30.6.13

Recenze: Sezóna zabíjení [Killing Season] - 40%

Letos do Varů nepojedu (z několika různých důvodů), ale to neznamená, že vám nemohu přinést recenzi nejnovějšího hollywoodského spektáklu, který se tam promítá!

Robert De Niro hraje amerického vojáka, který asi před 20 lety v Jugoslávii nastoloval mír a v rámci toho provozoval i nějaké ty popravičky. John Travolta hraje srbského vojáka, který masakroval hodné neSrby, byl De Nirem popraven, ale přežil to a nyní přijíždí do USA, aby si zde něco ulovil. Konkrétně De Nira, který si sám užívá v opuštěné chatě v lesích.



V celém filmu se objeví asi 15 lidí (včetně flashbacků), z toho asi pět má nezanedbatelné mluvené role. Většinu filmu jsou ale na plátně jen De Niro a Travolta, prohánějící se po lesích (natáčelo se někde v Evropě), filosofující a navzájem se mučící.

Věc se totiž má tak, že poměrně záhy (po společně stráveném příjemném večeru) De Niro odhalí, co je Travolta zač, začnou se navzájem lovit, a střídavě zraňují a mučí jeden druhého. Travolta proto, aby se mu De Niro přiznal k tomu, že dělal nemorální věci (nebo něco podobného), De Niro proto, že rád dělá nemorální věci (nebo něco podobného). Skutečně snad půltucetkrát dojde k tomu, že jeden druhého drží v šachu a místo aby ho zabil, začne na něj připravovat nějaký složitý mučící set-up, v průběhu čehož ten druhý získá svobodu, praští toho prvního a je to zase obráceně. Trochu jako v Tomu a Jerrym.

Ve stádiu námětu mohl tento film vypadat jako zajímavý projekt, ve kterém se střetnou dva stárnoucí hardcore drsňáci a kromě drsňačení se také zamyslí nad tím, že "War... war never changes", nebo něčím podobně hlubokým.

Bohužel se několik zásadních věcí cestou k dokončenému filmu podělalo.

Především mi dost vadil Travolta, který - ač jeho postava pronáší velmi košaté věty v bezchybné anglické gramatice - má strašlivý přízvuk jako z Borata nebo nějakého animovaného večerníčku. A také dost legračně vypadá. Téměř kdykoliv promluvil, chtělo se mi smát. Opakuji: Travolta celý film mluví s takovým přízvukem, že mu skoro není rozumět, ale věty, které v angličtině pronáší, jsou gramaticky naprosto bezchybné.
No a pak jsem se poměrně značně nudil, protože Mark Steven Johnson není dobrý režisér. Dnes už to pravděpdobně mohu říct. Jeho Daredevil mi připadal docela slušný, ale jeho dva následující filmy - comicsový Ghost Rider a romantická komedie When in Rome - byly velmi nevydařené.

V Sezóně zabíjení se Johnsonovi úspěšně daří zabít nebo aspoň rozmělnit většinu zajímavých nápadů, které pravděpodobně byly ve scénáři. Ani jedna z postav tudíž není zajímavá (a nikdo další ve filmu není), krásy majestátní přírody jsou natočeny fádně a o akčních scénách se nedá moc mluvit, protože ani jeden z pánů (respektive jejich postav) na to pochopitelně už moc nemá věk.

Tento film je naprosto čistokrevné laciné rutinní béčko, které by zcela zapadlo v záplavě jiných podobných béček, kdyby s ním nebyla spojena tato dvě slavná herecká jména. Zatím se ani neví, jestli bude Sezóna zabíjení uvedena v našich kinech.

P.S: V závěrečných titulcích tvůrci děkují za to, že mohli ve filmu použít knihu Earnesta (sic!) Hemingwaye.

P.P.S: Film měl údajně původně být přímým pokračováním Tváří v tvář a John Woo v něm měl režírovat Travoltu a zhrobuvstanuvšího Cage. To by aspoň byla sranda!

28.6.13

Dopis (skoro) z vězení!

Dnešní příspěvek je vpravdě unikátní, plný artu a vězení, ale abyste si ho vychutnali, musíte si nejdříve přečíst tuto mou recenzi na film Vězení umění.

No a pak můžete pokračovat četbou e-mailu, který jsem dnes obdržel:

Dobrý den,
velmi mne pobavila Vaše recenze k traileru filmu Radovana Síbrta "Vězení-umění. Cituji: "Například ve scéně v traileru (viz výše) to vypadá, že vězeň je umělec, zatímco transvestita na návštěvě by si chtěl nechat poradit, jak se umělcem stát, ale v dřívějších scénách filmu se transvestita prochází po galerii a chová se, jako by mu to tam patřilo." Ani netušíte, jak se Vám podařilo udeřit hřebíček na hlavičku.

