Maturita autobusem do Lidic

Po archivaci Národní knihovnou ČR se FFFILM dočkal dalšího zásadního mezníku, a to když byl jeho autobus do Lidic použit v textu maturitních otázek z Českého jazyka (bohužel zatím pouze zkušebních):

Musím konstatovat, že jsem poctěn, ale nehodlám polevit, dokud se na obrazovkách TV Nova neobjeví seriál "Solení bulvám". S Rodenem.

Recenze: Gambit - 40%

Britský odborník na umění Colin Firth, pracující pro nechutného a nechutně bohatého Alana Rickmana, připraví zdánlivě geniální plán: Nechá vyrobit padělek vzácného obrazu a pak přemluví prostoduchou americkou kovbojku Cameron Diazovou, aby tvrdila, že je potomkem jistého amerického vojáka, který se za 2. světové válce k tomuto obrazu mohl teoreticky v Evropě dostat (a měl shodou okolností stejné nezvyklé polské příjmení jako Diazová). Firth totiž ví, že Rickman právě tento obraz shání, takže mu chce naoko potvrdit jeho pravost a pak se s Diazovou šábnout o 12 milionů.

Plán ale poněkud hodně nevyjde...

Jde o remake filmu s Michaelem Cainem z roku 1966, ale už ze starého traileru je jasné, že jde o remake velmi volný. Tudíž nemá moc smysl obě verze srovnávat, nebo se zamýšlet nad tím, jak moc je Colin Firth v brýlích s tlustými obroučkami podobný Caineovi...

Sluší se zmínit, že trailer je poněkud zavádějící, protože většina scén s Rickmanem, které se v něm vyskytují, je ve filmu pouze v rámci úvodní krátké fantazie, ve které si Firth představuje, jak moc je Rickman hajzl a jak snadno bude oškubán.

V reálu se ovšem ukáže, že Rickman vlastně není vůbec takový magor, jak si ho Firth představuje ve své hlavě (přestože ho zná mnoho let, což je jeden z WTF okamžiků filmu), a že jeho urážky Firtha jsou víceméně opodstatněné, protože Firth je neschopný kretén a břídil.

To je jedna ze základní chyb tohoto filmu: Jeho padouch je sympatičtější než jeho hlavní hrdina.

Dále je problém v tom, že Firth a Diazová jsou přibližně o 15-20 let starší, než by se pro jejich postavy hodilo. Firth má být nezkušený roztomilý nemotora a Diazová naivní holčička z venkova, která později prokáže jistou naivní vychcanost. Protože jim ale je 53, respektive 41 let a je to na nich vidět, působí jejich postavy spíš jako nebezpeční pacienti, uprchlí z psychiatrické léčebny.

A Stanley Tucci je ve filmu jaksi omylem, na pět minut (podobně jako lev).

Scénář napsali slavní Ethan a Joel Coenovi, ale na výsledném produktu to jaksi není vidět. Doufal jsem aspoň ve snesitelnou žánrovku s pitvořícími se dobrými herci (jako třeba Lupiči paní domácí), ale nedočkal jsem se ani té.

V režii pro mě zcela neznámého Michaela Hoffmana je na filmu spousta špatného už od jeho úvodních titulků, které jsou animované, ve stylu např. Růžového pantera, ale přitom nezajímavé a dost trapné. Pokračuje to už výše zmíněnou Firthovou fantazií - ta má celkem tempo, ale pak nám dojde, že vlastně byla pětiminutovou variací na to, co budeme následně sledovat v mnohem rozbředlejší podobě 80 minut.

Přestože základní rozehrávka nabízí prostor pro spoustu zajímavých kliček a podfuků, film se velmi často uchyluje k tomu úplně nejlacinějšímu humoru, jako je lezení po římse bez kalhot nebo dialogy o starém majorovi, při kterých si okolostojící náhodné postavy omylem myslí, že "starý major" je přezdívka pro penis mluvčího.

