Měli jsme návštěvu, pouštěla se "Ulice"...

Přijela na návštěvu manželčina babička, takže se v našem obýváku pustila TV Nova a na ní seriál "Ulice" (mám ke svému internetu zdarma OnePlay, jinak by tu Novu nebylo na čem pustit, protože nemáme žádnou televizní anténu). Seděl jsem vedle u jídelního stolu a po necelých deseti minutách mého sezení z televize zaznělo tohle:

Na televizní pořady (obzvlášť na české) se dívám velice málo, takže jsem upřímně na rozpacích. Tohle se normálně, běžně děje? Kdo za to dostává jak zaplaceno?

Recenze: Hans Zimmer & Friends: Diamond in the Desert - 80 %

Ať si o jeho skladatelských kvalitách myslíte cokoliv, Hans Zimmer je dnes pravděpodobně nejslavnějším a nejlépe placeným skladatelem filmové hudby. A je jedním z hybatelů změny filmové hudby jako takové, od symfonických kompozic minulých desetiletí k elektronické / rockové jednoduchosti současnosti. Více jsem o této změně vyplodil zde a jsem na to pyšný.

Ale zpět k Zimmerovi.

Tento film (který bude uveden 19.3. v našich kinech, ale ne v mnoha) je záznamem jeho nedávného koncertu v Dubaji, ale jde o mnohem víc, než jen o záznam koncertu.

Především, Zimmerovy koncerty vždycky byly velká podívaná a ani v tomto případě tomu není jinak.

Znamená to mimo jiné, že všichni hudebníci mají pečlivě sladěné oblečení a líčení, v sále je spousta reflektorů, laserů, video mappingu a všeho možného. Navíc jsou do filmu v postprodukci přidány různé bonusové vizuální efekty, které podle všeho diváci v Dubaji neviděli, například hejna neropýrů při hudbě z Temného rytíře. Kamery, které to všechno zaznamenávají, mají vskutku divoké pohyby a střihač byl občas tak epileptický, že je obtížné identifikovat, co se právě na plátně na půl sekundy objevilo. A při některých skladbách se dokonce přeneseme úplně jinam a hudebníci při nich hrají v poušti, v opulentním sále nebo na přistávací ploše u vrcholku luxusního hotelu (vždy bez diváků). Efektněji to natočit a sestříhat nešlo.

John Williams a konec filmové hudby

Extra speciální povídání o mém oblíbeném skladateli a o filmové hudbě obecně. Hosté: Varhan Bauer, Tomáš Hoffman, Ondřej Soukup. Tento díl Fukocastu je výjimečně k dispozici i zde na YouTube.

Soundtrackování

O víkendu jsem se zúčastnil v Rádiu jedna pořadu "Soundtrackování", ve kterém Iveta Nebesařová prezentuje, jakou hudbu mají v oblibě různí divní lidé.

Bohužel jsem se až na místě dozvěděl, že nemusí jít jen o filmovou hudbu. Ale nic moc by se tím nezměnilo, protože filmovou hudbu stejně poslouchám daleko nejvíc.

Celý sedmdesátiminutový záznam je ke slyšení tady na Mixcloudu a snažil jsem se tam toho nacpat co nejvíc.

Recenze: Zlatý podraz - 70%

Nový český film (inspirovaný skutečnými událostmi) vypráví o tom, jak parta českých kluků kdysi ráda košíkovou, podařilo se jim úspěšně přežít nacistickou okupaci a dále sklízeli úspěchy i na mezinárodním poli. Což bylo po komunistickém převratu ještě těžší než za okupace.

Režisér Radim Špaček toho moc nenatočil (pro kina) a zajímavým způsobem osciluje mezi skvělými filmy (Pouta) a blbými filmy (Místa). Zlatý podraz je někde mezi, ale pozitiva v mém případě nakonec převážila (i když ve vašem případě to může být naopak).

A teď si nás zase budou plést...

Po čtyřech letech znovu přichází doba, kdy si budeme plést tyto dva pány.

To vlevo je Bud Spencer, který hrál třeba ve filmech Dva výtečníci nebo Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. Umřel včera.

To vpravo je Paul L. Smith, který hrál například ve filmech Šimon a Matouš nebo Duna. Umřel v roce 2012.

