Jak už jsem psal v recenzi předchozího dílu, knihy o Harrym Potterovi jsem nečetl a tudíž nejsem členem cílové skupiny diváků tohoto filmu! Pokud jste knihy četli, tuto recenzi můžete směle ignorovat a určitě na vás film zapůsobí jinak, pravděpodobně značně lépe.
Co naplat, že režisér režíruje celkem zajímavě (a občas inovativně), když jsem měl celý film zásadní problém orientovat se v motivacích postav a v postavách samotných. Každou chvíli se objevila nějaká podivná postava a já netušil, jestli si ji mám pamatovat z nějakého staršího dílu, nebo se ta postava nikdy předtím v žádném filmu neobjevila a byla jen v knize (v takovém případě se ale film často nezdržuje ani s tím, aby nám řekl, jak se jmenuje). Například ke konci se tam objeví postavička, která vypadá jako skřítek Dobby, ale víc se mračí a není to skřítek Dobby (nebo to je zestárlý nebo začarovaný skřítek Dobby???). Kdyby to byl skřítek Dobby, nebo tam ta postava vůbec nebyla, z hlediska filmu by se nezměnilo vůbec nic (je tam asi minutu). Ale čtenáři knih zřejmě vědí, co je ta potvůrka zač a jsou rádi, že ji uvidí... Nebo naprosto nijak není vysvětleno, proč se ten tajný spolek jmenuje "Fénixův řád" - o žádném fénixovi nepadne celý film ani slovo. Nebo ke konci se objeví nějací zlí čarodějové a čarodějky, z nichž jednu hraje Helena Bohnam Carterová, tudíž to má asi být nějaká významná postava, ale vůbec jsem netušil, odkud se tam vzala, jaký vztah má k těm ostatním a proč chce zabít Harryho. A takových okamžiků jsem v tomhle filmu zažil opravdu spoustu.
Některé z těch věcí jsou možná v průběhu filmu vysvětleny, ale nepochytil jsem je možná proto, že příval nových informací je tak hutný, že jsem vůbec nestíhal je zpracovávat.
Kromě toho, že fenomén "vůbec nechápu co a proč se děje" je v pátém filmu ještě horší než v předchozím, je tu ještě problém v tom, že tento film neobsahuje žádné příliš zásadní trikové nebo akční sekvence, kromě závěrečného magického souboje. To znamená, že více než dvě hodiny si lidé povídají, povídají a povídají...
Je mi líto, ale jako samostatný film tohle dílo naprosto nefunguje a dost dobře nevím, jak by se to dalo napravit nebo zda se to vůbec dá napravit. Ovšem, jak už jsem psal, pokud knihu znáte, asi to na vás zapůsobí úplně jinak.
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
29.6.07
Next - 40%
Nicolas Cage jako varietní eskamotér, který čaruje doopravdy!
Námět thrilleru Lee Tamahoriho vychází velmi volně z povídky Phillipa K. Dicka o muži, který měl schopnost vidět dvě minuty do budoucnosti. Hraje ho Nicolas Cage a agenta Julianne Mooreová se ho snaží přemluvit ke spolupráci - je totiž nutno zjistit, kde v USA se teroristé chystají odpálit jadernou nálož. A do toho všeho se připlete osudová žena Jessica Bielová, která s Cagem prchá před agenty, agentkami i teroristy.
Z nápadu “člověk, který ví, co se mu stane za dvě minuty a tudíž to může změnit” by se dalo vytěžit mnohé zajímavé, ale Tamahoriho film zůstává trestuhodně na půl cesty. Když se mu to hodí do krámu, Cage má téměř nadpřirozené schopnosti, kdežto jindy jeho zvláštní schopnost nefunguje nebo najednou funguje trochu jinak. To by koneckonců nebyl úplně fatální problém, ale na rozdíl od Minority Reportu (také podle Dicka, také problémy s logikou) vypadá Next spíše jako videofilm s pár ne moc dobrými digitálními efekty, ve kterém se nějakou nepochopitelnou náhodou objeví několik obvykle dobrých a obvykle drahých herců.
Ovšem to, že jsou to obvykle dobří herci, neznamená, že tentokrát hrají dobře. Většina jich působí unaveně a otráveně i v nejvypjatějších částech filmu. Nejzajímavější na celém filmu je Cageův pekelný účes a závěrečné “odhalení”, které vám nebudu prozrazovat už proto, že byste mi nevěřili, že to opravdu tak je.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Námět thrilleru Lee Tamahoriho vychází velmi volně z povídky Phillipa K. Dicka o muži, který měl schopnost vidět dvě minuty do budoucnosti. Hraje ho Nicolas Cage a agenta Julianne Mooreová se ho snaží přemluvit ke spolupráci - je totiž nutno zjistit, kde v USA se teroristé chystají odpálit jadernou nálož. A do toho všeho se připlete osudová žena Jessica Bielová, která s Cagem prchá před agenty, agentkami i teroristy.