A některé zvraty mi nedávaly pražádný smysl ani ve srovnání s nejbláznivějšími krimikomediemi: Když Rickman rozkáže svému zaměstnanci Firthovi, aby návštěvu z ciziny ubytoval v drahém hotelu, proč má Firth následně nervy ohledně ceny tohoto hotelu a proč ho platí ze své kapsy? Proč se Firth v rámci složitého podvodu, kdy jde o milióny, zdržuje s krádeží náhodné porcelánové vázy z hotelu a leze s ní po římse?? Proč je ta paní, ubytovaná v hotelu, zcela v klidu, když zjistí, že u stolu v jejím pokoji sedí polonahý neznámý chlap??? Opravdu mezi Rickmanem a Diazovou a pak mezi Firthem a Diazovou něco vzplanulo, nebo to byly další fáze podrazu???? Postavy mění své chování zcela náhodně, jen aby bylo možno natočit třívteřinový vtipný záběr (byl tedy nakonec Rickman nudista/exhibicionista, nebo ne, a proč o tom lhal?).

Rickman (a částečně Firth) naštěstí svými hereckými výkony film trochu zachraňují a těží z jeho nenápaditých scén více vtipu, než by se zdálo lidsky možné. Diazová je uvrtána v nevděčné roli, kdy má vzbuzovat humor téměř výhradně tím, že s distingovanými Brity mluví jako ignorantská kovbojka (což v českých titulcích samozřejmě dostane poněkud na frak).

Výsledek není bůhvíjaká katastrofa. Kdyby šlo o film z produkce Adama Sandlera, tak bych byl například docela příjemně překvapen, že se v něm málo padá do hoven a párkrát jsem se zasmál. Ale jako dílo, se kterým jsou spojena jména Coenů, Firtha a Rickmana... vlastně jde o docela velkou katastrofu.

Jste dost hardcore na elektronické daňové přiznání?

Opojen radostí z toho, že mám datovou schránku, jsem se letos rozhodl vyplnit a podat daňové přiznání čistě elektronicky, bez jakéhokoliv tisknutí nebo posílání čehokoliv klasickou poštou.

Je už v tomto ohledu náš e-government připraven na příliv technicky zdatnějších podnikatelů? Čtěte celou napínavou story!

Na mnemotechnické adrese https://adisepo.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_pub/dpr/uvod.faces se nachází Daňový portál finanční správy ČR, který má umožnit vyplnění daňového přiznání online, včetně jeho automatického výpočtu, zálohování, exportu do PDF a XML (pro odeslání do datové schránky finančního úřadu).

Pro legraci si zde zkouším udělat "Kontrolu nastavení počítače", která mi pro Chrome na Linuxu vyhazuje různá červená a žlutá varovná světýlka, nicméně přiznání vyplním naprosto bez problémů, protože vše je standardní jednoduché HTML s občasným drobným Javascriptem. Přestože je daňové přiznání složitý dokument, vyžadující několik příloh, mohu v něm přehledně navigovat sekvenčně i na přeskáčku, všechno si nechat zkontrolovat, použít kontextový help a nakonec si z toho vygenerovat buď PDF pro vytištění a ruční odeslání, nebo XML soubor pro elektronické odeslání datovou schránkou. Což dělám. Méně sofistikovaného uživatele by snad vystrašilo jen varovné hlášení browseru ohledně neplatného certifikátu tohoto serveru.

Znovu opakuji, že všechno, co jsem potřeboval, mi na Daňovém portálu fungovalo naprosto bez problémů, svižně a bez nutnosti instalovat jakékoliv šílené aplikace / doplňky prohlížeče. Zcela neironický palec nahoru pro lidi, kteří za tím stojí. Pokud jsem správně pochopil vysvětlivky, stejně tak dobře bych mohl do datové schránky FÚ prostě poslat PDF soubor. Elektronický podpis v žádném případě není potřeba, dostačující je samotná existence mé datové schránky.