Aby to nebylo tak jednoduché tu chytlavou hudbu k filmům oběma z nich skládali stejní pánové (pod různými pseudonymy). Pevně doufám, že Budovi na pohřbu zahrají toto.

Dva staří lidé hovoří o filmu (anglicky)

Wow, wow, wow...

Recenze: John Williams: Filmová hudba [A John Williams Celebration] - 60%

Tento čtvrtek se v našich kinech (pravděpodobně ve velmi omezeném počtu) má objevit devadesátiminutový dokument z koncertu hudby (především filmové) Johna Williamse.

Asi neexistuje nikdo v naší zemi (a na Slovensku), kdo by byl vhodnějším divákem pro tento film, než jsem já. Ale přesto jsem z tohoto počinu poněkud rozpačitý...

Varování před sdílením playlistů v Google Music

Rád bych vás upozornil na jednu velmi nepříjemnou věc v Google Music. Pokud se chystáte s někým sdílet své playlisty (což je relativně nová featura), připravte se na možné překvapení:

Když sdílíte s někým svůj playlist, může dojít k tomu, že Google místo některých vašich skladeb nasdílí ZCELA JINÉ SKLADBY!

Pokud totiž máte v playlistu skladby, které jste si do Google Music sami uploadovali, tak se Google při sdílení tohoto playlistu snaží identifikovat, zda tyto skladby jsou také dostupné v Play Store a pokud ano, tak sdílí tyto (pokud ne, tak ta skladba v tom sdíleném playlistu zcela chybí). To je logické. Ovšem tato detekce má své WTF okamžiky!

Takže teď jsem například zkusil sdílet svůj playlist, a stalo se (mimo jiné) toto:

* Místo legračního techno-remixu hlavního motivu z Knight Ridera se nasdílela úplně standardní verze hlavního motivu z Knight Ridera (i když od první sekundy zní zcela jinak).

* Místo skladby Steve Jablonskyho "Ray's Theme" z filmu "Steamboy" je skladba "The Sims Theme"  z videoherního soundtracku "The Sims 3" (od téhož Jablonskyho).

Ne "Sims Theme", ale "Ray's Theme", děkuju za snahu!

* Místo skladby "Main Titles" ze soundtracku "Darkman" od Dannyho Elfmana se nasdílela zcela jinak znějící skladba "Main Titles" ze soundtracku "Family Man" (také od Dannyho Elfmana)!!

* Místo skladby "Extreme Ways" od Mobyho (z třetího Bourneho filmu) se nasdílel šílený psycho-techno remix téže skladby od Moguaie!

* Místo skladby "Main Title" Johna Williamse z alba "How to Steal a Million" se nasdílela skladba, ve některé někdo (ne John Williams) hraje na klavír ústřední motiv ze Star Wars (nazvaná také "Main Title")!

* Místo vítězné orchestrální skladby "Rebirth" ze soundtracku videohry "Ace Combat: Assault Horizon" se mi do playlistu nasdílela hiphopová skladba stejného názvu z kompilačního alba "The Art of Makin Hits, Vol. 2", kde tlustí černí pánove křičí něco o "bitches sucking my dick"!

(Pravděpodobně toho bude víc, na tyto jsem přišel náhodou.)

Mnoho skladeb v tom nasdíleném playlistu má v názvech a autorech faktické i pravopisné chyby, protože se jejich údaje berou z databáze Google Music, nikoliv z údajů, které jsem si já ve své knihovně pracně opravoval.

Podcast o videoherní hudbě

Dnes je 6.7. 2014 a došlo k různým zásadním událostem, z nichž pro vás nejzajímavější je ta, že byl zveřejněn podcast Hrej.cz, ve kterém si 82 minut povídám s Jardou Möwaldem a Lukášem Kuncem o videoherní hudbě (s ukázkami).

Najdete ho buď na této stránce pod hlavičkou "mPod #20", nebo použije přímo odkaz na MP3 soubor.

James Horner krade

Příběh, který se skutečně stal...

Poslouchám, jak manželka vedle v pokoji cosi cvičí na housle (asi takhle). A pořád si říkám "Sakra, to znám"... Vždyť to je... Ne, není... Ale, jo, je to hlavní motiv z filmu Willow!

(Stačí poslechnout si prvních cca 30 sekund)

Tak se jdu radostně zeptat, zda se skutečně připravuje na koncert filmové, hudby. A nikoliv...

