Recenze: Bill & Ted Face The Music - 60%

Než se dostanu k recenzi nového filmu Bill & Ted Face The Music, který měl před pár dny premiéru (a nikdy se neobjeví v našich kinech), musím trochu odbočit k jeho kořenům:

Před dávnými lety, za sedmero horami (konkrétně v letech 1989 a 1991 v USA) měly premiéru komediální sci-fi filmy Bill & Ted's Excellent Adventure a Bill & Ted's Bogus Journey s Alexem Winterem a (tehdy neznámým) Keanu Reevesem v hlavních rolích. Do našich kin se tyto filmy nedostaly z pochopitelných důvodů (museli se tehdy dohánět Rambové a jiné komunisty zakázané filmy), ale - poměrně překvapivě - o jejich existenci dnes neví ani spousta "profesionálních" českých filmových kritiků, přestože jde o nezanedbatelný kulturní fenomén - s Billem a Tedem následně existovaly také dva televizní seriály (jeden animovaný, jeden hraný) a několik videoher.

V prvním filmu se Bill a Ted vydávají zpět časem (v telefonní budce), aby ukradli různé historické osobnosti, které jim mají pomoci s domácím úkolem. Ve druhém filmu umřou, dostanou se do pekla a s pomocí Smrťáka (William Sadler) musí zastavit padoucha z budoucnosti jménem Chuck De Nomolos.

Bill a Ted byli natočeni pro poměrně specifické publikum, kterému například přijde legrační, že se darthvaderovský padouch z budoucnosti jmenuje Chuck De Nomolos. Aniž by nutně museli vědět, že se scenárista filmu jmenuje Ed Solomon (což je "De Nomolos" pozpátku), natož aby věděli, že ten scenárista za pár let bude zeťem Johna Cleese (a tudíž mu dojde, že cestování časem v telefonní budce není tak originální nápad, jak si původně myslel).

Recenze: Tenet - 70%

Christopher Nolan přichází se svým novým mega-opusem (dvě a půl hodiny!), který opět předefinovává realitu a tentokrát si hraje především s časem. Ale tak intenzivně, že aspoň pár měsíců nemá smysl natáčet další film o časových paradoxech...

Občas v recenzích píšu, že byste si o nějakém filmu měli číst co nejméně a vydat se na něj do kina, pokud spadáte do jisté škatulky. Pokud tedy spadáte do škatulky "Mám rád(a) chytré velkofilmy, především ty od Christophera Nolana", pak se rozhodně na Tenet vydejte.

I vám ale doporučuji, zjistit si o filmu předem co nejvíce, podívat se na trailery, přečíst si základní info o hlavních postavách, atd... Pořád nebudete ani zdaleka tušit, o čem film je, a pokud to neuděláte a Tenet se vám bude líbit, pak ho rozhodně budete muset vidět ještě jednou, pravděpodobně víckrát.

Konspirační teorie?

 

Recenze: Šarlatán - 80%

Jan Mikolášek (1889 - 1973) byl český bylinkář a léčitel, který ve 30. - 50. letech získal značnou popularitu díky svým až zázračným úspěchům. Dokázal totiž určit přesnou diagnózu a správnou léčbu jen na základě letmého nahlédnutí do vzorku moči (aniž by pacianta vůbec potkal)! Mikolášek léčil slavné osobnosti, politické prominanty (nacisty i komunisty) a nakonec se mu jeho věhlas stal osudným a komunisti si na něj došlápli ve vykonstruovaném politickém procesu.

To je, pokud se mi podařilo zjistit, objektivní pravda, kterou se inspiroval nový film Agnieszky Hollandové Šarlatán. Mikoláška v něm hraje Ivan Trojan (který mu není ani vzdáleně podobný) a jeho syn Josef (v mnoha flashbackových scénách).

Film nám představuje Mikoláška jako značně vyšinutého člověka, který s největší pravděpodobností má nadpřirozené schopnosti (možná od Boha, možná od přírody), až nelidsky prahne po léčení nemocných mas a politiku cíleně zcela ignoruje - dokud ho politika nedostihne. Ve filmu se docela odvážným způsobem prolíná křesťanství (Mikolášek má zvláštně intenzivní vztah k Ježíšovi) a homosexualita (intimní vztah Mikoláška s jeho slovenským asistentem). A moč a uniformy. Vlastně, jako jediný další český film, ve kterém se sešlo dohromady tolik uniforem, moči a homosexuality, mě napadá Daddy's Iron Rule: Firm Hand, Hard Cocks.

Oba Trojani jsou v hlavních rolích skvělí a působí vlastně velmi bizarně, že tentýž herec předváděl před pár měsíci v jiném filmu (Bourák) toto. Film rozhodně nebyl laciný, ale je natočen spíše komorně, s minimalistickou kamerou a hudbou a bez nějakých šílených audiovizuálních nápadů. Působí jako velmi kvalitní televizní film a nemyslím to hanlivě.

