Ježiš, já bych tak chtěl, aby se to povedlo...
Pokud nesledujete okolnosti: Natočil to Matthew Vaughn, režisér filmů Kick-Ass a Hvězdný prach.
P.S: V 0:56 to vypadá na dobrou trojku.
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
10.2.11
Recenze: Filmfárum: Do třetice všeho dobrého - 60%
O druhém Fimfáru jsem psal před lety ještě na Novinkách (zde pod Hostelem) a třetí Fimfárum má úplně stejný a naprosto zásadní problém: Animace na plátně v lepším případě pouze otrocky podkresluje Werichovo vyprávění, v horším případě je s ním v rozporu.
Kdybych někdy nedejbože namluvil sérii pohádek a pak je někdo "adaptoval do animovaného filmu" tím způsobem, že použije náhodné výstřižky má nahrávky (často vystřižené uprostřed souvětí), čímž zcela zničí poetiku a občas i smysl toho, co jsem namluvil, tak bych byl asi dost naštvaný.
Tento problém mají ve větší či menší míře všechny tři pohádky v tomto filmu. Naštěstí je jejich kvalita vzestupná a ta nejhorší je nejkratší.
Jak na Šumavě obři vyhynuli - 30%
Werichova pohádka vypráví o tom, jak se kdysi dávno obři porvali kvůli tomu, kdo z nich je vyšší, a proto je dnes už na Šumavě nenajdeme. Obrazový doprovod nám přitom ukazuje partu SOUČASNÝCH filmařů, kteří jedou na Šumavu natáčet dokument o obrech, čtou si zde o nich knihu, pak chodí strašidelným lesem a poperou se v hospodě (tzn. většina obrazu nemá nic společného s Werichovým vyprávěním). Přitom se živí obři či jejich části několikrát objeví v obraze, což neguje pointu Werichovy pohádky. Aspoň v této podobě. Protože z toho vyprávění zůstalo pouze torzo, které skoro nemá smysl.
Tato pohádka je zdaleka nejhorší.
O kloboučku s pérem sojčím - 50%
Dlouhá pohádka o třech královských synech, kteří hledají králův starý klobouček za sedmero horami a následně o jednom z těch tří synů, který je osvícen při závodě Ecce Homo.
Opět dramaturgické problémy, vyplývající z toho, že původní pohádka byla soběstačná audionahrávka a nikoliv zvukový doprovod filmu. Např. hostinský se ptá "Nojo, ale teď tu hospodu budeme muset přejmenovat, ale jak?", aniž bychom věděli, jak se ta hospoda vlastně TEĎ jmenuje. Tedy, ono to zřejmě bylo napsané nad jejím vchodem a měli jsme si to předtím přečíst, ale z Werichova vyprávění to bylo vystřiženo.
A myslím, že i kdybych byl úplně malé děcko, přišlo by mi divné, že jeden z princů pošle králi film, na kterém sám sebe natočil v situacích, u kterých nebyl přítomen nikdo, kdo by mohl držet kameru.
Tato pohádka obsahuje jeden velmi originální vizuální nápad, totiž staré černobílé dokumentární záběry automobilových závodů, ve kterých je jednomu ze (živých) závodníků digitálně přimontována loutková hlava hrdiny. Naopak se mi moc nelíbil nápad použít místo některých postaviček a rekvizit pouze ploché papírové výstřižky (a je mi fuk, že tvůrci budou tvrdit, že to byl umělecký záměr a nikoliv snaha ušetřit).
Rozum a štěstí - 70%
Tato (nejdelší) pohádka nejlépe vypadá - i když mnohé její konkrétní postavičky, rekvizity (např. lebky!) a kulisy jsou až nepříjemně podobné Mrtvé nevěstě Tima Burtona. Bohužel nemám k dispozici dost fotografií z Fimfára, abych vám to mohl dostatečně zdokumentovat.
Především má ale tato pohádka zdaleka nejlepší scénář, který jednak Werichovu předlohu dostatečně obohacuje (uvidíme, jak to vypadá uvnitř hlavy chasníka, kde spolu soupeří pan Rozum a pan Štěstí), neprzní ji a má dokonce odvahu Werichův text trochu chronologicky zpřeházet, aby se lépe hodil k filmovému příběhu.