Pouze si nacvičovala Schumannovu symfonii, kterou Horner vykradl, když skládal Willow:

(Opět stačí prvních pár sekund.)

Tomuhle už neříkám "styl" nebo "inspirace", ale "vykrádačka". A Horner toho má (měl) mnohem víc.

Recenze: Všechny cesty vedou do hrobu [A Million Ways to Die in the West] - 50%

Albert (Seth MacFarlane) je nijak příliš bohatý ovčák, žijící na Divokém západě koncem 19. století. Právě se s ním rozešla jeho přítelkyně Louise (Amanda Seyfriedová), což jenom prohoubilo jeho celkovou depresi z této doby a místa.

Shodou okolností se ale v městečku právě objevila krásná, sympatická, inteligentní pistolnice Anna (Charlize Theronová), což je dobře. A obáváný psanec Clinch Leatherwood (Liam Neeson), což je špatně...

Scenárista a bavič Seth MacFarlane před pár lety slušně zabodoval dospěláckou komedií Méďa a nyní to zkouší znovu a s větším rozpočtem. A s horším výsledkem...

I když u nadpisu vidíte padesátiprocentní hodnocení, neznamená to, že Všechny cesty jsou průměrný film. Naopak. Jsou v něm jednak vtipy, při kterých se skoro budete válet smíchy po zemi, a jednak vtipy, které jsou neuvěřitelně trapné a nevtipné. A spousta scén, kde nejsou vtipy vůbec.

Písnička "Všechno je tu boží" - česky!

Asi už jste se na FFFILMu dočetli (a možná na to sami přišli v kině), že film Lego příběh je boží.

Stejně tak je boží jeho soundtrack od Marka Mothersbaugha, který se samozřejmě dá už v tuto chvíli bez větších problémů sehnat.

Nezanedbatelný počet lidí se mě ale ptal, zda je možné někde sehnat českou verzi ústřední písničky (která ve filmu zazní). Možné to nebylo.

Dnes vám ale mohu oznámit, že Warner Bros. ČR dali svolení a v dabingovém studiu LS Productions speciálně pro vás vytvořili něco, co připomíná českou verzi oné písničky. Ona totiž ve filmu nikdy nezazní česky celá, jen její fragment (refrén). A tento fragment byl naroubován na původní anglickou písničku ze závěrečných titulků. Zní to takhle a lepší už to bohužel nebude, pokud to někdo celé nenazpívá znovu:

Expedice Mnichov 2013: Palce mrtvého muže

UPDATE: ČTYŘI ZÁJEMCI UŽ BYLI VYBRÁNI, DĚKUJEME VŠEM ZA ÚČAST!

Pokud navštěvujete tento blog, tak už asi víte, že mi není téměř nic cizí a že se zde kromě filmů věnuji také mnoha jiným věcem.

Ale zatím jsem ještě neprovozoval cestovní kancelář.

Tudíž je na čase to zkusit!

V neděli 14. dubna se koná v Mnichově tato akce:

Živý symfonický orchestr a sbor bude doprovázet promítání filmu Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (tedy druhý díl série). Detaily akce viz zde. Název "The Sound of Hollywood Symphony Orchestra & Voices" je ve skutečnosti krycí označení pro "Plzeňská filharmonie a pár dalších Čechů", takže místo koncertního mistra bude zastávat (a na housle sólovat) moje drahá polovička.

Na tento koncert pojedeme spolu s Tomášem Baldýnským, cestou zpátky nabereme mou ženu, a v Tomášově velkém luxusním voze je volné místo ještě pro DALŠÍ ČTYŘI LIDI, které tímto hledáme.

Samozřejmě dáme přednost lidem, které známe, nebo jsme si u nich aspoň dostatečně jisti, že zaplatí dohodnuté náklady, které budou pro každou osobu následující:

• Něco okolo 70 až 80 Euro za vstupenku na kvalitní místo v sále (už jsem v tom sále byl, takže mám přibližnou představu, kde jsou dobrá místa).
• Okolo 500 Kč jako podíl za naftu Praha -> Mnichov -> Praha.

Každopádně půjde čistě o pokrytí nákladů, nic na tom vydělávat nehodláme.