Z nápadu “člověk, který ví, co se mu stane za dvě minuty a tudíž to může změnit” by se dalo vytěžit mnohé zajímavé, ale Tamahoriho film zůstává trestuhodně na půl cesty. Když se mu to hodí do krámu, Cage má téměř nadpřirozené schopnosti, kdežto jindy jeho zvláštní schopnost nefunguje nebo najednou funguje trochu jinak. To by koneckonců nebyl úplně fatální problém, ale na rozdíl od Minority Reportu (také podle Dicka, také problémy s logikou) vypadá Next spíše jako videofilm s pár ne moc dobrými digitálními efekty, ve kterém se nějakou nepochopitelnou náhodou objeví několik obvykle dobrých a obvykle drahých herců.
Ovšem to, že jsou to obvykle dobří herci, neznamená, že tentokrát hrají dobře. Většina jich působí unaveně a otráveně i v nejvypjatějších částech filmu. Nejzajímavější na celém filmu je Cageův pekelný účes a závěrečné “odhalení”, které vám nebudu prozrazovat už proto, že byste mi nevěřili, že to opravdu tak je.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Transformers - 100%
Michael Bay konečně našel látku, ideálně padnoucí k jeho režisérskému stylu a servíruje nám invazi mluvících skládacích robotů z vesmíru.
“Už před počátkem času existovala Krychle. Nevíme, odkud pochází, ale dokáže stvořit světy a zaplnit je životem. Tak se zrodila naše rasa.”
To jsou první věty, které uslyšíte ve filmu Transformers. Pronáší je superhlubokým hlasem Autobot Optimus Prime, hraje k tomu osudová hudba a na plátně přitom rotuje - jak jinak - krychle. Tedy pardon, Krychle.
Jak mohlo něco existovat “před počátkem času”? Jak to může vědět někdo, kdo tím něčím byl stvořen? Proč má Optimus Prime tak hluboký hlas a proč má vlastně latinské jméno, když je z jiné planety?
Pokud si kteroukoliv z těchto otázek položíte, jste v tomto kině špatně a zřejmě netušíte, že na plátně právě začíná film, jehož hlavními hrdiny jsou mnohametroví mluvící roboti, kteří se dokáží složit do podoby pozemského auta (několikanásobně menšího než oni). Film, který vznikl na motivy série japonských hraček pro děti od tří let a následného animovaného seriálu (pro děti od šesti let).
Seriál pravděpodobně neznáte a je to dobře, protože ve filmu na rozdíl od něj nejde o boj dvou znepřátelených ras robotů (Autoboti a Decepticoni) napříč vesmírem, nýbrž na Zemi, kam Krychle náhodou spadne a klíčem k jejímu nalezení jsou stařičké brýle, které vlastní teenager Sam Witwicky (Shia LaBeouf).
Zatímco se ministr obrany (Jon Voight) dozvídá o tom, že skládací helikoptéra a mechanický škorpión vyhladili americkou základnu v Kataru a organizuje superhackery, kteří mají odhalit, kdo se to snaží nabourat do vojenské sítě a co tam hledá (jsou to Decepticoni a hledají tam brýle), Sam si kupuje své první auto (stařičký žlutý Chevrolet Camaro), které je živější, než by se od automobilu dalo očekávat.
Když si automobil (ve skutečnosti Autobot Bumblebee) ověří, že našel “toho pravého Sama”, přivolá další čtyři Autoboty (včetně jejich šéfa Optima Prime), načež začíná boj o Krychli s půl tuctem Decepticonů, kteří už na Zemi jsou. Předím se ale pochopitelně Bumblebee “updatuje” na nejnovější model Chevroletu, aby Samovi nedělal ostudu...
Může to všechno znít poněkud zmateně, ale to jsem se zatím vůbec nezmínil o rozsáhlé dějové linii se supertajnou vládní organizací, která na supertajném místě ukrývá něco, co je superutajováno už sto let a které šéfuje ujetý agent Simmons (John Turturro) s pestrobarevnými trenýrkami.
A taky bych mohl napsat aspoň pár slov o Samově nové kamarádce, supersexy automechaničce Mikaele (Megan Foxová), legračním tlustém černém hackerovi, prsaté hackerce s podivným přízvukem (australským?), několika statečných vojácích s dobrým srdem, Samových legračních rodičích... No prostě, je jich hodně, a jak správně tušíte, ve finále to všichni dají dohromady (kromě rodičů) a každý přiloží ruku k dílu, aby Decepticoni dostali na budku a na Zemi zavládl mír až do Transformers 2. To znamená, že například hackeři hackují, ministr obrany střílí z brokovnice a Mikaela si nechá zpomaleně ovívat vlasy.
