Velmi nedoporučuji ukazovat tento článek komukoliv, kdo má "klasické hudební vzdělání" (ať je to cokoliv), protože vám začne vysvětlovat co je v něm všechno nepřesné (včetně základní terminologie) a tudíž vám znemožní pochopení toho, co píšu schválně velmi stručně.
Především musím zdůraznit, že se budeme bavit opravdu o SKLÁDÁNÍ HUDBY, tzn. o tom, jak spolu souvisí různé tóny, když je zahrajete po sobě (melodie) nebo současně (akord). Někdo si pod slovy "skládání hudby" představuje, že nasampluje kusy zvuků z cizích písniček, udělá z nich loopy, prožene je v Abletonu nějakými filtry a tím vznikne nová skladba. Dozajista je možné vytvořit nový song tímto způsobem, dokonce aniž bych o harmonii cokoliv věděl, ale o tom psát nebudu.
Vy po přečetní tohoto článku (simulace)
- Takto odsazené odstavce jsou zajímavosti, které nemusíte číst, natož si je pamatovat.
Tím nechci tvrdit, že se dá napsat software, který bude automaticky komponovat hudbu, srovnatelnou s Bachem nebo Mozartem. Ale chci tím říct, že pomocí čisté matematiky, ne o moc složitější než sčítání a odčítání, mohou tóniny, akordy a harmonie dávat mnohem větší smysl (obzvlášť člověku od počítačů), než to, co se učí v hudební výchově.
Existuje rozsáhle "Globální hudební spiknutí" (dále "GHS"), jehož členové vám tvrdí, že abyste pochopili zákonitosti hudby, musíte znát noty, předznamenání a tóniny. Jak vám ukážu, není to pravda. Obejdete se i bez nich a navíc pak nebudete ovlivněni extremistickou symbolikou, která se v klasických notách skrývá (viz dále).
Nejdříve je nutno naučit se jistou naprosto základní terminologii, k čemuž použijeme klavír, respektive kus klavíru (přibližně jeho prostředek), nebo jakýkoliv jiný nástroj, který na sobě má takto vypadající klávesy. Modré názvy označují bílé klávesy, zelené názvy černé klávesy.
Každý tón je kmitání vzduchu o nějaké frekvenci. Čím víc je tón vpravo, tím je vyšší (tzn. tím vyšší je jeho frekvence). Například frekvence 440 hertzů znamená 440 kmitů za sekundu.
Všimněte si, že se černé a bíle klávesy střídají v "patternu", který se opakuje stále dokola po dvanácti klávesách (sedmi bílých a pěti černých) po celém rozsahu klavíru: C4, C#4, D4, D#4, E4, F4, F#4, G4, G#4, A4, A#4, H4, pak totéž s pětkou, pak totéž s šestkou atd... Na plnohodnotném klavíru s 88 klávesami (88 = extremistická symbolika!!!) má nejspodnější tón označení A0 a nejvyšší C8.
Jména tónů se vyslovují normálně česky: "cé", "dé", "é", "ef", "gé", "á", "há". Tóny s křížkem se vyslovují "cis", "dis", "fis", "gis", "ais".
Tomu číslu za notou se říká oktáva. Takže C4 je tón "cé" v oktávě 4. F5# je tón "fis" v oktávě 5, atd.
F5# je totéž co F#5, používá se oboje.
- Členové GHS oktávám říkají různými divnými slovy, jako "malá, velká, dvojčárkovaná, kontra, subkontra", což je samozřejmě nesmysl a my zůstaneme u čísel.
Cvičení 1: Vezměte si k ruce klavír nebo virtuální klavír. Zahrajte sekvenci těchto šesti not: C4 - E4 - G4 - C4 - E4 - G4... A máte začátek "Ovčáci čtveráci"! MAGIC!!! Pokud je vaše klávesnice menší a nejste schopni spočítat kde přesně je C4, můžete začít místo toho od libovolného jiného C, které vám bude dobře znít.
Cvičení 2: Zahrajte těchto šest úplně jiných not: E4 - G#4 - H4 - E4 - G#4 - H4... A máte taky začátek "Ovčáci čtveráci"! WHAT KIND OF SORCERY IS THIS? O tom za chvíli.
- Členové GHS konspirace vám budou tvrdit, že kromě křížků existují i dvojkřížky, béčka, dvojbéčka, odrážky a podobné bizarnosti. Jedna a táž nota se v zájmu zmatení nepřítele dá zapsat několika různými způsoby, například "D#" (vyslovuj "dis") je přesně tatáž nota jako "Eb" (vyslovuj "es") nebo "D" ("dé") je tatáž nota jako "Ebb" (vyslovuj "eses").
To všechno je samozřejmě jen GHS matení (v případě "eses" navíc ještě nebezpečná symbolika) a v tomto článku si bohatě vystačíme s jedním křížkem, s jehož pomocí můžeme zapsat libovolný tón.
- Mezinárodní odbočka, pokud budete studovat hudební stránky v angličtině: V anglosaských zemích se tón, který známe jako "H", nazývá "B". Což je pro nás totálně matoucí, protože u nás pro změnu je "B" speciální název pro tón "Hes", který zní úplně stejně jako "Ais". Ale je to Hes.
Takže jak vidíte, notový záznam je zlo. Zapomeňme na něj. Aspoň prozatím.
Problém "jak vyřešit hudební záznam nějak logicky a ne pomocí divných obrazců na vodorovných čárách" byl řešen již mnohokrát a k sympatickým a především logickým řešením patří třicet let starý MIDI formát, který se dodnes používá při přenosu not mezi digitálními zařízeními.
- "Přenos not" je něco zásadně jiného, než "přenos zvukových samplů", nedejbože MP3.
MIDI formát je velmi složitý, ale nás teď bude zajímat, jak se v něm zaznamenávají tóny. Velmi jednoduše: Jsou očíslované integerovými pořadovými čísly. U klasického klavíru s 88 klávesami přísluší nejspodnější notě (A0) číslo 21 a nejvyšší notě (C8) přísluší číslo 108. Čísla se zvyšují po jedničče, tak jak jdou klávesy za sebou (přičemž zcela ignorujeme, které jsou bílé a které černé). 108 - 21 = 87.
Je vidět, že MIDI formát vymýšlel někdo, kdo uvažoval logicky (narozdíl od toho, kdo vymýšlel notový zápis), takže všechny noty C mají v MIDI formátu čísla dělitelná dvanácti a číslo oktávy vypočteme z čísla jakékoliv noty snadno:
číslo_oktávy = int (číslo_noty / 12) - 1
(Tj. v MIDI formátu je možno zaznamenávat noty až do oktávy "mínus 1", které jsou tak hluboké, že je lidské ucho prakticky nezachytí.)
A teď to konečně začne být plodné: Je čas na intervaly.
Interval je vzdálenost mezi dvěma tóny. Interval zjistíme prostě a jednoduše tak, že od sebe odečteme MIDI čísla dvou tónů. Takže například interval z C4 (60) do E4 (64) je 64 - 60 = 4. Interval z H3 (59) do C4# (61) je 2. A tak dále. Přitom interval mezi C4 a E4 je logicky stejný jako interval mezi C0 a E0 nebo interval mezi C5 a E5: Vždycky 4.
Hudební interval je něco jiného než intervaly, které znáte z matematiky. Hudební interval nedefinuje "soubor tónů mezi dvěma tóny", nýbrž vzdálenost dvou tónů a je to defacto matematický "polootevřený interval". Tedy jedna oktává má dvanáct půltonů (C až H) a interval C - H má velikost 11.
Hudební interval je něco jiného než intervaly, které znáte z matematiky. Hudební interval nedefinuje "soubor tónů mezi dvěma tóny", nýbrž vzdálenost dvou tónů a je to defacto matematický "polootevřený interval". Tedy jedna oktává má dvanáct půltonů (C až H) a interval C - H má velikost 11.
- Pokud řeknete nějakému členovi GHS konspirace, že interval z C4 do E4 jsou podle Fuky čtyři tóny, tak vás (a mě) označí za kreténa. V zájmu korektního názvosloví jsou to čtyři půltóny. To, o čem jsem dosud psal jako o "tónu", se správně jmenuje "půltón". Oktává má dvanáct půltónů. Mezi C4 a D4 je interval dva půltóny. Tón je něco jiného než půltón, ale občas to je totéž co půltón, protože to tak někdo v roce 1539 vymyslel a připadalo mu to jako dobrý vtip. Pokud nebude výslovně řečeno jinak, tak když napíšu "tón", budu ve skutečnosti mít na mysli to, čemu se korektně (v rámci hudebního spiknutí) říká půltón.
Takže: Dvanácti tónům od Cn do Hn (kde n je stejné číslo) se říká oktáva. Tónový rozsah hudebního nástroje je tvořen několika za sebou následujícími oktávami. "Oktáva" se ale říká také každému intervalu o velikosti 12 tónů. Takže například interval C3 - C4, nebo F4 - F5, nebo D6# - D7#. To všechno je oktávový interval. Interval 24 tónů, tedy například G3 - G5 se nazývá "dvě oktávy". Interval 36 tónů se nazývá "3 oktávy" a tak dále.
Interval "oktáva", tzn. 12 tónů, je ten nejdůležitější interval, který existuje. Což je asi celkem patrné už z toho, že když se z jakékoliv noty posunu o oktávu nahoru nebo dolů, skončím na notě se stejným názvem. Má to naprosto logický matematický důvod:
(Teď se nebojte, chvíli budou mocniny a desetinná čísla.)
Čím má tón vyšší číslo, tím vyšší je jeho frekvence, a naopak. Odkud se ale vzaly ty desítky různých frekvencí, pro každý tón jiná? Odkud se PŮVODNĚ vzaly, to zde rozebírat nebudu, ale z hlediska dnešní matematiky jsou spočteny pomocí velmi jednoduchého vzorečku a odvozují se všechny od tónu s MIDI číslem 69, neboli A4, neboli "komorní A", jehož frekvence je 440 hertzů. To znamená, že pokud zní tón 69, slyšíme 440 kmitů za sekundu.
