Recenze: Na krátko - 80%

Malý Jakub žije v hnusném malém městě (Děčín?) v nepříliš bohaté rodině. Pouze myšlenky na otce (který rodinu opustil a žije ve Švédsku) mu pomáhají přežít doma s matkou, která se příliš stará, a šestnáctiletou nevlastní sestrou, která ho záměrně vytáčí (protože její otec je v USA a "bohatý"). A samozřejmě, Jakuba také šikanují spolužáci ve škole.

Psychoteror zintenzivní ve chvíli, kdy na delší návštěvu přijede sociopatická babička, a kdy Jakub začne zjišťovat, že jeho táta pravděpodobně nežije ve Švédsku, ale na vedlejším sídlišti...

Mladý režisér Jakub Šmíd natočil před pár lety film Laputa, u kterého jsem oceňoval jeho atmosféru, ale nebyl jsem příliš nadšený z jeho neexistujícího scénáře. Scénář k Na krátko psala Petra Soukupová (která měla sex a dceru s Tomášem Baldýnským, kreativním producentem tohoto filmu) podle vlastní oceňované novely. A scénář je dobrý.


Na krátko je samozřejmě dalším zástupcem podžánru "Všichni jsou v hajzlu". O zápletku v něm příliš nejde - ta spočívá vpodstatě jen v tom, že Jakub v polovině filmu objeví svého skutečného otce a "uteče k němu". Přitom je ale celou dobu velmi jasné, že se tím nic nevyřeší a že film nemůže mít nic jako "happy end". Zoufalství Jakubovy situace je krystalicky jasné z většiny dialogů, aniž by muselo být něco složitě vysvětlováno. Když se Jakub zaptá mámy, jestli by nemohli jet do Švédska za otcem (v úvodu filmu), je okamžitě jasné, že je to zcela absurdní představa (protože na to rodina nemá, i kdyby matka náhodou chtěla), a že Jakub žije v téměř pohádkově optimistickém interním světě, kde mu to nebude svědčit. Problém je samozřejmě i v tom, že vyrůstá v neúplné rodině, ale to není něco, na co by film nějak explicitně kladl důraz.

Ostatně, zoufalí jsou v tomto filmu většinu času všechny hlavní postavy. Jakub, jeho matka, jeho babička, jeho sestra i jeho pravý otec. Vedlejší dějové linky se točí okolo babičky, která svou přílišnou starostlivostí terorizuje matku, a okolo sestry, která by chtěla s jakýmsi hejskem přijít o panenství, ale miluje ji hodný nerd. Ani jednomu z toho se ale nedá říkat "zápletka" a v obou případech je poměrně jasné kam to povede (vzhledem k tomu, že v tomto filmu nic nemůže dopadnout dobře). Respektive, "happy end" může spočívat leda tak v tom, že nikdo brutálně nezemře...

Na krátko je především filmem o atmosféře a o mezilidských vztazích, které se v průběhu filmu nijak moc nemění. Tudíž, pokud ho má divák v kině vydržet, musí v něm být jiné věci, které udrží jeho pozornost. Což se víceméně podařilo, a ve srovnání s českou konkurencí se to dokonce podařilo velmi dobře.

Dialogy jsou občas velmi kvalitní (často tím, co v nich není naplno řečeno) a herci je většinou zvládají velmi dobře - jen dětským představitelům to občas trochu ujede a nějakou složitější emoci nezvládnou úplně stoprocentně. Ale pořád OK.

Film je málo výpravný, šedivý a depresivní, jako náhodné dokumentární záběry ruční kamerou. Je to bezpochyby záměr a o kvalitách tvůrců vypovídá, že si při této "nenápadnosti" skoro nevšimneme, že záběry mají nějakou kompozici a nějaký výtvarný záměr. Což je něco, co by mělo být samozřejmostí, ale v českých filmech to je skoro zázračná výjimka. Avantgardní hudba od kapely Květy je OK, ale na můj vkus se příliš opakovala (jedna identická skladba na třech různých místech filmu).

A podobná "relativní chvála" platí pro většinu aspektů tohoto filmu. Kdyby Na krátko vzniklo v Irsku nebo ve Švédsku, napsal bych, že je to "další kvalitní evropský depresivní film o současých lidech, kteří na tom nejsou nejlíp". Ale protože vznikl v Česku, jsem nucen napsat, že je to výjimečně dobrý český depresivní film o současných lidech, kteří na tom nejsou nejlíp. I když má hodinu a tři čtvrtě a i když nemá žádnou podstatnou zápletku, dá se bez větších problémů přežít bez nudy. Což je na naše poměry skoro zázrak.

P.S: Před filmem byl údajně dodatečně přilepen nějaký animovaný krátký snímek, který jsem neviděl a nemá s hlavním filmem nic společného. Ale pokládám to za dost zbytečné, protože Na krátko je dost dlouhý (objektivně i subjektivně) sám o sobě.