Recenze: Palm Springs - 70%

Palm Springs je jeden z těch filmů, u kterých se budete bavit tím více, čím méně o něm budete vědět. Je to romantická komedie s prvky sci-fi, je sprostá, má tempo, je vtipná, originální, chytrá a celkově de o příjemné překvapení.

To vám ale asi nestačí, takže:

Nyles (Andy Samberg) jel se svou přítelkyní na svatbu a zde se dostane do časové smyčky, spočívající v tom, že se každé další ráno probudí v téže posteli v tentýž opakující se (svatební den), přičemž si pamatuje vše, co se stalo v předchozích verzích téhož dne. Tedy, ano, máte pravdu, přesně totéž jako v Na hromnice o den více. Ovšem tvůrci tohoto filmu velmi dobře vědí, že jejich divák zná Na hromnice o den více, a že mu musejí nabídnout něco víc. A také to udělají.

Většinou k tomu používají metodu utajovaných skutečností. T.j. mnohokrát se stane, že netušíme, proč hrdinové dělají to, co dělají a jejich jednání nám může připadat divné, ale později se to vše vysvětlí pomocí dialogů nebo flashbacků a ukáže se, že nešlo o debilitu scenáristů, ale naopak o velmi konkrétní záměr.

Factorio 1.0 (a soutěž)! (Updatováno s výsledky)

Někdy před třemi lety jsem se obšírně rozepisoval o videohře Factorio (přečtěte si to, pokud jste nečetli) a ohodnotil jsem ji 100 procenty, přestože to byla alfa verze. Nyní, po více než třech letech (a po celkem osmi letech nepřetržitého vývoje), se konečně chystá verze 1.0, která vyjde v pátek 14. srpna. K nejzásadnějším změnám v ní patří nová high resolution grafika, příjemnější uživatelské rozhraní a nový tutorial, ale drobných vylepšení jsou tisíce.

Pořád platí vše, co jsem tehdy napsal. Factorio je jedna z nejlepších (ne-li úplně nejlepší) komerčních herních investic co se týče poměru "čas * zábava / peníze". Je to jakýsi závan starých herních časů, kdy hry neměly předem plánované DLC a kdy je dělaly malé týmy vývojařů, kteří je sami rádi hráli a kteří naslouchali svým fanouškům (u Factoria jsou bugy opravovány téměř okamžitě a vychází i několik verzí týdně). Za 25 Euro dostanete nejen hru, ale také jakousi multiplayer sandbox platformu, pro kterou jiní lidé vytvořili tisíce modifikací (a vy si můžete vytvořit vlastní), z nichž některé mění Factorio v podstatně jinou hru (příklad). Ve Factoriu můžete hrát PvP, PvE, programovat, hrát si s vláčky, jen tak si experimentovat (bez útočících nepřátel) nebo stavět hezké baráčky. Nebo všechno současně.

Factorio nabízí zdarma ke stažení demo verzi, která je ale téměř rok stará a obsahuje víceméně jen tutorial, kde jste dost intenzivně "vedeni za ručičku". To znamená, že v něm vlastně nemůžete zakusit ten pocit naprosté volnosti v plné hře, kdy je zcela na vás, zda budete problémy ve své továrně řešit tak, aby to bylo co nejefektivnější nebo co nejestetičtější. Nebo úplně šílené. Což je škoda.

Recenze: Démon zatracení [The Wretched] - 60%

Teenager Ben přijíždí do venkovského domu za svým (rozvedeným) otcem, u kterého má strávit prázdniny / pracovat v přístavu / prožít první lásku atd atd...

Bohužel, v nedalekém lese se skrývá lesní démonka, která se primárně věnuje tomu, že krade (a žere) děti, a kromě toho provádí následující:

• Hypnotizuje lidi a vymazává jim paměť
• Schovává se ve vnitřnostech mrtvých zvířat
• Obléká se do kůže lidí, které zabila
• Způsobuje zjevování / zmizování strašidelného stromu, pod kterým má doupě
• Nasazuje si na hlavu jelení (?) lebku
• Staví v domě svých obětí oltář nějakému lesnímu bohu (?)
• Nesnáší sůl
• Ryje do všeho kolem sebe symbol, který vypadá jako kozí hlava nebo písmeno "A" vzhůru nohama
• Křupe v ní

Recenze: Proxima - 70%

Francouzská astronautka (Eva Greenová) se v Rusku připravuje k dlouhému pobytu na oběžné dráze, což má být příprava k její pozdější cestě na Mars. Musí zvládnout náročnou fyzickou přípravu a vyrovnat se s tím, že dlouho neuvidí svou malou dceru a že sexismus stále existuje i ve vesmírném programu.

