Dnes má premiéru nový film Petra Jákla Ghoul. Bohužel ho nemohu recenzovat, protože jsem si spletl čas a přišel na novinářskou projekci pozdě, takže jsem viděl film až od poloviny.
Tudíž tento článek rozhodně není recenzí, nýbrž jen takovými dojmy na základě té poloviny filmu, kterou jsem viděl.
Dokonce mi připadalo, že jsem až tak o moc nepřišel, neboť jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy se postavy na plátně začaly dohadovat o tom, že by mohlo jít o nějaké nadpřirozeno a že by to mohlo nějak souviset s Čikatilem. (A co se dělo předtím, to mi bylo celkem jasné z traileru.)
Will Smith je profesionální podvodník, velící neméně profesionální partě, specializující se na gigantické podvody, šlapající jako švýcarské hodinky.
Vpodstatě náhodou se seznámí s Margot Robbieovou (tou, co ukazovala všechny své přednosti ve Vlku z Wall Street), která se podvodnickému řemeslu teprve učí a je lačná získat od mistra nové zkušenosti (a možná i sperma).
Především: Děj filmu nemá téměř nic společného s tím, co naznačuje trailer:
Je to logické, neboť zápletka je velmi zapletená a docela netradičně vystavěná. Počátek je celkem standardní, Margot se stane Willovou žákyní, a sledujeme, jak se chystá mamutí podvodná akce na šampionátu Super Bowlu (něco jako rugby, ale ještě více nesmyslné). Tato akce vyvrcholí velikým "podvodem uvnitř podvodu" a pak se účastníci rozejdou za poněkud dramatických okolností, ovšem to uběhla teprve polovina filmu! Pak následuje titulek "o tři roky později" a začíná vlastně jiný film, na jiném konci světa, kde se shodou okolností sejdou ti, které jsme poznali v první části - a my přemýšlíme, co vyplyne z toho, co se mezi nimi stalo v té první polovině.
26letá Cheryl (Reese Witherspoonová) na tom není nejlépe. Je rozvedená, ještě nedávno jela na heroinu, nemá domov a stýská se jí po matce, kterou zabila rakovina.
Proto se rozhodne všechny své problémy řešit jediným logickým způsobem: Tím, že pěšky projde 1100 mil (1770 km) po Pacific Crest Trail (anižby měla jakékoliv zkušenosti s horskými tůrami nebo tábořením). Přežije to, trvá jí to asi 3 měsíce a vyřeší se tím všechny její problémy...
Především se musím zastavit u skutečnostu, že Reese Witherspoonová ve svých 37 letech hrála děvče staré 26 let a mladší (mnoho flashbacků). Witherspoonová rozhodně pořád vypadá dobře, ale v žádném případě nevypadá na 26 let (natož na 20, nebo kolik jí má být v tom flashbacku). Výsledkem jsou dost divné scény, ve kterých se zralá žena chová jako mírně střelený a zmatený mladý diblík, hledající smysl života. Witherspoonová se hrozně snaží (milovala knižní předlohu a film si produkovala), ale prostě nevypadá jako 26letá, a to ani zdaleka. Vzhledem k tomu, že film je o mladé holce, která hledá sama sebe a podobné věci, spousta scén následkem toho nefunguje (například když sbalí chlapíka, který vypadá o 10 let mladší, než ona).
Toto je reakce na článek Tomáše Feřteka s názvem "Může filmový kritik ignorovat televizi?", který jsem si přečetl zde na webu respekt.cz a docela mě nadzdvihl (asi si ho nejdříve přečtěte).
Autor má v ledasčem pravdu. Souhlasím, že filmový kritik by měl mít jistý přehled o televizním dění. A o literatuře. A o íránských homosexuálních režisérech.
Přesně z důvodů, které Tomáš Feřtek uvádí, jsem se nikdy nepovažoval za filmového kritika (natož abych se za něj vydával). Totiž, filmová kritika vyžadují dle mého názoru jisté standardní vzdělání (například studium žurnalistiky / kritiky), znalost české gramatiky a standardní přehled, který já nemám, nikdy jsem ho neměl a mít ho nechci. Neboť mi to dává úžasnou svobodu psát o čemkoliv, cokoliv ignorovat a nemuset se zabývat tím, jestli tím naplňuji něčí definici něčeho, nebo ne.