Já jsem ten vězeň a transvestita Michal Pěchouček mi během projektu nasliboval hory-doly, ač jsem po něm ničeho nežádal.

Vytvořil jsem 12 poměrně povedených asambláží, které on nalepil na holá plátna 0,30x2,00m rúzných barev, kterým vznešeně říkal totemy a vše zmizelo. Mistr Pěchouček na nic nereaguje a já nejsem typ, který by se vnucoval. Po propuštění (maření úředního rozhodnutí/řízení bez ŘP) jsem se snažil pouze dozvědět, kde se nacházejí moje asambláže, které bych pochopitelně rád dostal zpět, ale je to marnost.

Jsem si vědom, že jste jistě zavalen smysluplnou činností, ale třeba by Pěchouček sdělil Vám, kde dílka skončila. Já se Vám mohu revanšovat mnohými úsměvnými historkami, které jsem s "transvestitou" prožil.

Mimochodem byl jsem se podívat v divadle U Hrdinú (podzemí Veletržního paláce) na divadelní režii Michala Pěchoučka a bylo to ještě mnohem horší, než obraz, který mi daroval v traileru.

Omlouvám se za absenci kroužkovaného "U", pobývám na Slovensku, kde toto písmeno nemám na klávesnici.

Děkuji za případnou intervenci a odpověď,


s pozdravem
Josef J. Trombik

To jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak a okamžitě jsem pana Trombika požádal o podrobnější story a nějaké ukázky jeho umění. Ty dorazily záhy:

"Křivá klatba - Pokořená"

Tak Vám zatím posílám pár aktuálních obrázkú, kde kombinuji malbu s rúzným materiálem.

Řeším otázky rozmezí kýče a jeho přesahu do oblasti možné a trvalejší estetické hodnoty a když parafrázuji jistou terminologii let minulých, tak cyklus řeší postavení ženy nikoli ve společnosti, ale v krajině, situacích a ve snech.

Bohužel naprosto zbytečná a vzhledem k provinění i drakonická karcerace mi rozbila život natolik, že od propuštění jsem nucen řešit otázky existenční, takže na jakoukoli tvorbu není příliš času. Moje nejlepší věci si ponechala pardubická věznice se zdúvodněním, že to, co jsem vytvořil za jejich ostnatým drátem je jejich majetkem. Jsou tam i abstrakce.


"Pauline a racek Jonathan Livingston"

Pěchouček se mi zaručil, že obrazy "osvobodí", ale samozřejmě toho nažvanil tolik, že i tento nesplněný slib zapadá do kontextu jeho jednání. Teď přemýšlím, zda-li to nebyla odnož jeho "umělecké" kreativity. Příhody M.P. na návštěvě věznice Vám napíšu vskutku později. Nyní posílám, alespoň obrázky z cyklu Žena a kýč" a aktuální foto.


A pak už konečně přišel podrobnější popis toho, jak pan (paní?) umělec vymetl(a) s ubohým vězněm:

Dodrý večer, jelikož se Roháče koupou v přívalu mrholení, dostávám se ke psaní o něco, dříve, než jsem avizoval.

Mám jistotu, že transPěchouček mne poměrně hrubě a bezohledně využil. Mohu naskenovat a příští týden poslat jeho entuziastické dopisy, při kterých se rozplýval nadneseným hodnocením mých obrazú. Nevím vúbec, zda se dostatečně zviditelnil, aby mu to jakkoli pomohlo v jeho trudné cestě "předního českého výtvarníka".

Navštěvoval mne často a jednou s sebou přivedl mediálního gauneříka, jakéhosi Tomáše Poláška. Byl jsem ujištěn, že článek budu autorizovat a dle potřeby jej podrobím korektuře. Magazín MFD 17.5.2011) Realita byla taková, že se článek objevil v podobě, v jejímž dúsledku jsem byl lynčován spoluvězni, izolován, bylo mi znemožněno malovat a musel jsem být eskortován do jiné věznice.

V Pardubicích jsem byl proto, že mám v Hradci Králové otce (88), který je na mně psychicky fixován a mým stěhováním byly jeho návštěvy znemožněny. Poté se ještě trans P. podařilo vytáhnot ze mně obrazy na údájnou společnou výstavu v Opavě, nikdy jsem je už neviděl.

Nedělám si iluze, že bych byl umělec, ale obrazy pro mne mají cenu jako moje silná niterná výpověď inspirovaná nelehkými prožitky. Aniž bych tP. jakkoli pobízel, nafukoval stále nové a nové vzdušné zámky. Naši společnou cestu do Francie, kde budeme malovat ve stopách Zrzavého, ateliér, výstavy. Jsem již poměrně zkušený, ale jeho slibúm a vizím se mi přesto dobře naslouchalo.

