Blízká budoucnost. Jensen Ames (Jason Statham) je uvězněn za vraždu své ženy (kterou nespáchal). Na svobodu se může dostat jen tak, že se zúčastní celosvětově sledované sportovní události: Automobilového závodu na život a na smrt v opuštěné části ostrovní věznice. Pokud se mu podaří přežít a vyhrát tři etapy po sobě (každý den jednu), bude mu vymazán trestní rejstřík. Závod připomíná spíše videohru: Každý vůz má speciální obranné a útočné prostředky, které se aktivují tím, že přejede pře svítící "pickup" na dráze. Kromě toho v každém autě sedí jako navigátorka supermodelka z ženské věznice. Skoro by se zdálo, že jde o věrnou adaptaci nějaké aktuální videohry, ale není tomu tak. Jde o původní scenáristický a režisérský počin Paula W.S. Andersona. Tedy, "původní"...
V roce 1975 vznikla v produkci krále béčkařů Rogera Cormana úchylná sci-fi Cesta gladiátorů 2000, vyprávějící o tom, jak se v daleké budoucnosti (tedy v roce 2000) parta úchylů zúčastní automobilového závodu napříč Amerikou, ve kterém jde především o to, kdo cestou přejede více nevinných lidí. I když je tento snímek uváděn v titulcích Rallye smrti jako její oficiální předloha (původní název obou filmů zní Death Race), nemají spolu tyto dva filmy naprosto nic společného, s výjimkou jmen (ale pouze jmen!) některých postav a skutečnosti, že se v obou jezdí v ozbrojených autech. Rallye smrti by se stejně tak dobře mohla jmenovat Kurýr 4 a nebylo by na tom naprosto nic nepatřičného.
Jason Statham se postupně vyprofiloval do role akčního hrdiny a dosáhl statutu, jaký měli před 20 lety Van Damme, Schwarzenegger nebo Stallone: Byli to drsňáci a když jste šli na jakýkoliv jejich film, věděli jste přesně, co vás čeká (pokud jste náhodou nešli na Stůj, nebo maminka vystřelí). Je sympatické, že někdo takový existuje dnes, kdy "ti původní" jsou v důchodu, v politice nebo v DVD béčkách. A v této souvislosti je nutno zdůraznit, že Rallye smrti se sice dá označit za "béčko" (především proto, že má ultradementní scénář, který je na svou ultrademenci obrovsky pyšný), ale je to úplně jiný typ béčka, než ta, ve kterých se dnes objevuje na DVD Steven Seagal. Rallye smrti měla slušný rozpočet, může se pyšnit slušnými triky a kaskadérskými výkony a dokonce je radost se koukat na většinu herců (i když často jde jen o dobrý casting a makeup, protože spousta postav řekne v průběhu filmu jen pár slov). Nějakým bizarním omylem se do tohoto filmu dostala i Joan Allenová (jako sadistická ředitelka věznice) a díky svým hereckým schopnostem dokáže pronášet supermegaultradementní hlášky takovým způsobem, že nejsou k smíchu, což je výrazné mínus filmu: Kdyby byli herci v Rallye smrti horší, byla by to aspoň zábava (matně vzpomínám, že třeba u Na pokraji smrti jsem se bavil o něco lépe). Takhle jsou naprosto nezajímavé neakční tři čtvrtiny filmu a zbytek (t.j. závodní scény) začnou brzy také nudit. Celá akce se totiž odehrává v jakémsi fádním komplexu opuštěných skladišť a záběry Andersona, který byl před deseti lety předním expertem na "videoherní a videoklipovou estetiku", působí dnes podstatně méně adrenalinově, než v Mortal Kombatu nebo Horizontu události.
Andersonův remake je DNES podstatně méně kontroverzní a zábavný, než je DNES originál z roku 1975. Zatímco originál vypadá jako láskyplné dílko pár mírně dementních nadšenců bez peněz, remake působí spíše jako chladný kalkul jednoho mírně dementního scenáristy a režiséra, který měl hodně peněz, profesionální štáb a dobré herce. A to všechno je v tomto případě k neprospěchu věci. Pokud náhodou vlastníte Playstation 3, pak není co řešit: Hru WipEout HD pořídíte za cenu pouhých čtyř vstupenek.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
7.10.08
Nestyda - 60%
Oskar (Jiří Macháček) si jednoho dne uvědomí, že jeho manželka má hrozně velký nos a že to s ní takhle dál nejde. Začne jí zahýbat, manželka na to přijde a vyhodí ho z domu. Oskar také přijde o zaměstnání (hlásil v televizi počasí), začne se živit jako odvozce opilců domů, rozejde se se svou vášnivou maďarskou milenkou (poté co jí omylem zabije její želvu) a dá se dohromady s ještě vášnivější slavnou zpěvačkou, která je o generaci starší než on. Mezitím se Oskarova žena skamarádí s Pavlem Liškou, který řeže v parku stromy. Kromě toho se Oskarova žena stále dobře kamarádí s Oskarovými rodiči, kteří její nové lásce fandí.