- 69? Zajímavá "náhoda". Nebo opět nebezpečná symbolika??
Pokud chceme vědět, jakou frekvenci má sousední vyšší tón, stačí nám vynásobit frekvenci 440 dvanáctou odmocninou ze dvou. Pokud chceme vědět, jakou frekvenci má sousední nižší tón, stačí nám vydělit 440 dvanáctou odmocninou ze dvou.
A totéž platí pro JAKÉKOLIV DVA PŘÍMO SOUSEDÍCÍ TÓNY. Když vynásobíme frekvenci toho nižšího dvanáctou odmocninou ze dvou, získáme frekvenci toho vyššího.
Obecně vzato to znamená, že pokud známe MIDI číslo noty (n), její frekvence f je rovna:
Obecně vzato to znamená, že pokud známe MIDI číslo noty (n), její frekvence f je rovna:
(Ta tečka před "440" je normální násobení.)
Toto platí pro každou existující notu, na jakémkoliv nástroji.
Nevím jak vy, ale kdybych já viděl tento vzorec na první stránce "Nauky o harmonii", celá ta kniha by mi dávala mnohem více smyslu.
Toto platí pro každou existující notu, na jakémkoliv nástroji.
Nevím jak vy, ale kdybych já viděl tento vzorec na první stránce "Nauky o harmonii", celá ta kniha by mi dávala mnohem více smyslu.
- GHS konspirátoři vám mohou tvrdit, že tento vzoreček a konstanta 440 Hz neplatí přesně vždycky a pro každý hudební nástroj. Vysmějte se jim do obličeje a ukažte jim toto. BTW, právě teď mi má drahá polovička řekla, že v jejich orchestru se ladí komorní A "na 442 nebo 443 Hz, podle okolností a teploty", hahaha.
To, jak na náš sluch působí hudební melodie nebo akord, nezávisí ani tolik na tom, jaké konkrétní tóny slyšíme, ale především na vzájemných poměrech jejich frekvencí.
Protože poměr frekvencí jakýchkoliv dvou sousedních tónů je konstantní (dvanáctá odmocnina ze dvou), pak i poměr frekvencí jakýchkoliv dvou not v intervalu 2 je konstantní (dvanáctá odmocnina ze dvou, to celé na druhou). A pak i poměr frekvencí jakýchkoliv dvou not v intervalu 3 je konstantní (dvanáctá odmocnina ze dvou, to celé na třetí). Indukcí vyvodíme, že pak i poměr frekvencí jakýchkoliv dvou not v intervalu 12 (jedna oktáva) je konstantní (dvanáctá odmocnina ze dvou, to celé na dvanáctou).
Počkat...! To poslední číslo... "dvanáctá odmocnina ze dvou, to celé na dvanáctou", to je přece úplně normální, neiracionální dvojka! Zkuste se na chvíli zamyslet, co z toho vyplývá. Co z toho vyplývá?
Vyplývá z toho, že v každém oktávovém intervalu má horní nota přesně dvojnásobnou frekvenci, než dolní nota. To samozřejmě znamená, že když znějí společně, je to velmi libozvučné a vždycky to spolu naprosto dokonale ladí. To je ostatně důvod, proč se nota, nacházející se oktávu nad F4, jmenuje F5. Prostě je to obojí F, a je to de facto tatáž nota, protože každé F vždycky dokonalé ladí s jakýmkoliv jiným F v jiné oktávě.
Toto jsem "složil": Jmenuje se to "What The F" a obsahuje to pouze tóny F. Ano, jsou to POUZE tóny F, které jsou různě vysoké (tedy různé násobky frekvence nejnižšího F krát 2 na n-tou) plus bicí (což je šum, který nemá definovatelnou konstantní frekvenci). Ta "různorodost" je dána tím, že různá F jsou v různém rytmu, různě hlasitá, s různými dozvuky a ozvěnami, a především mají rozdílnou barvu zvuku - to znamená, že kmitání není sinusoida, nýbrž různé jiné složitější křivky, případně s proměnlivým tvarem v průběhu času. Ale vždycky na frekvenci odpovídající nějakému F!
Dokážu si docela dobře představit, že kdybych na tom trochu zapracoval a udělal z toho desetiminutovou verzi s nějakým robotickým hlasem, mohlo by to mít slušný úspěch v jistém druhu hudebních klubů s jistým druhem návštěvníků.
- Z filosofického hlediska je zajímavé zamyslet se nad tím, jestli vytvoření takovéto půlminutové kreace ještě je "skládání hudby", nebo jen "vytváření hudby". UPDATE: Ha, zjevně nejsem první, koho taková blbost napadla.
Zkuste si na svém hudebním nástroji zahrát nějakou svou originální melodii, ve které budou pouze stejné noty (vyberte si nějakou svou oblíbenou notu, samozřejmě kromě eses nebo hes, takové věci nestrpím). V různých rymtech, v různých oktávách, v různých nástrojích.
No a pokud se něco takového dá udělat s jedním tónem, představte si, co se dá udělat s dvanácti různými tóny...
V tuto chvíli už je vám asi jasné, proč Cvičení 1 i Cvičení 2 (viz výše) zní jako "Ovčáci čtveráci", i když v každém jsou jiné noty. Jsou mezi nimi totiž stejné intervaly. Ve Cvičení 1 jsou tóny C4 - E4 - G4, t.j. v MIDI číslech: 60, 64, 67. Takže: 60 + 4 = 64; 60 + 7 = 67. Ve Cvičení 2 jsou to tóny E4 - G#4 - H4, t.j. v MIDI číslech: 64, 68, 71. Takže 64 + 4 = 68; 64 + 7 = 71. Jak vidíte, v obou případech je druhá nota 4 tóny nad první notou a třetí nota 7 tónů nad první notou, proto zní obě melodie "stejně, i když jinak".
- Samozřejmě není nutné si v podobném případě přepočítávat tóny na MIDI čísla a ta od sebe odčítat. Jednodušší je prostě si na klavíru odpočítat o kolik kláves se posuneme nahoru / dolů.
No a teď zkuste ty tři tóny ze Cvičení 1 (C - E - G) zahrát SOUČASNĚ, tj. jako AKORD. Jistě mi dáte za pravdu, že to zní docela libozvučně. Když zkusíte zahrát nějaké tři jiné náhodné tóny současně (nebojte se ani černých kláves), bude to znít pravděpodobně "falešněji", ale rozhodně ne libozvučněji. To není náhoda, nýbrž matematika.
Jaký je rozdíl frekvencí tónů C a E (v téže oktávě)? Je to interval 4 tónů, takže:
To znamená, že nota E má skoro přesně o 25 procent vyšší frekvenci než nota C. To znamená, že na čtyři kmity noty C připadne pět kmitů noty E (skoro přesně), tudíž to libozvučně souzní. No a u intervalu C a G je to ještě markantnější. Interval je 7 tónů, takže poměr frekvencí je:
To znamená, že nota G má skoro přesně o 50 procent vyšší frekvenci než nota C. To znamená, že na dva kmity noty C připadají tři kmity noty G (skoro přesně), tudíž to libozvučně souzní ještě lépe. Intervaly "+7" a "+4" jsou nejvýznamnější hudební intervaly hned po oktávě, a teď víte proč.
To znamená, že nota G má skoro přesně o 50 procent vyšší frekvenci než nota C. To znamená, že na dva kmity noty C připadají tři kmity noty G (skoro přesně), tudíž to libozvučně souzní ještě lépe. Intervaly "+7" a "+4" jsou nejvýznamnější hudební intervaly hned po oktávě, a teď víte proč.
- Mezi členy GHS se těmto dvěma intervalům říká "kvinta" a "tercie". Nechtějte vědět proč.
A teď zkuste hrát další akordy, ale pořád jen s notami C, E a G. Hrajte ovšem ty tóny v různých oktávách. Libovolný z nich (nebo vícero z nich) posuňte o jednu nebo více oktáv nahoru nebo dolů. Zdvojte některý z nich. Když zahrajete například současně noty G4 - C5 - E5 - C6, je to z hudebního hlediska vlastně pořád tentýž akord. Pokud máte melodii, ke které vám pasuje akord "C4 - E4 - G4", zcela zaručeně vám k ní bude pasovat i akord "G4 - C5 - E5 - C6". Bude to sice znít trochu jinak, ale bude to "stejná harmonie".
No a když jakýkoliv takový složitý akord posunete o X tónů nahoru nebo dolů (tedy všechny prsty posunete o stejný počet kláves, nezapomeňte počítat i černé!), výsledný akord bude mít podobný "feeling" a "atmosféru", ale budou to jiné tóny, které by neladily s těmi původními.
Celé skládání hudby je vlastně o tom, že v jistých "vlnách" střídáte a kombinujete dokonalé harmonie (jako jsou oktávy nebo kvinty), s o něco méně dokonalými a s úplnými disharmoniemi (například C - F3# - H). I když vám nějaká skladba připadá krásně melodická, ve skutečnosti se v ní okamžiky melodičnosti střídají s méně melodickými chvílemi. Jinak by to byla nuda (jako ta skladba o jednom tónu).
Dokážete si například představit, že byste vzali ten akord C-E-G a vytvořili hudební motiv jenom tím, že ten akord budete šoupat nahoru a dolů (a přitom to pořád zůstane stejný akord s intervalem 0-4-7)? To zní jako naprostá demence. No, a přitom ve Star Wars je toto, což je přesně tento C-E-G akord, pouze šoupaný nahoru a dolů:
Při správném dávkování je v hudbě možné skoro cokoliv. Kdyby ten segment byl dvakrát delší, už by to asi bylo k nevydržení...
Pokračování příště, kdy si řekneme něco o tom, proč má vlastně klavír černé a bíle klávesy, a budou konečně nějaké konkrétní příklady z filmové hudby, včetně pro nás použitelného notového záznamu.
Pokračování (část 2) tohoto tutorialu je zde.
