F.A. Brabec je výborný kameraman a v Máji to znovu dokazuje. Nevím, nakolik má v oblibě Michaela Baye a nakolik jím opovrhuje, ale faktem je, že jejich vizuální styl je velmi podobný a že je jediným českým tvůrcem, o kterém můžu napsat, že "jeho vizuální styl občas připomíná Michaela Baye", a myslet to vážně. Kamerové lety okolo hrdinů, zpomalené záběry, prolínačky, to všechno s rozpočtem asi tisíckrát menším než Bay. A po technické stránce to funguje. Důležitá ovšem jsou slova "po technické stránce".
Když sedí Jarmila u stromu na kopečku, nechává se ovívat větrem, hladí si obnažená ramena a kouká do dáli, je to působivé asi jako reklama na minerálku nebo předstartovní loučení v Armageddonu a moc mi to nesedí k Máchovi. Vlastně, kdybych přesně takovouto scénu viděl v americkém filmu, byl bych si téměř jistý, že má jít o parodii. To ale, obávám se, není případ Máje. A když jsem u Armageddonu, musím zmínit také hudbu od Support Lesbiens, která je kvalitní, ale na mnoha místech naprosto nevhodná pro tento film. Při vrcholné souloži dvou hlavních hrdinů připomíná svým stylem Rabinovy kvílející kytary při nástupu Willise a spol. do raketoplánu, zatímco na jiném místě najednou začne evokovat nějaký muzikál ze 70. let (pouze jedna skladba!) - působí to velmi rušivě a rozmetává to atmosféru, kterou se tu a tam téměř daří vybudovat.
Ale díky aspoň za Armageddon, protože když se má ve filmu začít hrát, je to mnohem, mnohem horší.
Sandra Lehnertová (Jarmila) je zcela bez debaty děvče krev a mlíko, které se nestydí ukázat svoje vnady a působivě zapózovat, ale herečka to, obávám se, opravdu není. Podobně Matěj Stropnický (syn Martina Stropnického) by se se svou vizáží stylově hodil do Tokio Hotel nebo Milli Vanilli (do těch původních, ne do Real Milli Vanilli) a leckteré pubertální děvče z něj jistě nezůstane suché, odmítám ale souhlasit s tím, že v tomto filmu cokoliv hraje, a označovat ho slovním spojením "strašný lesů pán" by byl velmi trapný vtip, pokud by to byl vtip. Juraj Kukura vypadá, jako by měl problémy mluvit česky, a naprostá většina hereckých výkonů je pokažena (mimo jiné) díky špatným postsynchronům.
Snad jediný, kdo zvládá svou roli se ctí, je Jan Tříska jako kat. Je osudový, jako kdyby právě vylezl ze Sedmé pečeti, a jeho přednes Máchových veršů je působivý. Kdyby jediným mluveným slovem v celém filmu byly Máchovy verše v podání Třísky (a film by měl okolo 20 minut), je dost pravděpodobné, že bych z něj byl naprosto nadšený. V této formě jsem občas uznale pokývl hlavou nad tím, že se vizuální stránka nezvykle často (na český film) přibližuje hollywoodskému standardu, ale jakákoliv atmosféra byla zničena ve chvíli, kdy otevřel ústa někdo jiný než Tříska - díky dialogům, díky jejich přednesu a díky všemu, co souvisí s "herectvím".
