Recenze: Tady to musí být [This must be the place] - 70%

Cheyenne (Sean Penn) je stárnoucí rocková hvězda. Vydělal si svou hudbou hromadu prachů, takže by mohl spokojeně dožívat se svou manželkou (Frances McDormandová), ale tak nějak mu chybí smysl života a kromě toho má značně neortodoxní uvažování (čti: "má značně vykoksovanou hlavu").

Vydává se z Evropy do USA za svým otcem, kterého mnoho let neviděl, ale přilétá pozdě. Otec je mrtvý a Cheyenne se dozvídá detaily o tom, jak trpěl za války v koncentráku. Protože nemá nic lepšího na práci, vyráží Cheyenne na road trip po USA, aby našel a ztrestal skrývajícího se nacistického válečného zločince...

Jde převážně o italský film (v angličtině), který osciluje mezi Boratem, Forrestem Gumpem, věcmi od Wese Andersona a něčím trochu závažnějším.

Hlavním tahounem je samozřejmě Depp Penn, který vypadá jako ten pán z The Cure (dnes) a chová se dementně jako ten pán z Black Sabbath (dnes). Dementně se chichotá, uvažuje abstraktně a má nevysvětlitelné hlášky. Následkem toho se víceméně rozpadá jakákoliv narativní struktura filmu, protože to, co se odehrává, většinou nijak nenavazuje na to, co se odehrávalo předtím, a díváme se jen na sérii bizarních scének z cesty a bizarních postaviček, které hrdina potkává (a některé z nich jsou skoro tak bizarní, jako on).

Italský režisér má dobře zvládnuté řemeslné aspekty natáčení a dokáže dát dohromady epizodky, které jsou zajímavě bizarní a originální, což je nutno ocenit (i když jeho filmové prostředky opravdu hodně připomínají ty, které používá Wes Anderson).

Bohužel, zamýšlená provázanost s "něčím hlubším" (koncentrák, nacistický zločinec, smíření s otcem po jeho smrti) poněkud skřípe. Já se při většině těch scén docela bavil, ale obávám se, že při některých z nich jsem se bavit neměl a měl jsem ve svém nitru nalézt cosi čistého, hlubšího.

Nenalezl jsem.