Recenze: Iron Man - 80%

Tony Stark (Robert Downey Jr.) je superbohatý supercool obchodník se zbraněmi (a playboy). Jednoho dne je unesen v Afghánistánu (tuším) a zdejšími teroristy donucen, aby jim vyrobil zbraň. Místo toho si vyrobí létající brnění se zabudovanými zbraněmi, teroristům unikne, "prozře", stane se o něco lepším, a musí se postavit svému dosavadnímu "opatrovníkovi" (roztomile démonicky plešatý a fousatý Jeff Bridges), který by dále rád vydělával na zbraních a smrti. A ještě je tam ta záležitost se střepinou u srdce a silným elektromagnetem, ale nekomplikujme to...



Film Jona Favreaua (Elf, Zathura) je překvapivý tím, jak výborně v něm funguje většina neakčních konverzečních scén. Kromě Downeyho a Bridgese uvidíme v hlavních rolích ještě Gwyneth Paltrowovou jako Starkovu sekretářku (s potenciálem na něco víc) a Terrence Howarda jako Starkova kamaráda u armády. A kdykoliv se kdokoliv z nich (nebo více z nich najednou) objeví na plátně a nějak s někým komunikují, vždycky je radost na to koukat a především to poslouchat. Hlavně Downey hraje milionáře-parchanta tak roztomile, že není možné k němu necítit sympatie (bohužel mluví tak rychle, že se spousta z toho do českých titulků nevešla). V Iron Manovi je zkrátka překvapivě velká porce vydařené konverzačně/situační komedie.

Je kuriózní, že když došlo na očekávané bojové, akční a jiné trikové scény, neměl jsem jim co vytknout, ale tak nějak mi nepřišly ničím výjimečné a především jsem se těšil, až si zase někdo s někým začne povídat.

Jestli je to u stomilionového letního blockbusteru dobře, to nechám na vás...

P.S: Počkejte do konce závěrečných titulků.