Pokračování příště, kdy si řekneme něco o tom, proč má vlastně klavír černé a bíle klávesy, a budou konečně nějaké konkrétní příklady z filmové hudby, včetně pro nás použitelného notového záznamu.
Pokračování (část 2) tohoto tutorialu je zde.
Pavel K:
OdpovědětVymazatTohle je maso, konecne vim, jak o skladani hudby muze psat ajtak :-)))). Ale vazne, sam jsem ajtak, navic se sedmi lety hry na housle (jako dite) a KONECNE mi nekdo cast teorie vysvetlil snadno a rychle :-). Diky :-)
Pozor, místo What the F je tam taky Star Wars.
OdpovědětVymazatOpraveno, dej reload. (Plus byly chyby ve vzorečcích.)
VymazatShit, kdykoliv dam "editovat prispevek", abych opravil nejaky preklep, prvni MP3 ukazka se mi automaticky zmeni, ze je stejna jako druha. WTF...
OdpovědětVymazatSuper čtení, teprve teď jsem pochopil, že neonáckové jsou vlastně hudebníci. Hned s nimi soucítím.
OdpovědětVymazatJinak prosím o rychlý přídavek, začínám dostávat chuť si k 35. narozeninám koupit elektický klavír :-)
docela nálož :-) ale nejsem programátor ani matematik, takže jsem něco radši vynechával a skladatel ze mě asi nebude
OdpovědětVymazatučil jsem se na podladěném pianu (nešlo naladit na 440) a znělo to ok, přesně jak jsi psal
ukazka Prodigy vyborna
a opet v druhe ukazce zase jen F tony
"MIDI formát vymýšlel někdo, kdo uvažoval logicky (narozdíl od toho, kdo vymýšlel notový zápis)" - IMHO současná strašlivě komplikovaná podoba notového zápisu je důsledek toho, že jeho základ vznikl mnohem dříve než temperované ladění (viz "nota E má SKORO PŘESNĚ o 25 procent vyšší frekvenci než nota C"). Chyba byla, že v tu chvíli nezasedl nějaký výbor, který by navrhnul nový, univerzálnější systém, a místo toho došlo k inflaci křížků a béček.
OdpovědětVymazatS tím naprosto souhlasím. Klasický notový zápis pravděpodobně původně vznikly pro nástroje, které měly celkem pět nebo sedm různých tónů, a pak to v průběhu staletí, s příhodem půltónů a tónin různě bizarně extendovali, až jsme se dostali tam, kde jsme teď. Ale s tím jsem nechtěl teď čtenářům plést hlavu, možná příště...
VymazatRudolf Pes... vypadá skoro jako Henry Rollins.
OdpovědětVymazat:D Tak proto vzal tu roli v Sons of Anarchy-
VymazatZajímalo by mě proč je 12 půltónů v oktávě. Jak vzniká libozvučnost.
OdpovědětVymazatLibozvucnost vznika tim, ze dva tony frekvence, ktere jsou v nejakem prijemnem neprilis slozitem vzajemnem pomeru, napr. 2:3, 3:5 atd. A ve dvanactipultonove oktave je takovychto kombinaci celkem dost. Z historickeho hlediska byl ale ten vznik mnohem bizarnejsi a rozhodne ne takovy ze by si nekdo rekl "tak sakra na kolik pultonu bych mel rozdelit tu oktavu?". Souvisi to s temi bilymi a cernymi klavesami. O tom priste...
VymazatFajn. Zajímá mě to spíš fyziologicky. Proč se člověku nějaká kombinace frekvencí "líbí" a jiná (složitější poměr frekvencí) ne.
VymazatPotože lidské smysly mají raději harmonii než chaos...? Většinou.
VymazatJednodussi pomery frekvenci jsou libozvucne proto, ze vysledny signal pak vypada vic periodicky. Kdyz zahraju tercii, dostanu neco jako tohle (vzdycky krome zakladni frekvence pridavam 2 harmonicke):
Vymazathttp://www.wolframalpha.com/input/?i=sin%28x%29%2B0.5*sin%282x%29%2B0.25*sin%283x%29+%2B+sin%28+%282^%281%2F3%29%29*x+%29%2B0.5*sin%28+%282^%281%2F3%29%29*2x+%29%2B0.25*sin%28+%282^%281%2F3%29%29*3x+%29
Kdyz zahraju primu, budu mit neco takovyho:
http://www.wolframalpha.com/input/?i=sin%28x%29%2B0.5*sin%282x%29%2B0.25*sin%283x%29+%2B+sin%28+%282^%281%2F12%29%29*x+%29%2B0.5*sin%28+%282^%281%2F12%29%29*2x+%29%2B0.25*sin%28+%282^%281%2F12%29%29*3x+%29
Striktne vzato neni ani jedna z tech krivek periodicka (kvuli tem iracionalnim cislum, kterymi je vynasobeny parametr - to je mimochodem duvod, proc existuje cela spousta ruznych ladeni klaviru a podobne), ale je asi videt, ze ta druha ma na intervalu -60 az +60 dokonce nejaky "globalnejsi" vyvoj, zatimco ta druha se zacina pomerne rychle opakovat.
Mozna, ze pred milionem let nekde v pralese nebezpecne veci vydavaly mirne neperiodicke signaly (rev nejakeho tygra) a bezpecne veci (ptaci, listy ve vetru) bud periodictejsi zvuky nebo sum.
Treba nekdo ma jine vysvetleni.
Ehm, edit:
Vymazat1) "zatimco ta _prvni_ se zacina pomerne rychle opakovat"
2) to druhe není prima, ale malá sekunda
Fyziologicky je to dáno (moje domněnka) tím, jak ucho vnímá zvuk. Je tam trubička vystlaná citlivými buňkami (stočená do spirály pro úsporu místa - tzv hlemýžď). Funguje jako spektrální analyzátor, vnímá vlnovou délku zvuku. Když se sejdou dva tóny, které mají některé kmitny na stejných místech, což je dáno tím celočíselným poměrem, vnímáme mezi nimi vztah, protože podráždí shodné buňky. Zbytek bude psychika...
VymazatVyvstává otázka jak vysvětlit "mít rád něco/někoho". Podle mě na to neexistuje odpověď. To že se dějí nějaké zajímavosti v mozku mi nestačí. Nechtěl bych se ale pouštět do metafyziky.
Vymazat"Zajímalo by mě proč je 12 půltónů v oktávě."
Vymazat>> Protoze to nejlepe pasovalo na 'zachyceni' dominanty, ktera neni presne v pulce oktavy. Mohou existovat i slozitejsi variace, treba ne oktava delena na prave 12 atomickych intervalu, ale na 72 dilku... (ovsem ve frenkvencni logaritmicke oblasti!)
Viz treba http://cs.wikipedia.org/wiki/Lad%C4%9Bn%C3%AD#Dal.C5.A1.C3.AD_typy_lad.C4.9Bn.C3.AD
"Jak vzniká libozvučnost."
>> "vlci intervaly" maji nasobek treba 1.48, misto cisteho 3:2=1.5 ; sice to "neni mnoho" ale rve nam to usi, pocitove.
...mozna by takova presnost ucha mohla udivovat, ale vlastne nemusela: Ucho je velice presny frekvencni analyzator. Dokonce ani nemusi merit presnou frekvenci (absolutni sluch), staci porovnat dve frekvence zvuku vuci sobe (relativni sluch). A tyto dve frekvence se bud nekde protinaji na spolecnych kmitnach v rezonanci, anebo ne. Ucho jen detekuje ty rezonance, jak "proste".
Kdyz uz se tu zminuje "spiknuti":
* nad hudebnimi fanatiky si obcas klepu na celo: interval "prima=1" je prece zavadejici nesmysl, hloupi hudebnici proste neumi pocitat od nuly!
* garazisti-klikaci jsou mozna dobri remeslnici, treba jim i staci zjednodusene kucharky, ale pochopeni jadra pudla je nutnost. Jsem zastancem navratu k presnym ladenim, se vsemi nevyhodami a vyhodami - predevsim presne rezonance.
* zastavam matiku a fyziku:
** http://en.wikipedia.org/wiki/Just_intonation
** http://hroch.spseol.cz/~nozka/elektro/harmonicka-analyza/
** http://en.wikipedia.org/wiki/Fourier_series
Treba tim, ze clovek chce nejak splynout s prirodou, naladit se na prirodni rad a ciste tony ten rad predstavuji.
VymazatHrají houslisti v temperovaném ladění, nebo rozlišují křížek a béčko?
OdpovědětVymazatTo je otázka na mou drahou polovičku, řeknu jí. :)
VymazatRozlišují. V tzv. přirozeném (netemperovaném) ladění se křížky hrají výš než béčka. Čili a# má reálně vyšší frekvenci než b. U středotónového ladění tomu bývalo naopak a je zajímavé porovnat stejnou skladbu zahranou v jiném ladění. Těch ladění je kupa a mají své různé akustické zákonitosti, není to jen výmysl GHS. :)
VymazatJinak si musíme uvědomit, že se tu bavíme o "evropském ladění". Za domácí úkol si dohledejte ladění třeba gamelánů na Jávě nebo Bali a uvidíte, že velká část toho, co považujeme za konsonance je jen zvyk daný historií a racionalizace výzkumem akustických principů vlnění apod. (alikvotní řada atd.).
Je to k dovršení všeho ještě tak, že pokud houslista hraje sám, tak hraje v ladění přirozeném, pokud ho však doprovází klavír, jeho intonace se blíží ladění temperovanému.
VymazatAle teď vyšla moc pěkná knížka v nakl. Dokořán: John Powell - Jak funguje hudba. Dozvíte se např. proč jsou ty černé klávesy zrovna takhle a plno dalších věcí, včetně toho nepořádku ohledně názvu tónu H versus B. Navíc je to napsáno docela vzletně a čtivě.
