U mě dobrý - 80%

Stručně: Jan Hřebejk je pořád výborný filmař. A pořád platí, že by si jeho talent zasloužil kvalitnější scénáře.



Méně stručně: Story z "divokých 90. let" se odehrává především v chatové osadě na Libeňském ostrově (tedy, je to chatová osada, ale někteří zde bydlí trvale). Poznáváme partu více či méně ujetých lidiček, kteří si tady "žijí své malé životy", atd., atp...

Jak je už u Hřebejka téměř tradicí, jednotlivé scénky fungují téměř vždy skvěle. Každé gesto, atmosféra, dikce každé hlášky, paráda... Píšu "téměř", tedy ne vždy (striptýz s liliputkou), ale mnohem častěji, než v 95% českých filmů.

Jak je už téměř tradicí, scénář jako celek je slabší, ale tentokrát tolik nevadí, že postavy jsou pouze načrtnuty a ani pořádně nevíte, jak se kdo jmenuje a čím se živí. Nevadí to, protože k vychutnání té hořce pohodové atmosféry vám stačí vědět, že ti lidi nejsou geniální, bohatí ani dokonalí, a pokud se něčím živí, není to důležité.

Asi ve dvou třetinách filmu dojde k dost neočekávané kličce, kdy se najednou zapomene na dosavadní atmosféru a zničeho nic se objeví zápletka: Jeden z hrdinů je totiž okraden skořápkáři o veškeré úspory a všichni ostatní se spojí, aby peníze získali zpět. Jde o neuvěřitelně překombinovaný plán, který je vysoce nepravděpodobný a i ty postavy, které se dosud chovaly na hranici idiocie, v něm najednou aktivně přiloží ruku k dílu a jsou cool jako Dannyho parťáci. Je to nezvyklé, ale není to nijak příliš na závadu, protože U mě dobrý se nesnaží o naprosto nic hlubokého a je to "jenom taková malá česká blbůstka".

Kéž by takových bylo víc.

P.S: Není mi úplně jasné, proč film uvozuje titulek "Libeňský ostrov, 1992". Kdyby to bylo méně konkrétní, například "Někde v Praze, někdy v 90. letech", fungoval by film úplně stejně dobře, a diváky by nemátly například následující drobnosti:

• V roce 1992 v Libni nestály povodňové zábrany a kovová lávka přes řeku.
  
• Bleší trhy v Kolbenově ulici nikdy nebyly těsně vedle Smíchovského nádraží (dost dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že filmaři chtějí, abych si myslel, že jsou vedle sebe, a že hrdinové nejezdí přes půl Prahy)
  
• V roce 1992 nikdo nemohl mít na tričku hrdinu z Pokémonů.
  
• V roce 1992 nemohl v zaplivané pražské nádražní hospodě být pinball "Terminator 2"...