Sám Feřtek mě v úvodu článku oznáčuje za "glosátor filmového dění", což se mi docela líbí a souhlasil bych s tím, protože glosátor čehokoliv nemusí rozumět ničemu.
Ilustrační foto, na kterém není ani jeden filmový kritik
Jsem celkem exaktně se vyjadřující člověk, tudíž jsem měl docela problém i s tím, že se účastním hlasování o cenu české filmové kritiky, přestože je tato akce inzerována jako "pohled profesionálních filmových novinářů" - což já nejsem. Upozorňoval jsem na tuto nesrovnalost na schůzi sdružení, ale chtěli si mě u sebe nechat. Asi proto, že platím členské příspěvky...
Podobně jsem se nikdy v životě neoznačoval za novináře, neboť správný novinář by měl dodržovat jisté etické zásady, které já dodržuji pouze když se mi chce. Samozřejmě, spousta lidí mě může za kritika nebo novináře omylem považovat (Tomáš Feřtek není první, kdo to o mě tvrdí), proto se snažím svým čtenářům vycházet vstříc a na svou ignoranci poměrně často upozorňuji.
Pokud mě distributoři zvou na své filmy, abych o nich mohl napsat je to jejich volba a jejich riziko. Ne všichni to dělají.
Na této fotce z Cen filmové kritiky je několik filmových kritiků, ale všichni zezadu
Tudíž, vyčítat mi, že nejsem dobrý kritik, je jako vyčítat Tomáši Feřtekovi, že není dobrý HTML kódér - a přitom vydává články na internetu!
Nejnovější francouzsko belgický animovaný s Asterixem a Obelixem vypráví o tom, jak se Caesar pokusí použít proti Galům novou strategii: Postavit těsně u jejich vesnice římské sídliště a tím Galy asimiliovat!
Samozřejmě to dopadně všechno jinak...
Jde o adaptaci comicsu z počátku 70. let, který jsem dosud neznal, takže pro mě byl příběh poměrně originální a různá sociální satira (sídliště / politici / přistěhovalci / turistický ruch) mi nepřipadala nijak zastaralá.
Na České lvy jsem se letos (opět) nedíval, ale údajně tam v sobotu večer byl tento člověk, o kterém Jan Svěrák tvrdí, že to byl Jim Carrey:
Papouškují to po něm i "seriózní média". Protože seriózní média samozřejmě neumějí do Google News zadat "Jim Carrey" a neumějí najít fotky z večírku, na kterém Carrey byl v pátek v noci losangeleského času, tedy několik málo hodin před svým "pražským vystoupením":
Oholení dokáže člověka úplně změnit, že?
Tyto dvě "Carreyho fotografie" od sebe dělí půl dne a jsou z opačných konců světa.
Životopisný příběh Stephena Hawkinga (Eddie Redmayne) se zvláštním důrazem na vztah s jeho manželkou Jane (Felicity Jonesová), se kterou měl tři děti, ale později ji opustil.
Film byl natočen podle manželčiny autobiografické knihy, což vysvětluje, proč je téměř výhradně o jejich milostném a manželském vztahu a všechno ostatní (například nějaká věda a detaily o chorobě) je v něm jen okrajově. Kdybyste netušili, kdo to ten Hawking je, asi by vám většinu filmu unikalo, proč je tak slavný a proč se kolem něj děje to, co se děje.
Matthew Vaughn nikdy nebyl herec, natož "divákům důvěrně známý"
V Kingsmanovi se neobjeví zpěvačka Adele
V Kingsmanovi se neobjeví fotbalista David Beckham
Na jeden odstaveček slušné skóre.
UPDATE: Na webu Echo24.cz to opravili na "Divákům důvěrně známý režisér Matthew Vaughn se posadil na režisérskou židli", což je samozřejmě mnohem lepší...
Než začnu psát cokoliv dalšího, tak bych vás rád upozornil, že zrovna v tomto případě je recenze velmi subjektivní. Nová videohra "Evolve" má nezanedbatelné kvality, ale není to hra pro mě. Původně jsem chtěl napsat recenzi bez procentuálního hodnocení, ale to by bylo nelogické, neboť filmy od Larse von Triera, Woodyho Allena a jiných arabských art-režisérů také hodnotím procenty...
