Shodou okolností jsem v Karlových Varech v rozmezí 12 hodin viděl dva nové filmy, které skládají poctu žánrovým filmům minulých desetiletí:
Černej dynamit je něco mezi poctou a parodií na laciné černošské akčňárny ze 70. a 80. let.
Projekce ve Velkém sále Thermalu se zúčastnil režisér Scott Sanders, který vysvětloval, že v případě těchto "blaxploitation" filmů býval často trailer lepší než samotný film. A bohužel, téměř totéž platí i o jeho filmu.
Je bez debaty, že se Sanders má tento styl filmů velmi zevrubně nakoukaný a že se mu podařilo shromáždit talentovaný filmařský tým, který (s omezeným rozpočtem) dokázal dosti věrně napodobit styl předlohy.
To ale nestačí. Tarantinův Death Proof kopíroval grindhouse filmy poměrně věrně, ale byl k nepřežití.
Z těch "původních blaxploitation" jsou už dnes k nepřežití i jejich trailery (nebo vydržíte dívat se dvě minuty na tohle?). Sanders se tudíž rozhodl udělat ze svého filmu současně i parodii, což zdaleka není originální myšlenka: viz I'm Gonna Git You Sucka, Undercover Brother, Hebrew Hammer a další. A humor Černýho dynamita není dostatečně humorný na celovečerní film, přestože má jen něco přes 80 minut a přestože do něj Sanders pro každý případ zamíchal ještě kung-fu. Jsou v něm desítk dobrých vtipů a několik hystericky epických, to ano. Na druhou stranu v něm jsou mnohaminutové pasáže, během kterých se nikdo v celém velikém sále nezasmál ani neuchechtl.
Je to škoda, protože výprava, technické zpracování a hlavní představitel (Michael Jai White - hrál Spawna) nemají daleko k dokonalosti.
Mnohem lepší poctou vymřelému žánru byl dnešní film Cover Girl (Děvče z titulní stránky), který je natočen jako pocta starým hollywoodským muzikálům.
Zásadní rozdíl mezi Černým dynamitem a tímto filmem spočívá v tom, že Děvče z titulní stránky natočil pro mě zcela neznámý Charles Vidor (pseudonym nějakého Maďara?) přesně tak, jako kdyby šlo o mnoho desetiletí starý film (včetně starého loga Columbia Pictures), aniž by si z něj dělal jakýmkoliv způsobem legraci - a o to vtipnější a roztomilejší to celé je. Nejen, že film má typicky dobově stupidní námět a scénář (chudá umělkyně se přes noc stane slavnou a je zmítána mezi světem bohatých a pravou láskou), ale jsou v něm i mnohá taneční a pěvecká čísla, která jako kdyby vypadla ze Zpívání v dešti nebo něčeho podobného, starého.
Je nutno vyzdvihnout i debutující hlavní představitele: Nějakého Genea Kellyho (vizuálně velmi podobný týpek jako ten chlapík ze Zpívání v dešti) a Ritu Hayworthovou (pravděpodobně pseudonym podle jedné z novel Stephena Kinga): Ti lidé opravdu hrají, mluví, zpívají a tančí přesně jako se to dělal před šedesáti lety a díky tomu, že ani na chvíli nevypadnou z role, a nezačnou se chovat jako v parodii z 21. století, je tento film tak vtipný a současně dojemně retro. Nemůžu se dočkat, co podobného tihle lidé natočí!
P.S: Jedinými dvěma historicky nerealistickými drobnostmi jsou opravdu přehnaně násilné všudypřítomné odkazy na to, že kolem zuří válka (po chvíli to přestane být vtipné) a triková scéna, ve které Kelly tančí se svým duchem za pomoci digitálního maskingu a naprogramované pohyblivé kamery. Něco tak dokonalého by se samozřejmě za použití trikových technologií z poloviny minulého století nedalo natočit...
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
6.7.09
JitushFilm - exkluzivní interview!
Aby vás nebolela očka ze samého čtení, rozhodla jsem se vžít do role moderátorky, odchytit nějakou hvězdu a natočit s ní krátké interview. A jelikož Tomáš Baldýnský běhá pomalu, odchytila jsem jeho.
Ano, jsem strašlivá moderátorka, křečovitá, nepřirozená a afektovaná. A Fuka je děsný kameraman. Ale když už jsme to natočili, neměla jsem to srdce video jen tak smazat. Až konečně dorazí Antonio Banderas, možná si dám opáčko a poučím se z chyb :)
Velký dík patří střihači Matúšovi :-*
Ano, jsem strašlivá moderátorka, křečovitá, nepřirozená a afektovaná. A Fuka je děsný kameraman. Ale když už jsme to natočili, neměla jsem to srdce video jen tak smazat. Až konečně dorazí Antonio Banderas, možná si dám opáčko a poučím se z chyb :)
Velký dík patří střihači Matúšovi :-*
5.7.09
"Smrt sovětským dětem 2" - Spojení stále nenavázáno
Před pár měsíci jsem viděl ruský slasher horor Smrt sovětským dětem - Spojení nenavázáno, který vznikl vykradením (špatným) různých jiných slasherů. Od té doby (a myslím, že i dlouho předtím) jsem neviděl žádný jiný ruský film. Až dnes v Karlových varech: Jednalo se o snímek Valerije Gaj Germanikové Všichni umřou, jen já ne, takže mohu srovnávat. Není to sice slasher, nicméně jde v něm o něco podobného: O několik mladých rusů, kteří se tak dlouho a tak intenzivně snaží kompletně si posrat život, až se jim to nakonec povede...
