Recenze: Odpad město smrt - 40%

Město Praha. Prostitutka, její pasák, bohatý Žid, jeho sluha, xenofobní transvestita. Noční klub. Smysl života. 70 minut včetně titulků.

Tento film Miroslava Ondříčka Jana Hřebejka je adaptací stejnojmenné české divadelní hry, která byla adaptací německé předlohy Wernera Fassbindera (která vznikla před několika desetiletími, nebyla o Praze a neobsahovala české pop šlágry).

Předem upozorňuji, že za posledních 10 let jsem byl na divadelní hře dvakrát, z toho jednou jsem odešel v polovině, protože už jsem to nemohl vydržet, a ta druhá byla Monty Python. Takže když napíšu "tento film vypadá jako divadelní představení", myslím to spíš jako kritiku.

Ale nejen to. Dokonce musím říct, že když se podívám na tohle (divadelní inscenace původní hry), připadá mi to zajímavější, než Hřebejkův film, což se pokusím nějak lidsky vysvětlit.

Ta divadelní hra je víceméně abstraktní. Prostitutka se v ní nechová a nevyjadřuje jako skutečná prostitutka a bohatý Žid se v ní nechová a nevyjadřuje jako Mark Zuckerberg (obojí zcela záměrně). Herecké projevy všech aktérů (verbální i neverbální) jsou výrazně "mimo čas a prostor". Chápat "bohatého Žida" jako symbol Židů a vyčítat Fassbinderovi rasismus je od Židů hodně gay.

Když se film odehrává na depresivní zakouřené střeše mimo čas a prostor, a postava visí na šále, ještě to jde, ale jakmile se děj přenese na realistický Václavák nebo do realistického současného pražského nočního klubu, výrazně to oslabuje nadčasovou sílu, která by se v tomto divadelním textu mohla skrývat, kdyby měl divák volnost nějak si ho vykládat po svém a nebyl omezován vizuální podobou, kterou mu vnutili tvůrci filmu. (Abych byl korektní: Neznám českou verzi inscenace, tudíž netuším, jestli jsou v tomto ohledu na vině její tvůrci, nebo tvůrci filmu.)

U divadelních her, ukotvených v realitě, jako Bůh masakru nebo Slídil, podobný přístup může fungovat. Ale tady ne. Tyto texty se hodí na malé jevišťátko bez kulis, nebo naopak do širého abstraktního prostoru bez hranic. Možná by to fungovalo, kdyby celý film vypadal jako Waking Life, nebo aspoň jako Alois Nebel, kdoví...

Jinak tvůrcům a hercům (kteří zcela logicky nehrají filmově, ale divadelně) není příliš co vytknout. Film vypadá a zní slušně, a má jakousi atmosféru. Za zásadní chybu pokládám ono klíčové rozhodnutí, které stálo u samoho začátku, totiž to, že zrovna tato hra má být filmově pojata zrovna takhle. Následkem toho jsem měl značné problémy vydržet sedmdesátiminutový film do konce.

Ale taky to může souviset s tím, že jsem nekulturní barbar a nemám rád divadlo.