Pro ocenění kvalit filmu Proxima je důležité ujasnit si, co tento film NENÍ. Není to vesmírné dobrodružství a není to film pro fanoušky kosmonautiky. A není to velkorozpočtový film. Odvážím se tvrdit, že v něm není jediný trik nebo kulisa. Objektivně vzato to JE sci-fi (protože jde o přípravy k letu na Mars), ale není to pro děj nijak důležité a je to spíše na škodu věci (viz dále).

Proxima je především intimní drama jedné ženy, která toho má na svých bedrech hodně a dobrovolně si toho chce nandat ještě víc. Musí se společně s ex-manželem starat o svou dceru Stellu, která má dyslexii (a několik dalších vývojových vad) a musí čelit nepříjemným snahám kapitána výpravy (Matt Dillon), který by ji nejraději ve své posádce neměl (protože je žena).

Film ale nemá nic jako "obvyklou filmovou zápletku", Dillon nepřipraví žádný zlý plán, není za něj potrestán atd... Film končí startem rakety a v jeho průběhu nedojde k žádnému dějovému zvratu.

Nebýt Greenové a Dillona, skoro by se dalo uvěřit, že se díváme na dokumentární film, zaznamenaný nějakými skrytými kamerami, protože herecké výkony jsou dokonalé, a naprosto všechno ve filmu vypadá stoprocentně realisticky, pravděpodobně proto, že to všechno opravdu realistické je. T.j. natáčelo se opravdu ve Hvězném méstečku, na kosmodromu Bajkonur, v Rusku a v Kazachstánu, a naprostá většina lidí ve filmu jsou skuteční zaměstnanci a obyvatelé těchto míst. I kosmický výcvik vypadá přesně tak, jako ve skutečnosti (pravděpodobně). Tudíž všechno je omlácené, žádná technika nevypadá sexy, a skutečnost, že jde o sci-fi, je vlastně kontraproduktivní, neboť přípravám k letu na Mars a k pobytu na Marsu je věnováno celkem asi 20 sekund filmu (i když to má být to hlavní, na co se hrdinové připravují).

Greenová a její filmová dcera jsou skvělé, jen Dillon je tak trochu klišoidní kretén (a jediný trochu připomíná "filmovou postavu"), ale zřejmě je to záměr.

Proxima je kvalitní film, ale není to film pro diváka, kterého zajímají tajemství vesmíru. Ani trochu. Je to film pro diváka, kterého zajímají hluboká lidská traumata a supermarkety v Bajkonuru.

Prázdninová várka společenských her (a jedna RPG)

Vzhledem k tomu, že filmových premiér je pramálo a jsou to většinou divné nezávislé artfilmy nebo dokumenty, přináším vám po nedávném úspěšném postu pár dalších zajímavých společenských her na dlouhé letní večery:

Recenze uklízečky: Gabriela Jasinská

(Tento post není o filmu nýbrž o uklízení)

Hledali jsme k nám domů "paní na úklid" a nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o naše zkušenosti.

Přes inzerát na robeeto.cz se nám ozvala paní Gabriela Jasinská, která u nás uklízela celkem slušně, ale pouze dvakrát, a nemohu vám její služby bohužel doporučit.

Její veřejné foto na Facebooku

Naposledy (podruhé) u nás uklízela 30. května 2020 dopoledne, po skončení úklidu jsme se dohodli, že znovu přijde za 8 dní (7. června) a rozloučili jsme se.

Je zajímavé, že téhož dopoledne se někam zatoulal ze stojánku v naší koupelně manželčin zásnubní prsten. Tedy dvě hodiny před úklidem tam byl, tři hodiny po úklidu nikoliv. To je ale jistě jen náhoda a rozhodně nechci paní Jasinskou z něčeho obviňovat.

7. června v 11:00 hodin jsme paní Jasinskou podle předchozí dohody opět očekávali, ale kupodivu nepřišla, neozvala se a telefon nebrala. Když jsme jí (asi při pátém telefonátu) zavolali z jného telefonního čísla, tak hovor zvedla a po našich dvou slovech hned zavěsila, načež nás SMSkou informovala, že je v nemocnici a brzy se ozve (to se odehrálo až pět hodin poté, co se původně měla dostavit). Nevím, co v té nemocnici dělala, ale téhož dne dávala na svůj Facebook sestřih finálového utkání MS 2005 v hokeji a písničku Michala Penka o tom, že "žijeme na krásný Zemi", tak to snad nebylo nic vážného.

A od té doby se už vůbec neozvala a na naše SMS a volání nijak nereagovala, přestože na Facebooku je stále velmi aktivní. Telefon zvedala pouze pokud jsme jí zkoušeli volat z pro ni neznámých čísel, takže má asi nějakou velkou specifickou poruchu hardwaru.

Z manželčina telefonu

Přeji jí tedy brzké uzdravení, ale jako uklízečku vám ji s čistým svědomím doporučit nemůžu, aspoň dokud si neopraví telefon.