Na malém americkém městě se musí tři policisté (Bill Murray, Adam Driver, Chloë Sevignyové) potýkat s invazí zombíků. Mohlo by se zdát že jde o hororovou komedii, ale není to úplně pravda. Mimo jiné proto, že jsem se během stominutového filmu celkem dvakrát pousmál a jednou zasmál.
A obávám se, že to souvisí s Jimem Jarmuschem, který film napsal a režíroval, a ke kterému mám možná jiný vztah, než většina z vás. Takže si to radši odbydu hned ze začátku, ať máme jasno (pozor, v následujícím textu se nejméně třikrát vyskytuje slovo "meta"):
28.6.19
26.6.19
Recenze: Annabelle 3 [Annabelle Comes Home] - 50%
Warrenovi jsou paranormální vyšetřovatelé a mají ve sklepě spoustu démonických / strašidelných / posedlých předmětů. A nejstrašnější z nich je panenka Annabelle. Když musí Warrenovi na jeden večer pryč z domu, nechají tam svou malou dceru, její mladou opatrovatelku a její (opatrovatelčinu) kamarádku, která by hrozně chtěla mluvit se svým otcem, takže se hrozně chce podívat do sklepa a všechno tam otevřít / osahat. Takže Annabelle a několik dalších démonů uteče a začne terorizovat okolí...
Třetí Annabelle je v některých ohledech docela zvláštní film.
Především je velice laciný, což se projevuje mimo jiné tím, že Warrenovi (t.j. dva nejslavnější a nejdražší herci) jsou ve filmu jen asi 15 minut celkem. Zbytek filmu sledujeme jedno děcko a dvě teenagerky, s velmi občasnými dalšími hostujícími postavami. A všechny z nich hrají nějací zcela neznámí herci. A téměř celý film se odehrává v jednom sklepě, dvou místnostech a v kurníku před domem. (Tedy nedojde k tomu, že by celé město zaplavily desítky duchů.)
Třetí Annabelle je v některých ohledech docela zvláštní film.
Především je velice laciný, což se projevuje mimo jiné tím, že Warrenovi (t.j. dva nejslavnější a nejdražší herci) jsou ve filmu jen asi 15 minut celkem. Zbytek filmu sledujeme jedno děcko a dvě teenagerky, s velmi občasnými dalšími hostujícími postavami. A všechny z nich hrají nějací zcela neznámí herci. A téměř celý film se odehrává v jednom sklepě, dvou místnostech a v kurníku před domem. (Tedy nedojde k tomu, že by celé město zaplavily desítky duchů.)
22.6.19
Recenze: Yesterday - 80%
Jack Malik (celovečerně debutující Himesh Patel) je nepříliš úspěšný skladatel, zpěvák a kytarista. Tak neúspěšný, že se rozhodne s hudbou seknout a vrátit se k učitelování. A právě toho večera postihne celou Zemi párvteřinový výpadek proudu. A právě během těch pár vteřin Malika srazí autobus.
Přežije to, přijde o dva zuby a o plnovous, a po pár dnech zjistí neuvěřitelnou věc: Ocitl se ve světě, ve kterém je téměř všechno jako v tom našem, ale některé drobnosti jsou jiné. A k nejzajímavějším (pro Jacka) patží drobnost, že v tomto světě neexistují Beatles (a nikdy neexistovali). Tudíž nikdo nezná jejich písničky. A tudíž se z Jacka (který si je pamatuje) téměř přes noc stane nejslavnější hudební génius planety! Dokáže se vyrovnat s náhle nabytou slávou a bohatstvím? A dokáže se pochopit, že ho jeho kamarádka a skoromanažerka Ellie (Lily Jamesová) už asi dvacet let miluje?
