Měl jsem to štěstí vidět v Karlových Varech světovou premiéru očekávaného Jakubiskova mezinárodního velkofilmu o Čachtické paní.
Zcela záměrně se nebudu vůbec věnovat okolnostem vzniku filmu, protože ty nemají nic společného s tím, jestli to je nebo není dobrý film. Není.
Dokonce bych se poměrně nerad pouštěl do rozebírání autorského záměru, protože si vůbec nejsem jistý, co bylo autorským záměrem, kromě očištění jména hraběnky Bathoryové. Film naznačuje, že to, co se o hraběnce tvrdilo, není pravda, ale nebylo mi úplně jasné, co se vlastně tvrdilo a co tudíž nebyla pravda. Například jsem nepochopil (stejně jako tři další mnou tázání), jestli v tomto filmu hlavní hrdinka nakonec někoho nevinného zabila nebo ne (vypadá to, jako by osobně ubodala někoho nůžkami, ale mohla to být halucinace) a jestli se někdy koupala v lidské krvi nebo ne (v několika scénách se naznačuje, že to všechno na hraběnku ukul zlý Karel Roden, ale na druhou stranu Lucie Vondráčková jako služebná na konci filmu říká radostně své paní "Podívejte, už si umím otevírat nožem žíly sama!" - byť jí nikdy předtím ve filmu nikdo žíly neotvíral ani s ní o tom nemluvil). Což pokládám v životopisném filmu o Čachtické paní za naprosto zásadní problém.
Tyto a další aspekty filmu mi nepřipadaly pouze "úmyslně nejednoznačné", ale prostě tak špatně natočené, že byly nepochopitelné. Nevím, zda za to mohl původní scénář, jeho úpravy, nebo nějaké dodatečné přetáčení/stříhání (objeví se záhy pětihodinová režisérská verze?), ale mnohé události ve filmu jsou tak zmatené, že je vrcholně obtížné pochopit, co se vlastně děje a kdo je kdo. Například někdy po dvou hodinách filmu titulní hrdinka řekne "Musím se vrátit do Čachtic", aniž by někdy předtím ve filmu kdokoliv Čachtice zmínil.
Rád bych se zastavil u dvojice mnichů (Polívka + Mádl), procházející příběhem trochu ve stylu Conneryho ve Jménu růže a postupně používající kolečkové brusle, fotoaparát, brusle na pérový pohon, lyže, gramofon (kovové kružítko na plechu s dírami!), rogalo a elektrické světlo (poháněné kočkou v kole), to vše někdy kolem roku 1600 n.l. Přestože se při těchto scénách diváci nejvyjeveněji rozhlíželi kolem sebe, zda se jim to nezdá, mně tyto drobnosti ze všeho nejvíce připomínaly absurdní poetiku starších výborných Jakubiskových děl. Bohužel, podobných nápadů je ve filmu pomálu (vlastně v něm téměř absentuje jakýkoliv humor nebo nadhled) .
Většina filmu na mě působila dojmem, jako by se tvůrci snažili natočit seriózní (pseudo)historické epické drama za pomoci současných filmařských prostředků, například něco jako Statečné srdce. Pokud vím, tak Jakubisko zatím nic podobného nezkusil natočit a je to vidět. Jeho poetika a lehká ruka jsou mu tentokrát k ničemu a musel se pokusit ukočírovat obrovskou mezinárodní produkci a tisíce statistů, výsledkem čehož je bohužel EPIC FAIL. Zcela vážně tvrdím, že kdyby to všechno bylo absurdnější, lacinější, komornější, s méně statisty a s méně epickou hudbou, fungovalo by to podstatně lépe, respektive aspoň by se o tom dalo říci, že to "nějak funguje".
Některé herecké výkony jsou v rámci možností velmi dobré, ale klíčová slova jsou v tomto případě "v rámci možností". Většina postav je totiž tak nezřetelně napsaná, že by s nimi nic nedokázali udělat ani herci oscarového kalibru.
Ve většině davových scén jsou velmi podezřelí statisté, kteří nevypadají jako vyděšení / rozjásaní vesničané, ale jako někdo, kdo na povel vystrašeně utíká / jásá a dost ho to nudí. A dobré bojové scény se opravdu nedají natočit tak, že řeknu (dobrému!) spolku historického šermu "teď se chvíli šermujte" a natočím to...
Za hranice nevýslovného utrpení pak film posunují vokální výkony. Nevím, kdo přesně byl dabován a kdo mluvil sám sebe, nicméně viděl jsem verzi, kde všechny hlavní postavy mluvily anglicky (pouze hlavní hrdinka najednou na smrtelném loži začala česky zpívat!) a výsledek připomínal legrační anglické dabingy starých kung-fu filmů. Někteří herci měli evidentní problémy vyslovit anglickou větu, každý z nich mluvil naprosto jiným přízvukem a jméno jedné a téže postavy vyslovovali tři různí herci třemi různými způsoby ("Petr", "Pítr" a "Peter").
