30.6.13

Recenze: Sezóna zabíjení [Killing Season] - 40%

Letos do Varů nepojedu (z několika různých důvodů), ale to neznamená, že vám nemohu přinést recenzi nejnovějšího hollywoodského spektáklu, který se tam promítá!

Robert De Niro hraje amerického vojáka, který asi před 20 lety v Jugoslávii nastoloval mír a v rámci toho provozoval i nějaké ty popravičky. John Travolta hraje srbského vojáka, který masakroval hodné neSrby, byl De Nirem popraven, ale přežil to a nyní přijíždí do USA, aby si zde něco ulovil. Konkrétně De Nira, který si sám užívá v opuštěné chatě v lesích.



V celém filmu se objeví asi 15 lidí (včetně flashbacků), z toho asi pět má nezanedbatelné mluvené role. Většinu filmu jsou ale na plátně jen De Niro a Travolta, prohánějící se po lesích (natáčelo se někde v Evropě), filosofující a navzájem se mučící.

Věc se totiž má tak, že poměrně záhy (po společně stráveném příjemném večeru) De Niro odhalí, co je Travolta zač, začnou se navzájem lovit, a střídavě zraňují a mučí jeden druhého. Travolta proto, aby se mu De Niro přiznal k tomu, že dělal nemorální věci (nebo něco podobného), De Niro proto, že rád dělá nemorální věci (nebo něco podobného). Skutečně snad půltucetkrát dojde k tomu, že jeden druhého drží v šachu a místo aby ho zabil, začne na něj připravovat nějaký složitý mučící set-up, v průběhu čehož ten druhý získá svobodu, praští toho prvního a je to zase obráceně. Trochu jako v Tomu a Jerrym.

Ve stádiu námětu mohl tento film vypadat jako zajímavý projekt, ve kterém se střetnou dva stárnoucí hardcore drsňáci a kromě drsňačení se také zamyslí nad tím, že "War... war never changes", nebo něčím podobně hlubokým.

Bohužel se několik zásadních věcí cestou k dokončenému filmu podělalo.

Především mi dost vadil Travolta, který - ač jeho postava pronáší velmi košaté věty v bezchybné anglické gramatice - má strašlivý přízvuk jako z Borata nebo nějakého animovaného večerníčku. A také dost legračně vypadá. Téměř kdykoliv promluvil, chtělo se mi smát. Opakuji: Travolta celý film mluví s takovým přízvukem, že mu skoro není rozumět, ale věty, které v angličtině pronáší, jsou gramaticky naprosto bezchybné.
No a pak jsem se poměrně značně nudil, protože Mark Steven Johnson není dobrý režisér. Dnes už to pravděpdobně mohu říct. Jeho Daredevil mi připadal docela slušný, ale jeho dva následující filmy - comicsový Ghost Rider a romantická komedie When in Rome - byly velmi nevydařené.

V Sezóně zabíjení se Johnsonovi úspěšně daří zabít nebo aspoň rozmělnit většinu zajímavých nápadů, které pravděpodobně byly ve scénáři. Ani jedna z postav tudíž není zajímavá (a nikdo další ve filmu není), krásy majestátní přírody jsou natočeny fádně a o akčních scénách se nedá moc mluvit, protože ani jeden z pánů (respektive jejich postav) na to pochopitelně už moc nemá věk.

Tento film je naprosto čistokrevné laciné rutinní béčko, které by zcela zapadlo v záplavě jiných podobných béček, kdyby s ním nebyla spojena tato dvě slavná herecká jména. Zatím se ani neví, jestli bude Sezóna zabíjení uvedena v našich kinech.

P.S: V závěrečných titulcích tvůrci děkují za to, že mohli ve filmu použít knihu Earnesta (sic!) Hemingwaye.

P.P.S: Film měl údajně původně být přímým pokračováním Tváří v tvář a John Woo v něm měl režírovat Travoltu a zhrobuvstanuvšího Cage. To by aspoň byla sranda!

28.6.13

Dopis (skoro) z vězení!

Dnešní příspěvek je vpravdě unikátní, plný artu a vězení, ale abyste si ho vychutnali, musíte si nejdříve přečíst tuto mou recenzi na film Vězení umění.

No a pak můžete pokračovat četbou e-mailu, který jsem dnes obdržel:

Dobrý den,
velmi mne pobavila Vaše recenze k traileru filmu Radovana Síbrta "Vězení-umění. Cituji: "Například ve scéně v traileru (viz výše) to vypadá, že vězeň je umělec, zatímco transvestita na návštěvě by si chtěl nechat poradit, jak se umělcem stát, ale v dřívějších scénách filmu se transvestita prochází po galerii a chová se, jako by mu to tam patřilo." Ani netušíte, jak se Vám podařilo udeřit hřebíček na hlavičku.

Já jsem ten vězeň a transvestita Michal Pěchouček mi během projektu nasliboval hory-doly, ač jsem po něm ničeho nežádal.

Vytvořil jsem 12 poměrně povedených asambláží, které on nalepil na holá plátna 0,30x2,00m rúzných barev, kterým vznešeně říkal totemy a vše zmizelo. Mistr Pěchouček na nic nereaguje a já nejsem typ, který by se vnucoval. Po propuštění (maření úředního rozhodnutí/řízení bez ŘP) jsem se snažil pouze dozvědět, kde se nacházejí moje asambláže, které bych pochopitelně rád dostal zpět, ale je to marnost.

Jsem si vědom, že jste jistě zavalen smysluplnou činností, ale třeba by Pěchouček sdělil Vám, kde dílka skončila. Já se Vám mohu revanšovat mnohými úsměvnými historkami, které jsem s "transvestitou" prožil.

Mimochodem byl jsem se podívat v divadle U Hrdinú (podzemí Veletržního paláce) na divadelní režii Michala Pěchoučka a bylo to ještě mnohem horší, než obraz, který mi daroval v traileru.

Omlouvám se za absenci kroužkovaného "U", pobývám na Slovensku, kde toto písmeno nemám na klávesnici.

Děkuji za případnou intervenci a odpověď,


s pozdravem
Josef J. Trombik

To jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak a okamžitě jsem pana Trombika požádal o podrobnější story a nějaké ukázky jeho umění. Ty dorazily záhy:

"Křivá klatba - Pokořená"

Tak Vám zatím posílám pár aktuálních obrázkú, kde kombinuji malbu s rúzným materiálem.

Řeším otázky rozmezí kýče a jeho přesahu do oblasti možné a trvalejší estetické hodnoty a když parafrázuji jistou terminologii let minulých, tak cyklus řeší postavení ženy nikoli ve společnosti, ale v krajině, situacích a ve snech.

Bohužel naprosto zbytečná a vzhledem k provinění i drakonická karcerace mi rozbila život natolik, že od propuštění jsem nucen řešit otázky existenční, takže na jakoukoli tvorbu není příliš času. Moje nejlepší věci si ponechala pardubická věznice se zdúvodněním, že to, co jsem vytvořil za jejich ostnatým drátem je jejich majetkem. Jsou tam i abstrakce.


"Pauline a racek Jonathan Livingston"

Pěchouček se mi zaručil, že obrazy "osvobodí", ale samozřejmě toho nažvanil tolik, že i tento nesplněný slib zapadá do kontextu jeho jednání. Teď přemýšlím, zda-li to nebyla odnož jeho "umělecké" kreativity. Příhody M.P. na návštěvě věznice Vám napíšu vskutku později. Nyní posílám, alespoň obrázky z cyklu Žena a kýč" a aktuální foto.


A pak už konečně přišel podrobnější popis toho, jak pan (paní?) umělec vymetl(a) s ubohým vězněm:

Dodrý večer, jelikož se Roháče koupou v přívalu mrholení, dostávám se ke psaní o něco, dříve, než jsem avizoval.

Mám jistotu, že transPěchouček mne poměrně hrubě a bezohledně využil. Mohu naskenovat a příští týden poslat jeho entuziastické dopisy, při kterých se rozplýval nadneseným hodnocením mých obrazú. Nevím vúbec, zda se dostatečně zviditelnil, aby mu to jakkoli pomohlo v jeho trudné cestě "předního českého výtvarníka".

Navštěvoval mne často a jednou s sebou přivedl mediálního gauneříka, jakéhosi Tomáše Poláška. Byl jsem ujištěn, že článek budu autorizovat a dle potřeby jej podrobím korektuře. Magazín MFD 17.5.2011) Realita byla taková, že se článek objevil v podobě, v jejímž dúsledku jsem byl lynčován spoluvězni, izolován, bylo mi znemožněno malovat a musel jsem být eskortován do jiné věznice.

V Pardubicích jsem byl proto, že mám v Hradci Králové otce (88), který je na mně psychicky fixován a mým stěhováním byly jeho návštěvy znemožněny. Poté se ještě trans P. podařilo vytáhnot ze mně obrazy na údájnou společnou výstavu v Opavě, nikdy jsem je už neviděl.

Nedělám si iluze, že bych byl umělec, ale obrazy pro mne mají cenu jako moje silná niterná výpověď inspirovaná nelehkými prožitky. Aniž bych tP. jakkoli pobízel, nafukoval stále nové a nové vzdušné zámky. Naši společnou cestu do Francie, kde budeme malovat ve stopách Zrzavého, ateliér, výstavy. Jsem již poměrně zkušený, ale jeho slibúm a vizím se mi přesto dobře naslouchalo.

Nevím, zda se jedná o duševní poruchu, či jakousi "uměleckou" pózu, zjevně obojí, jeho jednání totiž postrádalo jakoukoli racionalitu a ve svých dopadech bylo i velmi bezohledné. Pouštěl informace do novin (PRÁVO), ---natáčíme společný film, v televizi o mně mluvil jako o novém, skvělém kamarádovi, takže i ta stísněná samotka mi byla lehčí, když jsem si uvědomil jakého mám nového, nečekaného kamaráda. Při společných chvílích v improvizovaném ateliéru jsem zjistil, že nedokáže malovat, prý to zapomněl,což. Potom se mi ovšem těžko dařilo zpracovat informaci, že učí na AVU. Proboha co? Kresbu, malbu, či snad etiku?

Po propuštění jsem projevil snahu jej kontaktovat, abych znal osud mých 15 realizací. Odkládal telefon, na maily a sms nereaguje. Co je s obrazy nevím dosud. Po jeho strašlivé divadelní režii U Hrdinú, které byl přítomen, jsem se jej snažil oslovit. Utekl. MOderním divadlem jsem dotčen, chodil jsem do Komedie, na Špinara, do Hadivadla ještě do Prostějova, ovšem strávit páně Pěchoučkovy divadelní realizece bylo nad mé síly. V jeho případě je název divadla U hrdinú zcela příznačný, neboť je skutečným hrdinstvím vydržet jeho divadelní realizace do přestávky.