Mám rád filmy, které vymyslí nějakou originální, bizarní, naprosto nepravděpodobnou premisu, a pak kolem ní vystaví příběh, ve kterém na ni normální inteligentní lidé víceméně normálně inteligentně reagují. Viz například Hřiště snů nebo seriál "Black Mirror". Film Yesterday je částečně z tohoto soudku a částečně ze soudku "je to legrační a romantické, o logice příliš nepřemýšlejte, je to spíš pohádka". Tedy co se týče scénáře, je to něco podobného jako Lásky čas (od stejného scenáristy). Scénář klade některé velmi zajímavé otázky (například "Co dalšího ještě vyplývá z toho, že neexistují Beatles?"), ale většinou se nezatěžuje s tím, aby na ně hledal odpovědi. Jsou pouze zdrojem vtípků.
Přežije to, přijde o dva zuby a o plnovous, a po pár dnech zjistí neuvěřitelnou věc: Ocitl se ve světě, ve kterém je téměř všechno jako v tom našem, ale některé drobnosti jsou jiné. A k nejzajímavějším (pro Jacka) patží drobnost, že v tomto světě neexistují Beatles (a nikdy neexistovali). Tudíž nikdo nezná jejich písničky. A tudíž se z Jacka (který si je pamatuje) téměř přes noc stane nejslavnější hudební génius planety! Dokáže se vyrovnat s náhle nabytou slávou a bohatstvím? A dokáže se pochopit, že ho jeho kamarádka a skoromanažerka Ellie (Lily Jamesová) už asi dvacet let miluje?
Mám rád filmy, které vymyslí nějakou originální, bizarní, naprosto nepravděpodobnou premisu, a pak kolem ní vystaví příběh, ve kterém na ni normální inteligentní lidé víceméně normálně inteligentně reagují. Viz například Hřiště snů nebo seriál "Black Mirror". Film Yesterday je částečně z tohoto soudku a částečně ze soudku "je to legrační a romantické, o logice příliš nepřemýšlejte, je to spíš pohádka". Tedy co se týče scénáře, je to něco podobného jako Lásky čas (od stejného scenáristy). Scénář klade některé velmi zajímavé otázky (například "Co dalšího ještě vyplývá z toho, že neexistují Beatles?"), ale většinou se nezatěžuje s tím, aby na ně hledal odpovědi. Jsou pouze zdrojem vtípků.
18.6.19
Recenze: Punk je hned! - 40%
(Oficiální text distributora) Drogově závislý pankáč Kwička žije se svojí družkou a synem v rozpadajícím se podnájmu. Jeho alternativní způsob života se střetne s tvrdou realitou, když dostane dopis od sociální péče s výstrahou, že mu bude dítě odebráno. Kwička se pokusí věci napravit, ale jeho impulzivní chování promění snahu o záchranu ve volný pád. Režijní debut Juraje Šlauka se inspiruje osudy lidí žijících na periferii.
Tento popis děje nového česko-slovenského hraného dramatu je zajímavý tím, že v samotném filmu Kwička žádný dopis od sociální péče nedostane, žádné odebrání dítěte se "napravit" nesnaží, a vůbec se ve filmu nevyskytuje žádná "snaha o záchranu" čehokoliv nebo kohokoliv (pokud "snahou o záchranu" nemyslíme to, že Kwičku chce zatknout policie za vloupání a on uteče). A že je ta žena na plátně jeho družka (a ne například manželka nebo sestra), to se z filmu samotného také nedozvíme, stejně jako skutečnost, že to dítě není její, nýbrž Kwičkovo. (Aspoň já jsem si ničeho z toho nevšiml a nejsem si vědom toho, že bych v kině usnul.)
A bylo by dobré, kdyby něco z toho ve filmu bylo. Tento film by totiž zoufale potřeboval cokoliv, co by se podobalo zápletce (jakéhokoliv druhu).
Tento popis děje nového česko-slovenského hraného dramatu je zajímavý tím, že v samotném filmu Kwička žádný dopis od sociální péče nedostane, žádné odebrání dítěte se "napravit" nesnaží, a vůbec se ve filmu nevyskytuje žádná "snaha o záchranu" čehokoliv nebo kohokoliv (pokud "snahou o záchranu" nemyslíme to, že Kwičku chce zatknout policie za vloupání a on uteče). A že je ta žena na plátně jeho družka (a ne například manželka nebo sestra), to se z filmu samotného také nedozvíme, stejně jako skutečnost, že to dítě není její, nýbrž Kwičkovo. (Aspoň já jsem si ničeho z toho nevšiml a nejsem si vědom toho, že bych v kině usnul.)