Transformers Michaela Baye jsou ryzí esencí... ČEHOSI, co kdysi dávno způsobilo, že jsem viděl dvacetkrát Dobyvatele ztracené archy a třicetkrát Hvězdné války. Je nabíledni, že většina scénáře je absurdní (jako je ostatně absurdní už celý základní nápad s mluvícími skládacími auty a jinými dopravními prostředky). Stejně tak je nabíledni, že mírně unavený Voight ani maniakálně přehrávající Turturro se svými rolemi v Transformers nikdy nikde chlubit nebudou. Na druhou stranu, většina herců (pečlivě vybraných ze všech etnik) je příjemná pro oko a Shia LaBeouf (Disturbia, čtvrtý Indiana Jones) je opravdový sympaťák s komediálním talentem.
Naprostá většina filmu spočívá v tom, že se pravidelně střídá infantilní humor živých herců s technofetišistickými scénami, ve kterých sice také občas vystupují lidé, ale jejich hlavními hrdiny jsou střelné zbraně, počítače, letadla, auta a roboti. A říkejte si co chcete, nedokážu si představit vhodnějšího režiséra pro tuto látku, než je Michael Bay.
Ve většině Bayových filmů se (bez ohledu na jejich námět nebo žánr) dočkáme jistých klasických mistrových scén, ve kterých jsou v nějakém poměru kombinovány výbuchy a střelba, hrdinská hudba, silné motory, kamerové prostocviky, hangár a zapadající slunce. V Transformers jsou takových záběrů a scén tucty, včetně celé závěrečné půlhodiny, která je nepřetržitým trikovým akčním videoherním orgasmem, při kterém roboti zdemolují městskou čtvrť a zabijí mimoděk stovky lidí (aniž bychom viděli jedinou kapku krve). Ale Bay si pochopitelně v té vřavě najde čas na romantický okamžik svých dvou krásných mladých amerických hrdinů. Se zapadajícím sluncem, tklivými smyčci a větrem ve vlasech.
I když se vám může zdát, že výsledek Bayovy snahy zesměšňuji, skutečnost je taková, že jsem si jeho Transformers zamiloval. Nebavme se o tom, zda se budou líbit cílovému publiku, tj. dětem a teenagerům (to budou zcela jistě, a moc). Nebavme se o tom, zda jde o trikovou revoluci (spíše o evoluci, ale pokrok je nezpochybnitelný). Pointa tkví v tom, že i navzdory vtipným scénám je celý film pojat s tak tvrdohlavou seriózností, že je to kouzelné a odzbrojující (ještě více než Singerův Superman) - ať už proto, že je Michael Bay mistr jemného humoru, nebo že je blázen. Od Dne nezávislosti, respektive od Hvězdné pěchoty uplynulo už 11, respektive 10 let, takže už bylo sakra na čase, aby někdo něco takového opět natočil! A na rozdíl od mnoha filmů posledních let a měsíců, které se snažily vydávat za letní popcornové megafilmy, Transformers přesně takovým megafilmem jsou.
A nemyslím si, že by výsledek mohl být lepší. Kdyby byl scénář inteligentnější, kdyby byl humor méně infantilní, kdyby vojáci a vědkyně nevypadali jako manekýni a manekýnky, nebo kdyby hlavní hrdina neměl čivavu, nebylo by to úplně ono.
Ci 100% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
P.S: Všimněte si, že tato recenze nemá tag "super", označující "filmy, které bezvýhradně doporučuji všem bez rozdílu". Je to proto, že znám překvapivé množství lidí, kterým se z nějakého podivného důvodu vůbec nelíbil Den nezávislosti.
“Už před počátkem času existovala Krychle. Nevíme, odkud pochází, ale dokáže stvořit světy a zaplnit je životem. Tak se zrodila naše rasa.”
To jsou první věty, které uslyšíte ve filmu Transformers. Pronáší je superhlubokým hlasem Autobot Optimus Prime, hraje k tomu osudová hudba a na plátně přitom rotuje - jak jinak - krychle. Tedy pardon, Krychle.
Jak mohlo něco existovat “před počátkem času”? Jak to může vědět někdo, kdo tím něčím byl stvořen? Proč má Optimus Prime tak hluboký hlas a proč má vlastně latinské jméno, když je z jiné planety?
Pokud si kteroukoliv z těchto otázek položíte, jste v tomto kině špatně a zřejmě netušíte, že na plátně právě začíná film, jehož hlavními hrdiny jsou mnohametroví mluvící roboti, kteří se dokáží složit do podoby pozemského auta (několikanásobně menšího než oni). Film, který vznikl na motivy série japonských hraček pro děti od tří let a následného animovaného seriálu (pro děti od šesti let).
Seriál pravděpodobně neznáte a je to dobře, protože ve filmu na rozdíl od něj nejde o boj dvou znepřátelených ras robotů (Autoboti a Decepticoni) napříč vesmírem, nýbrž na Zemi, kam Krychle náhodou spadne a klíčem k jejímu nalezení jsou stařičké brýle, které vlastní teenager Sam Witwicky (Shia LaBeouf).