To, co jsem popsal v předchozím odstavci, je velmi zhuštěná cca první polovina filmu Nestyda. Tato polovina byla velmi zdařilá, její hrdinové mě vesměs velice zajímali a bavili a poprvé v životě se ve mně dokonce probudil pocit, že by možná nemuselo být špatné si něco od Viewegha někdy přečíst.
V druhé polovině filmu ovšem nebyly nijak příliš vysvětleny nebo uzavřeny osudy nikoho ze zúčastněných a místo toho jsem se dočkal jednak prázdného filosofování a druhak dalších postav vržených do děje, zatímco předchozí zajímavé postavy byly rychle odstraněny, aniž bych se o nich dozvěděl něco z toho, co mě o nich zajímalo.
Vím, opakuji se, ale musím to napsat znovu: Jan Hřebejk je vynikající režisér a když si film představím jako sérii samostatných scének, tak většina z nich funguje fantasticky: Každé gesto má svoji pointu, každé slovo je proneseno tak, aby tu pointu prohlubovalo, super... Bohužel opět došlo k tomu, že scénář (ve smyslu "globální děj filmu") není příliš dobrý, je toho v něm hodně najednou, od každého něco, většina z toho není pořádně uzavřena a už se rychle spěchá někam jinam abychom viděli nějakou úplně jinou figurku.
Kdyby se počet postav zredukoval na polovinu, Nestydovi by to obrovským způsobem prospělo.
To, co jsem popsal v předchozím odstavci, je velmi zhuštěná cca první polovina filmu Nestyda. Tato polovina byla velmi zdařilá, její hrdinové mě vesměs velice zajímali a bavili a poprvé v životě se ve mně dokonce probudil pocit, že by možná nemuselo být špatné si něco od Viewegha někdy přečíst.
V druhé polovině filmu ovšem nebyly nijak příliš vysvětleny nebo uzavřeny osudy nikoho ze zúčastněných a místo toho jsem se dočkal jednak prázdného filosofování a druhak dalších postav vržených do děje, zatímco předchozí zajímavé postavy byly rychle odstraněny, aniž bych se o nich dozvěděl něco z toho, co mě o nich zajímalo.
Vím, opakuji se, ale musím to napsat znovu: Jan Hřebejk je vynikající režisér a když si film představím jako sérii samostatných scének, tak většina z nich funguje fantasticky: Každé gesto má svoji pointu, každé slovo je proneseno tak, aby tu pointu prohlubovalo, super... Bohužel opět došlo k tomu, že scénář (ve smyslu "globální děj filmu") není příliš dobrý, je toho v něm hodně najednou, od každého něco, většina z toho není pořádně uzavřena a už se rychle spěchá někam jinam abychom viděli nějakou úplně jinou figurku.
Kdyby se počet postav zredukoval na polovinu, Nestydovi by to obrovským způsobem prospělo.
30.9.08
Kozí Příběh - Pověsti staré Prahy - 60%
Do středověké Prahy přijíždí z venkova Kuba (Matěj Hádek) a jeho mluvící, občas po dvou chodící a chlastající Koza (Jiří Lábus), aby svými vejci pomohli při stavbě Karlova mostu. V Praze se jim zalíbí, Kuba začne pomáhat mistru Hanušovi s orlojem a zamiluje se do vnadné Máci (Mahulena Bočanová), která se živí prodejem hřebíků. Mezitím se chudý student Matěj (Michal Dlouhý) nastěhuje do Faustova domu a tam...
Jako první se samozejmě nabízí kardinální otázka: Jak asi může vypadat celovečerní 3D animovaný film, který vznikl za setinu rozpočtu hollywoodských 3D animovaných filmů? A odpověď zní: Překvapivě dobře! Občas dělá nějaká textura trochu neplechu, občas někomu na chvíli prokoukne břicho skrz zástěru, kterou na něm má, ale jde o drobnosti, kterých si většina diváků ani nevšimne. Tvůrci věděli, jak velké sousto si ukousli, a většinou řeší scény tak, aby to bylo po technické stránce co nejsnazší a přesto to nepůsobilo příliš odbytě. Což byl za dané situace jediný korektní přístup.
Mnoho scén Kozího příběhu je působivých přesně tak, jak mají být a Praha v nich vypadá jako majestátní magické město, vzbuzující ve venkovanovi údiv (velice pomáhá vynikající symfonická hudba Davida Solaře). Věřím, že podobné emoce vzbudí i v zahraničních divácích a budou chtít stověžatou matičku vidět na vlastní oči. Potud stále dobře.