Jsou při hodnocení filmu relevantní takové věci jako věk a předchozí zkušenosti tvůrců? Pokud ano, pak jde o obdivuhodný film, neboť se jedná o celovečerní debut pětadvacetileté dámy a je natočený mnohem lépe, než by se na debut pětadvacetileté dámy slušelo. Po jeho zhlédnutí ze sebe ale nedokážu vyždímat extatičtější reakci než "ušlo to". Stejný film jsem totiž viděl už mockrát. Byly v něm vždycky následující věci:
To takový Mrtvý sníh má lepší námět. Jak všichni víme, zombies jsou cool, sníh je cool a brutální nacisti jsou taky cool. Takže film o nacistických zombies ve sněhu musí nezbytně být super ultra cool. Musí. Ale jak by řekl Borat: "Not so much".
Mrtvý sníh je hororová splatter komedie, snažící se imitovat raného Petera Jacksona a Sama Raimiho. Koncept je bezva, slogan "Ein, Zwei, Die" taky není k zahození a nejlepší je název, který obsahuje pouze souhlásky a nuly:
"Død snø"!
Z celého projektu čiší podobné nadšení a podobný minirozpočet jako z Choking Hazardu Marka Dobeše. Některé nápady jsou geniální (např. souboj na skalní stěně v závěsu na střevech zombieho), ale těch geniálních nápadů není dost na celovečerní film. A to pravé maso začne až někdy po dvou třetinách filmu, ale to se tak nějak dalo očekávat. Nicméně Tommy Wirkola je rozhodně lepší režisér než Marek Dobeš.
Prostě: Ušlo to.
P.S: Mrtvý sníh vyjde v dohledné době u nás na DVD.
Jsou při hodnocení filmu relevantní takové věci jako věk a předchozí zkušenosti tvůrců? Pokud ano, pak jde o obdivuhodný film, neboť se jedná o celovečerní debut pětadvacetileté dámy a je natočený mnohem lépe, než by se na debut pětadvacetileté dámy slušelo. Po jeho zhlédnutí ze sebe ale nedokážu vyždímat extatičtější reakci než "ušlo to". Stejný film jsem totiž viděl už mockrát. Byly v něm vždycky následující věci:
- Děti, které kašlou na jakoukoliv autoritu, především na učitele a rodiče
- Děti, které hovoří sprostě
- Děti, které utíkají z domova
- Děti, které se nemohou dočkat první soulože, která následně nedopadne tak suprově, jak si představovaly
- Děti, které chlastají a užívají různé jiné návykové látky...
To takový Mrtvý sníh má lepší námět. Jak všichni víme, zombies jsou cool, sníh je cool a brutální nacisti jsou taky cool. Takže film o nacistických zombies ve sněhu musí nezbytně být super ultra cool. Musí. Ale jak by řekl Borat: "Not so much".
Mrtvý sníh je hororová splatter komedie, snažící se imitovat raného Petera Jacksona a Sama Raimiho. Koncept je bezva, slogan "Ein, Zwei, Die" taky není k zahození a nejlepší je název, který obsahuje pouze souhlásky a nuly:
"Død snø"!
Z celého projektu čiší podobné nadšení a podobný minirozpočet jako z Choking Hazardu Marka Dobeše. Některé nápady jsou geniální (např. souboj na skalní stěně v závěsu na střevech zombieho), ale těch geniálních nápadů není dost na celovečerní film. A to pravé maso začne až někdy po dvou třetinách filmu, ale to se tak nějak dalo očekávat. Nicméně Tommy Wirkola je rozhodně lepší režisér než Marek Dobeš.
Prostě: Ušlo to.
P.S: Mrtvý sníh vyjde v dohledné době u nás na DVD.
Sin Nombre - 100%
Dva prolínající se příběhy mladých ilegálních imigrantů, keří se snaží ze Střední Ameriky dostat do USA a jejich životy jsou osudově ovlivněny gangy.
Sin Nombre ("beze jména") je něco jako Milionář z chatrče, ale bez pohádkovosti. A bez milionáře. A bez chatrče (ale ta vlastně nebyla ani v Milionáři z chatrče). A na jiném kontinentu. Ale víte, jak to myslím...
Pro hrdiny filmu jsou Spojené státy něco vzdáleného, pohádkového. Když se vám tam podaří utéct, všechny vaše probémy (například to, že nemáte peníze nebo vás chce vás gang zabít) se zázračně vyřeší.
Jedenatřicetiletý Cary Jôji Fukunaga (navzdory jménu Američan) napsal a režíroval svůj celovečerní debut neuvěřitelně jistou rukou. Bezchybně vede neznámé herce (mluvící španělsky), bezchybně spřádá osudy svých hrdinů až k osudovému vyvrcholení, a bezchybně skládá záběry a hudbu s polodokumentární profesionalitou Michaela Manna, Dannyho Boylea nebo Stevena Soderbergha - nikoliv jednatřicetiletého debutanta. Obzvlášť jsem ocenil několik okamžiků, ve kterých dojde k něčemu extrémně dramatickému, ale je to natočeno tak "věcně", že si chvíli nejste jisti, jestli se to doopravdy stalo - podobně jako hrdinové, kteří u toho jsou.