A bylo by dobré, kdyby něco z toho ve filmu bylo. Tento film by totiž zoufale potřeboval cokoliv, co by se podobalo zápletce (jakéhokoliv druhu).
13.6.19
Recenze: Muži v černém: Globální hrozba [Men in Black International] - 40%
Noví Muži v černém jsou částečně reboot, ale spíš normální pokračování. Will Smith ani Tommy Lee Jones (ani Josh Brolin) se v nich osobně nevyskytují, ale film se odehrává ve vesmíru, ve kterém agenti J a K před pár lety existovali a proslavili se svými hrdinskými činy.
Hlavními hrdiny jsou čerstvá agentka M (Tessa Thompson), která musí spolupracovat s veteránem, sexy agentem H (Chris Hemsworth), aby odhalili jakési spiknutí se strašnou zbraní, která je ještě větší hrozbou pro Zemi, než všechny předcházející zbraně v Mužích v černém.
Nutno také upozornit, že na plakátech filmu se sice vyskytují Liam Neeson, Emma Thompsonová, mluvící mops a ti malí srandovní mimozemšťané z předchozího dílu. Ti všichni jsou ale v tomto filmu jen několik sekund (mops) až několik minut (Neeson) a nejsou pro něj příliš důležití.
A slova "nejsou příliš důležití" jsou pro tento film klíčová. Nic, co se v něm stane, a co v něm uvidíme, není příliš důležité. Úplně všechno je v něm předvídatelné a nudné. Samozřejmě se dočkáme různých vtipů ohledně divných mimozemšťanů, ale je jich nějak málo. Přesněji řečeno, nevzpomínám si na žádný, kterému bych se zasmál.
Hlavními hrdiny jsou čerstvá agentka M (Tessa Thompson), která musí spolupracovat s veteránem, sexy agentem H (Chris Hemsworth), aby odhalili jakési spiknutí se strašnou zbraní, která je ještě větší hrozbou pro Zemi, než všechny předcházející zbraně v Mužích v černém.
Nutno také upozornit, že na plakátech filmu se sice vyskytují Liam Neeson, Emma Thompsonová, mluvící mops a ti malí srandovní mimozemšťané z předchozího dílu. Ti všichni jsou ale v tomto filmu jen několik sekund (mops) až několik minut (Neeson) a nejsou pro něj příliš důležití.
A slova "nejsou příliš důležití" jsou pro tento film klíčová. Nic, co se v něm stane, a co v něm uvidíme, není příliš důležité. Úplně všechno je v něm předvídatelné a nudné. Samozřejmě se dočkáme různých vtipů ohledně divných mimozemšťanů, ale je jich nějak málo. Přesněji řečeno, nevzpomínám si na žádný, kterému bych se zasmál.
11.6.19
Recenze: Neviditelné [Les Invisibles] - 40%
Francouzské komediální drama o několika ženách, které se v sociálním centru "Rozlet" snaží pomáhat ženám na pokraji společnosti, dávat jim trochu toho štěstí, tepla, jídla, a možná je i do té společnosti znovu vrátit.
Neviditelné jsou jasná snaha o zkopírování základní šablony (a následně finančního úspěchu) Nedotknutelných. I název je podobný (i ve francouzštině). Bohužel, Neviditelné jsou výrazně horší, protože: A) Mnohem víc se snaží být "o skutečných problémech žen na pokraji společnosti", B) Jsou hůř napsané a režírované.
Neviditelné jsou jasná snaha o zkopírování základní šablony (a následně finančního úspěchu) Nedotknutelných. I název je podobný (i ve francouzštině). Bohužel, Neviditelné jsou výrazně horší, protože: A) Mnohem víc se snaží být "o skutečných problémech žen na pokraji společnosti", B) Jsou hůř napsané a režírované.