Problémové jsou kupodivu na Kozím příběhu ty aspekty, u kterých bych to vůbec nečekal: Námět, scénář a režie (respektive finální sestřih). Ne, rozhodně mi nevadí, že spousta věcí ve filmu historicky nesedí a plus-mínus nějaké to století pro tvůrce nic neznamená (viz rozhovor s Janem Tománkem v minulé Cinemě). Vadí mi, že tvůrci filmu se svými hrdiny žili tak dlouho, že v průběhu natáčení zapomněli na to, že pro diváky to budou zcela neznámé postavičky, jejichž motivace a chování je potřeba nějak vysvětlit, odůvodnit a dovést do nějakého logického konce. Filmové "logiky" přitom existuje mnoho různých druhů, ale Kozí příběh se nedrží žádného z nich a tím nastoluje v divákovi jiné otázky, než zřejmě tvůrci zamýšleli: Kuba během dvou dní vyřeže všechny sochy pro Pražský orloj (tedy přes tucet) a pak nemůže během večera a noci vyřezat jednu další? Čert odnese dva štamgasty z hospody do pekla a příští večer s nimi v téže hospodě opět vesele hraje karty? Většina Pražanů bere strašidla jako naprosto běžnou součást městského života a chodí s nimi na pivo, jen někteří z nich se jich bojí? Tyto a další podobné podivnůstky vypadají, jako by šlo o rozehrávky něčeho, co bude později vysvětleno nebo použito v nějaké vedlejší dějové linii, ale v drtivé většině případů tomu tak není a jsou to prostě "věci, které tak jsou a už o tom nebudeme mluvit". Což se dá možná zkousnout v případě Kozy (u které se nikdo nepozastavuje nad tím, že - narozdíl od všech ostatních zvířat - mluví a má velmi nejasnou sexuální orientaci), ale působí zmatečně, pokud se něco takového děje každých pár minut.
Jan Tománek a spol. se také rozhodli v jednom filmu mixovat vtípky pro šestiletá děcka (legrační hýkající strašidýlko, čůrající chlapeček) s velmi depresivními / strašidelnými / černohumorovými / dospěláckými scénami (poprava, vypíchnutí očí, odporně tlustý zmutovaný mnich, Koza s prostitutkou). To sice teoreticky jde (viz Tim Burton), ale je to opravdu hodně těžké a v Kozím příběhu chvílemi zjevně nad síly tvůrců.
Kozí příběh rozhodně není katastrofou a rozhodně není nejhorším animovaným filmem, jaký jsem kdy viděl (a není ani v dolní polovině). Je na něm ovšem velmi jasně vidět, že ho natočil někdo, kdo dlouhá léta animoval a viděl spoustu animáků (od Pixaru po Burtona), ale nikdy nic celovečerního nenapsal a nenatočil. Příště to jistě bude ještě lepší.
Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Jako první se samozejmě nabízí kardinální otázka: Jak asi může vypadat celovečerní 3D animovaný film, který vznikl za setinu rozpočtu hollywoodských 3D animovaných filmů? A odpověď zní: Překvapivě dobře! Občas dělá nějaká textura trochu neplechu, občas někomu na chvíli prokoukne břicho skrz zástěru, kterou na něm má, ale jde o drobnosti, kterých si většina diváků ani nevšimne. Tvůrci věděli, jak velké sousto si ukousli, a většinou řeší scény tak, aby to bylo po technické stránce co nejsnazší a přesto to nepůsobilo příliš odbytě. Což byl za dané situace jediný korektní přístup.
Mnoho scén Kozího příběhu je působivých přesně tak, jak mají být a Praha v nich vypadá jako majestátní magické město, vzbuzující ve venkovanovi údiv (velice pomáhá vynikající symfonická hudba Davida Solaře). Věřím, že podobné emoce vzbudí i v zahraničních divácích a budou chtít stověžatou matičku vidět na vlastní oči. Potud stále dobře.
Problémové jsou kupodivu na Kozím příběhu ty aspekty, u kterých bych to vůbec nečekal: Námět, scénář a režie (respektive finální sestřih). Ne, rozhodně mi nevadí, že spousta věcí ve filmu historicky nesedí a plus-mínus nějaké to století pro tvůrce nic neznamená (viz rozhovor s Janem Tománkem v minulé Cinemě). Vadí mi, že tvůrci filmu se svými hrdiny žili tak dlouho, že v průběhu natáčení zapomněli na to, že pro diváky to budou zcela neznámé postavičky, jejichž motivace a chování je potřeba nějak vysvětlit, odůvodnit a dovést do nějakého logického konce. Filmové "logiky" přitom existuje mnoho různých druhů, ale Kozí příběh se nedrží žádného z nich a tím nastoluje v divákovi jiné otázky, než zřejmě tvůrci zamýšleli: Kuba během dvou dní vyřeže všechny sochy pro Pražský orloj (tedy přes tucet) a pak nemůže během večera a noci vyřezat jednu další? Čert odnese dva štamgasty z hospody do pekla a příští večer s nimi v téže hospodě opět vesele hraje karty? Většina Pražanů bere strašidla jako naprosto běžnou součást městského života a chodí s nimi na pivo, jen někteří z nich se jich bojí? Tyto a další podobné podivnůstky vypadají, jako by šlo o rozehrávky něčeho, co bude později vysvětleno nebo použito v nějaké vedlejší dějové linii, ale v drtivé většině případů tomu tak není a jsou to prostě "věci, které tak jsou a už o tom nebudeme mluvit". Což se dá možná zkousnout v případě Kozy (u které se nikdo nepozastavuje nad tím, že - narozdíl od všech ostatních zvířat - mluví a má velmi nejasnou sexuální orientaci), ale působí zmatečně, pokud se něco takového děje každých pár minut.
