Recenze: Lego příběh [The Lego Movie] - 100%

Emmet je úplně normální Lego dělník v úplně normálním Lego městě. Jednoho dne se ale náhodou propadne do podzemí a zde náhodou najde tajnou zbraň, která jediná může zastavit strašlivé plány Lorda Byznyse na zničení celého Lego světa superzbraní jménem Krágl. Problém je v tom, že když mu krásná WyldStyle sdělí, že je "výjimečný" (podle proroctví, samozřejmě), Emmet tomu nevěří a nevěří ani tomu, že Lord Byznys chce zničit obyvatele svého vlastního města.

(Bohužel jsem zapomněl, jak se WyldStyle jmenovala česky [bylo to legrační!] a je celkem k neuvěření, že dnes, necelý týden před premiérou, Warner Bros ČR nemají na svém webu žádné informace o tom, jak se česky jmenuje hlavní postavička v jejich česky dabovaném filmu.)

UPDATE: Je to Hustěnka!

A tak začíná dobrodružství, při kterém se Emmet musí dát dohromady se slavnými postavičkami ze sousedních Lego měst, aby zachránili Lego svět.

Tuhle recenzi píšu co nejdřív, abych na vás všechny důrazně apeloval: JDĚTE NA TO! Jděte na to, ať máte jakýkoliv filmový vkus a ať si myslíte o dětských animácích cokoliv. Jděte na to i když nemáte děti. Jděte na to i pokud normálně dáváte přednost Tarkovskému a Vláčilovi. Jděte na to obzvlášť pokud píšete o filmech a nemáte náladu sedět na dalším hlasitém dětském akčním filmu. Budete překvapeni. Fakt.

Recenze: Cizí oběd [Dabba / Lunchbox] - 60%

Indie, současnost.

Starší, osamoceně žijící úředník se chystá k odchodu do důchodu. Najednou mu ale k obědu dorazí v ešusu místo závodního blafu vskutku lahůdkové jídlo.

Roznašeč se totiž spletl a donesl mu oběd, který mladá žena na druhém konci města uvařila pro svého manžela.

Roznašeč se stejně plete i nadále, takže úředník nadále dostává super jídla a začne s odesilatelkou nesměle komunikovat prostřednictvím dopisů, vkládaných do ešusu.

Postupně si začnou vylévat své srdce, dojdou k názoru, že ani jednomu z nich život nefunguje tak, jak by si představoval, a začnou uvažovat o tom, že by se konečně osobně setkali...

Jde o indický film, natočený Indy v Indii, ale snaží se kopírovat spíše Hollywood, než Bollywood. Takže v něm nejsou divoké švenky, taneční a pěvecká čísla, ani tohle. Bohužel.

Recenze: Jack Ryan: V utajení [Jack Ryan: Shadow Recruit] - 80%

Agent Jack Ryan se vrací!

Přesněji řečeno, Jack Ryan se objevuje na plátně znovu - a poprvé. Poté, co ho hráli Alec Baldwin, Harrison Ford a Ben Affleck, přichází nyní prequel / reboot, ve kterém uvidíme, jak se z nadaného ekonoma a vojáka (Chris Pine) stane tajný agent.

Když totiž CIA zjistí, že se na ruských účtech děje cosi podezřelého, vysílá Kevin Costner do Moskvy právě Jacka Ryana, protože pouze on je schopen pochopit, co se to vlastně v partnerských ruských firmách děje. Vypadá to totiž, že se někdo v Rusku chystá způsobit světový ekonomický kolaps, spojený s mezinárodním teroristickým útokem.

V Moskvě se okamžitě jako hlavní podezřelý vyloupne Viktor Čerevin (Nebo je to v českých titulcích Šerevin? Už si nepamatuju.) - Kenneth Branagh. To je megamultimiliardář, psychopat, vlastenec a všechny tyhle věci, které u ruských podnikatelů automaticky očekáváme...

Nepřipadá vám, že dneska mají filmy příliš složitý děj?

V tom aby se prase vyznalo...

Recenze: Krásno - 40%

[Následující dva odstavce jsou text distributora] Příběh začíná příjezdem dvou hlavních hrdinů do rodného Šumperka. Následuje zjišťování rodinné historie jednoho z přátel, zápletky kolem dědictví a nevyjasněných úmrtí rozjíždí spirálu cynických, místy vtipných, ale hlavně zamotaných situací. Jednou rozjetý kolotoč událostí se už špatně zastavuje...