Co se týče výtvarného a technického zpracování, u všech tří pohádek platí, že je (na české poměry) velmi vydařené a že je škoda, že vizuální a animační talent nebyl využit pro lepší scénář.
P.S: Ve 3D jsem viděl pouze první pohádku (tu nejkratší) a nepřišlo mi na něm nic zajímavého (ale ani příliš rušivého).
P.P.S: I když na plakátech, v trailerech a všude jinde je uváděn název "Fimfárum", na začátku filmu je titulek "Filmfárum" a tudíž se film prostě oficiálně jmenuje "Filmfárum", nedá se svítit.
Kdybych někdy nedejbože namluvil sérii pohádek a pak je někdo "adaptoval do animovaného filmu" tím způsobem, že použije náhodné výstřižky má nahrávky (často vystřižené uprostřed souvětí), čímž zcela zničí poetiku a občas i smysl toho, co jsem namluvil, tak bych byl asi dost naštvaný.
Tento problém mají ve větší či menší míře všechny tři pohádky v tomto filmu. Naštěstí je jejich kvalita vzestupná a ta nejhorší je nejkratší.
Jak na Šumavě obři vyhynuli - 30%
Werichova pohádka vypráví o tom, jak se kdysi dávno obři porvali kvůli tomu, kdo z nich je vyšší, a proto je dnes už na Šumavě nenajdeme. Obrazový doprovod nám přitom ukazuje partu SOUČASNÝCH filmařů, kteří jedou na Šumavu natáčet dokument o obrech, čtou si zde o nich knihu, pak chodí strašidelným lesem a poperou se v hospodě (tzn. většina obrazu nemá nic společného s Werichovým vyprávěním). Přitom se živí obři či jejich části několikrát objeví v obraze, což neguje pointu Werichovy pohádky. Aspoň v této podobě. Protože z toho vyprávění zůstalo pouze torzo, které skoro nemá smysl.
Tato pohádka je zdaleka nejhorší.
O kloboučku s pérem sojčím - 50%
Dlouhá pohádka o třech královských synech, kteří hledají králův starý klobouček za sedmero horami a následně o jednom z těch tří synů, který je osvícen při závodě Ecce Homo.
Opět dramaturgické problémy, vyplývající z toho, že původní pohádka byla soběstačná audionahrávka a nikoliv zvukový doprovod filmu. Např. hostinský se ptá "Nojo, ale teď tu hospodu budeme muset přejmenovat, ale jak?", aniž bychom věděli, jak se ta hospoda vlastně TEĎ jmenuje. Tedy, ono to zřejmě bylo napsané nad jejím vchodem a měli jsme si to předtím přečíst, ale z Werichova vyprávění to bylo vystřiženo.
A myslím, že i kdybych byl úplně malé děcko, přišlo by mi divné, že jeden z princů pošle králi film, na kterém sám sebe natočil v situacích, u kterých nebyl přítomen nikdo, kdo by mohl držet kameru.
Tato pohádka obsahuje jeden velmi originální vizuální nápad, totiž staré černobílé dokumentární záběry automobilových závodů, ve kterých je jednomu ze (živých) závodníků digitálně přimontována loutková hlava hrdiny. Naopak se mi moc nelíbil nápad použít místo některých postaviček a rekvizit pouze ploché papírové výstřižky (a je mi fuk, že tvůrci budou tvrdit, že to byl umělecký záměr a nikoliv snaha ušetřit).
Tato (nejdelší) pohádka nejlépe vypadá - i když mnohé její konkrétní postavičky, rekvizity (např. lebky!) a kulisy jsou až nepříjemně podobné Mrtvé nevěstě Tima Burtona. Bohužel nemám k dispozici dost fotografií z Fimfára, abych vám to mohl dostatečně zdokumentovat.
