Recenze: Nic proti ničemu - 50%

V neokomunistickém rekreačním objektu se schází cca 10 dospělých lidí, kteří byli v dětství adoptovaní a seznámili se na internetovém chatu pro takto "postižené" (a dosud se osobně nepoznali). Měli by zde založit občanské sdružení na pomoc adoptovaným, ale všechno se velmi zkomplikuje tím, že někteří z nich jsou zde s nekalými úmysly a většina z nich jsou idioti.



Původně jsem chtěl začít tím, že Nic proti ničemu nemohu hodnotit jako film, protože postrádá základní filmové atributy a vlastně to není film. To ale není pravda. Když natočím 24hodinový statický záběr hotelu, jistě to je FILM. Když natočím dvě slečny, které se vykadí do kelímku a pak to snědí, jistě to také je FILM. Je ovšem dost problematické takové filmy recenzovat nebo třeba jen určit, o jaký žánr jde. Mohu pouze napsat, že hotel a hovínko byly dobře zaostřeny, co nejpřesněji popsat, co je ve filmu vidět a slyšet, a zbytek musím nechat na čtenářovi...

Český film Nic proti ničemu není dobře zaostřen. Kromě ostření postrádá také ostatní práci kameramana, střih, herecké výkony, soundtrack, scénář a spoustu dalších věcí. To vše pravděpodobně záměrně, aby vznikl patřičný chaos.



Film má jistým způsobem definované postavy, které se v jeho průběhu setkávají ve větších či menších skupinkách a předvádějí herecké etudy, připomínající improvizovaná cvičení na herecké škole. Nikoliv na filmové škole! Dlužno podotknout, že skutečnost, že postavy jsou adoptované, nemá pro děj téměř žádný význam, a kdyby šlo o sraz sběratelů známek, nic podstatného by se ve scénáři nemuselo měnit.

Kamera se většinu času divoce klepe, chaoticky zoomuje a náhodně přeostřuje tak, že mě z toho po pár minutách začala bolet hlava. Záběry jsou extrémně dlouhé a v průběhu scén neexistuje střih v takové podobě, v jaké ho známe z většiny filmů: Nestříhá se mezi různými kamerami a různými úhly, ale vypadá to, jako by byly pouze vystřiženy zbytečné kusy z prostředků oněch dlouhých záběrů. Takže si dvě postavy povídají - najednou střih - a postavy si dále povídají na stejném místě, jen jsou trochu jinak natočené a kamera je zabírá trochu jinak náhodně.

Z toho by se mohlo zdát, že film má vzbuzovat dojem dokumentárního záznamu. Odpovídal by tomu i fakt, že většina dialogů je evidentně improvizovaná. V příkrém kontrastu s tím je ovšem herectví všech zúčastněných, kteří improvizují jako amatérští hráči RPG hry. Po pěti sekundách jakéhokoliv dialogu ze kterékoliv části filmu musí být každému jasné, že nejde o skutečné lidi, ale o herce, kteří ochotnicky deklamují. Například v jedné scéně má jedna z postav "neschopně lhát" a přetvařovat se, ovšem tato její "neschopná přetvářka" je zahraná úplně stejně jako všechny scény všech ostatních. Protože nejeden ze zúčastněných je profesionální zkušený herec, musí být jejich vzácně nepřesvědčivé výkony také nějakým cíleným záměrem.

Režisér a hlavní tvůrce Petr Marek před filmem tvrdil, že jde o komedii, a značná část diváků ve Varech se značnou část filmu upřímně smála, včetně mnoha okamžiků, které mi přišly extrémně smutné a dramatické, například při zobrazení pedofilovy chatové zprávy "Chci šukat dětský kundičky... Do krve :-)". Většina postav mi přišla jako psychické (někdy i fyzické) trosky se závažnými problémy a silně podprůměrnou inteligencí, projevující se například tím, že:

• Dva lidé jedou na sraz, kde se chtějí vydávat za někoho jiného, a předem je nenapadne připravit si falešné identity.
• Jeden člověk si celý film plete spolubydlícího X se spolubydlícím Y, i když si tito nejsou ani v nejmenším podobni.
• X a Y se spolu hádají kvůli krádeži dárkového poukazu na 80 000 Kč, přičemž před chatou celou dobu stojí minibus koupený právě za tento poukaz (což oba vědí), tj. je jasné, že poukaz již nemá žádnou cenu.

Mám smysl pro velmi černý humor, ale sledovat tento film mi bylo většinu času psychicky i fyzicky nepříjemné, což by se dalo chápat tak, že na mě zapůsobil a splnil tak svůj účel. Mohou za to ve vzácné shodě všechny jeho složky (včetně hudby, která pozůstává především ze zcela nevhodné klasické hudby, opakující se ad nauseam a ustřihnuté většinou náhodně uprostřed tónu). Z toho bych si vyvodil, že Petr Marek pravděpodobně je inteligentní a schopný tvůrce a pouze se z nějakého důvodu rozhodl využít své schopnosti k tomu, aby natočil něco, co vypadá jako dílo neumětela. Nejeden filmový divák asi chce něco takového v kině vidět, protože je znuděn ostatním, co v kinech vidí. Já ne.

Protože se jistě pod tímto článečkem strhne tradiční sprostá diskuse (již jsem zjistil, že fanoušci tohoto filmu, respektive režiséra, jsou překvapivě militantní), dovolte mi předem oznámit, že dle mého názoru při hodnocení jakéhokoliv filmu VŮBEC nezáleží na tom,

• jestli znám předchozí filmy nebo jinou tvorbu režiséra.
• jestli vím co je to "Dogma 95".
• jestli vím, jaký vztah má režisér k "Dogma 95".
• jestli vím, co o režisérovi a jeho tvorbě napsali Paul McCartney a Mirka Spáčilová.
• jestli vím, co režisér o svém filmu píše a říká.
• jestli to, co režisér o svém filmu píše a říká, je míněno vážně, nebo ne.

Pokud bych chtěl, mohl bych já nebo nebo někdo jiný napsat delší rozbor, který by tyto aspekty bral do úvahy a něco z nich vyvozoval. Já nechci.