Zatímco se ministr obrany (Jon Voight) dozvídá o tom, že skládací helikoptéra a mechanický škorpión vyhladili americkou základnu v Kataru a organizuje superhackery, kteří mají odhalit, kdo se to snaží nabourat do vojenské sítě a co tam hledá (jsou to Decepticoni a hledají tam brýle), Sam si kupuje své první auto (stařičký žlutý Chevrolet Camaro), které je živější, než by se od automobilu dalo očekávat.
Když si automobil (ve skutečnosti Autobot Bumblebee) ověří, že našel “toho pravého Sama”, přivolá další čtyři Autoboty (včetně jejich šéfa Optima Prime), načež začíná boj o Krychli s půl tuctem Decepticonů, kteří už na Zemi jsou. Předím se ale pochopitelně Bumblebee “updatuje” na nejnovější model Chevroletu, aby Samovi nedělal ostudu...
Může to všechno znít poněkud zmateně, ale to jsem se zatím vůbec nezmínil o rozsáhlé dějové linii se supertajnou vládní organizací, která na supertajném místě ukrývá něco, co je superutajováno už sto let a které šéfuje ujetý agent Simmons (John Turturro) s pestrobarevnými trenýrkami.
A taky bych mohl napsat aspoň pár slov o Samově nové kamarádce, supersexy automechaničce Mikaele (Megan Foxová), legračním tlustém černém hackerovi, prsaté hackerce s podivným přízvukem (australským?), několika statečných vojácích s dobrým srdem, Samových legračních rodičích... No prostě, je jich hodně, a jak správně tušíte, ve finále to všichni dají dohromady (kromě rodičů) a každý přiloží ruku k dílu, aby Decepticoni dostali na budku a na Zemi zavládl mír až do Transformers 2. To znamená, že například hackeři hackují, ministr obrany střílí z brokovnice a Mikaela si nechá zpomaleně ovívat vlasy.
Transformers Michaela Baye jsou ryzí esencí... ČEHOSI, co kdysi dávno způsobilo, že jsem viděl dvacetkrát Dobyvatele ztracené archy a třicetkrát Hvězdné války. Je nabíledni, že většina scénáře je absurdní (jako je ostatně absurdní už celý základní nápad s mluvícími skládacími auty a jinými dopravními prostředky). Stejně tak je nabíledni, že mírně unavený Voight ani maniakálně přehrávající Turturro se svými rolemi v Transformers nikdy nikde chlubit nebudou. Na druhou stranu, většina herců (pečlivě vybraných ze všech etnik) je příjemná pro oko a Shia LaBeouf (Disturbia, čtvrtý Indiana Jones) je opravdový sympaťák s komediálním talentem.
Naprostá většina filmu spočívá v tom, že se pravidelně střídá infantilní humor živých herců s technofetišistickými scénami, ve kterých sice také občas vystupují lidé, ale jejich hlavními hrdiny jsou střelné zbraně, počítače, letadla, auta a roboti. A říkejte si co chcete, nedokážu si představit vhodnějšího režiséra pro tuto látku, než je Michael Bay.
Ve většině Bayových filmů se (bez ohledu na jejich námět nebo žánr) dočkáme jistých klasických mistrových scén, ve kterých jsou v nějakém poměru kombinovány výbuchy a střelba, hrdinská hudba, silné motory, kamerové prostocviky, hangár a zapadající slunce. V Transformers jsou takových záběrů a scén tucty, včetně celé závěrečné půlhodiny, která je nepřetržitým trikovým akčním videoherním orgasmem, při kterém roboti zdemolují městskou čtvrť a zabijí mimoděk stovky lidí (aniž bychom viděli jedinou kapku krve). Ale Bay si pochopitelně v té vřavě najde čas na romantický okamžik svých dvou krásných mladých amerických hrdinů. Se zapadajícím sluncem, tklivými smyčci a větrem ve vlasech.
I když se vám může zdát, že výsledek Bayovy snahy zesměšňuji, skutečnost je taková, že jsem si jeho Transformers zamiloval. Nebavme se o tom, zda se budou líbit cílovému publiku, tj. dětem a teenagerům (to budou zcela jistě, a moc). Nebavme se o tom, zda jde o trikovou revoluci (spíše o evoluci, ale pokrok je nezpochybnitelný). Pointa tkví v tom, že i navzdory vtipným scénám je celý film pojat s tak tvrdohlavou seriózností, že je to kouzelné a odzbrojující (ještě více než Singerův Superman) - ať už proto, že je Michael Bay mistr jemného humoru, nebo že je blázen. Od Dne nezávislosti, respektive od Hvězdné pěchoty uplynulo už 11, respektive 10 let, takže už bylo sakra na čase, aby někdo něco takového opět natočil! A na rozdíl od mnoha filmů posledních let a měsíců, které se snažily vydávat za letní popcornové megafilmy, Transformers přesně takovým megafilmem jsou.