Především má ale tato pohádka zdaleka nejlepší scénář, který jednak Werichovu předlohu dostatečně obohacuje (uvidíme, jak to vypadá uvnitř hlavy chasníka, kde spolu soupeří pan Rozum a pan Štěstí), neprzní ji a má dokonce odvahu Werichův text trochu chronologicky zpřeházet, aby se lépe hodil k filmovému příběhu.
Co se týče výtvarného a technického zpracování, u všech tří pohádek platí, že je (na české poměry) velmi vydařené a že je škoda, že vizuální a animační talent nebyl využit pro lepší scénář.
P.S: Ve 3D jsem viděl pouze první pohádku (tu nejkratší) a nepřišlo mi na něm nic zajímavého (ale ani příliš rušivého).
P.P.S: I když na plakátech, v trailerech a všude jinde je uváděn název "Fimfárum", na začátku filmu je titulek "Filmfárum" a tudíž se film prostě oficiálně jmenuje "Filmfárum", nedá se svítit.
9.2.11
8.2.11
Recenze: Černá labuť [Black Swan] - 80%
Nina Sayersová (Natalie Portmanová) je baletka, která dostane šanci tančit hlavní roli v Labutím jezeře. Což obnáší jak roli naivní nevinné bílé labutě, tak roli vášnivé démonické černé labutě. Poněkud naivní a nedospělá Nina nemá problém s bílou labutí, ale podle baletního mistra Thomase Leroye (Vincent Cassel) v sobě nemá dostatek vášně na černou labuť. Takže se z ní pokusí tu vášeň vymáčknout. S Ninou to poměrně cloumá a situaci nepomůže ani její majetnická matka (Barbara Hersheyová), ani nová členka souboru Lily (Mila Kunisová), která by ji mohla o roli připravit, protože jí vášeň (ani taneční mistr) není cizí.
Černá labuť je béčkový horor natočený mistrovským režisérem Darrenem Aronofskym (Rekviem za sen, Fontána, Wrestler) a s velmi nadanými herci ve hlavních třech - čtyřech rolích.
Takové filmy se dnes moc netočí, protože kvalitní herci a režiséři mají většinou vyšší ambice než natáčet béčkové horory, ale občas se to stane - vzpomněl bych například na Prokletý ostrov Martina Scorseseho, což je čistý béčkový horor až do úplného závěru, kdy se dozvíme, že vlastně... atd. atd...
Černá labuť je béčkový horor od začátku do konce. Připomíná staré kvalitní kousky od Hammer Horror dokonce i tím, že je poměrně laciný, bez rozsáhlých triků, a staví svou působivost na hereckých výkonech, režii a chytře budované atmosféře plíživého děsu, respektive pádu hlavní hrdinky do hlubin šílenství. Podobně to dokázaly i staré klasiky jako původní verze Přichází Satan nebo Teď se nedívej - i v nich byla hrůza generována převážně tím, že byl průměrný scénář skvěle odehrán, natočen a ozvučen. (Hudba v Černé labuti je směs velmi zajímavých variací na Čajkovského a scény tance, při kterých slyšíme vrzání podlahy nebo dech protagonistky, jsou velmi působivé).
Jako každému správnému béčkovému hororu Černé labuti nechybí "cheap thrills", jako například Portmanka spoře oděná, Portmanka masturbující a Portmanka vylízávaná v rozkroku Kunou.
Velmi zásadně ale nesouhlasím s kýmkoliv, kdo bude tvrdit, že Černá labuť je nějaká hluboká psychologická sonda nebo dokonce reálný pohled na to, co s baletkami dělá jejich (jistě těžké) řemeslo.
Spíš bych se zamyslel nad tím, že dnes vlastně stačí natočit dobře řemeslně cokoliv, a v té záplavě shitu okolo je z toho děláno skoro nadčasové umělecké dílo.
Černá labuť je béčkový horor natočený mistrovským režisérem Darrenem Aronofskym (Rekviem za sen, Fontána, Wrestler) a s velmi nadanými herci ve hlavních třech - čtyřech rolích.