Možná se budou ozývat hlasy, že jsem příliš přísný a "nevidím na filmu všechno to dobré, co v něm je". To není pravda. V Bathory jsou jisté kvalitní věci: Například hudba, výprava a upřímná snaha některých herců (Frielová, Roden) o herecký výkon. Od třetiny filmu je ale všechno to dobré pohřbeno pod lavinou toho zcela nepodařeného. A nezapomínejme, že film má hodně přes dvě hodiny a povětšinou není tak špatný, až by to bylo zábavné. Je jen velice nudný a převážně zbytečný.
Vlastně úplně nejlepší definice filmu Bathory zní: "Vypadá to asi jako kdyby pro tvůrce Post Coitum někdo sehnal hromadu peněz a donutil ho proti jeho vůli natočit historický velkofilm."
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
5.7.08
3.7.08
Jak ukrást nevěstu [Made of Honor] - 40%
Film začíná v okamžiku, kdy se Patrick Dempsey a Michelle Monaghanová sejdou ještě jako studenti, čirou náhodou, při jakémsi večírku. Tím začne jejich zvláštní "přátelství", které trvá snad deset let. Dempsey spí každý den s jinou ženskou, nechce se "vázat", ale kamarádí se (striktně platonicky) s Monaghanovou, pravidelně se scházejí na kafe a zákusky a povídají si o svých životech.
V tuto chvíli asi už 99% z vás ví, o čem přesně film bude, ale pro to zbvývající jedno procento:
Monaghanová odjíždí na několik týdnů do Skotska. Mezitím Dempseymu dojde, že ji miluje. Chce jí to říct hned jak se vrátí, ale ona se mezitím ve Skotsku zasnoubí (s nějakým mladým skotským lordem) a požádá Demseyho, aby byl - jako nejlepší kamarád - na svatbě (ve Skotsku) její "družičkou".
Tento totálně neoriginální námět je také totálně neoriginálně natočen. Co je horší, scenáristé si nedali ani příliš práce s tím, aby klasickou zápletku nějak trochu ozvláštnili, nebo jí aspoň dali trochu smyslu. Divák by měl pravěpodobně hlavním hrdinům fandit (jejich představitelé jsou jistě fešáci), nicméně Dempsey hraje sobeckého sukničkáře, který se ani po oznámení svatby své lásky neodhodlá k tomu, aby jí řekl, že ji miluje, a místo toho kuje bizarní plány, které mají znemožnit a ztrapnit skotského snoubence (který je mimochodem hezký, hodný a výrazně sympatičtější). Postava Monaghanové je idiot už proto, že se nakonec rozhodne pro Dempseyho (což opravdu není spoiler).
Režisér Paul Weiland dříve režíroval především televizního Mr. Beana a snaží se občas prošpikovat romantické dialogy tím, že někdo někam legračně spadne. Což není legrační.
Celý film působí stejně trapně jako ta "vtipná slovní hříčka" v jeho anglickém názvu.
V tuto chvíli asi už 99% z vás ví, o čem přesně film bude, ale pro to zbvývající jedno procento:
Monaghanová odjíždí na několik týdnů do Skotska. Mezitím Dempseymu dojde, že ji miluje. Chce jí to říct hned jak se vrátí, ale ona se mezitím ve Skotsku zasnoubí (s nějakým mladým skotským lordem) a požádá Demseyho, aby byl - jako nejlepší kamarád - na svatbě (ve Skotsku) její "družičkou".
Tento totálně neoriginální námět je také totálně neoriginálně natočen. Co je horší, scenáristé si nedali ani příliš práce s tím, aby klasickou zápletku nějak trochu ozvláštnili, nebo jí aspoň dali trochu smyslu. Divák by měl pravěpodobně hlavním hrdinům fandit (jejich představitelé jsou jistě fešáci), nicméně Dempsey hraje sobeckého sukničkáře, který se ani po oznámení svatby své lásky neodhodlá k tomu, aby jí řekl, že ji miluje, a místo toho kuje bizarní plány, které mají znemožnit a ztrapnit skotského snoubence (který je mimochodem hezký, hodný a výrazně sympatičtější). Postava Monaghanové je idiot už proto, že se nakonec rozhodne pro Dempseyho (což opravdu není spoiler).
Režisér Paul Weiland dříve režíroval především televizního Mr. Beana a snaží se občas prošpikovat romantické dialogy tím, že někdo někam legračně spadne. Což není legrační.
Celý film působí stejně trapně jako ta "vtipná slovní hříčka" v jeho anglickém názvu.
26.6.08
Hancock - 80%
Hancock (Will Smith) je nesympatický ochlasta / bezdomovec / sprosťák. Kromě toho je také jediný žijící superhrdina (nestárnoucí, nezranitelný, létající). Čas od času pomáhá dobrou proti zlu, ale většinou přitom nadělá takový bordel, že ho nesnášejí úplně všichni. PR manažer Ray Ember (Jason Bateman) se rozhodne, že Hancockovi pomůže "vylepšit image", ale Hancock se zakouká do jeho krásné ženy (Charlize Theronová).