Nevím, zda se jedná o duševní poruchu, či jakousi "uměleckou" pózu, zjevně obojí, jeho jednání totiž postrádalo jakoukoli racionalitu a ve svých dopadech bylo i velmi bezohledné. Pouštěl informace do novin (PRÁVO), ---natáčíme společný film, v televizi o mně mluvil jako o novém, skvělém kamarádovi, takže i ta stísněná samotka mi byla lehčí, když jsem si uvědomil jakého mám nového, nečekaného kamaráda. Při společných chvílích v improvizovaném ateliéru jsem zjistil, že nedokáže malovat, prý to zapomněl,což. Potom se mi ovšem těžko dařilo zpracovat informaci, že učí na AVU. Proboha co? Kresbu, malbu, či snad etiku?

Po propuštění jsem projevil snahu jej kontaktovat, abych znal osud mých 15 realizací. Odkládal telefon, na maily a sms nereaguje. Co je s obrazy nevím dosud. Po jeho strašlivé divadelní režii U Hrdinú, které byl přítomen, jsem se jej snažil oslovit. Utekl. MOderním divadlem jsem dotčen, chodil jsem do Komedie, na Špinara, do Hadivadla ještě do Prostějova, ovšem strávit páně Pěchoučkovy divadelní realizece bylo nad mé síly. V jeho případě je název divadla U hrdinú zcela příznačný, neboť je skutečným hrdinstvím vydržet jeho divadelní realizace do přestávky.

Něco málo k mojí osobě. Studium FF UK, po podpisu charty vyloučen, Čerpač, pomocný dělník v ocelárně, závozník v pivovaře a mlékárně, prúvodce, tlumočník a překladatel. 1990 začínám podnikat vpravdě úspěšně, následkem akce Mani pulite v české verzi odsouzen za krácení daně (prokurátorka navrhovala zproštění, což je naprosto nezvyklé),
v době kdy mne pronásledoval pT jsem tedy vykonával svúj druhý trest (maření).

Toť pár bodú z mého CV.
Přeji hezký večer,
J.J.T.

"Ostře sledovaná legalizace"

Takže vidíte, jak může být umění nebezpečné...

Pokud si chcete zakoupit obrazy, nebo pana Trombika jinak podpořit, jeho e-mail je trombik.j.josef@gmail.com.

26.6.13

Recenze: Stážisti [The Internship] - 40%

Dva stárnoucí loseři (Vince Vaughn, Owen Wilson), kterým "ujel vlak", a kteří už se nemohou uživit jako prodejci hodinek, se rozhodnout přihlásit na stáž do Googlu (aniž by příliš tušili, co je to Internet). Shodou náhod a nedorozumění se tam dostanou, jsou začleněni do týmu 20letých nerdů a mají týden na to, aby ukázali, co v nich je a není.



Úplně nejdříve bych rád prohlásil, že film není tak špatný, jak jsem se obával. Přestože ho režíroval Shawn Levy (který spáchal např. obě Noci v muzeu a nového Růžového pantera) a přestože je film dabovaný (!!!), při jeho sledování se mi nedělalo fyzicky nevolno a občas jsem se dokonce trochu uchechlt - především jsem se ale nudil...

Dále bych rád upozornil, že pro ocenění kvalit filmu je úplně jedno, co si myslíte o Googlu a jak se vyznáte v internetových záležitostech. Ve filmu se sice na dvě vteřiny objeví Sergey Brin a auto bez řidiče, ale docela dobře by se celý film mohl odehrávat ve smyšlené megaspolečnosti (podnikající v čemkoliv) a nic moc by se na něm nemuselo měnit. Je jasné, že firma, ve které se většina filmu odehrává, nemá nic společného s fungováním jakékoliv existující firmy (protože pak by musela během pár týdnů zkrachovat), a nic na tom nemění skutečnost, že občas uvidíme známá loga, zelené robůtky atd... Jedna podzápletka se například točí kolem toho, že hlavní hrdinové vymyslí geniální inovativní aplikaci, která uživateli zabrání odeslat v opilosti zprávu, kterou by ve střízlivém stavu neposlal - přičemž v reálném světě přesně tuto službu Google poskytoval už v roce 2008. Asi tolik k ukotvení scénáře v realitě.

Každopádně, tento film je velmi málo o internetových technologiích a mnohem více o chlapících ve středním věku, kteří dávají životní lekce mladým geekům (a naopak).


Ale teď už k tomu, co fungovalo a nefungovalo:

Vaughn a Wilson mají mezi sebou slušnou chemii a jsou schopni bavit se o čemkoliv (například o hovně) způsobem, který je aspoň trochu vtipný, a to i když je nadabovaný. Přitom dabing a překlad nepřeložitelných vtipů jistě byly značně náročné, ale je to zvládnuto víceméně se ctí, jen s pár drobnými chybami typu "Click on the box below the window" - "Klikni na krabičku pod oknem".