Něco málo k mojí osobě. Studium FF UK, po podpisu charty vyloučen, Čerpač, pomocný dělník v ocelárně, závozník v pivovaře a mlékárně, prúvodce, tlumočník a překladatel. 1990 začínám podnikat vpravdě úspěšně, následkem akce Mani pulite v české verzi odsouzen za krácení daně (prokurátorka navrhovala zproštění, což je naprosto nezvyklé),
v době kdy mne pronásledoval pT jsem tedy vykonával svúj druhý trest (maření).

Toť pár bodú z mého CV.
Přeji hezký večer,
J.J.T.

"Ostře sledovaná legalizace"

Takže vidíte, jak může být umění nebezpečné...

Pokud si chcete zakoupit obrazy, nebo pana Trombika jinak podpořit, jeho e-mail je trombik.j.josef@gmail.com.

26.6.13

Recenze: Stážisti [The Internship] - 40%

Dva stárnoucí loseři (Vince Vaughn, Owen Wilson), kterým "ujel vlak", a kteří už se nemohou uživit jako prodejci hodinek, se rozhodnout přihlásit na stáž do Googlu (aniž by příliš tušili, co je to Internet). Shodou náhod a nedorozumění se tam dostanou, jsou začleněni do týmu 20letých nerdů a mají týden na to, aby ukázali, co v nich je a není.



Úplně nejdříve bych rád prohlásil, že film není tak špatný, jak jsem se obával. Přestože ho režíroval Shawn Levy (který spáchal např. obě Noci v muzeu a nového Růžového pantera) a přestože je film dabovaný (!!!), při jeho sledování se mi nedělalo fyzicky nevolno a občas jsem se dokonce trochu uchechlt - především jsem se ale nudil...

Dále bych rád upozornil, že pro ocenění kvalit filmu je úplně jedno, co si myslíte o Googlu a jak se vyznáte v internetových záležitostech. Ve filmu se sice na dvě vteřiny objeví Sergey Brin a auto bez řidiče, ale docela dobře by se celý film mohl odehrávat ve smyšlené megaspolečnosti (podnikající v čemkoliv) a nic moc by se na něm nemuselo měnit. Je jasné, že firma, ve které se většina filmu odehrává, nemá nic společného s fungováním jakékoliv existující firmy (protože pak by musela během pár týdnů zkrachovat), a nic na tom nemění skutečnost, že občas uvidíme známá loga, zelené robůtky atd... Jedna podzápletka se například točí kolem toho, že hlavní hrdinové vymyslí geniální inovativní aplikaci, která uživateli zabrání odeslat v opilosti zprávu, kterou by ve střízlivém stavu neposlal - přičemž v reálném světě přesně tuto službu Google poskytoval už v roce 2008. Asi tolik k ukotvení scénáře v realitě.

Každopádně, tento film je velmi málo o internetových technologiích a mnohem více o chlapících ve středním věku, kteří dávají životní lekce mladým geekům (a naopak).


Ale teď už k tomu, co fungovalo a nefungovalo:

Vaughn a Wilson mají mezi sebou slušnou chemii a jsou schopni bavit se o čemkoliv (například o hovně) způsobem, který je aspoň trochu vtipný, a to i když je nadabovaný. Přitom dabing a překlad nepřeložitelných vtipů jistě byly značně náročné, ale je to zvládnuto víceméně se ctí, jen s pár drobnými chybami typu "Click on the box below the window" - "Klikni na krabičku pod oknem".

Velmi zvláštní je způsob, jakým scenáristé pracují s "generačními rozdíly" a tím, co je pro koho "cool". Připadalo mi to totiž dost náhodné:
  • "Staroušci" netuší, co je to "famfrpál", "cosplay" nebo "hentai". To chápu.
  • "Starouškům" připadá cool film Flashdance (1983), který "mladí" neznají.
  • "Mladým" připadají cool původní Star Wars (1977 - 1983), ale "staří" nevědí, co to znamená "jste jako Han a Luke" a "otrokyně Leia v bikinách".
  • "Starouškům" vůbec nic neříká slovní spojení "plešatý profesor Charles Xavier v invalidním křesle", přestože comicsy s X-Men vycházejí non-stop od poloviny 60. let).
Především ale platilo, že jakmile se film snažil z nezávazného blbnutí přerodit v cosi vážnějšího (což se v něm stane mnohokrát), okamžitě přestával fungovat, a to úplně. Všechny ty kecy o porozumění napříč generacemi, týmovém duchu, skutečné lásce a zodpovědnosti ve středním věku, jsou strašlivě klišoidní, trapné a opravdu zcela nefungující.

A skutečnost, že to celé má skoro dvě hodiny, je neodpustitelná.

P.S: Poměrně nápaditý je design závěrečných titulků, které si můžete pustit tady. Překvapivě je v nich také bonusová cosplay scéna, kterou v kině vůbec neuvidíte (ve filmu ani v závěrečných titulcích)!

25.6.13

Recenze: Jako malí kluci [Les gamins] - 30%

Poloamatérský muzikant Thomas se dá dohromady s diplomatickou pracovnicí Lolou, a po nějaké době se jde představit Loliným rodičům. Zjišťuje, že tito jsou sice bohatí, ale tatínek Gilbert nemůže vystát maminčiny charitativní akce, celozrnná jídla a podobně, a zoufale vzpomíná na dobu, kdy byl mladý a neklidný.

Thomas se stane katalyzátorem toho, že se Gilbert sebere, sbalí si bicí soupravu a odejde z domu, aby si užíval v Paříži. Zpětně pak přesvědčí Thomase, aby se vykašlal na Lolu a užíval si s ním v nočních klubech - nebo něco v tom smyslu, protože v tuto chvíli už jsem se dost ztrácel v tom, proč postavy dělají to, co dělají...



Jako mladí kluci rozhodně není "rodinná komedie", nicméně z nějakého neznámého důvodu je v českých kinech dabovaná, což tomuto zvláštnímu filmu dodává nový rozměr.

Není pochyb o tom, že to je špatný film. Kromě toho je ale možné, že francouzského divákovi dává trochu více smyslu, než českému, protože v českém jazyce některé dialogy znějí jako něco z Davida Lynche...

Zapsal jsem si například scénu, kdy chlapík přijede do McDonalds a objedná si "Hamburgr a hranolky. A kečup." a pak se začne hystericky smát. A scénu, kdy Thomas kupuje nový byt a proběhne dialog s prodávajícím: "A můžeme tady zpívat až do ochraptění?" - "Ano." - "Opravdu až do ochraptění??" - "Ano, můžete." Konec dialogu. Vysvětlivka PRAVDĚPODOBNĚ spočívá v tom, že prodavač byl podobný známému zpěvákovi.

Nebo scéna, kdy Gilbert Thomasovi zavolá a okamžitě po zvednutí sluchátka zařve do telefonu "vazáááááá!" - což je PRAVDĚPODOBNĚ narážka na tuto reklamu Budweiseru z roku 2007 1999. Ale i když mi to došlo, nesmál jsem se.

Pointa mi také nejdříve zcela unikla u dialogu: "Jeden vydavatel chce vydat knihu z mých tweetů." - "Který vydavatel?" - "Romuard ze Sýkryt Story 3" - "Aha, jo". Věnoval jsem minutu svého života tomu, že jsem našel tuto stránku a zjistil, že to zřejmě byl Romain, ne Romuard. Ale rozhodně se tím ten dialog v mé mysli nestala vtipným.

Dobře, čert vem kulturní narážky. Horší ale bylo, že mi spousta scén ve filmu (většina) připadala zcela nepochopitelná a postrádal jsem nějaké vysvětlivky, co tím chtějí tvůrci říct a proč ve filmu tyto scény (někdy poměrně rozsáhlé) byly.

Od začátku filmu se například objevují různé náznaky, že oba hlavní hrdinové by mohli být gay a jet po sobě: Když Thomas s Gilbertem jedou poprvé společně nakupovat (pár hodin poté, co se seznámili), zkusí v supermarketu ochutnávku vína, přičemž Thomas celou dobu mluví legračním stereotypním gay hlasem. Gilbert to nijak nekomentuje, ale prodavač vín (který je do té doby neznal a oni neznali jeho) reaguje tím, že se začne masírovat v rozkroku a prohlásí "Když se opiju, rád si sahám do kalhot." A v koupelně si hrdinové říkají "Řekni ahoj mýmu frantíkovi". Nicméně gay asi nejsou a o své homosexualitě nikdy nemluví...

100% heterofest...

Za zmínku také stojí, že všichni čtyři hlavní hrdinové jsou vlastně objektivně vzato sobecké svině, a v průběhu filmu si tři z nich najdou nové partnery, se kterými jsou šťastnější, než s těmi původními. Tím vznikne problém, spočívající v tom, že je zapotřebí vymyslet nějaké zvraty, aby bylo možno hlavní hrdiny zase spojit do původních dvou párů a udělat happyend. Řešením jsou scenáristické klenoty jako "Nový snoubenec Loly je načapán původním snoubencem v koupelně (kam se náhodou ukryl kvůli něčemu jinému), jak masturbuje nad fotkou Loliny matky" nebo "Původní snoubenec Loly zesměšní na politické konferenci diplomata z Íránu (kterého nikdy předtím neviděl, ale prostě mu přijde jako dobrý nápad si z něj udělat srandu), z čehož mají všichni přítomní hroznou legraci a Lolu to přesvědčí, že by se k němu měla vrátit".

Znovu opakuji, že netuším, co bylo na filmu blbého už od počátku, a co je způsobeno tím, že jde o film pro Francouze, jehož značná část je nepochopitelná pro Čechy. Podobně jako u nedávného Hurá na Francii mi ale uniká, proč se takovéhle věci objevují v našich kinech.

24.6.13

Recenze: Já, padouch 2 [Despicable Me 2] - 60%

V tomto pokračování došlo k zajímavému posunu, spočívajícímu v tom, že hlavní hrdina v tomto dílu už NENÍ PADOUCH a naopak pomáhá mezinárodní policejní organizaci padouchy dopadnout. Za pomoci nové superagentky, která je velmi sympaticky nadesignovaná, skoro mě vzrušovala...