Film Hancock je něco velice zvláštního. Pokud se podíváte na trailer, dostanete přibližnou představu o první třetině filmu, ale nebudete vůbec tušit co a jak se děje ve zbývající hodině. Po úvodní legraci totiž film uhne do opravdu bizarních končin, několikrát změní žánr a zcela přestane být komedií!
Film režíroval Peter Berg (Vítejte v džungli, Království). Jeho filmařský styl docela obdivuji a těšil jsem se, až dostane opravdu dobrý scénář a opravdu hodně peněz. Z Hancocka čiší, že byl velmi drahý (triků není moc, ale jsou o dost lepší, než např. v Superman se vrací), ale scénář nestojí za nic a kromě toho, že náhodně střídá žánry, věnuje se zbtečnostem a zcela obchází naprosto zásadní dějové otázky (prý se po skončení natáčení hodně přetáčelo, přestříhávalo a vystříhávalo a film má velmi skromných 90 minut). Přesto se Bergovi velmi dobře daří dát jednotlivým scénám působivou atmosféru (ať už komediální, akční nebo dojemnou). Tomu pomáhá i výkon Willa Smithe (film produkoval), který v něm předvádí mnohem složitější polohy než tu, kterou vidíte v traileru.
Může vás překvapit, proč po tom všem dávám Hancockovi 80 procent. Je to proto, že vidím každý měsíc spoustu filmů a Hancock z té záplavy výrazně vybočuje (to za prvé) a také bylo fascinující sledovat, jak se výborný režisér a dobří herci snaží potýkat s neuvěřitelně strašným námětem/scénářem (to za druhé). Pokud chodíte do kina jednou za půl roku, abyste tam dostali přesně to, co čekáte, pak na Hancocka rozhodně nechoďte!
P.S: Korunu vší té bizarnosti nasazuje rozhodnutí distributora nadabovat tento film do češtiny, přičemž jde o film přibližně stejně vhodný pro mládež jako Vyvolený, s překvapivým množstvím nadávek, krve a realistického umírání (v USA je "nevhodný do 13 let"). Dabing jsem neslyšel, ale nemůže z něho vzejít nic dobrého. Dvě kopie budou s titulky.
Film Hancock je něco velice zvláštního. Pokud se podíváte na trailer, dostanete přibližnou představu o první třetině filmu, ale nebudete vůbec tušit co a jak se děje ve zbývající hodině. Po úvodní legraci totiž film uhne do opravdu bizarních končin, několikrát změní žánr a zcela přestane být komedií!
Film režíroval Peter Berg (Vítejte v džungli, Království). Jeho filmařský styl docela obdivuji a těšil jsem se, až dostane opravdu dobrý scénář a opravdu hodně peněz. Z Hancocka čiší, že byl velmi drahý (triků není moc, ale jsou o dost lepší, než např. v Superman se vrací), ale scénář nestojí za nic a kromě toho, že náhodně střídá žánry, věnuje se zbtečnostem a zcela obchází naprosto zásadní dějové otázky (prý se po skončení natáčení hodně přetáčelo, přestříhávalo a vystříhávalo a film má velmi skromných 90 minut). Přesto se Bergovi velmi dobře daří dát jednotlivým scénám působivou atmosféru (ať už komediální, akční nebo dojemnou). Tomu pomáhá i výkon Willa Smithe (film produkoval), který v něm předvádí mnohem složitější polohy než tu, kterou vidíte v traileru.
Může vás překvapit, proč po tom všem dávám Hancockovi 80 procent. Je to proto, že vidím každý měsíc spoustu filmů a Hancock z té záplavy výrazně vybočuje (to za prvé) a také bylo fascinující sledovat, jak se výborný režisér a dobří herci snaží potýkat s neuvěřitelně strašným námětem/scénářem (to za druhé). Pokud chodíte do kina jednou za půl roku, abyste tam dostali přesně to, co čekáte, pak na Hancocka rozhodně nechoďte!
P.S: Korunu vší té bizarnosti nasazuje rozhodnutí distributora nadabovat tento film do češtiny, přičemž jde o film přibližně stejně vhodný pro mládež jako Vyvolený, s překvapivým množstvím nadávek, krve a realistického umírání (v USA je "nevhodný do 13 let"). Dabing jsem neslyšel, ale nemůže z něho vzejít nic dobrého. Dvě kopie budou s titulky.
25.6.08
Mamma Mia! - 80%
Na krásném řeckém ostrově provozuje svůj malý hotýlek Donna (Meryl Streepová) a její dcera Sophie (Amanda Seyfriedová). Dvacetiletá Sophie se má zítra vdávat a chtěla před svatbou vyřešit jednu záhadu: Kdo je vlastně její otec? A tak (aniž by o tom řekla matince) pozvala na ostrov tři muže z různých konců světa, kteří ji potenciálně mohli zplodit, protože před 20 lety na témž ostrově s mámou dováděli (našla o nich zmínky v tajném matčině deníku): Pierce Brosnana, Colina Firthe a Stellana Skarsgårda. Současně s ostatními svatebními hosty přijíždějí také dvě postarší dámy (Julie Waltersová a Christine Baranskiová), se kterými Donna kdysi vystupovala v disco podnicích. A zábava začíná!
