Recenze: Labyrint: Smrtící lék [Maze Runner: The Death Cure] - 50%

Filmová série Labyrint (nikoliv ten s Bowiem, ani ten s Vondráčkovou) vrcholí epickým třetím dílem, ve kterém se konečně dozvíme, o čem těch 7 hodin filmu vlastně bylo. Možná.

Thomas a spol. se tentokrát musejí vloupat do opevněného Posledního města, kde je vězněn Minho, protože... Protože je kámoš.

Pokud si je nepamatujete, doporučuji přečíst moje recenze předchozích dvou dílů (recenze prvního, recenze druhého), protože trojka je jim hodně podobná. Především v tom, že pořád je nepochopitelné, o čem to je, proč všichni dělají to, co dělají, a proč jsou všichni idioti.

V zájmu pochopení děje jsem si na Wikipedii přečetl děj stejnojmenné knihy, a musím konstatovat, že děj filmu s ní nemá naprosto nic společného! Ani v těch nejhrubších obrysech. Mimo jiné se (na rozdíl od knihy) ve filmu nevyskytuje žádné bludiště a žádný sníh. Společné je jen to, že se v obou verzích vyskytuje nějaká nákaza, a že někteří hrdinové mají stejná jména.

Výsledek je ale o trochu snesitelnější než první dva filmy, protože působí o dost výpravnějším dojmem. Místo travnatého palouku nebo ruin zde nyní máme supermoderní velkoměsto s milionem obyvatel, a místo věčného utíkání se tentokrát dočkáme několika výpravných akčních scén. Ty jsou sice také naprosto dementní, ale jsou zábavné podobně jako třeba novější díly Rychle a zběsile.

Vzhledem k úmorné délce (přes 140 minut) nemohu film s čistým svědomím doporučit, ale pokud máte zrovna náladu na výpravnou blbost, mohli byste ho vydržet.