A nemyslím si, že by výsledek mohl být lepší. Kdyby byl scénář inteligentnější, kdyby byl humor méně infantilní, kdyby vojáci a vědkyně nevypadali jako manekýni a manekýnky, nebo kdyby hlavní hrdina neměl čivavu, nebylo by to úplně ono.
Ci 100% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
P.S: Všimněte si, že tato recenze nemá tag "super", označující "filmy, které bezvýhradně doporučuji všem bez rozdílu". Je to proto, že znám překvapivé množství lidí, kterým se z nějakého podivného důvodu vůbec nelíbil Den nezávislosti.
28.6.07
Hezké sny [The Good Night] - 60%
Příběh průměrně éspěšného hudebníka (Martin Freeman), který má manželskou krizi (s Gwyneth Paltrowovou) a místo aby ji řešil, začne se uchylovat do světa svých snů, kde ho očekává dokonalá žena.
"Hezké sny" je "malý" nezávislý filmeček, režírovaným bratrem Gwyneth Paltrowové, který mě celkem příjemně překvapil. Rozhodně to není něco jako Nauka o snech - snové sekvence jsou natočeny téměř bez triků a je jich dost málo. Je to spíš hořká (t.j. ne zrovna k popukání) komedie, zvláštním způsobem zkombinovaná s úvahou o snech (reálných, nešílených). A o lucidním snění, které ovšem tvůrci nějak moc nepochopili, obávám se...
Záměrně nepíšu, kdo další ve filmu hraje, protože jsem to předem nevěděl a zažil jsem díky tomu několik příjemných překvapení. Je pravda, že některé scény jsou poněkud "nevypilované", ale protože jde o Paltrowův debut, nemám tušení, jestli za to může jeho nezkušenost nebo genialita.
Sečteno a podtrženo, je to jako vztahová komedie od Woody Allena, s tím rozdílem, že na rozdíl od posledních vztahových komediíí Woodyho Allena se mi to docela líbilo.
"Hezké sny" je "malý" nezávislý filmeček, režírovaným bratrem Gwyneth Paltrowové, který mě celkem příjemně překvapil. Rozhodně to není něco jako Nauka o snech - snové sekvence jsou natočeny téměř bez triků a je jich dost málo. Je to spíš hořká (t.j. ne zrovna k popukání) komedie, zvláštním způsobem zkombinovaná s úvahou o snech (reálných, nešílených). A o lucidním snění, které ovšem tvůrci nějak moc nepochopili, obávám se...
Záměrně nepíšu, kdo další ve filmu hraje, protože jsem to předem nevěděl a zažil jsem díky tomu několik příjemných překvapení. Je pravda, že některé scény jsou poněkud "nevypilované", ale protože jde o Paltrowův debut, nemám tušení, jestli za to může jeho nezkušenost nebo genialita.
Sečteno a podtrženo, je to jako vztahová komedie od Woody Allena, s tím rozdílem, že na rozdíl od posledních vztahových komediíí Woodyho Allena se mi to docela líbilo.
27.6.07
Smrtonosná past 4.0 [Live Free Or Die Hard / Die Hard 4.0] - 40%
Nemám sílu snažit se zde reprodukovat zápletku, takže rovnou k tomu hlavnímu... Především: Len Wiseman fakt není dobrý režisér a po třech filmech (oba Underworldy a čtvrtá Smrtonosná past) je jasné, že pokud něco trochu umí, je to vždy naprosto totéž. Ano, i Die Hard 4 je celý natočený v zelenomodrých přeřvaných odstínech. Proč? Prostě proto.
Mnohem horší než Wiseman jsou ovšem scenáristé, protože něco tak strašného, jako zápletku čtvrté Pasti, jsem neviděl opravdu hodně dlouho. Ještě by se možná dalo omluvit, že scenáristé přistupují k Internetu a hackingu jako někdy v polovině 80. let (zřejmě nikdy v životě nesurfovali a nedostali jediný e-mail), ale úplně všichni v tomto filmu se skoro pořád chovají jako totální idioti a věci, které by se daly vyřešit naprosto jednoduše, řeší brutálně složitými způsoby. Například McClane potřebuje získat důležitou informaci od jistého legračního tlustého hackera (přitom jde o každou sekundu) a místo, aby mu řekl "všechno mi pověz, nebo ti ustřelím hlavu", tak s ním několik minut žertuje o Star Wars a jeho bytě a pak mu řekne "všechno mi pověz, nebo ti ustřelím hlavu". Nebo plán zloducha: 1. Nahackovat semafory ve městě aby přestaly fungovat. 2. Nahackovat telefony aby přestaly fungovat. 3. vypnout proud v celém státě. A nenapadne ho, že kdyby udělal rovnou "3.", automaticky tím dojde i k 1. a 2...
