Retro recenze: Jeff Wayne's Musical Version of The War of the Worlds

Dnes se budu věnovat něčemu, čemu se FFFILM dosud nevěnoval, to jest recenzi nefilmové hudby.

Nebojte se, nebudu to dělat moc často, protože mi většina hudby posledních desetiletí nic moc neříká a pokud ano, je to většinou hudba, která je obecně známá a jiní o ni napsali více než já a sofistikovaněji než já. Je tu ale jeden několik desetiletí starý skvost, který mám v oblibě a který je u nás téměř neznámý, ač je v některých částech světa doslova mega hitem.

Jedná se o muzikál "Jeff Wayne's Musical Version of The War of the Worlds" (JWMVoTWotW"), který vznikl na motivy stejnojmenného sci-fi románu H.G. Wellse, který byl napsán a odehrává se na konci 19. století a je celý legálně ke stažení zde, protože tak dlouhý copyright naštěstí ještě nemáme. Muzikál, o kterém budu psát, je přímou adaptací Wellsovy knihy (samozřejmě výrazně upravenou) a nemá nic společného se stejnojmenným rozhlasovým dramatem Orsona Wellese, ani s filmovou adaptací z 50. let a už vůbec ne s filmovou adaptací s Tomem Cruisem. Mimo jiné proto, že vznikl v roce 1978. Přesto je v obchodech často chybně zařazován do sekce "soundtracky".

Celý muzikál s naprosto vážnou tváří kombinuje disco 70. let se symfonickým orchestrem a pop songy v podání tehdejších pop zpěváků s hutnými mluvenými vsuvkami Richarda Burtona (ten se naštěstí nepokusí ani jednou zpívat). Ostatně, poslechněte si prvních devět minut, které jsou na YouTube (pravděpodobně ilegálně):

Začneme Richardem Burtonem, pak monumentální orchestr, pak se přidají pop bicí, baskytara a synťáky, pak se to chvíli prolíná, pak do toho zase chvílí mluví Burton a když se zmíní o varujícím astronomovi Ogilvym, začne někdo jako z Bee Gees zpívat "The chances of anything coming from Mars are million to one, but still, they come!" Zní to skoro jako parodie, ale rozhodně to jako parodie myšleno není.

Celý muzikál vznikl jako výhradně zvukový projekt. Neměl žádný obrazový nebo jiný doprovod (kromě bookletu s několika hezkými pseudo-dobovými obrázky) a prodával se jako 95minutové vinyl dvojalbum. Pokud si ho dnes budete stahovat někde nějak shánět, dejte pozor, zda si skutečně stahujete někde nějak sháníte tuto původní verzi z roku 1978 a nikoliv nějakou pozdější krácenou re-edici nebo shit-remix avantgardních DJů.

Nein, Danke.

JWMVoTWotW je totiž především ve Velké Británii dodnes obrovsky populární a kromě různých remixů se (několik desetiletí po premiéře) dočkal i verze "Live představení", která cestuje po Británii i po světě:

A letos vznikla nová verze.

Poprvé jsem slyšel tento muzikál někdy v první polovině 80. let, když ho uváděli v pražském Divadle hudby. Šlo o maximálně bizarní představení, kdy se zhaslo, hrála hudba z desky, na plátno se promítaly obrázky z bookletu (tzn. jeden za 10 minut) a každých 30 minut hudba přestala, rozsvítilo se a nějaký chlapík česky přečetl, o čem bude další půlhodina muzikálu. Byl jsem na tom tehdy nejméně třikrát a zpirátil jsem si to (kazetový magnetofon na koleně).

Hudba, kterou jsem žral v 80. letech, je mi většinou dnes k smíchu (rozhodně nejsem nějaký staromilec), ale JWMVoTWotW pro mě dodnes představuje vrcholně originální počin, který je zajímavý jak z hudebního, tak z dramaturgického hlediska. Instrumentace (především skloubení pop soundu 70. let s velkým orchestrem) v mých uších zastiňují cokoliv podobného, co jsem kdy slyšel (a slyšel jsem toho opravdu hodně, nemusíte mi uvádět protiargumenty) a to, jak celý děj odsýpá, mě opakovaně nutilo klást si otázku: Proč to už dávno někdo nezfilmoval? Úplně ideálně by se k této nijak neupravované zvukové stopě dal natočit celovečerní film, ať už drahý hraný, nebo stylizovaný CGI, nebo nějakou avantgardní animační technikou... Proč to ještě nikdo neudělal?

Procenta neuvádím, protože nejsem a nechci být hudební recenzent. Jenom vás upozorňuji na počin, o kterém pravděpodobně nevíte a mohl by vás zaujmout.

Doporučuji při poslechu sledovat transkript textu.

P.S: O popularitě tohoto muzikálu svědčí i fakt, že podle něj vznikly tři nebo čtyři videohry. První byla pro ZX Spectrum a je nutno ocenit odvahu autora, který vytvořil hru podle muzikálu pro počítač, který víceméně neuměl hrát hudbu. Navíc ji vytvořil v Basicu a je bolestná. Jedna z dalších her je pak bizarní real-time strategie, která je zajímavá svým house-remixovaným soundtrackem z muzikálu. Vzpomínám si na dobové recenze v předních českých herních médiích, kde se jen letmo zastavili u toho, že "hudba je divně dobově nevhodná", aniž by si zjistili, že celá hra vznikla podle muzikálu a její grafika je inspirovaná muzikálovým bookletem.