Velmi zvláštní je způsob, jakým scenáristé pracují s "generačními rozdíly" a tím, co je pro koho "cool". Připadalo mi to totiž dost náhodné:
  • "Staroušci" netuší, co je to "famfrpál", "cosplay" nebo "hentai". To chápu.
  • "Starouškům" připadá cool film Flashdance (1983), který "mladí" neznají.
  • "Mladým" připadají cool původní Star Wars (1977 - 1983), ale "staří" nevědí, co to znamená "jste jako Han a Luke" a "otrokyně Leia v bikinách".
  • "Starouškům" vůbec nic neříká slovní spojení "plešatý profesor Charles Xavier v invalidním křesle", přestože comicsy s X-Men vycházejí non-stop od poloviny 60. let).
Především ale platilo, že jakmile se film snažil z nezávazného blbnutí přerodit v cosi vážnějšího (což se v něm stane mnohokrát), okamžitě přestával fungovat, a to úplně. Všechny ty kecy o porozumění napříč generacemi, týmovém duchu, skutečné lásce a zodpovědnosti ve středním věku, jsou strašlivě klišoidní, trapné a opravdu zcela nefungující.

A skutečnost, že to celé má skoro dvě hodiny, je neodpustitelná.

P.S: Poměrně nápaditý je design závěrečných titulků, které si můžete pustit tady. Překvapivě je v nich také bonusová cosplay scéna, kterou v kině vůbec neuvidíte (ve filmu ani v závěrečných titulcích)!

25.6.13

Recenze: Jako malí kluci [Les gamins] - 30%

Poloamatérský muzikant Thomas se dá dohromady s diplomatickou pracovnicí Lolou, a po nějaké době se jde představit Loliným rodičům. Zjišťuje, že tito jsou sice bohatí, ale tatínek Gilbert nemůže vystát maminčiny charitativní akce, celozrnná jídla a podobně, a zoufale vzpomíná na dobu, kdy byl mladý a neklidný.

Thomas se stane katalyzátorem toho, že se Gilbert sebere, sbalí si bicí soupravu a odejde z domu, aby si užíval v Paříži. Zpětně pak přesvědčí Thomase, aby se vykašlal na Lolu a užíval si s ním v nočních klubech - nebo něco v tom smyslu, protože v tuto chvíli už jsem se dost ztrácel v tom, proč postavy dělají to, co dělají...



Jako mladí kluci rozhodně není "rodinná komedie", nicméně z nějakého neznámého důvodu je v českých kinech dabovaná, což tomuto zvláštnímu filmu dodává nový rozměr.

Není pochyb o tom, že to je špatný film. Kromě toho je ale možné, že francouzského divákovi dává trochu více smyslu, než českému, protože v českém jazyce některé dialogy znějí jako něco z Davida Lynche...

Zapsal jsem si například scénu, kdy chlapík přijede do McDonalds a objedná si "Hamburgr a hranolky. A kečup." a pak se začne hystericky smát. A scénu, kdy Thomas kupuje nový byt a proběhne dialog s prodávajícím: "A můžeme tady zpívat až do ochraptění?" - "Ano." - "Opravdu až do ochraptění??" - "Ano, můžete." Konec dialogu. Vysvětlivka PRAVDĚPODOBNĚ spočívá v tom, že prodavač byl podobný známému zpěvákovi.

Nebo scéna, kdy Gilbert Thomasovi zavolá a okamžitě po zvednutí sluchátka zařve do telefonu "vazáááááá!" - což je PRAVDĚPODOBNĚ narážka na tuto reklamu Budweiseru z roku 2007 1999. Ale i když mi to došlo, nesmál jsem se.

Pointa mi také nejdříve zcela unikla u dialogu: "Jeden vydavatel chce vydat knihu z mých tweetů." - "Který vydavatel?" - "Romuard ze Sýkryt Story 3" - "Aha, jo". Věnoval jsem minutu svého života tomu, že jsem našel tuto stránku a zjistil, že to zřejmě byl Romain, ne Romuard. Ale rozhodně se tím ten dialog v mé mysli nestala vtipným.

Dobře, čert vem kulturní narážky. Horší ale bylo, že mi spousta scén ve filmu (většina) připadala zcela nepochopitelná a postrádal jsem nějaké vysvětlivky, co tím chtějí tvůrci říct a proč ve filmu tyto scény (někdy poměrně rozsáhlé) byly.