Nevím, co bych měl napsat víc, než jsem psal u prvního dílu. Humor je téměř výhradně groteskový a vizuální, do značné míry zprostředkovaný žlutými "Mimoni". Ano, jsou srandovní. Podobně jako tučňáci z Madagaskaru nebo šavlozubá veverka z Doby ledové. Je to dost srandy na celovečerní film? Zdaleka ne. Opět platí, že humor je povětšinou na úrovni Toma a Jerryho a v celovečerním filmu by to chtělo něco víc...

Dávám o 10 procent méně, protože všechno dobré je to dobré, co bylo v předchozím díle. A také proto, že doba o trochu pokročila a zjednodušená stylizovaná výtvarná podoba mi občas připadala ve srovnání s jinými současnými CGI filmy až moc zjednodušená (a je mi jedno, jestli to byl výtvarný záměr, nebo ne).

P.S: Dabing je velmi vydařený. Ještě více než Lábus v hlavní roli se mi líbila Veronika Žilková jako agentka a Ota Jirák jako padouch.

22.6.13

Recenze: Světová válka Z [World War Z] - 70%

Mezi lidmi se začala rychle šířit nákaza, jakási "turbo vzteklina". Stačí jedno kousnutí a za 12 sekund už běháte a skáčete jako kamzík a chcete kousat ostatní lidi...

Brad Pitt je bývalý expert OSN na nákazy a je povolán zpět do akce. Zatímco jeho manželka a děti vyčkávají na letadlové lodi, od létá po světě a hledá prvního nakaženého pacienta, který může být klíčem k uzdravení...



Tento turbozombiefilm vznikl podle knihy Maxe Brookse (syna Mela Brookse) a měl velmi pohnutou historii, byl razantně přepisován, přestříháván, odkládán atd... To všechno ale můžete ignorovat, protože A) film má s knihou společného pramálo, B) není na něm nijak příliš vidět, jak měl pohnutou historii.

Režíroval ho Marc Forster a režíroval ho velmi zručně. Je v něm několik velkých akčních scén s tisíci zombiemi, a tyto většinou slušně šlapou (scény i zombie), mají napětí, jsou zajímavě nasnímány a zombie v nich nevypadají moc digitálně. Připadal jsem si jako kdybych se díval na nějaké velmi dobré cutscény z novější videohry "Resident Evil".

Pospojování jednotlivých scén do celovečerního filmu už poněkud drhne a struktura "Letím do místa X, tam se mi vysmějí a pošlou mě do místa Y, tam se mi vysmějí a pošlou mě do místa Z" není tak zajímavá, jak by si film zasloužil. Akční scény jsou totiž fajn, Pitt je také fajn (film produkoval), ale atmosféra celosvětového zmaru a metoda potenciální záchrany jsou načrtnuty velmi ledabyla a "náhodně", jako by nebylo z čeho film pořádně slepit, tak se použila lepící páska...

Zajímavé jsou občasné humorné / satirické momenty, jako například:

  • Jak spolehlivě ochráníte komunistickou zemi s 20 milióny obyvatel před zombie nákazou?
  • Útěk před zombiemi na kolech.
  • Trable s telefony.
  • Když si Palestinci a Izraelci začnou společně zpívat, nemůže to dopadnout dobře.
To jsou pravděpodobně zbytky děje z knižní předlohy (která je údajně plná ironie a satiry), ale jsou natočeny zcela vážně a obklopeny dějem, který se snaží působit stoprocentně seriózně. Je to trochu divné.


Stejně tak je trochu divná závěrečná asi čtvrtina filmu, kdy se přestane s drahými triky a mega akčními scénami, a najednou se díváme na něco, co by se dalo klidně natočit jako česká televizní inscenace. Neříkám, že je to natočeno špatně, ale z hlediska celkového tempa filmu to na mě působilo poněkud zvláštně.


Světová válka Z rozhodně není propadák, ale její místy zvláštní dějová stavba, jako z nějakého televizního filmu, kombinovaná s vrcholně profesionálními superdrahými scénami, dává tušit, že se v průběhu vzniku filmu dělo něco velmi složitého. Moc rád bych viděl obsáhlý dokument z natáčení.

P.S: V jednu chvíli Pittovi zachrání život roztomilá čivava a on jí ani nepoděkuje...

P.P.S: Vždycky jsem přemýšlel, kde v případě podobných nečekaných katastrof seberou ta úžasná grafická rozhraní, která běží v hlavním velíně na obrovské obrazovce. Představte si, že takhle přijdou za nějakým progamátorem v Pentagonu a řeknou mu: "Hele, máme tady celosvětovou zombie invazi a potřebujeme velice rychle spíchnout takové rozhraní, kde se budou na vektorové mapě zobrazovat zasažená města a pod ní budou animovaně naskakovat ikonky červených panáčků, přímo úměrné počtu nakažených. Za jak dlouho bys to ve Flashi spíchnul?" A na to programátor: "Jestli ty počty zombií budou streamované v JSONu a pokud mi někdo nakreslí ty ikonky panáčků, tak to zítra bude hotový."

20.6.13

"Padesát odstínů šedi" má režisérku, aneb trocha bulváru

Dnes bylo oznámeno, že populární softcore pornoromán "Padesát odstínů šedi" bude zfilmován a bude ho režírovat Sam Taylor-Johnsonová. Sam Taylor-Johnsonová režírovala dosud celkem jeden známější film, a to Nowhere Boy, o mládí Johna Lennona. Kromě toho fotila divné akty s židlemi, takže je jistě vhodnou režisérkou tohoto námětu.

Má ale ještě jednu zajímavou kvalifikaci: Při natáčení filmu Nowhere Boy sbalila Aarona Taylor-Johnsona, který hrál hlavní roli. Tayloru Johnsonovi (který později hrál titulní roli v Kick-Assovi) tehdy bylo necelých 19 let. Režisérka je o 23 let starší, než on! Nedokážu si představit, jak může sex 42leté ženy s 19letým mužem nebýt znásilnění...



Během následujících 4 let si udělali dvě společné děti a pak se vzali, takže spolu s jejími dětmi z předchozího manželství má nyní Aaron Taylor-Johnson celkem čtyři ratolesti, z nichž nejstarší je jen o 7 let mladší než on.

To mi skoro připomíná něco z mého života...

A ta žena je badass.

A když už jsme u Kick-Asse a bulváru: Ta sexy brutální holčička v reálném životě chodí s tím zlým mafiánským chlapečkem...



19.6.13

Recenze: Muž z oceli (Man of Steel) - 70%

Na planetě Krypton zuří povstání. Velký dobrodince / vědec / bojovník Jor-El (Russell Crowe) vysílá svého novorozeného syna Kal-Ela na planetu Zemi, protože Krypton má brzy zaniknout. Vůdce povstání, generál Zod (Michael Shannon), zabije Jor-Ela a je i se spolupachateli uvězněn ve Fantomové zóně. Načež se Krypton rozpadne.

O 33 let později: Kal-El žija na zemi jako Clark Kent (Henry Cavill), vychovávaný rodiči Kentovými (Diane Laneová, Kevin Costner), když tu společně s novinářkou Lois Laneovou (Amy Adamsová) objeví kosmickou loď uvězněnou v ledu, v ní inteligentní hologram svého otce a sexy trikot s červeným pláštěm.

A mezitím, ve Fantomové zóně...



Warner Bros. si uvědomili, že už skoro sedm let nenatočili žádný reboot Supermana a že by se s tím mělo něco dělat. Takže přichází nový Muž z oceli v režii Zacka Snydera a v produkci (a podle námětu) Christophera Nolana. Což je zajímavá kombinace, protože tvorba těchto pánů je stylově dosti odlišná a každý z nich své zpomalené megavýbuchy koncipuje podstatně jinak.

Singerovův Superman se vrací z roku 2006 byl záměrnou poctou Supermanovi Richarda Donnera ze 70. let. To znamená, že byl tak trochu naivní, retro a gay. A měl dokonce stejný hudební motiv od Johna Williamse!

Muž z oceli se rozhodl vykročit radikálně novým směrem téměř ve všech ohledech, včetně toho, že se pokusil ukázat mladého létajícího muže v přiléhavém trikotu jako heterosexuála. To znamená, že například:
  • Na Kryptonu strávíme téměř 20 minut filmu a Jor-El má v celém filmu výraznou roli.
  • Lois Laneová téměř od počátku ví, že Kal-El == Clark Kent
  • Clark Kent nepracuje v Daily Planet, ale potlouká se světem a občas koná dobro (zarostlý)
  • Žádný Jimmy Olsen
  • Žádný Kryptonit
  • Žádný Lex Luthor (s výjimkou jednou dvousekundového gagu pro fanoušky)
  • Žádné červené spodky
Především se ale tvůrci pokusili dát Supermanovi (kterému během celého filmu nikdo neřekne "Supermane") pořádná traumata. Ta vyplývají především z toho, že celých 33 let svého dospívání na Zemi měl nadpřirozené schopnosti, ale musel je na popud rodičů tajit, aby si pro něj nepřišla FBI / bůhvíkdo. Především Kevin Costner jako tatínek Kent je výborný, ale bohužel - všechny scény dospívání jsou výhradně flashbacky, takže si táty moc neužijeme.

Casting je obecně velmi dobrý a Henry Cavill se do hlavní role hodí lépe, než jsem doufal.

Trauma, spočívající v tom, že Superman musí přihlížet bezpráví a smrti lidí, aniž by jim pomohl (i když by teoreticky mohl), je poměrně zajímavé, ale je v dosti problematickém kontrastu s akčním finále, kdy si Superman a Zod dávají přes držku uprostřed Metropolis (která je v divných českých titulcích přeložena jako "metropole" s malým M), přičemž způsobí mnohem více destrukce, než například první Transformers a zabijí desetitisíce až statisíce lidí - přičemž mhoho tisíc z nich zemře přímým následkem toho, co udělá Superman a jak kam Zoda hodí. Superman se nad tímto vůbec nepozastavuje, ale o pár minut později má trauma z toho, že Zod drží v šachu jakousi anonymní čtyřčlennou rodinu.

Předchozí filmoví Supermani byli tak naivní, že se divák těmito problémy nezabýval. V tomto filmu jsou psychologické aspekty Nadčlověkovy existence rozehrány tak zajímavě, že není možné ignorovat jeho sobeckost / nedovtipnost a nespravedlnost k nic netušícím obětem. Opravdu je ve filmu nepříjemně moc scén ve stylu "Vyhrožuješ mojí adoptivní mámě, a to se lidem nedělá, tak ti za to vrazím takovou ránu, až proletíš skrz tři domy, osídlené lidmi."

K dalším sofistikovanějším aspektům scénáře pak patří rovina "Superman == Ježíš Kristus" (kostel, 33 let!).