Itinerář je tedy následující:

• 14. dubna v 9:00 odjezd z Prahy do Mnichova, pravděpodobně přes Plzeň a Regensburg.
• Je velmi nepravděpodobné, že bych já řídil, tudíž se nemusíte bát.
• V Mnichově zaparkování, přesun do centra, příjemné společné najedení (každý za své). Kdo chce, může do nedalekého koncentráku (taky za své). Kdo chce, může z něj zpátky.
• Od 15:00 koncert v mnichovském Gasteigu.
• Film bude v angličtině, s německými titulky.
• Délka filmu je dvě a půl hodiny, plus krátká přestávka, plus krátký přídavek.
• Následně naložení manželky / volný program / opět příjemné jídlo / jiná kultura / nalezení auta.
• Návrat do Prahy v pozdních hodinách.

Pokud vás takováto cestovně kulturní akce zajímá, pak dejte CO NEJDŘÍVE vědět buď mně nebo Tomášovi, a to některým z mých nebo jeho soukromých komunikačních kanálů, nikoliv zde v komentářích.

Během příštích pár dní chceme vybrat spolucestující a koupit lístky, kterých už není k dispozici mnoho.

Pokud se tato akce vydaří, možná provedu něco podobného s Japonskem, a to teprve bude...

Spielberg a Pinocchio

Jedna taková soundtracková drobnost:

"When You Wish upon a Star" je ústřední písnička z Disneyova Pinocchia (viz zde) a každý Američan ji zná, podobně jako Češi znají "Kočka leze dírou". I když jste Pinocchia neviděli, tu melodii určitě znáte, pokud jste někdy v životě byli na Disneyově filmu. Protože ji má Disney ve znělce:



Píšu o tom proto, že na soundtracku k Blízkým setkáním třetího druhu je u jedné ze skladeb poznámka "When You Wish upon a Star interpolated", což mě někokolik desetiletí mátlo, protože jsem ji tam neslyšel.

Teprve nedávno jsem odhalil, že tam ta melodie skutečně je. Ale zkuste nejdřív hledat sami. Je to někde v této dlouhé skladbě při závěrečném setkání s mimozemšťany:



Našli jste?

Řešení:

Je to v čase 3:47, těch sedm velmi pomalých tónů hraných houslemi. A pak ještě ve 4:32 celým orchestrem.

Pokud si pamatujete, tak Pinocchio i tato skladba v Blízkých setkáních docela významně figurují (např. ji tam malý Barry hraje na xylofon, a v extended verzi chce jít Roy na Pinocchia do kina), takže je stylové, když tahle melodie zazní (byť téměř nepostřehnutelně) při finále, když se Royovi "splní přání".

Bonus: Poznejte Walta Disneyho.

Něco pro milovníky soundtracků, BSA a ruštiny

(Nevhodné pro mládež a heterosexuály)



Kdyby to náhodou opět smazali, tak hledejte "dongcopter pirate".

Bonus od téhož autora: Mortal Kombat!

Producent Zdeněk Kubík si vás váží (a další skvělé zprávy)

...a proto vám jako prvním posílá trailer na nový hit tohoto roku (a všech příštích let), komedii Zdeňka Trošky Babovřesky:

Pro milovníky filmové hudby a vizuálního humoru doporučuji také tento související odkaz.

A teď něco méně zásadního: 27. října budete moci v Praze poslouchat a vidět Jamese O'Barra, tvůrce slavného comicsu "Vrána". Bližší program je zde, počet míst je omezen. Tlumočit to budu já.

A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, zároveň oznamuji, že registrace v diskusi nadále zůstanou povinné. Jsem si vědom toho, že možná i následkem tohoto rozhodnutí přicházejí poslední dva měsíce nižší FFFILM příspěvky, nicméně připadá mi to tak lepší pro dobro věci.

Retro recenze: Flash Gordon (1980) - 90%

Z důvodů, které se v nejbližších dnech stanou jasnými, byste si měli do čtvrtka buď dohnat nebo připomenout film Flash Gordon z roku 1980.

Obyčejný pozemský sportovec (ale hrozně krásný, blonďatý a svalnatý) Flash Gordon se spolu s krásnou Dale Ardenovou a doktorem Zarkovem dostane na planetu Mongo, které vládne zlý císař Ming (který chce samožejmě zničit Zemi), a na okolních měsících spolu složitě bojuje několik frakcí s různými princi a princeznami. A samozřejmě, Flash nakonec will save every one of us.