To, že se podobné smutné příběhy v oněch končinách opravdu každý den dějí, to je pouze třešnička na dortu.
P.S: Film bude uveden v naší normální kinodistribuci.
Sin Nombre ("beze jména") je něco jako Milionář z chatrče, ale bez pohádkovosti. A bez milionáře. A bez chatrče (ale ta vlastně nebyla ani v Milionáři z chatrče). A na jiném kontinentu. Ale víte, jak to myslím...
Pro hrdiny filmu jsou Spojené státy něco vzdáleného, pohádkového. Když se vám tam podaří utéct, všechny vaše probémy (například to, že nemáte peníze nebo vás chce vás gang zabít) se zázračně vyřeší.
Jedenatřicetiletý Cary Jôji Fukunaga (navzdory jménu Američan) napsal a režíroval svůj celovečerní debut neuvěřitelně jistou rukou. Bezchybně vede neznámé herce (mluvící španělsky), bezchybně spřádá osudy svých hrdinů až k osudovému vyvrcholení, a bezchybně skládá záběry a hudbu s polodokumentární profesionalitou Michaela Manna, Dannyho Boylea nebo Stevena Soderbergha - nikoliv jednatřicetiletého debutanta. Obzvlášť jsem ocenil několik okamžiků, ve kterých dojde k něčemu extrémně dramatickému, ale je to natočeno tak "věcně", že si chvíli nejste jisti, jestli se to doopravdy stalo - podobně jako hrdinové, kteří u toho jsou.
To, že se podobné smutné příběhy v oněch končinách opravdu každý den dějí, to je pouze třešnička na dortu.
P.S: Film bude uveden v naší normální kinodistribuci.
JitushFilm - recenze "Mrtvý sníh"
Když se řekne Norsko, představím si fjordy, královnu Sonju a Anni - Frid ze skupiny ABBA. Rozhodně si však nemohu vybavit žádný norský film. Mrtvý sníh je tedy patrně mým úplně prvním setkáním s kinematografií této skandinávské země. Jelikož také pocházím z drsných severských krajin (z Liberce), docela jsem se na něj těšila, i přesto, že horor nepatří mezi mé oblíbené žánry.
Ba co více, pohled na vypichování očí, stříkající krev z krkavice a lámání údů (s patřičným zvukovým doprovodem) ve filmu mi činí až fyzickou nevolnost, takže většinou násilné scény přežívám s rukama v dlaních, k velké Františkově nelibosti. Možná je zajímavé, že skutečná krev se mnou nic nedělá (jsem dárcem krve) a fotky reálných různě zohavených těl mi taky nevadí. Ale jakmile se to odehrává na plátně, nevydržím se dívat, ať už jsou násilné scény vyvedeny sebeblběji.
Zombíci v Mrtvém sněhu jsou však namaskováni tak příšerně (skoro jako by film koprodukovala Česká televize) a akční scény tak neakční, že to nic nedělalo ani s mým slabým žaludkem. Film ovšem docela hezky graduje v tom smyslu, že člověka stále nutí v jeho průběhu přehodnocovat názor. Ze začátku se tváří jako další tuctový teenagerský horor ve stylu Blair Witch (skupina mediků odjíždí do krajiny sněhem zaváté, aby v dřevěné chatě několik dní popíjeli pivo a hráli twister, načež se objeví oživlé mrtvoly nacistických vojáků, které začnou studentíky kosit - zkrátka bububu za všechny prachy) a člověk přemýšlí, zda nemá opustit kino. Jenomže postupem času se z laciného námětu začíná klubat celkem slušná veselohra s dobře fungujícími hláškami a mnoha humornými okamžiky. Hloupé masky a kulisy tedy do příběhu zapadají skvěle a režisér Tommy Wirkola bizarním způsobem dokazuje i poslednímu škarohlídovi, že to nemyslí vážně.
Ba co více, pohled na vypichování očí, stříkající krev z krkavice a lámání údů (s patřičným zvukovým doprovodem) ve filmu mi činí až fyzickou nevolnost, takže většinou násilné scény přežívám s rukama v dlaních, k velké Františkově nelibosti. Možná je zajímavé, že skutečná krev se mnou nic nedělá (jsem dárcem krve) a fotky reálných různě zohavených těl mi taky nevadí. Ale jakmile se to odehrává na plátně, nevydržím se dívat, ať už jsou násilné scény vyvedeny sebeblběji.
Zombíci v Mrtvém sněhu jsou však namaskováni tak příšerně (skoro jako by film koprodukovala Česká televize) a akční scény tak neakční, že to nic nedělalo ani s mým slabým žaludkem. Film ovšem docela hezky graduje v tom smyslu, že člověka stále nutí v jeho průběhu přehodnocovat názor. Ze začátku se tváří jako další tuctový teenagerský horor ve stylu Blair Witch (skupina mediků odjíždí do krajiny sněhem zaváté, aby v dřevěné chatě několik dní popíjeli pivo a hráli twister, načež se objeví oživlé mrtvoly nacistických vojáků, které začnou studentíky kosit - zkrátka bububu za všechny prachy) a člověk přemýšlí, zda nemá opustit kino. Jenomže postupem času se z laciného námětu začíná klubat celkem slušná veselohra s dobře fungujícími hláškami a mnoha humornými okamžiky. Hloupé masky a kulisy tedy do příběhu zapadají skvěle a režisér Tommy Wirkola bizarním způsobem dokazuje i poslednímu škarohlídovi, že to nemyslí vážně.