Beru tedy XML soubor s hotovým přiznáním a přílohami, přihlašuji se do své datové schránky a chci ho odeslat Finančnímu úřadu. Kupodivu, ve zdejším seznamu schránek institucí není na dotaz "Finanční úřad Praha 9" nic nalezeno! Při zadání "Finanční úřad" je nalezeno asi 20 výsledků, ale žádný z nich není "Finanční úřad pro Prahu 9". Je tam pouze "Finanční úřad hl. m. Prahy". Pak si vzpomínám, že při exportu přiznání na Daňovém portálu jsem byl automaticky upozorněn, jakou datovou schránku má FÚ pro Prahu 9. Tudíž se tam vracím, znovu exportuji a zapisuji si adresu schránky pro FÚ Praha 9 (která je skutečně jiná než adresa pro "FÚ hl. m. Prahy"). Odesílám na ni přiznání a vše se zdá být OK. Bezva.

Zbývá podat přehledy pro zdravotní pojišťovnu a Správu sociálního zabezpečení.

Na stránce své zdravotní pojišťovny (www.ozp.cz) se přihlašuji do on-line sekce a klikám na "Přehled OSVČ za rok 2012". Dozvídám se, že "Je zapotřebí vyšší stupeň autentifikace". Autentifikuji se SMS kódem, načež se mi okamžitě objevuje velmi matoucí stránka s hláškou "Chyba: Pro podání přehledu musíte být přihlášen jako OSVČ!" Zkouším metodu "když to nejde, zkus restartovat" a po návratu do hlavního menu a opětovném kliknutí na "Přehled OSVČ za rok 2012" již je vše v pořádku a mohu vyplnit klasický HTML formulář, ve kterém jsou komfortně předvyplněny mé osobní údaje a reálné zaplacené zálohy za loňský rok. Vše je vyplněno a zkontrolováno během tří minut, klikám na "Odeslat" a formulář mizí, aniž by mi nabídl vytisknutí nebo uložení. Po odeslání formulář tento není nikde v systému vidět, takže kdybych si z něj preventivně nezkopíroval výsledky do textového dokumentu, nevěděl bych, kolik mám vlastně tento rok a musel bych všechno vyplňovat znovu!

Třešnička: Stránky ozp.cz mají v patičce uvedeno: "Copyright © KOMIX s.r.o., optimalizováno pro rozlišení 1200x800 px, podporovaný internetový prohlížeč Firefox 3.x, MSIE 8 a MSIE 7, verze: 1.1.4". Tudíž, kdybych měl Windows RT nebo něco jiného, co používá Radek Hulán, byl bych zřejmě fucked...

Opojen úspěchem se vydávám na stránky Správy sociálního zabezpečení, aniž bych tušil, že mě čeká největší výzva tohoto večera. Po přečtení ne zcela srozumitelných pokynů docházím k závěru, že budu nutně potřebovat buď aplikaci XML Form Filler (na několik místech webu chybně nazývanou "Form Filer") nebo editor PDF formulářů (což není v Linuxu nic triviálního) a z popisu to navíc vypadá, že pro každý z těchto dvou formátů musím použít jinou datovou schránku.

Chci být hardcore a klikám na link "Stáhnout XML Form Filler". Bez ptaní se mi začíná stahovat EXE soubor. Jdu tedy na stránky 602 Software a zde nacházím .deb balíček pro 32bitový Linux. Ten stahuji, instaluji a strávím menší dobrodružství s jeho zprovozňováním. Zjišťuji, že součástí .deb balíčku je (ne)emulátor Wine a v něm celá aplikace běží.

Po zprovoznění zjišťuji, že Filler je strašlivě pomalý a ať v něm udělám cokoliv (například přejedu kurzorem o jeden znak), vytěžuje mi na dlouhé sekundy jedno CPU jádro na plných 100 %. Při pokusu o tisk vidím pouze hlášku "Pro tisk je nutno instalovat tiskárnu", bez možnosti konfigurace čehokoliv. Mé dvě nainstalované a fungující tiskárny jsou ignorovány. Nemůžu si ani pořídit PDF kopii pro archivování. Při stisknutí tlačítka pro kontextovou pomoc se v postranním okně objeví dlouhé pokyny a když v nich chci kamkoliv odscrollovat, okno se okamžitě automaticky zavře. Naštěstí tytéž pokyny nacházím na webu ČSSZ jako PDF.