Jan Tománek a spol. se také rozhodli v jednom filmu mixovat vtípky pro šestiletá děcka (legrační hýkající strašidýlko, čůrající chlapeček) s velmi depresivními / strašidelnými / černohumorovými / dospěláckými scénami (poprava, vypíchnutí očí, odporně tlustý zmutovaný mnich, Koza s prostitutkou). To sice teoreticky jde (viz Tim Burton), ale je to opravdu hodně těžké a v Kozím příběhu chvílemi zjevně nad síly tvůrců.
Kozí příběh rozhodně není katastrofou a rozhodně není nejhorším animovaným filmem, jaký jsem kdy viděl (a není ani v dolní polovině). Je na něm ovšem velmi jasně vidět, že ho natočil někdo, kdo dlouhá léta animoval a viděl spoustu animáků (od Pixaru po Burtona), ale nikdy nic celovečerního nenapsal a nenatočil. Příště to jistě bude ještě lepší.
Ci 60% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
24.9.08
Juno - 100%
Juno je 16 let a je v jiném stavu. Ani na okamžik neuvažuje, že by vychovávala dítě. Otázka zní: Jít na potrat, nebo to "vyřešit" trochu jinak a porodit dítě někomu, kdo o něj stojí?
Juno je moc příjemná záležitost. V tomhle malém laciném (a krátkém!) filmečku, natočeném za 30 dní, je všechno jak má být. Oscarový scénář Diablo Codyové je správně sarkastický, postrádá klasické filmové záporáky a umožňuje většině postav, aby se chovaly rozumně, logicky a lidsky, a přitom vtipně nebo aspoň tragikomicky..
Z herců samozřejmě nejvíce ruluje Ellen Pageová v titulní roli sarkastického děvčete, které příliš rychle dospělo, ale i ostatní jsou skvělí.
A konečně, režisér Jason Reitman (syn Ivana Reitmana) předvedl ještě lepší výkon než v Děkujeme, že kouříte. Atmosféra filmu je unikátní, pečlivě vybudovaná pomocí nejmenších detailů (třeba ty písničky by mě pravděpodobně v 99% jiných filmů velmi sraly, ale sem se hodí dokonale) a konzistentní od začátku do konce.
Celý film působí dojmem, jako kdyby vám někdo se smyslem pro humor vyprávěl historku ze svého života. Víte, že si to trošičku poupravil, aby pointy lépe fungovaly, ale přitom mu věříte, že se všechno opravdu mohlo stát.
Juno je moc příjemná záležitost. V tomhle malém laciném (a krátkém!) filmečku, natočeném za 30 dní, je všechno jak má být. Oscarový scénář Diablo Codyové je správně sarkastický, postrádá klasické filmové záporáky a umožňuje většině postav, aby se chovaly rozumně, logicky a lidsky, a přitom vtipně nebo aspoň tragikomicky..
Z herců samozřejmě nejvíce ruluje Ellen Pageová v titulní roli sarkastického děvčete, které příliš rychle dospělo, ale i ostatní jsou skvělí.
A konečně, režisér Jason Reitman (syn Ivana Reitmana) předvedl ještě lepší výkon než v Děkujeme, že kouříte. Atmosféra filmu je unikátní, pečlivě vybudovaná pomocí nejmenších detailů (třeba ty písničky by mě pravděpodobně v 99% jiných filmů velmi sraly, ale sem se hodí dokonale) a konzistentní od začátku do konce.
Celý film působí dojmem, jako kdyby vám někdo se smyslem pro humor vyprávěl historku ze svého života. Víte, že si to trošičku poupravil, aby pointy lépe fungovaly, ale přitom mu věříte, že se všechno opravdu mohlo stát.
20.9.08
Oko Dravce [Eagle Eye] - 100%
Jerry Shaw (Shia LaBeouf) na tom není finančně moc dobře. Proto ho překvapí, když se najednou na jeho kontě objeví statisíce dolarů. Ještě více ho překvapí, když přijde domů a najde tam hromadu zbraní, výbušnin, vojenského vybavení, tajných plánů a falešných pasů se svou fotkou.
Okamžitě nato mu zazvoní telefon a neznámý ženský hlas mu řekne, co musí během příštích 30 sekund udělat, pokud nechce být polapen policií.
Rachel Hollomanové (Michelle Monaghanová) se krátce poté stane někde jinde něco podobného (je instruována, že se musí setkat s Jerrym a společně se vydat na neznámé místo). A tak se tito dva neznámí musí společně vydat na cestu, řízeni neznámou ženou a pronásledováni FBI, americkým letectvem a bůhvíkým ještě. Na rozdíl od většiny podobných filmů tentokrát detailně sledujeme i práci oné FBI a letectva, kteří jsou vyjeveni z toho, že ty dva teroristy nemůžou dopadnout a začíná jim docházet, že tady něco neštymuje a někdo si hraje i s nimi...