Mrtvý sníh u nás nebude uveden v kinech, záhy by se však měl objevit na DVD. Určitě si ho rádi pustíte na večírku s přáteli a budete se báječně bavit. Já se každopádně bavila královsky a vyloženě jsem se během projekce těšila, jak vám přinesu recenzi hororu, na který jsem se vydržela dívat. Dojem mi však zkazila scéna zhruba deset minut před koncem, (spoiler!!!) kdy je jedné slečně zaťata sekyra do krku, ona předlouho kouká na svého přítele, chrčí a skojíká a z pusy jí teče krev. (konec spoileru!!!) Udělalo se mi tak zle, že jsem z kina musela odejít. Takže ani nevím, jestli někdo přežil, ale to je u podobného filmu naprosto druhořadá záležitost.
PS: Nebojte, bude i regulérní recenze od Fuxofta.
PS: Nebojte, bude i regulérní recenze od Fuxofta.
4.7.09
JitushFilm - Show začíná!
Nuže, jak jsem slíbila, přicházím s první reportáží z karlovarského festivalu.
Úderem půl jedenácté dopolední nastartoval František svou zánovní černobílou felicii, na hlavním nádraží nabral jediného dobrovolníka, který se nebál přesvědčit o jeho řidičských schopnostech na vlastní kůži, a již nic nebránilo se vydat směr západ.
Úderem půl jedenácté dopolední nastartoval František svou zánovní černobílou felicii, na hlavním nádraží nabral jediného dobrovolníka, který se nebál přesvědčit o jeho řidičských schopnostech na vlastní kůži, a již nic nebránilo se vydat směr západ.
Jak už nyní víme, František si zapomněl zabalit kartáček na zuby a nabíječku k fotoaparátu. Zvířata jsme doma nezapomněli.
Hned po příjezdu do Varů jsme měli jedinečnou možnost se přesvědčit, jaký zmatek vládne ve festivalové administrativě. Supermilé a superúslužné slečny v oddělení akreditací bleskově vyřídily Františkův Festival Pass, ovšem se mnou nastal problém. Nebyla jsem totiž v databázi vedena ani pod svým jménem, ani v kolonce "Partneři" u Frantova profilu. Velikánské tragédii, že byste přišli o mé veselé karlovarské postřehy, zabránila Uljana Donátová, PR koordinátorka festivalu, která si po telefonické urgenci našla skulinu ve svém nabitém programu a dala vše do pořádku. Tímto jí ještě jednou děkuji. Pokud se vám něco podobného stane, rozhodně se nebojte ozvat, všichni jsou maximálně vstřícní. Děvčata u akreditací pak projevila smysl pro humor dosti podobný tomu našemu.
Recepční hotelu, kde máme zajištěné ubytování, nám také připravil horkou chvilku. Při pohledu na náš ubytovací voucher prohodil, že nám asi budou muset připravit přistýlku, abychom se tam s těmi dvěma chlapy vešli. Díky Bohu se vzápětí ukázalo, že máme opravdu dvoulůžkový pokoj pouze pro sebe a že oni dva pánové jej dnes ráno opustili. Albertem možnost, že by musel s někým cizím sdílet pelíšek, otřásla natolik, že vyskočil na postel a půl hodiny se ani nehnul.
Do festivalového života se zapojujeme pozvolna a známých osobností jsme zde samozřejmě ještě mnoho nepotkali. Vlastně jediným, kdo stojí za zmínku, je Ladislav Smoljak, jenž se mihnul ve foyer hotelu Thermal tak rychle, že jsem ho ani nestihla požádat o fotografii. A tak se budete muset spokojit s culícím se Tomášem Baldýnským, herečkou Zuzanou Stivínovou a její frankfurtskou polévkou.
Na zhlédnutí žádného filmu zatím nebyl čas (ale koupili jsme si u vietnamců báječné třešně), ovšem o půlnoci nás čeká norské dílko ze "života" teenage zombies Mrtvý sníh. Možná jste měli v komenářích pod prvním článek pravdu a mne čeká něco strašného...