Závěrečná čtvrtina filmu je téměř nepřetržitý sled akčních sekvencí, které jsou stále více a více mega, až jsou úplně nejvíce mega. Kvalita triků je v průběhu těchto scén velmi proměnlivá a přísahám Bohu, že v závěru filmu Superman bojuje s nějakou CGI věcí, která vypadá jako obrovský pavouk, což mi přišlo při znalosti jistého kontextu velmi legrační. Především jsem ale měl problém s tím, že podstatná část scén je natočena ruční kamerou (tedy vyrenderována tak, aby to vypadalo jako natočené ruční kamerou), takže přes všechen ten třas, rychlé zoomování a lens flares jsem měl dost problém vychutnat si epičnost toho všeho a design mimozemských věcí. Skoro se mi chtělo křičet: "Rewind, Pause, chci si tu loď trochu prohlédnout!"

Hudba Hanse Zimmera je zajímavá tím, jak (stejně jako v předchozích Nolanových filmech) dokonale splývá se zvukovými efekty a často je těžké určit, které rytmické hučení je hudba a které zvukový efekt. Instrumentace jsou skvělé, bubenící si museli otlouct paličky, ve filmu to funguje výborně, ale z čistě hudebního hlediska nejde o žádnou slávu, kterou bych si chtěl pouštět doma. Pokud si chcete zrekonstruovat hlavní motiv doma, tak pravou rukou pomalu cg------ ca------ cg------ cf------ cg------ ca------ ch------ cC------ a levou mlátit celou dobu do c, jenom úplně na konci do g# (a to píšu z hlavy).



P.S: Musím bohužel konstatovat, že sál se zvukovou soustavou Dolby Atmos v kině Hostivař se pro mě stává druhým pražským kinem (po Imaxu na Floře), kam už nebudu chodit, neboť TEN ZVUK STRAŠNĚ ŘVE! Už mnoho let je mi vytýkáno, jak jsem nahluchlý a pouštím si všechno příliš hlasitě, ale na Muži z Oceli jsem si musel párkrát strčit prsty do uší, protože mě bolely bubínky. Jsem si jist, že některé části filmu překračovaly zákonné hlukové limity. Ale i kdyby je nepřekračovaly, je mi to jedno, protože tohle je mi prostě nepříjemné. UPDATE: Možná za to nemohlo kino Hostivař, nýbrž tvůrci!

18.6.13

The Vachler Strikes Back

Petr Vachler dnes reagoval na nedávné prohlášení předsednictva ČFTA ohledně filmových cen svou vlastní tiskovou zprávou, kterou si můžete přečíst zde.

Musím říct, že mně osobně dává Vachlerovo prohlášení více smyslu, než to od ČFTA (viz můj komentář v tom prvním postu).

Ale může to být způsobeno tím, že se prezidium ČFTA jen umí hůře písemně vyjadřovat...

17.6.13

Recenze: Bling Ring - 30%

Film Sofie Coppolové na motivy skutečných událostí, kdy před pár lety partička rozmazlených skorobohatých teenagerů v Hollywoodu vykrádala (i opakovaně) byty slavných hvězd a s kradenými módními doplňky se pak chlubila ve škola i na Facebooku.

Více se můžete dočíst na Wikipedii, nebo se podívat na pár skutečných reportáží o této záležitosti (chronologicky pozpátku).



Tento film vypadá jako nějaká co možno nejvěrnější rekonstrukce skutečných událostí, bez jakéhokoliv bonusu v podobě emocí, dramatu, vizuální zajímavosti atd... Většinou se při natáčení filmů podle skutečných událostí používá cosi, čemu se říká "dramatizace", ale v tomto případě k ničemu takovému nedošlo a film je nudnější, než když si o těch událostech přečtete, nebo se podíváte na dobová zpravodajství (což je s podivem, protože údajně nejde o přesnou rekonstrukci událostí a postavy se jmenují jinak).

Všichni hrdinové jsou fracci, kteří nedělají NIC jiného, než že chodí na večírky, hulí, povídají si o módě a vykrádají cizí sídla, případně to všechno kombinují. Opravdu, skoro polovinu filmu zabírají scény, kdy se hrdinky (a jeden gay) prohrabávají v šatnících slavných lidí a radostně hýkají nad značkami, které tam nalézají. Ve filmu není nejmenší náznak toho, co hrdinové cítí (pokud něco). Všechno je natočeno tak odtažitě a bez jakékliv tvůrčí invence, že to skoro působí jako záměr, kterým Coppolová asi chtěla něco říct, ale netuším co.

Když konečně dojde k odhalení pachatelů (15 minut před koncem), film se stane o trošičku zajímavějším, protože vidíme rozhovory s obviněnými, ve kterých nikoho z nich ani nenapadne, že by snad udělal něco nesprávného, a všem jde pouze o slávu - což připomíná nějaké slabší nastavování zrcadel společnosti od Olivera Stonea...

A velmi mě iritovala většina použitých songů (což byl možná také záměr):



Velice mi to svým námětem připomínalo nedávný film Spring Breakers, s tím rozdílem, že Bling Ring neobsahuje žádné psychedelické scény a není nijak vizuálně zajímavý. Jako jediné plus je možno brát skutečnost, že Emma Watson a několik dalších pohledných děvčat se v něm chová občas sexuálně vyzývavě a špulí. Pysky. Ústní pysky. Ani v tomto ohledu ale film zdaleka nedosahuje zábavnosti / ujetosti Spring Breakers.

P.S: Na českém plakátu je napsáno "Bling Ring - Jako VIPky", ale v úvodních českých titulcích nic o "VIPkách" není. Asi to tedy není český název ale jenom reklamní slogan...

15.6.13

Recenze: Univerzita pro příšerky [Monsters University] - 60%

Tento oficiální prequel k Příšerkám, s.r.o vypráví o tom, jak se Mike Wazowski a James. P. "Sulley" Sullivan seznámili na vysoké.



Nyní už o tom bohužel není nejmenších pochyb. V Pixaru se COSI stalo. Možná to souvisí se smrtí Stevea Jobse, možná to souvisí s odkoupením Disneyem, možná se skvrnami na slunci. Ale každopádně je bez debat, že poslední tři filmy Pixaru - Auta 2, Rebelka a nyní Univerzita pro příšerky - jsou zcela jednoznačně horší, než všechny předchozí filmy Pixaru (od Toy Story až po Toy Story 3 jich bylo celkem 11).

Opět platí, že z technického hlediska není na co si stěžovat. Design postaviček a jejich animace jsou bezchybné, vizuální gagy fungují jak mají, atd... Jenom mě (snad poprvé u Pixaru) chvílemi iritovala hudba, které byla ve stylu rozverného big bandu i v okamžicích, kdy bych si představoval něco citlivějšího nebo epičtějšího.

Především ale film postrádá jakoukoliv emocionální hloubku, nebo COKOLIV, co by ho učinilo zajímavým pro plnoleté. I kdyby nešlo o prequel (a my tudíž nevěděli se stoprocentní jistotou, že se z těch dvou stanou kamarádi), stejně by byl celý děj filmu zoufale předvídatelný. Mike je šprt, který nemá vrozený talent na strašení (protože prostě nevypadá strašidelně), zatímco Sulley je flákač, ale je ze slavné rodiny strašidel a umí od přírody strašidelně řvát. Nejdřív se oba nesnášejí, ale pak se proti své vůli musejí dát dohromady ještě s pěti dalšími outsidery a společně ostatním studentům i profesorům ukázat, co v nich je. Atd...

I když je ve filmu spousta vtípků, točících se kolem toho, že někdo má šest nohou, dvě hlavy, nebo ulitu, je překvapivé, že ústřední zápletka vlastně vůbec nijak nevyužívá toho, že se celý film odehrává ve světě strašidel, který je poháněn dětským křikem atd. atd. (viz první díl). Jde prostě jen o průměrnou buddy komedii z vysoké školy, která by s naprostým minimem úprav mohla být normálním hraným filmem, odehrávajícím se v normálním současném světě.

Tímhle si mě chtěli koupit na novinářské projekci!

Vzhledem k tomu, že spousta vtipů je velmi americky vysokoškolská, oceňuji český dabing, který se s většinou problémů nápaditě vyrovnal. Přesto některé podzápletky působí poněkud divně, například když se ukáže, že úspěšně dokončení nebo nedokončení této univerzity nemá (a nikdy nemělo mít) žádný vliv na to, jestli hrdinové budou nebo nebudou pracovat v továrně Příšerky s.r.o - takže film je vlastně jen o tom, jestli dostanou nebo nedostanou kus papíru, který jim stejně k ničemu nebude. Ó jak aktuální!

Tenhle film není vyloženě ŠPATNÝ. Ale je k nerozeznání od toho, co posledních 20 let plodí Disney. Ano, vím, že Pixar nyní patří Disneymu, ale že dojde k takovéto dokonalé symbióze, to jsem věru nečekal a netěší mě to...

P.S: Jedna hodně bizarní věc: Vzhledem k tomu, že se film musí odehrávat mnoho let před Příšerkami s.r.o (které vznikly v roce 2001), je časově poněkud mimo, když jedna z vedlejších postav mluví o "posílání e-mailu". Že by přehnaná tvůrčí iniciativa při českém dabingu? Nebo jsou ve světě strašidel technicky dál...

14.6.13

Tohle bych vám chtěl říct o herním průmyslu...

Po Electronic Entertainment Expo jsem chtěl napsat něco o tom, jak to na mě zapůsobilo, ale nakonec to dopadlo jednodušeji. Pozvali mě na pokec do games.cz, takže sem dám jenom tohle video:

Activate Kruger!

Nový, více než tříminutový trailer na film Neilla Blomkampa Elysium.


Tento film stál "jenom" 90 milionů dolarů (tedy o třetinu méně než Po zániku Země), což mi hlava naprosto nebere. Recenze bude, jakmile to bude dovoleno. Ale byl jsem z něj šťastný.

Agent Kruger (Sharlto Copley z Districtu 9, od stejného režiséra) je můj nový hrdina, a naštěstí je ve filmu snad ještě víc, než Jodie Fosterová:

12.6.13

Když se dva perou, třetí lev chcípne

Dnes jsem dostal e-mailem tiskovou zprávu z České filmové a televizní akademie (ČFTA), kterou si můžete přečíst zde. Mluví se v ní o tom, že ČFTA bude dále udělovat filmové ceny, ale tyto se nebudou nadále jmenovat "Český lev", protože se ČFTA nedohodla s Petrem Vachlerem a VAC (Vachler Art Company).

