Podivuhodný případ Benjamina Buttona [Curious Case Of Benjamin Button] - 100%

Benjamin Button (Brad Pitt) se narodil narodil v New Orleans té noci, kdy skončila (první) světová válka. Už od narození ale byl jiný než ostatní. Narodil se totiž jako vrásčitý stařec a během svého života mládl a mládl. Přesněji řečeno, Benjaminova tělesná schránka mládne, zatímco psychicky se vyvíjí přesně tak, jak by měl. A jak se dá žít takový život? To se dozvíme během téměř tříhodinového filmu.



Pokud se Benjamin Button nějakému recenzentovi nelíbí, je velice snadné napsat na něj zdrcující recenzi a dá se napsat velice vtipně. Bohužel, mně se Benjamin Button velice líbil, takže mě teď čeká těžší a méně zábavný úkol...

Film sleduje opravdu celý Benjaminův život, od začátku do konce (nebo od konce do začátku?). Samozřejmě z něj bylo nutno vybrat jen ty nejzásadnější okamžiky a lidi, kteří formovali Benjaminovu osobnost a názory. Od jeho adoptivní matky, černošky Queenie (pravé rodiče nepoznal) přes obyvatele v domově důchodců, kde vyrůstal, až po Daisy (Cate Blanchettová), jeho osudovou životní lásku.

Není možné nesrovnávat tento film s Forrestem Gumpem. Oba vznikly podle literární předlohy (Fitzgeraldova kratičká povídka ale nemá s filmem téměř nic společného a hlavní hrdina v ní mládne i mentálně), oba zachycují dlouhé období v životě "výjimečného prosťáčka", oba jsou slzopudné a oba představují revoluci ve filmové technologii (o tom záhy). A k oběma napsal scénář stejný člověk, Eric Roth.

Forresta i Benjamina považuji za výjimečně vydařené filmy, ale každého z jiných důvodů. Je velice zajímavé sledovat, jak oba filmy obsahují velmi podobné elementy, ale v rukou jiného režiséra je výsledný efekt úplně jiný. Nepíšu "opačný", ale prostě úplně jiný.

Zatímco Zemeckis vyprávěl Forresta Gumpa jako roztomilou pohádku (i roztomilé pohádky mohou být chvílemi smutné!), David Fincher většinu Benjamina Buttona vypráví věcně, jako kdybychom se dívali na životopis někoho, kdo se později proslavil jako nepříliš významný politik, vynálezce nějaké vakcíny, nebo něco podobného. Fascinující je skutečnost, že tímto věcným způsobem vypráví děj, který je nepravděpodobný, pohádkový, plný symbolů a magický! Celý Benjamin Button je také velmi temný. Občas je v něm nějaký vtípek, ale pochmurnost byla tak všeobjímající, že jsem podvědomě stále očekával, že v příští scéně někdo někomu vyndá vnitřnosti a sní je, nebo aspoň někdo začne zběsila řvát a v zoufalství mlátit hlavou o zeď. Ale ne. Film plyne dál, většina jeho postav je zamlklá a klidná, a do toho téměř podprahově zní vrcholně originální hypnotická hudba Alexandra Desplata.

A to je asi výčitka, která bude na Fincherovu adresu v souvislosti s Benjaminem Buttonem adresována nejčastěji: Film působí na první pohled velice chladně a odtažitě. Hrdinové jako kdyby vůbec neprojevovali své emoce. Pokud by šlo o něčí režijní debut, byl bych na pochybách, zda jde opravdu o záměr. Ale vzhledem k předchozí Fincherově tvorbě nepochybuji o tom, že o záměr jde. Když někdo jednou prostou větou fatálně změní život někoho jiného, a tomu se jen na zlomek vteřiny mihne cosi v obličeji, je to skoro působivější, než když ve Forrestu Gumpovi někdo naplno pláče a k tomu burácejí tklivé smyčce.

Čímž se plynule dostáváme k tomu, že by Benjamin Button dopadl naprosto katastrofálně, kdyby v něm nebyli skvělí herci a naprosto dokonalé triky. Byl to obrovský risk, ale naštěstí to vyšlo a přinejmenším Pitt a Blanchettová předvádějí své životní výkony. Hrají své postavy v rozmezí mnoha desetiletí a Pitt navíc musí hrát dítě v tělě starce a naopak. Ani na sekundu jim nepřestanete věřit. Ani na sekundu si neříkáte "ten Brad Pitt je dobře namaskovaný" - ale prostě vidíte na plátně mladého nebo starého člověka. Naprosto nemáte šanci poznat, že ve více než třetině filmu vůbec nevidíte Pitta, nýbrž jiné herce, na jejichž těle je namontována digitální stará/mladá mladá hlava Pitta, počítačem animovaná podle jeho reálné mimiky, natočené zvlášť ve speciálním studiu. Dlouhý rozhovor o tom je například zde, ale hlavní je, že to vypadá naprosto věrně a asi milionkrát lépe, než cokoliv v Beowulfovi. Vlastně je to tak dobré, že Benjamin Button možná toho Oscara za triky nedostane, protože si spousta akademiků neuvědomí, co všechno musely být triky, a že ve filmu nehraje žádný stařeček, který náhodou vypadá jako Pitt...

Čímž se dostáváme k další důležité věci, a to k Fincherovu pověstnému perfekcionismu, který je v případě tohoto filmu dohnán téměř ad absurdum. Nejde jen o triky s mládnutím/stárnutím. V tomto filmu je vlastně všechno trik, protože každý záběr vypadá jako něco snového. Stíny a barvy jsou trochu příliš výrazné, hloubka obrazu je trochu nepřirozená, detaily jsou trochu příliš ostré... Ne, to nejsou nechtěné artefakty vzniklé při natáčení digitální kamerou. To je pečlivě naplánovaný a bezchybně zrealizovaný unikátní "look". Každá sekunda filmu je tak dokonalá, že z toho téměř jde strach, a opět - na někoho to může působit negativně, "chladně" a "odtažitě".

Nejdůležitější ale je, že mě Benjamin Button neokouzlil proto, že jde o trikový film a o fantasy. Je to především skica o životě, který - byť není věčný - může přesto být naplněný. Bizarní Benjaminovo mládnutí je samozřejmě použito k pár unikátním zápletkám a ke zvýraznění motivu "těžkého soužití osudových milenců", ale není to to nejdůležitější. Ty nejlépe fungující scény vycházejí prostě z toho, že lidé, kteří nejsou hloupí, dělají věci, které nejsou hloupé, a my chápeme jejich pohnutky nebo nerozhodnost, soucítíme s nimi a buď jim závidíme, nebo jsme rádi, že jsme na tom líp, než oni. A to je - pokud si dobře pamatuji - pointa toho, proč filmy existují.

Samozřejmě si můžete myslet, že jsem z Benjamina Buttona naměkko proto, že jsem nedávno oslavil čtyřicítku a tudíž na mě doléhá, že už mám třetinku života pomalu za sebou. To je vaše svaté právo a já vám ho nemůžu vzít. A vy mi zase nemůžete vzít zážitek z tohohle filmu. Takže tak...

P.S: Fakt se v tomhle případě vykašlete na ten existující DVDRIP a jděte na to do kina. Tenhle film si zaslouží velké plátno, nejkvalitnější zvuk a ničím nerušenou pozornost.