3.7.09
Warning: Extrémně technický internetový mobilní příspěvek
Následujících pár odstavců bude určeno velmi specifické části filmových fanoušků, pro které platí následující:
Vodafone nabízí svým zákazníkům možnost rezervace vstupenek zdarma skrze svůj portál "Vodafone Live". Přestože používám mobilní internet skoro nepřetržitě už mnoho let, na portálu "Vodafone Live" jsem dodnes nikdy nebyl a jak jsem tak do něj nahlédl, už na něm do konce života nebudu. Nicméně lístky jdou údajně rezervovat jedině skrze něj a tu naráží mobilní uživatel na problém:
Portál "Vodafone Live" totiž nejsou normální internetové stránky, nýbrž něco ve stylu WAP stránek. Nemusíte vědět, co to jsou "WAP stránky", ale byl jsem přesvědčen, že už to vymřelo a nikdo to nepoužívá. Mýlil jsem se. Problém je v tom, že mnohé moderní mobilní telefony (například můj Android G1) prostě už WAP vůbec nepodporují (protože ho nikdo normální k ničemu užitečnému nepoužívá, viz výše). Volal jsem dokonce na Vodafonní podporu, kde mi slečna vysvětlila, že mám tak nový a výkonný telefon, že v něm WAP, a tudíž ani"Vodafone Live", nefunguje. Slečně z Vodafonu jsem ale moc nevěřil (protože mi mimo jiné také tvrdila, že v mém telefonu jsou Windows, o čemž nic nevím) a po delším experimentování se mi nakonec podařilo donutit můj telefon k přístup na Vodafone Live, z čehož jsem pocítil zadostiučinění! Nezbytné nastavení jsem popsal v této diskusi a je značně krkolomné (buď vám funguje Vodafone Live nebo normální internet, ale ne oboje současně), ale počkat! Vůbec tam nemusíte chodit a nemusíte si to číst, protože to k ničemu nepotřebujete, ať máte jakýkoliv telefon.
Humorná pointa totiž spočívá v tom, že stránka "rezervace vstupenek", ke které jsem se po dvouhodinovém experimentování prostřednictvím Vodafone Live dostal, ve skutečnosti vůbec není součástí portálu Vodafone Live! Stačí vám ze svého internetového prohlížeče navštívit adresu http://vodafone.icomvision.com/xhtml/kviff/rezervace/ (lomítko na konci je nezbytné), což je úplně normální internetová stránka, přístupná přes jakékoliv internetové připojení.
Tento server si ale kontroluje vaši IP adresu, takže si na něm vstupenku objednáte pouze pokud jste opravdu připojeni přes mobilní internet Vodafonu (takže např. nikoliv přes WiFi) a v opačném případě dostanete vynadáno. Bohužel jsem nemohl rezervaci vyzkoušet až do konce, poněvadž nemám číslo své akreditační karty (akredituji se až zítra). Ale vše vypadá plně funkčně.
Odpovědi na otázky "Proč se k tomu tedy musí lézt přes nějaký portál?" a "Proč si nemůže rezervovat zadarmo vstupenky online kdokoliv, kdo má jakékoliv internetové připojení od jakéhokoliv providera?" jsou takové rébusy pro chytré hlavičky a radši do toho nebudu šťourat...
P.S: Pro hodně chytré hlavičky (které vědí co je to "zdrojový kód stránky") ještě specialitka: Vypadá to dokonce, že si můžete onu rezervační stránku normálně zkopírovat na disk a (s velmi mírnými úpravami) si ji uložit na svůj vlastní server nebo ji otvírat lokálně ze svého telefonu s už předvyplněnými údaji, například si tam předdefinovat čísla karet a piny a při každé rezervaci pak vždy zadat pouze kód filmového představení, aniž byste vyplňovali cokoliv dalšího. Příklad (nefunkční!) jsem umístil na adresu http://fuxoft.cz/tmp/kviff.xhtml (která záměrně není klikatelná, protože tam jsou předvyplněná nesmyslná čísla a hesla). Na té stránce tedy na nic neklikejte, jen si ji uložte někam k sobě a upravte si ji nejdříve podle svých potřeb (t.j. podle svých čísel karet a PINů).
P.P.S: Pokud jste přes varování dočetli tento příspěvek až do konce a vůbec z něho nejste moudří, pak chyba není ve vás. Varoval jsem vás, že není pro normální lidi...
- Mají mobilní telefon s internetovým připojením
- Jedou do Karlových Varů
- Jejich mobilní operátor je Vodafone ČR
- Mají Festival Pass nebo akreditaci
- Chtějí si rezervovat vstupenky z mobilu zdarma (protože SMSkou to stojí 5 Kč)
- Mají telefon, kterému dělá problémy dostat se na portál Vodafone Live
Vodafone nabízí svým zákazníkům možnost rezervace vstupenek zdarma skrze svůj portál "Vodafone Live". Přestože používám mobilní internet skoro nepřetržitě už mnoho let, na portálu "Vodafone Live" jsem dodnes nikdy nebyl a jak jsem tak do něj nahlédl, už na něm do konce života nebudu. Nicméně lístky jdou údajně rezervovat jedině skrze něj a tu naráží mobilní uživatel na problém:
Portál "Vodafone Live" totiž nejsou normální internetové stránky, nýbrž něco ve stylu WAP stránek. Nemusíte vědět, co to jsou "WAP stránky", ale byl jsem přesvědčen, že už to vymřelo a nikdo to nepoužívá. Mýlil jsem se. Problém je v tom, že mnohé moderní mobilní telefony (například můj Android G1) prostě už WAP vůbec nepodporují (protože ho nikdo normální k ničemu užitečnému nepoužívá, viz výše). Volal jsem dokonce na Vodafonní podporu, kde mi slečna vysvětlila, že mám tak nový a výkonný telefon, že v něm WAP, a tudíž ani"Vodafone Live", nefunguje. Slečně z Vodafonu jsem ale moc nevěřil (protože mi mimo jiné také tvrdila, že v mém telefonu jsou Windows, o čemž nic nevím) a po delším experimentování se mi nakonec podařilo donutit můj telefon k přístup na Vodafone Live, z čehož jsem pocítil zadostiučinění! Nezbytné nastavení jsem popsal v této diskusi a je značně krkolomné (buď vám funguje Vodafone Live nebo normální internet, ale ne oboje současně), ale počkat! Vůbec tam nemusíte chodit a nemusíte si to číst, protože to k ničemu nepotřebujete, ať máte jakýkoliv telefon.