Ve filmu jsou samozřejmě také akční sekvence, které ovšem také nemají nic ani vzdáleně společného s realitou a svou šílenou nelogičností překonávají Pravdivé lži nebo Resident Evil. Například hned v úvodu filmu McClane prostřelí hasicí přístroj, ležící u padouchových nohou, následkem čehož padouch proletí zavřeným oknem ven a zabije se. O něco později McClane může zabít nějakou vražedkyni, kterou právě zmlátil, ale místo toho ji nechá probrat a vyhodit se z místnosti, pak sedne do auta, vjede do mistnosti, nabere vražedkyni na auto, vjede s ní (i s autem) do výtahu a tam se pak několik minut perou zavěšeni na lanech...
Shodou okolností jsem nedávno viděl Transformers, kteří jsou přinejmenším stejně nelogičtí, ale u těch mi to přišlo absurdně zábavné, protože je v nich přehnané úplně všechno! Ve Smrtonosné pasti 4.0 se debilita scénáře prolíná s chvílemi, kdy se Willis snaží hrát "lidsky" a reálně. A i když by to možná dokázal, v kontrastu se vším okolo je to pouze trapné.
Takovou "třešničkou na dortu" je skutečnost, že narozdíl od předchozích tří dílů je tento mládeži přístupný, takže všichni mluví slušněji a hackeři dělají pubertální vtípky, za které by skutečný McClane lámal vazy...
Možná bych byl milosrdnější, kdyby toto dílo neslo název třeba "Polda drsňák" a hlavní hrdina se nejmenoval McClane. Ale v téhle podobě, jako součást série Smrtonosná past, je to svatokrádež nebo něco ještě horšího.
Mnohem horší než Wiseman jsou ovšem scenáristé, protože něco tak strašného, jako zápletku čtvrté Pasti, jsem neviděl opravdu hodně dlouho. Ještě by se možná dalo omluvit, že scenáristé přistupují k Internetu a hackingu jako někdy v polovině 80. let (zřejmě nikdy v životě nesurfovali a nedostali jediný e-mail), ale úplně všichni v tomto filmu se skoro pořád chovají jako totální idioti a věci, které by se daly vyřešit naprosto jednoduše, řeší brutálně složitými způsoby. Například McClane potřebuje získat důležitou informaci od jistého legračního tlustého hackera (přitom jde o každou sekundu) a místo, aby mu řekl "všechno mi pověz, nebo ti ustřelím hlavu", tak s ním několik minut žertuje o Star Wars a jeho bytě a pak mu řekne "všechno mi pověz, nebo ti ustřelím hlavu". Nebo plán zloducha: 1. Nahackovat semafory ve městě aby přestaly fungovat. 2. Nahackovat telefony aby přestaly fungovat. 3. vypnout proud v celém státě. A nenapadne ho, že kdyby udělal rovnou "3.", automaticky tím dojde i k 1. a 2...
Ve filmu jsou samozřejmě také akční sekvence, které ovšem také nemají nic ani vzdáleně společného s realitou a svou šílenou nelogičností překonávají Pravdivé lži nebo Resident Evil. Například hned v úvodu filmu McClane prostřelí hasicí přístroj, ležící u padouchových nohou, následkem čehož padouch proletí zavřeným oknem ven a zabije se. O něco později McClane může zabít nějakou vražedkyni, kterou právě zmlátil, ale místo toho ji nechá probrat a vyhodit se z místnosti, pak sedne do auta, vjede do mistnosti, nabere vražedkyni na auto, vjede s ní (i s autem) do výtahu a tam se pak několik minut perou zavěšeni na lanech...
Shodou okolností jsem nedávno viděl Transformers, kteří jsou přinejmenším stejně nelogičtí, ale u těch mi to přišlo absurdně zábavné, protože je v nich přehnané úplně všechno! Ve Smrtonosné pasti 4.0 se debilita scénáře prolíná s chvílemi, kdy se Willis snaží hrát "lidsky" a reálně. A i když by to možná dokázal, v kontrastu se vším okolo je to pouze trapné.
Takovou "třešničkou na dortu" je skutečnost, že narozdíl od předchozích tří dílů je tento mládeži přístupný, takže všichni mluví slušněji a hackeři dělají pubertální vtípky, za které by skutečný McClane lámal vazy...
Možná bych byl milosrdnější, kdyby toto dílo neslo název třeba "Polda drsňák" a hlavní hrdina se nejmenoval McClane. Ale v téhle podobě, jako součást série Smrtonosná past, je to svatokrádež nebo něco ještě horšího.
26.6.07
Interview podle Van Gogha [Interview] - 40%
Steve Buscemi a Sienna Millerová ve filmu Steva Buscemiho. Jde o remake několik let starého holandského filmu Thea Van Gogha, který jsem neviděl, takže nemohu srovnávat.