Takové filmy se dnes moc netočí, protože kvalitní herci a režiséři mají většinou vyšší ambice než natáčet béčkové horory, ale občas se to stane - vzpomněl bych například na Prokletý ostrov Martina Scorseseho, což je čistý béčkový horor až do úplného závěru, kdy se dozvíme, že vlastně... atd. atd...
Černá labuť je béčkový horor od začátku do konce. Připomíná staré kvalitní kousky od Hammer Horror dokonce i tím, že je poměrně laciný, bez rozsáhlých triků, a staví svou působivost na hereckých výkonech, režii a chytře budované atmosféře plíživého děsu, respektive pádu hlavní hrdinky do hlubin šílenství. Podobně to dokázaly i staré klasiky jako původní verze Přichází Satan nebo Teď se nedívej - i v nich byla hrůza generována převážně tím, že byl průměrný scénář skvěle odehrán, natočen a ozvučen. (Hudba v Černé labuti je směs velmi zajímavých variací na Čajkovského a scény tance, při kterých slyšíme vrzání podlahy nebo dech protagonistky, jsou velmi působivé).
Jako každému správnému béčkovému hororu Černé labuti nechybí "cheap thrills", jako například Portmanka spoře oděná, Portmanka masturbující a Portmanka vylízávaná v rozkroku Kunou.
Velmi zásadně ale nesouhlasím s kýmkoliv, kdo bude tvrdit, že Černá labuť je nějaká hluboká psychologická sonda nebo dokonce reálný pohled na to, co s baletkami dělá jejich (jistě těžké) řemeslo.
Spíš bych se zamyslel nad tím, že dnes vlastně stačí natočit dobře řemeslně cokoliv, a v té záplavě shitu okolo je z toho děláno skoro nadčasové umělecké dílo.
4.2.11
Recenze: Biutiful - 60%
Javier Bardem hraje chudého recidivistu, který umírá na zákeřnou chorobu a snaží se dát si během zbývajících týdnů do pořádku život sebe a především svých dvou malých dětí.
Bardem - Skvělý herec.
Iñárritu - Zkušený režisér, který umí budovat atmosféru.
Iñárritu + dva další lidi - Nic moc scenáristi.
Film má dvě a půl hodiny a to je na to, co se v něm (ne)stane, opravdu zbytečně moc. Hlavní hrdina umírá a snaží se nějak, aspoň trochu, zaopatřit své děti. Nějaká celková náprava jeho samotného (psychická ani fyzická) se nekoná a ani se konat nemůže. To, jak dopadne jeho družka, a kolik peněz se vlastně pro ty děti sežene (například), je dost nepodstatné.
Kromě toho sledujeme osudy pár dalších lidí (nejzajímavější jsou asi gay Číňani, zaměstnávající hromadu ilegálů v nelidských podmínkách), které nejsou příliš dobře skloubeny s osudem hlavního hrdiny a které nejsou dostatečně zajímavé a propracované na to, aby staly hlavní dějovou osou. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že ani to umírání a "pouť" hlavního hrdiny nestačí na "hlavní dějovou osu".
Některé scény zavánějí avantgardou - halucinující hrdina například vidí lidská těla NA STROPĚ, zřejmě jako symbol čehosi hrozného. Ale je toho příliš málo na to, aby se dalo říct, že jde o "snový film" nebo něco podobného.
Oceňuji talent většiny zúčastněných, ale byl použit způsobem, který ve mně nevzbudil intenzivnější emoce, než "neštvalo mě to a vydržel jsem to celých 145 minut".
A pokud mi někdo vysvětlíte úvodní a současně poslední scénu nějak zajímavěji než jako "obecný symbol smrti a setkání s VÍTEKÝM", budu rád.
Bardem - Skvělý herec.
Iñárritu - Zkušený režisér, který umí budovat atmosféru.
Iñárritu + dva další lidi - Nic moc scenáristi.
Film má dvě a půl hodiny a to je na to, co se v něm (ne)stane, opravdu zbytečně moc. Hlavní hrdina umírá a snaží se nějak, aspoň trochu, zaopatřit své děti. Nějaká celková náprava jeho samotného (psychická ani fyzická) se nekoná a ani se konat nemůže. To, jak dopadne jeho družka, a kolik peněz se vlastně pro ty děti sežene (například), je dost nepodstatné.