Krásno je film natočený na základě skutečných událostí. I když byly tyto události tragické a hrozné, způsob, jakým se postavy příběhu chovaly, jednání lidí zapletených do této věci, bylo často tak absurdní a až neuvěřitelně směšné, že jsme se rozhodli, že o smrti maminky mého nejlepšího kamaráda natočíme právě komedii. Černou, ale přesto komedii.

Český film Krásno patří k nejzajímavějším filmovým WTF posledních měsíců.

Recenze: Já, Frankenstein [I, Frankenstein] - 50%

Před více než 200 lety Victor Frankenstein stvořil umělého člověka. Toto monstrum (Aaron Eckhart) přežilo svého pána a o 200 let později (v současnosti) je zapleteno v epické celosvětové (nebo celoměstské?) bitvě Chrličů (andělů), kterým velí Miranda Ottová, s Démony, kteří jsou členy 666 Satanových legií, a velí jim Billy Nighy.

Možná vám může být divné, že se film jmenuje "Já, Frankenstein", když je v něm Frankenstein celkem jednu minutu. To je tak: Frankensteinovo monstrum dostane od hlavní Chrličky jméno "Adam", ale přitom je taky Frankenstein, protože "jsem jeho syn, tak mám stejné jméno".

Nighy chce odhalit tajemství umělého života, aby mohl re-animovat armádu tisíců mrtvol, které si koupil - protože pouze bytost bez duše může zabít Chrliče. Takže hodlá jednak zkoumat Adama a jednak získat Frankensteinův deník. Ale jedné polovině jeho dvoučlenného vědeckého týmu (sexy doktorka) se to rozleží v hlavě a s Adamem se skamarádí, protože má velké svaly, nesmrdí a jizvy nejsou moc vidět...

Asi vám už došlo, že námět a scénář filmu Já, Frankenstein je hovadina. Pro jistotu ale ještě zdůrazním, že je to úplně strašlivá megahovadina, tak hovadská, že není jasné, zda náhodou celý ten scénář (podle comicsu) není míněn jako parodie. Ale asi ne (bez ohledu na to, zda je/není parodií ten původní comics).

Recenze: Špinavý trik [American Hustle] - 70%

Rok 1978. Slizký plešatící tlusťoch Christian Bale je velmi zdatný podvodník, v čemž mu úspěšně pomáhá jeho partnerka (ve zločinu i v životě) Amy Adamsová.

Pak ale spadne klec a načapá je agent FBI Bradley Cooper, který jim udělá nabídku, jaká se neodmítá: Když Bale a Adamsová pomůžou odhalit korupci okresních politiků (především starosty Jeremyho Rennera), bude jim prominut trest.

Podvod se zprvu daří jako pomásle, ale s úspěchy roste chuť a Cooper začne Balea a Adamsovou nutit do riskantnějších a riskantnějších kliček. Když se začnou zaplétat s mafií a členy kongresu, přestane se to líbit už i Cooperovu nadřízenému (Louis CK).

A aby se to ještě zkomplikovalo, Bale má celou dobu manželku, se kterou sice nežije, ale ona mu vychovává dítě a velmi nešťastně se do celého podvodu zaplete.

A Adamsová možná začala milovat Coopera...

Recenze: Vejška - 50%

Osudy Mádla a Vorla mladšího (z Gymplu) pokračují v novém filmu Vorla staršího. Mádl je na Vysoké škole ekonomické, Vorel studuje umění, ale duše obou stále patří sprejování.

A ženským.

Recenze: 12 let v řetězech [12 Years a Slave] - 60%

Filmové zpracování pravdivého příběhu z poloviny 19. století.

Američan Solomon Northup (Chiwetel Elo Elijo Eijo Ejiofor) byl černoch, ale vzdělaný "svobodný člověk" (uměl číst a psát), na což měl papíry. Když se ale vydal dočasně za prací do New Yorku, byl omámen, okraden, přejmenován a prodán do otroctví na jih USA, kde si pobyl celých 12 let, než se mu podařilo prokázat, kdo je, mohl se vrátit k rodině a sepsat o svých osudech knihu.

