Recenze: Sebevražedný oddíl (2021) [The Suicide Squad] - 60%

V nějaké miniaturní ostrovní latinskoamerické zemičce se v dobře střežené věži chystá cosi strašného, co může zničit celé lidstvo. Pochopitelně. Americká vláda dává dohromady elitní tým "meta-lidí" (tzn. "superhrdinů"), který se má na ostrov dostat a věž zničit. Ale plán se trochu pomotá...

Polovina těchto postav je ve filmu méně než 10 minut

Neklame vás paměť. Film se stejným názvem jsme v našich kinech mohli vidět před pár lety (moje recenze zde). Jenže ten se v originále jmenoval "Suicide Squad", zatímco ten letošní se jmenuje "The Suicide Squad". A hráli v něm jiní herci. Tedy s výjimkou těch několika, kteří hrají v obou stejné postavy. Je to reboot? Je to pokračování?? Má smysl se takto ptát???

Odvážím se tvrdit, že u Warner Bros. by v každém případě chtěli, aby se na předchozí Sebevražedný oddíl zcela zapomnělo. Nový film se totiž velmi aktivně snaží mít diametrálně odlišnou atmosféru a nemá nejmenší smysl oba Sebevražedné oddíly srovnávat. Ten nový totiž natočil James Gunn (Strážci galaxie) a jeho zadání bylo zjevné: Natočit něco srandovního nepřístupného, něco mezi Strážci galaxie a Deadpoolem.

O něco trochu podobného se Warner Bros. pokoušeli už ve svém filmu Podivuhodná proměna Harley Quinn, ale nový Sebevražedný oddíl je lepší. Ze dvou neoddiskutovatelných důvodů:

1) James Gunn je dobrý režisér a scenárista (film si sám napsal).

2) Film vypadá jako kdyby mu studio do jeho práce vůbec nekecalo a nechalo ho natočit přesně to, co natočit chtěl. Což je u takhle drahých filmů vzácné, pokud režisér není současně hlavním producentem.

To znamená, že nový Sebevražedný oddíl má poměrně unikátní atmosféru béčkových filmů (například z 80. let), včetně trapně nepadnoucích kostýmů a absurdních podzápletek. Ze své béčkovosti si občas dělá legraci, občas jí skládá láskyplnou poctu a je docela zábavné snažit se odhadnout, kdy se koná co z toho (a nejednou jsem byl výsledkem příjemně překvapen). Tedy, je to zábavné aspoň ze začátku. Nový Sebevražedný oddíl má totiž jeden obrovský problém: Je dlouhý hodně přes dvě hodiny, což je na bláznivou komedii hrozně moc, i když je velkovýpravná.

Všechny ty fórky a absurdnosti jsou tudíž fajn, ale někdy po hodině (po honičce a havárii s džípem) začíná tempo povážlivě drhnout. Což je logické, protože jediné, co může Gunn udělat, je vršit na hromadu další a další fórky a absurdnosti. Nikdy nemůže dosáhnout toho, aby nás začala zajímat zápletka (bude svět zachráněn?) nebo většina postav. Paradoxně nejvíce mě zaujali ti hrdinové, kteří se nejméně projevovali a nesnažili se na plátně vysvětlovat své pohnuté dětství. Proč by mě takové vysvětlování mělo zajímat, když tentýž hrdina může za deset minut být něčím zašlápnut jen proto, že je to vtipný třívteřinový gag? (Ve filmu je hodně postav a jen málo z nich se dožije konce.)

Dost jsem o tom přemýšlel a domnívám se, že kdyby mi bylo pod 20 let a viděl bych v životě méně než 100 filmů, považoval bych nový Sebevražedný oddíl za nejgeniálnější film ve vesmíru a kdyby mi bylo pod 30, za nejgeniálnější film roku.

Ve své pokračující stařecké zaprděnosti jsem ale musel po 60 minutách filmu konstatovat, že to začíná být fádní a scény, ve kterých není humor, začínají být k nepřežití, ať jsou jakkoliv zpomalené, stylizované nebo krvavé. Ano, je cool detailně vidět, jak je někdo roztržen a vycákne z něj deset litrů krve a vnitřností. Ale když se to stane po třicáté, je to výrazně méně cool a Gunn nenachází dostatek neotřelých variací, které by roztrhání ozvláštnily. A to platí pro většinu elementů filmu.

Je mi to dost líto, protože A) Gunnovi fandím a jsem moc rád, že dostal šanci, a B) ze začátku měl film krásně našlápnuto a jeho postavy vypadaly jako že by mě jejich osud mohl zajímat (casting je povětšinou velmi vydařený). A jsem přesvědčen, že kdyby se aspoň 30 minut vystřihlo, filmu by to obrovsky prospělo.