10.6.19
Recenze: Beats - 70%
Skotsko, rok 1994. Dva kamarádi chtějí vyrazit na rave party. Jeden z nich je spíš intelektuál a má se brzy odstěhovat někam daleko (a jeho táta je policajt). Druhý je spíš ze zločinecké rodiny. FREEDOM, BEATS, DRUGS, RAVE, OSTRAVA PYČO!
V 90. letech byl "problém" s rave parties ve Velké Británii tak výrazný, že vláda přijala zákon, který zakazoval "veřejné produkce reprodukované hudby, vyznačující se hlasitými opakujícími se údery", nebo něco podobně roztomilého. Mládež si ale dělala svoje a fuckovala zákony. A o tom je tenhle film.
V 90. letech byl "problém" s rave parties ve Velké Británii tak výrazný, že vláda přijala zákon, který zakazoval "veřejné produkce reprodukované hudby, vyznačující se hlasitými opakujícími se údery", nebo něco podobně roztomilého. Mládež si ale dělala svoje a fuckovala zákony. A o tom je tenhle film.
5.6.19
Recenze: X-Men: Dark Phoenix [Dark Phoenix] - 60%
Dovolte mi začít poněkud neobvykle, několika zdánlivě nedůležitými drobnostmi:
Tyto "zdánlivě nedůležité drobnosti" nemusí nutně znamenat, že si film X-Men: Dark Phoenix pořádně neužijete, ale jsou dokladem jedné významné skutečnosti: Na rozdíl například od filmové série Avengers (od Disneyho) je filmová série X-Men (zatím ještě od Foxe) dokonalým příkladem toho, jak to dopadá, když studio nemá jasnou představu o tom, čeho se vlastně snaží dosáhnout, víceméně náhodně zkouší různé permutace, a zvědavě kouká, jestli nějaké z nich náhodou nebude mít úspěch.
Takže v rámci "filmového X-Men vesmíru" vzniklo několik kvalitních filmů (X-Men: První třída, Logan: Wolverine, Deadpool) a spousta (asi patnáct?) méně zajímavých filmů, které se většinou daly plus-mínus přežít. Celé této sérii ale chybí silná ruka (číkoliv) a představa o čem to celé (jako série) má být a k čemu to má směřovat.
- Většina tohoto nového filmu se odehrává v roce 1992, ale herci v něm vypadají stejně staří jako ve filmu X-Men: První třída, který se odehrával v roce 1962, tedy o 30 let dříve.
- Ve filmu X-Men: Apokalypsa, který měl premiéru před pouhými třemi lety a odehrával se v roce 1983, Jean Greyová používá své mimozemské "fénixovské" superschopnosti, které podle X-Men: Dark Phoenix získala až v roce 1992.
- Tento film má slušný soundtrack od Hanse Zimmera. Hans Zimmer neskládal hudbu k žádným předchozím X-Men a v jeho nové hudbě se neozve žádný z mnoha motivů, které zazněly v předchozích filmech.
Tyto "zdánlivě nedůležité drobnosti" nemusí nutně znamenat, že si film X-Men: Dark Phoenix pořádně neužijete, ale jsou dokladem jedné významné skutečnosti: Na rozdíl například od filmové série Avengers (od Disneyho) je filmová série X-Men (zatím ještě od Foxe) dokonalým příkladem toho, jak to dopadá, když studio nemá jasnou představu o tom, čeho se vlastně snaží dosáhnout, víceméně náhodně zkouší různé permutace, a zvědavě kouká, jestli nějaké z nich náhodou nebude mít úspěch.
Takže v rámci "filmového X-Men vesmíru" vzniklo několik kvalitních filmů (X-Men: První třída, Logan: Wolverine, Deadpool) a spousta (asi patnáct?) méně zajímavých filmů, které se většinou daly plus-mínus přežít. Celé této sérii ale chybí silná ruka (číkoliv) a představa o čem to celé (jako série) má být a k čemu to má směřovat.