Film Stevea McQueena (Hlad, Stud) nám ukazuje, jak je Solomon prodáván a půjčován mezi různými majiteli (např. Benedict Cumberbatch, Michael Fassbender) v Mississipi.

Budu muset začít tím, že film 12 let v řetězech má dost slabý scénář, obsahující značné množství zápletkových nejasností a nevysvětleností, které mi vyjasnila až Wikipedie.

Full Nostalgia Mode

Dnes večer došlo na necenzurovaném FFFILM chatu k nostalgické epizodě, kdy si různí starší návštěvníci začali vyměňovat odkazy na songy svého mládí.

Po chvíli vzpomínání jsem si uvědomil, že většinu ze songů, které jsem v 80. a 90. letech poslouchal já, nejenže neznají dnešní mladí, ale pravděpodobně ani mí vrstevníci. (Byl jsem se svým popmusic vkusem vždycky tak trochu mimo.) Pak jsem si pár těch songů znovu poustil a znovu musel konstatovat, že průměrná hudební zajímavost těchto songů výrazně překračuje průměrnou hudební zajímavost dnešních songů. IMHO, samozřejmě.

Takže tady máte víceméně náhodný výběr toho, co jsem si tehdy pouštěl znovu a znovu dokola (protože právě vynalezli CD disky, nebo tak něco). Schválně jsem tam dával trochu méně známé songy.

Recenze: Vlk z Wall Street [The Wolf of Wall Street] - 80%

Skoro-epos Martina Scorseseho o skutečném člověku - Jordanu Belfortovi (Leonardo DiCaprio), který se v polovině 80. let (jako 22letý) stal burzovním makléřem a záhy poté dal dohromady precizně zorganizovanou firmu, jejímž hlavním účelem bylo slibovat klientům "jistotu desetinásobku", strašlivě je obrat a nenechat se nachytat.

Trvalo více než 10 let, než si konečně šel sednou do chládku. Dnes je zase na svobodě, živí se jako motivační řečník a splácí dluh asi 100 milionů dolarů.

Za zmínku stojí, že podle téhož člověka byl natočen už v roce 2000 film Riziko (Boiler Room) s Giovannim Ribisim a Vinem Dieselem.

Ale zpět k této nové, autorizované, tříhodinové verzi.

Protestsong pro dnešní den

Dnes jsem objevil dojemnou píseň, která se vyjadřuje k problémům současného světa pomocí chytlavých melodií a ještě chytlavějších textů.

A má videklip, ve kterém nic nechybí: Láska, stesk, zrada, krev, smrt, osud, smutná matka, kung fu, hooligans, drogy, kytary, bitchez, Tomio. Nic.

Respect!

Recenze: Klub poslední naděje [The Dallas Buyers Club] - 90%

Píše se rok 1985 a Ron Woodroof (Matthew McConaughey) je typický texaský vidlák. Má rád rodeo, chlast, kokain a heterosex. Nemá rád imigranty, intelektuály a buzeranty.

Když se při náhodném lékařském vyšetření dozví, že má HIV a zbývá mu měsíc života, považuje to za špatný vtip, protože "přece není homouš". Pak začne bojovat o přežití, což znamená, že zprvu podplatí zřízence v nemocnici, aby pro něj kradl experimentální HIV lék, který se zde testuje. Tato léčba ale není příliš úspěšná (možná i proto, že ji Woodroof kombinuje s intenzivním chlastáním a koksem).

Pak se Ron dozví, že v Mexiku existuje doktor s alternativními léky. Když si na sobě ověří jejich kvalitu, rozhodne se začít na nich vydělávat, pašovat je do USA a zde je prodávat HIV pacientům.

Protože je zakázáno prodávat neschválené léky, Woodroof to vyřeší založením "Buyer's clubu", což znamená, že dává léky zadarmo všem, kteří jsou členy klubu. A členství v klubu je placené.

Aby to Ron lépe zvládal, sežene si obchodního partnera, což je exhibicionistický transvestita Rayon (Jared Leto). FDA (úřad pro kontrolu léčiv) jim ale stále hází klacky pod nohy, takže jejich "Buyer's club" (v názvu filmu bez apostrofu) je nucen ke stále bizarnějším pašerácko-právním kličkám (včetně falšování receptů v tokijských ordinacích). Ale od původní Woodroofovy diagnózy uplynulo už mnoho měsíců a on je pořád na světě...