Co se týče námětu, je Oko dravce směsí Hry, Sítě a Nepřítele státu. Všudypřítomná paranoia, nahackované úplně všechno, tajné vládní organizace, které se stávají obětí někoho ještě tajnějšího... Je tam úplně všechno, co k žánrům paranoia/technothriller/akčňák může patřit, a velmi oceňuji, že ani poslední trailer neprozradil některé zásadní elementy zápletky. Například to, že Shia LaBeouf v tomto filmu hraje dvě různé postavy (nebojte se, to není spoiler).
Co se týče filmového stylu, připomíná Oko dravce filmy Tonyho Scotta (takové ty zábavnější a akčnější). Z ničeho ve filmografii režiséra D.J. Carusa bych neočekával, že dokáže takhle dobře natočit tak výpravný a akční film, který nejenže je bezchybný z řemeslného hlediska (střih, triky, hudba imitující Zimmera atd...), ale díky hercům funguje i v pomalejších okamžicích - kterých ale, pravda, ve filmu moc není - většinu času na sebe aspoň všichni řvou a kamera se klepe / létá kolem nich. A dynamika "mladý kluk + dospělá žena spolu proti své vůli" je dost neotřelá.
Původně jsem měl dojem, že většinu filmu prostě budou dva lidi před někým utíkat, ale opět jsem byl příjemně překvapen, jak velkolepých akčních scén jsem se dočkal (a opět - neměl jsem zkažené překvapení tím, že bych je viděl v trailerech).
Scénář je samozřejmě jedno klišé na druhém a některé podzápletky připomínají něco z Růžového pantera (výbušnina, která exploduje, když něco v její blízkosti vydá tón F!), ale všechny ty McGuffiny (aby všichni pořád měli motivaci někam spěchat) jsou zkombinované způsobem, který i mě nejednou upřímně překvapil, ale přesto v rámci světa tohoto filmu dává smysl a má svou logiku.
Pozor! Rozhodně netvrdím, že by se děj Oka dravce mohl odehrát v reálném světě. Nemohl. Ani dnes, ani za deset let, ani za tisíc let, pokud stále budou platit zákony logiky, pravděpodobnosti a fyziky. Stejně tak je vysoce nepravděpodobné, že by důchodce takhle uprchl policii nebo že by někdo byl uprostřed pole přepaden práškovacím letadlem. Mistrovství těchhle filmů spočívá v tom, že nám v nich ta nelogičnost nevadí a bavíme se stejně.
Oko dravce je něco mezi Hitchcockem a Michaelem Bayem. A je to moc příjemné překvapení.
Okamžitě nato mu zazvoní telefon a neznámý ženský hlas mu řekne, co musí během příštích 30 sekund udělat, pokud nechce být polapen policií.
Rachel Hollomanové (Michelle Monaghanová) se krátce poté stane někde jinde něco podobného (je instruována, že se musí setkat s Jerrym a společně se vydat na neznámé místo). A tak se tito dva neznámí musí společně vydat na cestu, řízeni neznámou ženou a pronásledováni FBI, americkým letectvem a bůhvíkým ještě. Na rozdíl od většiny podobných filmů tentokrát detailně sledujeme i práci oné FBI a letectva, kteří jsou vyjeveni z toho, že ty dva teroristy nemůžou dopadnout a začíná jim docházet, že tady něco neštymuje a někdo si hraje i s nimi...
Co se týče námětu, je Oko dravce směsí Hry, Sítě a Nepřítele státu. Všudypřítomná paranoia, nahackované úplně všechno, tajné vládní organizace, které se stávají obětí někoho ještě tajnějšího... Je tam úplně všechno, co k žánrům paranoia/technothriller/akčňák může patřit, a velmi oceňuji, že ani poslední trailer neprozradil některé zásadní elementy zápletky. Například to, že Shia LaBeouf v tomto filmu hraje dvě různé postavy (nebojte se, to není spoiler).
Co se týče filmového stylu, připomíná Oko dravce filmy Tonyho Scotta (takové ty zábavnější a akčnější). Z ničeho ve filmografii režiséra D.J. Carusa bych neočekával, že dokáže takhle dobře natočit tak výpravný a akční film, který nejenže je bezchybný z řemeslného hlediska (střih, triky, hudba imitující Zimmera atd...), ale díky hercům funguje i v pomalejších okamžicích - kterých ale, pravda, ve filmu moc není - většinu času na sebe aspoň všichni řvou a kamera se klepe / létá kolem nich. A dynamika "mladý kluk + dospělá žena spolu proti své vůli" je dost neotřelá.