Buscemi hraje reportéra, který má udělat rozhovor s filmovou hvězdou (Millerová). Je to "pod jeho úroveň", protože normálne dělá rozhovor se známými politiky, a dá to Millerové jasně najevo. Millerová se během pár minut projeví jako pořádná kráva, oba si vynadají a po deseti minutách filmu se ve zlém rozejdou. Až potud by to šlo.
Pak se ovšem Buscemi lehce zraní, Millerová to uvidí a pozve ho k sobě domů, kde se spolu začnou velmi otevřeně bavit a začnou mezi nimi vznikat různá pnutí - a zde se odehrává celý zbytek filmu (ve kterém už nikdo další nehraje).
Interview není dobrý film a není to tím, že by mi v něm chyběly triky, výbuchy a herci (například Telefonní budka se mi líbila velice). Je to především díky značně špatnému scénáři a nereálným dialogům, které ani vzdáleně nekorespondují s tím, jak by se dva lidé v takové situaci mohli chovat. A to je to zásadní a možná jediné, co by diváka u takovéhoto filmu mělo zajímat.
Buscemi hraje reportéra, který má udělat rozhovor s filmovou hvězdou (Millerová). Je to "pod jeho úroveň", protože normálne dělá rozhovor se známými politiky, a dá to Millerové jasně najevo. Millerová se během pár minut projeví jako pořádná kráva, oba si vynadají a po deseti minutách filmu se ve zlém rozejdou. Až potud by to šlo.
Pak se ovšem Buscemi lehce zraní, Millerová to uvidí a pozve ho k sobě domů, kde se spolu začnou velmi otevřeně bavit a začnou mezi nimi vznikat různá pnutí - a zde se odehrává celý zbytek filmu (ve kterém už nikdo další nehraje).
Interview není dobrý film a není to tím, že by mi v něm chyběly triky, výbuchy a herci (například Telefonní budka se mi líbila velice). Je to především díky značně špatnému scénáři a nereálným dialogům, které ani vzdáleně nekorespondují s tím, jak by se dva lidé v takové situaci mohli chovat. A to je to zásadní a možná jediné, co by diváka u takovéhoto filmu mělo zajímat.
22.6.07
The Man With The Hat Is Back
V pondělí konečně začalo natáčení nového Indiany Jonese. A jak vidíte na této fotce, Ford nevypadá ani po 20 letech špatně!
20.6.07
Miss Potter [Miss Potter] - 80%
Co vám říká jméno "Beatrix Potterová"? Věděli jste, že jde o "nejúspěšnější autorku dětských knížek všech dob"? Já tedy ne (myslel jsem, že tohle prvenství už stihla získat Rowlingová).
Nicméně: Potterová někdy před 100 lety začala vydávat malé dětské knížečky o zvířátkách s roztomilými vlastními ilustracemi.
Její životopis režíroval Chris Noonan, který natočil první Prasátko Babe, a výsledek je podobně kouzelný, aniž bych mohl nějak objektivně definovat, proč vlastně.
Renée Zellwegerovou jsem nikdy nijak moc nemiloval, rozhodně mi nepřipadá hezká a ani bych neřekl, že v tomto film nějak příliš dobře hraje. Nápad s ilustracemi, které ve filmu ožívají a Potterová si s nimi povídá, mi přišel spíš rušivý. Přesto jsem si velmi užíval příběh toho, jak se Potterová, smířená ve 32 letech s tím, že se neprovdá, zamiluje do nesmělého vydavatele (velice příjemný Ewan McGregor), i když ho její rodiče považují za "nižší vrstvu", a skamarádí se s jeho velmi emancipovanou (a také svobodnou) sestrou (Emily Watsonová).
Celé mi to připomínalo díla Jane Austenové s břitkými dialogy, utajovanými city a silnými ženskými hrdinkami. To, že se to celé zakládá na životě skutečné osoby, mi bylo celkem jedno.
Pokud se vám líbilo Hledání Země Nezemě (které je trochu lepší), nebo pokud chcete oslnit přítelkyni tím, jaká jste citlivá duše, jděte na Miss Potter.
Nicméně: Potterová někdy před 100 lety začala vydávat malé dětské knížečky o zvířátkách s roztomilými vlastními ilustracemi.
Její životopis režíroval Chris Noonan, který natočil první Prasátko Babe, a výsledek je podobně kouzelný, aniž bych mohl nějak objektivně definovat, proč vlastně.
Renée Zellwegerovou jsem nikdy nijak moc nemiloval, rozhodně mi nepřipadá hezká a ani bych neřekl, že v tomto film nějak příliš dobře hraje. Nápad s ilustracemi, které ve filmu ožívají a Potterová si s nimi povídá, mi přišel spíš rušivý. Přesto jsem si velmi užíval příběh toho, jak se Potterová, smířená ve 32 letech s tím, že se neprovdá, zamiluje do nesmělého vydavatele (velice příjemný Ewan McGregor), i když ho její rodiče považují za "nižší vrstvu", a skamarádí se s jeho velmi emancipovanou (a také svobodnou) sestrou (Emily Watsonová).