Flash Gordon je velmi starý fenomén. První comicsy a filmové seriály o něm vznikly už ve 30. letech minulého století, jako přímá konkurence Bucka Rogerse:

Celovečerní filmovou verzi, o které píšu, produkoval v roce 1980 italský producent Dino de Laurentiis, který to nikdy neměl v hlavě úplně v pořádku (a v tomto případě chtěl, aby film režíroval Federico Fellini, což bohužel nevyšlo). Přestože to bylo tři roky po Star Wars, natočil celý (drahý) film za použití výpravy, která vypadá jako šílený sen italského módního návrháře, a triků, které vypadají jako z 50. let. Všimněte si také, jak moc se Ming a Dale Ardenová z roku 1980 podobají svým verzím z 30. let. A nechybí samozřejmě ani dokonalá akční choreografie.

Koneckonců, už plakát tohoto filmu vypadá jako něco příliš dobrého na to, aby to mohlo skutečně existovat.

Kromě toho má Flash Gordon nejúžasnější nesymfonický soundtrack všech dob. V něčí šílené zdrogované (pravděpodobně italské) hlavě se zrodil nápad, aby hudbu a písničky napsala a nahrála kapela Queen, a ještě šílenější je skutečnost, že se to opravdu stalo, a většina hudby ve filmu je skutečně od Queenů. Tuto skladbu jsem měl připravenu pro případ, kdyby by se ukázalo, že při svatebním obřadu musí být nějaká hudba (naštěstí nemusela).

Dovolím si zde ocitoval plný text titulní písně (která se, mimochodem, vůbec nerýmuje):

Flash a-ah
Savior of the Universe
Flash a-ah
He'll save every one of us
Flash a-ah
He's a miracle
Flash a-ah
King of the impossible


He's for every one of us
Stands for every one of us
He'll save with a mighty hand
Every man, every woman
Every child, he's a mighty Flash


Flash a-ah
Flash a-ah


Just a man
With a man's courage
You know he's
Nothing but a man
But he can never fail
No one but the pure at heart
May find the Golden Grail

Tento song (a většina hudby) je tak neuvěřitelně gay, že si autor/interpret vyloženě říká o AIDS.

Dokonalé je také obsazení:

Císař Ming je herec oscarového kalibru Max Von Sydow.

"Pathetic Earthilings, who can save you now?"

Sexy princezna je Ornella Mutiová.

Princ Balin je Timothy Dalton.

Jeden z lesních mužíčků (s fujarou) je Richard O'Brien, autor "Rocky Horror Show" a představitel Riff-Raffa (více o "Rocky Horror [Picture] Show" až někdy jindy, dnešní článek je už tak dost gay).

Dr. Zarkova hraje chlapík, který hrál hlavní roli v Šumaři na střeše, a jmenuje se Topol (opravdu). Zde zpívá ústřední melodii z Jet Set Willyho.

Hlavní jestřábí muž Vultan, který je celý film na speedu a každou svou repliku křičí, je Brian Blessed (mj. Boss Nass ze Star Wars).

A v titulní roli je dokonale obsazen Sam J. Jones, který sice skoro nikde nehrál, a hrát neumí, ale zato byl k vidění na prostřední dvojstraně časopisu Playgirl:

Nezapomenutelné jsou také dialogy, s tucty nesmrtelných hlášek s nesmrtelnou intonací, jako "Send war rocket Ajax to bring back his body" nebo "I like to play with things a while, before annihilation".

Nepochybuji o tom, že jeden nebo více z hlavních tvůrců filmu zcela záměrně točil parodii, ale někteří jiní hlavní tvůrci o tom nevěděli, čímž vznikl ten úplně nejlepší možný druh kultovního nadčasového filmu, který je takzvaným "triple gay" zážitkem, ve všech třech smyslech slova "gay": Je veselý, je homosexuální a je blbý. Proto ho miluji.

O tom, jak populární je fenomén Flash Gordon, svědčí i skutečnost, že pár let před tímto filmem vznikla parodie Flesh Gordon ("not to be confused with the original Flash Gordon"), jejíž hrdina bojuje na planetě Porno s císařewm Wangem:

A později Flesh Gordon and the Cosmic Cheerleaders (1989), ve kterém je dost poloobnažených slečen s velkými ňadry, ale žádný sex. Ale zato v něm jsou zpívající hovínka (když hrdinové s profesorem Jerkoffem zabloudí v "pásmu assteroidů").