Takže: "Evolve" je střílečka ve stylu třeba "Counterstrike" nebo "Quake III Arena", ovšem je výrazně asymetrická. To znamená, že v aréně se spolu utkají vždy čtyři lovci proti jednomu velkému monstru. Lovci jsou vždy čtyři a vždy v následujícím složení: Assault, Trapper, Support, Medic (od každého přesně jeden). Všichni mají jetpacky s omezeným (ale automaticky se doplňujícím) palivem. Monstrum vždy (téměř) začíná s třicetisekundovým náskokem a snaží se unikat lovcům tak dlouho, dokud se mu nepodaří nažrat a evolvovat na druhou nebo třetí úroveň, kdy se teprve může lovcům férově postavit.
Monstrum i každý ze čtyř typů lovců má tři varianty (tedy tři Zdravotníci, tři Supporty atd.), které se docela podstatně liší. Tedy, Medic vždy uzdravuje, Assault vždy má největší palebnou sílu, ale rozdíly mezi nimi zdaleka nejsou jen kosmetické. Například Zdravotnice Val má pistoli, pomocí které na dálku uzdravuje, kdežto zdravotník Lazarus místo ní má schopnost rychle oživit mrtvého spoluhráče a dokáže se dočasně zneviditelnit. Takové rozdíly vedou k tomu, že různé týmy lovců vyžadují podstatně rozdílné herní strategie.
Přestože se hra odehrává na velké planetě, v praxi jde o sérii bitev v nijak velkých arénách, které lze z jednoho konce na druhý přeběhnout za pár desítek sekund. Příroda v arénách vypadá působivě, ale z herního hlediska jsou levely dosti problematické, protože na první pohled není vždy jasné, co se dá zničit, na co se dá vyšplhat, na čem se dá stát a kde přesně je okraj arény. "Herní" geometrie ne zcela přesně odpovídá "viditelné" geometrii, což je u PvP akční hry, kde záleží na každém zlomku sekundy, docela problém.
Kromě hlavního módu (Hunt) existuje ještě několik dalších variant hry, kdy například zachraňujete kolonisty, ničíte vajíčka, ze kterých se líhnou menší monstra, chráníte základnu atd...
Ale vždy, za všech okolností, hrají čtyři lovci proti jednomu velkému monstru, tedy pět živých hráčů najednou. Ano, živých hráčů. Hra totiž sice podporuje boty, ale přestřelky s nimi postrádají jakoukoliv zábavnost. Jde jen o základní trénink na "opravdovou" hru.
A zde narážíme na první problém "Evolve". Pokud Monstrum neovládá úplný idiot, každý ze čtyř hráčů je proti němu v zásadní nevýhodě (je pomalejší, mnohem slabší a mnohem méně vydrží). Aby lovci byli úspěšní, musejí spolupracovat. Stačí aby jeden z nich byl neschopný a monstrum sežere všechny čtyři lovce za nebetyčné frustrace těch z nich, kteří nejsou neschopní.
"Evolve" rozhodě není hra pro "casual" hráče. Má sice jednoduchý tutorial, ale pravým tutorialem je až několik prvních (desítek) hodin "hry na ostro". A i když už máte všechno zmáknuté a můžete se označit za profíka, i pak stačí, aby z pěti hráčů JEDEN nebyl profíkem, nebo měl jinou strategii než ostatní, a zkazí tím hru všem ostatním.
A to je pro mě naprosto zásadní problém, protože nemám a nechci shánět čtyři další spolehlivé postpubertální lidi, se kterými bych v domluvených časech "Evolve" hrál. A je to nepřekonatelný problém, protože - i když se to tvůrci snaží poněkud maskovat - "Evolve" je hra o tom, že pět živých lidí děla znovu a znovu dokola totéž a mají radost z toho, jak se v tom pozvolna zlepšují.
Způsoby, jakými "Evolve" maskuje, že je to pořád totéž dokola:
Různé mapy a herní módy
Odemykání bonusů a dalších postav až poté, co splníte předdefinované úkoly s předchozími postavami (způsob poškození aspoň XY bodů pomocí zbraně Z). Abyste všechno odemkli (a dostali se vlastně k "plné hře"), musíte se naučit používat všechny zbraně a schopnosti všech postav.