Od začátku filmu se například objevují různé náznaky, že oba hlavní hrdinové by mohli být gay a jet po sobě: Když Thomas s Gilbertem jedou poprvé společně nakupovat (pár hodin poté, co se seznámili), zkusí v supermarketu ochutnávku vína, přičemž Thomas celou dobu mluví legračním stereotypním gay hlasem. Gilbert to nijak nekomentuje, ale prodavač vín (který je do té doby neznal a oni neznali jeho) reaguje tím, že se začne masírovat v rozkroku a prohlásí "Když se opiju, rád si sahám do kalhot." A v koupelně si hrdinové říkají "Řekni ahoj mýmu frantíkovi". Nicméně gay asi nejsou a o své homosexualitě nikdy nemluví...

100% heterofest...

Za zmínku také stojí, že všichni čtyři hlavní hrdinové jsou vlastně objektivně vzato sobecké svině, a v průběhu filmu si tři z nich najdou nové partnery, se kterými jsou šťastnější, než s těmi původními. Tím vznikne problém, spočívající v tom, že je zapotřebí vymyslet nějaké zvraty, aby bylo možno hlavní hrdiny zase spojit do původních dvou párů a udělat happyend. Řešením jsou scenáristické klenoty jako "Nový snoubenec Loly je načapán původním snoubencem v koupelně (kam se náhodou ukryl kvůli něčemu jinému), jak masturbuje nad fotkou Loliny matky" nebo "Původní snoubenec Loly zesměšní na politické konferenci diplomata z Íránu (kterého nikdy předtím neviděl, ale prostě mu přijde jako dobrý nápad si z něj udělat srandu), z čehož mají všichni přítomní hroznou legraci a Lolu to přesvědčí, že by se k němu měla vrátit".

Znovu opakuji, že netuším, co bylo na filmu blbého už od počátku, a co je způsobeno tím, že jde o film pro Francouze, jehož značná část je nepochopitelná pro Čechy. Podobně jako u nedávného Hurá na Francii mi ale uniká, proč se takovéhle věci objevují v našich kinech.

24.6.13

Recenze: Já, padouch 2 [Despicable Me 2] - 60%

V tomto pokračování došlo k zajímavému posunu, spočívajícímu v tom, že hlavní hrdina v tomto dílu už NENÍ PADOUCH a naopak pomáhá mezinárodní policejní organizaci padouchy dopadnout. Za pomoci nové superagentky, která je velmi sympaticky nadesignovaná, skoro mě vzrušovala...



Nevím, co bych měl napsat víc, než jsem psal u prvního dílu. Humor je téměř výhradně groteskový a vizuální, do značné míry zprostředkovaný žlutými "Mimoni". Ano, jsou srandovní. Podobně jako tučňáci z Madagaskaru nebo šavlozubá veverka z Doby ledové. Je to dost srandy na celovečerní film? Zdaleka ne. Opět platí, že humor je povětšinou na úrovni Toma a Jerryho a v celovečerním filmu by to chtělo něco víc...

Dávám o 10 procent méně, protože všechno dobré je to dobré, co bylo v předchozím díle. A také proto, že doba o trochu pokročila a zjednodušená stylizovaná výtvarná podoba mi občas připadala ve srovnání s jinými současnými CGI filmy až moc zjednodušená (a je mi jedno, jestli to byl výtvarný záměr, nebo ne).

P.S: Dabing je velmi vydařený. Ještě více než Lábus v hlavní roli se mi líbila Veronika Žilková jako agentka a Ota Jirák jako padouch.

22.6.13

Recenze: Světová válka Z [World War Z] - 70%

Mezi lidmi se začala rychle šířit nákaza, jakási "turbo vzteklina". Stačí jedno kousnutí a za 12 sekund už běháte a skáčete jako kamzík a chcete kousat ostatní lidi...

Brad Pitt je bývalý expert OSN na nákazy a je povolán zpět do akce. Zatímco jeho manželka a děti vyčkávají na letadlové lodi, od létá po světě a hledá prvního nakaženého pacienta, který může být klíčem k uzdravení...



Tento turbozombiefilm vznikl podle knihy Maxe Brookse (syna Mela Brookse) a měl velmi pohnutou historii, byl razantně přepisován, přestříháván, odkládán atd... To všechno ale můžete ignorovat, protože A) film má s knihou společného pramálo, B) není na něm nijak příliš vidět, jak měl pohnutou historii.

Režíroval ho Marc Forster a režíroval ho velmi zručně. Je v něm několik velkých akčních scén s tisíci zombiemi, a tyto většinou slušně šlapou (scény i zombie), mají napětí, jsou zajímavě nasnímány a zombie v nich nevypadají moc digitálně. Připadal jsem si jako kdybych se díval na nějaké velmi dobré cutscény z novější videohry "Resident Evil".