Po pár minutách přehled ve Filleru vyplním, tento úspěšně projde kontrolou Filleru, získávám XML soubor a ten odesílám do datové schránky ČSSZ, určené pro XML soubory.

Ještě ale není zdaleka vyhráno!

Po pár minutách mi přichází zpět automatická odpověď s přiloženým XML souborem se zlověstným názvem 126960758_0_CSSZ_Protokol_o_zpracovani_e-Podani_CSSZ_OSVC_PRE-1577A8F1A48C4DC8A5DFAFCFD93CC8CB-126958726.xml. Netuším, co se souborem dělat. Není u něj žádná lidsky čitelný text ani vysvětlivka.

Při pokusu o otevření tohoto souboru v XML Form Filleru se tento spolehlivě zasekne na s následující hláškou:

Odvážně otvírám XML soubor v textovém editoru a jediné, co je v něm čitelné pro člověka, je tato hláška: "OSVC11: 004 - Položka 'průměrný měsíční příjem' (/prehledosvc/pvv/mesp) nesplňuje omezení na délku hodnoty (povolená délka: 1-13 znaků)."

To zní jako dobrá stopa, ovšem v mém přehledu přehledu není žádná kolonka, která by se jmenovala "průměrný měsíční příjem". Hledáním identifikátoru "mesp" zjišťuji, že správné jméno této položky je ve skutečnosti "Průměrný měsíční daňový základ". Hodnota této položky je v mém vyplněném přehledu "19019.58" (tak, a teď to víte!), což je zvláštní ze dvou důvodů: Za prvé má tato hodnota korektní délku mezi 1 a 13 znaky a za druhé je to položka vypočtená Fillerem, kterou já nemohu nijak měnit!

Opět to vypadá, že jsem v koncích, ale rozhodnu se být hardcore a analyzuji v textovém editoru neúspěšně odeslaný XML soubor, který mi Filler vygeneroval po vyplnění přehledu. V tomto nedlouhém souboru záhy objevuji úsek:

Takže mi konečně dochází příčina problému: Linux, operační systém pro socky, neumí zaokrouhlovat na 2 desetinná místa, a řetězec "19019.580000000002" skutečně má více než 13 znaků, takže stát má opět pravdu, your argument is invalid.

Řetězec v texteditoru ručně opravuji na "19019.58", čímž se pravděpodobně dopouštím padělání úřední listiny. Upravené XML znovu odesílám do datové schránky ČSSZ a záhy mi přichází odpověď, že byl úspěšně zpracován.

Takhle dobře jsem se naposled cítil v roce 1984, když jsem rozslouskl svůj první Speedlock!

Mnou udělené výsledné známky pro organizace, účastnící se tohoto cirkusu, jsou následující:

Takže, pokud budu optimisticky předpokládat, že nějaká úřednice nebude mít připomínky a reklamace vůči mé osobě, e-government u nás víceméně funguje. Možná k tomu budete muset ručně editovat XML soubory, ale ruku na srdce: Pro kterého živnostníka toto není denním chlebem?

Recenze: Mama - 50%

To se takhle jeden pán zbláznil, zabil několik lidí a unesl své dvě dcery (ve věku 1 rok a 3 roky) do opuštěné chaty v lese. Pak se tam cosi dramatického stalo, otec zmizel ze scény a dcery byly nalezeny až po pěti letech, za kteroužto dobu samozřejmě v chatce velmi zvlčily.

Ujme se jich strýc a jeho partnerka (Jessica Chastainová) a snaží se z nich udělat civilizované malé slečny. Bohužel to ale vypadá, že obě mají nějaký hlubší psychologický problém - pořád totíž dělají narážky na nějakou "Mamu", která se o ně údajně těch pět let v chatě starala...

Tento horor z produkce Guillerma Del Tora napsal a režíroval snaživý mladý neznámý Španěl, který totéž natočil už před pěti lety. A můžete to celé vidět legálně online. Má to tři minuty.

Film, uváděný nyní do našich kin, má normální celovečerní stopáž, v něčem je lepší než ta tříminutová verze, a v něčem zase horší.