Kromě toho sledujeme osudy pár dalších lidí (nejzajímavější jsou asi gay Číňani, zaměstnávající hromadu ilegálů v nelidských podmínkách), které nejsou příliš dobře skloubeny s osudem hlavního hrdiny a které nejsou dostatečně zajímavé a propracované na to, aby staly hlavní dějovou osou. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že ani to umírání a "pouť" hlavního hrdiny nestačí na "hlavní dějovou osu".
Některé scény zavánějí avantgardou - halucinující hrdina například vidí lidská těla NA STROPĚ, zřejmě jako symbol čehosi hrozného. Ale je toho příliš málo na to, aby se dalo říct, že jde o "snový film" nebo něco podobného.
Oceňuji talent většiny zúčastněných, ale byl použit způsobem, který ve mně nevzbudil intenzivnější emoce, než "neštvalo mě to a vydržel jsem to celých 145 minut".
A pokud mi někdo vysvětlíte úvodní a současně poslední scénu nějak zajímavěji než jako "obecný symbol smrti a setkání s VÍTEKÝM", budu rád.
2.2.11
Chucky prosí o pomoc: Čokoládová láska
Čokoláda je pro psy jedovatá. Přesto by bylo hezké, aby v rámci soutěže "Řekni to s Milkou" byl od Sv. Valentýna na stanici Vysočanská vystaven tento plakát:
Pokud kliknete na tento odkaz, můžete pro něj hlasovat. Je potřeba, abyste se registrovali (pomocí jednorázové laciné SMS) a pak hlasovali KAŽDÝ DEN až do 6. února, aby se Chuckyho vyznání dostalo na 1. místo (aktuální umístění je vidět na stránce vlevo) a zůstal na něm do 6. února v noci.
Vyvarujte se prosím jakýchkoliv pokusů o podvádění, hackování atd... Samozřejmě, rozeslat ten odkaz přátelům můžete.
Chucky vám děkuje a Albert o tom zatím neví, protože to má být překvapení.
P.S: Pro ty z vás, kteří nejsou informováni, kdo je to sakra ten Chucky a Albert...
Pokud kliknete na tento odkaz, můžete pro něj hlasovat. Je potřeba, abyste se registrovali (pomocí jednorázové laciné SMS) a pak hlasovali KAŽDÝ DEN až do 6. února, aby se Chuckyho vyznání dostalo na 1. místo (aktuální umístění je vidět na stránce vlevo) a zůstal na něm do 6. února v noci.
Vyvarujte se prosím jakýchkoliv pokusů o podvádění, hackování atd... Samozřejmě, rozeslat ten odkaz přátelům můžete.
Chucky vám děkuje a Albert o tom zatím neví, protože to má být překvapení.
P.S: Pro ty z vás, kteří nejsou informováni, kdo je to sakra ten Chucky a Albert...
31.1.11
Vzpomínky na Johna Barryho
Dnes zemřel John Barry. Protože je to poměrně běžné jméno, měl bych asi ještě podotknout, že jde o toho Johna Barryho, který vymyslel/nevymyslel hlavní motiv Jamese Bonda a spoustu dalších soundtracků.
O mrtvých jen dobře, ale není žádným tajemstvím, že v 90. letech docházelo poměrně často k tomu, že Barry složil soundtrack, který následně byl tvůrci filmu odmítnut a Barryho musel narychlo nahradit někdo jiný. Jeho poslední použitá hudba byla v roce 2001 ve filmu Enigma.
Ze všech bondovek se mi nejvíc líbila jeho decentní hudba k přehlíženému Moonrakerovi.
Nebudu zde postovat Barryho největší fláky, ale pozastavím se spíše u pár filmečků, které dnes málokdo zná a která mají místo v mém srdci:
Epický sci-fi velkofilm Starcrash. O rok mladší než Star Wars. No comment...