2.6.19
Recenze: Máma [Ma] - 60%
Na malém městě žije osamoceně asi čtyřicetiletá obtloustlá černoška Sue Ann (Octavia Spencerová), která v sobě dusí jistá traumata ze střední školy. Protože nemá žádné přátele, začne se kamarádit se zdejšími studenty a studentkami. Kamarádit tak moc, že pro ně pořádá divoké večírky ve svém sklepě, kupuje jim alkohol, atd...
Jde o film z produkce Blumhouse, takže je nám od počátku jasné, že to všechno posléze nějak hororově / thrillerově vygraduje. Ale graduje to zbytečně dlouho a není to nijak extra zajímavé, působivé a už vůbec ne překvapivé.
Film má 100 minut a jeho první hodina je extrémně předvídatelná a velmi zvolna směřující k tomu, že snahy "Mámy" o přátelství začnou být pro teenagery nepříjemné a pokusí se přerušit s ní kontakt.
Pak k tomu konečně dojde, "Máma" konečně totálně zmagoří a provede pár brutálních věcí jako z nějakého X-tého pokračování Pátku třináctého. Octavia Spencerová je dobrá herečka a hlavní hrdinka je v jejím podání docela působivá, ale scénář jí nedá příležitost předvádět nějaké zajímavé herecké koncerty. Spíš jsem měl problém pochopit, jestli tvůrci chtějí, abych její postavu litoval, nebo abych ji nenáviděl.
Když pak konečně dojde k onomu hororovému krvavému finále (nějakých 15 minut před koncem filmu), odehraje se toho příliš málo, příliš pozdě, a i když nám byla hlavní hrdinka celý film předkládána jako "ne úplně normální", stejně její přerod ve vraždící monstrum působí velmi vycucaně z prstu, jako blesk z čistého nebe.
Kdyby Máma vznikla přesně v této podobě jako televizní film a já ji náhodou viděl, tak bych se o ní pravděpodobně někdy mezi řečí kamarádům letmo zmínil ve smyslu "Na to, že to byla laciná televizní záležitost, měla celkem slušnou atmosféru." Ale jde o normální kinofilm a neexistuje mnoho důvodů, proč ho vidět, ať máte k hororům / černochům / teenagerům jakýkoliv vztah.
Jde o film z produkce Blumhouse, takže je nám od počátku jasné, že to všechno posléze nějak hororově / thrillerově vygraduje. Ale graduje to zbytečně dlouho a není to nijak extra zajímavé, působivé a už vůbec ne překvapivé.
Film má 100 minut a jeho první hodina je extrémně předvídatelná a velmi zvolna směřující k tomu, že snahy "Mámy" o přátelství začnou být pro teenagery nepříjemné a pokusí se přerušit s ní kontakt.
Pak k tomu konečně dojde, "Máma" konečně totálně zmagoří a provede pár brutálních věcí jako z nějakého X-tého pokračování Pátku třináctého. Octavia Spencerová je dobrá herečka a hlavní hrdinka je v jejím podání docela působivá, ale scénář jí nedá příležitost předvádět nějaké zajímavé herecké koncerty. Spíš jsem měl problém pochopit, jestli tvůrci chtějí, abych její postavu litoval, nebo abych ji nenáviděl.
Když pak konečně dojde k onomu hororovému krvavému finále (nějakých 15 minut před koncem filmu), odehraje se toho příliš málo, příliš pozdě, a i když nám byla hlavní hrdinka celý film předkládána jako "ne úplně normální", stejně její přerod ve vraždící monstrum působí velmi vycucaně z prstu, jako blesk z čistého nebe.
Kdyby Máma vznikla přesně v této podobě jako televizní film a já ji náhodou viděl, tak bych se o ní pravděpodobně někdy mezi řečí kamarádům letmo zmínil ve smyslu "Na to, že to byla laciná televizní záležitost, měla celkem slušnou atmosféru." Ale jde o normální kinofilm a neexistuje mnoho důvodů, proč ho vidět, ať máte k hororům / černochům / teenagerům jakýkoliv vztah.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)