Musím říct, že zpočátku jsem byl téměř nadšen. Úvodní scény ("před pěti lety") byly natočeny velmi zručně, neodfláknutě (včetně zajímavé práce kamery) a úvodní titulky obsahovaly příjemně nápaditou hudbu (tj. se skutečnými hudebními motivy), doprovázenou roztomilými dětskými kresbičkami, dokumentujícími strašlivé věci, které se během těch pěti let v chatě odehrály.

I po úvodních titulcích mě film zajímal, a co chvíli jsem si říkal, že je nějaká drobnost natočena nápaditě, působivě a zjevně tvůrci přemýšleli o tom, co a jak natáčejí.

Konkrétně se mi líbilo třeba ztvárnění strašidelně "zpustlých" holčiček (za mírné pomoci decentního nekřiklavého CGI) a také několik lekaček, ve kterých strašidelná podstata vyplynula až když jste se logicky zamysleli nad tím, co právě vidíte na plátně - bez potřeby nějakého bafání a hlasitých disharmonických zvuků.

I samotná "Mama" byla poměrně slušně strašidelná, protože jsme ji viděli spíš jen v dobře dávkovaných náznacích (vypadá o dost jinak, než v tom tříminutovém filmu).

Takže jsem natěšeně čekal, co bude, a bohužel jsem se dočkal poslední cca čtvrtiny filmu, ve které jde úplně všechno totálně do kopru! Pomalé plíživé zlo se téměř skokově změní v typický dementní hollywoodský nízkorozpočtový CGI-fest (viz např. Darkness Falls nebo většina nových remaků starých hororů). Postavy se najednou pseudonáhodně objeví tam, kde je scenárista potřebuje mít ("Ježiš, to je bezva, že jsi tady, já tě hledal(a)!"), a několik minut se přetahují s hromadou CGI bajtů, která z nich různě vysává životy, láme končetiny atd., což jim nevádí, protože jsou poháněni láskou... Nefunguje to NAPROSTO VŮBEC, je to místy nechtěně vtipné, ale hlavně je to ve strašném kontrastu s předchozími desítkami minut, které většinou fungovaly (respektive "fungovaly" aspoň na úrovni amerického Kruhu nebo něčeho srovnatelného).

Obávám se, že po zkušebních projekcích režisérovi film sebrali, narychlo ho přepsali a přestříhali a nechali konec natočit někoho jiného. Jiné vysvětlení mě nenapadá.

Škoda...

Michael Haneke: Star Wars Episode VII

Recenze: Smrtelné lži [Arbitrage] - 100%

Robert Miller (Richard Gere) slaví 60. narozeniny a vypadá to, že mu nic nechybí. Je miliardář, podnikatel a úspěšný finančník. Má věrnou manželku (Susan Sarandonová), inteligentní dceru, která pro něj pracuje ve firmě (Brit Marlingová) a mladou (relativně) milenku (Laetitia Castaová). A právě se chystá uzavřít obchod, který mu vydělá dalších pár set milionů. Všechno klape.

Ale... všechno tak úplně neklape. Robert totiž ten obchod MUSÍ nutně uzavřít, a to velmi rychle. Jinak se totiž provalí, že má ve své megafirmě manko bratru 400 milionů dolarů a půjde sedět. A kromě toho při jizdě s milenkou v autě havaruje, milenku zabije a uteče z místa činu. A to není zdaleka všechno. Dalo by se říct, že se osud, náhoda i vlastní vychcanost proti Roberovi náhle vzácně spikly.

Film s poněkud laciným českým názvem Smrtelné lži napsal a natočil Nicholas Jarecki, o kterém jsem v životě neslyšel (přestože už něco natočil). A je to nejlepší film, jaký jsem viděl za hodně dlouhou dobu.