Pospojování jednotlivých scén do celovečerního filmu už poněkud drhne a struktura "Letím do místa X, tam se mi vysmějí a pošlou mě do místa Y, tam se mi vysmějí a pošlou mě do místa Z" není tak zajímavá, jak by si film zasloužil. Akční scény jsou totiž fajn, Pitt je také fajn (film produkoval), ale atmosféra celosvětového zmaru a metoda potenciální záchrany jsou načrtnuty velmi ledabyla a "náhodně", jako by nebylo z čeho film pořádně slepit, tak se použila lepící páska...

Zajímavé jsou občasné humorné / satirické momenty, jako například:

  • Jak spolehlivě ochráníte komunistickou zemi s 20 milióny obyvatel před zombie nákazou?
  • Útěk před zombiemi na kolech.
  • Trable s telefony.
  • Když si Palestinci a Izraelci začnou společně zpívat, nemůže to dopadnout dobře.
To jsou pravděpodobně zbytky děje z knižní předlohy (která je údajně plná ironie a satiry), ale jsou natočeny zcela vážně a obklopeny dějem, který se snaží působit stoprocentně seriózně. Je to trochu divné.


Stejně tak je trochu divná závěrečná asi čtvrtina filmu, kdy se přestane s drahými triky a mega akčními scénami, a najednou se díváme na něco, co by se dalo klidně natočit jako česká televizní inscenace. Neříkám, že je to natočeno špatně, ale z hlediska celkového tempa filmu to na mě působilo poněkud zvláštně.


Světová válka Z rozhodně není propadák, ale její místy zvláštní dějová stavba, jako z nějakého televizního filmu, kombinovaná s vrcholně profesionálními superdrahými scénami, dává tušit, že se v průběhu vzniku filmu dělo něco velmi složitého. Moc rád bych viděl obsáhlý dokument z natáčení.

P.S: V jednu chvíli Pittovi zachrání život roztomilá čivava a on jí ani nepoděkuje...

P.P.S: Vždycky jsem přemýšlel, kde v případě podobných nečekaných katastrof seberou ta úžasná grafická rozhraní, která běží v hlavním velíně na obrovské obrazovce. Představte si, že takhle přijdou za nějakým progamátorem v Pentagonu a řeknou mu: "Hele, máme tady celosvětovou zombie invazi a potřebujeme velice rychle spíchnout takové rozhraní, kde se budou na vektorové mapě zobrazovat zasažená města a pod ní budou animovaně naskakovat ikonky červených panáčků, přímo úměrné počtu nakažených. Za jak dlouho bys to ve Flashi spíchnul?" A na to programátor: "Jestli ty počty zombií budou streamované v JSONu a pokud mi někdo nakreslí ty ikonky panáčků, tak to zítra bude hotový."

20.6.13

"Padesát odstínů šedi" má režisérku, aneb trocha bulváru

Dnes bylo oznámeno, že populární softcore pornoromán "Padesát odstínů šedi" bude zfilmován a bude ho režírovat Sam Taylor-Johnsonová. Sam Taylor-Johnsonová režírovala dosud celkem jeden známější film, a to Nowhere Boy, o mládí Johna Lennona. Kromě toho fotila divné akty s židlemi, takže je jistě vhodnou režisérkou tohoto námětu.

Má ale ještě jednu zajímavou kvalifikaci: Při natáčení filmu Nowhere Boy sbalila Aarona Taylor-Johnsona, který hrál hlavní roli. Tayloru Johnsonovi (který později hrál titulní roli v Kick-Assovi) tehdy bylo necelých 19 let. Režisérka je o 23 let starší, než on! Nedokážu si představit, jak může sex 42leté ženy s 19letým mužem nebýt znásilnění...



Během následujících 4 let si udělali dvě společné děti a pak se vzali, takže spolu s jejími dětmi z předchozího manželství má nyní Aaron Taylor-Johnson celkem čtyři ratolesti, z nichž nejstarší je jen o 7 let mladší než on.

To mi skoro připomíná něco z mého života...

A ta žena je badass.

A když už jsme u Kick-Asse a bulváru: Ta sexy brutální holčička v reálném životě chodí s tím zlým mafiánským chlapečkem...



19.6.13

Recenze: Muž z oceli (Man of Steel) - 70%

Na planetě Krypton zuří povstání. Velký dobrodince / vědec / bojovník Jor-El (Russell Crowe) vysílá svého novorozeného syna Kal-Ela na planetu Zemi, protože Krypton má brzy zaniknout. Vůdce povstání, generál Zod (Michael Shannon), zabije Jor-Ela a je i se spolupachateli uvězněn ve Fantomové zóně. Načež se Krypton rozpadne.

