Recenze: (Švédští) Muži, kteří nenávidí ženy [Män som hatar kvinnor] - 80%

Abyste v tom neměli zmatek: Toto je recenze švédského filmu z roku 2009 (nyní na DVD, takže je to vlastně už retro recenze?), na který jsem se teprve nyní podíval, protože mi při kinopremiéře nešťastnou náhodou utekl a chtěl jsem mít srovnání, než budu recenzovat americkou filmovou verzi téže knihy. Recenzi Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy (na kterou je zatím embargo) najdete zde na FFFILMu za pár dní. V tomto článku tedy nic srovnávat nebudu, ale nemám to jednoduché, protože jsem dřív viděl americkou verzi než švédskou...



A navíc jsem samozřejmě nečetl knižní předlohu, čímž se připravuji o další možnosti srovnání. Nicméně:

Mikael Blomkvist je švédský novinář v pozdně středních letech, který je najat starým milionářem, aby se nastěhoval na několik měsíců do chatky na jeho zasněženém ostrově a zde se pokusil přijít na kloub tomu, kdo zabil před 40 lety jeho dceru příbuznou (která oficiálně "zmizela" a země se po ní slehla). Podezřelí jsou prakticky všichni žijící členové milionářovy rozvětvené rodiny (z nichž většina žije také na tom ostrově). Ve Stockholmu mezitím 24letá punkerka a hackerka Lisbeth Salanderová (která vypadá jako něco mezi spisovatelkou Petrou Soukupovou a bloggerkou White Kate) šmejdí na dálku v Mikaelově počítači (protože právě ona dostala za úkol ho prověřit před jeho "úkolem"), nachází stopy kterých si Mikael nevšiml a začíná s ním spolupracovat.

Detektivní dvojice "stárnoucí mírně obtloustlý novinář plus nepřizpůsobivá anarcho-punkerka" je poměrně originální (i když se dají dohromady až v polovině velmi dlouhého filmu). Zatímco Mikael se permanentně tváří jako kdyby mu poněkud uletěly včely (aniž by byl hloupý nebo málo důvtipný), Lisbeth nejdřív jedná a pak přemýšlí (přesněji řečeno, přemýšlí tak rychle, že to vypadá jako kdyby nejdřív jednala a až pak přemýšlela). Celá zápletka a struktura filmu přitom není ani zdaleka tak praštěná a absurdní jako jiná nedávná severská kriminálka, Lovci hlav (dokonce i ty hackerské elementy v něm mají celkem hlavu a patu). Muži mají mnohem blíže k tradičním detektivkám, jaké psávali Arthur Conan Doyle nebo Edgar Allan Poe. Ale protože máme 21. století, musí tam být také temný odkaz minulosti a posmrtné zohavování (vlastně, zpět, to je už ve "Vraždách v ulici Morgue").

Adaptace je provedena zdařile (pokud mohu soudit bez znalosti knihy), protože děj filmu dává slušný logický smysl, v postavách se neztrácíme a i při délce přes dvě hodiny to není nudné. Plusem je také to, že pro Čecha jsou téměř všichni herci naprosto neznámí, takže netušíme, která postava se bude vyvíjet a která záhy umře.

Co se týče filmařského řemesla (kamera, hudba, střih), jde o slušnou imitaci polonezávislých méněrozpočtových hollywoodských kriminálek. Opět zde hraje svou roli relativita hodnocení. Kdyby tento film vznikl v České republice (čemuž teoreticky nic nebrání), budou ho všichni (včetně mě) vyzdvihovat jako naprostý zázrak a vrcholné porevoluční dílo. Pokud by vznikl v USA, budou všichni upozorňovat, že "to sice ujde, ale na Obvyklé podezřelé nebo Gone Baby Gone to nemá".

P.S: Pokud jste stejně jako já byli poněkud zmateni tím, že kniha (a film), který se v USA jmenuje "The Girl With The Dragon Tattoo", se u nás jmenuje "Muži, kteří nenávidí ženy", pak vězte, že "ti blbí" jsou Američani, kteří se neodvážili vydat původní knihu pod doslovným překladem původního svédského názvu a vymysleli si jiný, zřejmě aby se jim nebouřily feministky nebo Justin Bieber...