Bohužel se mi na internetu nepovedlo najít ony zmiňované "tiskové zprávy VAC ze 7.6. a 10.6.". Nikdo mi je neposlal, nevygooglil jsem je a nejsou k dispozici ani na www.vac.cz v sekci "novinky". Našel jsem pouze tento rozhovor s Vachlerem z 8.6., který zjevně představuje jeho stanovisko (a vyšel na doméně Kinobox.cz, což je samozřejmě také Vachlerův projekt).

Než začnu tyto dva dokumenty (protože žádné jiné nemám) nějak rozebírat, stojí za to upozornit, že na webu ČFTA není stále jediná zmínka o tomto jejich prohlášení, a stále je tam Vachler uveden jako ředitel ČFTA! Možná to ale souvisí s tím, že "prezídium ČFTA" se stránkami cfta.cz nemůže nijak nakládat (viz dále) a že mi "oficiální tisková zpráva prezidia ČFTA" přišla z domény mat.cz (která nemá s ČFTA nic společného, kromě toho, že patří jednomu z lidí, kteří jsou v prezidiu). Což jsou v mých očích automaticky mínusové body pro ČFTA.

Když Český lev před 20 lety vznikl, chápal jsem ho tehdy (možná naivně), jako záležitost, kterou si vymyslel Vachler, vyprodukoval ji, riskoval v ní své peníze a podařilo se mu oslovit dost lidí z branže, aby mu v jeho cenách hlasovali.

Když vznikla ČFTA, chápal jsem ji také (možná ještě naivněji) jako podnik, který si založil Vachler proto, aby Čeští lvi působili oficiálněji.

Podle obchodního rejstříku vznikla v roce 1999 "Česká filmová a televizní akademie, obecně prospěšná společnost", která má ve výčtu svých obecně prospěšných služeb mimo jiné "působit jako rozhodčí orgán ve věci udělování prestižních výročních cen ČESKÝ LEV ve spolupráci s Vachler Art company". Je otázkou pro právníky, jak - pokud nějak - souvisí tato společnost s původní ČFTA.

A nezanedbatelná drobnost: Ochranná známka a doména CeskyLev.cz patří společností VAC, které patří i doména cfta.cz!

Ať jde tedy ve sporu o cokoliv, je nutno objektivně ocenit grácii Petra Vachlera, který zatím nepřesměroval doménu cfta.cz například na vac.cz nebo kinobox.cz.

Nevím samozřejmě, jak to celé dopadne, jestli se bude někdo s někým soudit, jestli se dohodnou, nebo jestli bude další česká filmová cena (kde se bude na rautech podávat i maso). Ale... dokážete si představit, že by Americká filmová akademie po několika desetiletích zjistila, že ochranná známka "Oscar" patří někomu, kdo kdysi produkoval Oscary, a že s tím ona nemůže nic dělat, pokud majitel nebude chtít?

Nějaký zahraniční lev, který nepatří Vachlerovi.

Je to pro mě především typický projev naší národní mentality, kdy se "všichni se všema nějak kamarádsky dohodnou, však vono to bude dobrý" a pak se někdo diví, že něco, na čem 20 let pracoval, mu nepatří a nikdy nepatřilo.

A také mi můj selský rozum nebere, jak mohu považovat za "neseriózní jednání" to, že mi někdo nechce prodat něco, co jemu patří, za podmínek, které si představuji. Možná to je tím, že nejsem podnikatel, ale když řeknu panu plukovníku Sandersovi "koupím od vás Kentucky Fried Chicken za milión korun" a on mi řekne "prodám ti ho za dvě miliardy miliard a nesmějí do něj chodit vegetariáni", tak mi připadá, že můžu maximálně zalézt zpátky do své díry a být naštvaný na sebe, že jsem připustil, aby to KFC Sandersovi někdy patřilo. Ale jak říkám, já nejsem podnikatel, ani nemám nadaci.

FULL DISCLOSURE: Hlasuji každoročně v Cenách české filmové kritiky (což je zcela jiný projekt, který s tímto článkem nesouvisí) a současně i v kategorii "cena kritiků" v Českém lvovi. O celé výše propírané záležitosti jsem se poprvé doslechl dnes a nemám o ní žádné jiné informace, než jsem výše uvedl. Z nich vycházejí veškeré mé závěry.

11.6.13

Recenze: Podfukáři [Now You See Me] - 40%

Čtyři kouzelníci:

* Jesse Eisenberg, mistr karetních triků.

* Isla Fisherová, mistryně úniků z pout a kádí s piraněmi

* Dave Franco, mistrný kapsář

* Woody Harrelson, mistr hypnózy

Tedy, všichni o sobě tvrdí, že jsou mistři, ale nejsou bohatí ani slavní. A pak si je jednoho dne svolá kdosi tajemný (neuvidíme ho) a dá jim nabídku, která se nedá odmítnout (neuslyšíme ji).

O rok později mají tito čtyři společné superexkluzivní představení (sponzorované milionářem Michaelem Cainem, což ale NENÍ ten tajemný, kdo je před rokem svolal) v Las Vegas pod jménem "Čtyři jezdci". V jeho průběhu v reálném čase vykradou banku v Paříži a rozházejí milióny mezi diváky!

Začne to vyšetřovat policista Mark Ruffalo s krásnou francouzskou Interpolicistkou. Jako konzultanta si seženou Morgana Freemana, který je specialista na odhalování kouzelnických triků. Na Čtyři jezdce si ale nepřijde, protože jim nemůže dokázat, že tu banku v Paříži opravdu vykradli - byli přece v Las Vegas na jevišti! Čtyři Jezdci se policii smějí do očí a plánují ještě větší představení...



Tento film je zručně natočený: Kamera neustále efektně krouží, hudba (Brian Tyler) neustále efektně tepe, stříhá se až nůžky přecházejí...

Je tu ale naprosto zásadní problém už od stádia scénáře. Totiž ten problém, že film se snaží tvářit střídavě jako dva žánry, které jsou spolu zcela neslučitelné a dokonce se navzájem popírají.

Prvním z těch žánrů jsou podrazové komedie jako (noví) Dannyho parťáci nebo třeba i Fantomas. V nich se kují pikle naprosto absurdními způsoby, které by v reálu nemohly nikdy fungovat, ale nevadí nám to, protože to je zábavné a tvůrci po nás nechtějí, abychom odhalovali, "Kde sehnali ten razící štít?", nebo "Jak se jim podařilo ukrýt raketu do zámecké věže"? Tyto šílené, překvapivé zvraty a vychytávky jsou jen kulisa k humoru.

Druhým z těchto žánrů pak je analytický thriller, který je naopak založen především na tom, že máme detektivně odhalovat, kdo jak co zařídil a jaké pikle ukul, a mít radost z toho, že na to třeba přijdeme dřív, než nám to tvůrci filmu na plnou hubu řeknou. I v takovémto filmu mohou být ne-zcela-přirozené jevy (viz Dokonalý trik a teleportér Davida Bowieho), ale musejí logicky zapadnout do vesmíru tohoto konkrétního filmu.

Podfukáři zcela nepřijatelně a náhodně míchají tyto dva přístupy. Celý film je založen na tom, že se PÁTRÁ. Policisté pátrají, co Čtyři jezdci chystají. Čtyři jezdci pátrají, kdo je ten tajemný, který je najal. Stojí na tom celý film, je to jeho ústřední zápletka. Nebýt jí, film o ničem není.

Přitom ale hlavní hrdinové provádějí triky, které jsou absurdně v rozporu se zdravým rozumem, zákonem pravděpodobnosti a fyzikálními zákony.

Například ta úvodní loupež v Paříži (je to mírný spoiler, ale odehraje se to v úvodní části filmu): Čtyři jezdci vyberou člověka z publika, strčí ho do bedny, on zmizí a ocitne se v sejfu své pařížské banky. Zde je svědkem toho, jak je aktivován větrák ve stropě, který odsud vysaje bankovky a přenese je do sálu v Las Vegas. Zaměstnanci banky zjistí, že peníze ze sejfu skutečně zmizely!

WTF?

Morgan Freeman to ovšem záhy "logicky vysvětlí": Oběť se ve skutečnosti jen propadla pod jeviště, kde byla postavena přesná replika sejfu pařížské banky. Oběť nebyla vybrána náhodně, ale Čtyři jezdci si ji vytipovali dlouho předem, nepozorovaně odcestovali do Francie, přepadli auto s penězi, ukradli je, nahradili je samovznětlivými samorozpadajícími se penězi a v převleku za zaměstnance bankovní služby tyto falešné peníze umístili do sejfu banky. To vše provedli čtyři lidé, kteří rok předtím byli podprůměrní varietní umělci! Všichni čtyři se dostali do Paříže a zpět, aniž by o tom byly nějaké záznamy na pasových kontrolách (a nepozorovaně tam přepadli obrněné auto s milióny Eur)! A ona bedna, ze které oběť zmizí, je zjevný CGI efekt, který by v reálu nikdy nemohl fungovat, protože by u něj hrozilo vážné nebezpečí usmrcení netušícího člověka.

A tímhle způsobem je "vysvětlena" většina triků ve filmu. Prostě měli Čtyři jezdci strašnou spoustu peněz a leet skillz, takže provedli cokoliv je napadlo a zhypnotizovali všechny svědky, aby zapomněli, co viděli.

Kapsář je tak elitní, že když se s ním perou dva policajti, sváže je jejich vlastními pouty, nebo něco takového...

Časem se zjistí, že "tajemný mecenáš" je člen jakéhosi tajného spolku, který existuje už staletí, a který sdružuje kouzelníky / Robin Hoody, kteří okrádají bohaté a dávají chudým. Tato organizace nemůže mít příliš dobré ekonomické výsledky, protože ji každá akce v jejímž rámci přerozdělují nakradené miliony, musí stát další desítky milionů na výdajích, které jsou často zbytečné a často v rozporu s fyzikálními zákony: Jako například když promítají na zeď budovy obraz, který je trojrozměrný a správně mění (falešnou) perspektivu podle polohy pozorovatele...

Nebo si vezměme jinou scénu filmu a podívejte se na ni z pohledu řadového obyvatele města. Přečtete si plakát, že se bude ve městě konat vystoupení slavné čtveřice kouzelníků. Celí natěšení přijdete (stejně jako několik set tisíc dalších lidí) ke staré továrně. Zde se na pár desítek sekund objeví oni čtyři kouzelníci, poděkují vám za vaše fanouškovství a zmizí. Zůstane po nich jen hromada zjevně falešných bankovek. Vy z toho máte obrovskou radost, jucháte a skáčete v rytmu dubstepu, protože oni jsou přece cool!