Mamma Mia! je muzikál (na motivy stejmenného divadelního muzikálu), který je postaven výhradně na písních skupiny ABBA. Na rozdíl od podobně koncipovaného Across The Universe ovšem tentokrát nejde o žádné hluboké myšlenky a filosofování, nýbrž pouze o nezávaznou zábavu a je celkem jedno, kdo si nakonec koho vezme a kdo je čí otec (a kdo je zakuklený gay!).
Rozhodně nejsem nějaký extrémní ABBA-fanoušek (dvě z písní ve filmu jsem vůbec neznal a až do datečně jsem byl upozorněn, že skutečně jde o staré ABBA pecky). Trailer mi připadal dost hrozný a pro heterosexuálního dospělého muže nesnesitelný. Přesto jsem byl neuvěřitelně příjemně překvapen od prvních okamžiků filmu.
Mamma Mia! je nádherně živý a dravý film. Mohou za to herecké výkony (úplně všechny důležité postavy jsou naprosto skvělé). Může za to hudba (některé písně jsou kompletně přeorané, jiné jen velmi mírně rearanžované, aby měly trošičku aktuálnější švih). Může za to krásné Řecko (i když velká část filmu vznikala v londýnském studiu).
Poslední muzikál, u kterého jsem se podobně dobře bavil, byl Hairspray, ale Mamma Mia! působí poněkud jinak. Zatímco Hairspray byl roztomilý svou naprostou precizností a špičkovou choreografií, Mamma Mia! má spíše nespoutanou divokou energii a působí dojmem, jako by všichni jen tak blbli, moc se nesoustředili na precizní zpěv a choreografii, všechno je to úžasně bavilo a někdo je při tom náhodou natočil. Což neznamená, že Strepová nebo Brosnan nezpívají překvapivě dobře.
Film produkoval Tom Hanks s manželkou a možná proto má podobnou dravou energii jako To je náš hit. Byl jsem z toho, jak se mi film líbil, poněkud zděšen a obával jsem se, jestli to prostě není tím, že už jsem starý a proto mě baví dívat se na převážně staré lidi, zpívající několik desetiletí staré písně. Ale Jituška mě ujistila, že se také výborně bavila. Tohle je opravdu ten druh filmu, kdy na konci mohou začít hlavní hrdinové (bez ohledu na logiku děje) tančit a zpívat v disco kostýmech z 80. let a je to zábavné!
Kdyby se z filmu vyhodilo asi 15 minut zbytečně seriózních a tematicky se opakujících scén, získal by úplně ideální stominutovou délku a byl by zábavný opravdu od první do poslední sekundy.
Mamma Mia! je muzikál (na motivy stejmenného divadelního muzikálu), který je postaven výhradně na písních skupiny ABBA. Na rozdíl od podobně koncipovaného Across The Universe ovšem tentokrát nejde o žádné hluboké myšlenky a filosofování, nýbrž pouze o nezávaznou zábavu a je celkem jedno, kdo si nakonec koho vezme a kdo je čí otec (a kdo je zakuklený gay!).
Rozhodně nejsem nějaký extrémní ABBA-fanoušek (dvě z písní ve filmu jsem vůbec neznal a až do datečně jsem byl upozorněn, že skutečně jde o staré ABBA pecky). Trailer mi připadal dost hrozný a pro heterosexuálního dospělého muže nesnesitelný. Přesto jsem byl neuvěřitelně příjemně překvapen od prvních okamžiků filmu.
Mamma Mia! je nádherně živý a dravý film. Mohou za to herecké výkony (úplně všechny důležité postavy jsou naprosto skvělé). Může za to hudba (některé písně jsou kompletně přeorané, jiné jen velmi mírně rearanžované, aby měly trošičku aktuálnější švih). Může za to krásné Řecko (i když velká část filmu vznikala v londýnském studiu).
Poslední muzikál, u kterého jsem se podobně dobře bavil, byl Hairspray, ale Mamma Mia! působí poněkud jinak. Zatímco Hairspray byl roztomilý svou naprostou precizností a špičkovou choreografií, Mamma Mia! má spíše nespoutanou divokou energii a působí dojmem, jako by všichni jen tak blbli, moc se nesoustředili na precizní zpěv a choreografii, všechno je to úžasně bavilo a někdo je při tom náhodou natočil. Což neznamená, že Strepová nebo Brosnan nezpívají překvapivě dobře.
Film produkoval Tom Hanks s manželkou a možná proto má podobnou dravou energii jako To je náš hit. Byl jsem z toho, jak se mi film líbil, poněkud zděšen a obával jsem se, jestli to prostě není tím, že už jsem starý a proto mě baví dívat se na převážně staré lidi, zpívající několik desetiletí staré písně. Ale Jituška mě ujistila, že se také výborně bavila. Tohle je opravdu ten druh filmu, kdy na konci mohou začít hlavní hrdinové (bez ohledu na logiku děje) tančit a zpívat v disco kostýmech z 80. let a je to zábavné!