Tak to je mega, přesně takovej článek jsem potřeboval!! Nikdy jsem nerozuměl hudbě, přesně díky tomu, že jsem nechápal, co to vlastně ty noty jsou, proč se to zapisuje tak divně. Kdyby mi učitelka na základní škole řekla, že je to v podstatě algoritmický zápis matematické posloupnosti frekvencí zvuku, tak bych si býval vypěstoval k aktivnímu provozování hudby mnohem lepší vztah...ach jo. Tohle by mělo jít do učebnic...
OdpovědětVymazat"...algoritmický zápis matematické posloupnosti frekvencí zvuku"
VymazatŽe bych to takhle těm prvňáčkům začal vysvětlovat? :-)
Btw: Algoritmický nebo logaritmický?
Jeste nejakej tip (nebo vic tipu) na program pod windows, v kterym je mozno intuitivne skladat hudbu pouze s pomoci midi klaves, dik :-)
OdpovědětVymazatO tom jsem chtel psat priste, ale kdyz uz se to nakouslo: Ja delam jakozto programatoro-muzikant vsechno v programu FL Studio a nedam na nej dopustit.
VymazatHm, uplne levny to neni... teda zakladni edice jo, ale je otazka jak dlouho postaci...
VymazatLze to používat jako klasickej tracker, aniž bych musel vlastnit externí zařízení typu klávesy?
VymazatAno. Doporucuji legalne stahnout demo verzi. Ma plnou funkcnost, jenom neumoznuje ukladat skladby na disk.
VymazatUpřesňuji: Lze ukládat, ale otevřít uložené projekty pak jen v plné verzi. Jinak se přidávám k Frantovi a FL též velmi doporučuji, zmíněné omezení je jediné (můžete si tam vytvořit skladbu, uložit jí i vyexportovat např. jako mp3).
VymazatJsa hudebník, musím jednak kvitovat "matematický přístup k věci" a snahu o to zahodit ten balast.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu - libozvučnost souzvuku je maličká kapka v oceánu toho co je muzika. Rytmus, orchestrace, nápady, psychologie překvapení a očekávání, zvuk jako takový, atd...
To vše je mnohem více než o prosté matematice.
Volil bych jiný přístup výuky - nechat lidi dělat randál. Nejhezčí randál vyhrává. Hudba není matika - ani ten Bach není o matice skoro vůbec, ač je mu to předhazováno.
Vsechno je o matematice, jenom je to nekdy tak slozity vzorec, ze to lecjaky muzikant nevidi ..
VymazatNebo matematik
Vymazatbohůžel je to tady asi jediný komentář se správným přístupem.Naštěstí skladatel "matematik" nemá v životě šanci uspět nad ( podle vaší nesmyslně urážející terminologie) "GHS" ...takže podle vašeho "manuálu" jak být hudební skladatel...neučte se noty,harmonii,ani na ten nástroj, hudební terminologii...stačí vám kus papíru s namalovanou klaviaturou a kalkulačka pro tý blbější...a najednou se vyrovnáte Johnu Williamsovi, jenž je mimochodem také člen GHS
Vymazattl;dr
OdpovědětVymazatTěším se na další díl. Moc dobré.
OdpovědětVymazat"Dvanácti tónům od An do Hn (kde n je stejné číslo) se říká oktáva."
OdpovědětVymazatTo asi nebude dobře.
"...plus bicí (což je šum, který nemá definovatelnou konstantní frekvenci)"
OdpovědětVymazatTo asi taky nebude dobře.
Jen taková rychlá poznámka, při pokusech o vymezení konsonantnosti (libozvučnosti) si vylámalo zuby už hodně lidí včetně Leonhadra Eulera (ano, toho matematika Eulera), jehož systém je rovněž založen na počtech s frekvencema nebo třeba skladatele Paula Hindemitha, který ve svých teoretických spisech také mocně čaruje, aby mu to vycházelo tak, jak potřebuje. Problém totiž nastává hned při otázce konsonantnosti mollového kvintakordu, který ač vnímáme stejně konsonantně jako ten durový, číselně už tak pěkně poměrný není.. Dále pak naopak, pokud například tenhle v textu uvedený durový kvintakord, který je jasně konsonantní, zahrajete v hodně hluboké poloze, ucho už ho jako konsonantní nevnímá ačkoliv poměry mezi tóny jsou pořád stejné. Těch trablů je tam ještě vícero, což pro teď ale není tak moc důležité. Celkově se dnes hudební vědci a teoretici kloní k názoru, že je to hodně dáno psychologicky, například poslechovou zkušeností, konkrétním umístěním v dané skladbě atd.
OdpovědětVymazatJinak za článek díky, jako zástupce "klasicky hudebně vzdělaného" jsem se dobře pobavil.
No jo, článek je evidentně určen hudebním amatérům (vyplývá to z jeho obsahu či různých upozornění), ale samozřejmě se musí aspoň jeden narcistickej "klasicky vzdělanej" okamžitě ozvat a poučit ostatní o mollovém kvintakordu. Samozřejmě, že ten honibrk ví, že nikdo nebude vědět, o čem to sakra mluví, ale právě to mu stojí za to si ho tu pořádně "expertně" namastit. Jistě nešlo zůstat jenom u poslední věty, že se dobře pobavil.
VymazatHa, GHS, už je to tady. :-)
VymazatBez ironie: Při současné devalvaci pojmu "hudba" mi přijde zjednodušení pravidel pro jisté "hudební" směry zcela logickým krokem.
Jedna věc je odsuzování GHS, ale třeba ten mollový akord je něco, co je relativně základ, songů s čistě durovými akordy moc není :-)
VymazatPodle mě vnímání libozvučnosti/neliboszvučnosti určitých souzvuků (akordů) je to dáno do značné míry konstrukcí ucha. Takže hudbu vnímáme trochu jinak (zkresleně) než jaká ve skutečnosti je. Proto nám některé "matematicky správné" akordy nepříjdou libozvučné.
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatDrobný edit :)
VymazatTo AnonymníFeb 16, 2012 11:27 PM:
Omlouvám se, neuvědomil jsem si to. Mollový kvintakord dostanete tak, že snížíte prostřední tón durového (ovčáků čtveráků). V midi zápisu bude tedy vypadat 0 +3 +7.
Jedna věc je zjednodušení pravidel pro nehudebníky, což je fajn. Vysvětlení toho, proč to tak je pouze za použití poměrů frekvencí ale prostě nefunguje.
Jen si myslím, že to tady někde mělo být řečeno :)
Pane Misku, ac se zde presentujete coby "klasicky hudebne vzdelany, dobre pobaveny" napsal jste sam ve svem prispevku mnoho nesmyslu.
VymazatTheorie Eulera byly jiz vice nez jednou potvrzeny! On sam si mozna myslel, jak si zuby vylamal, jakozto kazdy jedinec vzdelany, stale o sobe pochybujici. Jak ve vzdelane mysli ducha jinak, ze?
Kvintakord durovy prosim _neni_jasne konsonantni, zejmena pak a zvlaste v poloze o pul oktavy jest duroveho tonu _vyssiho_!
S Vasim nazorem na Hindermitha nicmene plnne souhlasim, nelze jinak.
Nechápejte mě prosím, že chci nějak znevažovat Eulorovy texty. Nakonec bylo to on, kdo začal počítat frekvence a ne "jen" poměry délky strun. Teorie o tom, že libozvučnost je dána jen a pouze číselnými (frekvenčními) poměry mezi znějícími tóny je ale neudržitelná pro svoji vytrženost z interpretační praxe.
VymazatO konsonantnosti durového kvintakordu nemá moc cenu pochybovat, shodne se na ní valná většina teoretických systémů a hlavně praxe. Ta už od období ráného vícehlasu, kdy trojzvuky znějící jako durové kvintakordy byly jako konsonantní chápány. Omlouvám se, přes značnou snahu jsem nedokázal porozumět, co jste myslel druhou polovinou předposlední věty.
Mojí snahou nebylo rozbít teorii konsonantnosti založenou na vzájemném poměru frekvencí tónů. To, že jako nejbližší, nejvíce souznějící (nejkonsonantnější?) se nám jeví ty tóny, jejichž frekvence jsou ve výhodných, nízkých, poměrech, určitě není náhoda a tento faktor bez pochyb hraje roli v celkovém vnímání konsonantnosti. Nejedná se ale o vševysvětlující teorii, která se dá univerzálně použít na celou problematiku určení konsonantnosti, a bylo by chybné, pokud by získal někdo dojem, že ano. Vliv poslechové zkušenosti posluchače a další psychologické stránky jsou minimálně stejně podstatné.
Sice tomu houby rozumim nejsa ajtak ani hudebnik, ale hezky se to cte a tak nejak to do vseho zapada. Vic a houst.
OdpovědětVymazatDosel jsem k Ovcaci ctveraci, zahral na pianu (profit!) a dal uz jsem necetl. Kde se na stahnout registracni formular OSA?
OdpovědětVymazatspíš se zajímej, jak se dá zařídit, aby tě OSA takzvaně nezastupovala. ;)
VymazatSkvělý článek Františku, díky za něj!
OdpovědětVymazatZaujimavy clanok. Par otazok:
OdpovědětVymazatCo je v tomto pohlade stupnica? Oktava ma 12 tonov, ale stupnicu tvori len 7 z nich. Ktore su to a preco?
Dalsie co by ma zaujimalo su mody (modusy?). Tie vznikaju nasledovne - zo stupnice (7 tonov) mozno vytvorit 3 hlavne akordy. Ked niekto hra (striedavo) tieto tri akordy a nejaky iny nastroj do toho hra tony zo stupnice, z ktore akordy vznikli, znie to celkom lubozvucne. Niekoho ale napadlo hrat na tie tri akordy tony z inej stupnice. Tak vznika modus a znie velmi zaujimavo - vid http://youtu.be/8tkVz3GhxeI Ako by som take nieco mohol poskladat len na zaklade hrania sa s intervalmi/pomermi frekvencii?
Přidávám se ke Stenlisovi - přesně tenhle druh informací hledám už aspoň dvacet let (i když ne zas moc aktivně), díky Františku. A přesně jako Stenlis se ptám, jak mohly vzniknout ty (aspoň pro mne) naprosto nelogické stupnice, proč se ze všech těch tónů oktávy používá jen část?