Nebo: Každý ze čtyř hrdinů dostane hrací kartu, která vypadá jako normální papírová hrací karta. Tyto karty mají u sebe celý rok, takže si je za tu dobu mohli stokrát prohlédnout. Po roce najednou zjistí, že když se tyto karty položí přes sebe, stanou se průhlednými jako sklo a začnou vydáva jakési barevné záření a zvuky! Nikdo ani slovem neřeší, jak tento supertrik funguje.

Všichni mě hledají, potřebuji se v noci s někým nepozornovaně sejít. Kde se s ním sejdu? V Central Parku u kolotoče, který za tímto účelem rozsvítím a pustím...

Zápletkám, které by měly být komplexně propleteny a dávat dokonalý smyl, chybí ta úplně nejzákladnější logika. Téměř vždy vyjdou jen proto, že někdo investoval desítky milionů dolarů do něčeho strašně složitého, a ještě měl obrovské štěstí (například jeden trik je životně závislý na tom, že automobilová honička na mostě, za plného provozu, proběhne na sekundu a na metr přesně tak, jak je naplánováno).

Výsledkem bylo, že mi okolo druhé třetiny filmu bylo už úplně jedno, co se stane dál a co bude nakonec odhaleno. Možná na vás prvoplánovitý "drajv" filmu bude dostatečně silný na to, abyste vůbec nepřemýšleli o tom, co se vlastně na plátně děje, a kochali se honičkami a triky.

Ale schválně, zkuste si tipnout, kdo byl ten tajemný mistr, který celou dobu tahal za nitky. Zkuste vymyslet tu úplně nejdementnější možnost, která vás po přečtení popisu děje napadne...

8.6.13

Recenze: Trans [Trance] - 60%

Simon (James McAvoy) je zaměstnanec luxusní londýnské aukční společnosti a má plán, jak ukrást drahý obraz pro partu zločinců, vedenou Franckem (Vincent Cassel). Loupež proběhne, ale Simon se v jejím průběhu nečekaně praští do hlavy a když se probere, nemůže si vzpomenout, kde je ten obraz!

Jeho plán byl geniální, takže ho policie z ničeho nepodezřívá. Ovšem Franck by "svůj" obraz moc chtěl, takže Simonovi nejdřív chvíli trhá nehty, a pak ho donutí, aby vyhledal hypnotizéra, který by z jeho podvědomí "vylovil" vzpomínku na to, kam vlastně ukradený obraz schoval.

Tím hypnotizérem je Elizabeth (Rosario Dawsonová), která velmi brzy zjistí, jak se věci doopravdy mají, a chce se zločinci spolupracovat, a mít z těch ukradených milionů taky něco...



Danny Boyle si v průběhu příprav olympijského ceremoniálu odskočil k něčemu trochu drastičtějšímu a spíchl tohle stylové dílko, které se celé točí kolem hypnózy.

Hypnóza je velice zajímavý fenomén, který dosud není stoprocentně vysvětlen, nicméně pokud se dostane hypnotizérovi do spárů hodně sugestibilní jedinec, o legraci není nouze.

To, co jsem napsal v prvních odstavcích, není ani zdaleka vyčerpávající popis děje - ten se dále ubírá velmi klikatými kličkami, včetně několika zásadních odhalení, která staví na hlavu všechno, co nám bylo řečeno dříve. Kdybychom se na konci filmu dozvěděli (hypoteticky!), že Simon neexistuje a žádná loupež neproběhla, nebyl by to o mnoho větší mindfuck, než to, co se doopravdy dozvíme. Přesněji řečeno: než to, co jsem si myslel, že jsem se na konci filmu dozvěděl...

Film má totiž ten problém, že se v něm vlastně nikdy nedozvíme, co se "doopravdy", "objektivně" stalo. V jednu chvíli ke konci jedna z postav dlouze vysvětluje, co se "doopravdy stalo", ale vysvětluje to postava, která rozhodně nemá zájem na tom, aby její posluchači znali objektivní pravdu. A následuje ještě několik twistů, které vše zamlžují.

Simon prožije značnou část filmu v hypnóze a Danny Boyle je dostatečně zručný řemeslník, aby film natočil tak, že působí většinu času tripově. Londýn je v tomto filmu jaksi nereálnější, neonovější a mimozemštější. Postavy občas dělají hodně zvláštní věci, a většinou se záhy ukáže, že se jim to celé buď zdálo, nebo byly zhypnotizované. Oceňuji, že filmaři zřejmě měli nějakého odborného poradce přes hypnózu, protože to prolínání reality se sugescí (například když se vám něčí podoba promítne do jiné osoby) je ve filmu ztvárněno velmi věrně.

Trans rozhodně má působivou audiovizuální atmosféru (téměř nepřetržitě), ale nejsem si jist, jestli to stačí.

Zápletka má ten problém, že se nikdy přesně nedozvíme, co se tedy vlastně kdy stalo, kdo co pečlivě naplánoval, co se stalo náhodou a co se někomu jen shodou okolností zdálo, protože byl praštěný / ve stresu. Jsou filmy jako Inception nebo Prokletý ostrov, ve kterých se PRAVDU taky jednoznačně nedozvíme. Nicméně v těchto dvou konkrétních filmech existuje na konci jen dvě hlavní možnosti výkladu, a obě jsou dramaticky a emocionálně zajímavé. Na konci Transu existuje přibližně 255 možných výkladů a ať je platný kterýkoliv z nich, nestojí mi jeho odhalování za to, abych se na film díval znovu a kreslil si přitom grafy.

Další problém jsem měl s tím, že mi všichni tři hlavní hrdinové připadali značně nesympatičtí, protože se velmi záhy všichni vyprofilují jako sobci, zloději, lháři a profesionální podvodníci. To, že někteří z nich dosáhnou něčeho jako happyendu a jiní skončí špatně, mi bylo víceméně fuk, a to, že se Boyle snažil, abych se s nimi identifikoval, na mě neplatilo.

Tedy, možná jsem se trochu identifikoval s plešatým bobrem Rosario Dawsonové, kterého párkrát ukáže a dokonce se kolem něj točí jedna podzápletka...

Bramborový salát

Aneb "Cirque du Soleil, 1944" (nutno vydržet asi 90 sekund, než to vypukne).

6.6.13

Všechno už tu bylo, ale dá se to nově zkombinovat!

Kolik radosti nám může skýtat, když dva existující kulturní fenomény sloučíme do jednoho nového!





Pokud si RedNex pamatujete a líbili se vám, můžete si tuto kapelu koupit!

Recenze: Po zániku Země [After Earth] - 40%

Někdy tisíc let v budoucnosti. Země byla dávno opuštěna a ponechána napospas divokým (a trochu mutujícím) zvířatům.

Lidstvo přesídlilo do jiného koutu vesmíru a válčí s mimozemšťany, kteří jsou slepí a pouze cítí feromony, vylučované při strachu. Proto je největší badass lidský vůdce Will Smith, který necítí strach, takže přijde pohodově na metr k mimozemšťanovi a vykydlí ho.

Mnohem menší badass je jeho synek (Jaden Smith, skutečný syn Willa Smithe), který nejenže cítí strach, ale má i pár dalších problémů.

Táta vezme kluka na rutinní kosmickou cestu (převážejí zlého mimozemšťana), ale jejich loď havaruje, spadne shodou okolností na Zemi, všichni kromě nich dvou (a mimozemšťana) umřou, tatínek si zlomí nohu, takže synek musí pozemskou divočinou ujít 100 kilometrů, aby našel záchranný maják v utržené zádi lodě a aktivoval ho. A samozřejmě, v téže zádi lodě byl umístěný onen megazlý mimozemšťan...



Ačkoliv nikdo nezesměšňuje jiné lidi raději, než já (možná s výjimkou Miloše Zemana), přijde mi poněkud nefér, když je ve spojitosti s tímto filmem zesměšňován M. Night Shyamalan, jeho režisér a spoluautor scénáře. Jednak je to nefér, protože spoustu scén prý nerežíroval on, nýbrž Will Smith, ale především proto, že Po zánku Země rozhodně není "nejhorší film roku", a má k němu velmi daleko. Na rottentomatoes.com má aktuálně hodnocení 12 procent, což ale neznamená, že mu recenzenti dávají v průměru půl hvězdičky z pěti, nýbrž to, že si 88 procent recenzentů myslí, že jde o podprůměrný film. S čímž zcela souhlasím, ale není nijak extra podprůměrný. Je jen strašlivě předvídatelný, nenápaditý a poněkud odbytý.

Především musím zmínit, že se nekoná jakýkoliv náznak dějového zvratu - ani překvapivého, ani jiného. Kluk musí uběhnout 100 km, přežít, stihnout to, porazit mimozemšťana a aktivovat maják. Což udělá, přežije, stihne, porazí, aktivuje a je konec filmu.

Zadruhé musím zmínit, že je zhola zbytečné, že film je sci-fi! Námět údajně měl být původně příběhem kluka, který utíká normální současnou pozemskou divočinou, a až dodatečně byl děj přenesen o 1000 let do budoucnosti. To znamená, že hlavní hrdina má na sobě divný kostým, jeho vysílačka přenáší hologramy, a na konci příběhu je místo medvěda mimozemšťan. (A ten mimozemšťan se jmenuje Ursa. Podívejte se do latinského slovníku, co to slovo znamená.) To je všechno! V rámci propagace filmu byla spuštěna tato stránka, na které se můžete podívat, jak se během 1000 let budou rozkládat různé pozemské památky. Ve filmu NIC TAKOVÉHO NENÍ a v divočině, kterou se mladý Smith prohání, není jediná stopa po lidech, kteří zde kdysi žili. Žádná troska, žádné lidské stavby, ani náznak - jen divoká příroda a divoká zvířata, která jsou trochu divočejší a trochu větší, než je známe dnes - takže jsou CGI a nevypadají moc dobře.

Film vůbec nevypadá moc dobře. Shymalan natáčel digitálně (k čemuž měl dosud odpor) a i když film stál 120 milionů, vypadá většinu času jako něco, co by s přimhouřením oka mohlo vzniknout v našich lesích a v počítačích UPP za český rozpočet.

Will Smith je dobrý herec, ale tentokrát hraje velmi nevděčnou postavu. Ten otec je totiž především voják a teprve pak otec, takže svého syna celý film péruje (vysílačkou) jako Terazky Kefalína a kdybych film překládal já, pravděpodobně bych ho nechal, aby v češtině své ratolesti vykal! Smith Junior se mi moc líbil v novém Karate Kidovi, ale v Po zániku Země hraje dost nesympatického a neschopného usmrkance, který v sobě nakonec najde odvahu, aniž bych mu věřil, že prošel nějakým vývojem a přestal být neschopný usmrkanec. Hraje ho docela dobře, ale nebavilo mě se na něj koukat..