"Minikampaň", kdy hrajete pět her po sobě a předchozí výsledky mírně ovlivňují následující partie. Například: Neochráníte voliéru, utečou z ní draví poletouni a při příští partii vás obtěžují.
Nic z toho ale nezamaskuje základní design herního principu, který je extrémně nevybalancovaný: Někdy najdou lovci monstrum po pár desítkách sekund a zmasakrují ho (protože je ještě téměř bezbranné). Jindy lovci deset minut běhají po aréně a marně se snaží monstrum objevit (schopný hráč se dokáže s monstrem slušně schovávat). Můžete argumentovat, že "tak to při skutečných vesmírných lovech chodí", ale není to zábavné. A každá partie představuje nezanedbatelnou časovou investici. Protože...
Tady jsem nahrál video, které záměrně zachycuje čas mezi skončením jedné hry a začátkem další. Všimněte si, že mezi dvěma partiemi uplyne TŘI A PŮL MINUTY ČASU! A to prosím nevyhledávám nové spoluhráče online - hraju s těmi, se kterými jsem hrál předchozí hru.
Kdybych hrál za lovce a ne za monstrum, trvalo by to ještě o 30 sekund déle, protože bych musel čekat, až monstrum využije svůj třicetisekundový náskok (a koukat přitom na nepřeskočitelné intro). Kdybych hrál minikampaň, trvalo by to ještě déle, protože po každém levelu je několik nepřeskočitelných obrazovek s výsledky a krátké intro (opět nepřeskočitelnmé).
A čekat čtyři minuty na to, abych si zahrál partii hry, která často trvá pod čtyři minuty, to mi přijde v roce 2015 nepřijatelné. Nejsem expert na programování PS4 her, ale vsadil bych se, že by šlo nějak zařídit například aby si hráč vybíral postavu zatímco se v pozadí nahrává level. A vsadil bych se, že se to nezařídilo jen proto, že vývojáři byli líní a soustředili se především na PC verzi (která nahrává vše mnohem rychleji, aspoň podle gameplay videí na YouTube). Odvážím se tvrdit, že na PC (s myší) se bude "Evolve" také o dost lépe ovládat, protože PS4 gamepad pro takovouto rychlou FPS akci není vhodný.
Slibuji, že na dlouhou dobu poslední post o mých soudech:
Zde máte k dispozicí celé znění rozsudku a zdůvodnění ve věci já vs. důchodce vs. Bitcoiny. Vzhledem k tomu, že některá odborná média o případu dodnes šíří dosti zkreslené informace, může to někoho z vás zajímat.
Jinak, já jsem si z toho udělal závěr, že justice u nás funguje víceméně tak, jak by měla.
Bratči Hádkové hrají dva bratry, kteří na tom nejsou nejlíp.
Užovka (Matěj Hádek) sice nemá holku ani práci, ale ještě jakž takž zůstává člověkem. A možná bude mít dokonce šanci vrhnout se do skoro legálního podnikání!
Kobra (Kryštof Hádek) je na tom o poznání hůře. Je téměř non-stop opilý nebo zfetovaný (nebo oboje), krade cokoliv kdekoliv, okrádá i vlastní rodinu a od Užovky si půjčuje, protože "jinak někoho okrade". Logic, motherfucker.
Filmový Okresní přebor pro mě byl téměř svátkem, takže jsem se těšil, co dalšího Jan Prušinovský natočí (do kin toho moc nenatočil, je aktivní především v televizi, kterou nesleduji). A výsledek je poněkud rozpačitý.
Mladá studentka / prodavačka těsně před promocí Ana(stasia) Steeleová (Dakota Johnsonová) udělá pro studentský časopis rozhovor s mladý supersexy milionářem Christianem Greyem (Jamie Dornan) a ten se do ní zakouká.
Nejen, že ji připraví o panenství, ale odhalí jí své tajemství, spočívající v tom, že je sadista, což je pro něj jediná přípustná forma intimního vztahu.
Asi vás nepřekvapí, že jsem superúspěšnou knižní předlohu E.L. Jamesové nečetl, tudíž se nijak nemohu vyjadřovat k tomu, jestli film je věrnou adaptací knihy. Ale ledacos dává tušit, že tomu tak je.