Snoubí se v něm detektivka (policajt Tim Roth pátrá, jak že to bylo s tou havárií, uhořelou pasažérkou a chybějícím řidičem), thriller, osobní drama a dokonce i něco jako obžaloba kapitalistického finančně-podnikatelského systému (což funguje mnohem lépe, než podobná obžaloba v obou Wall Streetech). Snoubí se v něm všechno velice chytře a šlape to jako hodinky. Film stříhá mezi nejméně třemi rovinami vyprávění (zdaleka ne ve všech scénách vystupuje Gere) a u každé z nich jsem se těšil, co bude dál, čím mě tvůrci překvapí a jak to dopadne.

Základním motivem filmu samozřejmě je to, že Robert je v kulometném tempu stavěn před mnoho obrovských dilemat. Jde o jeho budoucnost, o finanční zajištění jeho i rodiny, o jeho svobodu a možná i o život. A o to, kolik dalších lidí (včetně zcela nevinných) do toho všeho chce Robert namočit, aby ulehčil sobě.

Přičemž objem toho, co je v sázce, a v souvislosti s tím i velikost rizika, se v průběhu filmu neustále mění. Už to vypadá, že je manko vyžehleno, ale v tu chvíli se ozve bezelstná dcera, že si všimla v účetnictví rodinné firmy něčeho divného. Už to vypadá, že u rodinného krbu bude vše v pohodě, ale tu se ukáže, že manželka cosi tají. Už to vypadá, že policajti Robertovi nic nedokážou, ale najednou se objeví překvapivý důkaz, který objektivně nemohl existovat (a někdo spolehlivý tudíž musel z nějakého neznámého důvodu lhát)...

Rich motherfucker on a plane

Musím znovu a znovu zdůraznit, že film je vzácně dobře napsán, zrežírován a zahrán (naprosto všemi zúčastněnými, nejen Gerem, který dostal za svou roli nějakou tu cenu). Nezvratná osudovost, s jakou to do sebe všechno zapadá, šrouby se utahují a sázky stoupají, skoro připomíná nějakou antickou tragédii nebo moderní remake Shakespeara. Každý dialog je břitký, každé krátké zaváhání ve větě v sobě nese jasnou emoci. Všechny postavy se chovají inteligentně a nedělají voloviny jen proto, že by mohly v dané chvíli být na plátně prvoplánovitě efektní.

Obával jsem se, jak proboha chtějí tvůrci celý příběh uzavřít, probíral všechny realistické možnosti, a opět jsem byl mile překvapen tím, jak se s koncem vypořádali, aby nepůsobil jako agitka ani jako červená knihovna.

Tohle je dokonalý příklad filmu, ve kterém režisér přesně věděl, co autor scénáře myslel kterou svou větou (není divu, když oboje má na svědomí stejný člověk), a měl k dipozici skvělé herce i ostatní tvůrce (kamera občas stojí za to a hudba Cliffa Martineze správně téměř podprahově tepe).

Po dlouhé době zase film, u kterého jsem si přál, aby byl delší.

P.S: Tento film je již nějakou dobu k dispozici na různých nosičích, ale doporučuji vám návštěvu kina (od 4. dubna) už z toho důvodu, že jde o konverzační drama s velmi rychlými a komplikovanými dialogy a české titulky jsou VÝBORNÉ. Ve filmu je spousta narážek na velmi lokální newyorské záležitosti, stejně jako na pokročilé vyfikundace z finančního světa, a Barbora Knobová (kterou osobně neznám a nikdy jsem o ní dosud neslyšel) v titulcích většinu z toho velmi nápaditě upravila tak, aby byla česká verze pochopitelnější pro Čecha.

"Yes, there is a dog on your balls"

Bohužel, už to nerežíruje Matthew Vaughn, tak se radši moc netěšte...

Dnešní ženskologii přenechám Fabiovi

Vím, že jsem už delší dobu nenapsal nic zásadního o tom jak na ženy, takže nechám pro dnešek aspoň hovořit Fabia (první pád "Fabio", nemá nic společného se Škodovkou), který je na to největší expert a rád se s vámi podělí o své poznatky, zkušenosti a prsa:

"I like to take a special lady in the cinema where we can whisper very quietly"

Mimochodem, kdybych náhodou ještě někdy měl nějakou další čivavu, chci aby se jmenovala Fabio.