Tenhle film ROZHODNĚ NENÍ "KATASTROFA", ani nic podobného. Ale v roce, kdy jsme se dočkali (a ještě dočkáme) několika ucházejících sci-fi, nevidím jediný důvod, proč chodit do kina na tenhle podprůměr.

5.6.13

Dnešní videohry jsou o ničem!

Ale přesto...



P.S: Nemyslím si, že by všechny dnešní videohry byly o ničem! Ta věta je převzatá z tohoto videa.

Gorila 2: První záběry z natáčení!

Vzpomínáte na nezbednou punkerskou komedii Gorila od Pavla Sličného a Helmuta Kuhla?

V současné době se v pražských ulicích natáčí její pokračování, a FFFILM vám exkluzivně přináší první záběry z natáčení!

Ani tentokrát nechybí retardovaní punkeři ani žena s odpornými prsy. A gorily jsou tentokrát dokonce dvě!



Již tento rok ve vašich kinech!

3.6.13

Recenze: Jen Bůh odpouští [Only God Forgives] - 50%

V Thajsku jakýsi neasiat znásilní a zabije neplnoletou prostitutku. Její otec ze msty zabije vraha. Zdejší policejní důstojník otci umožní, aby vrahovi rozmlátil hlavu na kaši a pak mu (otci) usekne ruku za to, že dceru špatně vychoval. Do Thajska přiletí vrahova matka (Kristin Scott Thomasová) a najme gangstery, aby zabili důstojníka. A tak dále.

Následují další brutální msty, msty za msty, a msty za msty za msty, až jsou nakonec téměř všichni buď mrtví, nebo bez končetin.



Dovolte mi, abych při hodnocení tohoto nejnovějšího filmu Nicolase Windinga Refna poněkud netradičně začal od soundtracku.

Soundtrack (především od Cliffa Martineze) je... jak to napsat přesně... "zajímavě zvláštní", ale pokud má jeho zvláštnost nějaký hlubší smysl, je ten smysl skryt tak hluboko, že mě v polovině filmu přestalo bavit jej hledat.

Například toto je hudba, která hraje při něčem jako "finálním souboji":



Rozhodně je to zajímavá hudba. Hodila by se do Trona (jako pseudo-cyber-daft-punk) nebo do "Far Cry: Blood Dragon" (jako parodie), ale nemám tušení, proč je zrovna v této scéně tohoto filmu, a jestli je myšlená vážně (žádná stylově podobná hudba nikde jinde v tomto filmu nezazní).

A to, co jsem napsal o hudbě, se dá napsat téměř o všech aspektech filmu. Od scénáře, přes kulisy, přes kameru a střih až po herecké výkony. V Jen Bůh odpouští jsou desítky momentů, které jsou zajímavé, cool, netradiční, překvapivé atd... Krásně se z nich dají stříhat atmosférické trailery. O některých z nich můžete nadšeně vyprávět přátelům. Ale pokud to má všechno dohromady nějaký hlubší smysl, já ho rozhodně neobjevil - i když jsem se nejméně hodinu dost intenzivně snažil a až potom jsem to vzdal.

Má nějaký význam, že úvodní titulky filmu jsou celé v thajštině, takže originální název film není "Only God Forgives", nýbrž (přibližně) "ਈଧബ༕ Ⴒቚⶺ ᐭᚎ◪⚓⚒☎✈🐱"?

Má nějaký význam, že jsou při osudovém souboji v boxu soustavné prostřihy na sochu asijského boxera, stojící ve vedlejší místnosti?

Má nějaký význam, že jsou v průběhu filmu tři dlouhé scény, ve kterých policejní důstojník zpívá jiným policajtům v baru (thajsky, bez titulků)?

Má nějaký význam, že se do konce filmu nedozvíme, zda Goslingova thajská milenka měla vagínu nebo penis?

Je pro pochopení filmu relevantní závěrečný titulek "Věnováno Alejandru Jodorowskému"?

Vlastně, to možná ano. Alejandro Jodorowsky točil takovéto věci:



"Nothing in your education or experience can have prepared you for this film", tvrdí vypravěč. V roce 1973.

Letos by v traileru na Jen Bůh odpouští mohl vypravěč tvrdit "Four decades of arthouse shit have totally prepared you exactly for this film!"

Typická scéna v Jen Bůh odpouští je sestříhána přibližně tímto stylem:

  • Gosling se dívá do zrcadla
  • Gosling otevře kohoutek umyvadla a začne si mýt ruce
  • Kamera pomalu jede dlouhou červenou chodbou
  • Gosling se dívá do zrcadla
  • Do umyvadla teče z kohoutku krev
  • Kamera pomalu jede dlouhou červenou chodbou
  • Gosling se dívá do zrcadla
  • Detail na dvě (nekrvavé) ruce na černém pozadí
  • Gosling stojí v dlouhé červené chodbě
  • Do prázdného umyvadla teče voda
  • Goslingova matka se dívá z okna hotelu a kouří
  • Gosling se dívá do zrcadla
  • Detail na dvě (nekrvavé) ruce na černém pozadí
  • Něčí ruka zpomaleně zvedá meč
  • Gosling se pomalu podívá do kamery
  • Goslingova matka se dívá z okna hotelu a kouří
  • Kamera stojí v dlouhé červené chodbě a nikam nejede

Pokud je to fantasticky surrealisticky nasvíceno a je to doprovázeno zajímavou hudbou, rád se na takovou scénu podívám. Ale mám problém dívat se na něco takového 87 minut (které mi pak připadaly subjektivně podstatně delší). Obzvlášť, pokud jsem valnou většinu z toho viděl v jiných filmech před 20 a více lety. Občas je podobnost s jinými slavnými filmy tak do očí bijící, že jsem například uvažoval, zda jde o záměrnou citaci konkrétních záběrů z Kubrickova Shiningu (a přemýšlel jsem PROČ), nebo zda to je prostě způsobeno tím, že film má stejného kameremana.

Motiv všeprostupujícího zla a marnosti pomsty je samozřejmě jasný. Pokud ale, navnaděni trailery, naivně očekáváte něco jako Kill Bill, pak budete šeredně zklamáni, protože brutální násilí se většinou omezuje na překvapivé krátké sekvence - rozhodně se nekonají nějaké rvačky nebo přestřelky. Tenhle film má mnohem blíž k pozdnímu Davidu Lynchovi - a rozhodně se nepodobá ani Bronsonovi, ani Drive (jiné Refnovy filmy jsem neviděl).

Většina herců jsou v tomto filmu jen rekvizity - mluví minimálně, pomalu se přeunují mezi scénami, a většinou se instalují do sofistikovaných póz, aby byli dobře zakomponováni do působivých mnohavrstevných záběrů (včetně Goslinga). Z hereckého hlediska je zdaleka nejzajímavější Kristin Scott Thomasová jako matka dvou bratrů, která je neuvěřitelně vulgární, cynická a mj. Goslingovi mezi řečí připomíná, že jeho bratr měl větší penis. Ona dodávala rozptýlení, osvěžení a humor, které jinak v celém filmu nejsou. Ale opět... Proč právě ona? Byla snad symbolem klauna, šaška, Boha, nebo nepokojů v Turecku?

To, že má celý film od začátku do konce konzistentní depresivní tíživou halucinogenní atmosféru, to mi opravdu nestačí.

Jen Bůh odpouští vypadá jako film, který natočí čerstvý filmař jako svou závěrečnou práci na filmové škole (s vědomím, že to nikdy nebude muset vidět nikdo jiný, než jeho profesoři), načež se vrhne do světa reálného showbyznysu a natočí něco jako Bronsona nebo Drive. To, že se to stalo v opačném pořadí, dokládá, jak moc Jodorowsky Kubrick je Refn...

2.6.13

Recenze: Star Trek: Do temnoty [Star Trek: Into Darkness] - 80%

Padouch John Harrison (Benedict Cumberbatch) vyhlásil válku Federaci, zabil několik kapitánů a nyní se skrývá v opuštěné provincii klingonské domovské planety Kronos.

Kirk a spol jsou vysláni, aby ho vygumovali - je to tajná operace, v rozporu s předpisy. Admirál Marcus (Peter Weller, původní RoboCop) prostě Enterprise tajně vyšle, aby na Harrisona z dálky odpálila torpéda a vrátila se.

V Kirkovi se ale nějak hne svědomí, Harrisona místo odkráglování zajme, a když Harrison začne mluvit, vyplouvají na povrch překvapivé informace...


Nemá samozřejmě příliš smysl zabývat se srovnáváním posledního Star Treku se starým seriálem a prvními deseti filmy. Jsme už dávno jinde, v nové, dravější generaci, ve které například Uhura žije se Spockem.

Srovnání se čtyři roky starým rebootem je ovšem zajímavé - v něčem dopadá hůř pro tento film, v něčem pro předchozí.

Nový Star Trek je o něco výpravnější, s megalomanštějšími akčními scénami, které většinou jsou nejen technicky vydařené, ale také skutečně napínavé. Pravděpodobně napínavější, než jsme kdykoliv viděli v jakémkoliv Star Treku. Super.

Bohužel, vytratila se ona téměř dětská radost, pramenící v předchozím film z toho, že nám byli představováni staří známí v nové podobě a v nových souvislostech. V tomto filmu už hlavní hrdiny známe, jsou přesně takoví, jaké si je pamatujeme z minulého filmu, a žádné představování starých známých se nekoná (respektive koná, ale o tom až ve spoileroidní části recenze). Herci hrají tak, jak mají, ale hrají do značné míry "na autopilota". S výjimkou Kirka a Spocka se o nikom nedá říct, že by prošel nějakým aspoň trochu zajímavým vývojem. Sulu a Čechov jsou ve filmu vyloženě jen do počtu a scénář musí dělat namáhavé veletoče, aby i oni dostali aspoň malinkou příležitost zazářit.

A když jsme u těch nepravděpodobných veletočů: Když jsem se snažil pochopit, proč přesně udělali Harrison a admirál Marcus to, co udělali, nějak mi to pořád nedávalo přílišný smysl a přišlo mi to strašlivě překombinované, a závislé na příliš mnoha nepředvídatelných proměnných. Ke cti filmu ale slouží, že jsem o tom začal přemýšlet až poté, co jsem film viděl - protože v jeho průběhu na to nebyl čas. Jiní s tím ale měli větší problém, viz např. zde (v angličtině).