Původně jsem měl dojem, že většinu filmu prostě budou dva lidi před někým utíkat, ale opět jsem byl příjemně překvapen, jak velkolepých akčních scén jsem se dočkal (a opět - neměl jsem zkažené překvapení tím, že bych je viděl v trailerech).
Scénář je samozřejmě jedno klišé na druhém a některé podzápletky připomínají něco z Růžového pantera (výbušnina, která exploduje, když něco v její blízkosti vydá tón F!), ale všechny ty McGuffiny (aby všichni pořád měli motivaci někam spěchat) jsou zkombinované způsobem, který i mě nejednou upřímně překvapil, ale přesto v rámci světa tohoto filmu dává smysl a má svou logiku.
Pozor! Rozhodně netvrdím, že by se děj Oka dravce mohl odehrát v reálném světě. Nemohl. Ani dnes, ani za deset let, ani za tisíc let, pokud stále budou platit zákony logiky, pravděpodobnosti a fyziky. Stejně tak je vysoce nepravděpodobné, že by důchodce takhle uprchl policii nebo že by někdo byl uprostřed pole přepaden práškovacím letadlem. Mistrovství těchhle filmů spočívá v tom, že nám v nich ta nelogičnost nevadí a bavíme se stejně.
Oko dravce je něco mezi Hitchcockem a Michaelem Bayem. A je to moc příjemné překvapení.
18.9.08
Disaster Movie - 0%
Asi nemá smysl psát, že tento film je strašný nebo rozebírat jeho děj (žádný nemá). Pokusil bych se ale popsat, jak strašný je...
Skupina lidí je pocákána plodovou vodou, vtipný tlustý černoch si roztírá hovínko po obličeji a Amy Winehouse několik desítek sekund nepřetržitě krká... Tyto scény by teoreticky v nějakém filmu za nějakých okolností mohly být vtipné. VEpic Disaster Movie nejsou vtipné ani tyto scény ani nic jiného. Jednou za celý film jsem se velmi mírně uchechtl, když se na plátně objevil Alvin a Chipmunkové a začali hlubokými hlasy zpívat satanic metal.
Víte, co se dělo s manželem Amy Winehouse (a kdo je to Amy Winehouse)? Víte, co jsou to American Gladiators? Kdo je to Flava Flav, Miley Cyrus a Dr. Phil? Viděli jste filmy Juno, High School Musical a Love Guru? Pochybuji, že jste na všechny otázky odpověděli kladně. Nadpřirozenost Disaster Movie je pro českého diváka ještě mnohonásobně umocněna tím, že spousta citací odkazuje na lidi, věci a události, které u nás málokdo zná. Film skončil před několika hodinami a já má ještě teď takový zvláštní pocit, jako bych si nebyl jistý, jestli se mi to celé nezdálo nebo jestli ještě nespím...
Nejvíce lituji Petra Palouše, který k filmu dělal české titulky a s překladem každé pitomé hlášky měl přibližně pětkrát více práce, než měli scenáristé s jejím vymyšlením.
Skupina lidí je pocákána plodovou vodou, vtipný tlustý černoch si roztírá hovínko po obličeji a Amy Winehouse několik desítek sekund nepřetržitě krká... Tyto scény by teoreticky v nějakém filmu za nějakých okolností mohly být vtipné. V
Víte, co se dělo s manželem Amy Winehouse (a kdo je to Amy Winehouse)? Víte, co jsou to American Gladiators? Kdo je to Flava Flav, Miley Cyrus a Dr. Phil? Viděli jste filmy Juno, High School Musical a Love Guru? Pochybuji, že jste na všechny otázky odpověděli kladně. Nadpřirozenost Disaster Movie je pro českého diváka ještě mnohonásobně umocněna tím, že spousta citací odkazuje na lidi, věci a události, které u nás málokdo zná. Film skončil před několika hodinami a já má ještě teď takový zvláštní pocit, jako bych si nebyl jistý, jestli se mi to celé nezdálo nebo jestli ještě nespím...
Nejvíce lituji Petra Palouše, který k filmu dělal české titulky a s překladem každé pitomé hlášky měl přibližně pětkrát více práce, než měli scenáristé s jejím vymyšlením.
15.9.08
Česká reklamní kampaň na Disaster Movie
Už delší dobu se obávám premiéry filmu Disaster Movie a těším se na to, jak se bude distributor snažit vysvětlovat, že je jeho film vtipný (film jsem zatím neviděl, ale na Rotten Tomatoes má průměr hezkých 0%). Český distributor HCE mi ale poněkud vzal vítr z plachet svou pozvánkou na "novinářskou projekci absolutně nejhoršího filmu roku"!
14.9.08
Děti noci - 80%
Ofka (Martha Issová) je přibližně dvacetileté děvče, které si žije nijak moc šťastně v Karlíně, právě se rozchází se svým bývalým (Jan Dolanský) a neustále odmítá náznaky a snahy dlouholetého kamaráda Ubra (Jiří Mádl), který vybírá popelnice (nikoliv z chudoby, ale protože ho zajímá, co tam najde) a chtěl by být víc než jen kamarád.