Recenze: Na život a na smrt [Lone Survivor] - 70%

Mark Wahlberg v hlavní roli válečného dramatu. Parta NAVY SEALs se vydává zlikvidovat afghánského warlorda, ale všechno se to zvrtne a ne všichni přežijí (viz původní název filmu, haha).

Režiséra Petera Berga pokládám za výborného řemeslníka, který občas kromě řemesla ukáže ve svých filmech i něco víc.

Jeho film Na život a na smrt má tu smůlu, že je natočen podle skutečných událostí - podle knihy vzpomínek skutečného člena NAVY SEALs (scénář napsal také Berg). A ty události mi nepřišly nijak extra zajímavé: Tým jde do akce, akce se podělá, pro většinu z nich to nedopadne dobře. Nejoriginálnější dějové zvraty jsou jasně popsány v traileru (včetně té zvláštní adaptace songu "Heroes", která je i ve filmu).

Recenze: Čtyři dohody - 30%

Tento český film (který se objevuje současně v kinech a na DVD) je dokumentem, nebo přesněji řečeno záznamem divadelního představení Jaroslava Duška (jde převážně o one-man show) na motivy jakési slavné filosoficko - náboženské knihy o smyslu života.

V praxi to vypadá tak, že Dušek 2 hodiny vypráví a diváci v sále se dobře baví, což je proloženo několika málo minutami velmi absurdních, minimalistických, nerýmujících se písniček. Něco ve stylu Wesleyho Willise, ale s jednodušším aranžmá.

(Ilustrační obrázek. Ani jedna z myší není Dušek)

Mám dost problém nějak pojmout tuto recenzi, protože bych měl recenzovat FILM, nicméně z filmového hlediska se není o čem bavit. Jde prostě o prostřihy několika kamer, zabírajících živé divadelní představení. O nějaké filmové formě není možné mluvit.

Představte si, že by někdo natočil 90minutový film, který by pozůstával z toho, že by celou dobu zněla slavná Bachova hudba a na plátně by celou dobu svítil Bachův portrét. Jistě by to celé mělo nějakou nezanedbatelnou kulturní hodnotu (Bachovu hudbu), ale dost těžko bych to mohl hodnotit z filmového hlediska. Musel bych to hodnotit jako hudbu, ne jako film.

Recenze: Poslední vrchol [La última cima] - 40%

Dokument o Pablu Dominguezovi, španělském knězi, který byl obětavý, pokorný, vtipný, inteligentní, pohledný a v pouhých 42 letech se zabil při slézání hory.

Film je velmi osobní zpovědí režiséra Juana Manuela Cotela, který Domingueze poznal krátce před jeho smrtí a následně shromáždil výpovědi mnoha jeho přátel a známých, doprovodil to vlastními dlouhými monology a sestříhal z toho celovečerní film. Z toho logicky vyplývá, že ve filmu je jen velmi málo záběrů a nahrávek samotného Domingueze - protože ten po publicitě rozhodně netoužil a nejsem si jist, jestli by se mu líbilo, že je využit k takovéto propagandě.

Recenze: Nymfomanka, část II [Nymph()maniac, Part II] - 60%

Především si rozhodně musíte přečíst recenzi první části, protože toto není sequel ani remake, ale prostě druhá polovina čtyřhodinového filmu, která přímo (bez jakéhokoliv vysvětlování nebo úvodu) navazuje na část první...

Recenze: Zlodějka knih [The Book Thief] - 50%

Filmová adaptace úspěšného románu o mladém německém děvčeti za 2. světové války.

Dvanáctiletá Liesel (Sophie Nélisseová) je odebrána své matce (protože tato je komunistka) a poslána na druhý konec Německa k náhradním rodičům (Geoffrey Rush, Emily Watsonová). S nimi prožije asi 7 let (do konce války), naučí se číst, krást knihy a opatrovat uprchlého žida

(Na plakátě je hrdinka ve své dospělé "sexy" podobě, i když 95 procent filmu je výrazně mladší)

Recenze: Něžné vlny - 60%

[oficiální text distributora] Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989.