VymazatSe mnou je totiž ještě jeden problém a to, že mám absolutní hudební hluch, takže nad tvrzeními "tato kombinace tónů zní libozvučně, zatímco jiná ne" kroutím nechápavě hlavou, mně to zní všechno stejně.
Hufy
U houslí je to všelijaké. Když sedíme v orchestru a hrajeme např. part, který svým zápisem neustále moduluje a u každé noty je nějaké třeba i dvojité předznamenání, ještě si tam tužkou rádi napíšeme nad notu "geses" písmeno "f", aby se nám to lépe četlo (a jsme rádi, že jsme rádi...).
OdpovědětVymazatKdyž přijde tonálnější melodie, bývá zvykem ladit více "do tóniny", např. béčka v moll strkat trošku níž, citlivý 7.stupeň směřující k 1. zase výš. Hlavně spolu musí ladit všichni hráči nebo sekce.
Pokud si nacvičím něco sama doma, a pak mě má doprovodit klavír, taky musím někde dát pozor, protože sama se sebou jsem ladila, ale s temperovaným klavírem to bude trochu jiné.
Wow, parádní článek.
OdpovědětVymazatParáda. Hrám na gitaru, možno by sa zišlo vysvetliť ako to funguje tam. (predpokladám že trochu inak ako na klavíri)
OdpovědětVymazatČistě lame názor velmi lame kytaristy: Platí to úplně stejně. http://dusan.pc-slany.cz/hudba/kytara_tony.htm
VymazatKytara je v tomhle o něco zřetelnější, protože nemá černé a bílé pražce, ale platí pražec = půltón :-)
Ked hovorime o gitare, musim obligatne spomenut asi najlepsie hudobne videolekcie na internete vobec - http://justinguitar.com
VymazatJedna sa hlavne o prakticke lekcie avsak nielen o gitarovych technikach ale o hudbe vobec - ako zlepsit hudobny sluch, cit pre rytmus, ako sa naucit improvizovat a podobne.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatAle klidne, pokud na to člověku stačí prsty... Nebo se ten akord rozloží a nezahrají se všechny tóny najednou, ruka po nich rychle přejede.
VymazatMyslel som samozrejme ako fungujú akordy, na klavíri sa nehrá akord cez viacero oktáv, alebo sa mýlim?...
VymazatSuper článek, ten logický a matematický přístup mi sedí. Možná si sednu k tomu pianu co máme doma a začnu na něj hrát. ;)
OdpovědětVymazatHana: Taky mě už nějakou dobu fascinuej, že sladím-li si na NALADĚNÝCH houslích nějaký interval tónu hraného prstem se sousední prázdnou strunou, na jedné straně to vždycky neladí (třeba když sladím E s prázdnou G, ladí, když ale bez pohnutí prstu totéž E zahraju s A, musím pro doladění lehce prstem posunout)... What kind of magic is that?
OdpovědětVymazatNo to se nám tam už projevuje tohle :) http://cs.wikipedia.org/wiki/Pythagorejsk%C3%A9_koma
VymazatFF je takový Jirka Babica hudebního světa :-) Ale hezky napsáno.
OdpovědětVymazatSice mám klasické hudební vzdělání, ale přesně takhle vysvětluju svým matfyzáckým kamarádům hudbu a harmonie. Na podobný článek jsem si dělala dlouho zálusk, ale teď už asi budu jenom odkazovat sem. :)
OdpovědětVymazatA hudba JE matematika - přečtěte si GEB!
Cellindra
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=8AokqzpdA3M#!
OdpovědětVymazatNemůžu se srovnat s tvrzením "v každém oktávovém intervalu má horní nota přesně dvojnásobnou frekvenci, než dolní nota. Oktávový interval se říká také každému intervalu o velikosti 12 tónů. Takže například interval C3 - C4".
OdpovědětVymazatPokud dobře počítám, tak interval C3 - C4 obsahuje přesně _třináct_ tónů, ne dvanáct... IMHO by pomohlo reformulovat tu část o intervalech, aby byla přesnější, jinak to matematicky nesedí, a to je u tak skvělého článku vyloženě škoda.
Dovolil bych si navrhnout formulaci ve smyslu "v každých dvou sousedních oktávách (označených jako dolní a horní, dle frekvencí) má stejně pojmenovaná horní nota přesně dvojnásobnou frekvenci než dolní nota". Tím se elegantně zbavím toho intervalu, který je zjevně používán nesprávně pro dvě různé věci - pro 12 nebo 13 tónů.
Na tom není nic nesprávného, maximálně nepřesného. Pokud je to interval tak je to špatně, pokud a () je to mnohem čitelnější a srozumitelnější, bez zabíhání do matematických detailů, které jsou v tomto případě zbytečné.
VymazatScheisse, žere tagy. Tak takto:?
VymazatNa tom není nic nesprávného, maximálně nepřesného. Pokud je to interval <c3,c4> tak je to špatně, pokud <c3,c4) tak je to dobře. Pokud se autor závorkám úplně vyhne, je to sice možná nepřesné, ale každopádně správné pro obě varianty, stačí si jen vhodně domyslet, kterou má zrovna na mysli, což z kontextu není problém. A pro někoho, kdo nezná přesný rozdíl mezi <> a () je to mnohem čitelnější a srozumitelnější, bez zabíhání do matematických detailů, které jsou v tomto případě zbytečné.
Ne, nemáš pravdu, jednoduše proto, že interval () neobsahuje krajní noty, takže pak původní tvrzení neplatí už vůbec.
VymazatMatematické detaily jsou v článku všude, je na nich postaven. Franta si dal práci s tím všechno napsat jasně, tak proč neopravit tu jedinou zmatečnou nepřesnost?
Souhlasím s joyem - je to dobrý článek a zasloužil by to zpřesnění.
VymazatV hudbe je "interval" definovan presne tak, jak to pouzivam ja, a nema to nic spolecneho s matematickym intervalem (otevrenym, uzavrenym). Doplnim to tam.
VymazatJako matematik jsem si to kdysi vysvětloval podobně. Chybí vysvětlení, proč je 12 tónů. To vychází z toho, že nejlepší poměr frekvencí je 2 (oktáva) a následující "pěkný" poměr je 3:2. Když budete frekvence násobit 3/2 (a po případném dosažení dvojnásobku dělit dvěma, abyste zůstali v "oktávě", tedy násobit 3/4) dostanete se po 12 krocích skoro přesně na začátek. Matematicky: 3^12 je s přesností 99 % rovno 2^19.
OdpovědětVymazatMěl jsem dojem, že ta rozlišení různých "is" a "es" jsou proto, že lidé se skutečně dobrým sluchem postřehnou, že ve Fukou popsaném ladění ty poměry nejsou přesné.
Ta rozliseni is a es jsou mimo jine potreba pro orientaci v harmonickych funkcich.
VymazatRe: ... dostanete se po 12 krocích skoro přesně na začátek.
Vymazathttp://en.wikipedia.org/wiki/Pythagorean_comma
Tak už teraz chápem, prečo na slávne hudobné kúsky stačia 4 akordy: http://www.youtube.com/watch?v=FEKBSuGcnpc :-)
OdpovědětVymazatTo si trochu prehnal, ze Prodigy nevedia nic o harmonii :) Oni pouzivali sample namiesto nastrojov, kdezto niektori "experti" pouzivaju cele nasamplovane loopy ako zaklad hudby.
OdpovědětVymazatInak perfektny clanok. Uz davno ma nic takto nepotesilo. Myslel som, ze len ja som divny, ked mi pride cela hudobna teoria sialene prekomplikovana a retardovana :)
Co sa tyka oznacenia not, anglicke dava omnoho vacsi zmysel:
CDEFGAB
Ak zacnes od Acka (co je A-moll/A-minor stupnica), dostanes ABCDEFG
V nasej retardovanej notacii je to AHCDEFG
Ak by to bolo na mne, aj klavir by som zjednodusil, takto: http://i.imgur.com/Ay9h5.png
Na takom klaviri by sa uplne perfektne hrali akordy, stacilo by sa naucit 2 rozlozenia prstov na kazdy akord namiesto 12-tich(+/-)
Tesim sa na pokracovanie :)
Odpověď na otázku, proč je půltónů zrovna dvanáct, vychází z teorie řetězových zlomků. Chceme rozdělit oktávu na několik stejných dílů tak, aby některý z intervalů byl dost blízko poměru 3/2. Přesně to nikdy nepůjde, neboť číslo log_2(3) není zlomek. Jaké zlomky jsou ale blízko tomuto číslu? První z nich je 8/5, čemuž odpovídá asijská pentatonická stupnice. Druhý je 19/12 (evropská stupnice). A další je až 65/41, což už by bylo šíleně nepraktické, mít oktávu rozdělenu na 41 tónů.
OdpovědětVymazatA ty jako máš tolik času, že vytváříš takový články?
OdpovědětVymazat"Vyvstává otázka jak vysvětlit "mít rád něco/někoho". Podle mě na to neexistuje odpověď. To že se dějí nějaké zajímavosti v mozku mi nestačí. Nechtěl bych se ale pouštět do metafyziky."
OdpovědětVymazatTohle je přesně ve stylu hudebního spiknutí. Kde jedni vymýšlejí křížky a podobné píčoviny, ty motáš metafyziku. Mít rád něco a někoho je v dnešní době v podstatě naprosto jasné. V obojím případě platí pouze jedno a to je evoluce. Jde prostě o to, že v závislosti na libozvučnosti se mění chemická aktivita mozku což se rovná příjemným pocitům. A u každého to funguje s mírnými odlišnostmi, proto jeden rád holky a druhý zase holky...
Chemická aktivita mozku mi přijde jako průvodní jev. Nikdo mi ještě nevysvětlil co je to pocit. Takže mi to jasné není vůbec a jestli tohle někdo někdy vysvětlí tak to bude bomba.
