Recenze: Můj týden s Marilyn [My Week with Marilyn] - 70%

V 50. letech minulého století přiletěla třicetiletá Marilyn Monroe (Michelle Williamsová) do Londýna, aby zde natočila tento film. Přitom se skamarádila s třiadvacetiletým "klukem pro všechno" (oficiálně "třetím pomocným režisérem") a prožili spolu pár intimních chvilek.

Nabízí se srovnání s Železnou lady, ve které se také ocitáme mezi reálnými historickými postavami, ale moc netušíme, co je která z nich zač. V Marilyn je to vyřešeno o dost lépe. Aniž byste museli předem znát nějaké historické reálie, je nám v rámci příběhu, bez zbytečného zdržování stručně načrtnuto, kdo to byl Laurence Olivier (hvězda a režisér onoho filmu, a především slavný divadelník), jak špatně na tom byla Marilyn, a dokonce i Arthur Miller nebo stará herečka-šlechtična (Judi Denchová) jsou podáni tak, že máme nějakou přibližnou představu, co je pohání a proč se chovají tak, jak se chovají (přestože mi například jméno postavy Judi Denchové vůbec nic neříkalo).

Nejzajímavější (a také nejzábavnější) jsou scény z filmových příprav a natáčení, ve kterých vidíme, k jakým problémům docházelo a jak Oliviera (Kenneth Branagh) doháněla k nepříčetnosti náladovost Marilyn. Netuším, nakolik film odpovídá skutečnosti (vznikl podle "autentických" vzpomínek onoho "kluka pro všechno"), ale Marilyn je v něm prezentována jako troska na pokraji sebevraždy, která není schopna rozumět holým větám a není ani bůhvíjak fyzicky přitažlivá. Naprosto bizarně pak působí rozhodnutí hlavního hrdiny, který se kvůli pár dnům s ní vykašle na slibně se rozvíjející vztah se svou inteligentní, vtipnou, mladší a krásnější kolegyní (Emma Watsonová), která by mu ráda dala. Nic proti Michelle Williamsové, ale tohle je větší sci-fi, než hlasité výbuchy ve vzduchoprázdnu...

Ale co, láska je slepá...

Větší problém než partnerské preference hlavního hrdiny spočívá v tom, že celá podzápletka "intimního sbližování chudého chlapce se superhvězdou", která by měla celý příběh pohánět, je v něm to nejméně zajímavé a Marilyn, tak jak je ve filmu podávána, by potřebovala napráskat na holou a pak na detox, ne nějakou romantiku s šohajem, který jediný ji rozumí. Znovu upozorňuji, že takhle to působí ve filmu, skutečnost neznám.

Výkon Williamsové v hlavní roli je také z podobného soudku jako Železná lady. Je nutno ocenit, že evidentně studovala projev pravé Marilyn, ale prostě to není Marilyn, je to její dobrá imitátorka. Je to podobně zvláštní pocit jako když se dívate na hodně dobře počítačem animovanou postavu a v záběrech zblízka si uvědomujete, že není skutečná...