Kdyby se z filmu vyhodilo asi 15 minut zbytečně seriózních a tematicky se opakujících scén, získal by úplně ideální stominutovou délku a byl by zábavný opravdu od první do poslední sekundy.
24.6.08
Wanted - 80%
Wes Gibson (James McAvoy z Penelope a Pokání) je úředníček, hrbící se celé dny někde u počítače, který na sebe nechá řvát svou hnusnou tlustou nadřízenou a ví, že jeho "nejlepší kamarád" píchá jeho děvče, ale neodváží se s tím nic dělat.
Jednoho dne se zničeho nic v sámošce dozví od Angeliny Jolie to, co vidíte v traileru.
Následně se stává součástí elitního zabijáckého spolku "Fraternity" (protože má zabijáctví v genech), kterému šéfuje Morgan Freeman. Ten studuje tkanou látku a z nepřesností v jejím vzorku binárně dekóduje jména lidí, které má "Fraternity" zlikvidovat (protože si to přeje osud a proto se to objevilo v látce).
Členové Fraternity mají téměř nadpřirozené schopnosti, protože dokáží extrémně zvýšit přísun adrenalinu do svého mozku, čímž se jim de facto zpomalí pohyb všeho kolem nich, takže mohou provádět neuvěřitelné kaskadérské výkony a mimo jiné pomocí speciální "falše" střílet náboje z pistolí i po jiných drahách než po přímkách. A když je nejhůř a jsou opravdu vážně zraněni, jsou strčeni do speciálního vosku, který je bleskově uzdraví.
Wes tedy souhlasí a stane se členenem Fraternity s tím, že se tak dokáže pomstít člověku, který zabil jeho otce. Ale nakonec je všechno pochopitelně jinak...
Film Wanted je 1) nepřístupný, 2) adaptace comicsu, produkovaná tvůrci tohoto comicsu a 3) první americký film Timura Bekmambetova, režiséra Denní hlídky a Noční hlídky. To vše je důležité a to vše je dobře.
Wanted je nekompromisní. Je v něm spousta krve a spousta politicky nekorektních scén. Jeho úvodní část, kdy hlavní hrdina medituje nad zbytečností svého života, mi velmi připomněla úvodní monology Edwarda Nortona v Klubu rváčů. Například když si Wes jde vybrat peníze do bankomatu, naskočí mu na jeho displeji něco jako "You are worthless shit. Your best friend is fucking your girlfriend and you are too much of a pussy to do anything about it. ACCEPT / CANCEL?". To samozřejmě neznamená, že ten bankomat někdo nahackoval, ale má to ilustrovat skutečnost, jak moc je v prdeli a je si toho vědom. Sweet.
Když o chvíli později Wes zjistí, že není loser, ale elitní vrah, opustí zaměstnání, ale předtím vynadá své hnusné šéfové a rozbije hubu svému nejlepšímu příteli. A zde opět musím ocitovat (už naposled): Wes praští kamaráda do obličeje svou počítačovou klávesnicí, načež se obraz extrémně zpomalí jako v Matrixu, letící vymlácená tlačítka poskládají na okamžik ve vzduchu nápis "F-U-C-K-Y-O" a místo závěrečného "U "je kamarádův krvavý vyražený zub. To mi přišlo velmi nápadité, velmi vtipné, velmi ne-PC, velmi ne-PG.
Wanted bude jistě ve většině recenzí srováván s Matrixem, ale není mu podobný více, než byla Matrixu podobná Noční hlídka. Dočkáme se různých efektně zpomalených a fyzikálních-zákonů-se-příliš-nedržících scén a většinou jsou patřičně působivé. Rozhodně jich ale nejsou desítky a rozhodně film funguje i v jiných ohledech.
Především mě překvapilo, jak dobrý byl scénář. Samozřejmě v něm nechybí různé zvraty a samozřejmě je zaděláno na další pokračování (film se údajně příliš nedrží comicsu, ale ten jsem nečetl). Přitom se většina postav ve většině situací chová realisticky, čímž myslím "tak, jak by se asi ve skutečnosti choval v této situaci někdo, kdo umí střílet za roh a nakládá se přes noc do všeuzdravujícího vosku". Hodně pomáhají také herci - Angelina Jolie je pochopitelně sexy, Morgan Freeman je pochopitelně bad motherfucker (slečna Daisy by jeho slovník jistě neocenila), ale především McAvoy velmi dobře zahrál přerod ubožáčka ve vraha a ještě dál...
Bekmambetovova režie je značně unikátní a odlišná od toho, co je v Hollywoodu zvykem. Těžko se to popisuje, ale většina filmu působí značně "neučesaně" a "syrově", asi jako kdyby šlo o hodně drahý ruský film, jenom v něm byly nějaké ty hollywoodské hvězdy a odehrával se v USA (i když byl ve skutečnosti natočen z velké části v ČR a milovníci Žigulíků, Pendolina nebo Václava Klause si v něm přijdou na své).
