Recenze: Můj vysvlečenej deník - 20%

Filmová adaptace knižního bestselleru o "jedné praštěné sedmnáctileté holce" vyprávěná z jejího pohledu.

Mnoho, mnoho měsíců jsem nezažil, aby mi sledování filmu bylo tak nepříjemné. Od dvacáté minuty jsem uvažoval, že odejdu z kina (což jsem nejméně 10 let neudělal), protože mi bylo jasné, že se příběh nerozjede a nezačne nikam směřovat, zápletky nezačnou dávat smysl, postavy nezačnou být prokreslené a sympatické. Nespletl jsem se. Jen jsem se domníval, že třeba uvidím full frontal některého z těch hezkých mladých děvčat, ale mýlil jsem se.

Nejdříve bych konstatoval, že všichni pubertální hrdinové tohoto filmu jsou rozmazlení frackové, které jejich rodiče málo řežou (s výjimkou jedné spolužačky, která řezána je, ale stejně jí to nezabrání otěhotnět s náhodným chlapíkem, kterého viděla jednou v životě, když utekla otci do neznámého města). Všichni hrdinové fuckují nejen dospěláky (rodiče a učitele), ale i sebe navzájem. Pomlouvají se, nadávají si, navzájem spí s partnery svých nejlepších kamarádů, a když potom někdo konečně jednou vyfuckuje je, tak jsou z toho zničení a přemítají, čím si takovou "nespravedlnost" zasloužili. Říká se tomu karma, kokůtci a je o tom například několik zajímavých filmů Quentina Tarantina.

To ale zatím nemyslím jako kritiku! Existuje spousta kvalitních filmů, jejichž hrdinové jsou rozmazlení nevychovaní spratkové, pak se jim něco nepříjemného stane a oni jsou z toho zničení, případně páchají sebevraždy. Můj vysvlečenej deník ale rozhodně takovým filmem není. Je docela dobře možné, že kniha opravdu věrně zachycuje, co se skutečným teenagerům skutečně stalo, ale to samo o sobě nemůže být zárukou, že se podle toho dá natočit dobrý film.

Dá se dokonce natočit i dobrý film, ve kterém bude divák s takovými rozmazlenými nepoučitelnými spratky soucítit, a bude je provázet na jejich cestě životem k nějakému mírnému poučení. Příklad takového filmu je například Juno.

Juno nezmiňuji náhodou, protože tvůrci filmu se strašlivě snažili tento snímek napodobit. Včetně toho, že v něm použili stejně stylizované animované titulky a předěly. A strašlivě se jim to nedaří. Podařilo se jim vybrat pohledné mladé herce a herečky (které jsou vždy naprosto dokonale nalíčeny a učesány, i ráno po proflámované noci), kteří pravděpodobně jsou schopni dobře hrát, ale to by museli mít nějaký scénář, který jim umožňuje se svými postavami něco dělat.

Deník je nový film od režiséra Chyťte doktora, kterému jsem vyčítal výraznou zmatenost a nejasnost děje. V tomto trendu pokračuje i Deník, ve kterém jsou slepovány náhodně vybrané epizody z hrdinčina života, ale působí to strašlivě uspěchaně a náhodně, bez návaznosti scén mezi sebou. Například brzy po začátku filmu jde hlavní hrdinka do kavárny na studijní schůzku se svým učitelem češtiny. O minutu později si tykají. O minutu později jdou temnou nocí parkem, drží se intimně za ruce a hrdinka se učitele ptá, zda by s ní nechtěl jet do Saúdské Arábie. O další minutu později se vášnivě líbají. Pak hrdinka uteče domů s vtipným voiceoverem "No to jsem celá já, prostě taková mrcha" (ne, holčičko, tomu se neříká "mrcha", ale jinak). Následně učitel zcela mizí z děje a v celém zbytku filmu prohodí s hrdinkou celkem tři věty. Naprosto nijak se neřeší, jestli k ní něco cítí. Naprosto nijak se neřeší, jestli něco cítí ona k němu. Naprosto nijak se neřeší, jestli ho zavřou nebo vyhodí ze školy.

To není ojedinělý příklad divné scény bez pointy. V tomto filmu takto vypadají úplně všechny scény. Jsme zahlceni spoustou postav (nejméně deset teenagerů a stejně tolik dospělých), ale žádná z nich není definována nijak detailněji, než "To je ten, co má dredy a pořád hulí" nebo "To je ten, co se pořád hihňá". Chování postav je dle scénáře buď zcela náhodné, nebo bylo natočeno tak špatně, že tak vypadá.

Pravděpodobně se mi pořád nepovedlo dostatečně vám přiblížit zoufalství, jaké jsem při filmu prožíval. Ale zkuste si opravdu představit, jak by na vás působil film Juno, kdyby neměl žádné chytré ani vtipné dialogy ani situace, hlavní hrdinka by neprožila žádný příběh a byla dokonale zaopatřenou, trendy oblékanou a nalíčenou dcerou bohatého otce, žijící ve velikém vlastním domě. Co byste si pak mohli od takového film přát jiného, než aby buď umřela, nebo aspoň měla hodně nahých scén? Nestane se ani jedno.

Celý zážitek byl ještě horší o to, že film je z čistě řemeslného hlediska ucházející. Kamera se neklepe víc než má, vše je správně nasvíceno, na soundtracku tucají přední čeští kytaroví interpreti, a nikde nic pořádně nepodařeného, čemu by se člověk mohl aspoň trochu zasmát.

Znovu opakuji, že přestože mi hrdinové tohoto filmu byli nesympatičtí, důvodem mé nespokojenosti je především absence JAKÉHOKOLIV příběhu, natož vývoje postav nebo nějakého jejich poučení. To už i Twilight je zajímavější, protože v něm občas je nějaká akční scéna, nečekaná hláška nebo aspoň záběry na výpravnou svatbu a karneval v Riu (nebo kde to bylo). Filmy, kterým jsem dával méně než 20 procent byly většinou tak blbé, že z toho divák mohl mít nějakým způsobem legraci. U Deníku takové štěstí nemá.

A jak už jsem několikrát upozorňoval u jiných recenzí: Recenzuji výhradně film. Nerecenzuji knihu, podle které vznikl, nečetl jsem ji, nechci ji číst a nemyslím, že bez jejího přečtení není možné film recenzovat. Rozhodně nemám nic proti knize ani proti její autorce, protože o nich nic nevím.

P.S: V rámci propagační kampaně tohoto filmu (asi aby na něj chodili i kluci) se opakovaně operuje s tím, že je v něm údajně 19 nahých děvčat. Doslova "vysvlíklejch" nebo "v rouše Evině". Musím ostře protestovat a zdůraznit, že ačkoliv jsem se díval velmi pozorně (neboť to byla jediná věc, která mě trochu udržovala v naději), uviděl jsem v celém filmu celkem jeden vteřinový náznak bradavky z boku, a to přesně tento. Nevím, co přesně tvůrci myslí termínem "vysvlečený", ale zřejmě tak označují situaci "Herečka je na plátně v dlouhé košili po kolena a říká, že pod ní nemá kalhotky" nebo "Herečka je celá pod peřinou a vykukuje jí hlava a nahá ramena", případně "Herečka je totálně nahá, ale shodou okolností je v záběru jen její hlava a kus ramene". To už mohli rovnou napsat, že kameraman byl při celém natáčení nahý, akorát shodou okolností nikdy nezabral kamerou směrem dolů.