Humorná pointa totiž spočívá v tom, že stránka "rezervace vstupenek", ke které jsem se po dvouhodinovém experimentování prostřednictvím Vodafone Live dostal, ve skutečnosti vůbec není součástí portálu Vodafone Live! Stačí vám ze svého internetového prohlížeče navštívit adresu http://vodafone.icomvision.com/xhtml/kviff/rezervace/ (lomítko na konci je nezbytné), což je úplně normální internetová stránka, přístupná přes jakékoliv internetové připojení.
Tento server si ale kontroluje vaši IP adresu, takže si na něm vstupenku objednáte pouze pokud jste opravdu připojeni přes mobilní internet Vodafonu (takže např. nikoliv přes WiFi) a v opačném případě dostanete vynadáno. Bohužel jsem nemohl rezervaci vyzkoušet až do konce, poněvadž nemám číslo své akreditační karty (akredituji se až zítra). Ale vše vypadá plně funkčně.
Odpovědi na otázky "Proč se k tomu tedy musí lézt přes nějaký portál?" a "Proč si nemůže rezervovat zadarmo vstupenky online kdokoliv, kdo má jakékoliv internetové připojení od jakéhokoliv providera?" jsou takové rébusy pro chytré hlavičky a radši do toho nebudu šťourat...
P.S: Pro hodně chytré hlavičky (které vědí co je to "zdrojový kód stránky") ještě specialitka: Vypadá to dokonce, že si můžete onu rezervační stránku normálně zkopírovat na disk a (s velmi mírnými úpravami) si ji uložit na svůj vlastní server nebo ji otvírat lokálně ze svého telefonu s už předvyplněnými údaji, například si tam předdefinovat čísla karet a piny a při každé rezervaci pak vždy zadat pouze kód filmového představení, aniž byste vyplňovali cokoliv dalšího. Příklad (nefunkční!) jsem umístil na adresu http://fuxoft.cz/tmp/kviff.xhtml (která záměrně není klikatelná, protože tam jsou předvyplněná nesmyslná čísla a hesla). Na té stránce tedy na nic neklikejte, jen si ji uložte někam k sobě a upravte si ji nejdříve podle svých potřeb (t.j. podle svých čísel karet a PINů).
P.P.S: Pokud jste přes varování dočetli tento příspěvek až do konce a vůbec z něho nejste moudří, pak chyba není ve vás. Varoval jsem vás, že není pro normální lidi...
JitushFilm - MFF KV očima běžného smrtelníka
Zdravím všechny fanoušky filmu a Františka Fuky!
Dovolte mi se krátce představit. Jmenuji se Jitka, je mi téměř 21 let a již takřka dva roky tvoříme s Fuxoftem nerozlučný tandem na poli lásky (čti: už dva roky peru Fukovy fusekle). A zítra vyrážíme do Varů! Jak jsem již před rokem psala na svém blogu, neměli jsme ani nejmenší chuť se letošního filmového festivalu v Karlových Varech účastnit. Jelikož však byl František pozván jako zástupce internetových médií, mne akceptují jako doprovod (i doprovod novináře dostane akreditaci) a hotel je dog-friendly, změnili jsme názor.
A byl to František, kterého napadlo, že bych mohla ve Varech kromě venčení psů a ucucávání kyselky být trošku užitečná a občas zplodit nějaký článek na FFFilm. Jak již naznačil v recenzi na film Bronson a jak uvádím i v článku, na nějž odkazuji výše, jsem filmem takřka nepolíbená. Skutečně jsem neviděla ani jedny Star Wars (ty animované se prý nepočítají), u Vetřelce jsem se nervózně vrtěla v křesle a v polovině Indiany Jonese IV jsem se Františka ptala, jestli už můžu jít domů, nebo mě bude mučit dál.
Asi vás tedy mate, proč bych měla přispívat právě na stránku věnující se kinematografii. Fuxoft je ovšem názoru, že pohled na filmy i na festival jako takový od někoho, kdo není zkažený novinářským škatulkováním, by mohl být zajímavý. Pro mě bude zajímavá zkušenost psát pro větší základnu, než je cca šest stálých čtenářů mého blogu (z nichž čtyři jsou moji rodiče, bratr a babička). Rozhodně nehodlám referovat čistě jen o zhlédnutých kinematografických perlách, ráda se podělím i o pikantérie z temných zákoutí tiskového centra. A pokud potkám Johna Malkoviche, můžu se ho zeptat na jeho roli ve filmu Johnny English. Zkrátka žádná suchá novinařina!
