Recenze: Nabarvené ptáče - 30%

V souvislosti s česko-koprodukčním velkofilmem Nabarvené ptáče se každou chvíli zmiňuje, že "rozděluje publikum" na "ty, kteří jsou z něj nadšeni" a "ty, kteří jsou z něj šokováni". Netuším, nakolik je to pravda, a nakolik je to součást propagační kampaně, ale mohu s pýchou oznámit, že se mi povedlo zařadit se do třetí skupiny. Nebyl jsem totiž ani trochu nadšen, ani trochu šokován, jen jsem se strašlivě nudil a místy smál na nesprávných místech (ale zdaleka ne dost).

Je ale možné, že to není neschopností Václava Marhoula (režie, scénář, produkce), ale tím, že Marhoul velmi cíleně a konzistentně stvořil něco úplně jiného, než bych v životě chtěl vidět. Důležitou informací pro vás může být, že Tarkovského filmy mi připadají velmi nudné (i když Tarkovského styl oceňuji a obdivuji) a Nabarvené ptáče mi připadá jako nevydařený pokus o jejich co nejpřesnější imitaci (a také o imitaci Vláčila, když už jsme u toho)...

Ale teď pár slov k ději: Film vypráví o cestě malého chlapce (odhadem dvanáctiletého), který někdy za druhé světové války putuje někde po Evropě a dějí se mu všemožné ošklivé věci. Víc bych o ději napsat nemohl ani kdybych chtěl, neboť v něm všechno je záměrně neurčité a nedořešené. Tudíž nevíme (a zřejmě nemáme vědět), zda celé putování trvalo půl roku nebo pět let, kolik km chlapec ušel, kolika zeměmi prošel, a za kým/proč vlastně putuje. Ve filmu se mluví několika jazyky, z nichž jsem pochytil (pravděpodobně) češtinu, polštinu, ruštinu a nějaký další slovanské jazyky/dialekty, které jsem nedokázal identifikovat. Scény, ve kterých se nemluví česky, jsou opatřeny českými titulky (s pravopisnými hrubkami, což pravděpodobně záměr není).

Je to ale celkem jedno, neboť ve filmu se skoro vůbec nemluví a konkrétně hlavní hrdina řekne během celého snímku asi 30 slov, z nichž většina jsou citoslovce, když se mu děje něco ošklivého. Což se mu dějě pořád. Zajímavé je, že na protagonistu občas jiní lidé mluví různými jazyky, ale on na to většinou nijak nereaguje, takže není jasné, kterým z těch jazyků rozumí.

Recenze: Rambo: Poslední krev [Rambo: Last Blood] - 50%

Mexičani unesli, zdrogovali a zabili Rambovu neteř, takže dostanou přes držky. Tolik k zápletce.

Sylvester Stallone, který je sám schopným režisérem a natočil před lety velmi slušného Ramba 4, se překvapivě rozhodl svěřit režii pátého (a prý úplně posledního) Ramba nezkušenému člověku, který dosud natočil pouze podivnost Moje letní prázdniny. Nevím, proč se to stalo, ale je to škoda, protože pátý Rambo je z celé série s přehledem, bez jakýchkoliv pochyb, nejhorší.

Recenze: Ad Astra - 70%

Blízká budoucnost. Lidstvo si víceméně podmanilo Sluneční soustavu a začíná zjišťovat, zda někde u okolních hvězd není inteligentní život. Jedním z těch, kdo to zjišťoval, a před mnoha lety hrdinně zahynul někde u Neptunu, byl astronaut Clifford McBride (Tommy Lee Jones v epizodní roli). Nyní, o několik desetiletí později, se jeho syn Roy (Brad Pitt), také slavný astronaut, dozvídá, že jeho otec možná žije a možná provozuje (stále někde u Neptunu) experimenty, které by mohly zničit celé lidstvo. Royovi je nabídnuto, aby se vydal na Měsíc a pak na Mars, kde se nachází silný vysílač, kterým by se mohl pokusit s otcem spojit.

A taková nabídka se neodmítá.

Režisér (a spoluscenárista) James Gray (Ztracené město Z a jiná ne úplně tradiční dramata) natočil pomalou, inteligentní, málo akční sci-fi s hlubokou myšlenkou, ale s velkým rozpočtem. Tedy něco, co tu dost dlouho nebylo.