Následují poslední 4 minuty sci-fi filmu Black Hole z roku 1979. SPOILERY SPOILERY SPOILERY! Tento Disneyův film končí tím, že kosmická loď vlétne do černé díry a následuje tato scéna a po ní závěrečné titulky. Bez jakéhokoliv vysvětlování a bez dialogů. Dokážete si představit, že by dneska Disney natočil a uvedl do kin něco podobně ambiciózního?!?! Záhy budeme moci srovnávat, protože Disney připravuje remake...
Jen o pár let později vznikl megaprojekt Howard the Duck, který téměř zruinoval studia Universal a Lucasfilm a dodnes by na jeho existenci kromě Johna Barryho jistě rádi zapomněli i George Lucas, Tim Robbins, Jeffrey Jones, Lea Thompsonová, Phil Tippett nebo Thomas Dolby.
Je to asi jediný velkorozpočtový rodinný film, ve kterém skoro dojde k souloži ženy s kačerem (který s sebou nosí prezervativ).
"The effect of the feathers on Howard's head becoming erect during the love sequence took months to prepare."
Stejně jako u mnoha dalších aspektů tohoto filmu není jasné, nakolik je ta hudba myšlena vážně a nakolik to má být satira na hollywoodské stereotypy.
O mrtvých jen dobře, ale není žádným tajemstvím, že v 90. letech docházelo poměrně často k tomu, že Barry složil soundtrack, který následně byl tvůrci filmu odmítnut a Barryho musel narychlo nahradit někdo jiný. Jeho poslední použitá hudba byla v roce 2001 ve filmu Enigma.
Ze všech bondovek se mi nejvíc líbila jeho decentní hudba k přehlíženému Moonrakerovi.
Nebudu zde postovat Barryho největší fláky, ale pozastavím se spíše u pár filmečků, které dnes málokdo zná a která mají místo v mém srdci:
Epický sci-fi velkofilm Starcrash. O rok mladší než Star Wars. No comment...
Následují poslední 4 minuty sci-fi filmu Black Hole z roku 1979. SPOILERY SPOILERY SPOILERY! Tento Disneyův film končí tím, že kosmická loď vlétne do černé díry a následuje tato scéna a po ní závěrečné titulky. Bez jakéhokoliv vysvětlování a bez dialogů. Dokážete si představit, že by dneska Disney natočil a uvedl do kin něco podobně ambiciózního?!?! Záhy budeme moci srovnávat, protože Disney připravuje remake...
Jen o pár let později vznikl megaprojekt Howard the Duck, který téměř zruinoval studia Universal a Lucasfilm a dodnes by na jeho existenci kromě Johna Barryho jistě rádi zapomněli i George Lucas, Tim Robbins, Jeffrey Jones, Lea Thompsonová, Phil Tippett nebo Thomas Dolby.
Je to asi jediný velkorozpočtový rodinný film, ve kterém skoro dojde k souloži ženy s kačerem (který s sebou nosí prezervativ).
"The effect of the feathers on Howard's head becoming erect during the love sequence took months to prepare."
Stejně jako u mnoha dalších aspektů tohoto filmu není jasné, nakolik je ta hudba myšlena vážně a nakolik to má být satira na hollywoodské stereotypy.
30.1.11
Recenze: 127 hodin [127 Hours] - 80%
Aron Ralston (James Franco) je tak trochu floutek, který má rád extrémní sporty. A tak jednoho dne vyrazí do pouště (americké), aby zde jezdil na kole (což je zakázáno), lezl průrvami, skákal do podzemních jezírek a tak podobně.
No a během jednoho takového prolézání mu spadne na ruku velmi těžký uvolněný balvan a doslova ho "přišpendlí" ke skále. Aron se nejprve snaží dovolat pomoci, ale po pár dnech v průrvě, když se jeho zásoba vody tenčí a smysly ho opuštějí, se rozhodne pro radikální řešení.
Pokud netušíte, o jaké radikální řešení jde, pak vám to závidím a radši ani nečtěte dál.
Aron si totiž - jak je všeobecně známo, protože se to před pár lety doopravdy stalo - upižlá primitivními tupými nástroji vlastní ruku (poté, co si v ní úmyslně zlomí kosti) a pak se, na pokraji vysílení, dobelhá k civilizaci.