Na závěr zpráva pro ty, kterým má přítomnost na tomto blogu nepřipadá vtipná ani zajímavá: Každý článek bude v titulku uvozen kompozitem "JitushFilm", abyste jej mohli s klidným srdcem přeskočit :)
Dovolte mi se krátce představit. Jmenuji se Jitka, je mi téměř 21 let a již takřka dva roky tvoříme s Fuxoftem nerozlučný tandem na poli lásky (čti: už dva roky peru Fukovy fusekle). A zítra vyrážíme do Varů! Jak jsem již před rokem psala na svém blogu, neměli jsme ani nejmenší chuť se letošního filmového festivalu v Karlových Varech účastnit. Jelikož však byl František pozván jako zástupce internetových médií, mne akceptují jako doprovod (i doprovod novináře dostane akreditaci) a hotel je dog-friendly, změnili jsme názor.
A byl to František, kterého napadlo, že bych mohla ve Varech kromě venčení psů a ucucávání kyselky být trošku užitečná a občas zplodit nějaký článek na FFFilm. Jak již naznačil v recenzi na film Bronson a jak uvádím i v článku, na nějž odkazuji výše, jsem filmem takřka nepolíbená. Skutečně jsem neviděla ani jedny Star Wars (ty animované se prý nepočítají), u Vetřelce jsem se nervózně vrtěla v křesle a v polovině Indiany Jonese IV jsem se Františka ptala, jestli už můžu jít domů, nebo mě bude mučit dál.
Asi vás tedy mate, proč bych měla přispívat právě na stránku věnující se kinematografii. Fuxoft je ovšem názoru, že pohled na filmy i na festival jako takový od někoho, kdo není zkažený novinářským škatulkováním, by mohl být zajímavý. Pro mě bude zajímavá zkušenost psát pro větší základnu, než je cca šest stálých čtenářů mého blogu (z nichž čtyři jsou moji rodiče, bratr a babička). Rozhodně nehodlám referovat čistě jen o zhlédnutých kinematografických perlách, ráda se podělím i o pikantérie z temných zákoutí tiskového centra. A pokud potkám Johna Malkoviche, můžu se ho zeptat na jeho roli ve filmu Johnny English. Zkrátka žádná suchá novinařina!
Geisha is.....
Pokud je ve filmu VŠECHNO CO JE NA SVĚTĚ COOL, pak bezesporu musí jít o nejlepší film všech dob. Bezesporu...
2.7.09
Bronson - 80%
Charles Bronson je "nejslavnější britský vězeň". Ve vězení strávil větší polovinu svého života, z toho většinu času na samotce.
Bronson (není to jeho skutečné jméno a není jasné, jestli se přejmenoval na počest herce z Death Wish) je dost těžko pochopitelná postava, ale pravděpodobně byl tak dlouho ve vězení proto, že se tam snadno mohl rvát. V průběhu více než třiceti let ve vězení se dopustil mimo jiné mnoha únosů (ve vězení!!!), organizoval nepokoje, tloukl vězně i stráže atd...
Pokud někdo něco takového dělá, těžko se hledá nějaký logický důvod proč to dělá. Ani Bronson ho neměl. Do vězení se dostal právem a pokud se odtamtud dostal ven, dělal všechno možné pro to, aby se tam co nejdřív dostal zpět, protože tamnější svět chápal.
Celý svůj životní osud vypráví sám Bronson a je pochopitelné, že ho vypráví značně nepochopitelně. Často při tom stojí před publikem v divadle (samozřejmě imaginárním) a je zmalován jako Captain Spaulding.
To je prostříháváno scénami, které vypadají na první pohled tradičně filmově, ale k tradiční filmovosti mají velmi daleko. Chápu, že je Bronson přirovnáván k Mechanickému pomeranči, ale stejně dobře bych ho mohl přirovnat ke Klubu rváčů nebo třeba i Stáhni mě do pekla - vidíme v něm dost nepříjemné, brutální a nechutné věci, ale jsou natočeny takovým videoklipově přehnaným způsobem, že působí absurdně až legračně (podle vašeho smyslu pro humor). Obzvlášť obdivuhodná je práce s hudbou. Osmatřicetiletý Dán Nicolas Winding Refn mnohé scény podkresluje nijak neupravenou klasickou i populární hudbou, takže když slyšíme několik minut Wagnera, vizuály na plátně jsou sestříhané a vygradované tak, aby perfektně sedly k onomu konkrétnímu Wagnerovi (nebo Pet Shop Boys). Muselo být velmi těžké udržovat atmosféru scén na tenké hranici mezi videoklipem, "gratuitous violence" a sebeparodií. A režisér to zvládá velmi, velmi dobře.
A je pochopitelné, že by to celé nemohlo fungovat bez úžasného Toma Hardyho v titulní roli (hrál Shinzona ve Star Trek Nemesis, hahaha). BTW, skutečný Bronson vypadal nedávno takhle:
Prvních cca. 30 minut jsem byl opravdu velmi, velmi nadšený a upřímně jsem se velice těšil, že se budu moci dívat 90 minut na něco tak bravurně natočeného. Bohuželo, to úvodní tempo po třetině filmu značně zvolní a v některých scénách to skoro vypadá, že režisér chce, abychom se nad některými scénami hlouběji zamysleli. Což samozřejmě není možné, protože v Bronsonově mysli se neodehrává nic, co by se dalo jakýmkoliv způsobem pochopit. Také mě dodatečně poněkud překvapilo, že i když život skutečného Bronsona není chudý na velmi absurdní události, film se o mnohých z nich vůbec nezmíní a opravdu není stavěn na ději. Neříkám, že je to chyba, ale překvapuje mě, že tvůrci ignorovali tak vděčný materiál, který by - dle mého - do absurdnosti jejich filmu velmi dobře zapadl.