VymazatOdpověď (nebo směr k ní) bys měl najít v knize "Descartes' Error", aut.: Antonio Damasio. Odpověď na problém tzv. qualia sice asi nenabídne, ale pocity (a emoce) představuje podobě laicky-příznivě, jako Franta hudební teorii ;)
VymazatTo zní jako dost hutnej stuff. Dík za qualia. Koukám na wikipedii a je to asi přesně ten problém co mě zajímal..
Vymazathttp://www.amazon.com/This-Your-Brain-Music-Obsession/dp/0525949690 - a v týhle knížce je, obdobně srozumitelně jak to předved Fuxoft!, shrnuto asi tak všechno, co se o fungování hudby ví. Není toho kupodivu moc a na ty nejzajímavější otázky ("proč se vnímání hudby u člověka vůbec takhle vyvinulo?!" , nebo jinak "k čemu je z evolučního hlediska hudba dobrá?") je tam pár teorií, z nichž každá má imho bohužel (nebo bohudík?) značný díry. Osobně se u tohohle problému nemůžu vyhnout právě ani těm metafyzickejm vysvětlením.
VymazatFuxoft je Okamura chudych.
OdpovědětVymazatA já už chápu proč Franta a houslistka!
OdpovědětVymazatPředpokládám, že tento skvělý článek má akcelerovat přísun plateb. Já to tedy posílám hned, ostatní se doufám přidají až sem zítra napíšeš, že další díl nebude :)
Smekám pane Fuka.
OdpovědětVymazatAč klasického hudebního vzdělání,nikdy mě nenapadlo se takto na hudbu dívat.
MIDI na propojení samplerů a syntetizátorů jsme používali již od jeho počátků...
P.G.
To, co je napsáno v článku, mne trvalo vlastními silami pochopit asi 3 roky. Ve finále jsem dospěl k naprosto stějně strukturovanému pohledu na věc (což mne docela hřeje). Jak píše Franta, GHS je ZLO!
OdpovědětVymazatJen pro zajímavost ohledně melodií v oktávě - Swatch v roce 1993 vyvinul hodinky s dvoutónovým alarmem (např model SLK100) a oslovil samotného J.M.Jarreho, aby jim na to složil melodii. Nenašel jsem ji nikde samotnou, ale je to to pípání v Chronologie 4 a Chronologie 5 a jestli mě ucho neklame, tak je to taky oktáva.
OdpovědětVymazatFF na Hrad!! Pojďme sesbírat 50k podpisů!!
OdpovědětVymazatAnonym: Jestli mě neklame oko, cronolog.s3m a OpenCubicPlayer, střídají se tam B-5 a B-6... teda vlastně h'' a h''' nebo tak nějak :)
OdpovědětVymazatDíky moc!!! Před lety jsem se své babičky, členky GHS, která si zakládala na tom, že ji jednou na klavír při zpěvu doprovázel Ilja Hurník, zeptal, proč některé tóny znějí pohromadě pěkně, a jiné nikoliv. Odpověděla mi: No, na to máme stupnice. Čili jsem si musel počkat na odpověď až do dneška.
OdpovědětVymazatJenomže ta odpověď taková není. Projdi si nějaký svý oblíbený skladby / písničky a zjistíš, že libozvučně ti znějí i jiný poměry frekvencí. Jde o to, v jakým kontextu. Frantův článek je jako úvod super, ale měl by hned následvat druhý díl. Takhle to vede k příliš zobecňujícím závěrům, který jsou ale zcela mimo mísu.
VymazatSlusnej NERDovskej clanek, kterej neni o hudbe, ale spise o jeji priblizne fyzikalni podstate. Stejne jako malirstvi (umelecky obor) neni o chemickem slozeni barev. Zde - http://www.avc-cvut.cz/avc.php?id=6620 - je to vysvetlovane podobne, ale s trochu vetsim nadhledem nekoho, kdo tu hudbu skutecne dela a ne metodou pokus-omyl patla neco v nejakem trackeru.
OdpovědětVymazatTakže pythagorejci byli vlastně nerdi.
VymazatNa to, aby se člověk zbláznil z toho, že odmocnina ze dvou není racionální, asi musí být tak trochu nerd.
VymazatSokrates byl taky nerd.
VymazatSokrates měl umaštěný vlasy, brejle, lvl 85 mága a poster leonarda nimoye nad postelí
VymazatJá se přimlouvám ze prodlouženou režisérskou uncut extended verzi "What The F"!
OdpovědětVymazatGENIALNI!!!
OdpovědětVymazatKonecne chapu o co jde.. zacinam taky verit ve spiknuti - dyt je to tak PRIMITIVNI a JASNY, kdyz se to vylozi bez prikras, komplikaci a nesmyslnejch zmatenejch maluvek na osnove..
..asi konecne prispeju panu Fukovi na zivobyti :) za tohle si to zaslouzi!
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatPoznámka k typografii vzorců: pokud vím, tak jednotky se nepíší kurzívou, takže ten hlavní vzorec by měl být:
OdpovědětVymazathttp://chart.googleapis.com/chart?chs=70&cht=tx&chl=f=\sqrt[12]{2}^{(n-69)}\cdot440 \text{Hz}
Jakým způsobem můžu použít v FL Studiu již hotové skladby ve formátu MIDI? Dá se tam nějak změnit zvuk jednotlivých nástrojů, přidat efekty? Já skládám hudbu v Guitar Pro, bohužel mě jednotlivé MIDI banky omezují, alespoň co se týče konečného zvuku.
OdpovědětVymazatJde to, ale vic nereknu, nebot sam midi nepouzivam (maximalne ho obcas exportuji z FL Studia ven, neimportuji). Neco o tom je napr. tady: http://www.looperman.com/forum/thread/6191
VymazatFL Studio ma obrovske moznosti, nasledkem cehoz nektere tvurci a technicke postupy nejsou patrne na prvni pohled.
Abych si udělal menší reklamu, tak fanouškům filmové hudby doporučím můj youtube kanál, kde se můžete přesvědčit, co takový prográmek v tomhle případě Guitar Pro dokáže. www.youtube.com/brousitch
OdpovědětVymazat"I když vám nějaká skladba připadá krásně melodická, ve skutečnosti se v ní okamžiky melodičnosti střídají s méně melodickými chvílemi. Jinak by to byla nuda (jako ta skladba o jednom tónu)." Nechtěl si tady spíš napsat, že se střídají příjemný harmonie (např. tónika) s nepříjemnými (např. dominanta)?
OdpovědětVymazatJinak super díl, těším se na další moc!
Hmmm dobry a jsem rad, ze to nekomu pomohlo. Ale co ja?! Na matematiku jsem uplnej debil a na pochopeni not a tohoto vseho zrovna tak. I treba na hrani karet, nechapu vubec...
OdpovědětVymazatCely tento clanek je pro mne naprosta spanelska vesnice, coz neni kritika clanku, ale spis povzdech nad sebou samym. Tak moc bych si pral, aby mi toto neco dalo. Ach Boze - byt tak schopen vytvorit hudbu! Neskutecny sen. Vsem vam zavidim.
Jeeezis, co zas porad ty prechodniky, radoby chytraci?!
OdpovědětVymazatJe to tady dneska furt samy jsa nejsa, hopsa hola do Brandejsa.
Pročítaje tuto diskuzi, dospěl jsem k názoru, že přechodníky dotáhly tuto diskuzi na 100 příspěvků
OdpovědětVymazatnekdo kdo aspon trochu rozumi hudbe, by takovou blbost nenapsal. Gratulace autorovi k prevratnemu objeveni toho, co kazdy alespon trochu inteligentni pochopi behem chvilky hry na jakykoli hudebni nastroj.
OdpovědětVymazatKdyž už se musíš do fuky sr*t tak si to aspoň po sobě přečti. V první větě napíšeš, že je to blbost a ve druhý, že na to přišel každej, kdo je aspoň trochu inteligentní. Tyhle zamindrákovaný blbečky mám nejradši.
OdpovědětVymazatK těm obrázkům s matematikou. Google na to používá TeX.
OdpovědětVymazatNapříklad todle vysází logo TeXu
http://chart.googleapis.com/chart?chs=70&cht=tx&chl=\TeX\+\+rulez
Je příjemné potkat na takovém nečekaném místě svého oblíbeného
disnosaura (v dobrém smyslu slova).
tento clanek mi k hudbe dal asi tak tolik jako toto:
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=OaJ9RtLkD2A
Hudba vs. matematika - Nepamatujete si nahodou nekdo dokumentarni serial kde nejakej ceskej doktor mluvil o vyvoji lidskyho mozku a ruznej souvislostech?
OdpovědětVymazatV jednom dile se zminoval o nejakem dlouhodobem experimentu jehoz vysledek byl, ze deti(tusim max. do 4-5.let) v rodinach kde poslouchaly vaznou hudbu, dosahovaly v pozdejsim veku v matematice prokazatelne lepsich vysledku, nez jejich vrstevnici vyrustajici v rodinach kde se neposlouchala hudba zadna, pripadne popularni(odrhovacky z radii).
Jeste o neco lepsich vysledku pak dosahovaly deti ktere se navic ucily hrat na nejaky hudebni nastroj.
Mimo vazne hudby zminoval i industrial a nektere druhy metalu atp. proste hudba slozitejsi na poslech.
Takze pokud vas rodice v utlem veku nutili hrat na nejaky nastroj, mozna byste jim meli podekovat ;)
Kazdopadne to bylo dost zajimavy, ale uz je to mozna vic jak 10 let co jsem to videl...
To mně housle teda s matikou moc nepomohly :) Na čtení not stačí umět počítat tak max. do 15 a do zkoumání matematických souvislostí mě můj absolutní sluch ani nepustil..
VymazatO mozku a věcech navazujících často hovoří MUDr František Koukolík DrSc. Na www.cro.cz by měli mít některé pořady v archivech.
VymazatTo je ale blbost. Klasický zaměňování příčin a následků. To, že lidi talentovaný na matiku mají zároveň rádi vážnou hudbu neznamená, že poslech vážný hudby nějak zlepší matematický schopnosti.