A existuje také nedávný stejnojmenný televizní seriál, který je zcela zvrácený, protože vypadá jako kdyby ho tvůrci od začátku do konce mysleli vážně.

Záhy se dozvíte, proč o tom všem píšu zrovna dneska...

Recenze: Až vyjde měsíc [Moonrise Kingdom] - 90%

V roce 1965 se dvanáctiletý, vrstevníky nenáviděný skaut-sirotek a dvanáctiletá problémová holka rozhodnou, že spolu utečou. Většina filmu se odehrává na malém ostrově, kde po uprchlících pátrají dívčini rodiče (Frances McDormandová, Bill Murray), chlapcův skautský vedoucí (Edward Norton) s ostatními mladými skauty a šéf (a jediný představitel) ostrovní policie (Bruce Willis). A další.

Kdybych nic nevěděl o tvůrcích filmu, po pár sekundách (a to ještě před objevením se Billa Murraye) bych si řekl, že někdo fakt dobře kopíruje Wese Andersona. Není divu, protože film natočil Wes Anderson (a opět s Billem Murrayem).

Wes Anderson má svůj nezaměnitelný styl, aniž by se dalo říct, že jsou kvůli tomu jeho filmy nudné a že už ten jeho styl není zábavný. Ve všech jeho filmech platí, že netušíte, co se stane příští minutu a jak to bude ve filmu ztvárněno. Nejlepší pak jsou ty jeho filmy, které k tomu všemu navíc obsahují i nějakou aspoň trochu smysluplnou zápletku (bez ohledu na to, že nakonec dopadne vždy zcela jinak, než jsme očekávali).

A Moonrise Kingdom takovou zápletku má. Co je pochopitelnějšího, než touha dvou dvanáctiletých prožít spolu první románek, francouzák a sáhnout si navzájem na prsa?

Celý film vypadá jako kdyby byl vyprávěn z pohledu jeho dětských hrdinů (i když to nikdy není explicitně řečeno). Zvýrazněny jsou ty elementy, které připadají důležité jeho malým představitelům a naopak jsou potlačeny ty dospělácké, málo magické.

Výsledkem je, že značná část filmu je poněkud dadaistická, ale naštěstí to nikdy nepřesáhne snesitelnou mez a Anderson nezapomíná, že má vyprávět příběh.

A jak úžasně ho vypráví! Používá k tomu nové filmové postupy i staré filmové postupy zasazené do nových originálních souvislostí. Hraje si s každou miniaturní drobností. Ve filmu jsou dvouvteřinové záběry, ve kterých je naprosto precizně všechno kompozičně a barevně sladěno. Unikátní pohyby kamery. Unikátní kompozice. Unikátní soundtrack (Alexander Desplat + klasika). Když ve scénáři stojí napsáno "Šerif položí na klukův talíř opečenou klobásu", nezní to jako humorná scéna. V Andersonově podání to humorná scéna je. Ale současně smutná. Stejně jako v jeho nejlepších filmech se i tentokrát na plátně odehrávají věci, které jsou současně veselé a přitom smutné. Prostě andersonovské.

Ve filmu je spousta bizarních drobností, jak obrazových, tak hereckých, tak zvukových (a všech dalších). Při ujíždějících závěrečných titulcích například je slyšet toto (včetně toho mluvení!). Jsou to roztomilé drobnosti a bude zábavné je podrobně analyzovat na BluRayi. Ale nejsou na úkor příběhu (jako se to stalo například ve druhé polovině Polskiego filmu nebo v Andersonově Darjeelingu s ručením omezeným).

Jediné, co můžeme namítat, je, že "oproti jeho předchozím filmů tam zase není tolik nového". No a co? Dokud točí méně než jeden film ročně, your argument is invalid, protože Bill Murray šel posekat strom.

P.S: V tom návalu obrazů a zvuků mi naproprvé zcela uniklo, co má znamenat název filmu (ať už český nebo anglický).

Vetřelčí hudba

Blížící se premiéra "Vetřelce nula", neboli Promethea (kterého jsem už dvaapůlkrát viděl, ale do novinářské premiéry ho nebudu hodnotit ani jediným slovem, sorry), mě dohnala k tomu, že jsem se vrátil do historie, zakoupil po 299 Kč první dva Vetřelce na BluRayi a celkově si dělám dobře.

