Recenze: After Party - 60%

Mladá studentka Jindřiška přichází domů a zjišťuje, že jejich luxusní dům je v dražbě, všechen majetek v exekuci a její otec se kdesi skrývá a není k zastižení, zatímco matka netuší, co se vlastně stalo a jak otec ty dluhy nadělal, nebo o tom aspoň nechce mluvit. Debutující scenárista a režisér Vojtěch Strakatý nám přináší drama děvčete, které netuší, co si počít.

Existuje vícero českých filmů, které surfují na oblíbené vlně "zakažte exekutory, zrušte dluhy, je to nelidské!" (například Tancuj Matyldo). After Party takovým filmem není. Exekutoři se v něm chovají korektně a slušně a vinu na situaci celé rodiny nese naprosto jednoznačně otec, který neopatrně investoval, i když nevíme jak. A "nevíme jak" je téma, prolínající se celým tímto filmem. Takže nevíme, co vlastně otec komu nasliboval / prošustroval, čemu se vlastně hlavní hrdinka každodenně věnuje (kde studuje a kde pracuje "na poloviční úvazek"), jak dlouho o té finanční krizi věděla matka a co se s tím snažila dělat, kolik činí dluh a do kdy je možno ho splatit, a tak dále. V těchto "nejasnostech" je film tak důsledný, že je to pravděpodobně tvůrčí záměr a ne něco, co bych nutně označoval za jeho zápor.

Všechno je natočeno psudodokumentárním stylem, tzn. dlouhými záběry ruční kamery s "matoucími" střihy, kdy je často uprostřed scény střih z jedné postavy na tutéž postavu v jiné pozici a jiné činnosti. Soundtrack zcela chybí. To všechno je velmi konzistentní a záměrné a neznamená to, že film musí být špatný - pokud se mu povede diváka něčím zaujmout.

Herecké výkony jsou velmi dobré až výborné a většina scén a jejich dialogů je napsaná opravdu dobře. Všechno to působí věrně a realisticky, postavám věříme, že mají motivaci dělat to, co dělají.

Takže potud velmi dobře.

Trochu problematičtější pro mě je otázka, proč byl vlastně film natočen a co bych si z něj měl odnést jiného, než závěr "ano, tohle se některým lidem někdy stává" a pokrčení rameny.

(NÁSLEDUJÍ SPOILERY)

Od samého začátku filmu je jasné, že rodina se nachází v nepříjemné situaci a otázkou je pouze, zda budou všichni její členové na konci příběhu na mizině, nebo rovnou mrtví (na chvíli se na plátně mihnou i nějací nepříjemní mafiáni).

Jindřišce chvíli trvá, než pochopí vážnost situace (ptá se nejdřív matky, z čeho se zaplatí její plánované studium v Anglii, i když ví, že v tuto chvíli už její rodina nemá kde bydlet a v čem jezdit). Pak se naivně snaží z domu "ukrást" dražší nábytek a někde ho schovat. Je to samozřejmě zbytečná snaha, ale dá se ospravedlnit tím, že je z celé situace ještě stále v šoku.

Pak se jí ozve její "zmizelý" otec a odveze ji víceméně proti její vůli do banky a k lichváři, kde ji donutí podepsat půjčky v celkové výši 850 000 Kč. Jindřiška chvíli projevuje svou nelibost, ale pak půjčky podepíše, vědoma si toho, že nyní ona osobně někomu dluží skoro milion, který jí vezme otec ("Ale neboj se, za týden všechno vrátím, mám super kšeft.") Vzhledem k tomu, že Jindriška nepůsobí reatardovaně a z logiky děje vyplývá, že jí musí být nejméně 18 let, mají tyto scény zřejmě symbolizovat její rozervanost mezi láskou k otci a logickým pohledem na situaci. Ale žádné očekávané hutné drama se v tu chvíli stále nerozjede. Film nám to všechno podává realisticky, jak by se to pravděpodobně v podobné situaci opravdu dělo. A musím říct, že bych v kině chtěl vidět něco jiného než tuctový, dramaturgicky ničím nezajímavý kus něčího osudu, kterých se všude kolem každý den odehrávají stovky.

Film má necelých 90 minut a přibližně 30 minut před jeho koncem, kdy jsem po výše popsaných událostech čekal, že se celé to bobtnající drama konečně nějak dramaticky rozjede, se na plátně odehrálo cosi vskutku nečekaného. Tedy něco, co se reálně děje v životě, ale nečekal bych to ve filmu:

Jindřiška totiž ve chvilkovém pomatení mysli otci ukradne pytlík se všemi penězi, uteče  za kamarádkou a společně pak jdou pařit s dalšími teenagery někam na louku (tudíž žádné z těch peněz neutratí). Tam si 20 minut povídají, zpívají, chvíli se řeší, jestli Jindřišku před lety kdosi miloval, a pak, k ránu, se Jindřiška vrátí domů, kde na ni čeká otec, který je pravděpodobně velmi rozzlobený, ale nedozvíme se to, protože v tu chvíli film skončí.

Tedy, opravdu, poslední třetina filmu byla nečekaná, chvíli jsem přemýšlel, co přesně tím Vojtěch Strakatý chtěl říct (protože něco tím asi říct chtěl), ale pak jsem jen pokrčil rameny.

Film After Party dle mého názoru docela věrně zachycuje, co by asi tak opravdu dělal mírně ezotericky myslící teenager, který se by se dostal do dané situace. Tzn. nechoval by se úplně logicky, nehledal by reálná řešení, byl by z toho rozhozený a možná by mu pomalu docházelo, že se jeho život zásadně změnil, proti čemuž by zkusil bojovat tím, že tu změnu bude "aspoň dnes v noci" ignorovat. V tomto ohledu je nutno film pochválit, protože mi  tento psychologický stav zprostředkovává velmi věrně.

V mém případě ale hrálo docela významnou roli, že mě osudy podobných teenagerů moc nezajímají (pokud nevyústí v bezdomovectví / smrt / vyvraždění celé čtvrti automatickou zbraní).