Recenze: Otázky pana Lásky - 40%

Tento dokument nám dává nahlédnout do života třicetiletého Jiřího Lásky, paranoidního schizofrenika, syna dvou paranoidních schizofreniků. Jedna z jeho prvních vět ve filmu zní: "Narodil jsem se, protože babička je věřící a zakázala mámě jít na potrat." Stejně jako u jeho ostatních hlášek není jasné, jestli jde o kouzlo nechtěného, nebo má Jirka občasné záblesky sofistikovaného černého humoru. Jisté je, že ho (a jeho babičku i matku) nenávidí většina sousedů, mimo jiné proto, že si udělal na zahradě vlastní rozhlas, a když mu soused přestřihl dráty, vylil na něj kýbl. A od dětství si z něj spolužáci dělali legraci, že nemají doma splachovací záchod.

Jiří je víceméně normální, ale podle jeho vlastních slov u něj schizofrenie naplno propukla když začal navštěvovat diskuse na Lupa.cz. Kromě toho má panickou hrůzu z autobusů (protože by řidič mohl za jízdy umřít), z čísla 28 a ze svatého příjmání, protože se bojí, že by po něm lidi mluvili sprostě.

Pořád je na tom ale lépe, než jeho rodiče, kteří občas mají problém sestavit rozvitou větu.

Trailer jsem nenašel, tak tady je aspoň jedno autentické Jirkovo vtipné video:

Jiří a jeho rodina jsou bezpochyby zajímavé figurky. Složitější je odpověď na otázku, zda nám tento film poskytuje cokoliv jiného, než zběžný náhodný pohled na divné lidi, kterým se zasmějete a se kterými byste se pravděpodobně nechtěli nikdy setkat.

Během filmu nedojde k žádné dramatické zápletce, nestane se žádná zásadní životní událost, jenom Jirka vegetuje s babičkou (která má pouze stařeckou demenci a akutní víru v Boha, takže je z rodiny nejnormálnější) a občas je navštíví někdo jiný.

Nejzajímavější to začalo být, když se Jirka ocitl v psychiatrické léčebně a svou minikamerou nahrával, jak se paní doktorky vyptává na elektrošoky a pak dělal krátké rozhovory s pacienty: "Proč ty jsi tady?" - "Protože si myslím, že jsem syn Ježíše Krista." - "A jsi?" - "Já myslím, že jo." Bohužel, tento segment skončil a ukázalo se, že Jiří byl v blázinci jen na exkurzi...

Ke druhému zajímavějšímu momentu se schyluje, když se Jirka chystá oslavit 30. narozeniny a na svém Facebooku všechny pozve na oslavu k nim na vesnici. Následují velmi rychlé screenshoty, ve kterých mu spousty lidí (zjevně v žertu) píšou, že určitě přijdou (což asi většina diváků vůbec nestačí pochytit). Pak přijde den oslavy, Jirka s matkou čekají v hospodě, a přijde tam asi 10-15 lidí, zřejmě jeho blízkých přátel, protože to vypadá, že se osobně znají. Pijí, Jiří s matkou nervózně sedí, a je konec scény.

A tak vypadá většina filmu. Jsou to nesourodé fragmenty z narušených životů narušených lidí, které ve mně nevyvolávaly naprosto žádné "palčivé otázky" (například "byli by schopni zapojit se do naší společnosti?") a dokonce ani ne dostatečně hyenistický humor. Přestože má film jen 75 minut, začel mě nudit dlouho před koncem.

Pokud vás osoba Jiřího Lásky zaujala a jste online, pak máte obrovské štěstí, protože stačí navštívit jeho rozsáhlou domovskou stránku www.jirilaska.cz, případně jeho YouTube kanál, kde má přes 100 videí. Budete si pak moci Lásku nadávkovat podle vlastního uvážení, a nic za to nezaplatíte.

Recenze: Croodsovi [The Croods] - 70%

Croodsovi jsou pravěká rodina (otec, matka, babička, syn, dcera, batole), která žije většinou v díře zavalené kamenem, protože VENKU JE NEBEZPEČNO, jako neustále všechny upozorňuje taťka Grug. Všichni to chápou, jenom dospívající dcera Iška (v originále "Eek") má pořád tendence prohánět se venku, vzhlížet ke slunci a podobné nesmysly.

