Recenze: Olga - 60%

Český dokument o první manželce Václava Havla, Olze (té, co dostávala dopisy).

Musím přiznat, že lidé z disentu, jako například Jim Čert, mi jsou volní. Neštvou mě, neadoruji je, nechci se o nich dozvědět víc a asi bych si s nimi neměl o čem povídat.

V archivních záběrech jich v tomto filmu uvidíme víc než dost a dělají to, co tehdy lidé z disentu obvykle dělávali. Tzn. poezii, hudbu, večírky a intelektuální humor. Nepřijde mi to příliš vtipné, inteligentní, ani jinak zajímavé. A většinou je to samozřejmě velmi technicky špatně zaznamenané.

Dočkáme se také pár citátů z dobových policejních dokumentů, ale ani jejich absurdnost není tak bizarní, aby stála za víc, než občasné mírné uchechtnutí.

Samotné Olze Havlové, která dala filmu název, je toho vlastně věnováno velmi málo - jen okolo poloviny snímku. Tvůrci ji zjevně adorují a nenatočili ani vteřinu materiálu, který by byl nějak kontroverzní nebo překvapivý. U některých segmentů jsem si říkal "PROČ tam tohle je?"

Olga Havlová byla jistě žena s mnoha kladnými vlastnostmi a sluší se jí vzdát hold, ale skutečností zůstává, že nebyla natolik výjimečná, aby o ní existoval celovečerní film. Respektive, pokud natolik výjimečná byla, z tohoto filmu se o tom nedozvíme.

Nejsilnější dojem, který ve mně zůstal: Kdyby tento dokument skromná Olga viděla, pravděpodobně by jeho tvůrce poslala kamsi.

Recenze: Godzilla (2014) - 80%

Rok 1999. Joe Brody (Bryan Cranston) pracuje v japonsku a žije s manželkou (Juliette Binocheová) a malým synem Fordem těsně vedle jaderné elektrárny, na nějakém magickém geografickém místě, které je těsně u hory Fudži a současně těsně u moře. Objeví se podivné vibrace a elektrárna se tragicky zřítí, neznámo proč vlastně.

O 15 let později. Z malého Forda vyroste Aaron Taylor-Johnson, který se svou manželkou a pětiletým synkem žijí v USA. Zavolají mu z Japonska, že byl jeho otec zatčen - opět. Ford jede za Joem do Tokia a zjišťuje, že tatínek to v hlavně nemá v pořádku. Pořád mumlá o spiknutí, zachytává divná vlnění a chce se (znovu) dostat do uzavřené oblasti okolo elektrárny.

Ford tam jde s ním (aby už měl od taťky pokoj), a zde zjišťuje, že v tom skutečně je spiknutí, okolo elektrárny není radiace a v jejím nitru probíhají horečné experimenty s probouzením nějakého megamonstra, které vede japonský vědec (Ken Watanabe).

To by o ději prozatím stačilo, ale vězte, že je relativně originální a že Godzilla není jediným megamonstrem v tomto filmu. Což je ostatně vidět už v trailerech, které opět prozrazují více, než by bylo záhodno, a tím diváka připravují o některá příjemná překvapení.

Sbohem, bizarní pane Gigere

Možná už to víte, možná ne. Včera zemřel Hans Rudi Giger, tvůrce Vetřelce, obludy ve Species, červa z Poltergeista II, Kondomu smrti a nástěnné malby, která je vidět tři sekundy ve filmu Prometheus.

Okradený v Praze.

Jeho konec byla stejně bizarní, jako jeho život - spadl totiž ze schodů.

Neméně bizarně zareagovala po jeho smrti jeho rodina, která přesměrovala web www.hrgiger.com na adresu 127.0.0.1, takže jsem se velice divil, proč má najednou Giger na svých oficiálních stránkách mé webskripty...

Neméně bizarní je tento obrázek, kterým se s ním Internet rozloučil:

Je totiž roztomile dojemný jen do té chvíle, než si uvědomíte, že je na něm Vetřelec z Aliens (s rourami v zádech), kterého NENAVRHL Giger a dokonce kvůli něm poslal Jamesu Cameronovi nasraný dopis (který Giger měl vystavený na svém webu, takže se k něm v tuto chvíli nelze dostat).

Prostě stylově bizarní odchod se vším všudy. Good job.

ZÁSADNÍ UPDATE! Pointa tohoto článku je, jak jsem zjistil, nesmyslná, respektive neověřitelná, protože původní Gigerův Vetřelec má taky roury, byť jiné než Cameronův, a ten Vetřelec na obrázku má něco z Gigerova a něco z Cameronova, a roury ani z jednoho... Článek zde nechávám, aby historie viděla, co jsem zač...

Recenze: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel [Hundraåringen som klev ut genom fönstret och försvann] - 60%

Allanu Karlssonovi je 100 let, dostal dort, ale v domově důchodců se mu nelíbí, takže vylézá z okna, míří na nejbližší nádraží, omylem ukradne kufr s 50 miliony korun (švédských) a mizí co nejdál (tzn. o pár měst za kopec, protože nemá na dražší vstupenku - v tu chvíli totiž ještě neví, co je v kufru).

Allan se seznamuje s různými divnými lidičkami, snaží se vypořádat s gangstery, kteří po něm jdou, a přitom vzpomíná na celý svůj pohnutý život - od dětství, přes kariéru experta na výbušniny, až po svá setkání s nejmocnějšími státníky, kteří se s ním kamarádili nejdříve proto, že uměl sestrojit atomovou bombu a později proto, že je slavný špion - nebo si to o něm aspoň myslí.