Tento článek přímo navazuje na předchozí článek o mém soudu, který si musíte přečíst, jinak vám tento text nebude dávat smysl...
Před pár dny proběhlo druhé a definitivní stání, které dopadlo následovně:
Já zaplatím p. Bobkovi (jméno změněno) 471 Kč, které představují rozdíl mezi 2200 Kč, které jsem od Bobka obdržel, a cenou, za kterou jsem koupil BTC, odeslané podvodníkovi. Kromě toho já i Bobek musíme zaplatit své právníky, což činí v mém případě asi 10 000 Kč, v Bobkově případě pravděpodobně ještě víc, neboť jeho právník musel do Prahy dojíždět a vypracovával více dokumentů. Bobek nechtěl loni na jaře přijmout mou nabídku vrácení 1100 Kč (protože "mu jde o princip", hahaha), takže místo toho dostal jen 471 Kč a musí ještě zaplatit přes 10 kKč právníkovi.
(Ilustrační foto jiného invalidního důchodce)
Jak k tomu rozhodnutí soudkyně došla...
Především se obě strany nakonec shodly na tom, že jednaly v dobré víře a obě se staly obětí podvodníka (neznámého a vpodstatě nevypátratelného, k čemuž mu gratuluji). To znamená, že Bobek v dobré víře chtěl koupit léky (a nehodlal provádět nic s Bitcoiny nebo mě podvádět), zatímco já jsem v dobré víře prodal někomu Bitcoiny a o Bobkovi jsem nic nevěděl. Pokud by některá ze stran tuto skutečnost rozporovala (o což se Bobkův právník místy snažil), bylo by vše mnohem komplikovanější, bylo by nutno prokazovat, že nikdo nepadělal své e-maily, atd...
Položme si především otázku: Proč natáčet pokračování nezajímavého hororu Žena v černém (s Danielem Radcliffem), navíc bez Daniela Radcliffa?
A odpovězme si: Protože se z něj stal nejúspěšnější britský horor za několik posledních desetiletí!
Takže nám nezbývá, než se z přelomu století přenést asi o 40 let vpřed, do Druhé světové války, kdy jsou londýnské děti posílány na venkov, aby se nestaly obětí náletů.
Druhý (a první komerční) film režírovaný Angelinou Jolieovou vypráví skutečný příběh Louise Zamperiniho, který toho za svůj téměř stoletý život (zemřel loni ve věku 97 let) hodně prožil: Byl úspěšným atletem, za války letcem, ztroskotal na moři, byl terorizován v japonském zajetí, ale NEBYL ZLOMEN (podobně jako třeba Bruce Willis v Unbreakable).
Nezlomný by chtěl být duševně povznášejícím velkofilmem ve stylu hollywoodských podívaných minulých desetiletí, ale daří se mu to jen částečně. A i kdyby se mu to podařilo stoprocentně, pravděpodobně by v roce 2015 působil podivně archaicky.
Ruská imigrantka - uklízečka s divným jménem Jupiter (Mila Kunisová) jde jednoho dne darovat svá vajíčka na kliniku, ale přitom ji přepadnou mimozemšťané a chtějí ji zabít. Naštěstí ji zachrání vlko-člověk s létajícími botami Caine (Channig Tatum) a vysvětlí jí, že ona je potomkem mocného kosmického rodu a královnou Země. Země, která je jen jednou z mnoha planet, osídlených lidmi, a shodou okolností jednou z těch zaostalejších a méně důležitých.
Nicméně, několik mocných vesmírných vládců má o Zemi z různých důvodů zájem, ale to už jsem bohužel přestal chápat kdo a proč je s kým proti komu...
Jupiter vychází, nejnovější opus sourozenců Wachovských, je bohužel definitivním důkazem, že se oba dostali na nějakou mentální úroveň zcela mimo naše čtyři rozměry.
Před pár týdny jsem na FFFilmu recenzoval film Kingsman: Tajná služba, který se mi moc, moc líbil. A nechtěl jsem si to nechat pro sebe.
Tudíž je mi ctí oznámit vám, že máte díky společnostem Championship Music a Cinemart možnost vidět tento film v předpremíře, více než týden před oficiálním datem uvedení!
