výsledek ze všeho nejvíc připomíná hodně natahovanou epizodu Sexu ve městě, ale bez sexu.

2.11.07

Beowulf - 40%

Beowulf je epická báseň z 8. století našeho letopočtu o bojovníkovi (Ray Winstone), který pomůže králi (Anthony Hopkins) zlikvidovat vraždícího démona, ale sám se tím stane prokletý. Nebo tak nějak. Jde mimochodem o nejstarší dochovaný text v angličtině.

Robert Zemeckis se rozhodl Beowulfa zfilmovat podobnou metodou jako Polární expres. T.j. všechno ve filmu je kompletně CGI, ale pohyby postav vznikly digitalizací skutečných herců a digitální hrdinovém vypadají jako své lidské předlohy, takže není (většinou) problém na plátně poznat Anthonyho Hopkinse, Johna Malkoviche nebo Angelinu Jolie.



Scénář filmové adaptace napsali Neil Gaiman a Roger Avary a velice se jim to povedlo. Jejich příběh je superhrdinský a superosudový takovým způsobem, že vůbec nepůsobí nepatřičně, když zachmuřený hrdina někomu odkáže všechen svůj majetek, načež skočí z cimbuří. Svou působivostí to celé nijak nezaostává za Shakespearem nebo Tolkienem. Pouze mě trochu rušilo pár vyloženě infantilních vtípků, které se mi do seriózně patetického zbytku vůbec nehodily.

Ovšem nejhorší a naprosto zásadní problém filmu spočívá v tom, že vypadá strašně, konkrétně většina pohybů v něm! Pokud vidíme detailní záběry konverzujících postav, dá se to ještě snést a mají slušnou mimiku, byť jsou jejich oči podivně mrtvé a Angelina Jolie vypadá někdy jako Angelina Jolie, jindy jako renderovaná Lara Croft z hodně starého Tomb Raidera (hry). Čímž chválím zdařilý casting Tomb Raidera (filmu).

Když ale dojde k akčním scénám, je to už vyložený teror. Pokud je to také motion capture, je to extrémně špatný motion capture a třeba způsob, jakým postavy vodorovně odlétají poté, co dostanou silnou ránu, vypadá méně realističtěji než třeba v Tekkenu 3. Ty nejepičtější scény (souboj s vodními příšerami, souboj s drakem) působí jako slušná hra z Playstationu 2 (konkrétně jsem si vybavil God of War), pouze s lepšími texturami. Filmaři mají naprosto zásadní problémy s tím, jak se má animovat látka na šatech, jak by se měl hýbat napnutý řetěz nebo jak by se na něm měl někdo realisticky houpat. V jednu chvíli má dokonce jedna z postava nižší FPS než ostatní (málo času na renderování?)! Není to samozřejmě tak hrozné, jako třeba tohle, ale tvrdím, že je to o dost horší než několik let starý celovečerní Final Fantasy.

Už při Polárním expresu jsem psal, že jde o příslib zajímavé filmové budoucnosti, ale místy to připomíná spíše jeho betatesting. Beowulfa považuji v tomto ohledu za ještě horšího a mnohokrát jsem se přistihl, že mě scéna vůbec nebavila, protože mi připadalo, že se dívám na průměrnou videohru, kterou nemůžu ovládat. Je jasné, že ježdění na drakovi nebo boj s třímetrovým obrem se nedá dost dobře natáčet jako motion capture, ale to není omluva. Trikové scény v Pirátech z Karibiku také obsahují digitální, reálně vypadající piráty, provádějící neuvěřitelné věci, a výsledek je tisíckrát lepší.

Je jasné, že kompletně digitální virtuální natáčení má své výhody, ale evidentně má svá úskalí, a já odmítám film vzít na milost jen proto, že jeho natáčení jistě muselo být velmi obtížné.

Je mi to opravdu velice, velice, líto, protože mi bylo sympatické, že Zemeckis chce natočit podívanou pro dospělejšího diváka a protože se mi moc líbil přednes některých postav. Vlastně se mi tenhle film moc líbil, kdykoliv jsem při jeho sledování zavřel oči a pouze poslouchal.

Což mě přivádí k upozornění, že u nás má film být dabovaný, chochochocho. Navzdory tomu, co Warneři tvrdili před pár měsíci, u nás naštěstí film bude titulkovaný (i v IMAXu).

P.S: Tady je nepřístupný trailer na Beowulfa, ve kterém vidíme dosti krvavé záběry. Přitom film samotný je přístupný a tyto záběry v něm nejsou!