Recenze: Noční můry z temnot [Scary Stories to Tell in the Dark] - 50%

Rok 1968. Několik teenagerů vleze do starého strašidelného domu a zde najdou prokletou knihu. V té se začnou samy od sebe objevovat strašidelné příběhy, které většinou končí smrtí někoho z hlavních hrdinů nebo někoho z jejich blízkého okolí. Klíčem ke zlomení kletby je samozřejmě duch šíleného děvčete, které kdysi bylo v domě uvězněno...

Norský režisér André Øvredal (Lovec trollů) natočil v produkci Guillerma Del Tora horor, který v jistých divácích bude poměrně dost rezonovat. Ale bohužel ne v českých divácích. Vznikl totiž na motivy stejnojmenné knižní kolekce krátkých hororových povídek z 80. let, která je především v USA velice slavná a poměrně kontroverzní, neboť je určena teenagerům a někteří lidé si myslí, že je pro ně příliš strašidelná.

Recenze: Angry Birds ve filmu 2 [The Angry Birds Movie 2] - 40%

Ne, nebudu psát o čem jsou Angry Birds ve filmu 2. Ani nemůžu, protože jsem to zapomněl ještě než film skončil.

Vzpomínám si, že tam byl nějaký třetí ostrov a na něm ptačí padouška s velkým dělem na velké ledové koule. A že to nakonec dobře dopadlo. Následující trailer mě dost překvapil, protože v něm bylo několik scén, které jsem si vůbec nepamatoval. Což neznamená, že ve filmu nebyly. Jenom se mi prostě už zcela vykouřily z hlavy.

Tento film je jako epizoda Toma a Jerryho, ale místo sedmi minut má přes 90 minut. Je agresivní, hlasitý, pestrobarevný, divoký, hyperkinetický atd. atd... Je v něm mnoho gagů, které jsou slušně vymyšlené a slušně natočené. A pousmál jsem se při nich (kdyby mi bylo méně než 10, asi bych se jim smál nahlas). Ale kdyby byl film dvakrát delší nebo dvakrát kratší nebo přeházený a pozpátku, bylo by to jedno. O čem to bylo, to jsem zapomněl ještě předtím, než to skončilo.

Upoutávka na třetí díl

Takže úplně přesně totéž jako první díl, a příště už nepůjdu.

A kdyby moje recenze Angry Birds ve filmu 2 dopadla takhle, spokojený bych s ní nebyl...

Recenze: Anna - 70%

Rok 1990. Padá železná opona a v nastalém chaosu se KGB a CIA přetahují, kdo urve v Evropě větší kus koláče pro sebe. Důležitou roli v tom hraje špičková smrtící supersexy agentka Anna (Sasha Lussová), která sice pracuje pro KGB, ale Cillian Murphy z CIA by si s ní také velmi rád promluvil...

Film Anna Luca Bessona je vydařenou variací na podobné téma, které se nepovedlo dobře zpracovat ve filmech Atomic Blonde nebo Rudá volavka. Není v něm tolik akce jako v Atomic Blonde a nebere sám sebe tak vážně jako Rudá volavka, ale jeho děj a postavy mají smysl. Tedy, smysl v rámci žánru "překombinovaná špinážní akční blbost".

Recenze: Přes prsty - 30%

38letá Linda (Petra Hřebíčková) a výrazně mladší Pavla (Denisa Nesvačilová) jsou spoluhráčky v beach volejbalu (kde jsou na každé straně hřiště jen dva hráči). Pavla by pomalu chtěla mít dítě se svým partnerem (cameo Vojtěcha Dyka), což Linda nese nelibě, neboť je svobodná, bezdětná a beach volejbal je jediným smyslem jejího života, obzvlášť vzhledem k blížícímu se zásadnímu mistrovství.

Katalyzátorem zápletky se stane nový správce volejbalového hřiště Jíra (Jiří Langmajer), který je sexy motherfucker, má tajemnou minulost, chtěl by obě děvčata osouložit (nikoliv současně), ale myslí to s nimi vlastně dobře.