Když začnou v okolí jejich jeskyně bouřlivé tektonické změny, Croodsovi se musí vydat na cestu za záchranou, novým světem, který nikdy předtím nespatřili, za doprovodu pleo-teenagera jménem "Boy" (v originále "Guy").

Tuto animovanou komedii původně napsal John Cleese pro studio Aardman (v produkci DreamWorks), a to už před mnoha lety. Viz FFFILM z roku 2005, na který jsem dnes zcela náhodou zabrousil kvůli Douglasu Adamsovi:

Následně se film mnohokrát odkládal a především se mnohokrát přepisoval jeho scénář, takže v něm zbylo naprosté minimum něčeho, co by se dalo označit za "montypythonovský humor".

Nakonec film natočil Chris Sanders, který režíroval Lilo a Stitch a Jak vycvičit draka, což obojí jsou jedny z nejlepších animovaných filmů posledních let. Druhým režisérem ale bohužel nebyl jeho dlouholetý spolupracovník Dean DeBlois, nýbrž Kirk De Micco, který nikdy nic zajímavého nenatočil.

Námět a scénář jsou bohužel největší slabinou filmu, protože jde o naprosto triviální standardně sub-disneyovskou záležitost, ve které se putuje z bodu X do bodu Y (kde se skrývá spása), potkávají se loštomilé pšíšelky v exotických kulisách a přitom dospívající rebelka naučí všechny kolem najít samy sebe, objevit touhu po poznání nového, a pozná první lásku.

Je škoda, že je děj filmu tak neoriginální a předvídatelný, protože víceméně všechny ostatní jeho aspekty jsou výborné.

Většina záběrů krásně vypadá. Nejen, že má fauna i flóra povětšinou originální design (a různá žoužel jako velryby na nožičkách, krokodýlo-skunk nebo létající želvy je maximálně roztomilá), ale také je velmi působivá práce (virtuální) kamery. Jistě to souvisí s tím, že "visual consultant" byl slavný kameraman Roger Deakins (stejně jako u Jak vycvičit Draka). Když zrovna nejsou v záběru pestrobarevné přírody vidět žádné stylizované postavičky, klidně bych věřili, že se dívám na Avatar 2.

Také se nedá vůbec nic vytknout hlavním hrdinům (respektive jen "hrdinům", protože žádní vedlejší humanoidi ve filmu nejsou). Postavičky i jejich animace jsou velmi hezky stylizované, každá má velmi specifickou řeč těla (nikoliv motion capture, ale u každého jinak stylizovaná ruční animace), a tak dále... Hlavní hrdinka je objektivně "nesexy" (rozuměj: docela tlustá), a přesto působí velmi sympaticky.

Dokonce i nezbytné verbální a vizuální vtípky fungují, párkrát jsem se od srdce zasmál (viz třeba "my pet Douglas" v traileru), a právě proto je taková škoda, že to všechno není navěšeno na nějakou zajímavější globální story.

Drobný problém je s překladem, což není ani tak vina překladatele, jako původního scénáře, v němž jsou některé vtipy opravdu velmi nepřeložitelně anglicky specifické. A chápu nápad přeložit jméno neandrtálce "Guy" jako "Boy", ale následně nechápu, proč se jeho lenochod, který mu drží kalhoty, jmenuje v češtině "Belt", tj. stejně jako v původním znění.

Větší problém (za který nemůže překladatel ale distributor) je s názvem: Zaprvé, vtip má být v tom, že "Croods" zní jako "Crudes", tzn. celá rodina by se měla nějak vtipně česky přejmenovat. Když už na to distributor rezignoval, pak je jasnou hrubkou to, že v českém názvu zůstalo písmeno "s", označující v angličtině množné číslo. Kdyby o mé rodině natočili v Hollywoodu film "The Fukas", taky by se to u nás pak nejmenovalo "Fukasovi"...