Nejméně tři čtvrtiny filmu tudíž sledujeme jednoho člověka, který se - doslova - nehne z místa a nemá s kým jiným komunikovat. Je jasné, že natočit něco podobného je velká výzva pro scenáristu, režiséra a představitele hlavní role. A Danny Boyle s Jamesem Francem se jí odvážně chopili.
Přes prostorové omezení děje je celý film velmi dynamický. Boyle se vyžívá v kamerových filtrech, rychlém střihu a všemožných serepetičkách, které filmařské řemeslo umožňuje. To všechno muselo být velmi náročné a je to zvládnuto velmi profesionálně (s relativně komorním rozpočtem 18 milionů dolarů).
A James Franco je dokonale uvěřitelný a možná i osvěžující jako hrdina, který není idiot, logicky uvažuje a ví, kde jsou jeho hranice.
Bohužel, jakkoliv mnohé z toho obdivuji, film 127 hodin mě téměř v žádném ohledu nijak nepřekvapil a z 95 procent vypadá přesně tak, jak jsem si ho představoval od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že ho má Danny Boyle točit. Tím jediným překvapivým momentem byla sekvence v deliriu, kdy se hrdina rozhodne k radikálnímu řešení proto, že má jistou vizi. Pokud jsem tuto scénu správně pochopil (a možná taky ne, je velmi snová), pak ji pokládám za zbytečnou snahu dávat nějakou psychologickou hloubku příběhu, který je ve své podstatě extrémně jednoduchý.
Takže ano, kvalitní profesionální film. Ale už se mi vykouřil z hlavy a neobdivuji ho. Stejný "problém" jsem měl s Milionářem z chatrče.
No a během jednoho takového prolézání mu spadne na ruku velmi těžký uvolněný balvan a doslova ho "přišpendlí" ke skále. Aron se nejprve snaží dovolat pomoci, ale po pár dnech v průrvě, když se jeho zásoba vody tenčí a smysly ho opuštějí, se rozhodne pro radikální řešení.
Pokud netušíte, o jaké radikální řešení jde, pak vám to závidím a radši ani nečtěte dál.
Aron si totiž - jak je všeobecně známo, protože se to před pár lety doopravdy stalo - upižlá primitivními tupými nástroji vlastní ruku (poté, co si v ní úmyslně zlomí kosti) a pak se, na pokraji vysílení, dobelhá k civilizaci.
Nejméně tři čtvrtiny filmu tudíž sledujeme jednoho člověka, který se - doslova - nehne z místa a nemá s kým jiným komunikovat. Je jasné, že natočit něco podobného je velká výzva pro scenáristu, režiséra a představitele hlavní role. A Danny Boyle s Jamesem Francem se jí odvážně chopili.
Přes prostorové omezení děje je celý film velmi dynamický. Boyle se vyžívá v kamerových filtrech, rychlém střihu a všemožných serepetičkách, které filmařské řemeslo umožňuje. To všechno muselo být velmi náročné a je to zvládnuto velmi profesionálně (s relativně komorním rozpočtem 18 milionů dolarů).
A James Franco je dokonale uvěřitelný a možná i osvěžující jako hrdina, který není idiot, logicky uvažuje a ví, kde jsou jeho hranice.
Bohužel, jakkoliv mnohé z toho obdivuji, film 127 hodin mě téměř v žádném ohledu nijak nepřekvapil a z 95 procent vypadá přesně tak, jak jsem si ho představoval od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že ho má Danny Boyle točit. Tím jediným překvapivým momentem byla sekvence v deliriu, kdy se hrdina rozhodne k radikálnímu řešení proto, že má jistou vizi. Pokud jsem tuto scénu správně pochopil (a možná taky ne, je velmi snová), pak ji pokládám za zbytečnou snahu dávat nějakou psychologickou hloubku příběhu, který je ve své podstatě extrémně jednoduchý.
Takže ano, kvalitní profesionální film. Ale už se mi vykouřil z hlavy a neobdivuji ho. Stejný "problém" jsem měl s Milionářem z chatrče.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)