Musím uznat, že plodný scenárista Petr Kolečko (Masaryk, Okresní přebor) napsal scénář, který mě docela zaujal a pravděpodobně byl lepší než scénář většiny českých komedií. Postavy v něm pravděpodobně byly nějak slušně definované, záplatka byla originální a přitom ne zcela vycucaná z prstu, vtípky byly originální a dialogy byly břitké.

Recenze: Tenkrát v Hollywoodu [Once Upon a Time... in Hollywood] - 70%

Hollywood, rok 1969. Herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) kdysi býval slavný v televizi, ale teď jeho sláva upadá, hraje jen vedlejší role a má následkem toho problémy s alkoholem. Jeho nejlepším, ne-li jediným kamarádem je Cliff Booth (Brad Pitt), který mu původně dělal kaskadéra, ale nyní je spíš něco jako jeho sluha a řidič. Zatímco se Rick snaží v Hollywoodu znovu prorazit, Cliff je v pohodě a poznává náhodné zajímavé lidi, především jednu partičku na opuštěném ranči...

Devátý film Quentina Tarantina vznikl zcela jednoznačně proto (a pouze proto), že Tarantino miluje Hollywood 60. let a je mu líto, že ona krásná doba skončila s koncem dekády. Nešlo mu o to, odvyprávět nějaký zajímavý příběh z této doby, ale ukázat, jaké kouzlo tahle doba měla, a zalitovat, že tahle doba skončila. Tohle je hlavní (a velmi explicitní) pointa tohoto filmu. Nikoliv osud Ricka nebo Cliffa.

Vaše potěšení z tohoto filmu tudíž logicky bude velmi záviset na tom, jaké potěšení máte z Hollywoodu 60. let. Mnoho minut Tenkrát v Hollywoodu pozůstává jen z toho, že sledujeme, jak tehdy město a jeho obyvatelé vypadali a jak tam všechno fungovalo (aniž by se přitom někam posunoval děj). Pokud mohu soudit, jde o extrémně věrnou rekonstrukci, která musela být obrovsky náročná z hlediska kulis, statistů a triků. A rozhodně má své kouzlo. O tom není nejmenšího sporu.

Recenze: Krvavá nevěsta [Ready Or Not] - 70%

Mladá Grace (Samara Weavingová) prožívá nejkrásnější den svého života, neboť se právě vdává za za pohledného, hodného Daniela (Adam Brody) z extrémně bohaté rodiny, která v průběhu několika desetiletí vydělala na společenských hrách. A podle bizarní tradice si Grace musí se zbytkem rodiny o půlnoci zahrát náhodně vylosovanou hru. A vylosovaná hra je "schovávaná", přičemž Grace netuší, že "schovávaná" se od ostatních her zásadně liší. Protože v ní jde o život a o obětování na satanistickém oltáři před východem slunce.

Krvavá nevěsta mi různými způsoby (veskrze příjemnými způsoby) připomínala hororové komedie minulých desetiletí. A tím nemyslím Vřískot, nýbrž starší věci jako třeba House on the Haunted Hill. Podobně jako u starých filmů s Vincentem Pricem není od počátku jasné, jestli to všechno není myšleno vážně, ale celkem brzy vyjde najevo, že opravdu ne, a že se máme smát. A že tvůrci jsou schopní a věděli co dělají.

Recenze: Toy Story 4: Příběh hraček [Toy Story 4] - 70%

Přiznám se, že si už moc přesně nepamatuji, o čem byly předchozí Příběhy hraček, ale pamatuji si, že těmi třemi filmy bylo řečeno vše, co bych si představoval, že by mělo být řečeno třemi celovečerními filmy o vztahu oživlých hraček a jejich dětí. A že to na konci Toy Story 3 bylo všechno nějak dojemně emocionálně uzavřeno, Andy už hračky nepotřeboval, ale ony přesto nebyly zbytečné a smířily se s tím. The End, gratuluji, děkuji, super, sbohem Woody a Buzzi...

V tomto kontextu má námět čtvrtého filmu neoddiskutovatelnou pachuť nastavované kaše.

Hračky nyní patří malé holčičce, která právě začala chodit do školy a vyrobila si z vidličky a nějakých odpadků figurku "Vidlíka", který by pořád jen chtěl lézt do odpadkového koše a je poněkud retardovaný.