Postava Johna Harrisona je ve filmu zdaleka nejzajímavější. Dost dlouho není jasné, jaké jsou jeho motivy, o co mu vlastně jde, a ve které scéně jak moc lže. Navíc ho Cumberbatch hraje jako opravdu lahůdkového badasse a je ho ve filmu hodně. Bohužel, Petera Wellera je ve filmu málo a Alice Eveová (od příštího dílu zřejmě nová členka posádky) je v tomto filmu víceméně jen proto, aby se na dvě sekundy zcela nesmyslně ukázala ve spodním prádle.

Star Boobies!

A poslední mírná výtka spočívá v tom, že zatímco předchozí film se dal brát jako nový začátek, plně pochopitelný i pro nezasvěceného diváka, v tomto filmu budou zasvěcení trekkies při poslední půlhodině filmu prožívat zásadně jiné emoce, než nezasvěcení - i když si nejsem jist, zda na tom budou hůře, nebo lépe.

NÁSLEDUJÍ SPOILERY!!!!

Poměrně brzy po začátku natáčení se začaly objevovat zvěsti, že Cumberbatch ve skutečnosti hraje Khana, což je populární padouch z filmu Star Trek: Khanův hněv z roku 1982. Tvůrci kolem toho mlžili a tvrdili, že Cumberbatch hraje postavu jménem "John Harrison", nikoliv "Khan".

No a pak jdete do kina a tam Cumberbatch řekne: "John Harrison je falešné jméno, které mi dali, když mě probudili z kryospánku. Mé pravé jméno je Khan."

Čímž vzniká poněkud zvláštní situace. Tento Star Trek rozhodně není remakem Khanova hněvu a Cumberbatchův Khan ani zdaleka nevypadá a nechová se jako Khan Ricarda Montalbana. Přesto se ale v tomto novém filmu objeví "starý Spock" (Leonard Nimoy), aby mladému Spockovi prozradil, že se Enterprise kdysi s Khanem utkala, a jak na něj vyzrála - aby nakonec mladý Spock na mladého Khana vyzrál naprosto jiným způsobem. Což by zase naznačovalo, že tento Khan má opravdu být tatáž postava, která byla ve 31 let starém filmu, ale pak vznikají opravdu bizarní historické paradoxy, které hrozí zhroucením vesmíru do černé díry. J.J. Abramse.

To ale není všechno! V závěru filmu se Enterprise může zachránit jen tím, že někdo osobně vleze do reaktoru a narovná ručně jeho jádro, čímž se odsoudí k smrti ozářením. Kirk to udělá, Spock s ním před smrtí prohodí přes pancéřové sklo pár vět, načež Kirk umře (což mu pochopitelně moc dlouho nevydrží).

Tato scéna velmi přesně kopíruje závěr Khanova hněvu, s tím rozdílem, že v něm se obětoval Spock a na druhé straně skla byl Kirk! A zatímco ve starém filmu Kirk zoufale řval "Khaaaane!", v tomto filmu to udělá Spock...

Tato "reverzně zkopírovaná scéna" nemá ve filmu moc smyslu, a připadalo mi, že existuje jen proto, aby se trekkies zasmáli (a na předpremiéře plné fanoušků se skutečně při této scéně všichni téměř nonstop smáli). A přitom divák, který nezná starý Khanův hněv, by měl být dojat tím, že umírá hlavní hrdina filmu.

No a protože dnešní doba je dravější, z oživením Kirka se nepočká na další film (jako v Khanově hněvu a jeho pokračování), nýbrž k němu dojde po pár minutách (filmového času) - prostě se do Kirkovy mrtvoly vstříkne krev naklonovaná McCoyem z Khanovy superkrve. Což mimochodem znamená, že od této chvíle může Hvězdná flotila kohokoliv čerstvě mrtvého snadno oživit a zajímalo by mě, jak to bude použito v dalším díle Star Treku. A jak tam bude použita skutečnost, že Kirkova mise způsobila začátek války s Klingony (protože jich pozemšťané na Kronosu pozabíjejí nejméně 20), což se v tomto filmu nijak neřeší...

P.S: Protože jsem české titulky překládal na základě černobílé kopie v rozlišení asi 120 x 80 pixelů, kdy jsem neviděl, co se děje a kdo na koho mluví, bohužel jsem smysl některých hlášek plně pochopil až když jsem viděl film v kině, s hotovými titulky. Pokud se vám to nelíbí, stěžujte si u pana Paramounta...

P.P.S: Film je 3D a i když se ho značná část odehrává v šeru, kupodivu to příliš nevadilo a ve třech rozměrech všechno vypadalo "tak nějak víc sci-fi". V Imaxu navíc film obsahuje několik scén ve větším formátu, ale ty jsem neviděl.

1.6.13

Recenze: Hurá na Francii [Vive la France] - 30%

V Tabulistanu chtějí, aby se o jejich zemičce víc mluvilo, tak pošlo dva teroristy, aby narazili letadlem do Eiffelovky. Letadlo je ale odkloněno na Korsiku a jednomu z hrdinů je omylem odebrána ledvina, takže se musejí dostat do Paříže pomaleji, za pomoci sexy novinářky. A v průběhu cesty se nejméně jeden z nich do Francie a jejích obyvatel zamiluje, takže mise je ohrožena...



Co může být vtipnějšího, než Borat? Pokud si odpovíte "Dva Boratové!", pak jste naladěni na podobnou vlnu, jako tvůrci této francouzské komedie, a možná se vám jejich film bude líbit!

Tady opravdu nejde jen o vizuální podobu hlavních představitelů. Film začíná téměř stejně, intrem s mapou ("Tabulistan je malá zemička mezi Uzbekistánem, Kyrgyzstánsem a Tádžikistánem"), načež následují záběry na pasení koz (se kterými se souloží) a lidové tance, při kterých se fackují ženy. A pak vysvětlení toho, že je potřeba zemi proslavit - to vše samozřejmě s legračně špatnou gramatikou (ovšem v dabingu - ale o tom až za chvíli).

Po příletu do Francii zjišťujeme, že inspirací filmu nebyl jen Borat, ale také Diktátor. Hrdinové (s "typicky francouzskými" falešnými jmény "Michel Platini" a "Yannick Noah") se totiž náhodou připletou do demonstrace a pak se o ně začne starat sexy nadržená novinářka, která je chce kulturně osvítit. Většina filmu se odehrává na vesnicích a samotách, do Paříže se děj přesune až 20 minut před koncem.

Samozřejmě není až tak velký problém v tom, že nějaká bláznivá komedie není originální - ale v tomto případě je nabíledni, že inspirace Boratem a Diktátorem není náhodná, a je zajímavé sledovat, jak jsou kopírovány vnější atributy konkrétních scén z filmů Sachi Barona Cohena, ale přitom tvůrcům uniká, v čem spočívala vtipnost originálu, a to i když ho přesně kopírují!

Není to ovšem jen tím, že film je špatný a většina humoru pozůstává z kulení očí a ječení. Obávám se, že film možná je celkem ucházející, ovšem obsahuje strašnou spoustu popkulturních referencí, které jsou zcela nepochopitelné pro nefrancouze, natož pro Čecha, který se dívá na dabovanou verzi, která není moc kvaitně přeložená a nadabovaná.

Následkem toho v české verzi filmu jsou scény, které působí zcela dadaisticky - zapsat jsem si stihl toto:
  • Třetí (záložní) terorista si přivlastní falešné francouzské jméno, které jsem bohužel zapomněl, ale vypadalo jako ničím nezajímavé normální francouzské jméno ("Alain Ouillé", nebo tak něco). Toto jméno začne on i jeho podřízení zuřivě fanaticky opakovat, což trvá několik desítek sekund a zřejmě to má být vtipné tím, že v tom je nějaký dvojsmysl a zní to francouzům třeba jako "Ziva Kunda".
  • V Marseilles je hospoda a v ní štamgasti mluví ostravácky!
  • Myslivci v lese poblíž Paříže z nějakého jiného důvodu mluví nesrozumitelným jazykem, kterému reportérka (Francouzka) nerozumí, zato hlavní hrdinové ano.
  • Jeden z hrdinů si sundá bundu a je vidět, že pod ní má tričko s písmeny "RTL", za což ho všichni kolem z nějakého důvodu zmlátí (asi je to nějaký sportovní klub a asi byli ve městě, kde se fandí jinému klubu, ale já to znám jen jako televizní stanici).
  • Doktor v nemocnici špatně vidí / slyší, takže místo "ošetřit nos" rozumí "odstranit ledvinu".
  • Hrdinové chtějí podplatit policajta v imigračním centru, aby je pustil na svobodu, a on jim to slíbí odměnou za to, že se pro něj převléknou za (cituji) "zajíčka a krokodýla". Následně se oba hrdinové převléknou do kostýmů fialového zajíce a krokodýla (který má tykadla a osm nohou), a jsou nuceni tancovat před rozvinovacím plátnem, na kterém je nakreslená poušť v Utahu. Pak se policajt převlékne za jednorožce (s kopyty na končetinách a rohem na čele) a křičí "jsem kokrháč!", čímž scéna skončí.
  • Running gag spočívá v tom, že na dotaz hrdinů "Už jsme ve Francii?" různí obyvatelé Francie odpovídají "Ne, tohle není Francie, tohle je Marseilles / Korsika / Jihovýchod / Paříž" (prostě různé části Francie).
  • Francouz na francouzské veselici pronese přípitek "Na pošťáka, jeho bicykl a blbce, co na něj čekají!" (aniž by ve filmu byl předtím nebo potom nějaký pošťák nebo bicykl).
  • Novinářka řekne, že by chtěla "domácnost ve třech", čímž myslí gruppensex (doslovný překlad z francouzštiny).
  • Novinářka říká něco jako "Odvezu vás do Paříže, když...", a hrdinové, když uslyší, že by se mohli dostat do Paříže, sebou radostně cuknou a začnou na ni koukat. Bohužel, v českém dabingu to má jiný slovosled, takže sebou radostně cuknou dřív, než řekne "Paříž".
  • V jedné scéně novinářka střídavě česky mluví a francouzsky zpívá, každé výrazně jiným hlasem.
Prostě, pokud na tomto filmu bylo v originále něco dobrého, v téhle verzi z toho téměř nic nezůstalo. Na chvíli mě probudil z letargie jen úplný konec, kdy (SPOILER!) jeden z hlavních hrdinů omylem vybuchne, zemře a jeho duch pak vypráví, jak happyendem skončil osud toho druhého.

P.S: Koná se i full fronal, protože hrdinové navštíví nudapláž pro důchodce. A není to hezký pohled. Ještě že film nebyl 3D.