VymazatVemte si hloupý dítě a hustěte do něj odmala vážnou hudbu. Nedostanete génia.
(Jedinej výsledek bude, že u něj vypěstuete jakes takejs vkus, což taky není špatný... takže potom třeba bude poslouchat z empétrojky klasiky, zatímco bude dělat třeba přidavače na stavbě.)
MUDr František Koukolík DrSc - jj to je urcite on diky, zkusim to nekde dohledat v archivu CT, nebo CRo
VymazatĎakujem, konečne môžem nahrať svoj album na ktorý sa tak dlho chystám. :-)
OdpovědětVymazatFrekvencie mi pripomenuli, ako som kedysi nechápal, že tabuľka tónov je trochu iná v FX Sound a SoundTrackeri - asi iné MHz Z80 autorovho Spectra/128/Didaktiku.
Pre Android môžem odporučiť výbornú výukovú / testovaciu aplikáciu Perfect Ear.
Pokud si dobre pamatuju, tak kdyz jsem ty frekvence pocital, jako zaklad jsem vzal nejake naprosto nahodne cislo a ostatni tony spocetl z nej. Vsechnu hudbu jsem psal jenom v cislech (ani to tehdy jinak neslo), takze mi bylo jedno, jestli 60-64-67 je C-E-G nebo C#-F-G# nebo neco uplne jineho...
Vymazat"V anglosaských zemích se tón, který známe jako "H", nazývá "B". Což je pro nás totálně matoucí"
OdpovědětVymazatJo, jenže nelogicky to máme (bohužel my). Dejte si místo H to B a vypište celé tóny C, D, E, F, G, | A, B, C, D, E, F, ... a už se tam ta abeceda hezky rýsuje
Hm, jen mě tak napadá - proč, když tercie a kvinta mají jenom "skoro" o 25% a 50% vyšší frekvenci než prima, proč používáme konstantu 2^1/12 na určení tónu? Nevnikl by libozvučnější souzvuk, kdybychom dali dohromady tóny o frenvenci 1f, 1.25f a 1.5f a kašlali na rozdělení oktávy na dvanáct půltónů?
OdpovědětVymazatTak to víceméně bylo kdysi dávno, když neexistovaly černé klávesy, a nebylo tudíž možno posunout skladbu nahoru / dolu aniž by se změnila melodie (protože nebyl stejný poměr frekvencí mezi každými dvěma sousedními tóny).
VymazatMáte na mysli pentatonickou stupnici s tím, že 1. 3. a 4. tón byly lazeny podle ucha na frekvence 1f, 1.25f a 1.5f i za cenu mírného nesouladu s okolními tóny? To by bylo zajímavé, můžete uvést nějaký zdroj?
VymazatO historii hudby jsem se příliš nezajímal, ale žiji v domnění, že úplně původně ty tóny byly zvoleny v oněch přesných násobcích (podle ucha, protože to dobře znělo, takže stejně přesné nebyly) a až mnohem později někoho napadla nějaká dvanáctá odmocnina ze dvou a varianta, že by mezi každými dvěma půltóny mohl být stejný poměr frekvencí.
VymazatOsobně jsem víceméně hudební analfabet, ale přednáška, kterou dva dobrodinci linknuli pod diskusi k tomuhle článku na Google+ mi to aspoň trochu osvětlila.
VymazatVíce viz http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/~obdrzalek/ladeni.htm
>>> podle ucha, protože to dobře znělo, takže stejně přesné nebyly...
VymazatPodle ucha naladí člověk tyhle intervaly velice přesně, a taky se dá i jen podle ucha ladit ty různé složitě vypadající stará temperování. Napřed je to prostě jen hodně falešné, a když jsou ty frekvence velice blízko ideálu, člověk slyší takové pomalé pravidelné změny hlasitosti ÚuauÚuauÚuau čili zázněje. Cílem je úplně je "zastavit", pokud člověk ladí ideální interval, případně docílit, aby se ozvaly řekněme tři zázněje za vteřinu nebo tak něco, prostě určitá rychlost kolísání hlasitosti, která se dá cvikem odhadnout.
Ahoj. Napada mi toto. Proc teda klavir nema 44 bilych a 44 cernych klaves? Cerna klavesa by mela frekvenci bilavleva*2^(1\12). Klidne by se mohly jmenovat stejne. Kdybych chtel zahrat ty Ovacaky v D-DUR, proste bych zacal o 2 klavesy vpravo. Technika hry by zustala stejna.
OdpovědětVymazatPredpokldam, ze pro hudebnika neni uplne snadne neco prevest do jine toniny.
Dik
Radek
O tom právě píšu druhý díl. Je to především proto, že z not C, D, E, F, G, A, H složím spoustu hezkých písniček, jako například Kočka leze dírou, Ovčáci čtveráci a další. "Hezké" jsou proto, že jsme v našich končinách od dětství tak vychováváni (narozdíl od Japonců, např.). Takže je to vlastně argument kruhem.
VymazatČlánek jsem si přidal do read later, teď na to úplně nemám čas ani mozkové rozpoložení, ale zaujal mě odkaz na hubnutí. Je to 6 let starý, ale stejně mi to nedá - jako to dopadlo?
OdpovědětVymazatCo třeba zkusit se zamyslet nad tímhle? http://cs.wikipedia.org/wiki/Pythagorejské_koma Mohlo by to dát obpověď na spoustu otázek.
OdpovědětVymazatVzdycky me to akalo si nejakou skladbu slozit, ale nikdy sem na zadny nastroj, krome fletny v 1 az 5 tride nehral:) je pro mne tezke sa naucit noty a hlavne nemam predstavivost, takze bych tezko neco slozil
OdpovědětVymazatPáni, krásně shrnuté. Učím se na baskytaru a k tomuhle jsem se nakonec taky dopracoval, ale byla to trnitá cesta. Škoda, že článek nevyšel dřív :-)
OdpovědětVymazatJMN
To video je skutečně skvělé, kdo tomu chce porozumět trochu lépe, ještě přehledněji a názorněji, doporučuji:
OdpovědětVymazathttp://media.avc-cvut.cz/Fyzikalni_ctvrtky/2008/Hudba_usima_fyzika/hudba.mov
Tip: vezmete tech dvanact tonu, a dejte je do kruhu na "cifernik". Pak do toho ciferniku vlozte pravouhly trojuhelnik o stranach "3,4,5" a zkuste s nim tocit.
OdpovědětVymazat...kde cifernik bude kruznici opsanou tomu trojuhelniku.
VymazatTon nikdy neni totez jako pulton, je to vzdy dvojnasobek pultonu, tedy mezi nekterymi notami je vzdalenost dva pultony (cely ton) a mezi nekterymi pulton. Zjednoduseni je to sice zajimave, ale natolik matouci, ze uplne zbytecne zavadi chybnou terminologii i tam, kde to neni s ohledem na smysl clanku potreba.
OdpovědětVymazatTedy jedna se o FHS - Fukovo hudebni spiknuti, jehoz cilem je znemoznit ctenarum bez zakladniho hudebniho vzdelani jakoukoliv komunikaci s lidmi, kteri jej maji.
Vybornej clanek, ja snad poslu i nejaky prachy. Pred cca 20 lety, kdyz jsem si do kompu poridil Soundblaster, jsem pri prechodu z bodu A (umim zapipat na konkretni frekvenci) do bodu B (umim prehrat melodii zapsanou "v notach") tohle spiknuti odhalil taky. Kdyz mi kamarad hudebnik nad pivem vysvetloval co je to akord, vsechno do sebe zacalo zapadat jeste vic. Od te doby jsem o tom nescetnekrat diskutoval s muzikanty ruznych urovni vcetne lidi, kteri maji v oboru hudby "vysokoskolske vzdelani", a doslo mi, ze vetsine z nich zustala spojitost not a stupnic s frekvenci zvuku naprosto utajena. Kde udelali soudruzi chybu ?
OdpovědětVymazatJeste ze mam kytaru. Tam se na cernou a bilou nehraje, transpozice se neresi, proste se soupnu o prislusny pocet prazcu. A protoze zpravidla vubec netusim jak se ona tonina jmenuje, posouvam se tak dlouho az to sedi a pak si zapamatuju prostorovou polohu toniny na krku kytary.
OdpovědětVymazatKonečně se tu našel osvícenec, který nám českým amatérům co maj navíc problémy s angličtinou něco jasně a jednoduše vystvětlil... díky
OdpovědětVymazatSkoda, ze jsem si toto nemohl precist nekdy pred 20ti lety...
OdpovědětVymazatNetusim, jak hudebni teorii ucit deti, ale odrostlym by to melo principy vyjasnit.
Takze diky.
Jsem muzikant i programátor, takže po přečtení tohohle článku jsem poznal, co to je mít smíšený pocity. Jakožto muzikantovi mi vadí to zbytečný ponižování klasickýho přístupu, jakožto programátor mam radost, že lidi reagujou dost kladně na matematickou podstatu hudby. Nicméně pokud se někdo aktivně věnuje muzice a má aspoň trochu logický myšlení, tak by měl velmi brzo přijít na to, že melodie je o intervalech mezi tónama a ne o tónech samotnejch. Jinými slovy, že je jedno, od jakýho tónu hraju, pokud zachovam stejný intervaly. A na to můžou přijít už i ty děcka na hudební nauce, když se nad tim trochu zamyslí, dyť ty intervaly už jsou pro ně taky přece matika jak sviň. Bohužel z článku je až příliš cejtit, že autora ten klavír opravdu nebavil, a to je smutné.
OdpovědětVymazatMimochodem potřebujou muzikanti k něčemu frekvence? Nestačej jim tóny a skutečnost, že některý spolu fungujou a některý ne? Proč budu rozjímat nad tim, jestli maj tóny v našich tóninách optimální frekvence, když si stejně doma pustim muziku založenou na molový pentatonice a nic neřešim? Potřebuje běžnej člověk umět fyzikálně popsat, co se stane, když zamíří ovladačem na televizi a zmáčkne čudlík?