Film Bronson je něco jako životopis Jokera z Batmana (z toho posledního), který natočil sám Joker. Tzn. moc se z něj o skutečném Jokerově životě nedozvíme, ale kdo by něco takového nechtěl vidět?
P.S: Během příštího týdne budu blogovat z Karlových Varů a budete zde nacházet (na rozdíl od normálního provozu FFFILMu) také recenze filmů. které nebudou uvedeny v naší normální distribuci. A současně se na ten týden odchýlím od tradice ještě v jedné věci: Bude zde blogovat i má drahá, filmem příliš nepoznamenaná polovička, která nikdy neviděla Star Wars a nesnáší násilí. Berte to jako experiment. Schválně, jestli si ve Varech zajde na Bronsona...
P.P.S: Místa v autě do Varů již jsou obsazena, už nepište.
P.P.P.S: Ondřej Vosmík se snad konečně dokopal k tomu, že bude taky blogovat.
Bronson (není to jeho skutečné jméno a není jasné, jestli se přejmenoval na počest herce z Death Wish) je dost těžko pochopitelná postava, ale pravděpodobně byl tak dlouho ve vězení proto, že se tam snadno mohl rvát. V průběhu více než třiceti let ve vězení se dopustil mimo jiné mnoha únosů (ve vězení!!!), organizoval nepokoje, tloukl vězně i stráže atd...
Pokud někdo něco takového dělá, těžko se hledá nějaký logický důvod proč to dělá. Ani Bronson ho neměl. Do vězení se dostal právem a pokud se odtamtud dostal ven, dělal všechno možné pro to, aby se tam co nejdřív dostal zpět, protože tamnější svět chápal.
Celý svůj životní osud vypráví sám Bronson a je pochopitelné, že ho vypráví značně nepochopitelně. Často při tom stojí před publikem v divadle (samozřejmě imaginárním) a je zmalován jako Captain Spaulding.
To je prostříháváno scénami, které vypadají na první pohled tradičně filmově, ale k tradiční filmovosti mají velmi daleko. Chápu, že je Bronson přirovnáván k Mechanickému pomeranči, ale stejně dobře bych ho mohl přirovnat ke Klubu rváčů nebo třeba i Stáhni mě do pekla - vidíme v něm dost nepříjemné, brutální a nechutné věci, ale jsou natočeny takovým videoklipově přehnaným způsobem, že působí absurdně až legračně (podle vašeho smyslu pro humor). Obzvlášť obdivuhodná je práce s hudbou. Osmatřicetiletý Dán Nicolas Winding Refn mnohé scény podkresluje nijak neupravenou klasickou i populární hudbou, takže když slyšíme několik minut Wagnera, vizuály na plátně jsou sestříhané a vygradované tak, aby perfektně sedly k onomu konkrétnímu Wagnerovi (nebo Pet Shop Boys). Muselo být velmi těžké udržovat atmosféru scén na tenké hranici mezi videoklipem, "gratuitous violence" a sebeparodií. A režisér to zvládá velmi, velmi dobře.
A je pochopitelné, že by to celé nemohlo fungovat bez úžasného Toma Hardyho v titulní roli (hrál Shinzona ve Star Trek Nemesis, hahaha). BTW, skutečný Bronson vypadal nedávno takhle:
Prvních cca. 30 minut jsem byl opravdu velmi, velmi nadšený a upřímně jsem se velice těšil, že se budu moci dívat 90 minut na něco tak bravurně natočeného. Bohuželo, to úvodní tempo po třetině filmu značně zvolní a v některých scénách to skoro vypadá, že režisér chce, abychom se nad některými scénami hlouběji zamysleli. Což samozřejmě není možné, protože v Bronsonově mysli se neodehrává nic, co by se dalo jakýmkoliv způsobem pochopit. Také mě dodatečně poněkud překvapilo, že i když život skutečného Bronsona není chudý na velmi absurdní události, film se o mnohých z nich vůbec nezmíní a opravdu není stavěn na ději. Neříkám, že je to chyba, ale překvapuje mě, že tvůrci ignorovali tak vděčný materiál, který by - dle mého - do absurdnosti jejich filmu velmi dobře zapadl.
Film Bronson je něco jako životopis Jokera z Batmana (z toho posledního), který natočil sám Joker. Tzn. moc se z něj o skutečném Jokerově životě nedozvíme, ale kdo by něco takového nechtěl vidět?
P.S: Během příštího týdne budu blogovat z Karlových Varů a budete zde nacházet (na rozdíl od normálního provozu FFFILMu) také recenze filmů. které nebudou uvedeny v naší normální distribuci. A současně se na ten týden odchýlím od tradice ještě v jedné věci: Bude zde blogovat i má drahá, filmem příliš nepoznamenaná polovička, která nikdy neviděla Star Wars a nesnáší násilí. Berte to jako experiment. Schválně, jestli si ve Varech zajde na Bronsona...
P.P.S: Místa v autě do Varů již jsou obsazena, už nepište.
P.P.P.S: Ondřej Vosmík se snad konečně dokopal k tomu, že bude taky blogovat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)