A to mě přivedlo na myšlenku napsat něco o hudbě v prvním Vetřelci, která je jednou z neobvyklých ingrediencí, které mají vliv na to, že je tento film dodnes značně nadčasový a "influenciální" pro filmy, které přišly po něm.

Když film vznikal (v roce 1979), režisér Ridley Scott měl za sebou pouze Soupeře, zatímco Jerry Goldsmith už byl veterán s několika desítkami soundtracků na svém kontě.

Už tehdy bylo zvykem používat tzv. "temp tracky", což je dočasná hudba (většinou z jiných filmů nebo klasická) použitá v pracovní verzi filmu, když ještě není složená a nahraná originální hudba. Protože střihač Terry Rawlings věděl, že hudbu k Vetřelci bude skládat Goldsmith, použil na několika místech filmu jako temp track jeho hudbu k životopisnému filmu Freud (ano, o tom Freudovi). Například tuto:



nebo tuto:



Pak Goldsmith složil vlastní hudbu, nicméně došlo k tomu, že Scottovi se pořád víc líbila ta z Freuda, takže na ni koupil práva a nechal ji v dokončeném filmu. Část Vetřelce tudíž obsahuje hudbu, která sice je od Goldsmithe, ale byla složena už na počátku 60. let!

To ale není zdaleka všechno.

Soundtrack k Vetřelci měl původně svůj hlavní hudební motiv, který byl naplno slyšet hned v úvodních titulcích. Toto je verze, kterou Goldsmith složil:



To ale přišlo Scottovi "příliš normální" a chtěl něco víc psycho. Goldsmith se zaťatými zuby během pár minut spíchl tuto věc, která nakonec je ve filmu:



Ústřední motiv nakonec nezůstal ani v závěrečných titulcích (přestože je Goldsmith složil), protože v nich Scott použil konec první věty Symfonie č. 2 "Romantická" od Howarda Hansona. Viz toto video od 11:25:



Zamýšlený ústřední motiv je tudíž nakonec ve filmu slyšet jen v krátkých náznacích, nejvýrazněji při přistávací sekvenci:



Ze všech těchto změn byl Goldsmith značně naštvaný a na oficiálním soundtracku (který produkoval on) vydal svou hudbu v podobě, v jaké ji zamýšlel. Z čehož bylo mnoho lidí zmateno (včetně mě, když jsem si ho v roce 1990 koupil na vinylu při svém prvním výletu do kapitalistické ciziny), protože polovinu hudby na oficiálním soundtracku vůbec z filmu neznali.

I když je původní Goldsmithův soundtrack hudebně zajímavější, souhlasím s Ridleyem Scottem v tom, že šílená disharmonická psycho hudba se k tomuto filmu hodí lépe a činí ho nadčasovějším. (Přitom ve filmu nejsou téměř žádné syntezátory - "divné efekty" produkuje orchestr různými mechanickými způsoby jako mlácení smyččem do těla houslí apod.)

Stojí za zmínku, že Goldstmith přesto na Ridleyho Scotta nezanevřel a spolupracoval s ním i na filmu Legenda, kde to z hudebního hlediska dopadlo ještě katastrofálněji. Pro uvedení mimo Evropu byl totiž kompletně celý Goldsmithův soundtrack nahrazen syntetickou new age hudbou od kapely Tangerine Dream, následkem čehož například v klíčové scéně zcela zmizela skutečnost, že Lili jednorožci před zásahem zpívá (všechny záběry na její pohybující se ústa jsou vystřiženy):



Jistého zadostiučinění se Goldsmithovi dostalo v roce 2003, kdy vyšla speciální DVD edice Vetřelce, na které je možné pustit si zvukovou stopu, pozůstávající pouze z hudby (bez dialogů a zvukových efektů) v takové podobě, v jaké ji Goldsmith zamýšlel. Stejná zvuková stopa je k dispozici i na nedávném BluRay disku.

No a v Prometheovi (ke kterému složil hudbu Marc Streitenfeld) zazní v klíčovém "expozičním brífingovém" okamžiku zcela jasný původní Goldsmithův hlavní vetřelčí motiv v plné parádě - vůbec poprvé v kinech. Škoda, že se toho Jerry nedožil.

BTW: Všimněte si autora Goldsmithovy fotky na Wikipedii. O tom jsem fakt neměl tušení!