O 33 let později: Kal-El žija na zemi jako Clark Kent (Henry Cavill), vychovávaný rodiči Kentovými (Diane Laneová, Kevin Costner), když tu společně s novinářkou Lois Laneovou (Amy Adamsová) objeví kosmickou loď uvězněnou v ledu, v ní inteligentní hologram svého otce a sexy trikot s červeným pláštěm.

A mezitím, ve Fantomové zóně...



Warner Bros. si uvědomili, že už skoro sedm let nenatočili žádný reboot Supermana a že by se s tím mělo něco dělat. Takže přichází nový Muž z oceli v režii Zacka Snydera a v produkci (a podle námětu) Christophera Nolana. Což je zajímavá kombinace, protože tvorba těchto pánů je stylově dosti odlišná a každý z nich své zpomalené megavýbuchy koncipuje podstatně jinak.

Singerovův Superman se vrací z roku 2006 byl záměrnou poctou Supermanovi Richarda Donnera ze 70. let. To znamená, že byl tak trochu naivní, retro a gay. A měl dokonce stejný hudební motiv od Johna Williamse!

Muž z oceli se rozhodl vykročit radikálně novým směrem téměř ve všech ohledech, včetně toho, že se pokusil ukázat mladého létajícího muže v přiléhavém trikotu jako heterosexuála. To znamená, že například:
  • Na Kryptonu strávíme téměř 20 minut filmu a Jor-El má v celém filmu výraznou roli.
  • Lois Laneová téměř od počátku ví, že Kal-El == Clark Kent
  • Clark Kent nepracuje v Daily Planet, ale potlouká se světem a občas koná dobro (zarostlý)
  • Žádný Jimmy Olsen
  • Žádný Kryptonit
  • Žádný Lex Luthor (s výjimkou jednou dvousekundového gagu pro fanoušky)
  • Žádné červené spodky
Především se ale tvůrci pokusili dát Supermanovi (kterému během celého filmu nikdo neřekne "Supermane") pořádná traumata. Ta vyplývají především z toho, že celých 33 let svého dospívání na Zemi měl nadpřirozené schopnosti, ale musel je na popud rodičů tajit, aby si pro něj nepřišla FBI / bůhvíkdo. Především Kevin Costner jako tatínek Kent je výborný, ale bohužel - všechny scény dospívání jsou výhradně flashbacky, takže si táty moc neužijeme.

Casting je obecně velmi dobrý a Henry Cavill se do hlavní role hodí lépe, než jsem doufal.

Trauma, spočívající v tom, že Superman musí přihlížet bezpráví a smrti lidí, aniž by jim pomohl (i když by teoreticky mohl), je poměrně zajímavé, ale je v dosti problematickém kontrastu s akčním finále, kdy si Superman a Zod dávají přes držku uprostřed Metropolis (která je v divných českých titulcích přeložena jako "metropole" s malým M), přičemž způsobí mnohem více destrukce, než například první Transformers a zabijí desetitisíce až statisíce lidí - přičemž mhoho tisíc z nich zemře přímým následkem toho, co udělá Superman a jak kam Zoda hodí. Superman se nad tímto vůbec nepozastavuje, ale o pár minut později má trauma z toho, že Zod drží v šachu jakousi anonymní čtyřčlennou rodinu.

Předchozí filmoví Supermani byli tak naivní, že se divák těmito problémy nezabýval. V tomto filmu jsou psychologické aspekty Nadčlověkovy existence rozehrány tak zajímavě, že není možné ignorovat jeho sobeckost / nedovtipnost a nespravedlnost k nic netušícím obětem. Opravdu je ve filmu nepříjemně moc scén ve stylu "Vyhrožuješ mojí adoptivní mámě, a to se lidem nedělá, tak ti za to vrazím takovou ránu, až proletíš skrz tři domy, osídlené lidmi."

K dalším sofistikovanějším aspektům scénáře pak patří rovina "Superman == Ježíš Kristus" (kostel, 33 let!).

Závěrečná čtvrtina filmu je téměř nepřetržitý sled akčních sekvencí, které jsou stále více a více mega, až jsou úplně nejvíce mega. Kvalita triků je v průběhu těchto scén velmi proměnlivá a přísahám Bohu, že v závěru filmu Superman bojuje s nějakou CGI věcí, která vypadá jako obrovský pavouk, což mi přišlo při znalosti jistého kontextu velmi legrační. Především jsem ale měl problém s tím, že podstatná část scén je natočena ruční kamerou (tedy vyrenderována tak, aby to vypadalo jako natočené ruční kamerou), takže přes všechen ten třas, rychlé zoomování a lens flares jsem měl dost problém vychutnat si epičnost toho všeho a design mimozemských věcí. Skoro se mi chtělo křičet: "Rewind, Pause, chci si tu loď trochu prohlédnout!"