Film Wanted pro mě byl po poměrně rozpačitém traileru velmi příjemným překvapením. Okolo jeho poloviny děj trochu zpomalil a znepřehledněl, ale ke konci opět nabral tempo a směr a úplný závěr filmu je téměř geniální. Výsledek hodně připomíná Roberta Rodrigueze v nejlepší formě, případně Roberta Rodrigueze v tak dobré formě, jakou nikdy neměl.
Jednoho dne se zničeho nic v sámošce dozví od Angeliny Jolie to, co vidíte v traileru.
Následně se stává součástí elitního zabijáckého spolku "Fraternity" (protože má zabijáctví v genech), kterému šéfuje Morgan Freeman. Ten studuje tkanou látku a z nepřesností v jejím vzorku binárně dekóduje jména lidí, které má "Fraternity" zlikvidovat (protože si to přeje osud a proto se to objevilo v látce).
Členové Fraternity mají téměř nadpřirozené schopnosti, protože dokáží extrémně zvýšit přísun adrenalinu do svého mozku, čímž se jim de facto zpomalí pohyb všeho kolem nich, takže mohou provádět neuvěřitelné kaskadérské výkony a mimo jiné pomocí speciální "falše" střílet náboje z pistolí i po jiných drahách než po přímkách. A když je nejhůř a jsou opravdu vážně zraněni, jsou strčeni do speciálního vosku, který je bleskově uzdraví.
Wes tedy souhlasí a stane se členenem Fraternity s tím, že se tak dokáže pomstít člověku, který zabil jeho otce. Ale nakonec je všechno pochopitelně jinak...
Film Wanted je 1) nepřístupný, 2) adaptace comicsu, produkovaná tvůrci tohoto comicsu a 3) první americký film Timura Bekmambetova, režiséra Denní hlídky a Noční hlídky. To vše je důležité a to vše je dobře.
Wanted je nekompromisní. Je v něm spousta krve a spousta politicky nekorektních scén. Jeho úvodní část, kdy hlavní hrdina medituje nad zbytečností svého života, mi velmi připomněla úvodní monology Edwarda Nortona v Klubu rváčů. Například když si Wes jde vybrat peníze do bankomatu, naskočí mu na jeho displeji něco jako "You are worthless shit. Your best friend is fucking your girlfriend and you are too much of a pussy to do anything about it. ACCEPT / CANCEL?". To samozřejmě neznamená, že ten bankomat někdo nahackoval, ale má to ilustrovat skutečnost, jak moc je v prdeli a je si toho vědom. Sweet.
Když o chvíli později Wes zjistí, že není loser, ale elitní vrah, opustí zaměstnání, ale předtím vynadá své hnusné šéfové a rozbije hubu svému nejlepšímu příteli. A zde opět musím ocitovat (už naposled): Wes praští kamaráda do obličeje svou počítačovou klávesnicí, načež se obraz extrémně zpomalí jako v Matrixu, letící vymlácená tlačítka poskládají na okamžik ve vzduchu nápis "F-U-C-K-Y-O" a místo závěrečného "U "je kamarádův krvavý vyražený zub. To mi přišlo velmi nápadité, velmi vtipné, velmi ne-PC, velmi ne-PG.
Wanted bude jistě ve většině recenzí srováván s Matrixem, ale není mu podobný více, než byla Matrixu podobná Noční hlídka. Dočkáme se různých efektně zpomalených a fyzikálních-zákonů-se-příliš-nedržících scén a většinou jsou patřičně působivé. Rozhodně jich ale nejsou desítky a rozhodně film funguje i v jiných ohledech.
Především mě překvapilo, jak dobrý byl scénář. Samozřejmě v něm nechybí různé zvraty a samozřejmě je zaděláno na další pokračování (film se údajně příliš nedrží comicsu, ale ten jsem nečetl). Přitom se většina postav ve většině situací chová realisticky, čímž myslím "tak, jak by se asi ve skutečnosti choval v této situaci někdo, kdo umí střílet za roh a nakládá se přes noc do všeuzdravujícího vosku". Hodně pomáhají také herci - Angelina Jolie je pochopitelně sexy, Morgan Freeman je pochopitelně bad motherfucker (slečna Daisy by jeho slovník jistě neocenila), ale především McAvoy velmi dobře zahrál přerod ubožáčka ve vraha a ještě dál...
Bekmambetovova režie je značně unikátní a odlišná od toho, co je v Hollywoodu zvykem. Těžko se to popisuje, ale většina filmu působí značně "neučesaně" a "syrově", asi jako kdyby šlo o hodně drahý ruský film, jenom v něm byly nějaké ty hollywoodské hvězdy a odehrával se v USA (i když byl ve skutečnosti natočen z velké části v ČR a milovníci Žigulíků, Pendolina nebo Václava Klause si v něm přijdou na své).
Film Wanted pro mě byl po poměrně rozpačitém traileru velmi příjemným překvapením. Okolo jeho poloviny děj trochu zpomalil a znepřehledněl, ale ke konci opět nabral tempo a směr a úplný závěr filmu je téměř geniální. Výsledek hodně připomíná Roberta Rodrigueze v nejlepší formě, případně Roberta Rodrigueze v tak dobré formě, jakou nikdy neměl.