Celé mi to připomínalo díla Jane Austenové s břitkými dialogy, utajovanými city a silnými ženskými hrdinkami. To, že se to celé zakládá na životě skutečné osoby, mi bylo celkem jedno.
Pokud se vám líbilo Hledání Země Nezemě (které je trochu lepší), nebo pokud chcete oslnit přítelkyni tím, jaká jste citlivá duše, jděte na Miss Potter.
17.6.07
Kletba zlatého květu [Man cheng jin dai huang jin jia / Curse Of The Golden Flower] - 40%
Nejnovější film od režiséra Hrdiny a Klanu létajících dýk nás opět zavádí do čínské historie. Tentokrát sledujeme, jak proti sobě kují pikle císař (Chow Yun-Fat), císařovna (Gong Li) a jejich tři synové.
Rovnou napíšu, že výsledek ani zdaleka nedosahuje kvalit Hrdiny (Klan létajících dýk jsem neviděl). Většinu dvouhodinového filmu se díváme na telenovelu, ve které hrdinové chodí po paláci a povídají si, co kdo na koho zosnoval a zosnuje. To je přerušeno dvěma kratšími akčními scénami a jednou supermegalomanskou bitvou na konci, což působí spíš rušivě, protože je to v opravdu brutálním kontrastu s divadelností (respektive televizností) zbytku filmu.
Pochvalu zasluhují hlavně výtvarníci kostýmů a palácového interiéru (ale na dvě hodiny to nestačí!) a možná i trikaři v závěrečné bitvě desetitisíců vojáků. I když zábavnější je zahrát si nějakou hru ze série Dynasty Warriors.
Rovnou napíšu, že výsledek ani zdaleka nedosahuje kvalit Hrdiny (Klan létajících dýk jsem neviděl). Většinu dvouhodinového filmu se díváme na telenovelu, ve které hrdinové chodí po paláci a povídají si, co kdo na koho zosnoval a zosnuje. To je přerušeno dvěma kratšími akčními scénami a jednou supermegalomanskou bitvou na konci, což působí spíš rušivě, protože je to v opravdu brutálním kontrastu s divadelností (respektive televizností) zbytku filmu.
Pochvalu zasluhují hlavně výtvarníci kostýmů a palácového interiéru (ale na dvě hodiny to nestačí!) a možná i trikaři v závěrečné bitvě desetitisíců vojáků. I když zábavnější je zahrát si nějakou hru ze série Dynasty Warriors.
Cesta bojovníka [Pathfinder] - 40%
"400 let před Kolumbem" se do Ameriky náhodou zatoulali Vikingové a nechali tam malého kluka, kterého "adoptovali" zdejší Indiáni. Asi o 20 let později z kluka vyroste Karl Urban a chrání "své" (tj. Indiány) před "svými" (tj. před další várkou krvežíznivých Vikingů).
Docela zajímavý námět, že? Bohužel, Karl Urban vůbec nevypadá na to, že by mohl dokázat sám zlikvidovat několik desítek Vikingů a především - režisér Marcus Nispel (Texaský masakr motorovou pilou) má sice videoklipovou a reklamní průpravu, takže některé záběry jsou působivé, ale není naprosto schopen vytvořit něco, co by vypadalo jako film se souvislým dějem. Často je problém rozlišit kdy a kde jsme, kdo kam jde a který Viking je který.
Musím složit pochvalu castingovým agentům a kostymérovi, protože Vikingové vypadají skvěle (jako nějací frajeři z World of Warcraft), což ještě prohlubuje nesmyslnost toho, že by proti nim mohl něco podniknout Karl Urban.
Kromě toho má film občas velmi špatné triky (především digitální kompozice lidí a přírody) a iritující hudbu.
Docela zajímavý námět, že? Bohužel, Karl Urban vůbec nevypadá na to, že by mohl dokázat sám zlikvidovat několik desítek Vikingů a především - režisér Marcus Nispel (Texaský masakr motorovou pilou) má sice videoklipovou a reklamní průpravu, takže některé záběry jsou působivé, ale není naprosto schopen vytvořit něco, co by vypadalo jako film se souvislým dějem. Často je problém rozlišit kdy a kde jsme, kdo kam jde a který Viking je který.
Musím složit pochvalu castingovým agentům a kostymérovi, protože Vikingové vypadají skvěle (jako nějací frajeři z World of Warcraft), což ještě prohlubuje nesmyslnost toho, že by proti nim mohl něco podniknout Karl Urban.
Kromě toho má film občas velmi špatné triky (především digitální kompozice lidí a přírody) a iritující hudbu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)