Hudba Hanse Zimmera je zajímavá tím, jak (stejně jako v předchozích Nolanových filmech) dokonale splývá se zvukovými efekty a často je těžké určit, které rytmické hučení je hudba a které zvukový efekt. Instrumentace jsou skvělé, bubenící si museli otlouct paličky, ve filmu to funguje výborně, ale z čistě hudebního hlediska nejde o žádnou slávu, kterou bych si chtěl pouštět doma. Pokud si chcete zrekonstruovat hlavní motiv doma, tak pravou rukou pomalu cg------ ca------ cg------ cf------ cg------ ca------ ch------ cC------ a levou mlátit celou dobu do c, jenom úplně na konci do g# (a to píšu z hlavy).



P.S: Musím bohužel konstatovat, že sál se zvukovou soustavou Dolby Atmos v kině Hostivař se pro mě stává druhým pražským kinem (po Imaxu na Floře), kam už nebudu chodit, neboť TEN ZVUK STRAŠNĚ ŘVE! Už mnoho let je mi vytýkáno, jak jsem nahluchlý a pouštím si všechno příliš hlasitě, ale na Muži z Oceli jsem si musel párkrát strčit prsty do uší, protože mě bolely bubínky. Jsem si jist, že některé části filmu překračovaly zákonné hlukové limity. Ale i kdyby je nepřekračovaly, je mi to jedno, protože tohle je mi prostě nepříjemné. UPDATE: Možná za to nemohlo kino Hostivař, nýbrž tvůrci!

18.6.13

The Vachler Strikes Back

Petr Vachler dnes reagoval na nedávné prohlášení předsednictva ČFTA ohledně filmových cen svou vlastní tiskovou zprávou, kterou si můžete přečíst zde.

Musím říct, že mně osobně dává Vachlerovo prohlášení více smyslu, než to od ČFTA (viz můj komentář v tom prvním postu).

Ale může to být způsobeno tím, že se prezidium ČFTA jen umí hůře písemně vyjadřovat...

17.6.13

Recenze: Bling Ring - 30%

Film Sofie Coppolové na motivy skutečných událostí, kdy před pár lety partička rozmazlených skorobohatých teenagerů v Hollywoodu vykrádala (i opakovaně) byty slavných hvězd a s kradenými módními doplňky se pak chlubila ve škola i na Facebooku.

Více se můžete dočíst na Wikipedii, nebo se podívat na pár skutečných reportáží o této záležitosti (chronologicky pozpátku).



Tento film vypadá jako nějaká co možno nejvěrnější rekonstrukce skutečných událostí, bez jakéhokoliv bonusu v podobě emocí, dramatu, vizuální zajímavosti atd... Většinou se při natáčení filmů podle skutečných událostí používá cosi, čemu se říká "dramatizace", ale v tomto případě k ničemu takovému nedošlo a film je nudnější, než když si o těch událostech přečtete, nebo se podíváte na dobová zpravodajství (což je s podivem, protože údajně nejde o přesnou rekonstrukci událostí a postavy se jmenují jinak).

Všichni hrdinové jsou fracci, kteří nedělají NIC jiného, než že chodí na večírky, hulí, povídají si o módě a vykrádají cizí sídla, případně to všechno kombinují. Opravdu, skoro polovinu filmu zabírají scény, kdy se hrdinky (a jeden gay) prohrabávají v šatnících slavných lidí a radostně hýkají nad značkami, které tam nalézají. Ve filmu není nejmenší náznak toho, co hrdinové cítí (pokud něco). Všechno je natočeno tak odtažitě a bez jakékliv tvůrčí invence, že to skoro působí jako záměr, kterým Coppolová asi chtěla něco říct, ale netuším co.

Když konečně dojde k odhalení pachatelů (15 minut před koncem), film se stane o trošičku zajímavějším, protože vidíme rozhovory s obviněnými, ve kterých nikoho z nich ani nenapadne, že by snad udělal něco nesprávného, a všem jde pouze o slávu - což připomíná nějaké slabší nastavování zrcadel společnosti od Olivera Stonea...

A velmi mě iritovala většina použitých songů (což byl možná také záměr):



Velice mi to svým námětem připomínalo nedávný film Spring Breakers, s tím rozdílem, že Bling Ring neobsahuje žádné psychedelické scény a není nijak vizuálně zajímavý. Jako jediné plus je možno brát skutečnost, že Emma Watson a několik dalších pohledných děvčat se v něm chová občas sexuálně vyzývavě a špulí. Pysky. Ústní pysky. Ani v tomto ohledu ale film zdaleka nedosahuje zábavnosti / ujetosti Spring Breakers.

P.S: Na českém plakátu je napsáno "Bling Ring - Jako VIPky", ale v úvodních českých titulcích nic o "VIPkách" není. Asi to tedy není český název ale jenom reklamní slogan...