22.6.08
Bathory dabing
Všichni nedočkavě čekají na první projekci a první recenze Jakubiskova filmu Bathory. Blog "Emaracana" vám mezitím nabízí recenzi dabingu jeho německé verze!
Poznámka: Je to téměř rok a půl starý článek, takže nemusí mít příliš velkou vypovídací hodnotu, ale ROFLoval jsem při něm vydatně.
Poznámka: Je to téměř rok a půl starý článek, takže nemusí mít příliš velkou vypovídací hodnotu, ale ROFLoval jsem při něm vydatně.
21.6.08
Dostaňte agenta Smarta [Get Smart] - 40%
43 let ho naháňali, ještě ho nedostali...
Je to sice přísně tajné, ale americká organizace CONTROL (ti hodní) dlouhá léta bojuje s mezinárodní organizací KAOS (ti zlí). V sázce jsou miliony životů, ale - jak už jsem psal - je to přísně tajné už nejméně od roku 1965, kdy o tom začal točit televizní seriál Mel Brooks.
Hlavním hrdinou seriálu byl agent Smart (Don Adams), který byl unikátní variací na inspektora Clouseaua: Nebyl sice úplný idiot, ale to, že všechny epizody přežil (a většinou navíc zvítězil nad padouchy!), bylo spíše zásluhou nepravděpodobného štěstí a umu ostatních agentů (především krásné agentky 99).
Plynula léta, Mel Brooks přestal nejdříve točit vtipné filmy a pak i filmy obecně, Don Adams hrál Inspektora Gadgeta a pak umřel, a v Hollywoodu někdo došel k názoru, že nadešel čas oživit agenta Smarta pro novou generaci.
Odvážím se napsat, že nová filmová verze Dostaňte agenta Smarta má úžasné obsazení: Steve Carell v titulní roli je jedním z nejlepších žijících "komiků s kamennou tváří" a jeho improvizační schopnosti jsou legendární. Alan Arkin, který hraje jeho šéfa, dokázal po jeho boku svůj talent už jako sprostý dědeček v Malé Miss Sunshine. Anne Hathawayová (agentka 99) a The Rock (agent 23) jsou nejen velcí fešáci, ale také schopní komici (např. Ďábel nosí Pradu a Vítejte v džungli). A když k tomu přidáme samotného generála Zoda (Terence Stamp jako padouch Siegfried) a Azamata Bagatova (Ken Davitian jako Siegfriedův poskok)...
Casting je tedy naprosto labužnický, ale všechno ostatní za ním výrazně pokulhává, počínaje scénářem, který je typickým nezajímavým (a samozřejmě nelogickým, ale to už se jaksi dnes rozumí samo sebou) slepencem akčních a konverzačních scén, odehrávajících se tentokrát především v Rusku a v Los Angeles. Kdybyste mě zabili, nedokázal bych si vzpomenout, o co přesně vlastně šlo a kdo chtěl vlastně co dělat s těmi raketami, a nedokázal bych s jistotou říct, ve kterých okamžicích filmu měl být agent Smart opravdu debilní a ve kterých to měl pouze hrát aby zmátl nepřítele... Nezapomínejme přitom, že nový Agent Smart není naprostá šílenost typu Austina Powerse a že by se tudíž nějaký smysl chování všech zúčastněných docela hodil.
Čímž nechci říct, že film neobsahuje vtipné okamžiky. V paměti mi zůstala například epizodka s Billem Murrayem v roli agenta, který musí stále hlídkovat uvnitř stromu a je tudíž hrozně osamělý, nebo následující dialog, odehrávající se v padouchově sídle, kam se Smart inkognito vetře:
Padouch: "Jak si mám být jistý, že nejste z CONTROL?"
Agent Smart: "Kdybych byl z CONTROL, už byste byl mrtvý."
Padouch: "Kdybyste byl z CONTROL, vy byste už byl mrtvý."
Agent Smart: "Ani jeden z nás není mrtvý, takže evidentně nejsem z CONTROL."
(Chvíle mrazivého ticha)
Padouchův poskok: "To vlastně dává smysl."
Ve filmu je okolo tuctu takovýchto absurdních scén nebo scének, které působí dojmem, že jde o čirou improvizaci či okamžitý záblesk geniality. Bohužel, jsou to pouze ojedinělé ostrůvky bizarní zábavy v moři fádní špionské komedie, která připomíná Bláznivé střely poté, co z nich někdo odstranil většinu humoru a seriózně po nás chce, abychom se strachovali o život Franka Drebina. Režisér Peter Segal má shodou okolností na svém kontě právě poslední díl Bláznivé střely, ale také Zamilovaného profesora 2, takže Agent Smart zase nedopadl úplně nejhůř. Je ale obrovská škoda vidět, jak veliká šance byla promarněna a kolik talentu vyplýtváno.