Na Děti noci mám velmi podobný názor jako na Tobruk. Oba filmy jsou sice žánrově a rozpočtově někde úplně jinde, ale shodují se v několika základních bodech:
1. Oběma filmům chybí klasická dějová struktura. Jsou to pouze střípky z většího děje. V případě Dětí noci jsou to střípky událostí z nudně ubíjejícího života ne úplně šťastné a ne úplně vyrovnané holky. Jak jsem se snažil vysvětlit už u Tobruku (a některými to nebylo pochopeno), tato věta není nutně kritikou filmu. Rozhodně existují dobré filmy, které nemají klasickou dějovou strukturu a jsou "jenom" množinou střípků, a - stejně jako u Tobruku - film je v tomto ohledu natolik konzistentní, že šlo zcela jistě o záměr. Jaká by mohla být pointa? Že se ti dva dají dohromady, vyhrají deset milionů, koupí si byt a budou spolu šťastně do smrti? Ne, v tomhle filmu se zázraky nedějí.
2. Režie a herecké výkony v oněch střípcích jsou velmi, velmi, kvalitní. Leckteré scény působí téměř dokumentárním dojmem a není divu, že se mládež s depresivními tendencemi s těmito hrdiny ztotožňuje. Celkem mě ale překvapilo, že je na plakátě zrovna Mádl, protože středem filmu je Ofka a kolem ní se točí mnoho lidí, přičemž Ubr se nezdá být nějak zásadně důležitější nebo výraznější než jiní.
3. Oba filmy dokázaly vytěžit maximum ze svého rozpočtu (který byl v případě Dětí noci jistě o pár řádů nižší) a oba mají maximálně zdařilou výpravu / rekvizity / kulisy / kameru / střih, jaké se za dané peníze daly pořídit. To v případě Dětí noci znamená, že Karlín opravu vypadá jako Karlín a exteriéry skutečně vypadají jako neutěšené karlínské exteriéry. Což nemyslím nijak ironicky - film má opravdu kvalitní atmosféru.
Je to "Malý hezký český film". Tedy vlastně ne moc "hezký", ale příjemně "opravdový". Pokud tedy nemáte ty sklony k depresím. Pak si po něm budete chtít třeba podřezat žíly s vědomím toho, že vám nikdo s plyšovým medvídkem nepomůže.
P.S: Pochopil někdo z vás, kdo byl tedy vlastně ten zloděj v krámě, nebo to mělo zůstat zahaleno závojem tajemství?
Na Děti noci mám velmi podobný názor jako na Tobruk. Oba filmy jsou sice žánrově a rozpočtově někde úplně jinde, ale shodují se v několika základních bodech:
1. Oběma filmům chybí klasická dějová struktura. Jsou to pouze střípky z většího děje. V případě Dětí noci jsou to střípky událostí z nudně ubíjejícího života ne úplně šťastné a ne úplně vyrovnané holky. Jak jsem se snažil vysvětlit už u Tobruku (a některými to nebylo pochopeno), tato věta není nutně kritikou filmu. Rozhodně existují dobré filmy, které nemají klasickou dějovou strukturu a jsou "jenom" množinou střípků, a - stejně jako u Tobruku - film je v tomto ohledu natolik konzistentní, že šlo zcela jistě o záměr. Jaká by mohla být pointa? Že se ti dva dají dohromady, vyhrají deset milionů, koupí si byt a budou spolu šťastně do smrti? Ne, v tomhle filmu se zázraky nedějí.
2. Režie a herecké výkony v oněch střípcích jsou velmi, velmi, kvalitní. Leckteré scény působí téměř dokumentárním dojmem a není divu, že se mládež s depresivními tendencemi s těmito hrdiny ztotožňuje. Celkem mě ale překvapilo, že je na plakátě zrovna Mádl, protože středem filmu je Ofka a kolem ní se točí mnoho lidí, přičemž Ubr se nezdá být nějak zásadně důležitější nebo výraznější než jiní.
3. Oba filmy dokázaly vytěžit maximum ze svého rozpočtu (který byl v případě Dětí noci jistě o pár řádů nižší) a oba mají maximálně zdařilou výpravu / rekvizity / kulisy / kameru / střih, jaké se za dané peníze daly pořídit. To v případě Dětí noci znamená, že Karlín opravu vypadá jako Karlín a exteriéry skutečně vypadají jako neutěšené karlínské exteriéry. Což nemyslím nijak ironicky - film má opravdu kvalitní atmosféru.
Je to "Malý hezký český film". Tedy vlastně ne moc "hezký", ale příjemně "opravdový". Pokud tedy nemáte ty sklony k depresím. Pak si po něm budete chtít třeba podřezat žíly s vědomím toho, že vám nikdo s plyšovým medvídkem nepomůže.
P.S: Pochopil někdo z vás, kdo byl tedy vlastně ten zloděj v krámě, nebo to mělo zůstat zahaleno závojem tajemství?
12.9.08
You Cannot Escape THE RESOLUTION!!!