Jinak mě samozřejmě taky totálně fascinuje matematická stránka hudby a co se týče mýho přístupu k muzice, tak slovo klasickej neni moc výstižný, přestože jsem jím byl odkojen. Ale rozhodně mi nevadí na klasickejch muzikantech, že se nezajmaj o matematickou stránku věci. To mi stokrát víc vadí, když jenom přehrávaj noty a nejsou schopný minimální improvizace, ani nic vyřešit sluchově. To je škoda, protože to by mohli potřebovat, frekvence fakt ne.
Jo a GHS je pěkná blbost, to, že někdo lpí na správnej hudební terminologii, neznamená, že se hned proti někomu spiknul. To bysme se jakožto Češi museli všichni prohlásit za ultraspiklence, protože čeština má mnohem víc nelogičností než hudební terminologie.
Peace a úspěšný pronikání do tajů hudby. :)
czerthas
Jaj, ještě jsem zapomněl napsat jednu důležitou věc:
OdpovědětVymazatDobrá muzika je tvořená napůl rozumem a napůl srdcem. Upřednostňování jedný složky nad druhou je špatně a v takovym případě nikdy nevznikne nic opravdu dobrýho. Samozřejmě je těžký tohle vyvážit, ale stav dokonalý harmonie rozumu a citu v hudbě by měl bejt jeden z hlavních cílů dobrýho muzikanta. :)
czert
Tohle je výborné, GHS nenávidím a jsem rád že jste vypíchnul jejich nesmyslné praktiky! Díky za článek
OdpovědětVymazat"Pokud jsou to opravdu profi kytaristé, používají dokonce ještě akord D-moll"
OdpovědětVymazatU této věty jsem se zakuckala čajem. To snad autore nemyslíš vážně!
I když, u člověka, který se piplá se vzorečky, stvoří takový rozsáhlý tutoriál a je pak schopen u jakoby-tutoriálu na Jurský park napsat k A# "WTF" a pořád se považovat za učitele hudební teorie, by mě to nemělo překvapit...
Záměr dobrý, práce na tom bylo jako na kostele a ohlasy od laické veřejnosti jsou báječná věc, ale svým žákům bych to ke čtení nedala.
Fajn blog pro ty co nerozumi hudbe:-) buhuzel j hraju na fletnu od mych tri let a na kytau 4roky a nove jeste na klavir a uz sem par pisnicek slozila na. Klavir primitivni ale dobry blog
OdpovědětVymazat:-)
H se píše místo B aby Contrapunctus XIV mohl mít noty B-A-C-H místo B♭–A–C–B♮. Vida, všechno má logické vysvětlení.
OdpovědětVymazatNormálně nemám ve zvyku komentovat články, ale zde udělám výjimku. Tento článek, resp. přednášku FF z DevFestu jsem našel náhodou až teď, ale musím konstatovat, že je to celé skvělé. Já, jakožto hudebník skládající pro Spectrum a C64 většinou v trackerech (proč, to sem teď nepatří) jsem lepší vysvětlení principu hudby jako takové neviděl. Nemám vůbec zádné hudební vzdělání ani na nic nehraju, a vlastně to ani skoro nepotřebuju. Za ta léta praxe si melodii nebo akord na klávesách přehrát dokážu a do počítače pak stejně zadávám data přesně podle vzoru, jakým to FF vysvětluje. Pojmy dur a moll jsem prakticky znal jen podle toho, že mi zněly pěkně a smutně. Sám si akordy označuju např. 037, 047C, 059, 025 a pojmy jako C dur mi doteď moc neříkaly (není to pro moji činnost potřeba). Noty neumím skoro vůbec (ze základky si pamatuju, že je něco jako osnova a kde na ní jaká nota je, ale to je vše) a ani jsem to nikdy vlastně nepotřeboval. Právě k tomu základu odpočítat si C doprava po půltónech a vědět, že 12 je C-2 a -12 je C-0, 7 je G, atd., jsem se dostal sám metodou pokus omyl :) A vždycky mě štvalo, proč jsou klávesy na piánu tak nelogicky uspořádané a ne vedle sebe po půltónech. Nedává mi to smysl. Hudební teorie už vůbec ne. Mě stačí fakt, že vím, že # se označují půtońy nahoru a že E a B (označení tónu H nesnáším, zvlášť po zjištění, že se všude jinde používá B, což je pro posloupnost cdefgABC logičtější, než gAHC - ono je to vlastně ABCDEFG, jen to začíná od C). Velý dík za zmínku o tóninách. Narazil jsem na to nedávno a nechápal jsem to. Ono je to ale vlastně úplně snadné, jen mi to nikdo nebyl schopný tak podat, jako právě FF. Tak až někdy budu na nějaké počítačové akci budu mít přednášku o tom, jak dělat hudbu (třeba) na Spectru, nemusím se už starat o vysvětlování základů a odkážu posluchače sem :) Velký dík.
OdpovědětVymazatJeště takové zamyšlení - proč nikdo, koho znám a kdo hraje na nějaký nástroj (kytaru, housle), není schopný zhola nic udělat pro Spectrum v nějakém trackeru, ba ani v prasterém Whamu? Oni to prý nechápou… přitom je to tak logické a snadné! No, možná si odpovím sám nelogicky: asi proto, že já zase nejsem schopný naučit se hrát na nějaký reálný nástroj.
...oktávám říkají různými divnými slovy, jako "malá, velká, dvojčárkovaná, kontra, subkontra", což je samozřejmě nesmysl...
OdpovědětVymazatNa celom svete sa to tak nazýva niekolko storocí.
Ty to nazývas "nesmysl".
Pre "autorov priemyselného hluku" to skutocne je nesmysl. Ale to len preto, lebo o hudbe a komponovaní vedia menej, nez jeden futbalista o letoch na mesiac.
Takze by si mal trochu upravit tvoj "slovník" a hoci je táto web urcená hudobným idiotom, to neznamená, ze sa tam môzu písat absurdné hlúposti.
...oktávám říkají různými divnými slovy, jako "malá, velká, dvojčárkovaná, kontra, subkontra", což je samozřejmě nesmysl...
OdpovědětVymazatNa celom svete sa to tak nazýva niekolko storocí.
Ty to nazývas "nesmysl".
Pre "autorov priemyselného hluku" to skutocne je nesmysl. Ale to len preto, lebo o hudbe a komponovaní vedia menej, nez jeden futbalista o letoch na mesiac.
Takze by si mal trochu upravit tvoj "slovník" a hoci je táto web urcená hudobným idiotom, to neznamená, ze sa tam môzu písat absurdné hlúposti.
myslím, že kritizovat vše, aniž o tom víte dostatek je průhledné, myslím, že o ladění byste si přece jen měl něco zjistit, protože všechny nástroje neladí stejně a např. c na klavíru je prostě pevně dáno, ale na houslích si c hráč naladí jak potřebuje c zní jinak např. jako citlivý tón ( někdo ho ladí dle vkusu výše) a jinak jako tón základní, ale chápu vaši snahu vše urovnat, souhlasím, že hudební teorie může opravdu někomu připadat složitá /např prima, ano počítání s nulou je matoucí), hudba není matematika, je o vkusu, o citu, o překvapení, jak již zde bylo řečeno, ano má svá pravidla a ta se i matematicky dají vyjádřit, nicméně v hudbě neplatí že vždy 1 a 1 jsou 2, vznikaly by pak stejné skladby, které by nebyly o ničem, hudba je živý organismus, ne stroj pravidel
OdpovědětVymazatslečna nademnou to shrnula, je tam spousta chyb, polopravd a nesmyslů.
OdpovědětVymazatUrčitě to stačí pro základní pochopení některých principů ale bojím se že to spíš spoustu lidí poplete :(
Báječný článek pro technické lidi. Když jsem své dceři, absolventce hudebního gymplu+VŠ, jednou řekl, že sousední půltón má přece kmitočet krát 12-tou odmocninu ze dvou, koukala na mě jako vrána. Přesně jak autor píše: hudební vzdělávací mašinerie opakuje staleté blbosti s křížky apod., ale takový základní fakt, jako je vztah (půl)tónu a kmitočtu, jim nikdo za 8 let studia neřekl. Nebo řekl max. tak v hodinách fyziky na gymplu, což je samozřejmě pro hudebníky nenáviděný předmět. Jako technik mám jasno: všechny ty blbosti s různými typy ladění, půltóny a tóny, křížky, typy klíčů atd. atd. vznikly za staletí vývoje prostě proto, že skutečný základní kmitočet+podíl vyšších harmonických ("barva tónu") se dala změřit teprve ve 20.stol. Do té doby šlo o subjektivní tápání nepochybně velice nadaných, neb fyzikálních dějů málo znalých a přístroji zcela nevybavených hudebníků.
OdpovědětVymazatA vůbec: zavedl bych jednotné normy EU, jaký přesný kmitočet ve stupnici 12.tá odmocnina ze 2 musí který půltón mít a zakázal všechny druhy ladění, ať už s temperami, vodovkami nebo přirozením. Jak to, že EU v tak důležité oblasti dosud nekoná ?!
Preco tak podcenujete hudobníkov, ze fyzika "...je samozřejmě pro hudebníky nenáviděný předmět..."
OdpovědětVymazatMyslím, ze teória, ze hudbu idú studovat len tí, ktorí prepadli z matematiky a fyziky, je dávno za nami.
Ja som profesionálny hudobník, studoval som v Ceskoslovensku a v zahranicí, ukoncil som vysokoskolské stúdia, doktorandské stúdium, moji profesori boli medzinárodne uznávané kapacity vo svojoim odbore a za mladi som medziiným vyhral matematickú olympiádu. A ked Vám uviediem, kam so to az dotiahol, tak zrejme zostanete s otvorenými ústami (Carnegie Hall New York, Kennedy Center Washington, Royal Albert Hall Londýn, Concertgebow Amsterdam, Musikverein a Musikhaus Vieden, Auditorio nacional Madrid, Santory Hall Tokio, Parco della musica Rím atd.
Takze nemyslite si, ze len inzinieri majú vedomosti z fyziky ci matematiky!