Odvážím se tvrdit, že kdyby se tvůrci vykašlali na honičky, střílení a moskevské exteriéry, umístili místo toho Carella, Arkina a případně Rocka a Murraye (a třeba i tu Hathawayovou a Azamata, proč ne) do jedné místnosti a rozkázali jim "improvizujte 90 minut na špionážní téma", výsledek by byl přinejmenším tak vtipný, jako Dostaňte agenta Smarta.
A z toho možná vyplývá něco o stavu současné hollywoodské kinematografie, ale radši nechci přemýšlet, co.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Je to sice přísně tajné, ale americká organizace CONTROL (ti hodní) dlouhá léta bojuje s mezinárodní organizací KAOS (ti zlí). V sázce jsou miliony životů, ale - jak už jsem psal - je to přísně tajné už nejméně od roku 1965, kdy o tom začal točit televizní seriál Mel Brooks.
Hlavním hrdinou seriálu byl agent Smart (Don Adams), který byl unikátní variací na inspektora Clouseaua: Nebyl sice úplný idiot, ale to, že všechny epizody přežil (a většinou navíc zvítězil nad padouchy!), bylo spíše zásluhou nepravděpodobného štěstí a umu ostatních agentů (především krásné agentky 99).
Plynula léta, Mel Brooks přestal nejdříve točit vtipné filmy a pak i filmy obecně, Don Adams hrál Inspektora Gadgeta a pak umřel, a v Hollywoodu někdo došel k názoru, že nadešel čas oživit agenta Smarta pro novou generaci.
Odvážím se napsat, že nová filmová verze Dostaňte agenta Smarta má úžasné obsazení: Steve Carell v titulní roli je jedním z nejlepších žijících "komiků s kamennou tváří" a jeho improvizační schopnosti jsou legendární. Alan Arkin, který hraje jeho šéfa, dokázal po jeho boku svůj talent už jako sprostý dědeček v Malé Miss Sunshine. Anne Hathawayová (agentka 99) a The Rock (agent 23) jsou nejen velcí fešáci, ale také schopní komici (např. Ďábel nosí Pradu a Vítejte v džungli). A když k tomu přidáme samotného generála Zoda (Terence Stamp jako padouch Siegfried) a Azamata Bagatova (Ken Davitian jako Siegfriedův poskok)...
Casting je tedy naprosto labužnický, ale všechno ostatní za ním výrazně pokulhává, počínaje scénářem, který je typickým nezajímavým (a samozřejmě nelogickým, ale to už se jaksi dnes rozumí samo sebou) slepencem akčních a konverzačních scén, odehrávajících se tentokrát především v Rusku a v Los Angeles. Kdybyste mě zabili, nedokázal bych si vzpomenout, o co přesně vlastně šlo a kdo chtěl vlastně co dělat s těmi raketami, a nedokázal bych s jistotou říct, ve kterých okamžicích filmu měl být agent Smart opravdu debilní a ve kterých to měl pouze hrát aby zmátl nepřítele... Nezapomínejme přitom, že nový Agent Smart není naprostá šílenost typu Austina Powerse a že by se tudíž nějaký smysl chování všech zúčastněných docela hodil.
Čímž nechci říct, že film neobsahuje vtipné okamžiky. V paměti mi zůstala například epizodka s Billem Murrayem v roli agenta, který musí stále hlídkovat uvnitř stromu a je tudíž hrozně osamělý, nebo následující dialog, odehrávající se v padouchově sídle, kam se Smart inkognito vetře:
Padouch: "Jak si mám být jistý, že nejste z CONTROL?"
Agent Smart: "Kdybych byl z CONTROL, už byste byl mrtvý."
Padouch: "Kdybyste byl z CONTROL, vy byste už byl mrtvý."
Agent Smart: "Ani jeden z nás není mrtvý, takže evidentně nejsem z CONTROL."
(Chvíle mrazivého ticha)
Padouchův poskok: "To vlastně dává smysl."
Ve filmu je okolo tuctu takovýchto absurdních scén nebo scének, které působí dojmem, že jde o čirou improvizaci či okamžitý záblesk geniality. Bohužel, jsou to pouze ojedinělé ostrůvky bizarní zábavy v moři fádní špionské komedie, která připomíná Bláznivé střely poté, co z nich někdo odstranil většinu humoru a seriózně po nás chce, abychom se strachovali o život Franka Drebina. Režisér Peter Segal má shodou okolností na svém kontě právě poslední díl Bláznivé střely, ale také Zamilovaného profesora 2, takže Agent Smart zase nedopadl úplně nejhůř. Je ale obrovská škoda vidět, jak veliká šance byla promarněna a kolik talentu vyplýtváno.
Odvážím se tvrdit, že kdyby se tvůrci vykašlali na honičky, střílení a moskevské exteriéry, umístili místo toho Carella, Arkina a případně Rocka a Murraye (a třeba i tu Hathawayovou a Azamata, proč ne) do jedné místnosti a rozkázali jim "improvizujte 90 minut na špionážní téma", výsledek by byl přinejmenším tak vtipný, jako Dostaňte agenta Smarta.
A z toho možná vyplývá něco o stavu současné hollywoodské kinematografie, ale radši nechci přemýšlet, co.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)