Nevím jak slavná knižní předloha, ale filmová adaptace se velmi, velmi, opravdu velice moc inspirovala filmovým Forrestem Gumpem, případně Benjaminem Buttonem, Velkou rybou a Járou Cimrmanem, ležícím, spícím.

Recenze: Ranhojič [Der Medicus] - 50%

Anglie, 11. století. Malý kluk Rob (Tom Payne) v sobě objeví unikátní dar. Když se někoho dotkne, aktivuje tím slo-mo Michaela Baye a zjistí, jestli dotyčný v nejbližší době umře. Rob záhy osiří a začne putovat po zemi s "Holičem" (Stellan Skarsgård).

Holič je ve skutečnosti lékař, ale tehdy byla situace okolo lékařství dost unikátní: Léčilo se modlitbami a kdo zkusil něco jiného, ten mohl být obviněn z čarodějnictví a upálen. Holič občas někomu vytrhne zub, napraví vykloubenou končetinu nebo amputuje prst, ale i s tím má dost problémy a občas ho mniši zmlátí.

Holič Chytří židi Robovi vyprávějí o legendárním ranhojiči, který žije v Persii, má tam něco jako "nemocnici" a "lékařskou školu". Rob je tím fascinován a vydává se tam, aby studoval. Protože křesťani nemohou v Persii přežít, Rob si odvážně provede obřízku a vydává se za anglického žida.

Když po roce dorazí do Persie (což ve filmu trvá 10 minut), podaří se mu stát se žákem velmistra (Ben Kingsley) a je u vytržení z toho, že se zde oficiálně léčí a dokonce se používá něco jako vědecké metody. Jeho radost ale nemá dlouhého trvání, protože A) jeho milá židovka se má provdat za jiného, a B) blíží se morová epidemie...

Tento německý velkofilm vznikl podle slavného knižního bestselleru a snaží se být epický, což mu zajímavým způsobem nejde.

Moje přednáška o smyslu života a smrti

Asi první příspěvek na TEDx, který byl čtený z poznámek. Protože proto...

Recenze: Sacro GRA - 60%

GRA (Grande Raccordo Anulare) je dálniční okruh, obepínající Řím. Dokument Sacro GRA splétá mozaiku lidí, kteří žijí nebo pracují buď přímo na něm (lékař v sanitce, dvě staré prostitutky), nebo v jeho nejbližím okolí: Např. zchudlý šlechtitc, rybář, hrobníci nebo normální obyvatelé normálních sídlištních bytů.

Film neobsahuje žádné vysvětlující komentáře nebo titulky a jeho hrdinové téměř nikdy nemluví na kameru. Jen chvíli sledujeme některou z postaviček, pak je střih a chvíli sledujeme jinou, pak dvě další, a pak se zase na chvíli vrátíme k té první. Naprostá většina sekvencí je záměrně vybraná tak, aby se v nich nic dramatického nedělo. Nevidíme, jak prostitutku někdo zmlátí. Nevidíme, jak se rybář topí. Nevidíme, jak sanitka zachraňuje vážně zraněného před smrtí.

Recenze: Hany - 70%

Velmi blízká budoucnost nebo alternativní současnost. Anonymní (české?) město, ve kterém zuří nepokoje (většinou kdesi daleko od kamery) a kde se parta lidí sešla v kavárně, aby si poslechli předčítání pseudoilntelektuální divadelní hry hlavního intelektuála se šálou.

Ale poslechnou si toho mnohem víc...

Film natočili dva mladí filmaři: Michal Samir (scénář, režie) a Matěj Chlupáček (produkce), kteří předtím společně natočili film Bez doteku. A i tentokrát platí, že si ukousli hodně, hodně velké sousto. Celý film je totiž natočen skoro bez střihu. Což si žádá podrobnější vysvětlení, nebo se o tom i v médiích píšou nesmysly:

Film má 90 minut a vypadá, jako by pozůstával jen ze dvou záběrů: Prvního 80minutového a druhého 10minutového. Ve skutečnosti ale pozůstává celkem ze čtyř záběrů, přičemž první tři jsou digitálním trikem smontovány, aby vypadaly jako jeden.

"Nekonečný labůžo": Staří lidé si povídají o starých časech

Recenze: Divergence [Divergent] - 40%

Post-apokalyptické Chicago. Nevíme, jaká apokalypse se přesně udála, a jestli někde na světě existují další osídlená města. Vše se odehrává jen v Chicagu a těsném okolí, obehnaném zdí.

"V zájmu zachování klidu a míru" zde vládne zvláštní sociální systém, kdy jsou všichni obyvatelé rozděleni do pěti společenských tříd:

• Vědci
• Právníci
• Rolníci
• Sportovci - Ti pořád divoce pobíhají, za jízdy naskakují a vyskakují z vlaků, a dělají policii
• Dobročinní - Ti vypadají jako Amišové, žijí skromně a pomáhají všem, kteří to potřebují

Ve skutečnosti se těch pět tříd jmenuje jinak, ale jejich definice jsou jasné.

Too sexy...

Každý obyvatel Města se ve svých 16 letech musí rozhodnout, ke které třídě chce celý zbytek svého života patřit. Přitom se může (ale nemusí) řídit výsledky speciálního testu, který má každému určit jeho ideální poslání.