Tato věc se objeví v nejbližších týdnech v našich kinech!
Obrázek.
Trailer.
Oficiální stránky.
Citát: "Aleš Holub byl vybrán do role ve filmu The Resolution především pro své nenapodobitelné mimické schopnosti, které později na natáčení velmi zužitkoval. Ve filmu ho uvidíme v roli věrného pomocníka Edwarda Harrowse, kterak je sdílným účastníkem všech jeho činů."
Obrázek.
Trailer.
Oficiální stránky.
Citát: "Aleš Holub byl vybrán do role ve filmu The Resolution především pro své nenapodobitelné mimické schopnosti, které později na natáčení velmi zužitkoval. Ve filmu ho uvidíme v roli věrného pomocníka Edwarda Harrowse, kterak je sdílným účastníkem všech jeho činů."
10.9.08
Zrcadla [Mirrors] - 40%
Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne
Ben Carson (Kiefer Sutherland) je bývalý newyorský detektiv, který odešel od policie poté, co díky němu zemřel kolega. Teď má problémy s pitím, s prášky, se zaměstnáním a se svou bývalou ženou (a dvěma dětmi), ke které by se chtěl vrátit. Přijme dočasnou práci nočního hlídače, která spočívá v tom, že každé dvě hodiny musí projít obrovskou budovu luxusního obchodního domu, která před pěti lety vyhořela a od té doby se v ní "na nic nesáhlo" (kvůli nějakým problémům s pojišťovnou). Ben ale netuší, že zrcadla v této budově jsou posedlá démony...
Posedlá zrcadla jsou samozřejmě dalším remakem asijského hororu (moc nám toho už nezbývá - možná ještě posedlé zubní kartáčky a záchodová prkýnka) a bohužel jsou odstrašujícím příkladem, jak takové remaky nenatáčet. Alexandre Aja (Noc s nabroušenou břitvou, Hory mají oči) je poměrně zručný řemeslník, některé jeho vizuální nápady jsou přinejmenším roztomilé a pár explicitních scén je správně hardcore (utržená čelist, popáleniny třetího stupně atd.) - ale toho všeho je na skoro dvouhodinový film zatraceně málo.
Doslova průser je totiž námět a scénář Zrcadel. Vůbec nikdo ze zúčastněných (živých i neživých) v něm totiž nedodržuje jakoukoliv logiku, ať už obecnou nebo interní filmovou. Proto netušíme, jestli někdo právě projevil demenci nebo genialitu, netušíme, co vlastně duchové v zrcadlech mohou a nemohou dělat, a někdy od poloviny (téměř dvouhodinového!) filmu nám to začne být srdečně jedno, protože pochopíme, že tvůrci jen kupí náhodné scény na jednu hromadu a nemají v úmyslu to všechno nějak vysvětlit. Následně všichni herci působí trapně, i když se někteří upřímně snaží.
Ale vaše něžná polovička se k vám v kině tisknout bude, o tom žádná.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Ben Carson (Kiefer Sutherland) je bývalý newyorský detektiv, který odešel od policie poté, co díky němu zemřel kolega. Teď má problémy s pitím, s prášky, se zaměstnáním a se svou bývalou ženou (a dvěma dětmi), ke které by se chtěl vrátit. Přijme dočasnou práci nočního hlídače, která spočívá v tom, že každé dvě hodiny musí projít obrovskou budovu luxusního obchodního domu, která před pěti lety vyhořela a od té doby se v ní "na nic nesáhlo" (kvůli nějakým problémům s pojišťovnou). Ben ale netuší, že zrcadla v této budově jsou posedlá démony...
Posedlá zrcadla jsou samozřejmě dalším remakem asijského hororu (moc nám toho už nezbývá - možná ještě posedlé zubní kartáčky a záchodová prkýnka) a bohužel jsou odstrašujícím příkladem, jak takové remaky nenatáčet. Alexandre Aja (Noc s nabroušenou břitvou, Hory mají oči) je poměrně zručný řemeslník, některé jeho vizuální nápady jsou přinejmenším roztomilé a pár explicitních scén je správně hardcore (utržená čelist, popáleniny třetího stupně atd.) - ale toho všeho je na skoro dvouhodinový film zatraceně málo.
Doslova průser je totiž námět a scénář Zrcadel. Vůbec nikdo ze zúčastněných (živých i neživých) v něm totiž nedodržuje jakoukoliv logiku, ať už obecnou nebo interní filmovou. Proto netušíme, jestli někdo právě projevil demenci nebo genialitu, netušíme, co vlastně duchové v zrcadlech mohou a nemohou dělat, a někdy od poloviny (téměř dvouhodinového!) filmu nám to začne být srdečně jedno, protože pochopíme, že tvůrci jen kupí náhodné scény na jednu hromadu a nemají v úmyslu to všechno nějak vysvětlit. Následně všichni herci působí trapně, i když se někteří upřímně snaží.
Ale vaše něžná polovička se k vám v kině tisknout bude, o tom žádná.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)