A nejen to. Budete mít možnost si po promítání pokecat o tomto filmu i o jiných věcech se mnou a s Tomášem Baldýnským, který je expert na britské špionážní filmy s 007 agenty a vůbec příjemný člověk.
Mrtvoly vylézají z hrobů
Tato unikátní předpremiéra se koná v úterý 10. února od 20:00 v kině Atlas v Praze na Florenci.
Lístky po 120 Kč si můžete koupit přímo v kině nebo zde na internetu (kino je slušně technicky vybavené, ale není příliš velké, proto doporučuji neotálet).
P.S: V rámci plného odhalení bych vás ještě chtěl informovat, že já ani FFFilm nebudeme z této akce mít ani korunu - peníze vybrané na vstupném jdou kinu Atlas a distributorovi.
V 50. a 60. letech se jistý Walter Keane (Christoph Waltz) proslavil desítkami obrazů smutných dětí se strašidelnýma velkýma očima. Umělečtí kritikové jím opovrhovali jako kýčařem, ale Keane začal ve velkém prodávat reprodukce, plakáty a pohlednice se svými dětičkami, utržil majlant a stal se velmi populárním.
Teprve po téměř osmi letech slávy jeho manželka Margaret (Amy Adams) veřejně prohlásila, že všechny ty obrazy namalovala ona a Walter vůbec malovat neumí - ale v tehdejší době žena neměla šanci v uměleckém světě prorazit, proto se za autora vydával Walter.
Došlo až k soudnímu sporu, při kterém oba museli v soudní síni předvést, jak dokáží namalovat strašidelný dětský obličej s velkýma očima...
Docela smutné je, že když zajdete do kina na nejnovější film Tima Burtona Big Eyes, neodnesete si z něj o mnoho více poučení nebo zábavy než z přečtení této stránky na Wikipedii.
Asi bych dříve, než začnu psát něco o ději (což bude dost obtížné) konstatoval, že tento film natočili lidé, kteří mají nezanedbatelné filmařské schopnosti, ale jejich představa o tom, co je to "film, který stojí za to vidět" se naprosto diametrálně liší od mé. Zjevně chtějí svým filmem říct něco, co považují za naprosto zásadní sdělení, ale říkají to způsobem, který mě většinou nezaujal a občas se mi hnusil.
A teď k ději:
Mladá Lili hraje na trubku a žije v Budapešti s matkou, která ale musí na pár dní odjet kamsi na kongres a Lili nechá u svého exmanžela (jejího otce). Lili má s sebou velikého psa, ale otec nechce platit poplatek za jeho bydlení v činžáku, takže psa uváže někde u silnice. Zatímco nešťastná Lili psa všude hledá (marně), ten začne žít divokým životem s ostatními budapešťskými zatoulanými psy. Najdou se ještě někdy, nebo ne?
Především se sluší upozornit, že je vpodstatě jedno, jestli znáte televizní animovaný seriál "Spongebob Squarepants" a jestli jste viděli jeho první celovečerní film (protože tento je už druhý). Je to vpodstatě jedno, protože celý film je tak strašlivě absurdní, bizarní, dadaistický, WTF a podobně, že vám nějaké dřívější seznámení s hrdiny není moc platné (kdo je padouch a kdo ne, to odhalíte během pár sekund).
Například si nepamatuji, jestli v předchozím filmu také byla ta veverka ve skafandru. Pokud tam byla, možná mi uniklo pár specifických narážek v tomto filmu, ale nijak mi to žíly netrhá.
První film byl klasicky (ne-CGI) animovaný a až v závěru se hrdinové ocitli v reálném světě a potkali Davida Hasselhoffa. Dvojka je v tomto ohledu ještě dál. Většina filmu je sice klasicky animovaná, ale ve 3D (nikoliv CGI), ale celým filmem se prolíná dobrodružství živého live-action piráta (Antonio Banderas) a jeho zpívajících (CGI) racků, aby se s ním a s jeho lodí na kolech nakonec naši hrdinové utkali v reálném přímořském městečku, s reálnými kaskadéry, ve skutečném 3D, a naši hrdinové jsou zde CGI a ještě v tuto chvíli zmutují v superhrdiny, takže...